Kdo je Online

Právě přítomno: 161 hostů a žádný člen

3094087
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1386
2816
4202
1867568
54706
76771
3094087

Your IP: 54.243.26.210
2019-06-24 12:39

 

 

Dopisy na téma

 

Církevní restituce

 

 

 

 

http://www.vite-to.wbs.cz/Cirkevni-restituce.html

 

 

 

Výzva všem poslancům a senátorům vládní koalice

 

----- Original Message -----

 

From: HzPD

To: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Sent: Thursday, August 02, 2012 11:33 AM

Subject: Potvrzení odeslání Výzvy

 

 

Vážená občanko, vážený občane,

jsme rádi, že jste svůj nesouhlas se zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi, který sdílí téměř 80% občanů ČR, projevil(a) veřejně a děkujeme Vám za to.

Hnutí za Přímou Demokracii, občanské hnutí Stop církevním restitucím a další občanské iniciativy se k této otázce vyjadřují jasně už delší dobu.

Sami však nic nezmůžeme, nepodpoří-li nás občané. Občanská angažovanost je v dnešní době zvlášť potřebná.

Požádejte své známé, spolupracovníky na pracovišti a další, kteří sdílejí tento názor, aby stejně jako Vy sdělili svůj nesouhlas prostřednictvím http://www.hzpd.cz/vyzva-poslancum-a-senatorum přímo poslancům a senátorům vládní koalice.

Ještě není vše ztraceno – ještě můžeme docílit zrušení tohoto zákona a schválení nového, který spravedlivě uspořádá majetkové vyrovnání s církvemi.

Věříme, že společně to dokážeme, sdělí-li desítky tisíc občanů své odmítavé stanovisko k tomuto zákonu poslancům a senátorům vládní koalice tak, jako Vy.

Dnes byla Vaším jménem odeslána z našeho webu tato Výzva všem poslancům a senátorům vládní koalice – každému na jeho osobní sněmovní a senátní e-mail:

 

 

Výzva:

Poslanci a senátoři vládní koalice, jako občan(ka) České republiky zásadně nesouhlasím se současnou podobou zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.

Vyzývám vás proto, abyste hlasovali proti jeho přijetí a rozhodnutí o církevních restitucích přenechali přímo občanům této země vyhlášením celostátního referenda o církevních restitucích.

JUDr. Ivan Jordák

Letohrad


Odesláno ze stránek www.hzpd.cz, 02.08. 2012 11:33:47.


 

 

Dopis kardinálu Dukovi

 

Vážený pane kardinále,

dle zprávy uveřejněné v tisku, jste měl údajně vyzvat ty, kterým vadí návrh tzv. církevních restitucí, aby Vám řekli, proč jim vadí. Protože jsem jeden z těch, kterému navrhovaná podoba zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi vadí, dovoluji si využít Vámi nabídnuté příležitosti, a napsat proč, a co vadí na tom zrovna mě. Považuji za poctivé Vám sdělit, že se na Vás obracím formou otevřeného dopisu, pokud budou tento dopis ochotny některé z novin uveřejnit. Myslím si, že utajování, nejasností a skrývání bylo v této záležitosti již tolik, že je na čase vše projednávat veřejně. Rovněž netajím, že jsem se obrátil již vloni otevřeným dopisem na parlamentní politické strany, poslaneckou sněmovnu, senát a ústavní činitele s negativním stanoviskem k těmto restitucím. Na dopis mi postupně odpověděli pouze KSČM, ČSSD, senát, ministerstvo kultury a předseda vlády. Jejich stanoviska jsou obecně známá, a zachovali je i ve své odpovědi mně.

Ale k věci. Vadí mi heslo, pod kterým je věc prezentována, prolamování hranice 25. 2. 1948, vyhýbání se odpovědi, jak církev majetek získávala, neurčitost vydávaného majetku, nadhodnocení nevydávaného majetku, za který bude finanční náhrada, nezodpovězená otázka započtení nákladů, které stát na církve, ať na jejich provoz nebo opravu památek vydal, neprokázání, že šlo i v minulosti skutečně o vlastnictví církve, a nikoli jen o držbu nebo svěření majetku k určitému účelu, pak i řada dalších věcí, které zmíním v rozepisování těchto hlavních důvodů.

Počátkem devadesátých let, řekl Váš předchůdce, kardinál Tomášek, že církev nemá vůči státu již žádné další požadavky. Neuplynulo ani deset let, a bylo vše jinak. Začalo se razit heslo, „co bylo ukradeno, musí být vráceno“. Půvabné na tom bylo zejména načasování, protože v té době zrovna probíhala divoká privatizace. S heslem, co bylo ukradeno, musí být vráceno, každý jistě souhlasí, pokud pod pojem ukradeno bude zahrnuto vše, kdy jednotlivec nebo skupina lidí přišla o majetek nebo výtěžek své vlastní práce. A to, ať je to krádeží, loupeží, válečným kořistnictvím, psychickým nebo fyzickým násilím, vykořisťováním, podvodem nebo zneužitím zákona. Tehdy to bude teprve spravedlivé, i když samozřejmě daleko složitější, zejména pokud všem má být měřeno stejně. Další otázkou pak je, od které doby se tyto vztahy budou rovnat, a kdo je oprávněným dědicem. Pak se stává vše prakticky neřešitelné.

Vrátíme se až do 9. st., kdy byl nemovitý majetek vlastnictvím rodu, tedy všech? Zvolíme období před husitskou nebo po husitské revoluci? Nebo raději před Bílou horou nebo po ní? Tak lze pokračovat nekonečně a vždy se najdou důvody některé ze zúčastněných stran zvolit právě tento a žádný jiný čas, a zarputile jej obhajovat. Z těchto důvodů už zvolené heslo, pod kterým vše probíhá, aby se pro vydávání získal punc spravedlnosti, považuji za demagogii.

Dále nechápu, proč je prolamovaná hranice 25. 2. 1948, čemu svědčí výměra půdy, která je občas v tisku prezentována, i když často velmi, a to násobně, rozdílně. Nějakou výměru měla církev v roce 1918, jež byla zabrána za náhradu záborovým zákonem č. 215/1919 Sb., tzv. první pozemková reforma. Nutno i připomenout, že církevní pozemky nebyly posuzovány jako celek, ale jednotlivé velkostatky, statky a pozemky far jako samostatné celky, což bylo pro církev výhodnější a do roku 1937 jí byla část pozemků vrácena. Po válce zákonem č. 12/1945 Sb. došlo ke konfiskaci pozemků, částečně se dotýkající i církve (např. řád tehdy německých rytířů). Zákonem č. 142/1947 Sb. pak byla prováděna revize první pozemkové reformy, podle kterého mělo být zkontrolováno její provedení a popřípadě dokončení. Srovnáním výměr v roce 1918 a některých údajů o vydávání nebo započítávání docházíme k podivné záhadě, zda první pozemková reforma vlastně vůbec byla provedena.

Jako další, je tu pak otázka získávání majetku církví a rozsah jejího práva s ním nakládat, či otázka řešení restitucí v minulosti. Majetek byl zprvu určen nikoli církvím, ale výlučně bohu nebo božstvům a jim byl předáván právě prostřednictvím církví. Později byl předáván církvi, aby za něj u boha nebo svatých zprostředkovala pro dárce nebo plátce určité služby, požadavky, odměny atd. Teprve od středověku je církev dotována jako taková, ale vždy minimálně za dvou podmínek. Možnost nakládat s majetkem zůstává stále v pravomoci patrona, ať už jím byla šlechta nebo panovník. A za druhé majetek je určen stále k provádění úkonů, které církev zajišťovala, např. špitály ať se jednalo o nemocnice nebo chudobince a dále, velmi volně řečeno ke zprostředkování vztahu mezi tím, kdo majetek poskytl a bohem, popřípadě některým ze svatých. Velká část majetku byla tvořena odkazy právě jednotlivým svatým, a to jako odměna za zázračná uzdravení, vyplnění proseb o pomoc při různých životních trablech apod. Přímo církvím pak byly placeny úkony, které prováděla, jako např. křty, svatby, pohřby, zádušní mše nebo pokud slibovala něco zařídit jako odpustky apod. Další příjmy byly z titulu, že církev respektive jednotlivé řády byly feudální vrchnosti a měli tak nárok na desátky a další platby a pokuty.

Rozlišit v současné době původ tohoto majetku a oprávněnost jeho získání, tedy zda služba, za kterou bylo placeno, např. u odpustků, zádušních mší nebo odkazů v závěti, měla opravdu výsledek, který si plátce přál, je nemožné a nemá příliš smysl se tím nyní zabývat. Často byly a jsou zpochybňována i darování majetku přímo církvi panovníkem nebo feudálem posuzováním darovacích listin s ohledem na skutečnosti je provázející.

Dá se říci, že od 6. st. se katolická církev stává postupně ve všech zemích Evropy státní církví, a to podle kodexu císaře Justiniána, jehož první kniha má název : O nejvyšší Trojjedinosti, katolické víře a o tom, že se nikdo nemá odvážit o tom veřejně vést spor“. Tento kodex začíná slovy: „Chceme, aby všechny národy za naší mírné vlády vyznávaly víru, kterou zvěstoval Římanům svatý apoštol Petr … Ti, kteří se řídí tímto zákonem, nechť mají jméno katoličtí křesťané, ti ostatní ale, které prohlašujeme za bláhové a pošetilé, budou jako odpadlíci od víry potrestáni bezectností a božím hněvem, a poté budou postiženi trestem světským.“ Takto se církev stala státní institucí s nuceným členstvím.

Dovoluji si i zmínit restituce v minulosti, protože je nyní vykládáno vše tak, jako by do roku 1948, nebo do Josefínských reforem bylo vše neměnné a v pořádku. Po ukončení husitských válek, za kterých v části země došlo k zabírání církevního majetku na základě přijetí 4 Pražských artikulů Čáslavským sněmem v červnu 1421, a to podle 3. artikulu „… Aby panování světské nad bohatstvím, zboží časným bylo kněžím odjímáno …“ atd. Přijetím kompaktát pak byla možnost mít majetek církvi opět obnovena, i když v omezeném rozsahu a bez restituce. Další postup v zemi byl řešen majestátem císaře Zikmunda přijatý v Jihlavě roku 1436. Zde bylo mimo jiné stanoveno: císař se za sebe i budoucí zavazuje mj. toto:
b) neobnovovat zbořené kláštery, kostely, hrady, tvrze a nikoho k jejich obnově nenutit, pouze kdyby někdo o své vůli je chtěl obnovit, tak může, c) mnichy nebo jeptišky přijímat do určitého místa pouze za souhlasu arcibiskupa (tehdy Jan Rokycana) tak i pána toho místa, tedy obou dvou, a rovněž potvrzuje současné držitele majetku. Tedy k žádným restitucím nedošlo.

Před Bílou horou, respektive před stavovským povstáním, bylo Česko snad jedinou zemí na světě, kde měl každý, včetně poddaných, právo si zvolit svobodně své vyznání. Odhaduje se, že asi 80 až 90 % obyvatel bylo protestantů. Po Bílé hoře mimo hrdelní exekuce tzv. českých pánů a konfiskace majetku, došlo i k vypovězení protestantské šlechty a měšťanů, pokud se nepřihlásili k římskokatolické církvi do 6 měsíců. V téže lhůtě musili prodat svůj majetek v Česku, což dokonale zneužila řada císařských úředníků, šlechty i měšťanů. Bylo to nařízeno protireformačním patentem z roku 1627. V témž roce bylo i vydáno Obnovené zřízení zemské, tedy jakási ústava včetně rozhodujících právních předpisů. Zde mimo jiné Ferdinand II. výslovně zakazuje komukoliv z prelátů, duchovních nebo jimi ustavených úředníků bez povolení císaře a jeho dědiců, králů Českých, zastavovat, prodávat, darovat nebo jinak zcizovat církevní majetek Pokud by se tak přece jen stalo, musí se vrátit, a pokud by byla stanovena nějaká cena, tak připadne králi. Dále zakazuje, aby patroni kostelů či klášterů požadovali vrácení fundací věnovaných v minulosti, protože jak se uvádí, bylo to dáno předně Pánu Bohu a potom k témuž kostelu nebo řádu, jedině by to bylo možné se svolením krále. Tedy císař, tu z titulu Českého krále, se snaží o zachování současného stavu, nikoli o jeho rozšíření nebo restituci a musí bránit i České šlechtě vymáhat zpět, co kdy příslušným církevním zařízením její předci nějakým způsobem převedli. Stejně Ferdinand II. odpovídá kardinálu Harrachovi na jeho žádost o restituce: král, tím méně pánové z království nejsou povinni navracet, co bylo v Českém království zcizeno církvi kacíři. Obdobně mu sdělil, že výnos solní dávky (kterou císař poskytl pro krytí potřeb církve) může být užit k prospěchu chudých duchovních, ale v žádném případě nelze tyto peníze hromadit a investovat. Obdobně postupoval i Ferdinand III., který i striktně trval na svém právu jmenovat arcibiskupy, biskupy a další církevní hodnostáře. V podstatě i dál trval spor o patronátní práva, kdy šlechta přikázala hejtmanům svých panství, aby znemožnili provádění instrukce vikářům od arcibiskupa. V této době se jedná samozřejmě o katolickou šlechtu a spor o patronátní práva přes shora vydané nařízení císaře nebyl vyřešen a ještě koncem 17. st. přetrvávají spory kolem nich. Církevní statky se počítají ke komoře královské a císaři si nečinili problémy s jejich zastavováním nebo i prodejem. Byla sice zřízena dvě nová biskupství (1654 Litoměřické a 1664 v Hradci Králové), ale biskupy i arcibiskupa jmenuje panovník. Tedy ani v tomto případě nedochází k restitucím.

Koncem 18. st. dochází v Česku i v Evropě, k velkým změnám, na jedné straně určité uvolnění a na druhé tuhá centralizace. V roce 1781 je vydán Toleranční patent, kterým vedle katolického náboženství je trpěno i vyznávání augšpurské, helvétské a řeckopravoslavné, ale pouze soukromě, v roce 1782 pak byli připojeni husité. Správa veškerého církevního jmění byla postavena pod dozor státu, zakupování statků duchovenstvem bylo možné jen s vládním svolením. Žebravým řádům bylo zakázáno sbírání almužen, byl zrušen poplatek za zpověď. Všeobecné zbožné nadace byly přikázány vojenským vychovatelským ústavům a vzdělání učitelstva. Byl zrušen jezuitský řád a z jeho majetku byl zřízen tzv. studijní fond určený k vydržování školství. Byly zrušeny kláštery, které neměly školský a charitativní význam (celkem bylo zrušeno 55 klášterů). Josef II. vychází z názoru, „že vše, co se v církvi neopírá o právo božské a co se nedotýká přímo víry a spásy duše, podléhá státní svrchovanosti“. V tom i odmítá jakýkoliv vliv papeže nebo cizích biskupů a kvůli tomu mění hranice diecézí tak, aby souhlasily s hranicí státní. Vydal ještě řadu dalších nařízení, kterými dělá z kněží fakticky státní úředníky.

