Kdo je Online

Právě přítomno: 57 hostů a žádný člen

2186471
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
346
1061
5074
965876
27116
36429
2186471

Your IP: 54.198.221.13
2017-11-23 07:18

 

 

08.12.2009 15:58

 

 

POUŽITÍ VESMÍRNÝCH ZBRANÍ

 

PROTI MIMOZEMSKÝM CIVILIZACÍM

 

 

 

 

Úvod

 

V jednom ze svých prvních hlavních politických změn po příchodu k moci v lednu 2001, oznámila Buschova administrativa svůj záměr odstoupit od Smlouvy o Anti-balistické Raketové Obraně (ABTM) s Ruskem. Tato Smlouva ABMT měla v úmyslu  zabránit rozmístění zbraní ve vesmíru a těšila se hlavní mezinárodní podpoře od dob její ratifikace v roce 1972 Nixonovou administrativou. V květnu 2001, v projevu, prezident Busch argumentoval tím, že 30 let stará ABTM byla zastaralá a že se Spojené Státy musí formálně dostat za její omezení, aby se mohly zabývat novými bezpečnostními hrozbami:

„Potřebujeme novou osnovu, která nám dovolí vybudovat raketovou obranu, abychom čelili různým hrozbám dnešního světa. Aby se tak učinilo, musíme se posunout za omezení 30 let staré smlouvy ABTM. Tato smlouva nerozeznává přítomnost ani nám neukazuje budoucnost. Uchovává minulost. Žádná smlouva, která nám zabraňuje zabývat se dnešními hrozbami a která nám zabraňuje ve sledování slibné technologie k naší obraně, obraně našich přátel a našich spojenců, není v našem zájmu nebo v zájmu světového míru.“

Buschova administrativa dala své formální varování o tomto stažení 13. prosince 2001 a okamžitě smlouvu o šest měsíců později stáhla. Buschova administrativa se tím formálně pustila do uskutečňování některých z cílů Strategické Obranné Iniciativy (SDI), která měla poprvé být propagována Reaganovou administrativou v březnu 1983. Reagan si představoval rozvoj vesmíru založený na systémech tzv. zachycování, které by se mohly do značné míry použít k ničení útoků balistických raket na Spojené Státy. Reaganovo SDI však uvízla, když Studená válka pomalu slábla a demokraticky řízený americký Kongres směřoval k využití předpokládaných „mírovým dividend“ ke zlepšení sociálních programů. Mimoto, mnoho předních vědců argumentovalo proti utrácení za vyvíjení futuristických zbraňových systémů SDI. V červenci 1999 Clintonova administrativa schválila Dokument o Národní Raketové Obranně požadující více omezené anti-balistické raketové systémy: „Je to politika Spojených Států o rozmísťování. Jakmile bude technologicky možné, aby byl účinný Národní Raketový Obranný systém schopen obrany teritoria Spojených Států proti útoku balistickou střelou (ať již náhodnou, neoprávněnou či úmyslnou) začne se s financováním tohoto subjektu při každoročním schvalování dotací a každoročním přidělování fondů pro Národní Raketovou Obranu.“

Buschova administrativa se rychle přesunula k formálnímu rozmisťování anti-balistického raketového systému jako součásti programu Národní Raketové Obrany.

V květnu 2005, US Air Force formálně pořádala o povolení od Buschovy administrativy týkající se příkazu národní bezpečnosti k tomu, aby mohla „zabezpečit vesmír k ochraně národa před útokem.“ Požadavek Air Force posunul Buschovu administrativu blíže ke schválení militarizace vesmíru a k jiskření závodů ve zbrojení ve vesmíru s Americkými hlavními strategickými konkurenty Ruskem a Čínou. Tyto vývojové trendy směrem k rozmisťování zbraní ve vesmíru, obdržely překvapivý nesouhlas, když jej bývalý ministr obrany Kanady vyslovil na UFO Konferenci v Torontu. Spojoval rozmisťování vesmírných zbraní nikoli s možnými útoky balistickou střelou od ničemných národů nebo teroristických skupin, ale jako prostředek k zaměřování UFO, které jsou řízeny mimozemskými návštěvníky.

