Kdo je Online

Právě přítomno: 97 hostů a žádný člen

2142493
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
299
888
6198
921474
19567
29660
2142493

Your IP: 54.81.131.189
2017-10-20 08:55

 

 

Kamenné koule: Česko-slovenská linie

 

 

- Jiří Matějka -

.

 

KAMENNÉ KOULE - IV.část


V předešlých číslech WM magazínu jsme se seznamovali s ohromujícími nálezy kamenných koulí v Kostarice, Mexiku, Austrálii a na pobřeží Nového Zélandu. Ročně tato místa navštěvují stovky turistů a badatelů. Barevné fotografie těchto "fenomenálních objektů" zdobí prospekty cestovních kanceláří a zmínka o jejich tajemném vzniku nechybí snad v žádné "záhadologické" literatuře. Kamenné koule svým pravidelným tvarem již od čtyřicátých let vzrušují světovou veřejnost. Zajímavé jsou i tím, že tam, kde byly nalezeny rozhodně nepatří; nejsou to místní geologické útvary. Co však ve světové literatuře chybí, je jakákoliv zmínka o nedávných nálezech těchto objektů na území České a Slovenské republiky!


První zpráva o nálezu kamenných koulí pochází z roku 1995, kdy pracovníci kamenolomu nedaleko Čadce popsali podivné sféroidy mnohametrového průměru. Dokumentaci lokalit s koulemi provádím na našem území už od roku 1998 a postupně doplňuji poznatky.



Slovenská republika

 

 

Kamenné koule na Slovensku: Megoňky, Klokočov

 

Starý kamenolom leží v Turzovské vrchovině (západní Beskydy), přímo na státní hranici České a Slovenské republiky. Lokalitou Megoňky a nedalekým Klokočovem probíhá souvislý, přibližně 250 metrů široký pás s největším výskytem kamenných koulí. Největší a nejznámější z nich, o průměru 3 metry, je dodnes ve stěně starého lomu a v jeho blízkém okolí můžeme najít mnoho dalších. Koule jsou uvnitř z hrubozrnného slepence, obsahujícího kamenná zrna od 2 do 4 centimetrů, zatímco povrch je jemnozrnný.

 

 

První zprávy z česko-slovenského pomezí

 

První tisková zpráva o nálezech kamenných koulích na našem území se objevila v roce 1995. Pracovníci kamenolomu v obci Megoňky na státní hranici České a Slovenské republiky, popisovali podivuhodné sféroidy o mnohametrovém průměru. "Po každém odstřelu bylo vidět vysoko ve skalní stěně pravidelné polokoule. Mnoho jiných, s různými průměry, jsme pak nacházeli v kamenných haldách. Ty lehčí si často odváželi místní, jako suvenýry. Ale mnoho, včetně té největší s průměrem asi 5 metrů, zničili následnými odstřely…" V lomu se pracovalo v osmdesátých letech, dnes už je uzavřen.

Kamenné koule se objevují v celé lokalitě (česko-slovenské pomezí) začínající u města Mosty u Jablunkova až po Klokočov.

 

 

 

 

 

 

 

 


Kamenné koule v Megoňkách jsou v neobvyklé pozici – jakoby ležely na stejné rovině. Jedna vedle druhé jsou usazeny přibližně 2 metry pod stávajícím terénem, jehož tvar a sklon důsledně kopírují. Nejlépe je to vidět ve strmých stěnách kamenolomu. Kamenné koule vznikly zřejmě ve stejném čase, na stejném a kdysi vodorovném povrchu. Při geologických procesech pak byly i s podkladem vyzdviženy do dnešní polohy.


Těžba pískovce v této lokalitě je dnes už zastavena, takže další koule nebudou v dohledné době nalezeny. V okolí lomu se povaluje spousta fragmentů se zaoblenými hranami, pozůstatky kdysi velkých kulovitých objektů. Dá se předpokládat, že v celé oblasti leží ještě mnoho doposud neobjevených koulí, ukrytých jen pár metrů pod terénem. V okolí Megoněk jich bylo nalezeno mnoho desítek. Většina z nich, především ty menší, jsou využity k dekoraci domků a zahrádek.

