Kdo je Online

Právě přítomno: 32 hostů a žádný člen

2181559
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
162
1003
7429
956121
22204
36429
2181559

Your IP: 23.20.162.200
2017-11-19 04:40

 

 

Thomas Castello a písemnosti o Dulce

 

 

 

 

 

15.03.2009 14:39

 

 

 

 

V roce 1987 jistý informátor zorganizoval uveřejnění 30 fotografií, video záznamu a sady písemností do rukou badatelům UFO, kde byly zřetelně fyzické důkazy o společné vládní/mimozemské základně, dvě míle pod Archuletta Mesa, blízko města Dulce v Novém Mexiku. Tato sbírka dostala název „Písemnosti o Dulce“ a přinášela grafické důkazy operací tohoto tajného podzemního střediska u podzemní základy. Písemnosti o Dulce popisovaly genetické experimentování, vývoj lidsko-mimozemských hybridů, používání ovládání mysli skrze vyspělé počítače, chladné sklady lidí v nádržích naplněných tekutinou a dokonce používání lidských tělesných částí jako vyživovacího zdroje pro některé mimozemské rasy. Tyto písemnosti poskytovaly možný důkaz o tom, že lidé byli používáni jako laboratorní zvířata mimozemskými rasami pracujícími přímo s různými americkými vládními agenturami a korporacemi plnící „černý rozpočet“ vojenských kontraktů na společné základně. Kdyby byly tyto písemnosti skutečné, experimenty a projekty byly vedeny takovým způsobem, že se týkaly zneužívání lidských práv v měřítku, které překračovalo dosud i ty nejčernější kapitoly nedávné lidské historie.

 

 

Osoba zodpovědná za kompletaci a zveřejnění písemností o Dulce, Thomas Castello, tvrdil, že pracoval jako starší bezpečnostní úředník na základně před jeho „odchodem“ ze střediska v Dulce po vojenské konfrontaci, která se odehrála v roce 1979 mezi elitním americkým vojenským osazenstvem, ostrahou objektu a mimozemskými „obyvateli.“ Tato vojenská konfrontace, kterou popisoval, byla přezdívána „Války v Dulce“ a jistý počet dalších informátorů a badatelů UFO následně popisovalo v Dulce podobné incidenty nebo v jejím okolí, které dosvědčovaly mnoho z Castellových tvrzení. Protože v té době, v roce 1979, tvrdil, že z Dulce odešli jeho zaměstnanci a následně na to, uveřejnil v roce 1986 písemnosti o Dulce, poskytl mnoho rozhovorů a korespondoval si s badateli UFO předtím, než nakonec zmizel ze scény. Výpověď informátora o událostech na domnělém středisku v Dulce a o tajné „válce“, která se tam odehrála, lze nalézt  v přepisech těchto rozhovorů a v korespondenci.

 

 

Thomas Castello tvrdí, že sloužil v US Air Force a specializoval se na vojenskou fotografii a video záznamy. Dále tvrdí, že sloužil na přísně tajné podzemní základně poblíž Severního Nového Mexika ve městě Dulce. Jeho profil se dá shrnout do následujícího:

 

 

V roce 1961 byl Castello, jako mladý seržant umístěn na letecké základně v Nellis blízko Las Vegas v Nevadě. Jeho prací byla vojenská fotografie s tím nejpřísnějším prověřením. Později byl přeložen do Západní Wirginie, kde prošel výcvikem, který se zabýval vyspělou zpravodajskou fotografií. Pracoval uvnitř tajné podzemní instalace a vzhledem k povaze svého pověření, bylo jeho prověření aktualizováno na TS-IV. Zůstal u Air Force jako fotograf až do roku 1971, kdy mu byla někdy v té době nabídnuta práce u korporace RAND* jako bezpečnostní technik a tak se přestěhoval do Californie, kde mělo RAND hlavní středisko a jeho bezpečnostní prověření bylo aktualizováno na ULTRA – 3. V roce 1977 byl Thomas přeložen do Santa Fe v Novém Mexiku, kde jeho plat výrazně stoupl a jeho bezpečnostní prověření bylo znovu aktualizováno, tentokrát na ULTRA – 7. Jeho nová práce byla fotografický bezpečnostní specialista ve středisku v Dulce, kde jeho pracovní specifikace měla být seřazovat a porovnávat záznamy z monitorovacích kamer po celém podzemním komplexu a dopravovat videozáznamy do místa jejich určení. Jedná se o rozsáhlé video monitorování, všeho, co se v Dulce dělo, což Castellovy poskytlo ucelené informace, které potřeboval a tím se dozvěděl, co se dělo na základně: o zneužívání lidských práv, což jej nakonec dovedlo k jeho odchodu ze základny a k distribuci tajných materiálů. Castellova tvrzení jsou rozvrženy do dvou zdrojů, první jsou samotné písemnosti o Dulce, které se patrně týkaly tajného materiálu, který vzal ze základny a druhý jsou korespondence a rozhovory Castella, které měl s množstvím badatelů UFO. Mnoho z Castellových materiálů od té doby kolovalo po internetu a bylo začleněno do knihy s názvem  „Války v Dulce“ jejímž autorem byl badatel UFO, který používal jméno „Branton.“