 

 

Paul Hellyer a odpor proti militarizaci vesmíru

 

25. září 2005, ctihodný Paul Hellyer, bývalý ministr národní obrany Kanady měl projev v Torontu, který se týkal vybavování vesmír zbraněmi. Ve svém projevu 82letý Helleyr zdůraznil svůj dlouho trvající odpor k jakémukoli úsilí ze strany vlády rozmístit zbraně do vesmíru. Zatímco byl ministrem obrany v administrativě Lestera Pearsona mezi lety 1963-67, Hellyer oficiálně odmítl iniciativy z Johnsonovy administrativy na schválení anti-balistického raketového obranného systému. V roce 2003 napsal článek, ve kterém uvádí: „Je to téměř 40 let od té doby, co mě americký ministr obrany Robert McNamara požádal, zda-li by se Kanada zajímala o pomoc při vývoji anti-balistické raketové obrany pro Severní Ameriku. Byl jsem schopen říci – děkuji, ale ne, což byl postoj Pearsonovy vlády a postoj, který jsem plně podporoval.“

Během svého projevu v roce 2005, Hellyer také promluvil o jevu UFO a popisoval svoji éru jako ministr obrany, kdy se mu příležitostné zprávy o pozorování UFO setkávaly na stole. Tvrdí, že nikdy neměl čas na to, o čem si myslel, že je „nereálná představa“, ale nicméně udrželo to jeho zájem v jevy UFO. Když byl ministrem obrany, byl v roce 1967 čestným hostem při otevření první světové přistávací rampy UFO v Albertě, v Kanadě. Považoval to za novátorský nápad od pokrokové Kanadské veřejnosti ochotné zaplatit mu cestu helikoptérou, ale nepřikládal příliš velké mínění UFO ve smyslu vážných politických důsledků. Hellyerova pozice vůči UFO se dramaticky změnila po tom, co sledoval dokumentární pořad Petera Jenningse „Seeing is Believing“ v únoru 2005. Hellyer se rozhodl přečíst si knihu, která dva roky naprázdno spočívala v jeho knihovní poličce. Kniha Philipa Corsa „The Day After Roswell“ zažehla obrovskou jiskru Helleyrova zájmu ve smyslu jejího politického důsledku a Corsovy významné služby v armádě Spojených Států a Eisenhowerově administrativě. Corso, který dosáhl hodnosti podplukovníka, jmenoval ve své knize skutečné lidi, instituce a události, které se mohou ověřit. Fascinován politickými důsledky, se Hellyer rozhodl potvrdit, zda Corsova kniha byla skutečností nebo jen „dílem fikce.“ Kontaktoval vysloužilého generála Air Force Spojených Států a mluvil s ním přímo o potvrzení Corsových tvrzení. Nejmenovaný generál jednoduše odvětil: „Každé slovo je pravda a ještě více.“ Hellyer pak pokračoval v diskuzi a ptal se: „A co to více...“ a generál mu tvrdil, že mu byly řečeny pozoruhodné věci týkající se UFO a mimozemských hypotéz o tom, že meziplanetární návštěvníci tu byli již při nejmenším v roce 1947. Hellyer pak soukromně požádal jistý počet „úředníků“, někteří zastávali hlavní pozice, ohledně Corsa a znovu obdržel potvrzení o tom, že Corsova tvrzení byla přesná. Nakonec, přesvědčen, že jev UFO byl skutečný, rozhodl se Hellyer vyjít na veřejnost a otevřeně hovořit o některých „naprosto důležitých otázkách týkajících se politiky, kterými se musíme zabývat.“ Mezi vážnými politickými otázkami vyzvednutými Hellyerem, bylo označení mimozemských návštěvníků americkou armádou jako „nepřátelé“. Podle Hellyera, to vedlo k vývoji „laserových a jaderných zbraní až do okamžiku, kdy budou moci být použity proti návštěvníkům z vesmírů.“ Je to zaměřování mimozemských návštěvníků, které Hellyera znepokojuje a tak se ptá: „Je moudré utrácet tolik času a peněz k vybudování zbraňového systému, abychom zbavili nebe mimozemských návštěvníků?“ Hellyerova otázka burcuje opravdovou důležitost při chápání vztahů mezi navštěvujícími mimozemskými civilizacemi a nedávným úsilím rozmístit zbraně do vesmíru. Významné je, že Hellyerův uvedený postoj o rozmisťování zbraní ve vesmíru a odpor k možnému vojenskému zaměřování mimozemšťanů, je v přímém rozporu s člověkem, který jej zpočátku přesvědčil o realitě mimozemských návštěvníků: podplukovník Philip Corso.