 


Klokočov
(okres Čadca)

 

 


Klokočov patřící k Turzovské vrchovině tvoří západní hranici vzpomínaného pásu nálezů. Už během zběžné obhlídky jsem zaregistroval dvě koule, ležící přímo u silnice. Oba exempláře sem byly zřejmě dopraveny ze vzdálenějšího místa. Další koule jsou v okolí Klokočovské skály. Struktura zdejšího terénu i složení sféroidů zde vykazuje stejné prvky, jako v Megoňkách.

 

 

Moravskoslezské Beskydy

 

 

Megoňky (okres Čadca)

 

Starý kamenolom leží v Turzovské vrchovině (Západní Beskydy), přímo na státní hranici České a Slovenské republiky. Lokalitou Megoňky a nedalekým Klokočovem probíhá široký, přibližně 250 metrů souvislý pás s největším výskytem kamenných koulí. V okolním lesním terénu vystupují ze země jen horní polokoule. Vnímavého pozorovatele upoutá množství zaoblených kamenů, pozůstatků kdysi pravidelných koulí. Jedná se pravděpodobně o největší evropské naleziště koulí, srovnatelné snad jen s nálezy v Kostarice. Nejzachovalejší pravidelné kulovité objekty lze ještě spatřit ve stěnách lomu. Od roku 1995 zde bylo nalezeno zhruba 30 koulí o průměrech od 25 do 300 centimetrů. Mnoho z nich si však odvezli "dobrodruzi" nebo zdobí místní zahrádky. Zdejší obyvatelé pamatují i neúspěšný pokus o přesun jedné z koulí autojeřábem.

 

Kamenolom v obci Megoňky s dominantní kamenou koulí.

 

Největší a dominantní kamenná koule o průměru 3 metry je dosud v kamenolomu. Její těleso tvoří hrubozrnný slepenec z kamenných zrn od 2 do 4 centimetrů, zatím co povrch má jemnozrnnou úpravu. Je jakoby ideálním řezem rozdělena na dvě poloviny. V období těžebních prací byly v lomu obnažovány a odstřelovány kulovité objekty o průměru až 5 metrů. Podle geologů prý mohly koule vzniknout "nějakým pnutím a otáčením v hornině", podle jiných odborníků se jedná o "kulovité odlučování horniny", což je uvedeno i na turistických mapách Moravskoslezských Beskyd.

 

 


Vedle největší kouleve stěně lomu je menší, nedávno obnažená erozí. Její povrch je hladký a pravidelný.

 

Západně od popisované koule byla nedávno obnažena další s hladkým povrchem. Její viditelný svrchlík je vysoký cca 25 cm. Průměr odhaduji přibližně na 85 centimetrů. Lze vidět další objekty zapuštěné ve skalních stěnách a vysoko v severní stěně je lůžko po "vypadlé" kouli s odhadovaným průměrem 5 m. Celá oblast Kysucka přitom je geologicky velmi zajímavá především proslulá výskytem slepenců z různorodých exotických minerálů, které se nenacházejí v blízkém ani vzdáleném okolí.

 

Nad lomem se nachází kamenné koule s průměrem 180 centimetrů. Jde o fotografii z roku 1998. Dnes je koule již značně zerodovaná a zarostlá mechem.

 

Další koule o průměru 180 centimetrů leží nad kamenolomem u státní hranice. Pohled do nové paleontologické mapy Moravského muzea v Brně prozradí, že lokality Megoňky i Klokočov byly před dávnými věky na břehu moře Tethys. V celé oblasti však nejsou k nalezení žádné zkamenělé ulity měkkýšů. Chaoticky promíchané různé druhy materiálů v celé oblasti Kysucka spíše připomínají dějiště katastrofy. Jaké geologické procesy se zde asi odehrávaly?

