Kdo je Online

Právě přítomno: 78 hostů a žádný člen

2186518
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
393
1061
5121
965876
27163
36429
2186518

Your IP: 54.198.221.13
2017-11-23 07:27

 

 

3.9.09

 

Rauni Kilde pro dokument Basas

 

video už je celé

 

Rauni Kilde pro dokument Bases - video - už je celé.

 

Rauni Kilde mi nedává pokoj, tak se pouštím do dalšího videa, tentokrát titulkuju. Co dělat, když jejích knih se asi hned tak nedočkáme, anglicky zatím nevyšly a finština je moc odlehlá.
To video je dost dlouhé, 52 minut. Jsou tam věci, které už jsme slyšeli, a taky něco nového. Třeba astrální cestování.


http://www.overstream.net/view.php?oid=mrace7usiqnc

Rauni Kilde: Interview pro dokumentární pořad Bases (přepis videa)


Novinář: Tento díl se zabývá kontrolou mysli. Jeli jsme do Norska, abychom získali kvalifkované lékařské názory od dr. Rauni Kilde, bývalé šéflékařky zdravotního výboru Laponska.


Jdeme za Rauni do jejího domu v Soon. Během natáčení docházelo k přerušením, celé části z master kopií byly vymazány.


Rauni: Toto je moje poslední kniha Mé tajemné světy. Je to o mých zkušenostech s paranormálními jevy, vojenské zprávy o UFO a o pozitivních kontaktech s humanoidy. Kontrola mysli postihuje nejen naše vědomí. Měla jsem o tom v dubnu přednášku ve Virginii.


-Co tu píšou o mně? Narodila se ve Finsku, žije v Norsku, je v penzi, bývalá vedoucí lékařská pracovnice. Její životopis je v amerických Who is Who ve světě, ve zdravotnictví a ve vědě. Je první lékařkou, která publikovala zážitky z blízkosti smrti, v roce 1982 o tom vydala knihu Smrt neexistuje - mezinárodní bestseller. Kniha je vydána v 6 jazycích.


- Máte tu nějaký výtisk? - Mám jich hodně. V různých jazycích. - Co je tohle za knihu? - To se jmenuje Kdo jsem? -A co je na té fotografii? Nějaké vesmírné technologie? - Možná. Dostala jsem ji od jednoho důstojníka NATO a mám povolení mít ji na své knize. Napsala jsem to pro muže. Je to taková kniha faktů, ostatní jsou spíš filosofické. UFO, vojenská fakta, zkušenosti lidí, o moskevské konferenci.


-Odkud přesně pocházejí ty detaily? -V r. 91 jsem byla v Moskvě na konferenci o UFO. Zahajoval ji generál Pavel Popovič, kosmonaut. Předsedajícím konference byl dr. Shasa.
Vůbec jsem nevěděla, že předtím byl šéfem výzvědné služby ruského námořnictva. Bylo tam 400 účastníků, piloti, testovací piloti, důstojníci, i veřejné publikum, bylo to otevřeno pro všechny. Ze Států tam byli 3 lidé, doktorka psychologie Rima Laibow, novinářka Victoria, která je teď vdaná za plukovníka Johna Alexandra, a pak tam byl šéf výzvědné služby americké armády, tehdy to byl generál Albert .... ? Takže takové publikum se sešlo na konferenci o UFO. Přednášející byli ze sovětské akademie věd. Samozřejmě piloti, měli obrázky a všechno. A na této úrovni mohl kdokoliv přijít a poslouchat. Myslím, že je to úžasné. Když si představíte Skandinávii, je to prostě směšné, nejvyšší důstojníci by nikdy neřekli oficiálně o UFO ani slovo před veřejností. A tam to bylo takhle.


V dubnu jsem byla ve Státech, a tam se stalo totéž. Nejvyšší důstojníci, plukovníci, plukovník John Alexander, Napsala jsem o tom šestistránkový článek do našeho finského časopisu Ultra. To je náš esoterický časopis o UFO, vychází více než 30 let. Název je: "Není to o světlech na nebi, ale o lžích na zemi." (Lights in the sky x Lies on the ground). A představte si, byl tam plukovník Alexander, byl tam Edgar Mitchell, který po této konferenci vydal celému světu svá tvrzení o UFO. Byl tam Richard Doyland, světoznámý historik, možná jste o něm slyšeli, mluvil o kulturní schizofrenii, pokud jde o otázky UFO. Plukovník Scott Jones, také doktor, tam byli samí doktoři, všichni maji Ph. D. Taková byla úroveň. A klíčovým sdělením bylo, že možná do dvou let doufají, že se informace oficiálně dostanou na veřejnost. Jones řekl, že nyní je dostatek vojenských důkazů. A že Norsko by mohlo být jednou z kandidátských zemí, kde ty věci vyjdou najevo. - Jaké to má spojení zrovna s Norskem? -Nevím. To neřekl, ale myslím si, že Norsko je ideálni země. Je silně propojeno s americkou armádou. Takže možná nechtějí, aby to oznámilo USA. Přenechají to někomu jinému. Možná, nevím.