 

 

Podpora plukovníka Philipa Corsa Strategické Obranné Iniciativy a rozmisťování zbraní ve vesmíru.

 

Ve své knize „The Day After Roswell“ jejímž spoluautorem je William Birnes, penzionovaný podplukovník Philip Corso prohlašoval, že mimozemšťané unášeli civilisty, narušovali americký vzdušný prostor a ničili letadla poslané k jejich pronásledování. Corso pohlížel na mimozemšťany jako na přímou hrozbu národní bezpečnosti Spojených Států a prohlašoval: „Za celých 50 let, nyní válka proti UFO pokračuje a my se snažíme bránit se proti jejich vniknutí.“ V jiné části „The Day After Roswell“, popisuje Corso národní bezpečnostní hrozbu představovanou UFO a potřebu vojenského programu na vybavování zbraněmi k zaměřování a sestřelování UFO provádějící taková narušení. Zvláště se zasazoval za Reaganovu Strategickou Obrannou Iniciativu (SDI). Corso si myslel, že SDI bylo vhodnou odezvou k mimozemským vnikům a že Amerika a Sovětský Svaz oba znali, jaký je pravý účel SDI:

„My (Amerika & Sovětský Svaz), jsme oba znali, kdo byly skutečnými cíli SDI...

Byly to UFO, mimozemské lodě, kteří si o sobě mysleli, že jsou nezranitelní a neviditelní, když poletovali kolem okraje naší atmosféry, vrhajíc se dolů se záměrem zlikvidovat naší komunikaci salvami EMP (Elektromagnetické pulzy, impulzy, pozn.přek.), nalétávají na naší vesmírnou loď, kolonizují náš měsíční povrch, zohavují dobytek při svých strašných biologických experimentech a dokonce unášejí lidské bytosti pro své lékařské testy a hybridizaci druhu. A co bylo ještě horší, museli jsme je to nechat dělat protože jsme neměli žádné zbraně na svou obranu.“

Řada badatelů UFO tvrdila, že tato bojovná prohlášení vůči mimozemským návštěvníkům byly spíše představeny Corsovým spoluautorem Williamem Birnesem a že Corso nebyl tak vysazený proti mimozemšťanům jak naznačuje kniha „The Day After Roswell.“ To ale není přesné, když čtete Corsovy původní poznámky; ty byly publikovány v Itálii a obsahují mnoho podobných prohlášení odhalujících hloubku Corsovy nepřátelství vůči návštěvníkům z vesmíru. Například, ve smyslu porušování amerického vzdušného prostoru Corso napsal: „Beztrestně narušují náš vzdušný prostor a dokonce přistáli na našem území. Ať je to úmyslné nebo ne, chovají se nepřátelsky. Naši občané byli unášeni a zabíjeni.“ Corso pokračoval a naplno popisoval povahu působení mezi mimozemskými návštěvníky a veřejností:

„...mimozemšťané předvedli necitlivost a lhostejnost týkající se svých obětí. Jejich chování bylo zákeřné a zdá se, že asi využívají naší zemi a manipulují s pozemským životem. Skeptici je budou omlouvat, že jsou možná dobrotiví a chtějí pomoci, avšak neexistuje důkaz, že někoho vyléčili nebo zmírnili lidské obtíže. Na druhou stranu způsobují bolest, utrpení a dokonce i smrt.“

Corso zde odhaluje hloubku svého nepřátelství vůči mimozemšťanům a informace, které získal o jejich rušivých aktivitách. Jeho výroky prozrazují, že měl skeptický pohled na „shovívavost“ mimozemských návštěvníků. Corso schvaloval poznámky,  jako byly např. tvrzení generála Douglase Macarthura v roce 1955 o tom, že „národy světa se budou muset sjednotit k příští válce, která bude válkou meziplanetární.“ Ve smyslu spolupráce mezi USA a Ruskem (bývalým Sovětským Svazem) při zabývání se mimozemšťany, Corso napsal: „Spojené Státy a Sovětský Svaz sjednotí své vesmírné programy proti společnému nepříteli.“

Následkem toho, lze vyvozovat, že v Corsově přesvědčení není žádný dvojsmysl o tom, že mimozemšťané jsou opravdovou hrozbou pro národní bezpečnost Spojených Států a že vybavování vesmír zbraněmi byla naléhavá politická priorita při zabývání se „mimozemským nepřítelem.“ Kdyby byl dnes naživu, nebylo by pochyb, že by byl Corso silným zastáncem současných plánů US Air Force na rozmisťování zbraní ve vesmíru a vybudování celosvětového obranného štítu, který by mohl zaměřovat mimozemské návštěvníky. V krátkosti, Corso shodně demonstroval silnou podporu vojenským řešením vůči přítomnosti vesmírných návštěvníků, kteří podle jeho mínění prováděli únosy a další „rušivé aktivity“, které představují přímou hrozbu národní bezpečnosti Spojených Států.