Nad lomem poblíž státní hranice vězí ve skalním bloku kamenná koule o průměru 120 centimetrů. Další zachovalé kulovité objekty jsou poblíž. Svrchní polokoule vystavená vodě a mrazu je poškozená, ale spodní chráněná část s jemnozrnnou úpravou je v dobrém stavu.

 

 

 

Nedaleko lomu je kopec zvaný Hromová hora. Odpradávna za bouřlivého počasí přitahuje blesky. Tomáš Bzdilík, majitel pozemků pod touto horou, mě vedl hluboko do lesa, aby mi ukázal velmi zachovalou kouli o průměru 165 centimetrů. Je téměř dokonalá s jemnozrnným povrchem připomínajícím "štukovou omítku". Na okolním svažitém terénu je vidět mnoho dalších poškozených kulovitých objektů, jejichž roztroušené fragmenty vykukují z jehličí. Tu velkou, velmi zajímavou kamennou kouli jsme tehdy společně pojmenovali "Hromová guµa".

 

 

 

 

Podle mínění místních obyvatel, kteří mne již pravidelně provázejí okolím, představují koule zkamenělá semena dávných rostlin. Jiní míní, že jde o vejce bájných dinosaurů. Starousedlíci tvrdí, že sem koule slétly z nebes. Záhadu zkoumali a proměřovali lidoví léčitelé i někteří lékaři. Tvrdí, že pobyt v jejich blízkosti při východu slunce příznivě působí na ženy, které z různých důvodů nemohou mít dítě.

Co se klimatických podmínek týče patří u nás oblast Turzovské vrchoviny k nejdrsnějším. To také zřejmě urychluje postupný rozpad zajímavých objektů. Po okolí je roztroušeno mnoho fragmentů, kdysi kulatých kamenných objektů, jejichž ojedinělé nálezy byly hlášeny i z blízkých osad Jelitova, Rakové a Kornice.

Kamenné koule byly viditelně uloženy 1,5 až 2 metry pod současným povrchem, který dokonale kopírují! Z toho usuzuji, že původně ležely na vodorovné ploše a postupně je zanášel písek a bahno. Horotvorné procesy je vyzvedly spolu s okolní horninou do dnešní polohy a postupně je obnažují sesuvy půdy a eroze. Materiál z něhož sestávají má tabulkovou objemovou hmotnost přibližně dvě tuny. Po přepočtu tedy vychází hmotnost těch největších na 25 až 30 tun!

 

 

 

Klokočov (okres Čadca)

 

Lokalita Klokočov patřící k Turzovské vrchovině. V podstatě tvoří západní hranici pásu s nálezy kamenných koulí. V lokalitě jsem během prohlídky zaregistroval dvě koule, ježící přímo u silnice. Oba exempláře sem byly zřejmě dopraveny ze vzdálenějšího místa. Další koule se nacházejí v oblasti Klokočovské skály. Struktura okolního terénu i zde vykazuje stejné prvky jako v Megoňkách; je to chaoticky promíchaná směs různých druhů nemístních hornin, písků a jílu.

 

 

 

 

 

Nedaleko Klokočova je také jiná evropská rarita: Přirozený výron ropy v sousední obci Korňa. Ropa zde volně vytéká ze země a stéká do místního potoka. Za první světové války se ji armáda sice pokusila používat do pohonných směsí, ale k praktickému využití naleziště nikdy nedošlo. Oblast je známá také vyhlášeným poutním místem Turzovka.

Při pozorné prohlídce lokality s kamennými koulemi jsou patrné některé zajímavé skutečnosti, které lze shrnout do těchto bodů:

 

  1. Kamenné koule obnažené ve stěně lomu leží na pomyslné rovině v hloubce 1,5 až 2 metry pod dnešním terénem, který dokonale kopírují.
  2. Jádro koulí má jinou strukturu materiále, než okolní hornina. Povrch těch nejzachovalejších je však jemnozrnný.
  3. Koule leží v pevné pískovcové hornině.
  4. Kamenné koule nejsou typickou součástí okolní horniny která je obklopuje.
  5. Objemová hmotnost největších koulí je přibližně 25 až 30 tun.
  6. Koule původně ležely na ploše a byly postupně zaneseny pískem a bahnem. Při geologických změnách byly vyzdviženy s podkladem do dnešní polohy.

