Kdo je Online

Právě přítomno: 65 hostů a žádný člen

2207506
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1336
981
3039
987532
13452
34699
2207506

Your IP: 54.82.56.95
2017-12-12 23:52

 

 

 

Záhadné fosílie na Marsu

 

 

 

 

29.12.2009

 

 

 

 

Lilijci na Marsu

 

 

V lednu 2007 tomu budou tři roky co na Marsu přistály terénní vozítka Spirit (Duch) a Opportunity (Naděje). Spirit přistál 3. ledna 2004 a 23. ledna jej nasledovalo druhé vozítko. Geologický průzkum Marsu měly původně provádět pouze několik měsíců. Jejich technický stav ale umožnil, že jsou stále v provozu a zaslaly již desítky tisíc snímků Marsu. Do dnešních dnů Spirit více jak 87 000 a Opportunity 79 000. Měly splnit celou řadu úkolů. Mimo jiné zjistit, zda na Marsu byla voda. To se potvrdilo - na Marsu voda byla. Soustředěný výzkum planety nakonec vedl ke zjištění, že na Marsu je voda i dosud. A sice v obrovském množství.

 

Obě vozítka přistála na území pojmenované Meridiani Planum. Dříve zde bylo moře. Klouzat se po ledu ale nemohou, poněvadž po planetě se milióny let prohání severák a led je plný písku. Vesměs jej také vytvaroval do vlnek a všelijakých jiných útvarů a jenom ne do kluziště. Obě vozítka překonávají třetí marsovskou zimu. Těší se na jaro, které je Marsu, když to na Zemi zebe.


Přeskočme geologii Marsu, technické údaje o vozítkách a vůbec velké množství zajímavých informací a věnujme se tomu, co NASA lidstvu nesdělila. Jak už to tak bývá ... Pardon - jak tomu kdysi bylo. Dnes by se to v neoliberálních a parlamentních "demokraciích" stát nemohlo. Ale vraťme se k Marsu.


Na Marsu byly nalezeny fosilie živočichů, kteří na Zemi žili v prvohorách a v druhohorách. Ano, na Marsu byl život. Zda tam život je, ponechme prozatím stranou. A s největší pravděpodobností tam byl stovky miliónů let. A to znamená, že po určitou dobu měla naše sluneční soustava s největší pravděpodobností přinejmenším dvě planety, na kterých byl současně život. Zda byl život také na Venuši nebo na některých měsících Saturnu nebo Jupitera se zjistí nebo nezjistí někdy v budoucnu. Čtenáři by se neměli nechat svést k mylnému závěru, že když na Venuši s největší pravděpodobností voda není a teplota tam dosahuje stovky stupňů, že tomu tak bylo i v minulosti a proto tam život nikdy být nemohl. Stejné logické chybě by se měli vyhnout i při úvahách o dalších tělesech sluneční soustavy. A stejné logické chybě by se měli vyvarovat i při úvahách o budoucnosti Země. Současnost naprosto nezaručuje, že život bude pokračovat i na Zemi a že to neskončí tak jako na Marsu nebo na Venuši.


Podívejme se na některé fotografie Opportunity a Spiritu, které nás vedou k závěru, že na Marsu byl život. Začněme tou nejpůsobivější s fosiliemi. Foto lze nalézt v archivu NASA zde:
http://marsrovers.jpl.nasa.gov/gallery/all/opportunity_m034.html

Den na Marsu se označuje sol. Budeme se proto od této chvíle označení sol držet. Poznámka pro šťouraly - obrázky byly sejmuty mikroskopem 29. sol pobytu vozítka Opportunity na Marsu, archivovány jsou ale jako 34. sol. A ještě jednou pro šťouraly: první fosilie lze vidět hned na prvních archivovaných obrázcích z devátého a desátého dne asi 1 m od přistávací rampy. Někteří experti tvrdí, že se jedná pravděpodobně o zub žraloka a schránky mořských ježků.


Obr. 1 - Záběr z kamene pojmenovaného El Capitan v neočekávané výchozí geologické formaci přezdívané "Římsa Opportunity".