 

 

Představují mimozemšťané národně bezpečnostní i globální hrozbu?

 

Otázka, která nyní vyvstává je, zdali se mimozemšťané opravdovou chovají jako hrozba národní bezpečnosti Spojených Států nebo pro Zemi všeobecně. Tuto otázku tvoří komplikované množství rozporných údajů o mimozemské přítomnosti od různých informátorů, svědků a zdrojů, jejichž výpověď je obtížněji potvrditelná, když se porovnají s případem vysoce hodnoceného Corsa. Zodpovězení takové politické otázky nejprve vyžaduje, aby člověk pochopil povahu „národní bezpečnostní hrozby“ představovanou mimozemšťany. Zadruhé, člověk potřebuje identifikovat nějaké skupiny mimozemšťanů, které se mohou projevovat „rušivými činnostmi“, které spadají do kategorie „hrozba.“ Konečně, člověk musí identifikovat mimozemšťany projevující se ne-rušivými činnostmi, které nepředstavují hrozbu národní bezpečnosti Spojených Států nebo jiným zemím. Existuje mnoho dohadů o tom, že USA vstoupila do dohod s mimozemskými rasami. Například, existuje značný, podrobný a svědecký důkaz ukazující na to, že prezident Eisenhower byl aktivně zapojen do schůzek s mimozemšťany a do dosažení dohod s mimozemskými rasami. Plukovník Corso, který sloužil v Eisenhowerově administrativě, se zmiňoval o takových dohodách v různých pasážích knihy The Day After Roswell. Například napsal: „: „Vyjednali jsme s nimi (mimozemšťany) jakousi kapitulaci, protože jsme s nimi nemohli bojovat. Nadiktovali si podmínky, protože věděli, čeho se bojíme nejvíce, a to bylo jejich odhalení“.

Dokonce existoval rostoucí počet údajných informátorů popisujících různé smlouvy dosažené s mimozemšťany, kde viděli přímý důkaz během své účasti na projektech nebo pověřeních s tou nejvyšší možnou bezpečnostní klasifikací. Tyto smlouvy se údajně týkaly výměny technologie nebo informací od mimozemšťanů pro přímé zbudování základen na teritoriu USA. Existenci takových základen výslovně odhalil Corso ve svých soukromých poznámkách. Po popisu různých rušivých činností vykonávaných mimozemšťany, Corso pokračoval a učinil následující zarážející tvrzení: „Především tu jsou válečné činy, které bychom netolerovali od jakéhokoli světového zdroje. Také to vypadá, že ani oni netolerují žádný takový čin na naší straně na jejich základnách:“ Souvislost zde je taková, že mimozemšťané mají základny na americkém teritoriu, jak prohlašují ostatní informátoři a Americká vláda byla bezmocná tyto základny plně monitorovat. Mimozemšťané, kteří vstoupili do těchto dohod nebo do „vyjednaná kapitulace“ jak říká Corso; vykonávali aktivity ve smyslu únosů, genetických experimentů a vzdušných aktivit, které vedly k rozsáhlému podezření, co se jejich hlavní agendy týče. Corso opakovaně upozorňoval na to, že takové rušivé činnosti se rovnající válečnému činu a ospravedlňují koordinovanou vojenskou odezvu amerických autorit. Je třeba zdůraznit, že se zdá, že před těmito údajnými smlouvami, většina lidsko-mimozemského vzájemného působení, spadá do kategorie shovívavých „vesmírných bratrů“, kteří se objevili v 50tých letech. Individuální „kontaktéři“ tvrdí, že byli vystaveni různým pozitivním mimozemským zkušenostem, které inspirovaly rychlý vzrůst veřejného zájmu o shovívavé „vesmírné bratry.“ Existuje tu důvod se domnívat, že jev únosů, který se zapsal do veřejného povědomí slavným případem Betty a Barneye Hillových v roce 1961, byl přímým následkem těchto údajných dohod dosažených s mimozemšťany. Tím se však neříká, že negativní zkušenosti a mimozemšťany nebo s „únosy“ se nevyskytovaly i před těmito smlouvami, avšak tyto smlouvy umožnily zvětšit počet únosů poměrem, který zachází daleko za hranici všeho, co vládní autority původně schválili.