 

 

 

Názory odborníků

 

RNDr. Alexander Nagy: "Sedimenty se usazovaly v mořském prostředí v období středního paleogénu, což je spodní útvar třetihor. Jsou staré přibližně 40 milionů let. Každá vrstva písku nebo drobnozrnného písku, viditelná ve stěnách lomu u Čadce, byla v dávné geologické minulosti dnem moře. V průběhu následujících milionů let, za vhodných podmínek, vznikly pod hladinou usazeniny. Ty daly základ dnešním pískovcům jak je vidíme dnes. Samozřejmě mezi usazením pískovců ve vodním prostředí a dnešním stavem, kdy jsou horniny na souši, prošlo mnoho milionů let. Sedimenty podstoupily množství procesů. Nejdůležitějším procesem, ke kterému se podle mých vlastních poznatků podložených studiem odborné literatury váže vznik záhadných koulí z Kysuc, je zpevnění sedimentů - diageneze … jedná se o kulovitou odlučnost hornin." Kamenné koule tedy mohly vzniknout v čistě přírodním procesu.

V kamenolomu jsem se setkal s geoložkou z Prírodovedeckej fakulty UK Bratislava. RNDr. Maria Bizubová o vzniku kamenných koulí napsala: "Kamenné koule jsou pískovcové i slepencové. Jsou zde i slepence z exotického materiálu, který se v blízkém ani vzdálenějším okolí nenachází. Pocházejí ze staré pevniny, která byla pohlcena (subdukována) při pohybech litosférických desek. V lomu Megoňky, ale i v Klokočově, je patrný plynulý přechod mezi koulemi a okolím.Jjedná se o kulovitou odlučnost hornin. Kulovité objekty se nacházejí v horninových vrstvách patřících do svrchní křídy až paleogénu (asi 65 miliónů let, pozn. aut. )". Závěrem geoložka píše: "Vznik tohoto fenoménu není zatím spolehlivě vysvětlen, a proto kolem něho vzniká mnoho spekulací!"

 

 

Článek otištěn v čísle: WM 03

 

 

Česká republika

 

 

Vidče (u Rožnova Pod Radhoštěm)

 

 

......

 

 

 

 

 

 

Kamenné koule se nacházejí ve starém kamenolomu nad obcí Vidče. Při odtěžování pískovce zde byly obnaženy velké kulovité objekty o průměru až tří metrů, převážně eliptického či vejčitého tvaru. Ze skalní stěny vyčnívají zapuštěné polokoule dalších a na úpatí doposud volně leží velké oválné balvany. Velké "kamenné vejce" přesunuli místní občané ke kostelu.


Na východním svahu kamenolomu leží pískovcová koule o průměru cca 160 cm rozdělená na tři části „řezem“, v němž lze vidět složení objektu. Sestává z pískovcového slepence o hrubosti do 1 cm a jeho povrch je opět hladký a jemnozrnný. Klimatickou erozí z ní postupně odlupují tenké zaoblené šupiny, jako když se "loupe cibule".


Dnes je lom postupně zavážen stavební sutí.

 


Rousínov
(kamenolom Olšany)


Na pravé straně silnice vedoucí do Olšan je velký kamenolom, v němž se těžil tvrdý kámen používaný pod železniční pražce. Po odstřelu skalní stěny se v nejnižší části lomu (přibližně 30 metrů pod dnešním terénem) objevilo v suti velké množství pravidelných kamenných koulí.