Originál zde:

http://marsrovers.jpl.nasa.gov/gallery/all/1/m/034/1M131201538EFF0500P2933M2M1.JPG


Na záběru jsou vidět crinoidi (česky lilijci), trilobiti, blíže neurčený členovec (možná některý z merostomat), možná je na něm i hvězdice. Čtenáře by možná napoprvé zajímala spíše pohlednice z Marsu, nějaké kopce, krátery, vyschlá koryta řek a tak, než nějaké mrňavé detaily. K tomu se ale ještě dostaneme. Mimo jiné vidíme na obr. 1 útvar, který se skládá z článků a jednoho rozvětvení – viz obr. 2.



Obr. 2 - Možný marsovský crinoid nebo isocrinid. Porovnej s obr. 3.


Domnívám se, že neexistuje krystal, vyvřelina nebo zvětralý kámen, který by vykazoval článkování a rozvětvoval se. Pokud někdo něco takového viděl, nechť to ofotografuje a tady zveřejní. Každý ten článek je osově souměrný. Tím se nemyslí geometrická souměrnost ale biologická. Například smrk je také osově souměrný, i když při bližším pohledu na něm nic geometricky osově souměrného nenajdeme. Když ale člověk přimhouří oči jako Anna Karenina od Lva Tolstého v oné americké filmové verzi, tak hned vidí, že takový smrk je osově dokonale souměrný. V tomto směru jsou diskuse s technicky vzdělanými lidmi zvlášť obtížné. Technik chápe pod pojem "osová souměrnost" úplně něco jiného než biolog, totiž onu geometrickou souměrnost, a není schopen určitého přehlížení detailů. Technik také nechápe hygienu biologů a klidně povečeří se svým psem nebo kočkou z jednoho talíře. Zatímco biologicky vzdělanému člověku je z toho na zvracení, protože ví, jak je svět plný bakterii a ví, co dokáží.

Obr. 3 - Isocrinid: Pentacrinus muelleri (=Endoxocrinus parrae) (Carpenter, 1884).

Originál zde: http://www.nova.edu/ocean/messing/crinoids/w11classification.html



Co nás vede k závěru, že se díváme na isocrinid? Když si rozvětvení zvětšíme – viz obr. 4 – vidíme jednak dva oválné útvary, to jsou části asi ulomeného stvolu, jednak malé výrustky na pravé větvi rozvětvení kruhově uspořádané.



Obr. 4 - Detail rozvětvení. V černém kroužku vidíme nezvyklé výrustky uspořádané do kruhu.


Tyto výrůstky se opakují na každém článku – viz obr. 5. Podobné struktury lze vidět na pozemských rostlinách, když se jim ulomí list od hlavního stvolu. Na obr. 5 jsou tyto struktury zakroužkovány. Z každého článku tedy asi vyrůstaly další větve nebo články. Na jednom článku jsou vidět dvě připojení. Z toho by bylo možné odvodit, že každý článek nesl dvě další hadice nebo květenství, která se asi ulámala. Tyto struktury lze vidět nejen na tom zahnutém "rohlíku", ale i na dalších nepopsaných článcích v obrázku. Lze z toho usoudit, že fosilie, kde jsou vidět zbytky po "řapíku", patří k témuž druhu! I naše marsovské rozvětvení lze na pozemském isocrinidu vidět! A sice na rozhraní mezi stvolem a korunou.




Obr. 5 - Místa, kde se připojovaly další ramena. Objekt vrhá stín, je proto reálný a trojrozměrný. Iluze stíny nemají.

 

 

Při troše fantazie lze uvnitř obou oválných stvolů na obr. 3 vidět i další struktury. Jako např. zaoblenou a vystouplou hranu. Na dalším detailu, a tentokrát "ulomené" koruny isocrinidu (viz obr. 6), vidíme uvnitř kruhu s tmavým okrajem také určité útvary. Tyto vnitřní struktury se skládají z centrálního kanálku, který je nesen spojnicemi. Vidět jsou tři, ale možná, že je tam čtvrtá a pátá. Zvětšme proto obrázek – obr. 7.

 

Obr. 6 - Detail ulomené koruny isocrinidu. Na originálním obrázku se tento detail nachází v levém dolním rohu.