 

 

Tajná vláda, MJ-12 & utajované dohody s mimozemšťany

 

Vládní autority, které by byly zodpovědné za uzavírání údajných skrytých smluv, jsou obecně badatelům UFO známy jako skupina Majestic -12 nebo MJ-12. Listinný důkaz pro existenci takové tajné organizace se objevil v roce 1987 s odhalením záznamu Zvláštního asistenta prezidenta Eisenhowera Roberta Cutlera, který jej psal pro generála Nathana Twininga. Toto memorandum se odvolává na naplánovanou schůzku na 16. července 1954 a poukazuje na „Projekt Zvláštních Studií MJ-12.“ Memorandum bylo nalezeno v národních archívech a bylo dokázáno, že je pravé. V jiném dokumentu, který „unikl“ k badatelům UFO a známém jako Eisenhowerův Instruktážní Dokument (Eisenhower Briefing Document), je skupina Majestic -12 popisována jako ta, co má v rukou řízení operace nad jevem UFO:

„Operace Majestic – 12, je přísně tajný výzkum a vývoj/zpravodajské operace, zodpovídající se přímo a pouze prezidentu Spojených Států. Operace a projekt jsou prováděny pod kontrolou skupiny Majestic – 12, která byla zbudována zvláštním tajným vládním příkazem prezidenta Trumana dne 24. září 1947.“

Instruktážní dokument zůstává sporný, ale vyčerpávající archivní analýzy badatelů silně ukazují na jeho autenticitu.

Instruktážní dokument má na svém seznamu 12 předních vojenských úředníků a expertů národní bezpečnosti jakož i své členy mezi kterými je i Gordon Gray, který zastával jistý počet vyšších obranných pozic včetně vojenského tajemníka prezidenta Trumana mezi lety 1949 -1950. Později, v letech 1958-1961, byl zvláštním asistentem pro národní bezpečnost prezidenta Eisenhowera. Významné je, že Gray byl ustaven prezidentem Trumanem do pozice prvního řiditele Výboru pro psychologickou strategii (PSB) založenou v roce 1951 a prohlášenou za součást CIA. V roce 1953 byl tento Výbor PSB nahrazen mocnějším Výborem pro kooperaci operací (OCB). Stojí za to, probírat se detaily historie a činnostmi obou těchto organizací, protože souvisejí se spravováním (intrikami) jevu UFO. Nadto, každá organizace zainteresovala plukovníka Corsa, vojenského zpravodajského specialistu, do různých skrytých operací mezi tím, co sloužil v Eisenhowerově administrativě. Je pravděpodobné, že služba v těchto Výborech poskytla Corsovy základní informace, které formovaly jeho ujasněné názory na mimozemšťany a podporu pro vybavování vesmír zbraněmi.

Výbor pro psychologickou strategii (PSB) byl vytvořen „pod NSC (Národní bezpečnostní výbor), aby koordinoval širší vládní psychologickou strategii vedení války.“ PSB se formálně podařilo pomocí mocnějšího Výboru pro koordinování operací (OCB) zřídit 2. září 1953 vládní příkaz 10483 s následujícím charakterem:

„...OCB bude...kdykoli prezident bude v budoucnosti tak přímý, radit zainteresovaným agenturám ohledně...uskutečňování každé bezpečné akce nebo projektu, tak že splní svůj  podíl k docílení národně bezpečnostního objektivního pohledu, a ke specifickému ovzduší názoru Spojených Států patří hledání toho, jak se prosadit ve světě...“

Zpočátku se OCB skládalo z ministerstva zahraničí a přestože formálně bylo oprávněno podávat zprávy NSC a realizovalo rozhodnutí NSC, bylo formálně na NSC nezávislé. 25. února 1957, nařízení vlády 10700 formálně včlenilo OCB do NSC, což znamenalo, že NSC mělo větší dozor a kontrolu nad OCB. Oficiálně bylo OCB „zrušeno“ prezidentem Kennedym, vládním nařízením 10920 z 18. února 1961, čímž vzalo zpět vládní nařízení 10700.