 

 

 

 

 

 

Dnes je těžba dočasně zastavena a lomu se využívá k „propírání“ písku. Ploché dno zaplavené vodou je proto mimo zimní období nepřístupné. Lom jsem znovu navštívil v lednu 2004, protože zamrzlá voda umožňovala přístup k nejspodnějším vrstvám v jeho stěnách. Průvodcem rozlehlou těžební jámou mi byl správce, pan Doček, který nálezy kamenných koulí po celou dobu pozorně eviduje. Dodnes zde bylo nalezeno několik desítek koulí z velmi pevného materiálu s průměrem do 80 centimetrů a většina z nich je k vidění po okolních obcích jako dekorace zahrad. V lomu se zachovalo jen několik exemplářů doposud pevně osazených do skalních stěn.


V těžební jámě jsou jen dvě úzce vymezená místa výskytu. Jak tvrdí pan Doček, nacházejí se pouze v nejspodnějších, geologicky nejstarších vrstvách lomu. Na místě samém jsme pak společně sledovali průběh skloněné vrstevnice, ohraničující styk dvou různých hornin. Na spodním masivu ze světle šedé žuly jsou uloženy pískovcové usazeniny. Tedy naprosto odlišný materiál. Kamenné koule se nachází pouze v „šedé“, celistvé nejspodnější vrstvě. Zajímavé bylo sledovat svislé pukliny probíhající napříč sedimenty až do žulového podkladu. Tyto praskliny rozdělily i koule, pokud se tam nacházely.

 


Jak vznikly „Moravskoslezské“ koule?


Geologové tvrdí, že jde o tzv. „kulovitou odlučnost“ hornin. Netýká se to však procesu, který proběhl v olšanském či jiném zde popisovaném lomu. Jiná teorie vysvětluje vznik sférických kamenných útvarů působením mohutných příbojových vln pradávného moře Tethys, v nichž se rolující balvany vyhladily „dokulata“. Jenže tento scénář naprosto nepřipadá v úvahu v případě pískovce. Američtí odborníci tvrdí, že například koule v Jaliscu vznikly krystalizací kolem jediné matečné částečky v lávovém tufu. Sféroidy v mexickém Jalisco jsou ovšem čedičové; do „moravských podmínek“ tedy nelze přenést ani tento proces. Jednoznačně vysvětlen není dodnes ani vznik (mediálně) nejznámějších kamenných koulí v Kostarice. Podle některých teorií se lávové bochníky „kutálely“ po svahu sopky, takže vznikla dokonalá koule, a neschází ani hypotézy o působení mimozemšťanů... V Kostarice převládá názor, že byly zhotoveny předkolumbovským obyvatelstvem před asi 10 000 lety. Tento názor nelze akceptovat, snad jen to, že domorodci využívali nalezených koulí při náboženských rituálech.


Nejvýstižněji zhodnotila vznik kamenných koulí geoložka z Bratislavy, s níž jsem měl možnost hovořit v Megoňkách: „Tento fenomén není zatím spolehlivě vysvětlen, a proto kolem vzniká mnoho spekulací!"

 


Zkamenělá flora nebo vejce?


Jak tedy mohly kamenné koule vzniknout? Domnívám se, že jde o zkameněliny pra-rostlin nebo vejce pra-saurů… Zajímavý nález, který jsem udělal před pár lety v kamenolomu ve Vidči, skutečně může představovat zkamenělé vejce. Kulovitý útvar ve stěně lomu má 5 centimetrů silnou „skořápku“, zatímco vnitřek vyplňuje bílá hmota na bázi vápence. Je pak snadné si představit, že velká „zárodečná vejce“ byla náhle zanesena bahnem a pískem.


Postupem času hmota „setlela“ a vzniklý kulatý prostor byl impregnován (vkapáváním) okolní horninou. Dnes mají stejné složení jako okolní hornina.


Předpoklad, že tyto kamenné útvary jsou zkamenělá vejce jakýchsi pravěkých tvorů, může mít něco do sebe. Z celého světa jsou známy příklady migrujících živočichů, kladoucích vejce pouze na určitých místech a nikde jinde. Po tisíciletí podstupují strastiplnou cestu k jedinému místu, na kterém se má zrodit nový život. A opačně – i sloni odchází umírat po věky na stejná místa…Tato „místa života“ se dobou nezměnila, dodnes nevíme proč tomu tak je, je to fakt, který můžeme jen konstatovat.


