Kdo je Online

Právě přítomno: 89 hostů a žádný člen

2728154
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1902
1948
14550
1495352
33108
46829
2728154

Your IP: 54.226.25.74
2019-01-19 19:48

 

 

Skok ke hvězdám



Wiesner Ivo - Tajemno - 30. 01. 2005

 

Seriál několika článků od Ivo Wiesnera nám přináší zajímavý pohled na naši realitu. Je možné cestovat časem? Co to by Filadelfský experiment a projekt Montauk? Působí zde na Zemi mimozemské inteligence?

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky

Budoucnost je značně proměnlivá, neboť mezi jsoucností a budoucností existuje hustá síť kritických bodů a sebemenší změna, ke které v takových bodech dojde, se více či méně důrazně projeví změnou budoucnosti. Neexistuje teoretická možnost, že se ze jsoucnosti můžeme vícekrát vracet do určitého časového bodu v budoucnosti nebo minulosti a očekávat, že jej nalezneme pokaždé v témž stavu a nezměněn. Pravý opak je pravdou., protože “tak, jako dvakrát nevstoupíme do téže řeky, nevstoupíme vícekrát ani do téže budoucnosti či minulosti“. Experimenty s cestování časem, uskutečňované v rámci projektu Phoenix (Montauk) tuto skutečnost jednoznačně potvrzují. Dostáváme se tím k bizarnímu závěru, podle něhož z našeho pohledu důsledek může předběhnout svoji příčinu.Myslíte,že to není možné? Jenže právě experimenty s cestování v čase v rámci projektu Phoenix do prokázaly. Potvrdilo se to, že cestovatel časem (temporalnaut) může cestovat časem jak je mu libo, jen musí mít pevně uzavřen časový a prostorový zámek, který mu umožní návrat do téže doby a na stejné místo z něhož na časový výlet vykročil. Nezbytnost obou zámků pro temporalnauty objevil již ve dvacátých letech minulého století Nikola Tesla. Pokud oba zámky zůstanou otevřené, skončí temporalnaut v jedné z alternativních realit aniž má možnost návratu do své reality. Prostorový zámek si můžeme představit jako lano, které dovolí člověku sestupujícímu do hluboké propasti, aby se mohl vrátit tam odkud vyšel. Časový zámek plní obdobnou roli a člověk se pohybuje v toku času. Jedinou a to dost důležitou podmínkou je, aby se při návratu temporalnaut nesetkal sám se sebou. Pokud se tak během počáteční experimentální fáze projektu Phoenix stalo, temporalnaut byl desintegrován v oslnivém záblesku, neboť v tom okamžiku se protnuly dvě vzájemně neslučitelné a protichůdné reality. Proto návrat temporalnauta řídily počítače tak, aby nastal krátký zlomek sekundy po jeho vstupu do časoprostorového tunelu. Tento zákon je důvodem, proč mnoho předpovědí se míjí s nastalou skutečností, mnohé předpovědi se neuskutečňují, jiné jsou posunuty v čase, nebo získaly jiné významy. Vždy za to mohou kritické body ve fraktálové projekci událostí, v nichž může svoji vůlí ovlivňovat i sám cestovatel v čase (temporalnaut). Časové koordináty uváděné v předpovědích jsou v souladu se skutečností jen vyjimečně, protože každá předpověď je vlastně jenom obrazem jedné z možných alternativních realit a naše realita, když dospěje v čase na své místo, může být (a obvykle bývá) od této alternativní reality více či méně odlišná. Nezasvěcený to může považovat za sci-fi, leč fakta hovoří jasně.

N. Teslou objevená existence časového zámku ale přinesla ve svém důsledku i potvrzení reálné existence dosud pouze teoreticky předpokládaného bodu nulového času (τ = 0). Bod nulového času je totéž co staří Egypťané nazývali Paa Tal (počátek času) a ostatní staré národy časem stvoření. Nejdůležitější poznání člověka Nového věku spočívá v tom, že nic nevzniklo ze sebe sama (vyjma Boha) v důsledku jakéhosi blíže nedefinovaného vnitřního pnutí blíže nedefinovaných sil, jak plyne z marxistické filosofie. Jestliže nic nevzniklo ze sebe, nezbývá nic jiného, než že vše bylo stvořeno z vůle Nejvyšší Bytosti, kterou jsme pojmenovali Bohem. Jedinečným důkazem fenoménu stvoření je právě Teslou objevená existence nulového časového bodu. Každá bytost tvořená komplexem astrálního a duchovního těla s duší, byla stvořena v určitém přesně definovaném čase a to je její bod nulového času. Jednotlivé inkarnace počínají tímto nulovým bodem a řadí se za sebou jako články řetězu. Bytost jež se odpoutá jakýmkoliv způsobem od tohoto řetězu ztrácí svoji osobitou duchovní identitu a mizí v oceánu času. Tyto nešťastné temporalnauty pak úsilovně hledají a zachraňují Strážci času, neboť každá duše je Bohu příliš drahá a neopouští ji ani v časovém pekle. Tímto způsobem v oceánu časů zmizelo během projektu Montauk podle střízlivého odhadu několik desítek tisíc ubožáků rekrutujících se především z řad amerických bezdomovců a malých dětí.

(c) Ivo Wiesner, 2003, 2005

 

Filadelfský experiment a jeho tragické souvislosti

 

Wiesner Ivo - Tajemno - 05. 02. 2005

 

Tolik akcentované datum 12. srpna 2003 minulo zdánlivě bez jakékoliv zjevné změny. Nepotvrdila se katastrofická předpověď zániku civilizace během srážky Země s desátou planetou Nibiru, Měsíc zůstal nadále na svém místě, nedošlo ani v náznaku k předpovídanému útoku mimozemských reptiloidních civilizací. Zdá se, že se opět zasvěcení ve svých předpovědích zmýlili a běh věcí a událostí nedoznal změny.

(pokračování článku Skok ke hvězdám)

 

Vraťme se k prvopočátku problému a tím je samotný původ tohoto data, které bezprostředně souvisí s tajným americkým projektem Rainbow, který vešel později do povědomí jako nechvalně známý a ve svých důsledcích děsivý “Filadelfský experiment

Tento tajný projekt US NAVY byl bezprostřední reakcí USA na překvapivé napadení americké námořní základny v Pearl Harboru japonskými loděmi a letadly v prosinci 1941. Admiralita hledala nové obranné technologie pro zachování zbytku poničené tichomořské flotily. Vyřešení způsobu odchylování japonských a německých dělostřeleckých nábojů a torpéd vystřelovaných na lodě US NAVY bylo jedním z požadavků nejvyšší priority. Později admiralita své požadavky rozšířila na dosažení radarové neviditelnosti a pokud možno i optické neviditelnosti. Tohoto cíle mělo být dosaženo vytvoření silného gravitačního pole jež by obklopilo loď a odklánělo nejen dělostřelecké náboje, ale i světelné a radarové paprsky, takže nepřítel by nemohl lodi US NAVY zaměřit svými palebnými prostředky. Projekt Rainbow a na něj bezprostředně navazující projekt Montauk, byly založeny na teoretických studiích N. Tesly, von Neumanna, J. Levinsona a zejména A. Einstejna, který formuloval tento základní teorém:

 

působí-li pulsující elektromagnetické pole v prostoru, kde již existuje trvalé magnetické či elektrické pole, vytvářejí se gravitační pulsy mající frekvenci shodnou s frekvencí pulsujícího pole“.