Jak PSB, tak OCB byly meziresortnímy výbory, které byly zodpovědné za skryté operace v Trumanově a Eisenhowerově administrativě a podávaly zprávy přímo NSC. Jak PSB, tak OCB se specializovaly na psychologické vedení války skrze použití propagandy, mas médií a dezinformací. Čímž by se dokázalo, že jsou účinnými nástroji použitými k zadržování nebo vysmívání se jevu UFO ve Spojených Státech a naznačuje to, že jak PSB, tak OCB v tom sehrály klíčovou roli.

Existovaly spekulace, že OCB sehrálo kritickou rozhodující roli v řídění UFO a že tajně pokračuje v této hře skrze další jména. Corsovy původní poznámky poskytují důkaz podporující tuto řídící roli UFO sehranou jak PSB, tak OCB. Corso byl podle vojenských záznamů přiřazen k oběma těmto výborům, když sloužil v Eisenhowerově administrativě v letech 1953-1956. Corso získal řadu tajných prověření, některé z nich mu poskytovaly přístup k informacím UFO. Ve svých poznámkách Corso píše: „Během mé vojenské kariéry jsem napočítal devět prověření na „přísně tajné“, které mě byly uděleny. To se skládalo s kryptografie, satelitu, kódování a zachycování zpráv, zvláštních operačních prověření a pro kategorie „pouze k nahlédnutí“ (eyes only), což byly zvláštní záležitosti Bílého Domu. Umožňovaly mi přístup ke všem záležitostem ve vládě, které se týkaly informací o UFO.“

Díky tajné povaze a nevypočitatelnému statusu Majestic -12 a skrytým organizacím jako jsou OCB, které řídily záležitosti UFO, se na tyto organizace pohlíží jako na „tajnou vládu.“ Prezident Clinton, když se ho zeptala korespondentka Washington Post Sarah McClendon, proč neudělá více pro to, aby se odhalilo UFO, se jí údajně svěřil: „Sáro, existuje tajná vláda ve vládě a já ji neřídím.“ Tajná vláda, je vláda ve vládě, která řídí a dělá politická rozhodnutí o tom, jak jednat s mimozemšťany; zda představují „hrozbu“ nebo ne; a rozpracovává smlouvy s některými mimozemskými civilizacemi.

 

 

„Vnitřní“ versus „vnější“ bezpečnostní hrozba mimozemských návštěvníků

 

Existuje intenzivní debata nad tím, zda mimozemšťané zapletení do únosů a do dalších rušivých aktivit, které popisuje Corso (obvykle popisovaní jako „Šedí“ ze Zeta Reticuli), mají skrytou agendu typu: převzetí společnosti. Badatelé jako je Dr. David Jacobs (autor knihy „The Threat“) říká, že „Šedí“ mají skrytý plán na převzetí lidské společnosti pomocí sestrojení nadřazené hybridní rasy. Na druhou stranu, badatelé jako je Dr. John Mack (autor knih „Alien Abduction“ a „Passport to the Cosmos“) říká, že hvězdní návštěvníci mají tzv. „transformační“ agendu navrženou k tomu, aby smíchala dohromady ty nejlepší mimozemské a lidské charakteristiky. Přestože je to zajímavá debata, zamlouvá jeden z klíčových rysů mimozemské přítomnosti – tajné dohody mezi mimozemšťany a „tajnou vládou“. Když uvažujeme v debatě o „transformaci“ versus „převzetí společnosti“, zásadní je vzít v úvahu všechny fakta a vystoupit s odlišnou odpovědí, která počítá s různými mimozemskými rasami, které zde vykonávají své aktivity. Mimozemští návštěvníci potřebují být rozeznáváni na základě toho, zda jsou z vnitřní nebo z vnější tajné sítě dohod s „tajnou vládou.“