Tedy dá se usuzovat, že církev nenabývala vlastnictví v celém rozsahu vlastnických práv, nikdy po celé dějiny, a nepřišla o nezpochybnitelný majetek až v únoru 1948, jak se tvrdí. Vzhledem k tomu, že vydání majetku se ve skutečnosti týká jen římskokatolické církve a Federace židovských obcí v ČR, ostatní církve dostanou maximálně budovy, v kterých mohou provádět úkony pro své věřící, zakládá se tím nerovné postavení církví do budoucnosti.

Co se týče provádění duchovních a dalších úkonů, jsou církve nezastupitelné pro své věřící, i když si dovolím připomenout Petra Chelčického, „člověk mezi sebou a bohem nepotřebuje prostředníka“. Ale jen v ČR máme 26 registrovaných církví a náboženských společností, které mají všechny právo na stejné podmínky. Tedy jak majetek řešit. Podle počtu věřících? Ty s menším počtem začnou namítat, že byly v minulosti znevýhodněny proti těm preferovaným. Dát všem stejně? Ty s většími počty věřících budou poukazovat, že jsou potřebné pro daleko větší množství lidí a ocitáme se tak v začarovaném kruhu. Co se týče ostatních činností jako charita, školství a zdravotnictví, je otázkou jak dalece je zapotřebí tyto činnosti zajišťovat právě a jen církvemi a kterými z nich a nikoli státními, obecními nebo veřejnými institucemi. Zejména, když je v ČR z obyvatel jen třetina věřících, z toho je cca 70% římskokatolického vyznání. Názor, že bez majetku musí církev bezpodmínečně zaniknout a argumentuje se tu zánikem českých bratří, nemá opodstatnění. Po povolení činnosti zahraničních církevních misií v roce 1861 se řada jejich členů vrátila a společně s dalšími v roce 1870 Jednotu bratrskou obnovila. Dále církve bez majetku byly velmi dlouhá období, a to i církev římskokatolická, a jsou i dál.

Tvrzení, že bez majetku nelze být svobodný a nezávislý, je poněkud zavádějící. Znamená to snad, že v naší současné společnosti mají svobodu, práva a nezávislost jen ti majetní a ti bez majetku ne? Nebo snad, že míra práv a svobod je odstupňována výší konta? I když připouštím, že někdy se to tak jeví, mám za to, že všichni jsme povinni dělat vše pro to, aby tomu tak nebylo a i ten absolutně nemajetný měl stejná práva jak ten nejbohatší.

Snažil jsem se o co nejúspornější vyjádření. Myslím si ale, že otázka víry, je vyloženě soukromou věcí každého občana. Záleží tedy pak na něm, jak si své potřeby bude zajišťovat a hradit. Nemůže však, ať sám nebo prostřednictvím jiných, žádat, aby mu jeho potřeby hradili ostatní. Jsem sice pro solidaritu ale s malými, nemocnými a starými.

Dopis byl také 4. 5. 2012 zaslán do redakcí Haló novin a Britských listů.


 

 

Církevní restituce - pár slov úvodem

 

I když jsme tuto sekci jako samostatnou vytvořili s přáteli nyní, v čase, kdy má parlament opět projednávat církevní restituce, jednotlivé články vznikaly už řadu let. Obrátil jsem se i s výzvou a z hlediska historického, pouze s amatérsky zpracovaným otevřeným dopisem na všechny ústavní činitele a všechny parlamentní strany a mailem jsem poslal tento dopis i občanům. Jejich odpovědi, či neodpovědi jsou zde rovněž uvedeny.

 

Důvodů mého jednání je několik.

Prvním a nejvážnějším, utajenost a neurčitost jednání a majetku, který má být vydán. Ptal jsem se, pokud se děje po právu, proč není v zákoně, jeho veřejně přístupné příloze nebo jiným způsobem uveden vydávaný majetek včetně důvodu, z kterého je restituován? Proč je nám odpovídáno pouze obecnými řečmi o spravedlnosti a nápravě křivd a výhodnosti tohoto řešení pro stát. Proč nebyla uveřejněna cena metru, za který se náhrada polností a lesů počítala, když u ostatních restitucí to bylo obvyklé.

Druhým důvodem je, zda byly odečteny náklady, které po čtyřicet let byly státem vydávány a ještě dvacet let vydávány budou na provoz církví, mzdy duchovních a zaměstnanců církví, opravy kostelů a církevních památek. I tato otázka zůstává bez odpovědi.
Třetí otázkou je, kdy se bude restituovat majetek církví ve prospěch občanů, tedy státu, který církve nabyly platbou za odpustky, konfiskací při inkvizičních a čarodějnických procesech, přivlastněním si darů věnovaných ve prospěch svatých apod., tedy majetek získaný bez právního důvodu, a tím ani nepožívající právní ochrany a měl by být vydán jako bezdůvodné obohacení.

Další závažný důvod je, že prakticky po celou dobu, a to i ve středověku, byl považován majetek, který církev spravovala, za majetek panovníka, tedy státu, nebo patronů, kteří ten který majetek pro určité účely dali církvi do správy. Tedy nikoli až od Josefa II. nebo od února 1948, jak je zvykem vykládat.

Poslední důvod je, zda není zahrnut i majetek, který byl převeden na stát první pozemkovou reformou (tzv. záborový zákon), a církvi za něj stát zaplatil. Aspoň tak lze předpokládat z množství hektarů, které je někdy uváděno, při srovnání s rozsahem nemovitostí, které měla církev ve správě v roce 1918.

Tyto důvody či otázky mě vedly k tomu, abych se obrátil na naše představitele. Rovněž i doba a celková suma, po kterou se bude vše vyplácet. Myslím si totiž, že ač si myslí někteří naši představitelé pravý opak, vlastníky majetku tohoto státu jsou jeho občané, nikoli jeho představitelé, ať už zastávají jakoukoli funkci. Ti jsou pouze správci, respektive úředníky společnosti, která se nazývá stát. A měli by být už konečně jednou této společnosti za své počínání odpovědni. A v případě takových majetkových přesunů, by měli rozhodovat o svém majetku jeho vlastníci, tedy tito vzpomínaní občané. Zejména v případě, kdy má být tento majetek k užitku pouze čtvrtiny občanů, vzhledem k počtu věřících. Ostatní si své zájmy a duchovní potřeby platí sami. Proto, pokud by naši představitelé mysleli církevní restituce poctivě, měli jejich rozhodnutí předložit referendu.

Tolik úvodem, v ostatním a podrobnostech odkazuji na následující texty, seřazené od nejnovějších.


 

 

Konkordát Přemysla Otakara I.

 

V řadě materiálů je uváděno, že mezi králem Přemyslem Otakarem I. a tehdejším pražským biskupem Ondřejem dne 2. července roku 1221 na rakouské hoře Schatzbergu, která leží v blízkosti Znojma těsně při moravsko-rakouské hranici je uzavřena úmluva, podle které byly na našem území církevní objekty uznávány za vlastnictví církve.

Citace, její způsob, naznačuje, že šlo o dohodu dvou stran, tedy souhlas obou s výsledkem této úmluvy, ke které dospěli. To ve mně, zejména u krále, jež byl znám jako, parafrázuji Vančuru, „král, jehož ano mohlo dobře znamenat ne a ne znamenat ano“, vzbudilo určité pochyby. Snažil jsem se tedy zjistit více z literatury, která byla při ruce. Zejména z Palackého Dějin národa Českého ……, Palackého odkazu na prameny k těmto dějinám, Kavka a kol. Dějiny Československa do 1437, Československá vlastivěda 4 díl, Hattenhauer Evropské dějiny práva, Grigulevič Dějiny inkvizice, Vaněček Dějiny státu a práva atd.

Skutečně dne 2. 7. 1221 došlo k úmluvě na hoře Šach za přítomnosti krále, biskupa, vévody rakouského Leopolda, kardinála Řehoře, dále biskupů Olomouckého, Vratislavského a Nitranského a dalších osob k oné úmluvě a zrušení interdiktu. Úmluva zbavila jen poddané biskupa konání zemských robot, výtěžek ze soudních rozhodnutí nad nimi, které rozhodoval král, plynul biskupovi a dále byly potvrzeny do té doby udělené výsady pražskému biskupství a byl mu vrácen hrad Podivín na Moravě. Dne 10.3.1222 pak na „prosby“ kardinála Řehoře král ustanovil svobody všech církví a klášterů. Ne však v rozsahu jak církve pražské. Snížil jim pouze zemské roboty, soudní právo nad duchovními zůstává králi, ale soudí osobně s nejvyšším kancléřem a několika pány, ale až po sněmu. Spory jejich poddaných měl také rozhodovat král, ale nechal o nich rozhodovat pražský soud. Dále z komorních statků byl dáván celý desátek biskupovi (královské statky se dělily na komorní, jejichž výnosy byly pro potřeby krále a korunní, jejichž výnosy byly pro potřeby země – koruny). Desátky z ostatní půdy církevní zůstaly jak dřív, že ¼ dostal biskup, ¼ si nechal šlechtic na udržování kostelů (z titulu zakladatele jej považovali za svůj majetek), ¼ byla určena chudým a ¼ faráři kostela. Králi dále zůstalo právo investitury. Zůstávají patronátní práva. Církev to pak řeší vytvářením nových farností, které vznikají odštěpením od původních farností kolem knížetem nebo feudálem založených kostelů, a obchází tak patronátní práva.

Celá záležitost kolem úmluvy probíhala sedm let. V důsledku 4. Lateránského koncilu v roce 1215, jehož snahou bylo upevnit církev dovnitř i navenek, vystoupil pražský biskup Ondřej jednak proti královským úředníkům, později i proti králi a jednak proti nepořádkům v české církvi. Zejména popíral pravomoc světských soudů nejen nad duchovními, ale i nad jejich poddanými. Dále odmítal investituru kněží skrze laiky. Odmítal platit daně a konat zemské roboty ze statků církevních. Rovněž požadoval desátky od celé země. Tím vzbudil odpor krále a jeho úředníků a musel utéci v 1216 ze země. Z ciziny pak vyhlásil nad Čechy interdikt a 1217 si stěžoval u papeže.

Král nechal obsadit všechny biskupské statky a výnos šel do královské komory. Údajně měl být i zničen dokument o nezávislosti pražských biskupů od císaře z r. 1187. Zároveň se obrátil na mohučského arcibiskupa s žádostí o zrušení interdiktu (bývalý vyšehradský probošt) a ten v květnu 1217 interdikt zrušil. V zemi se pak interdikt nedodržoval.

Papež Honorius III., ale převzal celou věc do své kompetence. Pokáral arcibiskupa za zrušení interdiktu, stvrzuje interdikt a píše králi dopis. V jeho textu se projevuje, že král i papež se vzájemně potřebují. Král kvůli mezinárodnímu uznání, papež kvůli podpoře svého vlivu na císařství. Dopis proto není útočný. Vytýká králi, že laikové soudí kněze, král si osobuje právo investitury, nikdo nedodržuje interdikt, církvi se ukládají daně a nenechávají se jí desátky. Končí tím, že biskup Ondřej krále miluje a pokud král proti němu něco má, tak ať podá žalobu jemu, papeži, a on jí vyhoví.

Král odpovídá dopisem, ve kterém děkuje za projev lásky i pokárání. Dále uvádí, že je obětí pomluv, žádného kněze on ani jeho předkové k smrti neodsoudili, „neslušné“ daně církvi neukládal, při investiturách se většinou řídil návrhy církve, desátky ze svých statků platí. A posílá k papeži posly, kteří mají vše vyložit. Později píše papeži, že nemůže donutit svůj lid, aby platil desátky, které dosud neplatil. Dále přiznal, že jeden kněz byl pověšen, ale z důvodu, že se přidal k loupežníkům a falšoval peníze. On sám, že se zříká ustanovování a sesazování farářů, ovšem toto právo musí zůstat patronátní šlechtě.

V shora uvedené věci byla vyměněna řada dopisů, kde si obě strany vysvětlovaly své postoje. V roce 1919 pak na zemském sněmu v Kladrubech je přijat návrh smlouvy: 1) biskup má právo ustanovit a sesazovat kněze na farách, ale nesmí to být na újmu patronátních práv, 2) biskup soudí kněze ve věcech duchovních, 3) do návratu biskupa, budou biskupství vládnout jím ustanovení poručníci, 4) za škody biskupství dostane po návratu do země do 3 měsíců náhradu, 5) desátky se mají platit tak, jak před jeho odchodem, 6) biskup slíbí králi poddanost a věrnost.

Dále žádal král, aby kněží a církevní hodnostáři, kteří zůstali věrni králi, nebyli trestáni. Tato žádost prodloužila spor. Biskup nevyhověl a jmenoval nové, které zase král nepustil na jejich beneficia. Znovu byl vyhlášen interdikt. Král posílá poselstvo do Říma. Papež vyhověl králi a posílá do Vídně biskupa Ondřeje, ale opět nedošlo k dohodě. Papež nyní vyhoví požadavku krále a posílá do Čech kardinála Řehoře de Crescentio, aby poslední dva sporné články, ohledně privilegií pražského biskupství a pravomocí nad poddanými zádušních statků, na místě vysvětlil a dohodl. Pak teprve došlo k shora uvedené úmluvě. Biskup Ondřej se již do Čech nevrátil a zemřel 30. 7. 1224 v Římě.


 

 

Odpověď předsedy vlády na otevřený dopis k restitucím

a reakce na ni

 

Č.j. 14347 /11-OSV

 

Vážený pane doktore,

odpovídám na Váš dopis týkající se připravovaného zákona o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve kterém vyjadřujete svůj názor na historii našeho státu se zaměřením na Církev římskokatolickou.

Z Vašeho nahlížení historie, zejména vztahů mezi státem a Církví římskokatolickou pak vyplývá i hodnocení současného dění okolo vypořádání některých křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody.

Je pravda, že naše historie obsahuje vedle světlých míst také místa velmi temná a bolestivá. To se nevyhnulo ani vztahům mezi státem a Církví římskokatolickou. Po desetiletích totalitního režimu se však náš stát zavázal k ochraně lidských práv a svobod, včetně práva na vlastnictví, ochrany náboženské svobody a nezávislosti církví a náboženských společností na státu. Tento závazek sebou nese i nutnost vypořádat vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi.

Vláda se danou problematikou zabývala na svém zasedání dne 27. září 2011, na kterém projednala a schválila materiál Parametry majetkového vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi a současně uložila ministru kultury vypracovat návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi a předložit ho vládě do 31. října 2011.

Vážený pane doktore, při přípravě řešení vypořádání těchto vztahů se bude vláda v maximální možné míře řídit jak hlediskem spravedlnosti, tak ohledem na zájmy občanů této země.

Se srdečným pozdravem

RNDr. Petr Nečas, v.r.

předseda vlády České republiky

 

 

 

 

 

V Letohradě 18. 12. 2011

 

Věc: Č.j. 14347 /11-OSV

 


Vážený pane předsedo vlády,

dovoluji si Vás obtěžovat ještě jednou ve věci církevních restitucí. Děkuji za Vaši odpověď ze dne 18.10.2011, respektive tomu, kdo ji psal, na můj otevřený dopis ze dne 29.8.2011. A ve světle posledních skutečností ohledně těchto restitucí, cítím povinnost reagovat na některé pasáže z Vašeho dopisu.