 

Na praktickém uplatnění tohoto teorému byl založen samotný projekt Rainbow. Prvním ředitelem projektu byl jmenován N. Tesla, který však nesouhlasil s požadavky admirality na co největší urychlení zkoušek velkých lodí s posádkou, neboť nebyl vyřešen problém časového a prostorového zámku. Pro svou neústupnost si vysloužil nevoli americké admirality a proto byl později vystřídán vstřícnějším Dr. von Neumannem, který přislíbil provést konečný experiment ještě do poloviny rok 1943. Admiralita k experimentům poskytla torpédoborec USS Eldridge i s posádkou asi 33 dobrovolníků. Během předcházejícího testu provedeného von Neumannem 22. června 1943, bylo na krátkou dobu dosaženo optické a radarové neviditelnosti, ale posádka měla po skončení experimentu problémy s orientací v prostoru, což von Neuman bohužel nepovažoval za vážnější problém. Admiralita dospěla k přesvědčení, že dosavadní problémy bude možno odladit a určila termín provedení závěrečné zkoušky na den 12.srpna 1943.

Závěrečný test proběhl 12.srpna 1943 na torpedoborci USS Eldridge s posádkou. Přibližně po dobu jedné minuty bylo možno vidět jen obrys hladiny vytlačené kýlem opticky neviditelné lodi, pak se objevil modrý blesk, loď zmizela docela a bylo přerušeno i radiové spojení. Za tři hodiny se loď znovu objevila značně poškozená, část posádky byla těly vrostlá do ocelové paluby a nástaveb, jiní byli v bezvědomí či zešíleli, část posádky záhadně zmizela. Tento neúspěšný experiment s neviditelností měl ale nežádoucím vedlejší důsledky, neboť otevřel dvacetiletý cyklus zemského biorytmu, který začal 12. srpna 1943 a pokračoval dále cykly s dvacetiletým intervalem: 12.srpna 1963 a 12. srpna 1983. Start tohoto cyklického biorytmu provázelo vytvoření trvalého rotujícího časoprostorového tunelu, kterým bylo možno cestovat nejen do různých časových období Země a okolních planet, ale i do velmi vzdálených oblastí Vesmíru. Teprve mnoho let po skončení válečných operací II. světové války se ukázalo, že toto datum závěrečné zkoušky nebylo zvoleno náhodně, ale nařídil je ve skutečnosti jeden tehdejší významný činitel Bílého domu a údajně i člen PSI Corps. Tato osobnost z blízkého okolí prezidenta Roosevelta, byla však tajně v úzkém kontaktu s mimozemskou skupinou známou pod kódovým označením K-2 (Kondroskani), která se snažila ve velkým utajením vytvořit stabilní časoprostorový tunel jímž by do vzdálené budoucnosti Země, přibližně do období mezi roky 2.200-2.300, dopravila své invazní jednotky a Zem plně ovládla, když se to nepodařilo Hitlerově III. Říši ve dvacátém století.

Řada indícií hovoří o tom, že tato mimozemská skupina K-2 byla součástí Gizeh Intelligence (Bafath), tvořené lyranskými renegáty. Jak vyplývá z dobových dokumentů je velmi pravděpodobné, že tato mimozemská civilizace je tatáž, se kterou po první světové válce navázala chanellingový kontakt dvě německá media ze společnosti Vril a označila je za rasu bílých boholidí z planety Summi-Er, nacházející se ve slunečním systému a-Aldebaranu (Summi). Tato Gizeh Inteligence byla ve skutečnosti onou “šedou eminencí”, která stvořila Hitlera jako diktátora a aktivně působila při zrodu a rozvoji nacistického hnutí v Německu a zřejmě i fašismu v Italii a Japonsku. Hitlerovi předali řadu relativně pokrokových technologií (proudové letouny, atomovou bombu, diskové letouny s gravitačními motory, raketové střely, technologii vytváření a řízení kulového blesku, nové typy odolných slitin atd.), ale naštěstí Němcům chybělo asi šest měsíců k tomu aby zvládli převzetí těchto technologií a novými zbraněmi vyzbrojili své jednotky. Těch šest měsíců mohli získat, pokud by se jim podařilo zničit most u Remagenu, poslední přechod přes Rýn. Potřebný čas mohli získat i v případě úspěšné protiofenzívy v Ardenách, která neblahým způsobem zastavila na delší dobu postup Anglo-Američanů na východ. Tyto dvě události v celkovém kontextu událostí II. světové války zdánlivě bezvýznamné ve skutečnosti představovaly dva klíčové body značného významu pro další průběh války. Při tom šlo o dvě relativně malicherné události: němečtí ženisté obdrželi pro zničení remagenského mostu málo účinné průmyslové trhaviny a ještě v nedostatečné množství, takže most byl explozí jen málo poškozen a americké první sledy po něm rychle překročily Rýn. Z hlediska strategie vcelku úspěšnou německou protiofenzívu v Ardénách zastavila zdánlivě nevýznamná událost spočívající v tom, že údernému klínu německých tanků König Tiger došly pohonné hmoty sotva pět kilometrů od bohatě zásobeného amerického skladu pohonných hmot a tanková jednotka neměla s sebou ani sudy, ani nákladní auta potřebná pro přepravu nafty ze skladu k stojícím tankům.

Prudký technický vzestup Německa v období 1933-1945, který tolik překvapil Spojence, tedy zřejmě nebyl produktem německého technického genia, ale těžil z poskytnutých mimozemských technologií. Využití nových válečných technologií a nových zbraňových systémů nebylo nic jednoduchého ani pro německý průmysl deptaný soustavnými těžkými nálety spojeneckých leteckých bombardovacích svazů, ani pro nepřipravené velitelské štáby vyšších jednotek, neboť neměli propracovanou taktiku vedení této nové války, ale ani zaškolené obsluhy nových zbraní, jak to ukazuje debakl spojený s prvním použitím taktické jaderné zbraně při operaci Zitadelle v Kurském oblouku východní fronty. Německé velení, které nemělo ani základní představu o účinku jaderné zbraně, zde ztratilo tři ze svých nejlepších tankových divizí (více než 70.000 padlých a raněných) a z této ztráty se Wehrmacht již nevzpamatoval. Tento debakl způsobil, že Hitler se později obával nasadit jadernou zbraň na frontové linii a připravoval útok na Britanii a New York. Podobně svým chybným rozhodnutí pomohl Hitler Spojencům, když odmítl soustředit zbývající kapacitu průmyslu na masovou výrobu proudové dvoumotorové stíhačky Messerschmit Me 262S, která velmi účinně ničila spojenecké bombardovací svazy, místo toho nařídil urychleně zkonstruovat verzi proudového bombardovacího letounu. Podrobněji se tímto problémem zabývám v knize Gambit Mahátmů. Svůj neúspěch v sázce na nacisty Gizeh Intelligence řešili tak, že předali Němcům na konci války technologii vytváření časoprostorových tunelů pro lety do kosmu, která je v technickém archivu SS označována krycím názvem Jenseits-Diesseitzkanalflug (mezidimenzní letový kanál). Tolik o “německém aspektu” působení mimozemské civilizace Giseh Intelligence za II. světové války.