-V Norsku je hodně vojenských zařízení. -V Norsku je hodně hor a hodně vojenských zařízení právě v horách. -Je tam také velký haarpový systém. -Ano, u Tromse. Je to součást systému EISCAT. To je systém, který jde ze Svalbaku, do Tromse, Kiruna ve Švédsku je hlavní stan celého systému. A pak ve finském Laponsku je Sodakola. A když zapnou elektromanetická pole, jde to skrze celou Evropu. -Myslíte, že je to forma kontroly mysli? -Ano, samozřejmě se to může použít pro kontrolu mysli, jako HAARP. V tom je to nebezpečí. Lidé nevědí noc o kontrole mysli. Nevědí, že mohou změnit vaše myšlenky, vaše postoje, pocity. Když třeba někoho milujete, a někdo sedí u počítače, nebo skrze satelit a řekne si, dobrá, uděláme opak, najednou toho, koho milujete, začnete nenávidět, nevydržíte s ním ve stejné místnosti, cítíte se nepohodlně. Myslím, že je to hrozné. Dělají z lidí biologické roboty.


A potom střelba ve školách. Už jsme to měli ve Finsku dvakrát. Pro mě je naprosto jasné, že se jedná o kontrolu mysli. -V Anglii jsme to také měli dvakrát. -Je to úplně zřejmé. Vyberou si mladého muže, takového, který má problémy, nejlépe psychologické, protože je to dobrá kamufláž. A pak na něj začnou pouštět záření, frekvenci nenávisti. Pořád jenom nenávist. Najednou se normální mladý muž stane monstrem. Střílí na školní děti, učitele, kohokoliv. A pak - to je deltaprogramování - se zastřelí sám. Protože pak nemáte žádné důkazy. Totéž se stalo v Nepálu. Tam princ zastřelil celou královskou rodinu, královnu, sestru, bratry, bratrance. Pořád je třeba se ptát: komu to prospělo? Králův bratr, který byl mimo hru, se stal králem. Teď už je pryč, což je dobře. A kdo má prospěch ze střelby ve školách? Když si vezmete Finsko, v Evropské unii bylo jedinou zemí, která hlasovala proti omezení zbraní. Statisticky jsme třetí na světě v počtu zbraní - protože máme jen 5 milionů lidí - máme více zbraní, než kdokoli jiný. Ty zbraně slouží většinou k lovu. Dobrá, řekli jsme, ne, nechceme omezení, protože naši lidé chodí na lov. A když Finsko řekne ne, tak je to ne. Když přišla střelba ve škole, náš první ministr řekl, uděláme nějaké úpravy. Ale to nestačilo. Tak přišla druhá střelba ve škole, za rok poté. Tak ministr řekl: Teď to omezíme. Pro střílení jsou vždycky politické důvody. Po prvním střílení další den přijel na návštěvu do Finska generální tajemník NATO, snažil se nás natlačit do NATO, z různých důvodů, sedm set kilometrů dlouhá hranice s Ruskem, tam by se vešla spousta "štítů".


- Říkáte, že vám doma mizí nějaké věci. Můžete to vysvětlit? -Když jsem začala vystupovat na veřejnosti, což dělám už asi dvacet let, začaly se dít věci. Asi týden po poté jsem přišla sem, a všechny koberce, co jsem tu měla, byly v jiné místnosti. Takže tu někdo byl. Ale nic velkého. Samozřejmě oni jen ukazují, že tu byli. Nevzali peníze, šperky, nic. Ale koberce byly jinde. Příště zase byl přestavěný nábytek. Takže chtěli, abych pochopila, že jsem pod dohledem. Já jsem Finka žijící v Norsku ... -Taky bylo něco s klíči... -Naposledy to bylo,když jsem byla před nějakou dobou pryč a přišla jsem domů, nechali tady na stole klíče od auta, Volkswagen. (Záznam je rušen.) Snaží se vás zastrašit. Pokusili se mě přejet autem, přivedli mě do bezvědomi na ulici v Oslo, dělají všechno možné. Ale zatím mě ještě nezabili.