Nejprve však chci uvést, že si vážím Vaší odpovědi jako takové. Byl jste jediným, z vládní koalice, kdo na můj dopis vůbec reagoval. Ostatní, jak TOP 09, tak VV, ač mají plná ústa ochrany zájmů občana, stejně jak předsedkyně poslanecké sněmovny paní Němcová, jindy tak mnohomluvná, zůstali v tomto případě němí. Opoziční strany obě a senát odpovědět dokázaly, stejně jak při jiných kritických dopisech vůči nim.

Ale zpět k Vaší odpovědi. Zaujaly mě v ní dvě věty. „náš stát se zavázal k ochraně lidských práv a svobod, včetně práva na vlastnictví, ochrany náboženské svobody a nezávislosti církví a náboženských společností na státu“ a „ při přípravě řešení vypořádání těchto vztahů se bude vláda v maximální možné míře řídit jak hlediskem spravedlnosti, tak ohledem na zájmy občanů této země“.

Jistě jsou to pěkná slova, ale jak říká Hamlet, jen slova, slova, slova. Zůstanou absolutně bez obsahu, pokud je nenaplníte činy. Asi tři dny jsem si myslel, že jim chcete opravdu dostát. To bylo tehdy, kdy jsem slyšel zprávu, že legislativní rada vlády požaduje inventarizaci majetku, jehož se vydání týká. To však zpochybnila ihned římskokatolická církev a končící ministr kultury Besser. Potom jsem se seznámil s výroky některých koaličních poslanců v této věci, a bylo zřejmé, že ona slova zůstanou nenaplněna, a církvi jde pouze o to mít majetek za každou cenu. Stejně jak v minulosti. Nejde vůbec o věřící, o náboženskou svobodu, spravedlnost, ale o společnost, která chce být mocná, a ví, že bez majetku toho těžko dosáhne. V této souvislosti si dovolím připomenout dva výroky. Jeden je od Petra Chelčického: „člověk pro svůj styk s Bohem nepotřebuje prostředníka“. Ve své podstatě znamená, že tedy věřící církev nepotřebuje, jak zaznělo před 550 lety. Před nedávnem prohlásil poslanec Marek Benda: „bez majetku nelze mít svobodu a práva“. V podstatě to znamená, že rozsah svobody a práv se naplňuje výší konta, které člověk má. Připadá Vám to jako pokrok, srovnáte-li tyto dva výroky, které oba pronesli příslušníci našeho státu. Mně ne, spíš jako návrat do středověku.

Ve své odpovědi jste použil i slova o spravedlnosti a zájmech občanů naší země. Tedy pak považujete za spravedlivé i všechny způsoby nabývání církevního majetku. I pokud byl získán platy za odpustky, konfiskacemi, inkvizičními procesy, přivlastněním si darů ve prospěch svatých, kořistí při křížových výpravách atd. Jistě lze říci, to tenkrát prostě tak bylo, taková byla doba, nechme toho. Jenže pak už nelze mluvit o spravedlnosti. Stejně jako v případě většiny občanů naší země, kteří jsou ateisté. Proč má těchto 70 % občanů přispívat jiným občanům na jejich potřeby? A to v době, kdy tento stát omezuje, ne-li likviduje, solidaritu a pomoc slabým a bezmocným třeba v zdravotnictví nebo sociální oblasti.

Vážený pane předsedo vlády, koalice má jistě v tomto okamžiku sílu si svůj záměr prosadit, díky své momentální většině ve sněmovně. Dovolím si Vám připomenout, že se však jedná z hlediska dějin jen o moment, a ač ateista, musím končit jednak citátem z bible: „ne podle svých slov, ale podle činů budete souzeni“ a Karla Čapka „síla se váže, a jednou přijde chvíle, kdy se sama spotřebuje“.

S pozdravem JUDr. Ivan Jordák, Letohrad


 

 

Otevřený dopis k církevním restitucím

 

 

Vážený občane, vážená občanko,

dovoluji si Vám poslat mé připomínky k vrácení majetku církvím ve zkrácené formě. Formou otevřeného dopisu je posílám i parlamentním stranám, ústavním činitelům a hlavním deníkům. Protože příliš nevěřím v jejich uveřejnění, využívám emailu a obracím se touto cestou i na Vás, a prosím, pokud máte pochybnosti o správnosti restitucí majetku církví v takovém rozsahu, v jakém je připravován, abyste tento email předali dál, na Vám známé adresy. Údaje v něm uvedené jsou čerpané z veřejně dostupných pramenů, ať knih či sdělovacích prostředků. Děkuji předem JUDr. Ivan Jordák, Letohrad

Ve čtvrtek 28. dubna se objevila opět zpráva o vracení majetku církvím. A to, že stát chce dát církvím méně peněz, více polí a lesů, i s úroky je to cca 200 miliard. Proti návrhu před třemi léty, je to zdánlivě přibližně o 60 miliard méně. Přesto současná vláda, nebo trojkoalice, nikoli stát, zaváže tři generace občanů ke splácení, pokud se jí tento návrh podaří prosadit.
Jednání proběhlo v tajnosti, bez účasti veřejnosti. Člen komise Marek Benda sdělil, že celkový objem restitucí – 120 miliard – nikdo nezpochybnil. Tedy, zdá se vše v pořádku. Ale nejen jednání za zavřenými dveřmi vzbuzuje velké pochybnosti veřejnosti o tom, zda členové komise, myslím ty jmenované vládou, jednají za stát, za občany nebo za církve.
Pochyby už vzbuzuje rozsah majetku, hlavně nemovitostí, který se při zveřejňování před třemi léty, pohyboval od 5.000 hektarů do 50.000 hektarů, a nyní se již mluví o přibližně 250.000 hektarů, což je dost podstatný rozdíl. A i pokud bychom brali tu vyšší hranici, tak při průměrných cenách pozemků, by byla výsledná částka mnohem nižší, než je 120 miliard. Zabývala se vůbec vládní komise tím, z čeho vznikl tento nárok, nebo se spokojila s tvrzením církví. Dále jak byly zahrnuty do tohoto vypořádání prostředky vynaložené na církve, minimálně mzdy, provozní náklady a opravy, které byly vyplaceny církvím dosud a mají být vypláceny ještě dvacet let. Těmto otázkám, se komise vyhýbá jak čert kříži, abych použil úsloví, jež je pro tuto věc případné.

Za licoměrné považuji tvrzení, že se jedná o vracení majetku církvím. Těch máme v republice povolených asi 26. Přitom obecně se ví, že majetek se bude dávat hlavně římskokatolické církvi, něco Federaci židovských obcí, a ostatním, vyjma kostelů, takřka nic.

Jako důvody restitucí se uvádějí tyto. Poprvé, bez majetku nelze provádět činnosti, ke kterým jsou církve určeny, ať už jde o bohoslužební úkony, charitu, školství apod. Za druhé, že bez majetku nelze být svobodný a nezávislý na státu, popřípadě jiných institucích. Za třetí, že co bylo ukradeno, má být vráceno. Uvedené důvody se jeví jako logické a spravedlivé, bohužel jen na první pohled.

Co se týče provádění duchovních úkonů, jsou církve nezastupitelné pro své věřící. Ale jen v ČR máme 26 registrovaných církví a náboženských společností, které mají všechny právo na stejné podmínky. Tedy jak majetek řešit. Podle počtu věřících? Ty s menším počtem začnou namítat, že byly v minulosti znevýhodněny proti těm preferovaným. Dát všem stejně? Ty s většími počty věřících budou poukazovat, že jsou potřebné pro daleko větší množství lidí a ocitáme se tak v začarovaném kruhu. Co se týče ostatních činností jako charita, školství a zdravotnictví, je otázkou jak dalece je zapotřebí tyto činnosti zajišťovat právě a jen církvemi a kterými z nich a nikoli státními, obecními nebo veřejnými institucemi. Zejména, když je v ČR jen třetina obyvatel věřících, a z toho jsou cca 2/3 římskokatolického vyznání.

Názor, že bez majetku musí církev bezpodmínečně zaniknout a argumentuje se tu zánikem českých bratří, nemá opodstatnění. Čeští bratří neboli Jednota bratrská byla založena 1457/8 a podmínku dobrovolné chudoby vyžadovala prvních 30 let. Od roku 1490 od tohoto požadavku ustupuje. V Čechách byla zakázána stejně jak jiná náboženství po Bílé hoře. Po povolení činnosti zahraničních církevních misií v roce 1861 se řada jejich členů vrátila a společně s dalšími v roce 1870 Jednotu bratrskou obnovila. Dále církve bez majetku byly velmi dlouhá období, a to i církev katolická, a jsou i dál.

Tvrzení, že bez majetku nelze být svobodný a nezávislý, je poněkud zavádějící. Znamená to snad, že v naší současné společnosti mají svobodu, práva a nezávislost jen ti majetní a ti bez majetku ne? Nebo snad, že míra práv a svobod je závislá na výší konta? I když připouštím, že někdy se to tak jeví, mám za to, že všichni jsme povinni dělat vše pro to, aby tomu tak nebylo a i ten absolutně nemajetný měl stejná práva jak ten nejbohatší.

S tím, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, každý jistě souhlasí, pokud pod pojem ukradeno bude zahrnuto vše, kdy jednotlivec nebo skupina lidí přišla o majetek nebo výtěžek své vlastní práce. A to, ať je to krádeží, loupeží, válečným kořistnictvím, psychickým nebo fyzickým násilím, vykořisťováním, podvodem nebo zneužitím nedostatečnosti zákona. Tehdy to bude teprve spravedlivé, i když samozřejmě daleko složitější, zejména pokud všem má být měřeno stejně. Další otázkou pak je, od které doby se tyto vztahy budou rovnat, a kdo je oprávněným dědicem. Pak se stává vše prakticky neřešitelné. Vrátíme se až do 9. st., kdy byl nemovitý majetek vlastnictvím rodu, tedy všech? Zvolíme období před husitskou nebo po husitské revoluci? Nebo raději před Bílou horou nebo po ní? Tak lze pokračovat nekonečně a vždy se najdou důvody některé ze zúčastněných stran zvolit právě tento a žádný jiný čas, a zarputile jej obhajovat. A hlavně stálo by za to i připomenout, jak byl tento majetek získán.

Protože se nyní jedná hlavně o majetek římskokatolické církve, dovoluji si uvést některá řešení prováděná v minulosti, kdy docházelo k majetkovým převodům a zlomům, a to nejen u církví, ale celé společnosti.

V průběhu husitství došlo k zabírání církevního majetku na základě přijetí 4 Pražských artikulů z roku 1420 Čáslavským sněmem v červnu 1421. A to podle 3. artikulu „ Aby panování světské nad bohatstvím, zboží časným bylo kněžím odjímáno“. Na sněmu byla zastoupena šlechta, a to i katolická, z Čech i Moravy, města a měl tu dokonce 2 zástupce i císař Zikmund. Nejen třetí artikul, ale i ostatní byly zdůvodněny odkazem na bibli. Je faktem, že církvi nebyl odejmut majetek absolutně, záleželo na mocenském rozložení sil v té které části země.

Přijetím kompaktát pak byla možnost vlastnit majetek církví opět obnovena, i když v omezeném rozsahu a bez restitucí. Další postup v zemi byl řešen majestátem císaře Zikmunda, přijatým v Jihlavě roku 1436. Zde bylo mimo jiné stanoveno: císař se za sebe i budoucí zavazuje: a) dodržovat kompaktáta, b) neobnovovat zbořené kláštery, kostely, hrady, tvrze a nikoho k jejich obnově nenutit, pouze kdyby někdo o své vůli je chtěl obnovit, tak může, c) mnichy nebo jeptišky přijímat do určitého místa pouze za souhlasu jak arcibiskupa (tehdy Jan Rokycana) tak i pána toho místa, tedy obou dvou, d) mít za úředníky v Česku pouze Čechy a rovněž potvrzuje současné držitele majetku.

V této souvislosti je třeba připomenout i Petra Chelčického, který v této době, snad jako první prohlašuje, člověk ke svému styku s Bohem nepotřebuje žádného prostředníka, a tím vlastně popírá v 15. století nezbytnost církví i pro věřící. Rovněž zdůvodňuje i stav, aby církve byly bez majetku.

Před Bílou horou, respektive před stavovským povstáním, bylo Česko snad jedinou zemí na světě, kde měl každý, a na rozdíl od ostatních zemí i poddaný, právo si zvolit svobodně své vyznání. Odhaduje se, že asi 80 až 90 % obyvatel bylo protestantů. Po Bílé hoře mimo hrdelní exekuce tzv. českých pánů a konfiskace majetku, došlo i k vypovězení protestantské šlechty a měšťanů, pokud se do 6 měsíců nepřihlásili k římskokatolické církvi. V téže lhůtě musili prodat svůj majetek v Česku, což dokonale zneužila řada císařských úředníků, šlechta jak stará tak hlavně nová i měšťané. Poddaným byla emigrace zakázána, ale přesto jich řada tisíců uprchla. Bylo to nařízeno protireformačním patentem z roku 1627. V témž roce bylo i vydáno Obnovené zřízení zemské, tedy jakási ústava včetně rozhodujících právních předpisů. Zde mimo jiné Ferdinand II. výslovně zakazuje komukoliv z prelátů, duchovních nebo jimi ustavených úředníků bez povolení císaře a jeho dědiců, králů Českých, zastavovat, prodávat, darovat nebo jinak zcizovat církevní majetek. Pokud by se tak přece jen stalo, musí se vrátit a pokud by byla stanovena nějaká cena tak připadne králi.

Tedy císař, tu z titulu Českého krále, se snaží o zachování současného stavu, nikoli o jeho rozšíření nebo restituci a musí bránit i České šlechtě vymáhat zpět, co kdy příslušným církevním zařízením její předci nějakým způsobem převedli. Stejně Ferdinand II. odpovídá kardinálu arcibiskupovi Harrachovi na jeho žádost o restituce: král, tím méně pánové z království nejsou povinni navracet, co bylo v Českém království zcizeno církvi kacíři. Obdobně mu sdělil, že výnos solní dávky, kterou císař poskytl pro krytí potřeb církve, mohou být užity k prospěchu chudých duchovních, ale v žádném případě nebude souhlasit s tím, aby církev tyto peníze hromadila a investovala. Obdobně postupoval i Ferdinand III., který i striktně trval na svém právu jmenovat arcibiskupy, biskupy a další církevní hodnostáře. V podstatě i dál trval spor o patronátní práva, kdy šlechta přikázala hejtmanům svých panství, aby znemožnili provádění instrukce vikářům od arcibiskupa. V této době se jedná samozřejmě o katolickou šlechtu a spor o patronátní práva přes shora vydané nařízení císaře nebyl vyřešen a ještě koncem 17. st. přetrvávají spory kolem nich. Církevní statky se počítají ke komoře královské a císaři si nečinili problémy s jejich zastavováním nebo i prodejem. Biskupy i arcibiskupa jmenuje panovník.

