Kdo je Online

Právě přítomno: 62 hostů a žádný člen

4244709
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
2406
3073
15063
2986504
17930
125451
4244709

Your IP: 3.235.107.209
2020-08-06 16:41

 

Zajímavý článek od mladého ekonoma !

ČR JE PRO EU VÝHODNÁ DOJNÁ KRÁVA ? TISÍCE MILIARD DO UNIE ODCHÁZEJÍ A MILOSTIVĚ DOSTANEME ZPĚT PÁR DESÍTEK MILIARD? Pokud je tomu tak ... )

TYTO INFORMACE SE ASI NESMÍ BĚŽNĚ OBJEVIT VE VYSÍLÁNÍ TV, ANI V TISKU.

PROČ?

LIDÉ BY ZAČALI REPTAT, PROČ JSOU DRZE OKRÁDÁNI

 

 

Nevzdávejme se ani koruny, ani hotovosti

 

 

Koronavirus sice zabíjí, ale také resuscituje. Související ekonomická krize totiž oživuje hned dva mýty týkající se platebního styku. Podle prvního z nich by nám bylo lépe s eurem, neboť koruna přece kvůli koronakrizi tolik oslabila. Druhý z mýtů spočívá zase v tvrzení, že koronavirus definitivně pečetí překonanost hotovosti a měl by uspíšit přechod k plně bezhotovostnímu styku.

Citelně oslabená koruna není projevem zranitelnosti české ekonomiky. Z podstatné části jde o výsledek nešťastného intervenčního režimu České národní banky z let 2013 až 2017. Během něj »vytiskla« přes dva biliony korun, za něž nakoupila eura, takže Česko vykazuje celosvětově jeden z nejvyšších objemů devizových rezerv v poměru k velikosti ekonomiky. Umělé oslabování koruny podhodnotilo českou práci a zakonzervovalo tak subdodavatelský vztah Česka k Německu. Co hůř, podhodnocování české práce probíhá stále a probíhat bude, neboť biliony nově vytištěných korun a obří devizové rezervy stále působí, a brání tak koruně ve výraznějším zpevnění, resp. umocňují její slábnutí.

Dojemné tedy je, jak dnes nad slabou korunou bědují stoupenci eura. Snaží se veřejnosti namluvit, že problémem je podřadnost a zranitelnost české měny, přitom problémem není měna sama, ale špatné rozhodnutí čtyř lidí z bankovní rady ČNB z roku 2013. Vsadili na politiku slabé měny. Vsadili tedy na trvaleji znehodnocenou korunu, trvaleji znehodnocené korunové úspory a na trvaleji podhodnocenou českou práci a české mzdy. Jejich tehdejší omyl pociťujeme stále i dnes, v době koronakrize, a budeme jej pociťovat ještě dlouhá léta. Ještě dlouhá léta totiž bude koruna slabší, než by byla bez intervence.

 

Lukáš KOVANDA. FOTO - Wikimedia commons

 

Vidíte, pokud bychom měli euro, zůstaneme omylů České národní banky ušetřeni, kontrují stoupenci přijetí jednotné měny. To je však jen další mýtus. Stačí se začíst do nedávného verdiktu německého ústavního soudu. Ten přelomově dává Evropské centrální bance tři měsíce na to, aby doložila opodstatněnost programu, v jehož rámci nakoupila dluhopisy za dva biliony nově vytištěných eur, čímž pomohla stlačit úrok italského či řeckého dluhu, a zabránit tak bankrotu příslušných zemí. Němečtí ústavní soudci ovšem svým verdiktem také naznačují, že Evropský soudní dvůr mohl překročit svůj mandát, když Evropské centrální bance masivní tištění eur posvětil. Jinými slovy, záchrana Řecka či Itálie před bankrotem mohla být protiústavní.

Evropská unie se prostě ocitá v ústavní krizi, kdy proti sobě stojí dvě vysoké soudní autority a ani jedna se evidentně nehodlá podvolit druhé. Německý exministr financí Wolfgang Schäuble varuje před rozpadem eurozóny, v nějž soudní klinč může vyústit. A rakouský kancléř Sebastian Kurz jasně prohlašuje: bez pomoci EU Itálie zbankrotuje. Budou-li soudy EU rozhádané, adekvátní pomoci se Itálii vážně dostat nemusí.

Koronakrize je tedy teprve ve svém začátku, ale už se opět hovoří o rozpadu eura. Zatímco na záchranu Řecka zbytek eurozóny peníze našel, k záchraně ekonomicky mnohem větší Itálie už mohou chybět nejen peníze, ale i ochota. Ve své podstatě totiž německý ústavní soud vysílá signál, že Německo nebude ostatní země eurozóny zachraňovat věčně. Jenže jakmile Berlínu opravdu dojde trpělivost, je s eurem amen. Pokud se tak stane, bude na tom Česko rozhodně lépe s korunou, a to i po přihlédnutí k chybující ČNB.

Centrální banky chybují či způsobují ústavní krize. Přesto by jim někteří rádi přisoudili ještě další pravomoci. Vždyť ti lidé, kteří dnes třeba volají po bezhotovostní ekonomice, jelikož hotovost není hygienická, v důsledku volají po tom, abychom další část naší svobody věnovali právě centrálním bankám.