Zásadní politická otázka není v tom, zda-li bychom měli zbudovat komunikaci s mimozemšťany, abychom vyřešili rozdíly, které vedou ke konfrontacím přes řadu únosů nebo jiných rušivých aktivit, o kterých podával zprávu Corso. Tou zásadní otázkou je, přesná povaha dohod dosažených s mimozemšťany a to, jakým skrytým a nevypočitatelným způsoben jsou prováděny. Pokud jde o jev únosů, je velmi pravděpodobné, že ty byly činěny případnými smlouvami nebo urychlovány v důsledku těchto skrytých smluv tajných vládních autorit s jednou nebo s více mimozemskými civilizacemi. Proto tedy národní bezpečnostní hrozba představovaná mimozemšťany, je skrytá hrozba, která existuje skrze úředně utajované smlouvy zbudované tajnou vládou s některými mimozemskými rasami. Motivace mimozemšťanů, kteří vstoupili do těchto dohod jsou velmi disktutabilní a poskytují nemalý důvod k podezření, pokud jde o jejich celkové úmysly. Rozhodně velké množství únosů, které se vyskytlo, dalo vznik scénáři „převzetí lidstva“, který podporuje Dr. Jacobs a další badatelé. Jakmile člověk uvažuje o tom, že rozsáhlá infrastruktura vytvořená za účelem vývoje mimozemských technologií a o nezákonném financování, které se pro takovou infrastrukturu požaduje, bude jasné, že národní bezpečnostní hrozba představovaná mimozemšťany je spíše vnitřní než vnější. Corsovo vyobrazení mimozemšťanů jako vnější vojenská hrozba Spojeným Státům není tudíž přesná.

Mimozemšťané, kteří vstoupili do dohod s tajnými vládními autoritami jsou spoluvinní za vznik národního bezpečnostního systému, který se skládá z utajování, neodpovědnosti a z nezákonného financování. To přímo ohrožuje americký národní bezpečnostní systém, a to jak ve smyslu skrytého „převzetí lidské populace“ mimozemšťany, tak nahlodáním ústavních principů, na základě kterých jsou Spojené Státy založené. Skutečná národní bezpečnostní hrozba představovaná některými mimozemskými návštěvníky je výsledkem přání „tajné vlády“ získat a rozvíjet mimozemské technologie za každou cenu, dokonce i když to bude znamenat vydání povolení k omezenému počtu únosů a dalších rušivých činností. Na druhou stranu, mimozemšťané, kteří nevstoupili do dohod o takové technologické výměně s tajnými vládními autoritami, se zachovali způsobem, který ukazuje velký respekt vůči jedincům, se kterými mají kontakt. To je zřejmé z rozsáhlého počtu zpráv od „kontaktérů“ nebo „vesmírných bratrů“ z 50tých let až k moderní éře. Mimozemšťané, kteří vypadají jako typičtí lidé, projevují velký respekt pro lidskou svobodnou vůli a dodržují to, co se jeví jako jasný příkaz nevměšování se do lidských záležitostí. Mimozemšťané, kteří se snaží pomáhat lidstvu, jak popisují údajní kontaktéři, jsou tajně zaměřováni vesmírnými zbraněmi, za účelem zachytit jejich technologie nebo samotné EBE. To se také týká i Šedých ze Zeta Reticuli, kteří jsou zapojeni do únosů, které jsou obsaženy v dohodách s tajnou vládou. Zdá se, že vztah mezi Šedými a „tajnou vládou“ je vztahem komplikovaným, o čemž podávají své zprávy informátoři, hovořící o vojenských konfrontacích mezi nimi ve smyslu rozsahu, kdy jeden z nich nebo oba porušily podmínky svých tajných dohod.

 

 

Závěr:

Použití vesmírných zbraní je vůči mimozemským návštěvníkům politika nepatřičná.

 