 

 

Oficiálně potvrdit Castellovo zaměstnání, vojenské či jiné vzdělání a tudíž i jeho status jako informátora, nebylo možné. To se stává běžné vzhledem k praxi, o které se říká, že je pro civilisty standardní, kteří pracují na kontraktech korporací a/nebo u vojenských/zpravodajských agentur na utajených projektech týkajících se mimozemšťanů: úřední odstranění všech veřejných záznamů o kontraktech zaměstnanců, je jako bezpečnostní opatření, kdyby nakonec tito lidé úmyslně nebo neúmyslně odhalili veřejně to, co se na takových projektech odehrává. Např. dr. Michael Wolf tvrdí, že byl bývalým vědcem a tvůrcem taktiky ohledně mimozemských záležitostí, kdy začal sloužit od roku 1979 na koordinační taktické skupině pro mimozemské záležitosti, Zvláštní studijní skupina (PI – 40) v Radě národní bezpečnosti. V sérii rozhovorů s významným badatelem UFO dr. Richardem Boylandem, Wolf tvrdil, že byl přímo poslán svými nadřízenými, aby se zúčastnil řízeného úniku informací do badatelských kruhů UFO, zatímco tím poskytne ústup z „hodnověrné popiratelnosti“ pro vládu. Všechny veřejné záznamy Wolfovy vysokoškolské zkoušky a smluvní služby do různých


vojenských/zpravodajských/národních bezpečnostních odvětví vlády byly odstraněny, což vytváří obtížnou situaci, ne-li přímo nemožnou, potvrdit jeho minulost a doložit zarážející informace, které zveřejnil. Tvrdil, že toto odstranění veřejných záznamů byla „standardní praktika“ pro všechny civilisty zaměstnané jak korporacemi, tak americkou armádou na utajovaných projektech, týkajících se mimozemšťanů. Další zdroj potvrzující Wolfův popis existence takové „standardní praktiky“ byl Bob Lazar, fyzik, který zjistil, že poté, co v roce 1988 odešel z tajného střediska S-4 (Dreamland) v Nevadě, kde měl pracovat jako reverzní inženýr na pohonu a napájecím systému obnovené mimozemské lodi, byl jeho rodný list v nemocnici, kde se narodil zcela nedostupný a spolu s tím zmizely i jeho školní, univerzitní a zaměstnanecké záznamy – jednoduše oficiálně přestal existoval!

 

 