- Neposadíme se? -Ano. Všechno začalo, když mi bylo 15. Dala jsem se na parapsychologii, protože jsem měla příbuznou, která mi řekla, že jsem byla ve třech minulých životech provdána za svého manžela lékaře. Řekla jsem cože? Vždyť máme jen jeden život! V té době jsem to nevěděla. Ale začalo mě to zajímat, četla jsem všechno, co bylo v 50. letech dostupné ve finských knihovnách, a když jsem se pak stala vedoucí lékařkou pro Laponsko v r. 75, začala jsem chodit do meditační skupiny. A začala jsem číst všechno, co bylo v knihovnách, a v r. 75 už jsem toho přečetla opravdu dost, to bylo v Rovaniemi, na polárním kruhu. Na severu Finska. A tam jsem začala s automatickým psaním. Seděla jsem v té skupině tři roky, a nic se se mnou nedělo. Všichni ostatní se zjevně vyvíjeli, ale já jako bych nebyla dost duchovní. Chodila jsem tam unavená z práce, ale odtud jsem chodila plná vibrací. Až do dne, kdy v meditaci se mi zvedla ruka nahoru a začala psát osmičky. Nechápala jsem to. Snažila jsem se ji dát dolů, ale nemohla jsem, držela ji nějaká síla. Zkusila jsem to druhou rukou, ale nešlo to. Tak jsem si pomyslela, aha, to je automatické psaní. Znamení věčnosti, myšlenka napsaná do vzduchu. Pak se moje ruka zastavila a začala psát do vzduchu velká písmena. S - O - L -V - E - R - G. A ruka spadla. A to bylo jméno mé příbuzné, která dva měsíce předtím zemřela. Té, která mi v patnácti řekla, že jsem byla v minulých životech 3x vdaná za svého manžela. To byl šok. Další týden jsem si vzala tužku a papír pro případ, že by se to zase stalo. A ruka mi zase vyletěla nahoru a začala malovat do vzduchu. Řekla jsem jí, mám tužku a papír, piš tam. A napsalo to celé jméno, Solverg, i příjmení a: Jsem živá. Jak to, když zemřela před dvěma měsíci? To se mi zdálo divné. Příště se stalo totéž, a napsalo to náboženský text: Bůh je láska. A já nejsem zbožná. Možná trochu duchovní, ale ne zbožná. Tak co to je? Co se děje? Psalo to: Napíšeš knihu, bude se jmenovat Smrt neexistuje. A taky pojedeš do Malajsie. Já ani nevěděla, kde je Malajsie, a proč bych tam jezdila? To bylo divné. Dva týdny uplynuly, a já jsem byla na schůzi státní zdravotní komise v Helsinkách. Přišli do přednáškové místnosti a řekli mi, dr. Luukanenová, volá finský Červený kříž, máte jít k telefonu. Tak jsem šla, a řekli mi: Podívejte, potřebujeme ihned lékařského poradce. Můžete jet do Malajsie? Řekla jsem: Ano, tuhle informaci jsem dostala už před dvěma týdny. Oni řekli: Ne, telefax z Ženevy přišel dnes. A já už jsem to věděla z toho písma. Vrátila jsem se do Rovaniemi a šla do meditační skupiny a ptala se, co mám dělat. A ruka začala psát: Nedělej si starosti, postaráme se o to. Tak jsem si řekla dobrá. Neodvážila jsem se totiž něco dělat s těmi energiemi, nevěděla jsem, co to je. Tak jsem odjela do Malajsie, do Kuala Lumpur, a za dva týdny švýcarská velvyslankyně pozvala nás ženy z Červeného kříže na oběd. A přišla nějaká paní, sedla si vedle mě, řekla: Já jsem Gina. Já: Já jsem Rauni. První věta, kterou řekla, byla: Chtěla byste přijít do naší skupiny? Ptala jsem se, do jaké skupiny. Je nás 7 Číňanek a rozvíjíme svoje psychické schopnosti. Tak jsem si řekla, aha, to je ono, nestarej se, atd. Chodila jsem do skupiny, pokračovala v psaní, dostala jsem instrukce a moje psaní mi jednou řeklo: Tvoje kniha je na této úrovni, v jiné dimenzi, už napsaná. Dej svoji ruku a dej svůj čas. A tak jsem napsala knihu Smrt neexistuje. Během 24 hodin. Když jsem sečetla všechny časy dohromady. A je to mezinárodní bestseller v 6 jazycích, prodalo se 170 tisíc výtisků. To je na finskou knihu enormní. Ale oni mi to řekli předem: Napíšeš mezinárodní bestseller. Mám přítelkyni, která je novinářka, a bylo zajímavé, že když se zasnoubila, tak jsem nevěděla, co jí mám dát jako dárek k zásnubám. Vždyť člověk má všechno. A ona řekla: Dej mi práva na svou knihu, na rukopis. A já jsem řekla, no jistě, jen si ji vezmi. A tak se to vydalo, velmi velkou vydavatelskou společností ve Finsku.


-Jak to bylo vnímáno, jako jaký druh poznání? -Stalo se to předmětem diskuse, to bylo v r. 82. Současně to vyšlo i ve Švédsku. Protože jsem předtím měla pár článků a interview ve švédských časopisech. Tam jsem se o tom zmínila. Takže před vydáním mi zavolali ze Švédska a řekli mi o tu knihu, ale já jsem ji ještě neměla dokončenou. Řekla jsem: Počkejte, já píšu svou první knihu a ještě není hotová. To nevadí, řekli, bereme ji. Stala se bestsellerem č. 1 ve Finsku, č. 1 v Norsku, č. 5 ve Švédsku, je to také v dánštině a islandštině a španělštině. A byla spousta diskusí. Kvůli mému zázemí. Jak jsem řekla, byla jsem šéflékařkou Laponska. -Jak vás vnímali kolegové? -Kolegové toho vlastně moc neříkali. Určitě mluvili za mými zády. Ale nějaký psychiatr zavolal hlavního lékaře Finska a něco mu řekl, něco jako ona je určitě blázen. Ale možná proto, že já jsem ho předtím nahradila ve funkci. Já jsem pracovala v národní komisi, a za velmi krátký čas jsem ho nahradila. Takže měl knihu jako záminku. Ale vím, že mu zakázali pracovat v psychiatrických institucích ve Finsku. Zajímavé. -Profesor Mack ve Spojených státech měl prý velké problémy. Proč ne vy? -Já nevím. Myslím, že je rozdíl v jedné věci. V Americe jsou proti všemu paranormálnímu. Mají své doktory z CIA, kteří dokonce dělají i psychiatrické manuály pro diagnostiku psychických nemocí. A oni zacházejí se všemi paranormálními jevy jako příznaky duševních nemocí, až do roku 92. I telepatie a kontakt s energií mrtvých znamenal 50% diagnózu schizofrenie. V Evropě bylo tolik opozice, že v r. 94 v novém diagnostickém statistickém manuálu pro duševní nemoci to odstranili. Řekli, že UFO a paronormální jevy patří do náboženství. Že jsou to duchovní problémy. Ale to nejsou vůbec problémy. Ale je to lepší, než označit osobu za schizofrenika.