Koncem 18. st. dochází v Česku, stejně jak v Evropě, k velkým změnám, na jedné straně určité uvolnění a na druhé tuhá centralizace. V roce 1781 je vydán Toleranční patent, kterým vedle katolického náboženství je trpěno i vyznávání luteránské, kalvínské a řeckopravoslavné, ale pouze soukromě, v roce 1782 pak byli připojeni husité. Veřejně mohlo být vyznáváno pouze katolické a jen katolickému faráři zůstává právo štoly.

Co se týče katolické církve, je obnoven zákaz uveřejňování papežských bul bez souhlasu vlády. Je zrušeno 24 svátků, je vydán zákaz poutí a procesí do ciziny, jakož i domácích, pokud by trvaly déle než 1 den. Správa veškerého církevního jmění byla postavena pod dozor státu, zakupování statků duchovenstvem bylo možné jen s vládním svolením. Žebravým řádům bylo zakázáno sbírání almužen, byl zrušen poplatek za zpověď. Všeobecné zbožné nadace byly přikázány vojenským vychovatelským ústavům a vzdělání učitelstva. Byl zrušen jezuitský řád a z jeho majetku byl zřízen tzv. studijní fond určený k vydržování školství. Byly zrušeny kláštery, které neměly školský a charitativní význam. Josef II. vychází z názoru, „že vše, co se v církvi neopírá o právo božské a co se nedotýká přímo víry a spásy duše, podléhá státní svrchovanosti“. V tom i odmítá jakýkoliv vliv papeže nebo cizích biskupů a kvůli tomu mění hranice diecézí tak, aby souhlasily s hranicí státní. Vydal ještě řadu dalších nařízení, kterými dělá z kněží fakticky státní úředníky. Po jeho smrti byla část jeho reforem Leopoldem II. zrušena.

Později byla vedena i jednání mezi císařem a papežem, až byl v roce 1855 uzavřen konkordát, který řešil vzájemné vztahy, aby byly pro církev přijatelnější. V roce 1867 pak byla státním zákonem zaručena náboženská svoboda, aspoň podle zákona a v roce 1874 byly uznány i náboženské společnosti.

Po vzniku samostatného československého státu, bylo nutné řešit i poměr s církvemi. Zprvu byl odkaz na bývalé rakouské zákony a svoboda náboženství pak byla i zaručena ústavou z roku 1920 s tím, že všechna náboženská vyznání jsou si rovna a dále bylo připuštěno i bezvyznání (ateismus). Byly i zrušeny státní předpisy štolové a zakázáno žádat poplatků štolových od příslušníků jiných církví.

Co se týče církevního majetku, tak k jeho zcizení bylo zapotřebí souhlasu státu, rovněž správa církevního majetku podléhala kontrole státu. Přebytků bylo možné nařízením státní správy po slyšení ordinariátu použít ve prospěch jiných potřebných účelů. Dále pak byl vydán zákon č. 215/1919 (záborový), tzv. první pozemková reforma. Dle tohoto zákona nemohl mít nikdo pozemky o výměře větší než 150 ha zemědělské půdy nebo než 250 ha veškeré půdy, při určitých výjimkách bylo možné nechat až 500 ha.

Po válce zákonem č. 12/1945 Sb. došlo ke konfiskaci pozemků, částečně se dotýkající i církve (např. řád tehdy německých rytířů). Zákonem č. 142/1947 Sb. pak byla prováděna revize první pozemkové reformy, podle kterého se zkontrolovalo její provedení a popřípadě dokončení.
Před třemi léty zákon o restituci údajně nebyl předložen parlamentu jako výčtový, ale jako celek a s nepodloženými sumami náhrad. Je porušena časová hranice restitucí, tj. 25 únor 1948. Fakticky i tento zákon zakládá nerovné postavení církví do budoucnosti.

Vláda a parlament by si měli uvědomit, při projednávání tohoto zákona, nejen koho zastupují a komu složili přísahu, ale i způsob získávání tohoto majetku, a jak byl vnímán v historii, a to i katolickými panovníky. Rovněž i to, že více než dvě třetiny občanů naší země, kteří dosud na církevní účely přispívali, a jejichž předkové ne zcela dobrovolně se podíleli na vytvoření majetku, který zamýšlí církvi dát, si své duchovní a kulturní potřeby platí sami, a stejně tak by to měli činit věřící, jak před několika léty navrhoval tehdejší ministr Cyril Svoboda.
Mám za to, že parlament nemá oprávnění učinit toto rozhodnutí, zavazující i další generace. Rovněž nemá tak právo učinit bez kontroly a upřesnění nároků a za dodržování dosud platných právních předpisů. Měla by to být spíše otázka referenda a hlavně přesného vyčíslení a označení majetku, na který se restituce vztahuje s uvedením i způsobu nabytí. Velké množství majetku totiž nebylo věnováno ani církvi, ale různým svatým nebo pro určitý účel, který pominul nebo nebyl vůbec naplněn.

Děkuji Vám, pokud jste dočetli až sem, a znovu Vás žádám, pokud s restitucemi, tak jak jsou připravovány, nesouhlasíte, o poslání tohoto mailu dál.

S pozdravem JUDr. Ivan Jordák, Letohrad


 

 

Církevní restituce

 

Církevní restituce jsou podle mého problém nejen majetkověprávní, ale i historický, politický a filosofický. A to zejména proto, že majetek, o který se jedná, byl zcela jiného druhu než majetek ostatní. Byl jiný ve svém původu, vzniku, ale i jeho držbě a nakládání s ním. Tento majetek byl zprvu určen nikoli církvím, ale výlučně bohu nebo božstvům a jim byl předáván právě prostřednictvím církví. Později byl předáván církvi, aby za něj u boha nebo svatých zprostředkovala pro dárce nebo plátce určité služby, požadavky, odměny atd.. Teprve od středověku je církev dotována jako taková, ale vždy minimálně za dvou podmínek. Možnost nakládat s majetkem zůstává stále v pravomoci patrona, ať už jím byla šlechta nebo panovník. A za druhé majetek je určen stále k provádění úkonů, které církev zajišťovala, např. špitály ať se jednalo o nemocnice nebo chudobince a dále, velmi volně řečeno ke zprostředkování vztahu mezi poskytovatelem majetku a bohem popřípadě některým ze svatých. Velká část majetku byla tvořena odkazy právě jednotlivým svatým, a to jako odměna za zázračná uzdravení, vyplnění proseb o pomoc při různých životních trablech apod. Svědčí tomu i první legendy o sv. Václavovi, kde v první legendě je uvedeno – kostely zlatem zdobil-, - po všech hradech zbudoval kostely velmi krásně -, - vystavěl chrám sv.Víta . Teprve až v Gumpoldově legendě, která byla sepsána na příkaz tehdejšího císaře Oty II. v řadě případů se odlišuje nejen od starších legend, ale i od skutečnosti, se uvádí, že sv. Václav prakticky každému z velmožů nebo i prostých lidí něco daroval a po vyhnání Drahomíry daroval i kněžím mnohé dary.

Přímo církvím pak byly placeny úkony, které prováděla, jako např. křty, svatby, pohřby, zádušní mše nebo pokud slibovala něco zařídit jako odpustky apod. Další příjmy byly z titulu, že církev respektive jednotlivé řády byly feudální vrchnosti a měli tak nárok na desátky a další platby a pokuty. Rozlišit v současné době původ tohoto majetku a oprávněnost jeho získání, tedy zda služba za kterou bylo placeno, např. u odpustků, zádušních mší nebo odkazů v závěti, měla opravdu výsledek, který si plátce přál, je nemožné a nemá příliš smysl se tím nyní zabývat. Často byly a jsou zpochybňována i darování majetku přímo církvi panovníkem nebo feudálem posuzováním darovacích listin s ohledem na skutečnosti je provázející. Tyto listiny se mnohokrát přepisovaly a někdy jejich text neodpovídal skutečnostem známým z dalších listin. Je to např. popírání historikem Bistřickým toho, že roku 1131 kníže Konrád daroval ves Mašovice kapitule sv.Petra, protože byl kníže tehdy vězněn v letech 1128 až 1134 u hraběte Jindřicha z Grajče. Ovšem jinými historiky je to vysvětlováno, že k této donaci mohlo dojít jindy a později došlo k zapsání skutečného stavu.

Dá se říci, že od 6.st. se katolická církev stává postupně ve všech zemích Evropy státní církví, a to podle kodexu císaře Justiniána, jehož první kniha má název : O nejvyšší Trojjedinosti, katolické víře a o tom, že se nikdo nemá odvážit o tom veřejně vést spor“. Tento kodex začíná slovy : „Chceme, aby všechny národy za naší mírné vlády vyznávaly víru, kterou zvěstoval Římanům svatý apoštol Petr ……., ….. Ti, kteří se řídí tímto zákonem, nechť mají jméno katoličtí křesťané, ti ostatní ale, které prohlašujeme za bláhové a pošetilé, budou jako odpadlíci od víry potrestáni bezectností a božím hněvem, a poté budou postiženi trestem světským.“. Tedy tím, že církev se stala státní, byla institucí s nuceným členstvím. Měla jednak provozovat kultovní úkoly a jednak zajišťovat péči o chudé a nemocné. Byla proto i zvýhodňována v hospodářské oblasti, např. bylo zakázáno domáhat se u soudu nápravy, pokud v závěti byli opomenuti příbuzní a odkaz byl jen v prospěch církve; byla osvobozena od daní; její majetek byl bez souhlasu panovníka nezcizitelný; uložení povinnosti železných krav (poddaný krávu musil živit a výtěžek odevzdávat) atd. Je faktem, že na počátku středověku nemovitý majetek patřil občinám nebo rodům. Postupně se tohoto majetku zmocňoval kníže jako suverén a měl jako jediný právo s ním nakládat. Jak asi převod majetku a stanovení poddanských povinností vypadalo nám popisuje Kosmas ve své kronice, při popisu vlády Boleslava I. (tzv. Ukrutného), jeho reakce na odmítnutí roboty ke stavbě hradu. – Tu kníže vzplanul strašným hněvem a vyskočiv na zpuchřelý kmen, vytasiv meč, zvolal : „Lenochové a líných otců synové! Nejste-li polomuži neb tvorové, kteří nestojí ani za špinavou slupku z hrušky, dokažte skutky svá slova a zkuste, zda je lehčí skloniti šíji pod mečem či pod jhem roboty.“ A tu nastala podívaná pamětihodná a úžas budící nad drzostí smělého knížete, kdyby měl tisíc pravic na jednom těle a v každé zbraň, nebyl by se tak četný zástup třásl o nic méně. Kníže spatřiv, že jsou bledí jako stěna, chytil jednoho, který byl první mezi staršími, za kštici a ťav, jak mohl nejsilněji, usekl mu hlavu jako chabou makovici a řekl „ tak to chci, učiním tak, plať namísto rozumu vůle“. Ostatní pak klesli na kolena a prosili o odpuštění, slibujíce, že dobrovolně učiní co si kníže přeje.- Tolik Kosmas. I když tu jde o básnickou licenci, vystihuje dobře proces znevolňování. Tehdy se dospělo k názoru, že celá země je majetkem knížete a jeho rodu. Poměr k církvi byl obdobný, biskup dlouhá léta byl považován za knížecího kaplana.

Ve středověku, mimo období stavovské monarchie, a pak za absolutismu, tedy do 19.století, se stát považoval prakticky za majetek panovníka, který měl i absolutní zákonodárnou moc. Šlechta a církev pak za jeho úředníky, kteří měli právo na výsady a majetek jedině pokud panovníkovi sloužili a zachovávali mu oddanost a věrnost. U církve to bylo o to složitější, že spravovala majetek, který byl věnován buď přímo některému ze svatých nebo pro účely charity, školství apod. Teprve od 12. století je dáno šlechtě právo dědit prakticky kýmkoliv z potomků, pokud splňoval určité limity (jako např. manželský původ) a dostal k dědění souhlas panovníka (tzv. mocný list). Teprve až od konce 15 st. v Čechách a 16.st na Moravě lze dědit bez souhlasu panovníka. Je samozřejmé, že v průběhu 11. st. až 14. st. se v Čechách poměry mezi panovníkem a církví neustále měnily, závisely jednak na současné mocenské síle té nebo oné strany a dále i na možnosti vměšování císaře nebo papeže do vnitřních poměrů v Čechách. Obdobně to bylo i v jiných státech.

Tolik na úvod, protože se někdy vykládá, jakoby majetkové vztahy byly před únorem 1948 prakticky neměnné a vše probíhalo podle práva a řádně.

Jako důvody církevních restitucí se uvádějí zejména tyto. Poprvé, bez majetku nelze provádět činnosti, ke kterým jsou církve určeny, ať už jde o modloslužební úkony, charitu, pomoc nemocným a trpícím, školství apod. Za druhé, že bez majetku nelze být svobodný a nezávislý na státu, popřípadě jiných institucích. Za třetí, že co bylo ukradeno, má být vráceno. Uvedené důvody se jeví jako logické a spravedlivé, bohužel jen na první pohled.

Co se týče provádění duchovních a modloslužebných úkonů, jsou církve nezastupitelné pro své věřící. Ale jen v ČR máme 26 registrovaných církví a náboženských společností, které mají všechny právo na stejné podmínky. Tedy jak majetek řešit. Podle počtu věřících? Ty s menším počtem začnou namítat, že byly v minulosti znevýhodněny proti těm preferovaným. Dát všem stejně? Ty s většími počty věřících budou poukazovat, že jsou potřebné pro daleko větší množství lidí a ocitáme se tak v začarovaném kruhu. Co se týče ostatních činností jako charita, školství a zdravotnictví, je otázkou jak dalece je zapotřebí tyto činnosti zajišťovat právě a jen církvemi a kterými z nich a nikoli státními, obecními nebo veřejnými institucemi. Zejména, když je v ČR z obyvatel 36 % věřících, a z toho jsou cca 2/3 římskokatolického vyznání. Názor, že bez majetku musí církev bezpodmínečně zaniknout a argumentuje se tu zánikem českých bratří, nemá opodstatnění. Čeští bratří, neboli Jednota bratrská byla založena 1457/8 a podmínku dobrovolné chudoby vyžadovala prvních 30 let. Od roku 1490 od tohoto požadavku ustupuje. V Čechách byla zakázána stejně jak jiná náboženství po Bílé hoře, ale její členové buď zůstávali zde v ilegalitě nebo řada jich emigrovala do Polska a Saska, kde založili Ochranov. Odtud po povolení činnosti zahraničních církevních misií v roce 1861 se řada jejich členů vrátila a společně s dalšími v roce 1870 Jednotu bratrskou obnovila. Jinak pro zajímavost uvádím, že Čeští bratří jsou i např. na Haiti. Dále církve bez majetku byly velmi dlouhá období, a to i církev římskokatolická, a jsou i dál.