Lokality nálezů kamenných koulí mohly být právě takovými „místy nového života“. Odpovídá tomu i jedinečnost jejich nálezů a to v přesně vymezených bodech na „mapě česko-slovenského pomezí“. Kamenné koule nepředstavují pouze zárodky nových životů, ale dokumentují i proces jejich zkamenění. Zárodečná vejce byla náhlou přírodní katastrofou navždy uvězněna pod nánosy písku a bahna. Původně uloženy na vodorovné ploše byly koule spolu s horninou vytlačeny při náhlé a nedávné geologické události.


Místa na „Kamenné linii“ byla možná pro svou ideální polohu „předurčena“ ke zrodu nových životů. Později byla vyhledávána i lidmi, kteří zde již od pradávných dob opakovaně sídlili, jak nakonec potvrzují i archeologické výzkumy.


Zkamenělá vejce snad mohou být přijatelným vysvětlením pro některé „česko-slovenské“ kamenné koule. Ale je tu ještě jedna překvapivá skutečnost, kterou nelze přehlédnout.

 


Koule na jedné linii – „Kamenná linie“


Připomeňme si znovu lokality s nálezy kamenných koulí v České a Slovenské republice. Megoňky a Klokočov jsou nedaleko Čadce, v Turzovské vrchovině; obec Vidče leží mezi Rožnovem Pod Radhoštěm a Valašským Meziříčím. Nejnovější objev je kamenolom u Olšan nedaleko Rousínova. Pohledem na mapu zjistíme, že všechna tři místa – Megoňky – Vidče – lom u Olšan – leží na jedné přímce!


Tento fakt jsem ověřoval zaměřením zeměpisných souřadnic získaných GPS a zanesením do mapy.


Megoňky (starý kamenolom) 49°29´51˝N 18°43´24˝E
Vidče (starý kamenolom) 49°25´00˝N 18°05´00˝E
Olšany (kamenolom) 49°14´39˝N 16°51´99˝E

Místa s nálezy kamenných sféroidů jsou situována na jedné přímce, vedené napříč geologicky odlišným územím, kterou jsem nazval „Kamenná linie“. Vyvstává otázka, proč tomu tak je? Nejde o pouhou náhodu? Že se nejedná o pouhou shodu okolností, naznačují i vzdálenosti naměřené mezi jednotlivými body.


Megoňky – Vidče jsou od sebe vzdušnou čarou vzdáleny 46,10 km; mezi Vidčí a Olšanským lomem leží 92,04 km. Délka přímky z obou krajních bodů, mezi Megoňkami a Olšany, činí 138,20 kilometrů. Tolik jednoduché počty. Vydělíme-li celkovou vzdálenost třemi, dostaneme hodnotu 46,06. Velmi zajímavý výsledek naznačující, že mezi lokalitami s koulemi je přesný vztah. Kamenné koule u Vidče leží v 1/3 celkové vzdálenosti z Megoněk do Olšan.


Nabízí se další neodbytné otázky: Co se nachází v dalším „třetinovém“ bodě přímky? Jsou i zde k nalezení kamenné koule?



 


„Třetinový“ bod Hulín


Podle výpočtu leží západní bod v 1/3 vzdálenosti Megoňky - Olšany na zeměpisné souřadnici:
49°19´00˝N 17°28´00˝E


Zběžným pohledem do mapy jsem stanovil přibližnou polohu bodu mezi městy Hulín a Holešov (Jižní Morava). Pro jeho přesné nalezení nezbylo než popojíždět po okolí a zaměřovat zeměpisné souřadnice navigačním přístrojem GPS. Postupně jsem upřesňoval polohu a přibližoval se k cíli.


Hledaný bod leží přímo v Hulíně. Historickému centru města dominuje románský empírový kostel, jehož vznik se datuje přibližně na začátek XIII.století. Nikde v okolí jsem však žádné koule, ani zmínku o nich nezaregistroval.



