Kdo je Online

Právě přítomno: 57 hostů a žádný člen

3150870
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
2879
7624
19369
1910159
43358
68131
3150870

Your IP: 35.153.135.60
2019-07-20 06:05

 

 

 

 

Ekonomika

 



 

Charakteristika ekonomiky Páté dimenze spočívá ne na systému "urvi co můžeš" na úkor druhého, ale naopak vzájemné zainteresovanosti na prospěchu druhého. Dle pravidla JEDNOTY, co činím jinému, sobě činím. Prvotním předpokladem je vzdělávací program práce s Rozšířeným Vědomím, aby si každý uvědomil, že pokud někoho poškodí, zpětnou vazbou ve skutečnosti, poškozuje sám sebe. Tak to ve Vesmíru funguje. Současný svět je právě tam, kde je proto, že si toto zlaté pravidlo neuvědomujeme a snažíme se potopit druhé, abychom se někam dostali. Tím se ovšem potápíme kolektivně. Dnes už existují systémy, kde můj prospěch je přímo závislý na míře mé pomoci ostatním, a ne na jejich znevýhodnění. Jediné, co je problém, je naše myšlení, protože nás celý život učili něco jiného a zároveň okolo sebe ten předpotopní dravý model všude vidíme. Nejsme většinou prostě schopni tzv. nezištně uvažovat. Primitivismus ekonomiky Třetí dimenze se projevoval ve fyzické formě nejlépe komunistickou podporou těžkého průmyslu, doly, hutě, ropa, jaderná energie apod. Pátá dimenze se svým posunem k duchovnosti je charakteristická, že se začíná klást důraz na služby, elektroniku, komunikaci, spolupráci, tzv. lehký průmysl, alternativní zdroje energie nezatěžující Zemi apod. Začínáme si konečně uvědomovat vzájemné společné propojení a závislost. Jestli zničíme Zemi, zničíme hlavně sami sebe. V ekonomice páté dimenze se prostě projevují všechny prvky ukazující naše společné kořeny a vazby.