Obr. 7 - Zvětšený detail.


No, moc jsme si nepomohli. Pátou spojnici vidět není. Možná, že je zakryta, možná, že ani neexistuje. I tu čtvrtou lze pouze tušit. Připlácnutá koruna a vůbec celý povrch El Capitan a možná i celé římsy je pravděpodobně pokryt tenkou vrstvou bahna (viz obr. 8). Proto jsou všechny struktury jen naznačeny. A proč jsme se nimrali v detailech? Abychom zjistili, zda korunu na obr. 6 nelze nasadit na rozvětvení z obr. 4.

 

Obr. 8 - Kus kamene pojmenovaný El Capitan podle jedné hory v Texasu a vysoký asi 10 cm a co zbylo.


Když si na obr. 6 všimneme nejbližšího okolí tmavého kruhu s kanálkem, tak to na nás dělá dojem květenství. Všechny tyto charakteristiky nemusí ale znamenat, že tu máme co dělat s nějakou kytkou. Může to být i živočich. Mohli bychom usoudit, že tmavý kruh na obr. 5 by mohl být pokračováním rozvětvení z obr. 1. Jako kdyby se odlomil. Takové útvary se na Zemi jednoznačně identifikují jako paleontologické. Takže výzva na paleontology - co by to mohlo být? Anorganické sedimenty nebo vyvřeliny to rozhodně nejsou. A detaily poukazují na isocrinid nebo nějaký crinoid.


Obr. 6 je přímo fantastický. Jsou na něm vidět takové detaily, jako kdyby ten marťanský organizmus zažil nějaké náhlé zmrazení nebo něco podobného. Na Zemi se vnitřní struktury v důsledků tlaků často poničí. Tady jsou jasně vidět a navíc také okolní "květenství". Ten kousek, který na obr. 7 přesahuje dovnitř kruhu, je nějaká nečistota nebo úlomek. Na El Capitan vidíme celou řadu zlomků. Zbývá je jen poskládat. Tým řídící pohyb a činnost Opportunity se ale rozhodl, že zobrazenou část navrtá. Technici byli přímo posedlí, aby mohli svou vrtačku vyzkoušet i na Marsu a bylo jim celkem jedno do čeho vrtají. Hlavně aby vrtali. A tak zničili tento jedinečný nález (obr. 8). Útvary už tedy neexistují. Doufejme, že jsou tam ale další, které jen čekají na prozkoumání (viz obr. 9).

Obr. 9 - Pohlednice z Marsu se stopami činnosti vody.

Poněvadž tenhle organismus zanechal fosilní struktury, musel být celkem tuhý a těžký. Ale přece ne jen tak úplně tuhý, protože měl články! Takže se asi kymácel v proudu vody sem a tam. Pokud byl pevně usazen na dně. Anebo se v moři volně vznášel a kymácel se podle víření vody. A čím se živil? Asi tím, co k němu připlavalo. To se asi zachytilo v květenství, bylo rozloženo a vstřebáno. O proudění nějaké tekutiny uvnitř živočicha totiž svědčí kanálek z obr. 7. Protože takových hadic vidíme na El Capitan hodně (obr. 8), muselo být moře bohaté na to, co připlavalo.


Také na jedné fotografii druhého vozítka mohl být identifikován útvar, který se podobá lilijci (obr. 10). Stalo se tak 410. sol pobytu, kdy Spirit navštívil oblast jak ji vidíme na obr. 11. Kdo se někdy potápěl na pobřeží bývalé Jugoslavie, tak mi dá za pravdu, že to na Marsu vypadá jako na Jadranu pod vodou.

Obr. 10 - Crinoid identifikovaný na fotografii Spiritu ze 410. solu.



Obr. 11 - Krajinka nálezu, která se podobá pobřeží na Jadranu pod vodou.


Těžko lze hovořit o iluzi, jestliže se stejné nebo podobné objekty naleznou stovky kilometrů od sebe. Pokud to čtenáře bude zajímat, můžeme si příště ukázat i další fosilie objevené na Marsu. Jako např. stromatolity. Stromatoliti jsou zbytky po činnosti bakterií a pocházejí z ještě starší doby. Na Zemi se vyskytovali už v době před prvohorami. A dále poznáme útvary, s kterými si světová vědecká veřejnost nevěděla rady a zase museli Češi zachraňovat bezradnou vědeckou smetánku. Ty si budeme ale prozatím do zveřejnění držet v tajnosti.