Prehistorie a historie Hulína


Čím je zajímavý Hulín a proč je významným bodem na linii Megoňky – Olšany?

 



„O tom, že Hulín je významné místo, mnohem starší než první záznam, který o něm máme, se v odborné literatuře nepochybuje“ (historik, PhDr. Prokop Zaoral).

 


Paleolit: Počátky osídlení kroměřížského okresu podle dosavadních vědomostí patří do období posledního zalednění. Našlo se zde mnoho tábořišť lovců mamutů, včetně kostí dávno vyhynulých zvířat, svědčících o tom, že tento kraj oplýval rozmanitou faunou (mamut, nosorožec, jeskynní medvěd, sob…). V poslední době byly v hulínském katastru nalezeny paleolitické industrie pocházející z období kolem 35 000 až 25 000 let př.n.l. Příznivé klimatické a půdní podmínky v okolí dnešního Hulína, dané nadmořskou výškou a reliéfem krajiny, lákaly pravěké obyvatelstvo a vznikly první osady. Proto zde bylo uděláno pozoruhodné množství archeologických nálezů z téměř všech pravěkých období.


Mezolit: Z období střední doby kamenné, tzv. mezolitu, naproti tomu nejsou na Kroměřížsku žádné doklady osídlení. Nálezy z této doby jsou obecně vzácné i v celomoravském měřítku. Domnívám se, že v tomto období postihovaly oblasti v povodí řeky Moravy rozsáhlé záplavy, které pohřbily pod nánosy bahna stopy dřívějšího osídlení. Přesto se sem lidé znovu později vrátili. Z této doby a oblasti pochází zcela ojedinělé nálezy kamenných mlatů a seker.


Neolit: Zhruba mezi lety 10 000 – 5 000 př.n.l. došlo v Přední Asii a později i u nás k společenským změnám, které položily základ dnešní civilizace. Lidé se znova vraceli do mírně pahorkatého Hulínska, zakládali zemědělské usedlosti a provozovali výrobu keramiky.


V pozdní době kamenné se začínají objevovat první měděné předměty, nastává první stěhování národů, kdy na naše území přicházeli bojovní kočovní pastevci. Proto nacházíme jen málo dokladů stálého osídlení. Z této doby pochází i nejzávažnější hulínský nález hrobu se skrčenou kostrou 30 až 40-letého muže („skrčenec“), u něhož ležel kamenný sekeromlat a džbánek s otisky šňůry (nemusí jít o „hrob skrčence“, ale o zmrzlého člověka, jak se můžete dočíst v článku „Nestabilní Země“ v tomto čísle).


V posledních 500 letech př.n.l. obývala toto území vyspělá keltská civilizace, což na Hulínsku dokládají nálezy koster na pohřebištích a značný počet zemědělských sídlišť.


Na přelomu letopočtu podlehla Morava vpádům germánského kmene Kvádů, který přišel z dnešního středního Německa. Protože Římané tehdy zřizovali své provincie při středním toku Dunaje začal vzájemný obchod. Mezi Kroměříží a Holešovem bylo zjištěno husté germánské osídlení, jehož centrem byl právě Hulín. To dokládají i dvě nově zjištěná sídliště v hulínském katastru U Izidorka a ve Vysokém trní. Zatím ojedinělý je i nález římské mince císaře Trajána z let 114 až 117 u Pravčic.


Koncem 4. století došlo k vpádu Hunů. Na území se vystřídalo, či jím spíš jen prošlo, několik národů, po nichž zde zůstaly pouze sporé stopy. Z této doby se zachoval skleněný pohár, železné šídlo, keramika a struska dokazující činnost železářských pecí.


První Slované: V době stěhování národů začali před 9. stoletím do oblasti přicházet skupinky prvních Slovanů. Archeologický výzkum však dodnes nepřinesl jednoznačné závěry.