(c) Ivo Wiesner, 2003, 2005

 

Projekt Montauk - jeden z mnoha satanských projektů New World Order

 

Wiesner Ivo - Tajemno - 07. 02. 2005

 

Dodnes s jistotou nevíme která skupina mimozemšťanů stála v pozadí projektu Montauk, jenž bezprostředně navázal na projekt Rainbow (Filadelfský experiment).

(pokračování článku Skok ke hvězdám)

Dost často se hovořilo o skupině K-2 (Kondroskani), ale řada technologií použitých v projektu Montauk pochází od Sirianů, Leveronů a Antaresanů, kteří jsou součástí imperialistické mimozemské skupiny Orion Empire. Naproti tomu skupina K-2 má být součástí skupiny Elohim, která je (nebo ještě nedávno byla) ve válce s Orion Empire. Z tohoto hlediska byl projekt Montauk mohl být považován vlastně za “trojského koně” mimozemšťanů z Orion Empire. Co to vlastně byl projekt Montauk a co bylo cílem tohoto supertajného amerického podniku?

Tragické důsledky debaklu Filadelfského experimentu (Projektu Rainbow) na čas odsunuly do pozadí několik zásadně nových vědeckých poznatků nedozírného významu:

  1. Existuje možnost otevření stabilního tunelu časoprostorovým kontinuem, kterým lze cestovat nejen v čase, ale i do vzdálených míst stávajícího Vesmíru.
  2. Neexistuje žádná limitní hranice rychlosti pohybu hmotné či energetické entity v prostoru, takže známý Einsteinův vzorec E=m.c2 ve Vesmíru ztrácí platnost. Temporalnaut (cestovatel v čase) se může pohybovat v podstatě neomezenou rychlostí do vzdálených oblastí Vesmíru v poměrně krátkém čase, který je funkcí energie vložené do vytvoření časoprostorového tunelu. Obdobným způsobem lze vytvořit komunikační síť neomezenou velkými vesmírnými vzdálenostmi.
  3. Existují určité skupiny (intervaly) vysokofrekvenčního záření, který velmi zásadně ovlivňují funkci lidského mozku, jde o intervaly 400-450 MHz vytvářející v mozku tak zvané “mentální okno“.
  4. Pole specifické energie existující uvnitř časoprostorového tunelu silně ovlivňuje vědomí temporalnauta, uvolňuje blokádu genetické paměti a otevírá třetí oko.

 

Experiment s neviditelností USS Eldridge, provedený 13. srpna 1943 sledovaly tři letouny neidentifikované mimozemské civilizace.. Jeden byl stržen časovým vírem a zachycen v podzemí Montauku v roce 1983 spolu s posádkou 7 bytostí velmi podobných lidem. V lodi bylo mnoho neznámých zařízení, přístrojů a také podivný 18 palců dlouhý krystal schopný absolvovat obrovskou energii. Tři členové posádky projevili ochotu s lidmi hovořit, ale velitel je brzy zabil aby kontakt znemožnil. V roce 1969 si kdosi v Pentagonu vzpomněl na některé zajímavé poznatky získané během Filadelfského experimentu (fenomén mentálního okna) a tak se tajně začal se plánovat projekt neletálních (neusmrcujících) zbraní, které by mohly vyřadit z boje protivníkovy velitelské struktury a obsluhy speciálních zařízení a zbraní. Výchozí zkušeností byly četné havárie UFO mimozemského původu, ke kterým docházelo zejména v oblastech radarových stanic dalekého dosahu. Zprvu byla příčina havárií nejasná, ale ukázalo se, že na činnost lidského mozku má velmi silný účinek ozařovaní soustředěným paprskem vysokofrekvenční energie v intervalu frekvencí přibližně 410-470 MHz. Takové ozařování způsobuje “vymazání paměti”, ztrátu či naopak zesílení psychotronických vlastností, snížení či vymizení odporu vůči vnějšímu zásahu do svobody volby a jednání atd. Válečníkům z Pentagonu se nabízela možnost účinně čelit převaze vojenské síly SSSR a Varšavského paktu, aniž by to vyvolalo nezbytnost rozsáhlého zbrojení a zvyšování počtů pozemních jednotek. Proto byl v roce 1969 zahájen projekt Phoenix II a probíhal vcelku velmi úspěšně až do roku 1971. Projekt Phoenix II navázal bezprostředně na některé výsledky experimentů Dr. Reicha s vlivem ozařování vysokofrekvenčními paprsky na činnost lidského mozku (Project Phoenix I). Projekt byl v podstatě řízen a usměrňován mimozemšťany ze skupiny Orion Empire (Siriany, Leverony), kteří poskytli svoji technologii krystalových měničů a vysílačů úzkých frekvencí záření. Cílem bylo vytvořit technologii “mind control“(ovládnutí vědomí a myšlení) a uplatnit ji na obyvatelstvo Země nejdéle v roce 1990, nanejvýše do roku 1995. Experimentovalo se především s bezdomovci a s dobrovolníky (vězni) bez rodinných příslušníků. Ti byli umístěni do cesty radarového paprsku SAGE Radaru ve vzdálenosti 250 stop (75m) od antény. SAGE Radar vyzařoval pulsy O,5 MW, zisk antény byl 30 db, takže vyzařovaný výkon se pohyboval v řádu GW. V té době projekt vedli Dr. von Neumann a Dr. J. Pruett Většině pokusných osob se doslova “uvařil mozek”, protože jaulové teplo vytvářené vysokofrekvenčním zářením (obdobně jako se odehrává v mikrovlnné troubě) způsobilo nevratné změny mozkových tkání a funkcí, v mezních případech i jizvy na plicích. Při experimentech bylo zjištěno, že změna fázové modulace, frekvence a vícenásobné fázové pulsy mají silný vliv na lidskou mysl. Phoenix II se stal společný tajným projektem US NAVY a US Air Force. K financování Phoenixu II bylo bez skrupulí použito nacistické zlato, které z transportu americké armády na území Francie ukořistily americké tajné služby. Vlak se zlatem s ostrahou US Army byl vyhozen do vzduchu v jednom tunelu ve Francii, přičemž zahynulo 51 vojáků ozbrojeného doprovodu. Hodnota uloupeného zlata obnášela 10 miliard dolarů při ceně 20 dolarů za unci v roce 1944. Kolem roku 1970 to odpovídalo asi 200 miliardám dolarů.Financování šlo přes ITT (patřil německému Kruppovi). Projekt Phoenix II probíhal na 25 základnách a centrální laboratoř koordinující všechny ostatní byla umístěna v podzemí bývalé letecké základny Montauk na poloostrově Long Island v USA. Během zkoumání v rámci projektu Phoenix II byla objevena možnost otevírání bran časoprostorových tunelů, kterými bylo možno cestovat jednak v čase (do minulosti či budoucnosti), jednak v krátkém čase překonávat obrovské vzdálenosti vesmíru (červí díra). V roce 1971 byl Phoenix II změněn na Project Montauk. Když došly peníze byl projekt 12. srpna 1983 zastaven. Pravděpodobně skutečným důvodem zastavení projektu Phoenix bylo to, že senátor Goldwater zahájil vyšetřování zdrojů financování a činností odehrávajících se kolem samotného projektu. Vyšlo najevo, že řadu experimentů prováděli na 12-16 letých dětech a při tom v každém z experimentálních středisek “spotřebovali” kolem 10.000 dětí (celkem nenávratně zmizelo asi 250.000 dětí). Mnoho z těchto dětí bylo údajně naprogramováno a dodnes je záhadou jak, s jakým cílem a kam zmizely? Mnoho dětí se ztratilo během experimentů v časových tunelech. Důvodem používání dětí při těchto absolutně nehumánních výzkumech bylo to, že dětské vědomí nezatížené životními zkušenostmi bylo snadno manipulovatelné a tvárné.