Tvrzení, že bez majetku nelze být svobodný a nezávislý, je poněkud zavádějící. Znamená to snad, že v naší současné společnosti mají svobodu, práva a nezávislost jen ti majetní a ti bez majetku ne? Nebo snad, že míra práv a svobod je odstupňována výší konta? I když připouštím, že někdy se to tak jeví, mám za to, že všichni jsme povinni dělat vše pro to, aby tomu tak nebylo a i ten absolutně nemajetný měl stejná práva jak ten nejbohatší.

S tím, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, každý jistě souhlasí, pokud pod pojem ukradeno bude zahrnuto vše, kdy jednotlivec nebo skupina lidí přišla o majetek nebo výtěžek své vlastní práce. A to, ať je to krádeží, loupeží, válečným kořistnictvím, psychickým nebo fyzickým násilím, vykořisťováním, podvodem nebo zneužitím nedostatečnosti zákona. Tehdy to bude teprve spravedlivé, i když samozřejmě daleko složitější, zejména pokud všem má být měřeno stejně. Další otázkou pak je, od které doby se tyto vztahy budou rovnat, a kdo je oprávněným dědicem. Pak se stává vše prakticky neřešitelné. Vrátíme se až do 9.st., kdy byl nemovitý majetek vlastnictvím rodu, tedy všech? Zvolíme období před husitskou nebo po husitské revoluci? Nebo raději před Bílou horou nebo po ní? Tak lze pokračovat nekonečně a vždy se najdou důvody některé ze zúčastněných stran zvolit právě tento a žádný jiný čas, a zarputile jej obhajovat.

Protože se nyní jedná o církevní majetek, uvádím některá řešení prováděná v minulosti, kdy buď vznikal, množil se nebo zanikal. V naprosté většině se jedná o majetek římskokatolické církve, protože jiné církve byly až na pozdější období bez majetku, a i v pozdějším období vyjma majetku, který jim sloužil pro vlastní náboženskou činnost, o tento majetek nijak zvlášť neusilovaly. Pro ilustraci uvádím období husitství , období kolem Bílé hory, reformy Josefa II, vznik ČSR a připomínky k současnému řešení. Volil jsem záměrně období, kdy docházelo k majetkovým převodům a zlomům, a to nejen u církví, ale celé společnosti.

V průběhu husitství došlo k zabírání církevního majetku na základě přijetí 4 Pražských artikulů z roku 1420 Čáslavským sněmem v červnu 1421. A to podle 3 artikulu „ …. Aby panování světské nad bohatstvím, zboží časným bylo kněžím odjímáno….. Na sněmu byla zastoupena šlechta, a to i katolická, z Čech i Moravy, města a měl tu dokonce 2 zástupce i císař Zikmund. Nejen třetí artikul, ale i ostatní byly zdůvodněny odkazy na bibli. Je faktem, že církvi nebyl odejmut majetek absolutně, záleželo na mocenském rozložení sil v té které části země. Přijetím kompaktát pak byla možnost vlastnit majetek církví opět obnovena, i když v omezeném rozsahu a bez restituce. Další postup v zemi byl řešen majestátem císaře Zikmunda přijatý v Jihlavě roku 1436. Zde bylo mimo jiné stanoveno : císař se za sebe i budoucí zavazuje a)dodržovat kompaktáta, b)neobnovovat zbořené kláštery, kostely, hrady, tvrze a nikoho k jejich obnově nenutit, pouze kdyby někdo o své vůli je chtěl obnovit, tak může, c)mnichy nebo jeptišky přijímat do určitého místa pouze za souhlasu jak arcibiskupa (tehdy Jan Rokycana) tak i pána toho místa, tedy obou dvou, d)mít za úředníky v Česku pouze Čechy a rovněž potvrzuje současné držitele majetku.

Před Bílou horou, respektive před stavovským povstáním, bylo Česko snad jedinou zemí na světě, kde měl každý, a na rozdíl od ostatních zemí i poddaný, právo si zvolit svobodně své vyznání. Odhaduje se, že asi 80 až 90 % obyvatel bylo protestantů. Po Bílé hoře mimo hrdelní exekuce tzv. českých pánů a konfiskace majetku,došlo i k vypovězení protestantské šlechty a měšťanů, pokud se do 6 měsíců nepřihlásili k římskokatolické církvi.V téže lhůtě musili prodat svůj majetek v Česku, což dokonale zneužila řada císařských úředníků, šlechta jak stará tak hlavně nová i měšťané. Poddaným byla emigrace zakázána, ale přesto jich řada tisíců uprchla. Bylo to nařízeno protireformačním patentem z roku 1627. V témž roce bylo i vydáno Obnovené zřízení zemské, tedy jakási ústava včetně rozhodujících právních předpisů. Zde mimo jiné Ferdinand II. výslovně zakazuje komukoliv z prelátů, duchovních nebo jimi ustavených úředníků bez povolení císaře a jeho dědiců, králů Českých, zastavovat, prodávat, darovat nebo jinak zcizovat církevní majetek Pokud by se tak přece jen stalo, musí se vrátit a pokud by byla stanovena nějaká cena tak připadne králi. Dále nařizuje, že pokud nějakému kostelu či klášteru byla dána v minulosti nějaká fundace apod. nemůže ji patron tohoto kostela či kláštera (potomek donátora) chtít zpět nebo ji omezovat, protože jak se uvádí bylo to dáno předně Pánu Bohu a potom k témuž kostelu nebo řádu, jedině by to bylo možné se svolením krále. Tedy císař, tu z titulu Českého krále, se snaží o zachování současného stavu, nikoli o jeho rozšíření nebo restituci a musí bránit i České šlechtě vymáhat zpět, co kdy příslušným církevním zařízením její předci nějakým způsobem převedli. Stejně Ferdinand II. odpovídá kardinálu arcibiskupovi Harrachovi na jeho žádost o restituce : král, tím méně pánové z království nejsou povinni navracet, co bylo v Českém království zcizeno církvi kacíři. Obdobně mu sdělil, že výnos solní dávky (kterou císař poskytl pro krytí potřeb církve ) mohou být užity k prospěchu chudých duchovních, ale v žádném případě nebude souhlasit s tím, aby se tyto peníze hromadily a investovaly. Obdobně postupoval i Ferdinand III., který i striktně trval na svém právu jmenovat arcibiskupy, biskupy a další církevní hodnostáře. V podstatě i dál trval spor o patronátní práva, kdy šlechta přikázala hejtmanům svých panství, aby znemožnili provádění instrukce vikářům od arcibiskupa. V této době se jedná samozřejmě o katolickou šlechtu a spor o patronátní práva přes shora vydané nařízení císaře nebyl vyřešen a ještě koncem 17.st. přetrvávají spory kolem nich. Je určitým paradoxem, že právě v této době, tedy od 16. a 17. st. je církev katolická ve stále větší závislosti na panovníkovi, a neodvažuje se vzpírat jeho stoupajícím nárokům, které si z titulu nejvyššího patronátu a dozoru a jako obránce víry osobuje. Církevní statky se počítají ke komoře královské a císaři si nečinili problémy s jejich zastavováním nebo i prodejem. Byla sice zřízena dvě nová biskupství (1654 Litoměřické a 1664 v Hradci Králové), ale biskupy i arcibiskupa jmenuje panovník. Patrně je to dáno nástupem protestantismu v Evropě a jeho podřízením svým panovníkům a heslu „čí země, toho náboženství“.

Koncem 18 st. dochází v Česku, stejně jak v Evropě, k velkým změnám, na jedné straně určité uvolnění a na druhé tuhá centralizace. V roce 1781 je vydán Toleranční patent, kterým vedle katolického náboženství je trpěno i vyznávání augšpurské (luteráni), helvétské (kalvínské) a řeckopravoslavné, ale pouze soukromě, v roce 1782 pak byli připojeni husité. Veřejně mohlo být vyznáváno pouze katolické a jen katolickému faráři zůstává právo štoly.Je i vydán patent o zrušení nevolnictví. Ruší se mučení, tresty za čarodějnictví, rušení náboženství již není trestným činem, ale jen přestupek. I když tyto a dále uvedené reformy vnímáme nyní jako tzv. Josefinské, je skutečností, že řada těchto reforem mělo základ již dříve, někdy až v 17. st. a pak v době vlády Marie Terezie. Co se týče katolické církve je obnoven zákaz uveřejňování a vyhlašování papežských bul bez souhlasu vlády. Je zrušeno 24 svátků, je vydán zákaz poutí a procesí do ciziny, jakož i domácích pokud by trvaly déle než 1 den. Správa veškerého církevního jmění byla postavena pod dozor státu, zakupování statků duchovenstvem bylo možné jen s vládním svolením. Žebravým řádům bylo zakázáno sbírání almužen, byl zrušen poplatek za zpověď. Všeobecné zbožné nadace byly přikázány vojenským vychovatelským ústavům a vzdělání učitelstva. Byl zrušen jezuitský řád a z jeho majetku byl zřízen tzv. studijní fond určený k vydržování školství. Byly zrušeny kláštery, které neměly školský a charitativní význam (celkem bylo zrušeno 55 klášterů). Josef II. vychází z názoru, „že vše, co se v církvi neopírá o právo božské a co se nedotýká přímo víry a spásy duše, podléhá státní svrchovanosti“. V tom i odmítá jakýkoliv vliv papeže nebo cizích biskupů a kvůli tomu mění hranice diecézí tak, aby souhlasily s hranicí státní. Vydal ještě řadu dalších nařízení, kterými dělá z kněží fakticky státní úředníky. Po jeho smrti byla část jeho reforem Leopoldem II. zrušena. Později byla vedena i jednání mezi císařem a papežem, až byl v roce 1855 uzavřen konkordát, který řešil vzájemné vztahy, aby byly pro církev přijatelnější. V roce 1867 pak byla státním zákonem zaručena náboženská svoboda, aspoň podle zákona a v roce 1874 byly uznány i náboženské společnosti.

Po vzniku samostatného československého státu, bylo nutné řešit i poměr s církvemi. Zprvu byl odkaz na bývalé rakouské zákony a svoboda náboženství pak byla i zaručena ústavou z roku 1920 s tím, že všechna náboženská vyznání jsou si rovna a dále bylo připuštěno i bezvyznání (ateismus). Byly i zrušeny státní předpisy štolové a zakázáno žádat poplatků štolových od příslušníků jiných církví. Povinnosti z patronátů zůstávaly pro obce i jednotlivce dál, ale byla určitá omezení a některé povinnosti byly zrušeny.

Co se týče církevního majetku, tak k jeho zcizení bylo zapotřebí souhlasu státu, rovněž správa církevního majetku podléhala kontrole státu. Přebytků bylo možné nařízením státní správy po slyšení ordinariátu použít ve prospěch jiných potřebných účelů. Dále pak byl vydán zákon č. 215/1919 (záborový), tzv. první pozemková reforma. Dle tohoto zákona nemohl mít nikdo pozemky o výměře větší než 150 ha zemědělské půdy nebo než 250 ha veškeré půdy, při určitých výjimkách bylo možné nechat až 500 ha. Zabranou půdu měli získat bezzemci, malí rolníci, domkaři, živnostníci, váleční invalidé, legionáři, družstva a obce. Za zabrané pozemky se vyplatila náhrada v cenách stanovených zákonem podle průměrných předchozích cen. Církevní pozemky nebyly posuzovány jako celek, ale jednotlivé velkostatky, statky a pozemky far jako samostatné celky, což bylo pro ni výhodnější a do roku 1937 jí byla část pozemků vrácena. Po válce zákonem č. 12/1945 Sb. došlo ke konfiskaci pozemků, částečně se dotýkající i církve (např. řád tehdy německých rytířů). Zákonem č. 142/1947 Sb. pak byla prováděna revize první pozemkové reformy, podle kterého mělo být zkontrolováno její provedení a popřípadě dokončení.

V současné době se vedou jednání o restituci církevního majetku. Dle informací sdělovacích prostředků není rozsah pozemků jasný. Jsou uveřejňovány výměry od cca 5000 ha do 50000 ha. Zákon údajně nebyl předložen parlamentu jako výčtový, ale jako celek a s nepodloženými sumami náhrad. Je i porušena časová hranice restitucí, tj. 25 únor 1948. Má se údajně dalších 20 let platit mzdy církevních pracovníků a přispívat i jinak na potřeby církví. Vzhledem k tomu, že vydání majetku se ve skutečnosti týká jen římskokatolické církve a Federace židovských obcí v ČR, ostatní církve dostanou maximálně budovy, v kterých mohou provádět úkony pro své věřící, zakládá se tím nerovné postavení církví do budoucnosti. Žádná ze stran v parlamentu neměla restituci v zmiňovaném rozsahu ve svém volebním programu. Přijetí této, zatím zcela nejasné restituce nejen pro parlament, ale i pro většinu národa, by se zavázaly i další generace.

Tolik k restitucím. Bohužel mi připomínky vyšly obsáhlejší než jsem zamýšlel, v každé době byla tato otázka řešena jinak. A je stále velikým problémem toto vyřešit. Vůbec nyní nemyslím majetek, ale hlavně svobodné a rovnocenné fungování všech církví, když řada věřících je potřebuje. Musím na konec říci, že vůbec nezávidím těm, kteří to řešit budou a jsem jen rád, že to nemusím řešit já.

 

Literatura:

veřejný tisk, rozhlas a televize
Dějiny českého státu v dokumentech r.v. 1994 - uspořádal Veselý a kol.
Minulost našeho státu v dokumentech r.v. 1971 - uspořádal Státní ústřední archiv
Evropské dějiny práva r.v. 1998 napsal Hans Hattenhauer
Zápas o svědomí r.v. 2008 napsal Alessandro Catalano
Dějiny státu a práva v Československu r.v. 1988 napsal Malý a Sivák
Dějiny státu a práva v Československu r.v. 1975 napsal Vaněček
Kosmova kronika Česká r.v. 1972
Soběslav I. r.v. 2007 napsal Vaníček
Československá vlastivěda, díl IV a V r.v. 1932 – redakce Novotný, Kapras
Pohledy do Českých dějin r.v. 2008 sestavil Moravec
České země v éře první republiky, díl 1, r.v. 2003 – napsal Kárník
Zákon č. 215/1919 Sb. (záborový zákon)
Zákon č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy
Zákon č. 46/1948 Sb. nová (druhá) pozemková reforma

© JUDr. Ivan Jordák, 1.3.2009

 

 

 

 

http://www.czechfreepress.cz/vase-free-zona/cirkevni-restituce-rozkradani-majetku-cr.html

 

 

 

Církevní restituce, rozkrádání majetku ČR

 

 

13 Červen 2012

Jan Bouček

 

 

Věc:Církevní restituce,rozkrádání majetku ČR,prolamování dekretů presidenta Edvarda Beneše.

 

Vážený pane presidente,

 

obracím se na Vás jako obyčejný občan této republiky a očekávám,že moje podání bude řešeno se vší vážností, které si zcela určitě zaslouží.Jedná se skutečně o velice vážnou věc,proto předpokládám,že tento dopis nebo alespoň krátký výtah dostanete skutečně na vědomí.