Nyní se může podotknout, že standardní praktiky existují pro civilisty, kteří jsou vázaní smluvně na korporace a/nebo zpravodajské agentury, čímž jsou jejich zaměstnání a veřejné záznamy odstraněny jako bezpečnostní opatření proti každému veřejnému odhalení informací vztahující se na mimozemšťany jako v případě Boba Lazara, nebo aby se pokračovalo v řízeném úniku informací jako v případě dr. Wolfa. To znamená, že potvrzení Castellova zaměstnání a tedy i jeho hodnověrnost jako informátora, je velmi obtížné, pokud vůbec možné. Jsou tu tři možnosti pro Castellovu skutečnou identitu a důvěryhodnost jako informátora: První je, že je tím, čím tvrdí, že je, informátor, který pracoval na základně. Druhá je, že používá jméno a identitu „Thomas Castello“ jako krycí, za účelem odhalení informací o Dulce. V tomto případě, to může být „znalec“ na únik informací o zneužívání na základně, který si přeje zůstat anonymním informátorem. Třetí možnost je, že Castello je předstíraná identita vytvořená zpravodajským úředníkem, aby rozšiřoval dezinformace, které nasměrují badatele UFO a veřejnost pryč od pravých vojenských projektů v této sféře. Jistý počet badatelů UFO bylo schopno jak se zdá, dostat se do kontaktu s Castellem před jeho eventuálním „zmizením“ na konci 80tých let a byli schopni získat odpovědi na sérii otázek. Podle jak Brantona, tak Williama Hamiltona, společníka badatelů UFO, se setkal s Castellem a mohl se zaručit za jeho existenci a věrohodnost. Přestože seznam kontaktů a osobních rozhovorů s Castellem není rozsáhlý, zdá se, že on sám existuje, i když se na něj vrhají stíny pochybností, je reálná ona třetí možnost, že jeho identita byla zosnována zpravodajskými úředníky. Je tu nejistota, která vede většinu badatelů UFO k tomu, že neberou Castellova tvrzení vážně, které podporují mnohé z toho, co Bennewitz již dříve dokazoval a je nyní spojován s dezinformační kampaní vedenou Vojenskou leteckou výzvědnou službou (AFOSI). V další části, budou citováni další informátoři, kteří potvrzují mnoho aspektů jak Bennewitzova, tak Castellova tvrzení naznačujíce, že třetí možnost mohla být rozšířena jako ta nejméně pravděpodobná možnost týkající se Castellovy identity. Proto tedy stojí za to zkoumat do hloubky to, co Castello tvrdil, že zažil na podzemní základně v Dulce, protože poskytuje nejrozsáhlejší výpověď toho, co se tam odehrávalo.

 

 

V písemnostech o Dulce a v jeho osobních výpovědí, Castello popisuje existenci podzemního zařízení o sedmi podlažích, které společně „ubytovávalo“ lidi a různé mimozemské rasy v Dulce, v Novém Mexiku. Castello tvrdí, že lidé zaměstnaní na základně se skládali z vědců, bezpečnostního personálu a zaměstnanců z různých korporací, kteří sloužili vojenským kontraktům. Podle jeho tvrzení na základně v Dulce pracovaly čtyři rasy mimozemšťanů: standardní malí Šedí ze Zeta Recticulum (přibližně 4 stopy vysocí,1,3m); vysocí Šedí z Rigelu v Orionu (7 stop vysocí, 2,3m); a druh Reptiliánů, kteří byli jak obyvateli Země, tak byli i ze systému Draco v Orionu (asi kolem 6-8 stop vysocí, 2-2,6m). Castello tvrdí, že pozemští Reptiliáné byli „pracovní kastou“, kterou vedli okřídlené Reptiliánské druhy, o kterých říká, že jsou jako draci (z Orionu). Říká, že malí Šedí (vyobrazené ve filmu Blízká Setkání třetího druhu) jsou podřízeni Drako Reptiliánům. Castello říká, že byl zaměstnám jako „Starší Bezpečnostní technik“ na základně v Dulce a že jeho primární prací bylo řešit jakékoli bezpečnostní otázky mezi obyvateli mimozemských ras a lidských zaměstnanců na základně. Popisoval některé z funkcí své práce a mimozemskou hierarchii v odpovědi na otázky Brantona o tom, jak často komunikoval s různými mimozemskými druhy:

 

 

„Protože jsem byl starší bezpečnostní technik na základně, musel jsem s nimi komunikovat na denní bázi. Kdyby se někde vyskytl nějaký problém, který by se týkal bezpečnosti nebo videokamer, byl jsem to já, koho volali. To byla reptiliánská „pracovní kasta“, která obvykle dělala fyzickou práci na nižších podlažích v Dulce. Rozhodování týkající se této kasty , obvykle činil bílý Draco. Když lidští pracovníci způsobili problémy pracující kastě, reptoidé šli za bílým Drakoniánským „šéfem“ a Draco zavolal mě. Několik lidských pracovníků neslo nelibě postoj typu „žádné nesmysly“ nebo „jděte zpátky do práce“ od pracovních kast, se kterými tam žili. Když bylo potřeba, intervence byla zásadní nástroj. Největší problém byli lidští pracovníci, kteří se nerozumně potulovali kolem nápisů „ZÁKAZ“ v oblastech „Mimozemské Sekce.“ Soudím, že je v lidské povaze být zvědavý a zajímat se o to, co je za bariérami. Příliš často si však někdo našel cestu jak překlenout bariéry a čmuchal kolem. Kamery blízko vchodu je obvykle zastavily předtím, než se dostali do vážných potíží. Několikrát jsem musel požadovat návrat lidského pracovníka.“