Daně jsou vůbec problém v našem světě. Když se tak člověk nad tím zamyslí, zjistí, že se za staletí vlastně principielně nic nezměnilo. Kdysi se chodilo šest dnů v týdnu na panské, dávaly se církvi desátky, právo první noci a nevím co ještě. Kdo se bouřil, byl zločinec. Dnes jsou daně oficiálně padesát procent ale nepřímá a skrytá forma to žene až k osmdesáti procentům. Dříve se tomu říkalo feudalismus a nevolnictví, dnes zastupitelská demokracie. Levice chce všem nejraději všechno sebrat a pověřit "osvícený" úřad aby přerozdělil potřebným. Vytvořit superstát, který bude na občana dohlížet na každém kroku a ve všem ho kontrolovat a rozhodovat za něj. To je popření původního smyslu státu, jako struktury, která má pouze chránit občana v jeho slabých místech a jinak mu umožnit naprosto nerušený vývoj v souladu s Principy Vesmíru. Pravice chce zase neomezenou "svobodu" a zákon džungle a tvrdých loktů. Kdo není dost agresívní, má smůlu. Podle toho, aby tady vládlo pouze neomezené násilí a agrese. Přitom by stačila rovná daň, všem stejná bez rozdílu, řekněme deset, maximálně dvacet procent. Všichni by měli stejné šance a každý by přispíval poměrným dílem dle svých schopností a výdělku do systému. Za předpokladu že by se drastickým způsobem osekala a zhubla byrokratická a politická struktura, ukončily se nesmyslné války o ropu a místo nich by se pozornost soustředila na studenou fůzi, motor na vodu, do zdravotnictví by se místo nákladných terapií s vedlejšími účinky hledaly a prosazovaly např. devitalizace, regresní terapie, kombinovaná diagnostika apod. místo kácení stromů by se na výrobu papíru pěstovalo mnohem rychleji obnovitelné konopí a řada dalších technologií, tak by nám těch pár procent na daních bohatě stačilo. Vím to z vlastních zkušeností, kdy jsem pozoroval doma zajímavé efekty kdy pouhým jednoduchým myšlenkovým přístupem jsem byl například schopen osekat poplatky za telefon na polovinu při zachování kvality a kvantity spojení. Když jednoduchou úpravou oken za pár korun jsem byl schopen zredukovat poplatky za plyn o jednu třetinu. A to jsem ještě nezačal. A tak aniž bych více pracoval, dřel se za vyšší výdělek, měl jsem více peněz. Je rozdíl v efektivitě přístupu. Proč vyhazovat statisíce za předvolební letáky, když stačí pár meditačních sezení? :-))) Koneckonců, tak se to píše i v té knize Přírodní kapitalismus. Problém sociálního cítění levice nebo pravice se nejlépe ukáže na příkladu neplavce. Zatímco levice tvrdí občanovi, že ho kdykoli a kamkoli za tučný obolus dopraví na loďce, pravice chce hodit občana přímo do vody, nejlépe i bez záchranné vesty, však ono něco vyplave. Když nic jiného, alespoň mrtvola. :-))) Charakteristickým a společným znakem levého i pravého extrému je zuřivé odmítání, či dokonce bránění učení plavání. Skutečný systém pro lidi by měl spočívat v tom, že vystoupíme z loďky, navlékneme si bezpečnou spolehlivou záchrannou vestu a začneme trénovat první tempa. Když učiníme pokrok, můžeme dále trénovat i bez vesty. Ta ovšem musí být nachystána pro případy, že někomu učení jde poněkud hůře. Lidé by měli být systematicky vzděláváni o dávných Pravdách stejně jako o nejnovějších vědeckých poznatcích, jež je potvrzují. Cílené vzdělávání o podstatě fungování svého mozku, o schopnosti měnit mozkové frekvence a naladit se na svou Přirozenost a tímto způsobem efektivně řešit všechny životní potíže. O technice sladit a synchronizovat levou a pravou mozkovou hemisféru a tvořit tak kreativní program Harmonického života. Je ovšem otázkou, zda některá ideologická skupina má zájem spolupracovat na této službě lidem. Všichni máme sklony a tendence více či méně vnucovat ostatním lidem a vůbec zbytku světa své názory a představy. Všichni, ať levicoví, pravicoví, muslimové, křesťané, židé, černí, bílí, žlutí máme určitým způsobem zkreslený obraz vnímání světa včetně mne. Bez ohledu nato jak moc a často se maskujeme pojmy jako demokratičnost. Někdo má tyto tendence více, někdo méně. A tím, jak se snažíme neustále jiným vnutit ten svůj druh pohledu na svět, vyvoláváme problémy a konflikty. Abychom