Byl jste velice kritizován ohledně podpisu Lisabonské smlouvy nechtěl jste podepsat pokud nedojde k úpravě v tom směru,aby nebylo možné prolomit Benešovy dekrety. Dosáhl jste svého v zájmu všech lidí České republiky.Nyní návrh zákona o církevních restitucích z dílny TOP 09 za podpory Vaší bývalé strany ODS s hlavním propagátorem novodobým inkvizitorem absolventem právnické fakulty v Plzni Mgr.M.Bendou směřuje k prolomení Benešovo dekretů.Zcela určitě jsou ignorovány dosud platné zákony č.215/1919 Sb. a č.142/1947 Sb. Obracím se proto na Vás s žádostí o řešení,jako obyčejný člověk mám omezené možnosti zjistit potřebné důkazy(přesto jsem na internetu dohledal dosti podstatného) aby jste nechal v archivech zjistit kolik nemovitého majetku bylo v období v letech 1945 až do 25.2.1948 církvím odebráno a který nemovitý majetek by se v žádném případě neměl promítnout v požadavcích církve a který se neměl objevit ze strany navrhovatele v navrhovaném zákoně. Jsem přesvědčen o tom,že postup nejenom,že není v souladu se zákony,ale,že směřuje proti obyvatelům České republiky jak dokládají výzkumy různých agentur je proti zákonu v navrhované podobě 80% občanů,kteří si navíc myslí,že se jedná o tunelování státního majetku.Pravice proto ztrácí kreditu. Prolomení Benešových dekretů vyvolá vlnu soudních sporů a Česká republika bude velice poškozena.Skutečně není v pořádku když takto postupuje pravice.Domnívám se,že v tomto případě by bez ohledu na stranickou příslušnost měli poslanci hájit zájmy České republiky. Český stát by sám aktivně neměl zpochybňovat dekrety presidenta republiky Edvarda Beneše neměla by být narušována první pozemková reforma,kterou prosadil náš první president T.G.Masaryk

 

Odůvodnění skutečnosti,že dochází ke škodě republiky:

Koaliční poslanci za pomoci účelově nově vzniklého uskupení kolem Karoliny Peak se snaží prosadit v poslanecké sněmovně církevní restituční zákon to i přesto,že dle výzkumů je 80% občanů proti tomuto zákonu v předkládané podobě. Pokud zákon projde bude naše republika poškozena řádově o několik desítek miliard korun,dojde následně k masovému propouštění lidí z práce,občané této země budou omezováni na pohybu,bude docházet ke křivdám.Jsem přesvědčen,že se jedná o podvod a korupční jednání počínaje účelovým vytvořením uskupení kolem K.Peake,ale že se jedná o mnoho miliardový tunel při kterém by se měly naplnit stranické pokladny zúčastněných stran a že ani jednotlivci nebudou stát stranou. Předseda České vlády p.Petr Nečas a všichni členové této vlády,včetně exministra kultury této vlády MUDr.Jiří Besser (který je nejvíce zodpovědný jako předkladatel tohoto zákona) dále pak předseda parlamentního ústavněprávního výboru Mgr.Marek Benda jsou plně zodpovědní za jednání proti republice.Je třeba zdůraznit,že ministr financí p.Miroslav Kalousek ze strany TOP 09 dal souhlas k nadhodnocení cen pozemků při výpočtu cen náhrad a že je to právě jeho strana,která přijetí zákona podmiňuje pro svoji účast v koalici což jistě není náhodné.Není jistě na závadu připomenout,že na přijetí zákona bude nejvíce profitovat předseda právě této strany ministr zahraničí Karel Schwarzenberk a že se jedná o střet zájmů,který je mimochodem i u Mgr.Marka Bendy Nyní k zdůvodnění zcela prokazatelným machinacím směřujícím proti státní ekonomice a proti celé České republice. Nejvyšší ústavní soud se vyjádřil k otázce církevních restitucí v tom směru,že je třeba již vyřešit a uzavřít.Na základě toho začala vláda o zákonu jednat,výsledkem je předložený zákon parlamentu ČR.

 

 

Co tomuto předcházelo?

Jak zaznělo ve vysílání Událostí a komentářů dne 7.2.2012 z úst tajemníka biskupské konference Tomáše Holuba majetek si katolická církev v r.2007 ocenila sama!!!! toto ocenění převzalo Ministerstvo kultury ČR, které převzalo a formálně ověřilo.Není proto divu,že v dokumentu ministerstva z června 2008 pod názvem,,Ověření materiálu předloženého církevní komisí" tento orgán zcela přejímá výpočty církevního návrhu,který pochází z počítače asistentky ekonoma Pražského arcibiskupství p.Anežky Churáňové. Dne 7.6.2012 v pořadu paní M.Jílkové ,,Máte slovo"kterého jsem se zúčastnil jsem položil přítomnému exministru MUDr.Besserovi dotaz jak je možné,že výpočty a všechny údaje kolem těchto restitucí jsou shodné s předloženým návrhem požadavků církve. Tento odpověděl:Pokud je vše v pořádku musí být vždy výsledek stejný. Tento názor nesdílím neboť se nezakládá na pravdě nejenom co do množství,ale i co do výše přiznávaných náhrad. V návrhu tzv.zákona o církevních restitucích jsou oceněny pozemky takto: lesní pozemky 27,74 Kč/m2 zemědělská půda 44,50 Kč/m2 Tyto ceny zpochybňuje sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ředitel ing.Kučera dle jejich přepočtu činí cena lesní půdy 10,22Kč/m2 Jediná tuzemská realitní společnost Farmy. cz na zemědělské nemovitosti majitel Jan Urban potvrzuje,že cena zemědělské půdy 44,50Kč/m2 je nadhodnocená cena půdy se pohybuje mezi 7-15 Kč/m2 ve vyjímečných případech 20Kč/m2 Nadhodnocení činí 53 mld.korun V restitucích všech ostatních restituentů dle předpisu z r.1990(zákon č.316/1990Sb)se bral stav ocenění ke dni odnětí,kdežto u církve dle stavu současného(majetek byl zhodnocen,hájovny,mnohé budovy atd. V tomto zákoně byl stanoven strop restituent mohl dostat maximálně 250 Kč/m2 zatím co církve mohou získat i několik tisíc za m2 za pozemky v Praze.Lze tedy očekávat oprávněné žaloby ostatních restituentů. Církev požaduje náhradu i za pozemky,které zmizely pod hladinami všech přehrad,či pod silnicemi a podobně.Tyto pozemky byly zabrány ve veřejném zájmu tak jako všem ostatním.Nikdo neobdržel žádné finanční vyrovnání tedy nevidím důvod proč by měla obdržet náhradu církev.Pokud bude vyplacena náhrada církvi poté budou následovat oprávněné žaloby na náhradu ze strany všech takto postižených tedy nejenom fyzických osob,ale všech obcí,spolků, sdružení atd. poté bude zcela určitě žádat o náhradu za zatopené pozemky kolem hradu Orlík i předseda TOP 09 K.Schwarzenberk a jeho rodina. Proto je z jeho strany takový zájem o přijetí zákona v této podobě. Osobně spatřuji v jeho jednání střet zájmů a pokud by pan ministr zahraničí byl slušný, měl by se sám z jednání a hlasování vyloučit. Nelze se nezmínit o nálezu auditní firmy Ernst Yong (který mimochodem stál 98 000 Kč) tato firma uvádí,že z předloženého kontrolního vzorku zjistila,že pouze 41% požadavků souhlasí a 59% požadavků nemá úplnou dokumentaci,či nemá žádnou dokumentaci. Auditoři měli dále výhrady k ocenění lesní půdy,radí pro přesnější ocenění využít metodiku vypracovanou Výzkumným ústavem lesního Hospodářství. Církevní lesy jsme schopni přesně ocenit prohlašuje znalec Jiří Matějíček,,máme program,který umí ocenit jakýkoliv lesní pozemek stačí do něho vložit jen potřebná data"Církev by měla tedy předložit potřebné doklady. Seznam majetku však církev považuje za interní záležitost a nechce jej vydávat jak prohlašuje na svém webu Česká biskupská konference. Nyní bych se vyjádřil k lesním pozemkům církev požaduje 181 326 ha Tento požadavek ministerstvo kultury jak uvedl pan exministr Besser překontrolovalo a neshledalo závad a požadavek odsouhlasilo a bez výhrad 181 326 ha lesních pozemků začlenilo do zákona.

 

 

Nyní jaká je pravda :

Církev přihlásila do pozemková reformy v roce 1919 celkem 178 000 ha lesů včetně lesů patřícím farnostem. V knize vydané v roce 1995 pod názvem,,Katolická církev a pozemková reforma" na str.337 je otištěn dokument č.133 ze dne 26.února 1948 s názvem,,Přehled církevního pozemkového majetku v Čechách a na Moravě,včetně břemen váznoucích na majetku podrobené revizi vypracovaný Pražským arcibiskupstvím v souvislosti s revizí první pozemkové reformy"V tomto dokumentu se uvádí že před první pozemkovou reformou bylo v Čechách a na Moravě 50 000 ha půdy zemědělské a 150 000 ha lesů a drobné zemědělské a lesní půdy farní 10 000 ha Celkem 210 000 ha. Současný požadavek církve odsouhlasená exministrem Jiřím Besserem je 261 633 ha tedy o 51 633 ha více!!! V období prvních roků pozemkové reformy od r.1919 do r.1931 bylo církvi odebráno 47 000 ha lesa.Neboť jak lze dohledat v soupisu lesních pozemků,který byl v roce 1931 dělán vlastnila či obhospodařovala církev 131 000 ha lesů, které přihlásila do tohoto prováděného soupisu.Nástupem války se pozemková reforma zastavila.Po válce se znovu reforma rozbíhala,docházelo i ke konfiskaci majetků.Jako soukromá osoba mám omezený přístup k informacím přesto mohu uvést následující:Konfiskace majetku církvi proběhlo na základě dekretu presidenta Edvarda Beneše č.32/45 ust.3 odst.1 Tento dekret odsouhlasilo prozatímní demokratické parlamentní shromáždění dne 26.3.1946 tedy dekret se stal zákonem. Následně byl uveden v platnost zákon o konfiskaci a vyvlastnění majetku některých osob č.16 ze dne 19.6.1945 podepsáni předseda vlády Zdeněk Fierlinger

ostatní: p.Zemínová,Dr.Uhlíř,Dr.Horáková,Dr.Klecanda,Dr.Hobza,Přeučil,ing.Dr.Jež a další

 

 

Konfiskace kterou jsem dohledal :

Dne 14.11.1945 byl odebrán majetek řádu německých rytířů v těchto výměrách: 20 000ha lesů 5000ha polností(tento řád se od r.1996 s naší republikou zatím bezúspěšně soudí požadují nyní 28 000ha lesů 6000ha polností) Vratislavské biskupství 30 000 ha lesů Dne 26.III.1946 proběhla konfiskace jmění řádu Cisteriánů v Oseku,následně 10.IV.1946 byl proveden zábor Benediktinského majetku na Broumovsku a v té době probíhaly konfiskace církevního majetku dalších řádů(mužských i ženských)po celých Čechách a Moravě.Podařilo se mě tedy zjistit prokazatelně odebraných 50 000 ha lesa.Bylo toho daleko více je nutné dohledat,což by měla být práce Vašich spolupracovníků a je důvodem,proč Vám píši neb Vy máte možnosti, která já nemám. Tedy pokud v r.1931 církev přihlásila do soupisu lesních pozemků 131 000 ha a v období let 1945-1947 přišla Benešovo dekretem o minimálně 50 000ha měla by mít před únorem 1948 pouze 81 000ha jak je možné že nárokuje o 100 326 ha lesů více a ministr kultury v té době MUDr.Jiří Besser jim to odsouhlasil?Může si naše republika dovolit dát darem 100 326 ha lesa v hodnotě minimálně 28 mld.korun? Ale to ještě není konec v listopadu 1947 v té době stále demokratická vláda vydala vládní nařízení,že církvi bude dáno k dispozici pouze 5203ha veškeré půdy jednalo se o pozemky pod budovami,dvorky, církevní zahrady ostatní majetek byl vyvlastněn bez náhrady. Církev neprotestovala ani nepodala odpor či soudní žalobu.Církev si nyní nárokuje i nemovitosti zabrané dle zákonů č.215/1919 Sb. a zákona č.142/1947 Sb což jsou zákony přijaté legitimními demokratickými vládami,které jsou stále v platnosti. Pokud tedy stoupenci zlodějského zákona o církevních restitucích vykřikují,že má být vráceno co bylo ukradeno poté církev v kritickém období při nástupu totalitního komunistického režimu měla ve správě pouhých 5203 ha jejich požadavek na celkové množství 261 633 ha tedy navýšený o 256 430 ha je nejenom nemorální a nebiblický,ale jedná se o vědomý podvod a pokus vytunelovat majetek České republiky velkého rozsahu.Protože je tak činěno s vědomím a za pomoci vládnoucí garnitury je zde velké podezření, že se zcela určitě musí jednat o korupci,protože je velmi nepravděpodobné,že by se tento připravovaný dar obešel bez odměny. Proto se domnívám,že i zástupce církve kardinál Dominik Duka je do tohoto podvodu zapleten.V každém případě tento požaduje něco co není a nebylo nikdy po roce 1874 v majetku církve. Pokud se stát má omlouvat v důsledků restitucí církvi za Gottwalda,ale i za E.Beneše,T.G.Masaryka a císaře Josefa II poté nechápu. Restituce mají zmírňovat křivdy,ale křivdy nepostihly v období totalitních režimů jenom církev,ale celou naší společnost takže dochází k situaci kdy nutíme jednoho poškozeného odškodňovat jiného. Nelze přehlédnout,že i členové církve se podíleli na totalitních režimech ať se již jedná o kolaboraci s Němci či se státní bezpečností represivní složkou KSČ a ze strany církve nezazněla žádná omluva ve směru k nám.Církev pouze vznáší požadavky,žádá i o to co není a nikdy nebylo před datem 25.2.1948 její V každém případě exministr Besser neprovedl řádně kontrolu požadavků církve ,které jak dokládám jsou v rozporu se skutečností lze dovodit že neprováděl nic, neboť jinak by nemohli přehlédnout nález restitučního oříšku nalezený v těchto dnech a otištěný v deníku Lidová demokracie dne 8.6.2012 kde se uvádí,že církevní majetek ve Vyšším Brodě je stále evidován na Hitlera. Z důvodů výše dokladovaného Vás pane presidente žádám o řešení.

Pro náš národ jste v tuto chvíli Blanickým rytířem tedy očekáváme pomoc jinak nás ty různí Schwarzenberkové, Rothové, Besserové a další syčáci vše rozkradou a celou zemi rozprodají.

 

Nečice 10.6.2012 Jan Bouček

396 01 Nečice č.14

 

 

 

 

http://ers.blog.cz/

 

Sobota v 22:01

 

 

Pane Prezidente,


musím Vás oslovit a vyslovit se k akutnímu problému. Za minulého režimu nebyla nejen svoboda slova, ale i ostatních lidských práv. Nyní se však naše země honosí přívlastkem demokratická a ani dnes si lidé zatím nezvykli na to, že odpor proti zvůli mocných je jejich základním legitimním právem. Dovoluji si ověřit toto právo demokratické společnosti otevřeným dopisem. Je určen nejen Vám, ale i vládě a poslancům obou komor.