Igor Tureček



Zpracováno podle:

- http://marsrovers.jpl.nasa.gov/home/index.html

- http://www.nova.edu/ocean/messing/crinoids/w11classification.html

 

 

Fotografie jsou poskytovány NASA / JPL zdarma.

 

 

 

 

Záhadné spirálovité "těsto" na Marsu

 

Byl na Marsu život? Podle některých vědců ano. Vedou je k tomu některé snímky marsovských vozítek Spirit a Opportunity. Někteří pracovníci NASA opatrně tvrdí, že na některých snímcích jsou tvary, které svou morfologii připomínají nějaké "fosilie". Podívejme se na jednu takovou fosilii podrobněji.

 

 

 

 

23. února 2004, třicátý den pobytu vozítka Opportunity na planetě Mars, se po Zemi rozletěla fotografie s mrňousem údajně dlouhým 1,3 mm a průměrem 0,2 mm. Jako smítko. Ve zvětšení se podobá italskému makaronu. Zakroucenině se začalo říkat "rotini", jméno odvozené od italského spirálního těsta. "Těsto" zažehlo diskusi jak v samotné NASA, tak i mimo ni. Astrobiologové se k nálezu vesměs nevyjadřovali nebo věc odbývali. "Oficiálně" se tedy zatím nic neví. Jen ti, kteří vědu dělají zdarma nebo si na ni vydělávali vlastní prací mimo univerzitní vědy, si mohli dovolit luxus vlastního názoru. Podívejme se na smítko pozorněji ještě jednou po skoro šesti letech.


..........

Rotini se na levém snímku nachází vpravo dole částečně pod stínem tyčky.

Původní snímky před a po obroušení kamene jsou zde:

http://marsrovers.jpl.nasa.gov/gallery/all/opportunity_m030.html.



Dolní levotočivá a horní pravotočivá část


Na spirále "těsta rotini" je nápadné, že jeho závity nejsou orientované stejně po celé délce. Ve zvětšení v pravém menším obrázku to zřetelně vidíme. Počítáno od spodu obrázku vidíme, že první tři čtyři závity - říkejme jim spodní část - jsou orientovány opačně než zbytek. Říkejme mu horní část. Spodní část bychom u vláčného těsta vytvořili tehdy, kdybychom je točili proti směru hodinových ručiček. Dohodněme se, že takovému točení budeme říkat levotočivé. U horní části je tomu opačně - je pravotočivá (je ve směru hodinových ručiček1). Zdá se, že této skutečnosti si ani po šesti letech nikdo nevšiml nebo o ní nereferoval na internetu. Navíc se zdá, že horní část je zapuštěna do zeminy. Ze skutečností, že dolní část je levo a horní pravotočivá a že horní část se jeví zapuštěná do zeminy, vyplývá, že spodní část byla od horní pravděpodobně odlomena a mechanicky zametena do prohlubně, přičemž se otočila o 180 stupňů. Možná, že bychom na snímku nalezeli i další "těstoviny". Obě části k sobě ani patřit nemusí.

 

...........

 

Stereogram "těsta".

Levý nevyhodnocený obraz

http://marsrovers.jpl.nasa.gov/gallery/all/1/m/030/1M130859270EFF0454P2959M2M1.JPG
Pravý nevyhodnocený obraz

http://marsrovers.jpl.nasa.gov/gallery/all/1/m/030/1M130859833EFF0454P2959M2M1.JPG

 



Trojrozměrné vidění pomocí stereogramů


Robotická vozítka Spirit a Opportunity snímají Mars stereoskopicky a proto jeho povrch můžeme také trojrozměrně pozorovat. Připravte si asi tak 50 x 15 cm velký karton (ale stačí i dvě čtvrtky) a kratší hranou jej přiložte mezi oba snímky stereogramu. Protilehlou část opřete mezi oči. Pravé oko se dívá na pravou půli a levé na levou půli stereogramu. Podle vašich schopností buďto vidíte okamžitě trojrozměrně nebo musíte pár sekund počkat. Výsledkem je jeden zdánlivý trojrozměrný obraz. Lze se tomu naučit i bez pomůcek, ale uvidíte obrázky tři, z nichž ten prostřední je trojrozměrný. Podrobnosti jsou na konci článku.