Podstatou tohoto programování byly techniky odvozené z experimentů Dr. Reicha, které se týkaly aktivace a řízení toku orgonu pomocí elektronické techniky a počítačů se speciálním programem, který byl vypracován ve spolupráci s Aliens (Siriany, Leverony a Antaresany). Údajně se při tom občas objevovala i skupina K-2 (Kondraskani).

Experimenty byly s velkým utajením a bez vědomí Kongresu USA obnoveny v roce 1991 v rámci zastřešujících projektů Aquarius a R.H.I.C Edom. Později se ukázalo, že v pozadí organizování, plánování a využívání projektu Phoenix II stáli Ilumináti, kteří jeho prostřednictvím postupně ovládli Pentagon, špičky ostatních velitelských struktur (zejména letectvo) a vyvinuté válečné technologie testovali na živých lidech. Softwer a hardwer projektu Phoenix II byl několikrát testován na obyvatelích několika velkých amerických měst a to nejen bez jejich souhlasu, ale i bez souhlasu volených správních orgánů. Prvé zaznamenané masové použití technologií z projektu Phoenix II se událo v Kuwaitu (1991) proti elitním iráckým jednotkám během operace Pouštní bouře. Cílem projektu Phoenix II bylo ovládání lidského vědomí, manipulace s pamětí a vytváření elektronických zombie (technologie R.H.I.C Edom,Elmint aj.). Dlužno říci, že obdobné technologie kontroly a manipulace s lidským vědomím byly používány i v bývalém SSSR, zejména při výcviku speciálních komand pro válku v Afganistánu.

Základem této, původně mimozemské technologie, byla dvě zařízení. Jedno pojmenované “Delta-T- anténa” (omnipotenciální anténa), bylo obrovským anténním systémem tvaru oktaedru (dva čtyřboké jehlany spojené základnou) o průměru asi 100m v jejímž geometrickém středu (energetickém nulovém bodu) bylo umístěno druhé zařízení pojmenované “Montauk-křeslo“, ve kterém byl umístěn člověk řídící svým vědomím celý proces otevírání časoprostorové brány a přesného zaměření tunelu. V tomto bodě se také rozevírala brána časoprostorového kanálu. Člověk na Montauk-křesle byl ozařován usměrněným proudem vysokofrekvenční energie (450-470MHz) generované SAGE radarem a ta otevírala ono již zmíněné “mentální okno” jímž vyšší vědomí tohoto člověka (Vril) vstupovalo do interference s energii prostoru a manipulovalo ji podle vlastního záměru buďto k stvoření hmotného artefaktu (v podstatě jakéhokoliv) či bytosti, nebo otevíralo bránu prostoročasového tunelu do zvoleného časového období nebo “červí díru” směřující ke zvolenému cíli kdekoliv ve Vesmíru, popřípadě zahajovalo komunikaci s vědomím člověka umístěného v jiném “Montauk-křesle” umístěném kdekoliv ve Vesmíru. Evidentně se jedná o uplatnění fenoménu “kryiašaktí” (schopnost tvořit pouhou myšlenkou) čistě technologickou cestou. Odhaduje se, že vycvičená lidská mysl během každého experimentu v rámci projektu Montauk řídí a manipuluje energiemi v řádu giga- až terrawatů (109 - 1012 W). Tato technologie se dostala do plného provozu na přelomu let 1979-1980, ale mozky mnoha lidí tuto zátěž nevydržely, proto Siriané lidský mozek nahradili mnohem odolnějšími a ovladatelnějšími krystalovými měniči.

V únoru 1981 byl zahájen projekt Phoenix III a pokračoval do roku 1983, jako vedlejší větev projektu Montauk. Cílem byl výzkum technologie cestování časem zvláštním spirálním energetickým tunelem. Temporalnauti popisují mezidimenzní tunel pokračující za otevřenou branou, jako do dáli ubíhající tubus o průměru asi 5-8 m, jehož stěny rotovaly podél osy a chovaly se jako by byly zhotoveny z pevné i když vlnící se pružné hmoty. Připomenu známý televizní seriál Hvězdná brána, jehož scénář je skutečně postaven na řadě informací pocházejících z projektu Monatuk. Projekt Montauk a Phoenix III byly založeny na sirianské technologii převzaté od Leveronů a Antaresanů, což zprostředkovali zajatí němečtí vědců, kteří s touto technologií experimentovali již během II. světové války.

Jedna z prvních cest temporalnautů vedla do roku 6.030 do neznámého opuštěného pozemského města ležícího v troskách se sochou zlatého koně na náměstí. Nejdále se pak cestovalo do období asi 10.000 let v budoucnosti, ale v obou případech existovalo cosi, co temporalnauti popisovali termínem “snová realita“. Jeví se to tak, že přibližně kolem roku 2.015 se nachází nepřekonatelná časoprostorová zeď za níž existuje pouze virtuální (snová) realita. Když člověk projde asi dvě třetiny dráhy tunelu dochází k efektu “out of body” (vystoupení vyššího vědomí z hmotného těla), provázené jevem esoterikům známým jako “otevření třetího oka” (odstranění blokády genetické paměti a obnovené propojení s UIP v šesté dimenzi).

Dodnes neexistuje alespoň základní přehled o výsledcích všech uskutečněných vesmírných misí a misí do minulosti Země. Jsou k dispozici pouze zlomky informací pocházející od D. Camerona, který se sám zúčastnil průzkumných misí na Mars již v roce 1983 a také několika misí do blízké a vzdálené minulosti. Jedna z misí vedle do období ukřižování Ježíše na Golgotě.

S.A. Swordlov, který se jí údajně osobně účastnil, se ve své knize Emmanuel-The Story of Jesus, zmiňuje měl za úkol jednak odebrat vzorek Ježíšovy krve pro analýzu DNA, jednak měl sledovat událostí následující po ukřižování. Potvrdil, že Ježíš byl před ukřižováním omámen jakousi drogou, po ukřižování byl sejmut z kříže a v doprovodu své matky Marie byl přes Damašek dopraven do Šrínagaru v Kašmíru, kde byly jeho rány vyléčeny. Oženil se s Máří Magdalenou a měl s ní tři děti. Mnoho let působil v Kašmíru jako uctívaný guru a konal mnoho zázraků. Zemřel ve věku 117 let. O výsledku analýzy Ježíšovy krve jsem nenalezl žádnou informaci.

Několik misí směřovalo také do Egypta, do období mezi roky 1920 až 1930, kdy se provádělo zkoumání podzemí Velké pyramidy. Údajně v hloubce asi 150 m pod Velkou pyramidou byl nalezen vstup do dalších prostorů uzavřených kovovými dveřmi, zajištěnými složitým zámkem na zvukový kód. Když jej rozluštili a dveře otevřeli, objevili rozsáhlou místnost dobře utěsněnou proti vniknutí vody, ve které byly uloženy desetitisíce záznamových disků podobných současným CD-ROM, spolu s reprodukčním zařízením mimozemského původu. Jelikož egyptská vláda nedovolila nic z této místnosti odvézt, pořídili temporalnauti moderní technikou 2.700 kopií a ty uložili v tresoru na základně Kirkland v Novém Mexiku. Dodnes Američané neumožnili žádnému historikovi přístup k tomuto pokladu historických záznamů. Navenek proniklo jen málo informací o tom, že část disků obsahuje informace o historii kolonizace Země za posledních asi 100.000 let různými mimozemskými rasami (D. Cameron, A. Bielek). Další kusá zmínka vypráví o historii stavby tohoto podzemního tresoru, který měli vybudovat blíže neurčení mimozemšťané a teprve nad utěsněným a zapečetěným tresorem dodatečně postavili Velkou pyramidu, přibližně před 18.000-20.000 roky.