Přechod na plně bezhotovostní platební styk by znamenal, že poprvé v dějinách už žádná finanční transakce nebude záležitostí jen zúčastněných stran. Vždy se o ní bude moci dozvědět strana třetí. To je příliš zásadní změna na to, aby o ní rozhodlo pár politiků či »expertů«, včetně těch z centrálních bank. Nechť rozhodnou lidé. Nechť rozhodne trh. Ostatně, už se tak děje. Lidé užívají bezhotovostní styk tam, kde to sami uznají za vhodné, kde to odpovídá jejich nátuře a preferencím. Úplný přechod na bezhotovostní styk si však ti prozíravější nepřejí. Dochází jim totiž, že v bezhotovostní ekonomice bude moci centrální banka – v rámci »ekonomické stimulace« nebo v rámci znehodnocování měny za účelem splácení vládního dluhu – nastavit úrokové sazby třeba na minus deset procent. To nyní nemůže, neboť by lidé vybrali účty ve své bance a hotovost uložili do matrace – lepší totiž žádný úrok než záporný.

Zkrátka a dobře, přechod na euro by znamenal přímou účast v projektu, kterým koronakrize hned ve svém počátku otřásla tolik, že už se zase mluví o jeho zhroucení. Proč nastupovat na cizí potápějící se loď? Stačí, když kapitáni té naší lodi – rozuměj centrální bankéři z ČNB – už nebudou dělat chyby, jakou byla intervence za slabší korunu. Ale protože člověk je tvor omylný, nesvěřujme centrální bankéřům – ať už těm z ECB, ČNB nebo kterékoli jiné takové instituce – raději už vůbec žádné další pravomoci a další kus moci nad naším životem. Nevzdávejme se tedy ani koruny, ani hotovosti. Vzdáním se hotovosti se totiž vzdáváme své svobody a soukromí a anonymity, které už nyní jsou stále nedostatkovějším, a tudíž vzácnějším zbožím. Co je vzácné, to má cenu. Proč se vzdávat něčeho, co má cenu? Tím bychom sami sebe přece ochuzovali.

Přechodem na euro, pokud se zhroutí, zchudneme, stejně jako přechodem na bezhotovostní ekonomiku. Jen proto, že procházíme náročným obdobím koronakrize, nepodléhejme mýtům o výhodnosti něčeho, co nás ve skutečnosti ochudí.

 

Lukáš KOVANDA, hlavní ekonom, Czech Fund, Národní ekonomická rada vlády

 

 

Milan Havlíček 702 019 907

Čím více se zvyšuje nespokojenost s EU a sílí hlasy po vystoupení, tím více slyšíme, jak nám EU pomohla, jak nutně potřebujeme její dotace, jak náš národ umře hlady a bídou, když nám nebude „Brusel“ pomáhat. Skutečně?

Podívejme se jenom na strohá čísla bez rozkrádání, podvodů celého aparátu, který už nelze ani spočítat.

Z Bruselu máme možnost získat na další 8-mi leté období 550 miliard Kč (dle kursu). Krásné číslo, že? Peníze jsou tedy rozpočteny na8 let.

Do Bruselu posíláme ročně přímo asi 40 miliard. Tzn. že za 8 let po 40 miliardách pošleme přímo 320 miliard. V dividendách jde na západ cca 260 miliard ročně. Z těchto jde k nám však nazpět pouze asi 20 miliard. (Potvrdil to i Paroubek na Primě jako bývalý premiér.) Tudíž na západ jde z ČR ročně v dividendách cca 240 miliard. (260 mld. minus 20mld. zpět). Za 8 let to je 8 x 240 = 1 920 miliard. Celkem tedy z České republiky odchází za 8-mi leté období do EU 1920 + 320 přímo = 2240 miliard!!!!!!

Do České republiky můžeme z EU dostat, s velkou slávou a za značné mediální propagace, ale pouze zmíněných 550 miliard!!!!! To je méně než 1/4 z 2240 miliard, které musíme do EU poslat!!!!!

EU nás nejenom okrádá a vyžírá, ale ještě vyhrožuje pozastavením dotací, nebo jejich vrácením!! Anglie tento nehorázný a nezákonný postup EU odsoudila a zmínila, že to byl hlavní důvod BREXITU a vystoupení Spojeného království z EU!!

Takže ČR je pro tento otrokářský systém EU výhodným a lukrativním zlatým dolem!!!!!

Proto náš dluh také zákonitě stoupá!!!!!

Je třeba připomenout, že kromě cca 40 miliard, které jsme poslali ze státního rozpočtu do rozpočtu EU (informace uniklé za rok 2012, informace z následujících roků se „verifikují“ –proč asi?), neseme některé další náklady. Zde je přehled některých z nich:

  • 6 miliard zaplacených cel v cenách zboží.
  • 19 miliard – náklady na kofinancování evropských projektů.
  • 10 miliard na úředníky EU oficiálně. (Skutečně cenu obsluhy nikdo nezná, nebo zná, ale tají!)
  • 46 miliard na plán EU - do r. 2020, aby 40 % absolventů střední školy mělo vysokoškolský diplom.
  • 10 miliard na biopaliva. (Jak úsměvné).
  • 40 miliard na dotování solární a větrné elektřiny. (Tak proto ji musíme mít tak drahou!).
  • 4 miliardy na posílení elektrické sítě. (Kvůli nařízení, že musíme elektřinu do Rakouska z Německa posílat téměř zdarma.) Sviňárna non plus ultra – to z naší atomovky, proti které tak ti pitomci protestují!!!

Je potom jasné, že Českou republiku se snaží udržet v EU stůj co stůj, přestože stále lžou, že na nás prodělávají a že peníze od nich tečou k nám. Lžou nám ráno, lžou nám v poledne, lžou nám večer, lžou nám celou noc, lžou a lžou a lžou. Nebýt v EU, tak se máme jako prasata v žitě a důchodci z EU by sem jezdili v autobusech do hospod se nadlábnout, to by ekonomika a státní kasa mlaskala!!

 

Převzato: http://www.halonoviny.cz/articles/view/53710902

Copyright © 2020 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.