- Co se stalo v Americe, že je to přimělo ke změně? - Myslím, že tam byl velký tlak, alespoň z Evropy. Náš profesor psychiatrie na univerzitě v Helsinkách byl také předsedou Evropské psychiatrické asociace. Je nyní v důchodu. Osobně mi řekl, my ve Finsku nepřijmeme tento diagnostický statistický manuál. Zeptala jsem se, proč ne. Řekl, že se to neshoduje s finskou a skandinávskou kulturou, aby normální paranormální jevy byly pokládány za schizofrenii. Ale pak to bylo zavedeno, měli jsme to i my. Pak jsme přešli k označování podle WHO. - Takže co asi ovlivnilo Ameriku, aby od toho upustila? - Já nevím, v té době jsem byla už v důchodu. Ale teď je to mírnější. Řekla bych, že WHO chápe kulturní rozdíly. Už uprostřed 70. let bylo shromáždění na téma, že tzv. lidové léčitelství by se mělo užívat - samozřejmě my na západě ho neužíváme, my užíváme jen tradiční školní medicínu, ale myslelo se především na Asii a Afriku, tam je hodně lidového léčitelství, a oni to chtěli integrovat do medicíny. To by bylo výborné, alternativní medicína. A dnes to jde nahoru, 50% lidí v Norsku a Finsku užívá alternativní medicínu. Ale co se dějě s lékařskou profesí? V roce 88 jsme měli průzkum. Představte si, že 64% lékařů řeklo, že nechtějí mít nic společného s léčitelstvím. A 60% řeklo, že nebudou léčit pacienty, kteří se léčili alternativně. Myslím, že je to naprosto neetické. Když uběhlo pár let, čísla se trochu zlepšila. Ale v zásadě je to pořád stejné. Je vůči tomu mnoho opozice a nemyslím, že je to náhoda. Lékaři nevědí nic o léčitelství, kromě těch, kteří ho sami používají pro léčení pacientů. A Alexis Carel, který v r. 1912 dostal Nobelovu cenu za medicínu, dokonce řekl, že síla modlitby je prokazatelná.

 

Já sama jsem napsala už v r. 81 článek s 5 - 6 stránkami odkazů na normální školní výzkum o léčitelství, což je velmi pozitivní.


Byla jsem zástupkyní Finska na Nordické schůzce šéflékařů, v polovině 70. let, a byla jsem velmi překvapená, protože jsem byla zástupkyní našeho šéflékaře, že se tam mluvilo o paranormálních jevech. Šéflékaři severských zemí. A šéf mi řekl: řekni o Finsku. A já jsem se ptala co. Cokoliv víš. To jsem se podivila. A pak jsem zjistila, že představitel Švédska byl v té době trochu skeptický, Dánové také, ale Islanďan podal plno informací o výzkumu: 41% Islanďanů prohlašuje, že byli v kontaktu s energií mrtvých. Představte si, 41%. A v tu dobu statistický diagnostický manuál říkal, že je to příznak schizofrenie. Takže 41% Islanďanů je schizofrenických? Samozřejmě ne. -Proč zrovna Island? -Protože je izolovaný, má asi 260 000 obyvatel, a je snadné dělat u nich výzkum. - Je to třeba vulkanickou aktivivou, chemickým složením vzduchu? -Mohlo by to možná být, nevím. Islandu se říká ostrov ság. -Co je to sága? -Něco jako pohádka. Možná když lidé žijé v izolaci, s přírodou, jako američtí Indiáni nebo národ Sami ve Skandinávii, cítí mnohem lépe energie, než my, kteří žijeme ve městech. My necítíme nic. My se nedíváme kolem sebe. A pokud jde o Island, četla jsem jeden finský lékařský časopis a byla jsem šokována, že jedna americká soukromá společnost koupila časopis, vědecký výzkum o Islanďanech, chtěli informace o jejich DNA. Takže celý národ je prodán soukromé společnosti, která může nakládat s informacemi, udělat cokoliv s DNA. -Genetické ovlivňování? -Cokoliv. Nevím, čím se zabývají, ale myslím, že je to velmi hrozné.

-Pojďme si říci, jak jste se dostala k tématu kontroly mysli. -Myslím, že to šlo postupně. První byla parapsychologie, pak jsem se začala zajímat o ufologii, a další krok byl kontrola mysli. Ale zjšťuji, že je velmi nebezpečné, zejména v USA, kombinovat kontrolu mysli a ufologii. Protože vesmírné lodě samozřejmě existují, jsou tom absolutní důkazy, vojenské i filmy, mají těla mimozemšťanů, dělali jim autopsii a tak dál. A v Rusku pravděpodobně taky. Ale je také technologie kontroly mysli, která způsobuje, že si lidé myslí, že mají kontakty s mimozemšťany.