 


Jak se "rotini" našlo?


Zpočátku se nález odbýval jako důsledek obrušování nástrojem pojmenovaným RAT (Rock Abrasion Tool = "Skálu Obrušující Nástroj"). Podívejme se na tento nástroj a jeho činnost detailněji.

V tiskové zprávě NASA z 25. února 2004 je činnost RATu popsána (Press Release Images: Opportunity). V ní se dočítáme, že 23. února 2004 se robot Opportunity poprvé zavrtal do kamene pojmenovaném "McKitrrick" do hloubky 4 mm a stáhl materiál o průměru 45,5 mm. Na snímku vidíme dva rotační pohyby brusného kotouče (oranžové šipky). Při pravé straně pod stínem tyčky vidíme naše smítko rotini. Střed brusného kotouče je naznačen žlutým kruhem a jeho směr otáčení menší oranžovou šipkou.



Rameno marsovského vozítka s obrušovacím nástrojem RAT. / Kredit: Honeybee Robotíce

 

 

 

Větší žlutá kružnice ukazuje celkový rozsah závrtu. Menší žlutá kružnice zobrazuje pohyb osy brusného kotouče. Brusný kotouč (délka 22 mm) je schematicky zakreslen jako žlutý obdélník s menšími obdélníky na koncích, které představují brusné plošky. Jeho šířku nebylo možné na internetu zjistit. Uvádí se 1,5 mm, to je ale nepravděpodobné. Odhadem mají brusné plošky rozměry 4,5 x 1,5 mm. Brusný koutouč přísně vzato žádný kotouč není. Ale možná, že jím byl na počátku vývoje. Kámen mele rychlostí 3000 otáček/min. Černé obdélníky vznikly v důsledku výpadku dat a obdélníky nad nimi představují data, která nebyla dekomprimována.

Profil vrtu brusného kotouče.

 

Kredit: NASA/JPL

 



Kde se "těsto" našlo?

 

Snímek pořídil dalekohled Hubble v roce 2001. Původní snímek je na adrese:

http://hubblesite.org/newscenter/archive/releases/2001/24/image/a



 

Ze serie snímku Viking Orbiter byl v roce 1980 složen tento snímek. Malá červená elipsa vymezuje přistávací oblast vozítka Opportunity v Planum Meridiani. Delší osa 87 km, kratší 11 km. Kráter Schiparelli je při pravém okraji. Původní snímek je na adrese:

http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/?IDNumber=PIA00004

 



 

Obraz vznikl složením snímků z Mars Global Survoyer (MGS) Mars Orbiter Camera (MOC) a Mars Oddyssey Thermal Emission Imaging System (THEMIS-VIS). Data byla získána mezi dubnem 1999 a lednem 2004. Červený obdélník odkazuje na další snímek.

http://www.msss.com/mars_images/moc/2004/01/24/



 

Snímek z 1. února 2004 pořízený MGS MOC. Uprostřed kráteru Eagle (průměr asi 20 m) vidíme přistávací modul. Velký Endurance kráter u pravého kraje má průměr 132 metry. Pod ním dopadl tepelný ochranný štít (heatshield impact site). Nalevo vidíme stopy plamenů brzdícího raketového motoru a ještě více nalevo brzdící padák.

http://www.jpl.nasa.gov/images/mer/2004-02-09/02_overview_labels-med.jpg



 

Přistávací modul v kráteru Eagle. Narůžovělá obloha v pozadí a nahnědlá barva povrchu neodpovídají realitě a NASA byla za takto nabarvené snímky kritizována. Fotografie ze 14. dubna 2004.

http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpegMod/PIA05755_modest.jpg
http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA05755

 

 

Horní červený kroužek označuje vrtné místo Guadalupe, kde byl nalezen marsovský crinoid (viz http://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006110003). V dolním McKittrick zase "těsto rotini" (http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpegMod/PIA05513_modest.jpg).