Pravidelné exkurze v rámci Phoenix III, provádějící průzkumy na Marsu, byly údajně zahájeny asi v roce 1983 dvěma bratry D. Cameronem a A. Bielekem. D. Cameron v několika rozhovorech s redaktorem časopisu Sovereign Scribe hovořil o tom, že většinu výzkumů na Marsu byla prováděna v podzemí, kde dosud existuje několik měst z doby před poslední třetí katastrofou, která postihla Mars. Trosky městské aglomerace se nacházejí v přírodním jeskynním systému v hloubce 100-120 m pod povrchem. Našli zde artefakty pocházející od několika civilizací, jejichž stáří bylo odhadnuto pracovníky NASA na 250.000-300.000 let. Mnohé ze zařízení a přístrojů bylo funkčních a podařilo se uvést je v činnost. Většina technických zařízení byla objevena podle dosud generovaného elektromagnetického pole. Bylo zde nalezeno také mnoho kosterních a mumifikovaných pozůstatků bytostí velmi podobných lidem, jejichž stáří odborníci z NASA odhadovali 10.000-20.000 let, skupiny soch vysokých 6-8 stop zdobených drahokamy, bohaté archivy, četné laboratoře, dílny a několik dosud funkčních generátorů hexagonálního tvaru, jejichž účelem byla výroba kyslíku z vody, bylo inspirací pro scénář filmu Total Recall. Našli tam také sklady se 17.000 tunami zvláštního kovu velmi podobnému zlatu, jehož specifická hmotnost byla ale přibližně pětinásobně větší. Tento “poklad” byl převezen na Zemi a byl uložen v podzemí laboratoří Montauku. Chodby byly osvětleny neznámou, zřejmě fluorescenční technologií a generátory tohoto zařízení se jim podařilo brzy uvést do chodu. Informace uložené v archivech hovořily o ničivé válce po níž zbytek obyvatel odešel do podzemí a byl vyhuben nějakou kosmickou katastrofou, kterou zřejmě nikdo z nich nepřežil. Průzkum prováděný na povrchu potvrdil existenci tenké vrstvy atmosféry s dostatkem kyslíku, existenci jezer s vodou v hlubokých proláklinách, mohutné ledovcové vrstvy na pólech a průměrnou teplotu v oblasti rovníku kolem 50o F (27,8 0 C), bylo dále objeveno několik gigantických kamenných tváří, trosky staveb neznámého určení, trosky kruhových měst a vrak zříceného letounu tvaru zaobleného trojúhelníku velmi připomínající americké supermoderní kosmické letadlo Astra Locust TR3-B. Podrobněji se Marsem a Měsícem zabývám v knize Gambit Mahátmů.

(c) Ivo Wiesner, 2003, 2005

 

Podivná hra s lidstvem a ještě podivnější hráči

 

Wiesner Ivo - Tajemno - 10. 02. 2005

 

V podstatě tutéž, nebo velmi podobnou technologii budování mezidimenzních kanálů jakou byla technologie projektu Montauk, obdrželi Němci od Gizeh Intelligence (Kondroskanů) již ve 20. letech minulého století, ale dokázali ji uvést do chodu až v roce 1944 (Jenseits-Diesseitz Flugzeugekanal).

(pokračování článku Skok ke hvězdám)

 

Pozadí kontaktů Němců s mimozemskými entitami bylo dlouho předmětem krajního utajení a dodnes je veřejnosti  z neznámých důvodů  nepřístupná většina originálních dokumentů, stejně jako je tomu v případě archivu SS divize Technische Gruppe Schwarze Sonne, především odborů zabývajících se výzkumy a vývojem, jako SS-E-IV a SS-E-V, přestože je Spojenci po roce 1995 odtajnili a předali Německu. Podrobněji se rovněž touto problematikou zabývám v knize Gambit Mahátmů. Pozadí navázání kontaktů Němců s mimozemšťany je sice stále ještě zahalena téměř neproniknutelnou rouškou tajemství, přesto některé informace ven pronikly a umožňují nahlédnout do pozadí zrodu německého nacismu ze zcela nového a dosud opomíjeného zorného úhlu.

V období poválečného chaosu a sociální  desintegrace německé společnosti,  které byly důsledkem prohrané I. světové války, hledala určitá část vlastenecky zaměřené německé inteligence cestu, která by jejich vlast vyvedla z všeobecného marasmu. Přijmout alternativu bezohledného dravého kapitalismu vítězů pro ně nebylo akceptovatelné, proto svoji pozornost zaměřili do esoterické oblasti, neboť jen tam bylo možno objevit nové  možnosti. Tento esoterický intelektuální nacionalismus ještě sám o sobě neměl v sobě zárodek nacismu, ten do něj zanesli až  politikové opření o lůzu, dnes bychom hovořili o etablování zločineckých mafií v politických kruzích.

V roce 1919 Rudolph von Sebottendorf, generál Karl Haushofer a D. Eckhard založili esoterickou společnost Thule Gesellschaft. Z této společnosti se brzy odštěpila skupina technicky orientovaných esoteriků, pojmenovaná  Vril Gesellschaft, která se chtěla zabývat hledáním alternativních energetických zdrojů a nových technologií motorů (Antriebtechnologie).  Na podzim roku 1919 se v bytě  Dr. E. Schuhmanna setkalo několik členů obou zmíněných společností se dvěma psychotroničkami, Marií Orschitsch a Sigrun F., které přítomným předložily zápis poselství,  zapsaného ve  “starosyrském”   jazyku používaném středověkými templáři. Toto poselství, kterému samy nerozuměly,  obdržely jako reakci na telepatickou výzvu vyslanou k Aldebaranu, kde měla ležet bájná pravlast předků Germánů.   V prosinci 1919 došlo k další tajné schůzce v jedné lesovně v Ramsau u Berchtesgadenu, které se účastnil  úzký kruh osob  ze společnosti  Thule, DHVSS a společnosti   Vril.  Zmíněná dvě média, Marie Orsitsch a Sigrun F., předala pokračování zápisu z dalších kontaktů s rasou Summi-Er a také poselství pro A. Hitlera. Předložily také zprávu, která    obsahovala   technická data a údajně i nákresy, nezbytná  pro konstrukci  letadla neobvyklého typu s neznámým druhem pohonu. V tomto poselství byl detailně popsán hvězdný systém Aldebaranu a společenství “boholidí” pocházejících z planety Summi-Er slunečního systému Summi. Součástí poselství byly údajně také též technické nákresy či konstrukční plány, které měly být základem  pro sestrojení vesmírného plavidla (Jenseitsflugzeuge). Podle těchto plánů skupina konstruktérů, vedená prof. Dr. W.O Schumannem, pracovala   na konstrukci letounu, který pojmenovala  Vril,  dva roky a údajně postavila jeho funkční model (RF 1), který však nebyl ovladatelný a tak  byl později v Augsburku demontován.