Hypnotizují je z dálky a mohou ... - Můžete vysvětlit, jak to funguje? - Já nejsem tak technicky vzdělaná, ale řekněme tak, že přes počítače, a ty mohou být řízeny satelitem. A mohou být zaměřeny přímo na vás. -Ale každý dnes nemá počítač. -Ano, ale já mluvím o superpočítačích, které mají alespoň 130 trilionů bitů za sekundu. Za sekundu, a náš mozek má jenom 5 000 bitů za sekundu. Nemůžeme se srovnávat s žádným počítačem. -Odkud jsou ta čísla? -To jsou poslední údaje, které jsem četla asi před rokem. Ale jsem si jistá, že v USA Národní bezpečnostní agentura má mnohem silnější. Protože když vydají nějaké informace na veřejnost, tak jsou 30-50 let staré. Ale tohle bylo oficiální.


- Kdo si myslíte, že dělá tu práci, vstupuje k těm lidem? (Záznam je rušen, části chybí). - Popište prosím, co je na obrázku. - ... ukazuje bílé dodávky, které vždy parkují blízko vás, to je součástí, rutinou při každém sledování a pronásledování, Sousedé - ti nejdou dovnitř, ale hlídají a podávají zprávy. Například když jsem jednou měla hovor ze Švýcarska, mluvilo se o mikročipech a ovládání myslí, okamžitě někdo, kdo bydlí blízko, jakmile jsem zavěsila, vzal auto a odjel. To je to hlídání, a já tak vím, že můj telefon je odposloucháván. Takhle to dělají. Může to být ze sousedního domu, ze sousední místnosti, ze vzduchu, odkudoli, i ze satelitu. Jak se můžete bránit proti satelitu? Nemůžete.


- Byla jste prý na konferenci, a musela jste odejít do jiné místnosti. -Ano, to bylo v Anglii, tam často přednáším. A oni se vždycky umístí do rohu, blízko východu. - Co to bylo za konferenci.? -V Leedsu. Takže, jsou blízko u východu, aby každý, kdo chce, mohl snadno projít. Víte, mají přístup na jakékoli místo ve světě, když chtějí. Tak já jsem radši chtěla jít jinam, myslela jsem, že na mě mohou pouštět záření nebo tak, protože pokud dáváte informace, jste vždycky cílem. A jako vždycky jsem měla přednášku, a vždycky když já něco udělám, oni taky něco udělají. Protože věděli jistě z telefonu, že budu mít interview s vámi, proto, když jsem přišla včera domů, měla jsem rozbitou poštovní schránku. 23. ledna to bylo už po třiadvacáté. - A k čemu je ten symbolismus? - Jenom aby vás obtěžovali. Také např. přítelkyně, která mi vybírá poštu, otevřela box, a ten byl plný sněhu. Říkám si, to není možné. Oni mi naplní schránku sněhem, a moje kontejnery odpadky, sněhem nebo vodou nebo čímkoli, a lidé, kteří vyvážejí popelnice, je po 5 týdnů nevyvezli, kolem chodily jenom bílé masky, a to je to pronásledování. Oni si myslí, že když budete tolik pronásledováni, možná zmlknete. Možná vás to zastraší. Já se nebojím. Smrt není, ani smrti se nebojím. Obvykle se řídím jen dvěma věcmi, a číslo jedna je, že žádná smrt není. Člověk je mysl, nikoliv tělo. 87% vašeho mozku je voda, 70% vašeho těla je voda. Ani lékaři si to neuvědomují. Co nás drží pohromadě? Energie. Vy jste energetické pole. A když zemřete, pouze opustíte své tělo, jako v mimotělních zkušenostech, jako při zážitku blízkosti smrti. Já jsem napsala první lékařský článek do lékařského časopisu o zážitku blízké smrti v r. 83. Takže vy jste absolutní energie, a jestli věříte Einsteinovi, energie nemizí, pouze mění formu. Takže vy opustíte své tělo, a díváte se na své tělo, a když nemůžete vstoupit zpět, jste mrtví. - To se dá trénovat. - Ano, mě nikdo netrénoval, trénovala jsem sama. - Máte o tom i historku. - Ano.


-Bylo to v Rovaniemi, byl listopad, byla tma, a já jsem si pomyslela, tak teď to zkusím. Protože jsem o tom četla knihy. Koncentrujete energii ze svých nohou a rukou ke svému srdci a mozku.