Co by "těsto rotini" mohlo být? (Hypotézy)


Před pěti lety jsem "těsto rotini" určil jako možnou zkamenělinu živočicha kmene bryozoa (ectoproctes) rodu archimedes. Po několika měsících jsem se poopravil. Mohlo by to být také doupě nebo chodbička živočicha. Ale stejně tak to mohou být foraminifera, moluskové apod. Souhrnně: Na Marsu se vyvíjel život podobně jako na Zemi.

 

 

 

 

Jak testovat hypotézy?


Jak takovou hypotézu nebo hypotézy testovat, když máme k dispozici pouze fotografie? Položme si dvě prosté otázky. Čím se podobní živočichové živí na Zemi? Komu jsou potravou? Jestliže bychom na některých snímcích Spiritu nebo Opportunity nalezli fosilie nám známých živočichů ze Země nebo jim podobné, které potravní řetězec rozšiřují, pak by to byla silná podpora hypotézy. Přitom nemusíme nalézt bezprostřední predátory. Stačí, když najdeme fosilie živočichů "vyššího" (vztaženo k poměrům na Zemi) nebo "nižšího" vývojového stupně.


Například čím se živí foramina?

 

 


Jednoduše podle vzoru velká ryba požírá malé.


Herbivory, pseudopody, algal cells, bakteriemi, organickými zbytky, carnivory, jinými foraminami, mollusky, fytoplanktonem.

 

 

 

Komu jsou potravou?


Detritivores, molluskům, šnekům (gastropodi, např. Natica), specializovaným požíračům foramin (scaphopodi).



Bryozoa?

Některé mořské organismy se reprodukují asexuálně, agregují do velkých kolonií, vytvářejí skeleton a soutěží s korály o prostor. Vědecké označení je "biohermy".


Korálové útesy jsou tvořeny především kamennými korály. Některé organismy se také podílejí na stavbě korálových útesů, i když korály nejsou. Ale jsou také biohermy. Takovými jsou právě Ectoprocta kolonie.

 

Před pěti lety jsem "rotini" identifikoval jako Ectoprocta archimedes. Na Zemi existuje několik forem tohoto organismu. Všem je společný spirálovitý tvar. Sir Charles Shultse (konstruktér a výzkum fosilií na Marsu) s takovou interpretací souhlasí a dodává, že je velmi zajímavé, že tento organismus žil na Zemi přibližně ve stejné době, kdy na Marsu začaly vysychat oceány, tj. před 360-300 milióny lety. Vyjdeme-li z předpokladu, že život vznikal ve Sluneční soustavě řádově v přibližně stejnou dobu (řádově, tj. stovky milióny let), pak jsou tyto souvislosti skutečně zajímavé. Mohli bychom připustit, že na Marsu vznikl život dříve než na Zemi, poněvadž je dále od Slunce a má poloviční velikost jako Země. Vyšší aktivita Slunce v dřívější fázi vývoje Sluneční soustavy by pak vzniku života na Marsu tolik nevadila jako na Zemi.

 

 

Bryozoa (Ectoprocta) kolonie v zálivu Akaba. Kredit Jacob Dafni.
http://www.dafni.com/corals/2.htm

 

 

 

Gyrolith?



"Těsto rotini" by mohlo být také doupě nebo chodbička živočicha. Rostliny a živočichové po sobě zanechávají stopy. Například různé plyny svým dýcháním, otisky listů nebo končetin, zkamenělé části svých těl, doupata, zkamenělý trus nebo zanechávají stopy v důsledku hledání potravy apod. Odborně se zkamenělým stopám životních projevů rostlin a živočichů říká ichnogenus. Jedním takovým ichnogenem je gyrolith.


Gyrolith je vertikálně orientované doupě v nějaké usazenině (sedimentu) s pevným spirálním tvarem po celé své délce. V obou případech se uvažuje o důsledku činnosti nějakého členovce. Všeobecně se soudí, že Gyrolith je obytná nora běžná na okrajích moří a že vertikální morfologie (tvar a stavba útvaru) reprezentuje specializovanou obytnou architekturu, která umožňuje uniknout extrémnímu kolísání slanosti (salinity) v poloslaném prostředí.