Pro pochopení některých aspektů pozadí prudkého rozvoje nacismu  a globálního zaměření aktivit III. Říše, je nezbytné   uvést dostupné informace o této  rase boholidí, která stála v pozadí událostí II. světové války a  tak fascinovala A.Hitlera a mnoho vysoce postavených nacistů.

Některé západní informační zdroje rozšiřují zřejmě mylné informace o tom, že s Hitlerem a nacisty spolupracovali mimozemské entity známé jako Greys (Deros), což ovšem neodpovídá skutečnosti, protože Greys se na Zemi objevili až po válce aby  uzavřeli s prezidentem a vládou USA tajnou smlouvu Treata  Greydy. Jde o zřejmě o jednu z těch  desinformací jimiž jsou tito Greys a jejich pozemští spolupracovníci z NSA pověstní.

Ve sluneční soustavě a-Aldebaranu  existovaly dvě obydlené planety. Na planetě Summi-Er žila údajně vysoce technicky a duchovně vyspělá  rasa bílých “boholidí Summi-Er”. Druhá planeta Summi-An byla obydlena několika rasami lišícími se především barvou kůže. Asi před  500 miliony let  slunce a-Aldebaran (Summi) se začalo měnit v rudého obra a  životní podmínky na obou planetách se stávaly nesnesitelnými, proto byly hledány ve Vesmíru jiné obyvatelné planety. Jednou z vyvolených planet byla dnes neexistující planeta  Tir (Malona) a také Země, obíhající na sousedící orbitě. Podle dostupných údajů se  civilizace Summi-Er objevila  na Tiru přibližně před 500.000 roky a na Zemi asi 210.200 let před první biblickou potopou, která se podle propočtů  odehrála přibližně 36.000 let před vládou krále Sargona I. Upozorňuji, že nikdo neví jak byl tyto “roky” dlouhé. Řízení společnosti Summi-Er na mateřské planetě  bylo v rukách tří složek moci:

 

1) teokratickou složku moci představovala  královna (nejvyšší kněžka) spolu se sborem kněžek a kněží,

2) světskou moc měl v rukou  říšský vůdce, kterému podléhala armáda, vesmírná flotila a hospodářství (peněžní systém nebyl zaveden),

3)  Parakomputer Malock a Svatý sbor Strážců, představovali třetí složku moci. Ve světě nám běžných pojmu by mohli Strážci představovat přibližně to,  co my nazýváme programátory a systémovými analytiky. Parakomputer Malock je schopen vytvářet mezidimenzní komunikační tunely a touto cestou údajně navázat kontakt i se společností Vril. Je uložen v nitru posvátné hory a střen Svatým sborem Strážců. Parakomputer Malock údajně zkonstruoval mýtický král jménem Derger (Dargor) v době před více než 500 miliony let, když ještě slunce Summi nebylo rudým obrem. Tento systém řízení sumerské společnosti na planetě Summi-Er se osvědčil po mnoho milionů let, protože v sobě harmonicky spojoval ženský a mužský princip existence (královna-vůdce) s nezávislým vědomím a řízením prostřednictvím komputeru postrádajícího lidské slabosti, emoce a touhy.

 

 

Zpodobnění Malocka-Molocha jako mladého býka s lidským tělem  a andělskými křídly, který vystupuje ze stromu (dubu?) je symbolem jednoty tří říší tohoto stvořeného světa: rostlinné (dub), živočišné (býk), lidské (tělo člověka) a duchovní (andělská křídla). Na Zemi tato civilizace zanechala velmi zřetelné stopy především v sumerské, babylonské a akkadské historii. Dodnes historiografie neumí uspokojivě odpovědět na otázky po původu Toddů a Sumerů, kteří jsou s velkou pravděpodobností potomky civilizace Summi-Er (a-Aldebaranu), jak to vypráví jejich historické anály a tradice. Po analýze situace a dostupných dat se ukázalo, že obě psychotroničky společnosti Vril ve skutečnosti navázaly chanellingový kontakt prostřednictvím parakomputeru Mallock a teprve mnohem později s představiteli Sborů Strážců. Tito příslušníci Sboru Strážců v minulosti vystupovali jako Elohim, Anunnakové, Gizeh Intelligence, Kondroskani  či Aštar, přičemž  značně ovlivnili vývoj mnoha pozemských  národů, především v oblasti  Mesopotamie,  Egypta, Palestýny a subkontinentu Indie. Kde je dnes centrum  těchto Elohim-Strážců zatím není známo, pravděpodobně to je některá planeta v oblasti Siria A. Z několika zdrojů bylo potvrzeno, že velká podzemní základna Elohim-Gízeh Intelligence existuje v hloubce pod plató Gízy.

Je velmi pravděpodobné, že civilizace Summi-Er (a-Aldebarani) geneticky náleží ke staré humanoidní civilizaci Lyranů, která se během první galaktické války odtrhla a usídlila v oblasti Aldebaranu.

Kolem roku 1938 začali Němci projevovat neobvyklou čilost v oblasti polárních výzkumů Antarktidy. Teprve dlouho po skončení II. světové války se ukázalo co za tímto neobvyklým zájmem vězelo. a-Aldebarané, kteří jsou pravděpodobně identičtí s Gizeh Intelligence, brzy zjistili, že němečtí konstruktéři nejsou schopni dovést konstrukční práce na nové letecké technologii (ve skutečnosti používané ve “válce démonů” před 20.000-25.000 lety) do zdárného konce, protože chyběly vhodné materiály a především zkušenost s novými principy gravitačních motorů. Jelikož a-Aldebarani-Gízeh  Intelligence měli eminentní zájem prostřednictvím Hitlera,  nacistů a nakonec i Osy, získat kontrolu na celou Zemí, rozšířili kontakty s Německem jak to jen bylo možné. Byl tu ale jeden problém. Jejich stará hlavní základna  se nacházela  v hluboko uloženém podzemním městě pod oblastí egyptské Gízy byla mimo dosah III. Říše, proto Hitler nařídil počátkem roku 1941 zahájit nečekanou a pro Spojence strategicky nepochopitelnou pouštní operaci Theseus, jejímž cílem, jak se později ukázalo, nebyl ani Suezský průplav, ba ani  ropná oblast Arabského zálivu, ale ovládnutí  území Egypta kolem Káhiry. Koncem března 1941 byl v Libii vysazen Rommelův Africký sbor a ten 21. června 1942 dosáhl hranice Egypta, ale tam byl Brity zastaven a postupně vytlačován zpět do Tunisu. Neúspěch Afrického sboru však Hitlera neuvedl do rozpaků, protože v ohni války tajně žhavil další želízko a tím byla anexe norské části Antarktidy, kde německé průzkumné výpravy již v třicátých letech  odkryly existenci prastarých podzemních měst vybudovaných neznámou nehumanoidní civilizaci, jejíž příslušníci, zobrazený glyfy na stěnách sálů,  poněkud připomínali velké mořské okurky pohybující se pomocí hadovitých chapadel. Německým archeologům se údajně podařilo rozluštit hieroglyfické nápisy na stěnách podzemních chodeb a sálů a také zde našli řadu přístrojů a technických artefaktů, včetně výkonných biogenerátorů vyrábějících vysokofrekvenční energii, dále miny  podobné síly jako byly pozdější atomové bomby a především v jeskynních hangárech několik desítek dosud letuschopných diskových letounů Vril a Haunebu. Objevili  zde také technické zařízení umožňující otevírat bránu časoprostorového tunelu, který podle návodu psaného v hieroglyfech na stěnách, se jim  někdy počátkem 1944 podařilo uvést do provozu. Informací o těchto aktivitách Němců v Antarktidě je málo, vešlo však ve známost, že během  roku 1943 se německým inženýrům podařilo repasovat a  pro kosmické lety  upravit jeden diskový letoun, který pojmenovali  Vril 7 Odin a v zimě téhož roku s ním  provedli první testovací let  Vril 7 Odin  mezidimenzním kanálem údajně do oblasti Aldebaranu. Cíl cesty byl zřejmě mnohem blíže, protože by těžko navazovali kontakt na planetě Summi-Er zničené rudým obrem a-Aldebaranem-Summi.  Letoun se vrátil přibližně po roce v zimě 1944 a přivezl údajně poselství A.Hitlerovi  a mnoho dalších informací, které dodnes ale nebyly uvolněny. K zahájení kyvadlové dopravy mezi Aldebaranem a Zemí však Němci neměli dostatek letounů a gigantické válečné lodě Aldebaranů byly příliš velké na to aby mohly prolétat tunelem a na překonání vzdálenosti z Aldebaranu k Zemi potřebovaly nejméně šest měsíců našeho času. Tolik času již Německu nezbývalo, proto Alkdebarané již tuto intervenci do závěru II. světové války neriskovali, zejména když sami byly ve válce s jinou mimozemskou rasou. Všechny tyto informace působí na nezasvěceného čtenáře jako sci-fi a mohu říci, že bych byl rád kdyby tomu tak i bylo. Leč fakta jsou neúprosná a mrazí z nich v zádech. Rovněž  Spojenci, když se k části těchto informací po porážce Německa dostali, je považovali za pokus o propagandu nebo produkt nacistické paranoi.