 

Tak jsem koncentrovala. A najednou jsem začala cítit v těle vibrace, nahoru do těla, o hlavy, v 5 - 6 vrstvách. Prostě to vibrovalo. Myslela jsem si, že je to divné. A najednou ztráta vědomí. Nevím, jestli to byla sekunda nebo setina sekundy, prostě ztráta vědomi, a vznášela jsem se nad svým tělem. Ve stejné pozici, což bylo legrační, protože jsem měla kolena nahoru, tedy ve stejné pozici, a plula jsem ke stropu. Samozřejmě jsem o tom předtím četla, o mimotělních zkušenostech, a jak to lidé prožívají, a dívala jsem se dolů ma své tělo a říkala, si, hej, počkej chvilku. Viděla jsem, že moje tělo dýchá velmi pomalu. Dělala jsem také anestézii, takže umím napočítat 60 sekund bez hodin, takže jsem začala počítat, a viděla jsem, že moje fyzické tělo dýchá jen 10x za minutu, když normálně je to 20x za minutu. To mě zneklidnilo, tak jsem si řekla, jaký je asi puls. Změřila jsem puls fyzického těla z astrálního těla, které se vznášelo, začala jsem počítat, bylo to 32 místo normálních 60 v klidu. Pak jsem opravdu zneklidněla a řekla si, hej, to umřu nebo co? To tělo umře? Ale mé myšlenky byly v astrálním těle. Ve fyzickém těle nebylo nic, bylo to jen jako staré šaty. Když jsem si pomyslela, ach, já asi umírám? Pomyslela jsem si, ach maminko, pomoz mi. Maminka bydlela 800 km odtud, na jihu Helsink. A když jsem to řekla, ve své mysli, během sekundy jsem byla v Helsinkách. Ve velké místnosti, kde jsem vyrostla, a viděla jsem maminku a svou neteř, která byla pět let stará, a povídaly si. Neslyšela jsem, co si říkají, byla jsem tam jen jako vědomí. A viděla jsem matku, jak šije nějaké dlouhé šaty, ručně, asi dárek pro mě nebo co.

 

Pak jsem si pomyslela, kde je má sestra. A najednou pink, byla jsem na koktejlové párty, dívala jsem se, uviděla jsem sestru, flirtovala s rodinným přítelem, koukám, kde je manžel, nebyl tam.

 

Pak jsem si pomyslela, ach, já chci domů. A okamžitě, v sekundě jsem byla zase doma. 800 km, v Rovaniemei, vznášela jsem se. Viděla jsem astrální tělo, jak se vznáší, bylo to jako odstředěné mléko, bez vnitřních orgánů, což je zajímavé, vaše světelné tělo nemá sexuální orgány, ani vnitřní orgány, je to jenom světlo. A tak jsem prostě takhle plula a myslela si, já budu mít mořskou nemoc. A myslela jsem si, vsadím, se že když tam nepřijdu, tak se tělo udusí. Všechny myšlenky byly v astrálním těle, a ve fyzickém nebylo nic. A pak jsem to zkusila, a zup, byla jsem zpátky. Uf, byla mi zima, byla jsem ztuhlá. - Proč jste si myslela, že zemřete? - Když jsem se tak vznášela, a když jsem se vrátila, chtěla jsem se prostě vrátit do těla. Na smrt jsem vůbec nemyslela. Protože jsem dělala astrální cestování. To jsem předtím ještě nikdy neděllala. A pak když jsem se vrátila, usnula jsem, a ráno jsem zavolala otci, rodičům do Helsink. Řekla jsem: Co dělala moje matka v 8 hodin večer? Otec: Jo, to já ti nemůžu říct, protože je to vánoční dárek, řekl otec. A já jsem řekla: jsou to dlouhé šaty s kytkami ručně vyšívané? Otec: Jak to víš? Řekla jsem mu ten příběh a on: Nikdy to nikomu neříkej. A já jsem to řekla do finských novin.


- Jak na to reagoval finský tisk? - Měla jsem spoustu interview, dostávala jsem denně třicet dopisů. Od lidí, kteří měli ty zážitky, ale nikdy se o tom neodvážili říci. V Helsinkách byl 60letý právník, který mi napsal a řekl, že měl úplně stejný mimotělní zážítek. Nikdy o tom nikomu neřekl., ani své manželce. Pak jsem byla vdaná za norského diplomata a ten věděl o těchto věcech, ale trvalo několik let, než řekl: Když jsem byl malý a měl jsem horečku 40°, taky jsem se dostal ven z těla. Muži si o tom nikdy netroufnou mluvit oficiálně, ale děje se to lidem pořád, není na tom nic směšného. Není na tom nic abnormálního. Když máte nehodu, dostanete se ven z těla, a když nezemřete, zase se vrátíte zpátky. -Jsou to lékařsky známé jevy? -Teď už ano. Před 30 lety ne. Zážitky v blízkosti smrti ale měli lidé vždycky. A když si vezmete kteréhokoli průměrného lékaře, pořád ještě o tom dost nevědí. Nevědí, prožože věří diagnostickému statistickému manuálu pro duševní nemoci, což je šílené. Je normální, že to můžeme dělat, protože jsme energie.


A když se ptáte, jakých je pět nejdůležitějších bodů, tak ten, že smrt neexistuje, je úplně nejdůležitější. Nemůžete zemřít. A paranormální jevy jsou normální. Jsou naprosto normální, jsou součástí našeho rozvoje, naší duchovní entity, není na tom nic bláznivého. -Můžete tedy něco rozvíjet nebo ne? - Například telepatii.