Takže i takové objasnění by se hodilo k vysychajícímu marsovskému oceánu. Bohužel nebyly nalezeny žádné vertikální formy, takže na gyrolith nelze usuzovat. Obrušování kamenů to ani neumožňuje.

 

 

Foto Gyrolithu. Kredit: J.Renner.

 

 

 

 

Serpulid?

Serpulidae jsou doloženy v každé době počínaje prekambriem. Jsou to přisedlí červi, často v koloniích. Na obrázku s ectoprocta je serpulid obrostlý a proto nejsou rané části viditelné a pozdější nemají výraznou formu.

 

Serpulid usazený na Ectoprocta archimedes.

http://www.lakeneosho.org/Miss19.html

 

 

 

Kmen:

Annelida

Třída:

Polychaeta

Řád:

Canalipalpata

Podřád:

Sabellida

Čeleď:

Serpulidae



Svou velikostí a tvarem by "těsto rotiny" více odpovídalo serpulidu. Ectoprocta archimedes má totiž ostrý obvod, z kterého vycházejí jemná chapadla, zatímco "těsto rotiny" má okraje zaoblené.

Serpulid (spirální trubkový červ). Celková délka ulity je 1,5 mm. Chapadly červ loví plankton a vyměňuje plyny.

 

Kredit: SCRIPPS Institution of Oceanography



Diskuse

Počáteční odbývání nálezu jako důsledek vrtání RATem (Rock Abrasion Tool) brzy skončilo. Tak jemnou segmentaci by hrubý RAT nikdy nesvedl. Pokusy vytvořit RATem přesnou "rotini" kopií na Zemi totiž ani nezačaly. Vedoucí oddělení na využití vozítka Stephan Gorevan prohlásil, že ani neví, jak by takový test měl vypadat. Domnívá se, že útvar vznikl v důsledku kontaktu mezi RATem a horninou, nicméně zopakování jevu prý není možné. Stephan Gorevan je současně předsedou firmy Honeybee Robotics, tj. firmy, která vrtácí zařízení vyrobila. Stereoskopický pohled na útvar to ale vyvrací. Je totiž všude zaoblený bez hran.

Jaké problémy s tím měli pracovníci NASA ukazuje článek "Je na Marsu život? Hledá se důkaz pevný jako skála." Barry DiGregorio (Cardiff Centre for Astrobiology) například prohlásil, že na první pohled to vypadá jako listnatý lišejník. Ovšem jenom na první pohled. Nelze prý vyloučit, že by to mohla být stromečkovitá forma železnatých oxidů.

tereoskopický pohled na "rotini" to ale vyvrací. Objekt není plošný jako u pseudofosilií vzniklých oxidací železa nebo manganu.



Pseudofosilie.



Neklid pracovníků JPL (Jet Propulsion Laboratory, Laboratoř proudového pohonu) zdokumentoval James Oberg. Poukázal na skutečnost, že jediným slovem se výzkumník mohl doživotně připravit o svou pověst solidního vědce a eventuelně přijít o zaměstnání. To slůvko bylo "zkamenělina". Zejména také proto, že s tímto slůvkem přišel jako první R. C. Hoagland, nechvalně známý "Tváří z Marsu" a jejím umělém původu, o níž se později zjistilo, že je to iluze. Počáteční rozpaky vystřídal strach. Jenže s fosiliemi se Hoagland tentokrát nespletl a na fotografii NASA jako první na světě správně rozpoznal fosilii crinoida. Podrobnější analýza fotografie NASA je na gnosis9.net "Lilijci na Marsu" a Hoaglandův objev rozšířila o další podrobnosti.