zabránili těmto extrémistickým výkyvům, musíme vycházet z toho, co je pro nás všechny základní. To znamená. Všichni lidé máme ruce a nohy. Musíme se je tedy naučit používat. Všichni lidé máme mozek (doufám :-))). Musíme se ho tedy naučit svobodně používat. Musíme poznávat a učit se, jak funguje, bez ohledu nato která strana nebo skupina je právě u moci. Musíme se naučit svůj vlastní mozek používat kreativně a nezávisle na druhu stranické orientace, barvy pleti, či náboženství a jiné víry. Až budeme umět sami sebe kontrolovat, naučíme se sami za sebe rozhodovat a ostatním přiznávat stejné právo hlasu, jako dáváme sobě. Žádná separovaná skupina jakéhokoli zaměření nesmí mít dále nad našimi životy a mozky moc a kontrolu. My sami musíme přijmout zodpovědnost a rozhodovat sami o sobě. Nikdo jiný už to za nás dělat nemůže. Je to náš život a naše důsledky. Výmluva, že necháme o sobě a za sebe rozhodovat někoho cizího a pak si stěžujeme, jak je všechno špatné, musí skončit. Musíme se naučit přijmout zodpovědnost za svůj vlastní život a svá rozhodnutí a nikomu cizímu, byť by se stokrát zaklínal ochranou našich zájmů a nějakým zvláštním mandátem, nesmíme dovolit, aby se pokusil převzít nad námi pod jakoukoli záminkou, kontrolu. Jsme-li svobodní uvnitř, jsme svobodní i navenek. Jsme-li otroci uvnitř, jsme otroci i navenek. Takže stav našeho vnějšího světa, války, korupce, loupeže je přímý důsledek stavu naší vlastní Mysli a našeho alibismu. Výmluvy typu, "já nic, to ti druzí zato můžou" musí skončit. A musíme také zahnat každého, kdo nás do téhle netečnosti bude chtít dostat chlácholením, "že se nemusíme o nic starat, on že to za nás zařídí." Každého, kdo nám bude upírat pod jakoukoli záminkou právo na naši svobodu a náš život. V podstatě zjednodušeně vyjádřeno, existují dvě patra řízení světa. Vyšší patro chápe, že se společnosti a kultury vyvíjejí ve skocích, vznikají, dosahují vrcholu a zanikají, nebo se osvíceně transformují. Osvícenci tohoto patra hledají alternativní vývojové modely, které nabízejí s doporučením přežití, světu. Podle tohohle chápání Vesmíru se naše současná civilizace nachází právě v takové skokové fázi. Buď se změníme a ocitneme se řádově o celý jeden stupeň výše, nebo zanikneme. Všechno ve Vesmíru se vyvíjí, planeta, galaxie, stát či jedinec. Co se odmítá vyvíjet, zaniká. Smyslem Života je právě neustálý vývoj. Nižší patro tvrdí, že se nic mimořádného neděje a vývoj stabilně pokračuje vpřed. Toto patro je pak vždy zaskočeno nějakým vývojovým otřesem, který není v souladu s jeho vývojovou teorií. Ať se jedná o jakýkoli druh otřesu a zpochybnění této vývojové teorie. Toto nižší patro klade extrémní důraz na ekonomický růst, jakoby on jediný byl nějak zvlášť podstatný pro naši společnost. Jenže ekonomický růst sám o sobě je pouze jednou z částí vývojové křivky. Pokud se rozvíjíme holisticky, jako bonus získáme i ekonomický růst. Pokud ale všechnu svou sílu soustředíme extrémně jen na ekonomiku, krátkodobě rosteme, ovšem po určitém čase narazíme na hranice a jsme vrženi zpět na propastné dno. Můžeme zběsile drancovat deštné pralesy, těžit ropu, mít více aut, mikrovlnek, ale budeme mít návazně i více povodní, rakovinových problémů a válek o ropu. Oč více v potu tváře na jedné straně vytvoříme o to více na druhé straně svou nevyzrálostí ztratíme. Naše šílená honba za majetkem a ekonomickým růstem je patrně motivována strachem. Strachem, že není ropa, není voda, není jídlo, nejsou peníze, není zdraví, není nic. Kdo přijde pozdě, asi už mu nic nezbude. Není to pravda. VŠECHNO JE. JE DOST VODY, DOST JÍDLA, DOST PENĚZ. JE DOSTATEK VŠEHO. Ale my se musíme začít chovat jinak. Místo šílené honby za ekonomickým ziskem za každou cenu, prostě jen klidně pracovat s pocitem, že tvoříme něco pozitivního a konstruktivního. Místo auta na dvacet litrů benzínu na sto kilometrů, můžu mít auto na čtyři litry benzínu. Dopravní efekt je úplně stejný. A můžu ve volném čase místo válčení o ropu se bavit třeba vymýšlením gravitačního pohonu. Všeho je dost. Ale je to jen otázka vnitřního nastavení. Naší ochoty se