Kdo je Online

Právě přítomno: 208 hostů a žádný člen

2728275
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
2023
1948
14671
1495352
33229
46829
2728275

Your IP: 54.226.25.74
2019-01-19 19:57

 

 

Krachují státy kvůli investorům nebo investoři

 

kvůli státům?

 

 

 

 

 

Média nás masírují zlými investory, kteří nekupují dluhopisy Řecka, Portugalska a Itálie. Mohou za současnou krizi? Co jsou zač?

 

 

14.11.2011

 

Tímto chci volně navázat na článek Konec Eurosnu, Itálie hoří, který převzala celá řada webů. Objevují se na nich různé komentáře o mystifikaci z mé strany. Z toho vyplývá, že článek zřejmě nebyl pochopen a hlavní myšlenku je potřeba vysvětlit.

 

 

Prokletí investoři

 

Těmi zlými investory jsme my všichni, kdo máme peníze v bance, penzijním fondu, v životním pojištění nebo investičních fondech. Eurozóna ale nezkrachuje naší vinou. Může si za to sama. Nastavila si pravidla o přiměřeném zadlužení a ta neustále porušovala. Nyní svaluje vinu na všechny, co předluženým zemím nechtějí donekonečna půjčovat. A riskovat, že přijdou o trenky.

 

 

Kdo investuje do dluhopisů?

 

Toto je zásadní otázka. Protože státní dluhopisy vyspělých zemí byly dlouho považovány za jednu z nejbezpečnějších investic s výnosem kopírujícím inflaci, jsou v investičním portfoliu většiny finančních institucí, hospodařících s vklady klientů. Nás obyčejných lidí. Pokud nechcete riskovat, investujete do státních dluhopisů a pokladničních pokázek, což je opět v drtivé většině půjčka státu. Pokud chcete riskovat a vydělat víc, investujete do akcií nebo firemních dluhopisů. Pro příklad Českých drah či Sazky. Ty nabízejí vyšší zisk i riziko. Jak se konečně ukázalo.

Proto většina rozumných investorů z řad bank, pojišťoven a fondů má vytvořené portfolio. Většinu kapitálu ve státních dluhopisech a menšinu v akciích a podnikových dluhopsech. Jisté investice vynášejí málo ale jistě, rizikové vytvářejí zisk nebo ztrátu.

 

 

Vzpomínáte na Island?

 

Island zkrachoval na začátku krize 2008 a řada bank přišla o velké peníze. Island nabízel nejvyšší bezpečné zhodnocení, alespoň z pohledu investorů, kteří do té doby neviděli krach rozvinuté evropské země. Nejvíce peněz tam měly britské finanční instituce.

 

 

Kdo by dnes investoval do dluhopisů Řecka?

 

Přestože se virtuální výnosy vyšplhaly na astronomická čísla, reálná návratnost je mizivá. Vybavuji si okamžik, kdy Angela Merkelová poprvé naznačila, že průšvih v předluženém Řecku by nemělo nést jen Německo s ostatními zeměmi, ale i investoři. To je podle mého bod zlomu.

 

 

Státní dluhopis je riziková investice

 

Od chvíle, kdy byla naznačena možná ztráta investic v zemi eurozóny, a to i přes všechna eurovalová opatření a nalévání peněz horem dolem, musí se mít každý správce cizího majetku na pozoru.

 

 

Ti investoři riskují zejména naše peníze

 

V každé té bance, pojišťovně nebo fondu sedí lidé, kteří rozhodují o našich penězích. Mohou si dovolit dnes investovat a tratit do dluhopisů v Řecku, Itálii, Portugalsku nebo Francii naše peníze? Ne. protože dluhopis je v podstatě směnka, která není kryta majetkem. Banka má podle mého názoru větší šanci dostat víc, když zkrachuje firma, které poskytla úvěr. Nebo alespoň insolvenční řízení ovlivnit.

 

Pro banky je tato otázka likvidační, protože slibují nám klientům pevný úrok, který musí vyplatit i v případě, že o investované peníze přijdou. Pojišťovny, které zhodnocují naspořené kapitálové pojištění, investiční a penzijní fondy si většinou mohou dovolit ztrátu. Tu Vám ale napočítají. Takže z každé naspořené tisícovky můžete dostat osm stovek. Ale nezkrachují, přestože vy nebudete jásat.