Závěr

Vzhledem ke své morfologii a vzhledem k dalším nálezům fosilií na Marsu je útvar rotini jednoznačně biologického původu. Buďto se jedná o fosilii živočicha nebo výsledek jeho činnosti. Pro přesnější určení by bylo nutné na Mars dopravit mnohem dokonalejší roboty nebo vzorky dovézt na Zem. Do té doby nám všem zůstává široká škála přesvědčení, Například, že útvar vznikl foukáním větru, chemickými reakcemi, činností RATu apod. Nebo zde v článku uvedené možnosti. Rotini způsobil v mediích mnoho povyku pro nic. V důkazovém řetězci minulého života na Marsu není jeden z nejdůležitějších. Důležitější jsou jiné nálezy, které ale medií bohužel buďto vůbec neproběhly nebo tak okrajově, že zapadly. Například nálezy crinoidů, stromatolitů, amonitů, blastoidů, mořských ježků, trilobitů atd. Včetně ichnogenů těchto živočichů.



Zdroje

Serpulid: http://cmbc.ucsd.edu/Research/student_research/MAS_capstone/Life_at_Bird_Rock/Gallery/
Gyrolith: http://www.envs.emory.edu/faculty/MARTIN/ichnology
Bryozoa Archimedes: http://www.3dham.com/3dfossils/arch.html
RAT: http://www.honeybeerobotics.com/rat_images2.html
dobré stereogramy: http://marsfossil.home.netcom.com/



Dodatky

Trojrozměrné vidění bez pomůcek je výhodné tehdy, když chcete řadu stereogramů zběžně rychle prohlédnout. Předpokladem ovšem je, že to umíte rychle. Na oba obrázky se opět díváte ze vzdálenosti asi tak půl metru od obrazovky monitoru. A sice přibližně někam mezi oba obrázky a do "útrob monitoru". Jakoby za snímek. Můžete toho docílit také tak, že se sice na stereosnímek budete upřeně dívat, ale myslet budete na něco úplně jiného. Například vnitřek monitoru. Pokud vnitřek neznáte a nenapadne vás si jej představovat, můžete vzpomínat na nějakou událost. Když se to povede, tak se začíná vytvářet třetí zdánlivý obraz mezi těmi na obrazovce. Na ten se soustředíte a asi tak do pěti vteřin vnímáte trojrozměrně.


Při nezaostřeném soustředění nesmíte pohnout hlavou a nesmíte svou pozornost příliš upnout na nějaký detail. Stále totiž civíte na třetí obrázek za obrazovkou. Jestliže se třetí obraz vytvořil, lze adaptaci urychlit tím, že nepatrně změníte zdánlivé ohnisko uvnitř monitoru. Prostě se zadíváte malinko vlevo nebo vpravo. Stačí si také vyzkoušet zda podívání se jenom vlevo nebo jenom vpravo adaptaci urychlí. Záleží totiž na tom, které oko je při vnímání dominantní. Pokud se trojrozměrné vidění nedaří, tak jste udělali jednu z následujících chyb:


- příliš jste zaostřili nějaký detail v levém nebo pravém obrázku

- zaostřili jste pozornost někam úplně mimo obrázek

- přiblížili nebo vzdálili jste hlavu příliš rychle od obrazovky

- pohyby do strany škodí méně, ale je lepší je také je vyloučit

- sundejte si dioptrické brýle a zkuste to bez nich


Rozhodujícím klíčem k trojrozměrnému vidění je vytvoření zdánlivého třetího obrázku a soustředění pozornosti na něj. Jakmile se trojrozměrné vnímání ustálí, můžete se soustředit na zkoumání detailů obrázku. Dokonce můžete přepnout na levý nebo pravý obrázek. Během celého trojrozměrného vnímání vidíte tři obrázky. Příliš časté opakování na trojrozměrnou adaptaci může vést ale k tomu, že se vám začne točit hlava nebo začnete ztrácet rovnováhu nebo vás začne bolet hlava.

 

 

[1] Při určování směru otáčení lidé podvědomě vztahují pohyb na dvanáctku na ciferníku a také pouze v rozmezí od 9 hodin do 15. Kdyby se vztahovali na šestou hodinu v rozmezí od 3 do 9 hodin, byl by směr otáčení opačný. To ale naštěstí nikdo nedělá, takže tohoto podvědomého triku lze použít k tomu, aby definice byla jednoznačná a nedocházelo k nedorozumění.



Igor Tureček

 

 

Zdroj: http://gnosis9.net

 

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.