Víte, ta věc s kontrolou mysli je velmi zlá, protože mají tzv. syntetickou telepatii. Mohou do vás zavést myšlenky, mohou zavést do vaší hlavy hlasy, a samozřejmě hlasy v hlavě znamenají, že jste blázen. Mohou to dělat a udělali to v první válce v Iráku. V rozkazech vojákům přímo do jejich hlavy. - Američané? - Ano. - A ta technologie ... Používali to také na nepřítele? - Určitým způsobem ano - to si pamatuji, byla jsem tak šokovaná - viděla jsem obrázek, kde vojáci přicházeli z bunkrů - iráčtí vojáci - měli bunkry se zdmi tlustými asi 3 yardy, měli potraviny a vodu na 6 měsíců, a Američané nad ně poslali helikoptéry, a měli arabské tlumočníky, kteří k nim mluvili. a vysílali rozkazy pomocí mikrovln, aby vyšli ven. Jejich mysl byla ovládána. A najednou ti chlapi všichni vyšli ven. Úplně bezdůvodně, nikdo na ně fyzicky neútočil. Bylo to provedeno pouze kontrolou mysli. Jeden irácký plukovník zvedl ruce nahoru, protože na něj použili kontrolu mysli, nikdo na něj nestřílel, a on zvedl ruce, že se vzdává. Všichni se vzdali, protože tam byla ta helikoptéra. To jsou neuvěřítelné věci, co můžete udělat. To je zbraň, neuvěřitelná válečná zbraň.


V r. 1991-2 jsem byla v Praze, byl tam americký lektor, který o tom přednášel. A bylo to publikováno a nazváno syntetická telepatie. Ale samozřejmě je i normální telepatie. Mezi zvířaty a lidmi a lidmi navzájem. A zejména když jste si s někým blízcí. Jako matka a dítě. Je tolik příběhů, jak matky vědí, co se děje dítěti na druhé straně světa. Například nehoda, a matka to cítí. A podobně. Takže to není nic abnormálního. Zcela to náleží k lidské bytosti.


A tím jsme došli k nejdůležitějšímu. A to je, proč jsme tady. Co znamená být lidskou bytostí na této planetě? Proč jsme tady? Někteří hnědí, někteří žlutí, bílí, jacíkoli, všichni máme zuby a vlasy a pět prstů. Proč se tak bojíme, když někdo nemá zuby, ani pět prstů - to mluvím o mimozemšťanech. Je jich ve vesmíru mnoho a mnoho různých ras. A všichni nevypadají jako my.
Tak proč se bojíme? Stále se domníváme, že jsme tímto tělem. A zatím jsme energií. A energii můžete vidět očima. Když se na někoho podíváte, tak ji cítíte. To je to, co bychom měli dělat se všemi ET a všemi formami života ve vesmíru. Zatím jsme tak omezení, myslíme si, že všichni mají vypadat jako my, a že na jiných planetách není život, protože tam není voda, protože tam není kyslík. To my potřebujeme vodu a kyslík, jiné rasy ne. Ale my říkáme, že oni to také musí mít.


- Takže jak poznáme skutečné mimozemšťany od falešných? - Napsala jsem o tom v poslední knize Tajné světy, protože jsem dostala spoustu mailů od lidí, kteří mají kontakty, a vždycky říkají, že jsou rádi, že mohou mluvit s někým, kdo je nezesměšňuje. A finské kontakty jsou všeobecně velmi a velmi pozitivní. Jsou pozitivní, oni přijdou v noci, mluví s vámi, vezmou vás nahoru, neobtěžují vás ničím špatným. Podle mého názoru otázka zní, zda je to skutečnost. Protože by to mohla být také kontrola mysli. Jak to rozlišit?


-Znáte nějaké projekty, které to dělají? - Mám jich celý seznam, mohu vám ho potom ukázat. Je to jedna stránka. Zkoušeli to už v 50. letech, Naomi a tak. -Jakže se to jmenovalo? -MKUltra, MKNaomi, Rainbow a tak. Já toho mám celý seznam. A samozřejmě si představte, jaká technologie byla v 50. letech, a jaká je asi v r. 2009.


-Koncem 40. let a v 50. letech se toho stalo hodně. - Hodně, ano, třeba sestřelili UFA, kde dostali hodně mimozemšťanů. Tak získali informace. - Možná to bylo už ve 30. letech? -Pravděpodobně. Já jsem byla ve Washingtonu D.C, v dubnu 2008, na konferenci Second Inside, jak tomu říkali, a tam byl Jesse Marcel, který je doktor, žije v Montaně, je to plukovník v penzi. Jeho otec byl Jesse Marcel senior, který přinesl domů kus UFO a ukázal ho synovi, kterému bylo tehdy 11, a řekl: Podívej se na to, to už nikdy neuvidíš. A ten jedenáctiletý chlapec, Jesse Marcel junior, tam nakreslil figury, které byly jako hieroglyfy. A také ve své přednášce ukázal obrázky UFO z roku 1800. A z amerického UFO z r. 1932. A všeobecně se říká, bylo to v r. 49. Oficiální informace je často lež.


- Mluví se hodně o zapojení německé válečné techniky, i švédské. - Ano, to pokračuje. -Takže, vzhledem k poloze Finska, byla jste v Rusku na nějaké konferenci. Můžete o tom něco říci? - Byla jsem na Sibiři, v Novosibirsku, bylo to zajímavé, o výzkumu v arktické medicíně. Já jsem v tomto oboru pracovala ve Finsku a v komisi severských zemí. A věc, která mě skutečně dostala, bylo, že - myslím že se jmenoval doktor Kašnarcev - dělal výzkum s bakteriemi a jejich vědomím z jednoho souboru do druhého. Když se něco dělo s bakteriemi na jedné straně, na druhé straně reagovaly. Což je zajímavé, když si uvědomíte telepatii, vědomí ... - Takže bakterie mají vědomi? -Já mám na mysli komunikaci. A myslím, že my lidé jsme trochu rozvinutější než bakterie, takže máme úžasnou energii a možnosti pro komunikaci. Normální telepatickou komunikaci.