 

Můj selský rozum po vyslechnutí novoročního projevu, kdy jste poukazoval na to, jak to ti naši politici dělají špatně, mne zaskočil. Nějak mi Vaše slova nešla dohromady s Vaší politickou kariérou a působením ve vládě. Rychle jste zapomenul na to, že nejen oni, dnešní politici, ale i Vy jste byl spolutvůrcem všeho politického dění a vývoje po sametové revoluci. A tak jsem trošku zapřemýšlel jako sedlák nebo poslední návštěvník restaurace. Jako obyčejný občan tohoto státu. Už pan Werich složil písničku, kde se pělo: ,,Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a běž mezi lid…" Ne "vezmi lyže a jeď mezi ty bohaté do hor"!

 

Je dvacet let po revoluci. A země, která byla po roce 1990 téměř bez dluhů, ve mnoha výrobách téměř soběstačná, je dnes zadlužená tak, že nad tím zůstává rozum stát.

Ale není se čemu divit, když pan Kalousek hovořil výhledově v roce 2009 asi o 37 miliardách plánovaného schodku rozpočtu a ono nám to trošku sklouzlo pomalu na 170 miliard na letošní rok. To se povedlo vám, páni politici. 20 let vaší vlády je snad srovnatelných jen s dobou pobělohorskou, kdy Habsburkové tuto zemičku doslova vydrancovali. Stále slyšíme, že si musíme utahovat opasky a je nutné šetřit. Víte, páni politici, nějak se mi zdá, že vidím pořád stejné obličeje v tom našem politickém akváriu. Jednou jsem v té straně, podruhé v jiné, tudle změníme politickou tvář za jinou škrabošku. Případně, je- li to účelné, vystoupím a budu se tvářit nadstranicky a jede se dál. Případně se do politiky dostane nějaký politický klaun jako Kateřina Jacques, to je patrně pro oživení. Občan u televize není hloupý a vidí, když si někdo plete pojem s průjmem a biomasu patrně považuje za produkt masného průmyslu.

 

Jenže ono to tak nejde dělat dál, jinak bude vláda muset zakázat vývoz dřeva, aby zbylo na deset milionů žebráckých holí…

 

Myslím, že když mi média dokola opakují, že jsem zadlužen a každý z nás neseme podíl na tomto dluhu, nějak se mi pění krev v žilách. Vy, páni politici, jste dělali rozhodnutí, kde se peníze vyhazovaly za prohrané arbitráže. Konsolidační banka, jako obří bezedná žumpa na peníze státu… Vaše politická rozhodnutí vedla k demilitarizaci našeho průmyslu a svět skočil po takovém tučném soustu. Náš, na tuto výrobu zařízený průmysl, šel ke dnu. Dnes kupujeme předražené Gripeny, nefunkční Pandury, armáda je moloch, který nedovede hospodařit s pořádným krajícem peněz. Už jen to, že má generální štáb a ministerstvo obrany tolik vojenských úředníků, že by se za to nemusel stydět ani Pentagon, je do nebe volající plýtvání penězi. Na tak malou zemičku jsme grandi, kteří mají neomezené prostředky. Kdybych jako občan hospodařil stejně jako vy, tak budu pro svoji rodinu zaměstnávat 50 nic nedělajících bodyguardů, 10 poradců pro dovolenou, 10 daňových poradců, 10 kadeřníků, 10 sekretářek, 10 šoférů, 10 zahradníků, budu si kupovat Ferrari, Bentleye, Porsche Cayen… Nemám na to, a proto jezdím ve Fiatu. Ale stát se chová jako neuvěřitelný boháč. Chce-li někdo v této zemi šetřit, musí začít nahoře, u politiků, ministrů, poslanců a senátorů a u našich úředníky přebujelých ministerstev, tam to začíná.

 

Neskutečně velká poslanecká základna jak dolní, tak horní komory. Máme tolik úředníků, jako kdybychom byli minimálně desetkrát větší zemí. Zbytečně opětovně vytvořené krajské úřady, které jsou svojí prací spíše kontraproduktivní…

 

Silná byrokracie je sice základem státu, ale nesmí ten stát doslova vyčerpávat a vysávat jako pijavice. Nerad bych se tady dotknul poctivě pracujících úředníků, kteří jsou nutnou součástí fungujícího státu, ale v daleko menším počtu. Hovořím o zbytečně vytvořených úřadech. Neboť když už se na jednom pracovišti vytvoří dostatek teplých místeček, tak si útulné státní zařízení začíná žít vlastním životem. Sami sobě dokáží vytvářet práci pro práci.

 

Ale co je dále důležité, když dělník udělá zmetek, tak ho zaplatí a je pohnán k zodpovědnosti. Nějak si nemohu vzpomenout, že by některý vládní úředník, či poslanci, kteří mnohdy s fakultním vzděláním z Plzně dělali kvalifikovaná rozhodnutí vedoucí k milionovým a miliardovým ztrátám, byli pohnáni k odpovědnosti. Vzpomenu jen na drobek z toho obrovského krajíce. Příkladem třeba 65 milionů vyhozených za nepoužitelné testy autoškoly. Kde je vaše odpovědnost? Jak je možné, že ve státním podniku ČEZ, který byl prvně údajně ve ztrátě, potom byl dotován a najednou, když po finanční injekci je v plusu, dostane ředitel 650 milionů odměn? Je tento člověk tak enormně výkonným mozkem, že má nárok ve státním podniku na takovou odměnu? Ostatně nevěřím, že tyto finance zůstaly v jeho ,,kapse". Tomu mecenáši, který byl tak štědrý, bylo určitě nějakou drobnou desítkou milionů přispěno na předvolební kampaň, ale to je jen taková úvaha o kolotoči ,,drobnejch" v naší zemičce. Když prostý člověk vidí, jak jeho nadřízený bezostyšně krade, tak je to přece vzor jednání. Vždyť takové zprávy v tisku doslova rozvracejí republiku a obyčejný člověk ztrácí zábrany.

Promiňte, jestli se mýlím, ale já si nehodlám stále utahovat opasek, aby zbylo dost na zlaté padáky vysokých funkcionářů.

 

Poslední kapkou, do nebe volající, jsou České aerolinie, vedeme je ke krachu, do ztráty, ale zlatej padák bude asi vyplacen. Místo toho, aby byli špičkoví manageři hnáni k zodpovědnosti za špatně vedený podnik. A co ty miliardy vyhozené do nenávratna, kterými plýtváme na našich nesmyslných vojenských misích v Afganistánu, Iráku apod. Pan Bém prodrbe 800 milionů a je to v pohodě. Jiný pan moudrý udělá chybu a obce chtějí své peníze vrátit a je to logické, protože když občan udělá chybu, tak platí. Přichází na něj exekutor, soudy. Ale nahoře vládne klid a bezvětří. Tedy, když se dostanu na nějaký ředitelský post ve státním podniku, je jedno, jak ho povedu, je důležité vydržet nějakou dobu, potom odejít se zlatým padákem a je rodina zajištěna. Různé správní rady a podobné podvody na lidi, kde utíkají peníze, které si obyčejný člověk rád utrhne od úst. Utáhneme si opasek.

 

Víte, za minulého režimu jsme šli za sovětským vzorem. Upravená zlidovělá slova kněžny Libuše byla: "Vidím zemi velikou, nad ní hvězda pěticípá a pod ní český národ chcípá."

 

Dnes přebíráme různé ekonomické vzory z USA a odjinud. Jen chci připomenout, že úředník, i kdyby byl sebe výkonnější, není ten, kdo tvoří národní důchod a hodnoty. Každý úředník je jen podpůrný prostředek fungujících správních a nebo výrobních celků. Je to výroba a vývoz zboží. To, že si jeden druhému posekáme trávník nebo vypereme košili, to nás neuživí. To, že někoho za majetkovou trestnou činnost zavřeme do kriminálu, nic neřeší, dokud ten, kdo majetkovou škodu spáchal, nebude nucen tuto škodu uhradit, tak je to pořád o ničem. Je vždy dost řešení, zabavení majetku třeba i manželce a dětem, kam byl onen majetek ulit před soudním jednáním.

Další věcí, která se mi moc líbí je, že jste nechali vzniknout víc jak deset zdravotních pojišťoven. Ty si vybudovaly paláce plné zbytečných úředníků a nám najednou nezůstávají peníze na léčení . Za to jste také odpovědni vy, páni politici a poslanci. Lidé odvádějí peníze na své zdravotní pojištění a tyto peníze jsou pojídány ústy zbytečných úředníků a spotřebovávány na jejich paláce.

 

Výborný nápad je také školné. Ti, kteří vystudovali bezplatně, dnes chtějí zpoplatnit školství. Utáhněte si opasky vy, páni politici a poslanci, aby zbylo dost na studenty. Protože když nám mladí lidé budou utíkat do zahraničí, tak zde nezůstane nikdo, komu to bude myslet a dá tu morálně politicko ekonomicko sociální žumpu jménem Čechy po vás do pořádku. Jsem řádným občanem této země a nechci platit za takové věci jako je vaše špatná sociální politika státu, kde je systém nastaven tak, že je tu veliká skupina lidí, která nikdy nepracovala, ani pracovat nechce. Často nejsou ani občany naší země. Ani vzdělávat se nechtějí, jestli něco dělají, tak děti a jinak jen nepořádek.

 

A to je další věc, pořád máme plná ústa demokracie, ale nejsme schopni nazývat věci pravým jménem. Jsme vaším jednáním a mediální masáží tak pokrouceni, že zlodějnám se říká tunel a dotknout se nepřizpůsobivých občanů pravým jménem, tak to je najednou rasismus. Na této myšlenkové deformaci krachuje předem každé řešení tohoto více jak sociálního problému. Stačí si vzít příklad třeba ze Slovenska. Nechci platit obří zásahy policie na fotbalových utkáních, jde o soukromé podnikání klubů a pokud tam někdo přijíždí ne za sportem, ale rvát se, tak ať si kluby najmou a zaplatí ochranu nebo ať nehrají vůbec. Stejně už je to jen o penězích a zase špinavých.

 

Naše silnice jsou stavěny třikrát dráž než v zahraničí, nekvalitně, začínáte vymýšlet silniční daň, no to je do nebe volající. Já to nechci platit, dejte to k úhradě politikům, poslancům, úředníkům, kteří tyto smlouvy uzavírají. Následně ani nezajistí kontrolu kvality, silnice se klidně opravují už druhým rokem znovu a přitom byly zaplaceny ve vysoké kvalitě. Vy jste na vině, páni politici! Ale to by byl nekonečný výčet toho, co je v této tak krásné zemičce v nepořádku, že by to snad ani nikdo nečetl.

 

Závěrem chci jen znovu připomenout, že nedlužím nic. Já jsem ty obří dluhy nenadělal a naopak zvažuji žalobu na stát o náhradu těch rozkradených peněz. Páni politici, páni poslanci, vy jste našimi zaměstnanci. Jenže vy znáte lidi jen před volbami, když potřebujete jejich hlasy. Slíbíte plešatým, že jim narostou vlasy. Slíbíte těm, co mají ploché nohy, že jim zvednete klenbu, notorikovi rum za dvě kačky, prostě cokoli. A když je to nutné, zapomeneme na zásady a vyměníme církevní restituce za úspěch prosazení vlastního zájmu, to bylo tak trapné, jako když paní Parkanová pěla ódu na amerického prezidenta. Jak jsem se já v těch chvílích styděl za to, že jsem Čech. Takto rovnou do zadnice a bez trychtýře s vazelínou, no to byla pecka, "Ukázka" naší národní hrdosti.

 

Vše má jeden háček, bude nutné v této zemičce změnit ústavu a změnit zákony, aby ani poslanec nebyl nedotknutelný. Pokud neplní své sliby, nechá se korumpovat nebo spáchá trestný čin, musí být postižitelný, jako každý občan této země. O okamžitém odvolání z funkce ani nemluvím, to by mělo být samozřejmé, jako jinde v civilizovaném světě. Ono by bývalo stačilo po revoluci převzít zákony z některé země, ve které to funguje, a okopírovat je. Jenže to by se potom nepodařilo tuto zemi rozkrást.

 

Zrovna tak trestní právo má ve světě své výborné formy, které stačilo převzít. Občanský zákoník, staré římské právo jsou vzorem pro demokratické země, jen páni Češi vymyslí něco dokonalejšího. Jenže to by se na tvorbě zákonů a jejich dodatcích taková léta nemohlo živit tolik lidí, to jsou také vyhozené prostředky.

 

Co se týká "toho mého dluhu", ten by měli zaplatit podílově všichni, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku státního dluhu. Lidé si musí uvědomit, že z jejich vydělaných peněz si stát na daních bere 55-64 % formou různých typů zdanění. Další peníze odvede občan formou daně z nemovitosti a dalších daní. Vše, co si za peníze, které lidem zůstanou, kupujeme, je již také x-krát zdaněno.

 

Závěrem podotýkám, že nejsem přívržencem žádné politické strany bez rozdílu barvy a ovoce. Rozlišuji politiky jen na ty špatné, mlčící a pěstující si svá koryta a na ty, kteří to myslí poctivě ( ale těch je v současné politice velmi, velmi málo). Z některých obličejů by se mohl klidně složit orloj. Vždy o volbách ukáží tvář a potom se schovají, aby v dalších volbách učinili to samé. Většinou ta první jmenovaná skupina vykouše ty slušné nebo si je mezi sebe vůbec nepustí.

 

Začnu věřit v obrat k lepšímu, až začnou páni politici a vlastenci jezdit ve škodovkách a ne v Audi a BMW. Až v této zemi bude přímá volba prezidenta, aby se neopakovala ta ponižující fraška, jaké jsme několikrát byli svědky, a až občan této země bude moci přijít do parlamentu a navrhnout třeba změnu zákona, podobně jako je tomu v Nizozemsku. Až budeme přidělovat občanství podle vzoru třeba Švýcarska, Holandska. Až budou Vietnamci prodávat řádně celně odbavené zboží… A co hlavně, až někdo konkrétně začne vyšetřovat ty nekonečné "národní tunely", viníci budou pozváni k odpovědnosti a ponesou následky svých činů úhradou "napáchaných škod".……………

 

 

Pane prezidente, vy znáte odpověď na každou otázku a já mám v něčem velmi nejasnou představu. Proto se Vás takto z pozice obyčejného člověka ptám, myslíte, že lidé budou opět zvonit klíči nebo vezmou do rukou vidle a baseballové hole? Skoro mne děsí zeptat se: "Nebo budou cvakat závěry zbraní?"

 

 

Říká se mezi lidmi vtip: Optimista se učí anglicky, pesimista rusky a realista střílet.