Větší a nejdůležitější část informací pocházejících z archivu společnosti Vril a  odborů SS-E-IV a SS-E-V výzkumného a vývojového střediska  Technische Gruppe Schwarze Sonne ve Wiener Neustadtu, uvízla v Čechách a byla uložena na neznámém místě, údajně v opuštěném dolu na zlato  kdesi na Šumavě. V těchto archivech měly být soustředěny veškeré informace o konstrukci letounů typu Vril a Haunebu, ale také o konstrukci a technickém zázemí Jenseitsdiessaitzkanalflug (mezidimenzní letový kanál).

Společnost Vril byla jednou z nejzajímavějších tajných společností jaké kdy existovaly. Přesto o společnosti  Vril dodnes nebyla v Německu napsána jediná kniha, pravděpodobně proto, že  veškerý  použitelný  materiál, vztahující se k tomuto problému  byl  před Spojenců úspěšně utajen a zcela zmizel z jejich dohledu. Důvodem může být obava o odkrytí skutečného pozadí vzniku nacismu v Německu a příčin vyvolání II. světové války, ale také o plánech  neněmeckých (především  mimozemských) mocenských sil, které jsou dosud před německým národem úspěšně skrývány. Použil jsem několik méně obvyklých pojmů a tak považuji za nutné je dodatečně objasnit..

 

a-Aldebarané (civilizace Summi-Er)

Sluneční soustava a-Aldebaran je  vzdálena od  Země 68 světelných roků a kolem jejího slunce krouží dvě  obydlené planety. Lidstvo, žijící na planetě Summi-Er sluneční soustavy Aldebaran   (Sumerané), tvoří. velmi technicky i duchovně vyspělou  božskou rasu “lichten Gottmenschen” (boholidí Světla).    Druhou planetu  Summi-An, která je blíže dosahu rudého slunce Summi (rudý obr) a trpí vlivem horka,  obývá několik  jiných lidských ras  postižených  četnými  negativními mutacemi, které jsou důsledkem  nevhodného podnebí této druhé planety.  Tyto barevné mutantní  rasy mají nižší duchovní stupeň rozvoje. Vnitřní mísení těchto  ras způsobuje  pokračující pokles duchovní úrovně. Hlavní příčinou duchovní degenerace je slunce Summi expandující v červeného obra.  Lidé na planetě Summi-An  nepokročili   ve svém rozvoji do té míry, aby ovládli  technologie kosmického cestování a tak nemohli tak včas  planetu opustit. Tím je dána závislost lidstva planety Summi-An na boholidské rase ze Summi-Er při kosmické evakuaci.   Tyto rasy byly přeneseny na jiné obyvatelné planety (jednou z nich byla pravděpodobně Země), ale do jejich dalšího vývoje nebylo údajně zasahováno (?).

Božská rasa “lichten Gottmenschen” začala kolonizovat  jinou planetu  již asi  před  500 miliony let, když se začala  hvězda a-Aldebaran-Summi měnit  v rudého obra  a pro přibývající horko se staly obě planety  neobyvatelné. Tato nově kolonizovaná planeta se nacházela v naší sluneční soustavě a jmenovala se  Tir (také Malona, Maldek či Marduk) Obíhala  tehdy mezi Zemí a Jupiterem a měla jeden měsíc jménem Marsala (Mars)  Na obydleném Marsu tato vyspělá civilizace budovala velká pyramidová města a zhotovila i několik gigantických skalních reliefů lidské tváře (což v roce  1976 zjistila sonda Viking). Z této doby pocházejí i různé stopy po přítomnosti této boholidské  rasy  Sumeran-Aldebaranů i  na Zemi.

 

 

Annedotové

Duchovně vyspělá rasa obojživelných savců-amphibianů,  známá pod jménem Ohalu, pocházející ze Siria. Mají modrou krev neboť místo hemoglobinu obsahuje jejich krev modrý hemocyanin.

 

 

Black nobility

„černá šlechta“, původem z Evropy, termín “black” (černá) se odvíjí od jejich tajného původu a nečistých záměrů. Pravděpodobně není humanoidní rasou, ale produktem genových  manipulací při kterých se změnilo složení jejich krve. Jsou to zdegenerovaní potomci  „modré rasy“  ke které patřili první egyptští faraoni, ale také bohové staré Indie  (Krišna, Osiris, Nágové aj.), v Evropě a USA to jsou potomci starých rodin odvozujících svůj původ od dynastie gualdských (franckých)  Merovejovců a benátských Guelphů. Podle  rodové tradice mají být potomky mesaliance mezi lidskými ženami židovského kmene Benjaminitů a “muži” mimozemské amphibiánské rasy Annedotů mající modrou krev, ke kterým údajně náležel i mýtický Oannes, Nommo, Tatiú, Oreyona, Dagon atd. Krev  “černé šlechty” údajně neobsahuje hemoglobin s komplexně vázaným  železem, ale hemocyanin s komplexně vázanou mědí. Jejich krev má  mít proto zelenou až zelenomnodrou barvu a údajně přenáší více kyslíku. Všechny jejich pokusy osvěžit krev  manželstvími  s lidmi selhaly, protože se u dětí ze smíšených  manželství projevovala řada geneticky založených deformací a tak  se dožívaly  jen nízkého věku. Jsou nuceni uzavírat manželství jen v rámci své entity což s sebou nese  na příklad hemofilii jako důsledek rodové degenerace krvetvorných orgánů.  V současnosti tvoří “černá šlechta” mocenskou elitu “starých rodin” USA úzce  spojenou se starými finančními a průmyslovými oligarchickými skupinami (Rotschild, Rockefeller, Morgan atd.),  jsou zřejmě úzce spojeni s Ilumináty.