- Řekněte něco o sovětském výzkumu o psychických jevech. -Sovětská akademie věd oficiálně po celá desetiletí zkoumá paranormalitu. Samozřejmě, protože je to zbraň. A na konferenci v Moskvě byli členové Akademie věd, kteří dělali prezentace, to bylo v r. 91, a co mě nejvíce překvapilo, byla jejich otevřenost ohledně výzkumu. - Jak jste se dostala na tu konferenci? -Věděla jsem to od Rimy Laibow, která je psychiatr, známé z předchozí konference. Ona mi řekla, že jede do Moskvy na konferenci. A já jsem řekla, jestli je to možné, pojedu taky, byla jsem ve Finsku a to je blízko, a ona řekla, ano, je to otevřené, jen přijeď. Tak jsem sedla do letadla a přijela. Bylo to docela snadné. Ani to nic nestálo, bylo to zadarmo. Byl tam jeden asistent profesora ... - Možná to bylo tak otevřené proto, že to bylo před pádem SSSR. - Ano, přesně tak, a ta energie, že něco má padnout a něco nového přijít, tam byla. Mezi těmi 400 lidmi v přednáškové místnosti byla neuvěřitelná energie. - A co tam bylo za lidi? - Už jsem to říkala, piloti, testovací piloti, jako Marina Popovič, jako posluchači, doktoři. A ukázala se jedna věc. Já sice bohužel neumím rusky, ale byla tam jedna paní, se kterou jsem se setkala na dřívější konferenci, tak jsem ji požádala, aby si sedla ke mně a trochu mi překládala. Ale další den byl velmi podivný, protože ona nepřišla, ale přišli dva muži. Já jsem byla už vdaná za dva důstojníky, já poznám tu strnulou šíji ... - A co se stalo, že se to změnilo? - Já nevím, asi si uvědomili, že jsem cizinka, a tak chtěli na mě dohlížet. Řekla jsem jednomu z nich, když ten druhý odešel, vy jste důstojník. A on se divně tvářil, ale já jsem řekla, já to cítím. Já to vím. Co máte za hodnost? Plukovník. A ten druhý, co šel na toaletu, je můj šéf, generál. Ti byli v publiku. A pak jsem nikam sama nesměla jít, vodili mě do hotelu a všude. To bylo vlastně dobré, protože jsem byla sama v Moskvě a mohlo se stát cokoliv. Byla jsem tedy vděčná za informace. Ale Marina Popovič, se kterou jsem se setkala dříve, bývalá manželka generála Popoviče, který zahajoval konferenci, s tou jsme byly domluvené, že si další den promluvíme, ale už nepřišla. Asi někdo zasáhl. Nevím.


Ale nejlepší věc z té konference byla, že tam byl ten ruský asistent profesora, který také jezdí na výbory NASA, měl přednášku o kontaktech s UFO, pozitivních, a zkušenostech z blízkosti smrti. - Takže on, ruský expert, jedná s NASA? - Ano. Měl přednášku o pozitivních kontaktech v Moskvě. O UFO a zkušenostech z blízkosti smrti. Jak se lidé pozitivně změní po dobré zkušenosti s UFO a dobré zkušeností z blízkosti smrti. Ty změny jsou stálé a jsou stejné. Mně se to zdálo neuvěřitelné, sama jsem totiž došla ke stejným závěrům, ale když jsem to slyšela z pódia v Moskvě, víte, to bylo prostě fantastické. Ve Spojených státech to neuslyšíte. Protože, jak už jsem říkala, je rozdíl mezi Finskem a USA, my smíme říkat, co chceme, a nejsme pronásledováni, a přijedete do Států, nebo do Norska, které je v NATO, a jste obtěžováni příšerně, jakmile otevřete ústa.


- A vás pronásledovali? - Ano, kvůli informacím, které podávám. A přitom moje informace jsou zcela veřejné, nemám žádná tajemství, nic takového. Ale je za tím spousta práce, je třeba se "prokopat" informacemi ze starých přísně utajených dokumentů, které jsou teď přístupné. Protože je svoboda informací. - A jaké informace získáváte z těch starých dokumentů? - Tak zaprvé, že lidem se neříká pravda. Lidem se lže. To je celá podstata. - Kde ty lži jsou? - Na zemi.


A oficiální informace jsou většinou lži. - Takže co je realita? - Realita je, že nejsme ve vesmíru sami. To je můj druhý hlavní bod. Smrt není, a my nejsme sami ve vesmíru. Když půjdete do observatoře, v jakékoli zemi, a uvidíte tu maličkou skvrnku, které se říká planeta Země, (ztráta záznamu) ...... a když to víme, už nemůžeme říkat, že jsme ti jedineční.

 

 

Převzato:  http://orgo-net.blogspot.com/

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.