Banky s pevnými výnosy, přestože směšnými, mají nůž na krku. Ty chytré v podstatě neinvestují, neposkytují úvěry a vydělávají na poplatcích. Jako u nás. Jejich zahraniční matky jsou na tom díky investování většinou neslavně a je jen otázkou první paniky, kdy se začnou pokládat. Žádná z nich nemůže přežít masivní rušení účtů, protože peníze dlouhodobě investují a tolik hotovosti prostě nedrží a nikdo jim v tu chvíli nepůjčí. Vzpomeňte na IPB, jak ji Zeman zničil pár bonmoty vyvraceje podezření z kapitálové nepřiměřenosti...

 

 

My jsme investoři. A v zadlužených zemích máme až příliš

 

Velké italské banky jsou ohroženy výší svých investic do dluhopisů v Řecku. Což je nic ve srovnání s biliony EUR v Itálii a Francii. A to tyto země dluží víc, než kolik se říká. Všechny státy světa vystavují bianko šeky pro různé příhody. Zavazují se zaplatit škody při přírodních pohromách nebo jiných katastrofách. A také se zavázaly při nástupu krize v roce 2008 vyplatit klientům 100% jejich vkladů v bankách včetně výnosů, pokud ty zkrachují. A to extrémně rychle.

Problémem penzijních fondů alespoň u nás je, že ze zákona musí investovat 90% kapitálu do státních dluhopisů a jen 10% do dalších finančních instrumentů. Stát vlastně žije z našich důchodů již dnes a možná nám je jednou vrátí.

 

 

Banky budou krachovat, státy nebudou mít z čeho vyplácet záruky za vklady

 

Je to začarované kolečko. Řecká banka zkrachuje, protože nedostane od Řecka peníze za splatné dluhopisy. A Řecko, které ručí klientům banky - svým občanům, za 100% investice a přiznaný výnos, nemá na vyplacení záruk, které jsou v té chvíli víc, než dluhy vůči bance. To pro přehlednost. A za jmenovatele Řecko si dosaďte i Portugalsko, Itálii, Portugalsko, Španělsko... Možná Francii... A o co se má taková lavina zastavit? O Německo?

 

 

Řecko je jen o několik měsíců napřed

 

Docela snadno lze odhadnou další vývoj v ostatních jmenovaných zemích. Všechny jsou životně závislé na půjčkách, bez kterých nemají na důchody a sociální dávky. Pokud jim zdroj peněz ze dne na den vyschne, nemohou ihned snížit své výdaje. Lidé jdou do ulic a hoří auta. To není Hollywood, to známe i z Evropy.

 

 

Evropa hoří

 

Euro nemáme, každý problém se nás ale dotkne. Zároveň mluvíme o počátku globální krize, která u nás jen začala. A přestože jsem optimista, tvrdím, že na dno jsme si dosud nesáhli a že to bude ještě jízda. A budu nejšťastnější, jestli se mýlím. Možná jednou budeme vděčni těm našim bankám, že nás dřely o poplatky. A těm našim politikům, že se nepředháněli s ostatními ve šrotovném. Existuje lék? Ano. Nezávislost na půjčování, vyrovnané rozpočty a schopnost splácet závazky. Ale po třech letech, kdy o tom mluví, se to zdá být nedostižným snem.

 

 

 

Aktualizace 15.11.2011

 

Silvio Berlusconi odstoupil a Itálii se rychle podařilo najít nového premiéra. Mario Monti, ekonom a bývalý eurokomisař složil svou první zkoušku ohněm, když prodal dluhopisy v objemu tří miliard EUR. S výnosem na rekordních 6,29 procent ročně a na hraně možností tento úrok zaplatit.

 

Dluhopisy v potřebném objemu se nepodařilo udat Slovensku a aukci raději zrušili.

Nová studie bruselského institutu Lisabon Council o kondici zemí EU nedopadla dobře pro Francii. V podstatě se pozastavila nad faktem, jak může mít rating AAA jako Německo, Rakousko a Holandsko. Francie, která jakékoliv reformní kroky odkládá a přitom je na půjčování peněz životně závislá, má prý svým stavem blíž ke Španělsku a Itálii. Nesnížení hodnocení AAA můžeme přičítat politickým tlakům v obavách z nejhoršího. A odhodlání politiků všechny problémy hodit na hlavu právě ratingovým agenturám.

 

Autor: Beryl

 

Převzato:  http://pravdu.cz/

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.