 

 

Castello popisoval různé projekty v Dulce týkající se zpětného inženýrství mimozemské technologie, vývoje metod kontroly mysli a genetických experimentů týkající se klonování a vytváření lidsko-mimozemských hybridů. Podobné projekty byly vedeny na Montauk, Long Island a v Brookhavenských laboratořích a byly předmětem mnoha dalších výpovědí informátorů.

 

 

Tyto projekty byly roztroušeny mezi několika úrovněmi podzemní základny v Dulce, kterou v nejhlubších patrech obývali mimozemšťané, od pátého do sedmého patra. Tyto nižší úrovně byly popisovány Castellem jako mimořádně staré série přírodních jeskyní, které byly používány v minulosti jinými rasami mimozemšťanů. V odpovědi na otázku týkající se původu jeskyní, řekl:

 

 

„Jeskyně způsobila příroda. Drakoniáni (reptiliánští humanoidé) používali jeskyně a tunely po staletí. Později, skrze plány korporace RAND, byly rychle rozšířeny. Původní jeskyně včetně ledových jeskyní a sírových pramenů, ty „mimozemšťané“ shledaly pro své potřeby vyhovující.“

 

 

Při popisu způsobu, jakým se dělilo velení na společné základně mezi americkou vládou a mimozemskými rasami, Castello říká:

 

 

„Pracovní kasta (Reptiliáni) dělá denní práce, mopuje latexovou podlahu, uklízí klece, přináší jídlo hladovým lidem a ostatním druhům. Je to jejich práce namíchat řádnou směs pro jeden typ bytostí a pro druhý typ, které Drakoniánská rasa vytvořila. Pracovní kasta pracuje v laboratořích jakož i v počítačových bankách. V podstatě řečeno, reptiliánské rasy jsou aktivní na všech úrovních podzemní základny v Dulce. Existuje také několik jiných „ras mimozemšťanů“, kteří pracují na východní sekci podlaží pět. Tento úsek se nazývá „mimozemská sekce“. Drakoniáni jsou nesporní vládci podlaží 5-6-7. Lidé jsou na těchto úrovních v příkazech až druzí.“

 

 

Castello říká, že byl na podlaží 6 přímým svědkem produktů trans-genetických experimentů druhů. Nejvíce byl rozrušen, když zjistil, že na těch nejnižších patrech byli lidé používáni jako druh laboratorních zvířat, kde byli umístěni v chladných skladech a používáni jako testovací subjekty v programech kontroly mysli a dokonce používáni na genetické experimenty. Castello napsal: „Podlaží 7 je nejhorší, řada za řadou, tisíce lidí a lidských „směsicí“ v chladných skladech. Jsou tam také kádě, kde se skladují embrya humanoidů v různých stádií vývoje. Často jsem se setkával s lidmi v klecích, obvykle byli zmatení nebo zdrogovaní, ale někdy křičeli nebo prosili o pomoc.“

 

 

Castello tvrdí, že mu bylo řečeno na jeho počáteční poradě, že tito lidé trpí různými formamy šílenství a byli podrobeni škále vysoce riskantních lékařských procedur a experimentů kontroly mysli, navržené jako způsob léčby šílenství. Tvrdí, že on a ještě další lidští pracovníci byli denně vystavováni sledování nápisů, které říkaly: „Toto místo je vysoce riskantní, odehrává se tu vyspělé lékařské a drogové testování k léčbě šílenství, prosíme, nemluvte o tom s obyvateli (chovanci) objektu, můžete zničit léta práce.“

 

 

Castello říká, že vykonával své povinnosti bez vážného problému až do té doby, kdy začal mít podezření, že spíše než šílení, byli tito lidé normálními civilisty, kteří byli jednoduše uneseni, aby byli využiti jako laboratorní zvířata Šedými a mimozemskými rasami Reptiliánů:

 

 

„Jsem rozumný, když lékaři říkají, nemluvte s nimi, ale komu bych měl zničit choulostivou situaci? Ale jeden muž nějak zachytil můj pohled. Okamžitě prohlásil, že je George S. a že byl unesen a že si je jistý, že ho někdo hledá. Nevím proč mě uvízl v paměti právě on, pamatuji si jeho tvář, myslím, že zcela jistě nevypadal jako nepříčetný, ale mnoho lidí to říkalo. Následující víkend jsem přesvědčil jednoho mého přítele, policistu, aby šel prověřit toho muže a řekl jsem mu, že jsem na něj natrefil a že jsem zvědavý. O základně jsem se mu nezmínil. Byl to hnusný pocit, když počítač potvrdil, že George S. byl pohřešován.“

 

 

Toto uvědomění, že lidé byli obyčejnými unesenými civilisty, vedlo Castella k rozhodnutí spojit se s malým počtem dalšího personálu na základně při pomoci osvobodit uvězněné lidi:

 

 

„Byl to další bezpečnostní úředník, který přišel ke mě a řekl mi, že on a několik pracovníků z laboratoří chtěli uspořádat mimoslužební setkání v jednom z tunelů (neoficiálně). Přemohla mě zvídavost a já souhlasil. Tu noc přišlo asi 9 mužů. Řekli, že vědí, že riskují, když mě to toho zapojují, ale že mě chtěli ukázat některé věci o kterých si myslí, že bych měl vidět. Jeden po druhém mi ukazovali záznamy, které dokazovaly, že mnoho lidí bylo pohřešováno. Byly tam výstřižky z novin a dokonce fotografie, které někdo nějak propašoval na základnu. Doufali, že je propašují zase ven, a že je nezavleču k šéfům. Viděl jsem v jejich tvářích strach, když mluvili. Jeden muž prohlásil, že by raději ztratil život tím, že se alespoň o něco pokusí, než ztratit svou duši, když nebude dělat nic. Byla to tato poznámka, která zvedla stavidla. Řekl jsem jim o Georgovi a o věcech, které jsem o něm zjistil. Po několika hodinách jsme si slíbili pomoc odhalit základnu v Dulce.“

 

 

Castello popisuje, jak malá skupina lidských pracovníků začala spolupracovat s některými s Reptiliánů z pracovní kasty, kteří také měli zájem osvobodit unesené lidi na nejnižších podlažích základny. Posléze Castello popisoval, jak elitní kontingent jednotky Delta Force  zaútočil, aby zničil „hnutí odporu“:

 

 

„Nakonec to skončilo, když byl zahájen vojenský útok skrze únikové tunely a popravili každého, kdo byl na jejich seznamu, ať již to byl člověk nebo raptilián. Bojovali jsme, ale nikdo z pracujících neměl zbraň ani pracovníci v laboratořích. Pouze bezpečnostní služba a pár pracovníků na počítačích mělo bleskové zařízení (flash gun). Byl to masakr. Každý křičel a utíkal se schovat. Haly a tunely byly zcela přeplněné lidmi. Myslím, že to byli Delta Force (kvůli uniformám a metodám, které používali), kteří si vybrali udeřit při střídání směn, ve snaze zabít co možná nejvíce lidí z jejich seznamu.“

 

 

Castello na středisku skončil, vzal si s sebou fotografie a videozáznamy, které předložil veřejnosti jako „Písemnosti o Dulce.“

 

 

Vzhledem k důležitosti Castellova tvrzení a důkazům, které poskytl se zdá, že podporují mnohé z toho, co Bennewitz vyvozoval ze svého rozsáhlého elektronického monitorování a co nezávisle doložil v hypotézách o podzemní základně v Dulce.

 

 

*RAND – (Research And Development), korporace, nezisková, globálně zaměřená politika na výzkumné týmy, založená nejprve k nabízení výzkumů a analýz ozbrojeným složkám USA. Organizace se od té doby rozšířila a pracuje s dalšími vládami, privátními nadacemi, mezinárodními organizacemi a komerčními organizacemi. Je známa pro své důsledné, kvantitativní a nepřívrženecké analýzy a pro svá politická doporučení. Má 1600 zaměstnanců ve čtyřech základních lokacích v USA. Byla rozšířena i do Evropy (Cambridge – Velká Británie a Brusel – Belgie). Pozn. překl.