Ve smyslu rozmisťování zbraní ve vesmíru a úmyslného zaměřování mimozemských návštěvníků, je potřeba učinit odhalení. To vyžaduje rozpravu s úředníků z legislativy USA a kdekoli, tak aby se mohla vyvinout vhodnější odezva. Je potřeba zastavit současnou politiku USA, která zaměřuje mimozemská plavidla skrze rozmisťování vesmírných základen a ostatních vyspělých zbrojních systémů. Tak jak zdůraznil na svém proslovu v září 2005 Hellyer: „Jsou to skutečně nepřátelé, nebo pouze praví průzkumníci zdaleka?“ Co činí tuto politickou otázku komplikovanou z pohledu informátorů jako Corso, který je zástupcem mnoha vojenských úředníků instruovaných o mimozemské přítomnosti je, že věří tomu, že vybavování vesmír zbraněmi je vhodné. Tato politika je ospravedlněná v názorech jak Corsa, tak i jiných vojenských úředníků, na základě rušivých aktivit mimozemšťanů. Jev únosů do UFO a podobné rušivé činnosti je potřeba pochopit ve smyslu vysoce tajných dohod dosažených mezi „tajnou vládou“ a mimozemšťany. Mělo by se zdůraznit, že vojenští úředníci jako Corso, se nezdají být instruováni o přátelských mimozemšťanech a pozdějších nerušivých aktivitách. Místo toho, byly Corsovy dodány informace o únosech a podobných aktivitách a o dalším mimozemském narušování, které vedly k psychologické konstrukci pro vytváření „nepřátelského obrazu“. Tento proces popisuje Sam Keen ve „Faces of the Enemy“, kde jasně nastiňuje, jak bylo vytvoření nepřátelského obrazu zásadním aspektem pro úspěšné vybojování válek. V krátkosti, to, co se objevilo za posledních 50 let, je vytvoření „mimozemského nepřítele“, který má ospravedlňovat vývoj a rozmisťování vesmírných zbraní podle Corsa a ostatních vojenských úředníků. To nás přivádí k varování Dr. Carol Rosin, bývalé mluvčí Dr. Wernera Von Brauna, o chtěné mimozemské hrozbě, která bude základem pro veřejné odhalení mimozemské přítomnosti. Taková chtěná hrozba by nasměrovala veřejné vnímání k vnímání mimozemšťanů jako nepřátelských a představujících bezpečnostní hrozbu. Je potřeba poněkud odlišnější analýzy založené na „vnitřní“ nebo „vnější“ hrozbě představované mimozemšťany. Následně, v odpovědi na vážnou politickou otázku, kterou vyzdvihl Hellyer o vybavování vesmíru zbraněmi, je přiměřenou politickou odezvou na mimozemské návštěvníky odpověď: NE. Není třeba vojenské reakce na mimozemské návštěvníky. Je jasné, že mimozemšťané, kteří představují věrohodnou „národní bezpečnostní hrozbu“ tak učiní přednostně svým zapojením do série tajných dohod, které umožní skryté převzetí rozsáhlé infrastruktury mimozemských projektů, které ve Spojených Státech i v jiných zemích existují. Tato skrytá mimozemské hrozba vyžaduje spíše politické řešení než vojenské řešení – veřejné odhalení mimozemské přítomnosti.

S veřejným odhalením mimozemské přítomnosti, může nastat nezbytná průhlednost a odpovědnost k zabezpečení toho, že jakékoli technologické dohody o výměně s mimozemšťany budou řízeny zodpovědným způsobem a neučiní lidskou společnost náchylnou na skryté „převzetí“ mimozemšťany. Je velmi pravděpodobné, že únosový fenomén by přestal být problémem, jakmile by byla do hry přenesena průhlednost a odpovědnost. Mimozemští návštěvníci vykonávající takovéto aktivity by mohly být úzce kontrolováni a přemlouváni k tomu, aby nepokračovali v jakýchkoli činnostech, které porušují individuální lidská práva. „Přesvědčovací mechanizmus“ by na sebe nabral nejrůznější způsoby: důsledná veřejná debata nad mimozemskými aktivitami; vzdělání mimozemšťanů o standardech lidských práv; a předpokládaná podpora mnoha mimozemských civilizací při dohlížení a naopak při narušování jinými mimozemšťany. Vážený Paul Hellyer volal po naléhavé veřejné debatě nad přiměřeností současné vojenské politiky nasměrovanou vůči mimozemským návštěvníkům. Nynější politika, kterou obhajoval plukovník Corso o militarizaci vesmíru a zaměřování mimozemských plavidel, je podporována mnohými bývalými i současnými vojenskými úředníky „zasvěcenými“ do aktivit mimozemských návštěvníků. Rozvoj a použití zbraní umístěných ve vesmíru proti mimozemským návštěvníkům se ukazují být ubohou politickou volbou, jakmile se odhalí pravá historie „tajné vlády“ a mimozemských smluv. Jako bývalý ministr obrany, je Paul Hellyer dobře obeznámen s důležitostí politických otázek týkajících se použití zbraní při vyřešení mezinárodních politických problémů. Je třeba mu poblahopřát za to, že přivedl do veřejné pozornosti: „naprosto důležité politické otázky, kterých se musíme chopit“ vzhledem k vybavování vesmíru zbraněmi a údajnému zaměřování mimozemských návštěvníků.

 

M.Salla

překlad Karel Rašín

 

 

Převzato:  http://www.exopolitika.cz/

 

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.