změnit. Pokud nemáme sami zájem se změnit, i ty nejlepší nápady jsou naprosto k ničemu. :-))Nižší patro alibisticky tvrdí, že nelze stvořit dokonalého člověka. Poplácá děti po tvářičkách, usměje se a řekne, "milé děti, učte se násobilku". Už ovšem nevytvoří podmínky, aby děti šly do školy se tu násobilku učit. Děti samy se násobilku nenaučí, protože nevědí ani, co to je, ani proč by ji měly umět a kde a jak ji vlastně mají hledat. Nejde ani tak o vytvoření dokonalého člověka, jako spíš vůbec o vytvoření ochoty snažit se pozvolna vyvíjet k dokonalosti. Všichni přirozeně máme chyby. Včetně mne. Jen lhář a omezenec tvrdí, že je bez chyb. Je ale rozdíl se pomalu postupně s tím něco snažit dělat, nebo to prostě hodit do autu, s výmluvou že dokonalost není možná. Smysl naší existence je právě postupné odstraňování chyb a nedostatků. I to auto, co vyrobíme v továrně, neustále zdokonalujeme, jinak ho vývoj na trhu smete. V případě že rezignujeme na práci na sobě, zákonitě naše další setrvávání zde na Zemi ztrácí smysl. No a pak už stačí jen čekat na způsob našeho odstranění. Bude to rakovina? Autonehoda? Zemětřesení? Můžeme si vybrat. :-)) Je zajímavé sledovat, jak se některý "vůdce" nižšího patra na světě "probudí" a nahlédne do vyššího, jak radikálně to s ním otřese a mění svůj úhel pohledu. Takže je otázka. Kdo nám dává příklad? Ten, kdo se sám snaží vyvíjet a inspiruje a podporuje i nás, anebo ten, kdo říká "dejte mi moc nad svými životy a své peníze a nic už nemusíte dělat, já to za Vás zařídím"? :-))) Něco jsme už dokázali. To je bezesporu pozitivní a nedá se to popřít. Ovšem jen kvůli tomu bychom neměli usnout na vavřínech s pocitem, že je všechno vyřešeno a nyní že budeme bránit každé další změně k lepšímu, jen kvůli našemu osobnímu pocitu ohrožení. Pokud se bojíme, že nás někdo z našeho mocenského postu odstraní, tak se změňme. Předejděme tomu. Nečekejme, až nás násilně smete vývoj a lidé nás budou proklínat za bolest, jíž jim svou lhostejností působíme. Buď odejděme, nebo se změňme. Nevíme-li jak se změnit, požádejme o radu. Říct, promiňte, chci se změnit, ale nevím jak, není žádná ostuda. Nikdo nezná všechno. Také mám svá slabá místa, kterým nerozumím. Nejhorší je ale předstírat, že žádná změna není nutná a zuby nehty držet zaběhnutý stav věcí. Kvůli svému strachu. Kvůli svému egu. Tenhle přístup, kdy se stydíme přiznat svou neznalost, škodí nám všem a úplně zbytečně prodlužuje naše utrpení. Kvůli tomuhle postoji vždycky musíme před kamerami nasadit soucítící výraz číslo jedna s obětmi neštěstí a organizovat první pomoc. Pokud je problém averze k nějakému jedinci, jsou i jiní lidé kteří můžou pomoci nebo poradit. Klidně poskytnu kontakty s vyloučením mé osoby. Ale máme zodpovědnost vůči lidem, tak se podle toho chovejme. Naše momentální civilizace je vůbec zvláštně zařízená. Skupiny vůdců se mezi sebou scházejí, a během konzumace chlebíčků a popíjení minerálek, pronášejí velkolepé nic neřešící a nikam nevedoucí projevy a pak uchváceně naslouchají vlastnímu hlasu, jak byl jejich brilantní hlasový projev dokonalý a jemně diplomaticky vyvážený. Vždy člověka v té souvislosti napadne, škoda že ty úžasné projevy neslyšely oběti válek nebo katastrof. Hned by se jim asi umíralo lépe. :-)) Zcela v duchu hesla" zatímco do podpalubí teče voda, nahoře na palubě se ještě tančí". To, co se tady ve skutečnosti děje, není válka proti "terorismu", komunismu, imperialismu nebo jinému ?ismu. Ve skutečnosti vedeme skrytou válku sami se sebou, o své vlastní mozky o právo a možnost kontrolovat své vlastní Vědomí. Hledáme způsoby jak se dostat z bludného kruhu. Ovšem otázka by možná měla znít jinak. Chceme se vůbec z bludného kruhu dostat? Anebo raději v sladké nevědomosti předstírat, že se nic neděje a nemusíme se měnit? Někdo už tu válku o svůj vlastní mozek vzdal. Někdo prostě radši zemře, než by se změnil. To se dá pochopit. Ovšem jen proto, že někdo rezignoval, nemá právo bránit v přístupu k záchrannému člunu ostatním.

 

 

Převzato:  http://www.sweb.cz/jana_zarku/

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.