Zdá se tedy, že Hulínsko bylo odpradávna vyhledávaným místem pro osídlení. Poloha pahorku nad zátopovou oblastí lákala stavebníky i kupce. Vedly tudy prastaré kupecké cesty, mezi nimi i slavná jantarová stezka, spojující Balt a Středozemí.

 


Hulínský kostel stojí na mnohem starší kultovní stavbě


"Dokladem mimořádné vážnosti oblasti Hulínska je založení románského kostela, jehož portál se datuje do doby kolem r. 1240-1250. Portál však vznikl mnohem později, než základní stavba, která byla co do zastavěné plochy největší v našich zemích! „Je velmi zajímavé zjištění, že zeměpanská stavební činnost v Hulíně na počátku XIII. století nevylučuje možnost, že kostel byl vystaven na mnohem starší kultovní stavbě, což dokládají listiny z roku 1261“ (historik, PhDr. Prokop Zaoral). Je-li tomu skutečně tak, může dnes tento fakt „doložit jen patrocinium kostela“. To však doposud nikdo neprovedl.


Skutečnost, že církevní svatostánky vznikaly po celé Evropě na starých kultovních místech a stavbách je známa. Vše co bylo „pohanské“ a sloužilo uctívání něčeho jiného, než toho „jediného správného“ boha, bylo zničeno, zastavěno a takto vymazáno z lidské mysli.

 


Kam se poděly kamenné koule, a proč „Hulín“?


Kam se poděly kamenné sféry, které se pokoušíme objevit na Hulínsku? Jestliže dnešní Hulín tvoří jeden z třetinových bodů „kamenné linie“ Megoňky – Olšany, pak bychom je zde skutečně mohli nalézt. První obyvatelé Hulínska zde mohli najít „kamenné koule“, obdivovat je stejně jako my, využívat jich jako symbolů, přesouvat je a rozbíjet. V období mohutných záplav (nebo Potopy) se řeka Morava rozlévala do širokého okolí a pohřbila kamenné koule i s lidskými osadami pod nánosy bahna. Důkazy snad jednou najdeme hluboko v zemi.


Jak vlastně vzniklo jméno Hulín? Přesuňme se od hmatatelných kamenných svědectví do oblasti spekulace… „Slované na východě“ nepoužívají písmeno „h“, které nahrazují samohláskou „g“. Původní a mnohem starší název města, zvolený podle „nějaké“ místní zvláštnosti (!), mohl klidně znít Gulín (Kulín) – a následně byl upraven a zapsán v listině českým knížetem Oldřichem (r. 1017) jako dnešní HULÍN…


Oficiálně není vznik tohoto jména jednoznačně objasněn. Ve Zprávě vlastivědného ústavu v Olomouci, č. 99, Počátky Hulína, z roku 1999, PhDr. Prokop Zaoral píše:“ Místní jméno Hulín je utvořeno od osobního jména Úla příponou „ín“ a s příslušným „h“ na začátku– tedy Hulín. Taková pojmenování odvozená od osobních jmen jsou na Moravě již od XI. století častá. Například Podiva – Podivín (1067), Hněvota – Hněvotín (1078), Kojata – Kojetín (1233). Úla je také domácké jméno, utvořené od cizího jména Ulricus – Oldřich. Čili Hulín můžeme vykládat jako Oldřichův hrad (dvůr). Nedá se však rozhodnout, zda protheické „h“ bylo přisunuto k původnímu osobnímu jménu, nebo až k místnímu jménu.“


Jak se zdá, není vůbec jasné kde se písmeno „h“ v názvu města vzalo ani historikům a s příponou „ín“ to bude obdobné. Název Hulín však může pocházet z mnohem starší doby než se domníváme.


Jiří Matějka © 2004


Související články:

Kamenné koule – I. část (WM č. 1/2001)

Kamenné koule – II. část (WM č. 2/2002)

Kamenné koule – III. část (WM č. 3/2002)

 

 

WM magazin, 2004,   www.mwm.cz

www.wm-magazin.cz

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.