 

 

Jirka Nekovář ze Žďáru nad Sázavou

 

 

 

 

http://ers.blog.cz/


Sobota v 22:01

 

 

Pane Prezidente,


musím Vás oslovit a vyslovit se k akutnímu problému. Za minulého režimu nebyla nejen svoboda slova, ale i ostatních lidských práv. Nyní se však naše země honosí přívlastkem demokratická a ani dnes si lidé zatím nezvykli na to, že odpor proti zvůli mocných je jejich základním legitimním právem. Dovoluji si ověřit toto právo demokratické společnosti otevřeným dopisem. Je určen nejen Vám, ale i vládě a poslancům obou komor.

 

Můj selský rozum po vyslechnutí novoročního projevu, kdy jste poukazoval na to, jak to ti naši politici dělají špatně, mne zaskočil. Nějak mi Vaše slova nešla dohromady s Vaší politickou kariérou a působením ve vládě. Rychle jste zapomenul na to, že nejen oni, dnešní politici, ale i Vy jste byl spolutvůrcem všeho politického dění a vývoje po sametové revoluci. A tak jsem trošku zapřemýšlel jako sedlák nebo poslední návštěvník restaurace. Jako obyčejný občan tohoto státu. Už pan Werich složil písničku, kde se pělo: ,,Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a běž mezi lid…" Ne "vezmi lyže a jeď mezi ty bohaté do hor"!

 

Je dvacet let po revoluci. A země, která byla po roce 1990 téměř bez dluhů, ve mnoha výrobách téměř soběstačná, je dnes zadlužená tak, že nad tím zůstává rozum stát.

Ale není se čemu divit, když pan Kalousek hovořil výhledově v roce 2009 asi o 37 miliardách plánovaného schodku rozpočtu a ono nám to trošku sklouzlo pomalu na 170 miliard na letošní rok. To se povedlo vám, páni politici. 20 let vaší vlády je snad srovnatelných jen s dobou pobělohorskou, kdy Habsburkové tuto zemičku doslova vydrancovali. Stále slyšíme, že si musíme utahovat opasky a je nutné šetřit. Víte, páni politici, nějak se mi zdá, že vidím pořád stejné obličeje v tom našem politickém akváriu. Jednou jsem v té straně, podruhé v jiné, tudle změníme politickou tvář za jinou škrabošku. Případně, je- li to účelné, vystoupím a budu se tvářit nadstranicky a jede se dál. Případně se do politiky dostane nějaký politický klaun jako Kateřina Jacques, to je patrně pro oživení. Občan u televize není hloupý a vidí, když si někdo plete pojem s průjmem a biomasu patrně považuje za produkt masného průmyslu.

 

Jenže ono to tak nejde dělat dál, jinak bude vláda muset zakázat vývoz dřeva, aby zbylo na deset milionů žebráckých holí…

 

Myslím, že když mi média dokola opakují, že jsem zadlužen a každý z nás neseme podíl na tomto dluhu, nějak se mi pění krev v žilách. Vy, páni politici, jste dělali rozhodnutí, kde se peníze vyhazovaly za prohrané arbitráže. Konsolidační banka, jako obří bezedná žumpa na peníze státu… Vaše politická rozhodnutí vedla k demilitarizaci našeho průmyslu a svět skočil po takovém tučném soustu. Náš, na tuto výrobu zařízený průmysl, šel ke dnu. Dnes kupujeme předražené Gripeny, nefunkční Pandury, armáda je moloch, který nedovede hospodařit s pořádným krajícem peněz. Už jen to, že má generální štáb a ministerstvo obrany tolik vojenských úředníků, že by se za to nemusel stydět ani Pentagon, je do nebe volající plýtvání penězi. Na tak malou zemičku jsme grandi, kteří mají neomezené prostředky. Kdybych jako občan hospodařil stejně jako vy, tak budu pro svoji rodinu zaměstnávat 50 nic nedělajících bodyguardů, 10 poradců pro dovolenou, 10 daňových poradců, 10 kadeřníků, 10 sekretářek, 10 šoférů, 10 zahradníků, budu si kupovat Ferrari, Bentleye, Porsche Cayen… Nemám na to, a proto jezdím ve Fiatu. Ale stát se chová jako neuvěřitelný boháč. Chce-li někdo v této zemi šetřit, musí začít nahoře, u politiků, ministrů, poslanců a senátorů a u našich úředníky přebujelých ministerstev, tam to začíná.

 

Neskutečně velká poslanecká základna jak dolní, tak horní komory. Máme tolik úředníků, jako kdybychom byli minimálně desetkrát větší zemí. Zbytečně opětovně vytvořené krajské úřady, které jsou svojí prací spíše kontraproduktivní…

 

Silná byrokracie je sice základem státu, ale nesmí ten stát doslova vyčerpávat a vysávat jako pijavice. Nerad bych se tady dotknul poctivě pracujících úředníků, kteří jsou nutnou součástí fungujícího státu, ale v daleko menším počtu. Hovořím o zbytečně vytvořených úřadech. Neboť když už se na jednom pracovišti vytvoří dostatek teplých místeček, tak si útulné státní zařízení začíná žít vlastním životem. Sami sobě dokáží vytvářet práci pro práci.

 

Ale co je dále důležité, když dělník udělá zmetek, tak ho zaplatí a je pohnán k zodpovědnosti. Nějak si nemohu vzpomenout, že by některý vládní úředník, či poslanci, kteří mnohdy s fakultním vzděláním z Plzně dělali kvalifikovaná rozhodnutí vedoucí k milionovým a miliardovým ztrátám, byli pohnáni k odpovědnosti. Vzpomenu jen na drobek z toho obrovského krajíce. Příkladem třeba 65 milionů vyhozených za nepoužitelné testy autoškoly. Kde je vaše odpovědnost? Jak je možné, že ve státním podniku ČEZ, který byl prvně údajně ve ztrátě, potom byl dotován a najednou, když po finanční injekci je v plusu, dostane ředitel 650 milionů odměn? Je tento člověk tak enormně výkonným mozkem, že má nárok ve státním podniku na takovou odměnu? Ostatně nevěřím, že tyto finance zůstaly v jeho ,,kapse". Tomu mecenáši, který byl tak štědrý, bylo určitě nějakou drobnou desítkou milionů přispěno na předvolební kampaň, ale to je jen taková úvaha o kolotoči ,,drobnejch" v naší zemičce. Když prostý člověk vidí, jak jeho nadřízený bezostyšně krade, tak je to přece vzor jednání. Vždyť takové zprávy v tisku doslova rozvracejí republiku a obyčejný člověk ztrácí zábrany.

Promiňte, jestli se mýlím, ale já si nehodlám stále utahovat opasek, aby zbylo dost na zlaté padáky vysokých funkcionářů.

 

Poslední kapkou, do nebe volající, jsou České aerolinie, vedeme je ke krachu, do ztráty, ale zlatej padák bude asi vyplacen. Místo toho, aby byli špičkoví manageři hnáni k zodpovědnosti za špatně vedený podnik. A co ty miliardy vyhozené do nenávratna, kterými plýtváme na našich nesmyslných vojenských misích v Afganistánu, Iráku apod. Pan Bém prodrbe 800 milionů a je to v pohodě. Jiný pan moudrý udělá chybu a obce chtějí své peníze vrátit a je to logické, protože když občan udělá chybu, tak platí. Přichází na něj exekutor, soudy. Ale nahoře vládne klid a bezvětří. Tedy, když se dostanu na nějaký ředitelský post ve státním podniku, je jedno, jak ho povedu, je důležité vydržet nějakou dobu, potom odejít se zlatým padákem a je rodina zajištěna. Různé správní rady a podobné podvody na lidi, kde utíkají peníze, které si obyčejný člověk rád utrhne od úst. Utáhneme si opasek.

 

Víte, za minulého režimu jsme šli za sovětským vzorem. Upravená zlidovělá slova kněžny Libuše byla: "Vidím zemi velikou, nad ní hvězda pěticípá a pod ní český národ chcípá."

 

Dnes přebíráme různé ekonomické vzory z USA a odjinud. Jen chci připomenout, že úředník, i kdyby byl sebe výkonnější, není ten, kdo tvoří národní důchod a hodnoty. Každý úředník je jen podpůrný prostředek fungujících správních a nebo výrobních celků. Je to výroba a vývoz zboží. To, že si jeden druhému posekáme trávník nebo vypereme košili, to nás neuživí. To, že někoho za majetkovou trestnou činnost zavřeme do kriminálu, nic neřeší, dokud ten, kdo majetkovou škodu spáchal, nebude nucen tuto škodu uhradit, tak je to pořád o ničem. Je vždy dost řešení, zabavení majetku třeba i manželce a dětem, kam byl onen majetek ulit před soudním jednáním.

Další věcí, která se mi moc líbí je, že jste nechali vzniknout víc jak deset zdravotních pojišťoven. Ty si vybudovaly paláce plné zbytečných úředníků a nám najednou nezůstávají peníze na léčení . Za to jste také odpovědni vy, páni politici a poslanci. Lidé odvádějí peníze na své zdravotní pojištění a tyto peníze jsou pojídány ústy zbytečných úředníků a spotřebovávány na jejich paláce.

 

Výborný nápad je také školné. Ti, kteří vystudovali bezplatně, dnes chtějí zpoplatnit školství. Utáhněte si opasky vy, páni politici a poslanci, aby zbylo dost na studenty. Protože když nám mladí lidé budou utíkat do zahraničí, tak zde nezůstane nikdo, komu to bude myslet a dá tu morálně politicko ekonomicko sociální žumpu jménem Čechy po vás do pořádku. Jsem řádným občanem této země a nechci platit za takové věci jako je vaše špatná sociální politika státu, kde je systém nastaven tak, že je tu veliká skupina lidí, která nikdy nepracovala, ani pracovat nechce. Často nejsou ani občany naší země. Ani vzdělávat se nechtějí, jestli něco dělají, tak děti a jinak jen nepořádek.

 

A to je další věc, pořád máme plná ústa demokracie, ale nejsme schopni nazývat věci pravým jménem. Jsme vaším jednáním a mediální masáží tak pokrouceni, že zlodějnám se říká tunel a dotknout se nepřizpůsobivých občanů pravým jménem, tak to je najednou rasismus. Na této myšlenkové deformaci krachuje předem každé řešení tohoto více jak sociálního problému. Stačí si vzít příklad třeba ze Slovenska. Nechci platit obří zásahy policie na fotbalových utkáních, jde o soukromé podnikání klubů a pokud tam někdo přijíždí ne za sportem, ale rvát se, tak ať si kluby najmou a zaplatí ochranu nebo ať nehrají vůbec. Stejně už je to jen o penězích a zase špinavých.

 

Naše silnice jsou stavěny třikrát dráž než v zahraničí, nekvalitně, začínáte vymýšlet silniční daň, no to je do nebe volající. Já to nechci platit, dejte to k úhradě politikům, poslancům, úředníkům, kteří tyto smlouvy uzavírají. Následně ani nezajistí kontrolu kvality, silnice se klidně opravují už druhým rokem znovu a přitom byly zaplaceny ve vysoké kvalitě. Vy jste na vině, páni politici! Ale to by byl nekonečný výčet toho, co je v této tak krásné zemičce v nepořádku, že by to snad ani nikdo nečetl.

 

Závěrem chci jen znovu připomenout, že nedlužím nic. Já jsem ty obří dluhy nenadělal a naopak zvažuji žalobu na stát o náhradu těch rozkradených peněz. Páni politici, páni poslanci, vy jste našimi zaměstnanci. Jenže vy znáte lidi jen před volbami, když potřebujete jejich hlasy. Slíbíte plešatým, že jim narostou vlasy. Slíbíte těm, co mají ploché nohy, že jim zvednete klenbu, notorikovi rum za dvě kačky, prostě cokoli. A když je to nutné, zapomeneme na zásady a vyměníme církevní restituce za úspěch prosazení vlastního zájmu, to bylo tak trapné, jako když paní Parkanová pěla ódu na amerického prezidenta. Jak jsem se já v těch chvílích styděl za to, že jsem Čech. Takto rovnou do zadnice a bez trychtýře s vazelínou, no to byla pecka, "Ukázka" naší národní hrdosti.

 

Vše má jeden háček, bude nutné v této zemičce změnit ústavu a změnit zákony, aby ani poslanec nebyl nedotknutelný. Pokud neplní své sliby, nechá se korumpovat nebo spáchá trestný čin, musí být postižitelný, jako každý občan této země. O okamžitém odvolání z funkce ani nemluvím, to by mělo být samozřejmé, jako jinde v civilizovaném světě. Ono by bývalo stačilo po revoluci převzít zákony z některé země, ve které to funguje, a okopírovat je. Jenže to by se potom nepodařilo tuto zemi rozkrást.

 

Zrovna tak trestní právo má ve světě své výborné formy, které stačilo převzít. Občanský zákoník, staré římské právo jsou vzorem pro demokratické země, jen páni Češi vymyslí něco dokonalejšího. Jenže to by se na tvorbě zákonů a jejich dodatcích taková léta nemohlo živit tolik lidí, to jsou také vyhozené prostředky.

 

Co se týká "toho mého dluhu", ten by měli zaplatit podílově všichni, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku státního dluhu. Lidé si musí uvědomit, že z jejich vydělaných peněz si stát na daních bere 55-64 % formou různých typů zdanění. Další peníze odvede občan formou daně z nemovitosti a dalších daní. Vše, co si za peníze, které lidem zůstanou, kupujeme, je již také x-krát zdaněno.

 

Závěrem podotýkám, že nejsem přívržencem žádné politické strany bez rozdílu barvy a ovoce. Rozlišuji politiky jen na ty špatné, mlčící a pěstující si svá koryta a na ty, kteří to myslí poctivě ( ale těch je v současné politice velmi, velmi málo). Z některých obličejů by se mohl klidně složit orloj. Vždy o volbách ukáží tvář a potom se schovají, aby v dalších volbách učinili to samé. Většinou ta první jmenovaná skupina vykouše ty slušné nebo si je mezi sebe vůbec nepustí.

 

Začnu věřit v obrat k lepšímu, až začnou páni politici a vlastenci jezdit ve škodovkách a ne v Audi a BMW. Až v této zemi bude přímá volba prezidenta, aby se neopakovala ta ponižující fraška, jaké jsme několikrát byli svědky, a až občan této země bude moci přijít do parlamentu a navrhnout třeba změnu zákona, podobně jako je tomu v Nizozemsku. Až budeme přidělovat občanství podle vzoru třeba Švýcarska, Holandska. Až budou Vietnamci prodávat řádně celně odbavené zboží… A co hlavně, až někdo konkrétně začne vyšetřovat ty nekonečné "národní tunely", viníci budou pozváni k odpovědnosti a ponesou následky svých činů úhradou "napáchaných škod".……………


Pane prezidente, vy znáte odpověď na každou otázku a já mám v něčem velmi nejasnou představu. Proto se Vás takto z pozice obyčejného člověka ptám, myslíte, že lidé budou opět zvonit klíči nebo vezmou do rukou vidle a baseballové hole? Skoro mne děsí zeptat se: "Nebo budou cvakat závěry zbraní?"

 

 

 

Říká se mezi lidmi vtip: Optimista se učí anglicky, pesimista rusky a realista střílet.

 

 

 

Jirka Nekovář ze Žďáru nad Sázavou

 

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.