 

 

Federace Světla

Nejvyšším  řídícím orgánem Federace Světla, ve které je spojeno   143 planetárních  systémů v osmi galaxiích se  135 miliardami bytostí je Andromedan Council (Ústřední vláda).  Sídlí na planetě Hatona v galaxii Andromeda. Situaci v Galaxii monitoruje skupina Krell, ke které náleží také dva mentorové Vissaeus a Morenae.

 

 

Ilumináti (Order of the Quest, Black Monks)

Představují velmi utajovanou mocenskou skupinu ideově navazující na atlantskou skupinu kněží satanskou kultu Synů Belialu, která prostřednictvím “černé šlechty” (Black Nobility) se udržela do současných časů a nalezla útočiště jednak v Evropě (Italie, Francie,Anglie), jednak v Severní Americe. Ilumináti jsou obrazně řečeno hlavou chobotnice, jejíž tělo tvoří skupina Bildeberger, oči Trilaterální komise, zobákem jsou ozbrojené jednotky NSA (National Security Agency)  a MTJF (Military Joint Tactical Force), chapadla představují  jednotlivé tajné organizace, služby a složky zahrnuté v zastřešující organizaci známé jako The Committee of 300. Nepotvrzené informace udávají, že Ilumináti získali rozhodující vliv v Pentagonu, v Ministerstvu zahraničí USA, ve Světové bance a v největších  amerických i nadnárodních průmyslových a těžebních komplexech, ale i v oblasti sdělovacích prostředků. Cílem Iluminátů je převzetí mocenské kontroly nad celou Zemí prostřednictvím “permanentní řízené krize”. Nosným motivem Iluminátů je:  “Potřeby a zájmy osvíceného jedince stojí nad zájmy obecného lidu”, což dosvědčuje jejich  snahu o nastolení neofeudálního společenského systému.

 

 

Kamagol

Po první galaktické válce se část Lyranů odtrhla  a vytvořila ideovou (duchovní) fašistickou kolektivistickou doktrinu  Kamagol renegátského společenství v jehož čele stál Arus (otec Jehowaha). Po smrti Aruse se Jehowah  a Aštor dohodl na rozdělení Kamagolu na dvě části :

 

1) Elohim - v jeho čele je El Schaddai, titulovaný jako Y-H-W-H (Jahveh,  Jehowah). Se svými společníky manipulovali Hebrejce pomocí Mojžíše, kterému  předali podklady pro židovské zákony (Pentateuch aj.) a vynutili si  uctívání v postavení výlučných bohů (Boží synové, Elohim). V roce 160  př.n.l. umírá El  Schaddai (Yahveh) a na jeho místo postupuje jeho syn  Outsent.

 

2) Aštar - v čele je Aštor a jeho působení směřuje k ovládnutí a manipulaci  národů Mesopotamie a Akkadu. Rovněž Aštor se stává uctívaným a obávaným  bohem. Podrobnější data o něm zatím chybí. Jeho působnost patrně skončila  jeho smrtí před přelomem věků.

 

Outsent reorganizuje doktrinu společenství jako Kamagol II (K-2), které je někdy  nazýváno také Kondraskin či Společenství Gizeh, nebo Společenství Thule. Společenství Gizeh má základnu v podzemním areálu pod egyptskou lokalitou Gíza  a svou aktivitu začalo projevovat zejména počátkem 20. století. V rámci tohoto společenství působí Outsendův bratranec Aruseak (Aštar Šeran), jehož posláním bylo  získávat pro doktrinu Kamagolu II příslušníky nordické rasy (Germány),  manipulovat je a přivádět pod dohled společenství Gizeh. Patrně on stál  za objevem A. Hitlera a formulace ideologické podstaty nacistického hnutí, aktivní podpory  III.  Říše a expanzní ideje globální nadvlády nacismu. Po zhroucení III. Říše  a nacistického hnutí se Aruseak odtrhl od společenství Gizeh  a změnil svůj názor  (podle Quetzala nastala u něj “změna srdce”) a snaží se získat vliv na Zemi.. Jeho skutečné záměry a pozadí  událostí nejsou dobře známé, proto je na místě opatrnost, může plnit roli  trojského koně Elohim.

 

 

Nimiru

Tajemná “desátá planeta” naší sluneční soustavy, pohybující se kolem Slunce po extrémní orbitě jejíž rovina svírá s rovinou ekliptiky  úhel přibližně 46o . Má mnoho jmen: Marduk, Niburu, Nibiru, Amanyam, Súrtr, Cherper, Tiamat, hvězda Baalova, Ničitel, Mazzarot, had Akomenaki aj. Doba oběhu kolem Slunce 700-800 let, jednou za 6.115 roků se dostává do těsné blízkosti Země a je příčinou gigantických kataklyzmat ( biblické potopy, zničení Atlantidy, zánik Murie, poslední ledové doby würmu atd., viz kniha “Bohové a apokalypsy“). Odhaduje se, že je 80-100 násobně větší než Země a vznikla zničením dnes neexistující planety Tir (Maldek) přibližně před 115.000 roky. Je registrována v astronomickém katalogu pod číslem “2001-KX76“,  NASA ji pojmenovala “planeta X“pod signaturou“1950AD“,  s hmotností odpovídající přibližně planetě Uran. Podle výpočtů astronomů NASA  má do blízkosti Země dospět přibližně kolem roku 2.880. Podle mého odhadu to bude v roce 2.666. K poslednímu kontaktu Nimiru se Zemí došlo v roce 3.449 př.n.l. a kataklyzma se projevilo na příklad “biblickou potopou” postihující Mesopotamii a oblast Perského zálivu a k této době se vztahuje příběh rodiny Noaha a jeho archy, jejíž zbytky byly nalezeny v horní částí ledovce Araratu.

 

 

Nový světový řád (New World Order)

Snaha některých mocenských skupin o zvrácení demokratického vývoje a nastolení neofeudálního mocenského systému, pod záminkou ekonomické “globalizace” Země je v podstatě motivována snahou o získání absolutní vlády na lidstvem.. V podstatě jde o manipulaci s lidmi, kteří by se měli vzdát svobody jednání a myšlení i přirozených osobních práv ve prospěch nepočetné samozvané elity (Black Nobility), která by pak absolutně rozhodovala o jejich osudu. Za tímto záměrem zřejmě stojí  skupina Bilderberger (Committee of 300),především Ilumináti podporovaní mimozemskými entitami imperialistické skupiny Sirianů. (Orion Empire).

 

Paa Tal tento staroegyptský pojem lze přeložit jako “počátek času” či jako “čas stvoření”, nebo “čas příchodu prvních bohů”.

 

 

Tajná vláda (Council of the New World Order)

Údajně ji tvoří :

13 zástupců  Black Nobility (Iluminátů),

13 zástupců  Siriany ovládané Masonic Lodge (Zednářů) a

13 zástupců Elohim ovládané Jesuit Lodge (Jezuitů).

(c) Ivo Wiesner, 14. prosince 2003 (aktualizováno 24.ledna 2005)

 

Převzato:  http://www.knihy-a.cz/315

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.