 

 

 

 

 

 

 

Dodatek

 


Po útěku ze základny se schoval se svojí rodinnou. Když si však přijel vyzvednout manželku a děti, všiml si, že na něj čekají vládní agenti, a pocítil potřebu jim uprchnout. Svou rodinu již nikdy nespatřil....údajně byla zavražděna.

 

 

Castello rovněž uvedl, že 6 podlaží objektu bylo označováno jako „síň nočních můr", neboť se zde prováděly experimenty s řadou živých organismů včetně ryb,tuleňů,ptáků či myší- a také lidí. 6 podlaží bylo plné „produktů" těchto experimentů a nacházely se na něm nádrže obsahující lidi s mnoha končetinami a také několik klecí s vysokými humanoidy připomínající netopýry. Castello se domnívá, že mimozemšťané nemají zájem o pozemky či přírodní suroviny, ropu nebo vodu. Jejich hlavním předmětem zájmu je magnetické pole Země. Tuto energii dokáží zřejmě využívat způsobem, který je nám neznámý...

 

 

V 70. letech zasáhla Nové Mexiko vlna podivných znetvoření dobytka. Zajímavé je, že mnohé tyto události se soustředily kolem městečka Dulce, což vedlo některé lidi k názoru, že tato oblast je skutečně domovem mimozemských bytostí. V červenci roku 1978 provedl vědec ve výslužbě Howard Burgees experiment, při němž zjistil, že mnoho kusů dobytka z Dulce vykazuje pod ultrafialovým světlem podivné znaky. Jejich kůže byla pokryta „třpytivou látkou na pravé straně krku, ucha a noze". Analýza této látky odhalila přítomnost značného množství draslíku a hořčíku..

 

 

Oběť únosu Christa Tiltonová z Oklahomy, prohlásila, že ji v roce 1987 unesli dva malí mimozemšťané. V hypnotickém stavu jí pak mimozemšťané donutily nastoupit do kosmické lodi se kterou později odletěli na tajemné místo ve svahu hory, kde se setkala s mužem oblečeným do červeného pláště ve vojenském stylu. Odtud ji převezli do tunelu plného počítačových stanovišť a bezpečnostních kamer, aby jí posléze přepravili v dopravním vozíku do jiné oblasti, kde jí nutili stát na zařízení podobné váze, které však mělo místo stupnice počítačový monitor. Zděšená oběť dostala identifikační průkaz a bylo řečeno, že právě sestoupila na 1 podlaží podzemního objektu. Její děsivá muka poté pokračovala a Tiltonová nakonec sestoupila až do 5 podlaží základny, kde prý spatřila další příslušníky podivného mimozemského druhu, kterří ji unesli, a také řadu kosmických lodí. V jedné obrovské místnosti poté spatřila počítačem řízená měřidla připojena k nádržím, které páchly po formaldehydu. A přestože nikdo Titlové neukázal obsah, dokázala později nakreslit jejich vnější vzhled. Právě tyto kresby zaujali Bennewitze, který už podobné náčrtky viděl. Kresby Tiltonové se totiž téměř shodovaly s řadou náčrtků, které zkoumal o pár měsíců dříve a které tvořily část spisů.

 



 

Nádrže a vyživovací káďě

 

 

 

 

 

Vypadají jako velké kusy vybledlého masa  v zakalené „vodě“, do které jsou ponořené, neplavou. Žlutá tekutina. Rameno ve „vodě“ vibruje.

 

 

 

 

Světlo v místnosti: růžovofialové, jasné v některých oblastech. Stovky jich bylo v různých stadií vývoje. Vlasy jen chomáče, „skoro nos“, ústa vypadala „zapečetěně“. Děloha vypadala šedě, žíly (?) vypadají tmavošedě, bytost byla bílá – bledé oči – temná víčka (?). nelze určit pohlaví, dva palce – tři prsty. Tekutina – žlutavé barvy, nebyla zcela čistá. Vypadalo to, že je to ve skleněné trubce, ale asi 5 stop vysoká.

 


 

Karel Rašín

 

 

 

 

Převzato:  http://www.exopolitika.cz/

 

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.