Kdo je Online

Právě přítomno: 101 hostů a žádný člen

3302045
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1539
1714
5545
2074758
39273
88338
3302045

Your IP: 35.173.47.43
2019-09-17 19:58

 

 

 

 

Atlantida

 

12-03-2006

@Brana

 

Atlantida, jak už víš, nebyla pouze oblast s několika ostrovy v dnešním Atlantickém oceánu, ale je to velmi stará civilizace, která osídlovala rozlehlé oblasti tehdejšího světa. Ano, tehdejšího, protože v prvopočátcích této kultury vypadala Země úplně jinak, než jak ji znáte dnes. Byla čistou a láskyplnou planetou s pestrou paletou živočichů i rostlinstva, kteří tady existovali společně ve vzájemné harmonii. I postavení pevnin, ostrovů a kontinentů jako takových bylo zcela odlišné. Především zemská osa neprocházela dnešním územím Antarktidy, ale byla vychýlena až po katastrofě, která následovala po zničení sousední planety Malony. Ta, ač přímo neměla sousedství se Zemí, svým pohybem a následnou vlnou energií těžce poškodila tehdejší svět. Na Zemi došlo k několikerému posunu pólů. V době Atlantidy vedla zemská osa oblastí dnešního Mexika, které bylo jejích severním pólem. Pod dnešním obrovským sněhovým příkrovem se ukrývá kontinent, který hrál v existenci prvních dvou civilizací nemalou úlohu. 

Bytosti této první civilizace byly obdařeny mimořádnými schopnostmi – od komunikace telepatií, teleportace, komunikace se světem zvířat i rostlin, tak také měly neomezený kontakt s bytostmi Vesmíru. Vznikl tu svět, který byl skutečným rájem. Nebylo konfliktů, závisti a nevraživosti, byla jen potřeba vzdělávat sebe sama a rozšiřovat vědomí této planety dál do kosmu. Tento stav věcí trval v přepočtu několik miliónů let – měřeno vašimi hledisky – a byl by pokračoval i dál, kdyby se na Zem nedostaly výbojnější komunity, které rozvířily poklidnou hladinu zdejšího života. Nebavilo je rozšiřovat svoje vědomosti a zdokonalovat se na Zemi v ještě fyzickém těle, ale toužili po dobrodružství a stahovali sebou obyvatele tehdejší Atlantidy. Docházelo postupně k roztržkám a třenicím, ale stále více jich propadalo novému směru myšlení, který, jak se později ukázalo, znamenal zkázu pro ně všechny. Opět to nebylo otázkou několik desítek let, byla to staletí, která ovlivňovala lidi natolik, že se odvrátili od svého Stvořitele a dali se cestou vlastních osobních požitků. Opět, tak jako vždy, se vytvořily dvě skupiny bojovnějších atlanťanů a postavily se proti sobě. Bylo jen otázkou času, kdo a jak udrží své pozice, na kterou stranu se přikloní štěstí.

 Začaly opravdové boje, do kterých bylo postupně vtaženo i obyvatelstvo, které zatím nečinně přihlíželo soupeření obou stran. A protože se začalo uvědomovat neudržitelnost situace, emigrovalo z tehdejšího centra a odcházelo osídlovat oblasti poblíž, později i území vzdálenější od původního centra civilizace. Protože okolní svět byl osídlen bytostmi na nižší úrovni, vyhledávali oblasti neosídlené, vzdálené jakékoliv domorodé civilizace. Přesto všechno docházelo postupem času k asimilaci s původními obyvateli, neboť způsob života a obživy jim nedovoloval zůstávat trvale na jednom místě. Ne všude byl vliv atlanťanů stejně silný. Rozdrobili se na různě velké skupiny. Žili pak v izolaci a s nimi odcházely a umíraly znalosti, které měli, neboť je už neměli komu předávat. Nebo naopak domorodé obyvatelstvo pochytilo a přijalo za své některá učení, která ovšem postupem času upadla nebo byla přetočena natolik, že jejich původní záměr byl zapomenut. Je nutné pochopit, že tato část světa, tedy dnešní Antarktida, byla centrem vyspělé civilizace, která přišla z hvězd. Byly to bytosti, které odešly osídlit tento svět dobrovolně a s láskou, chtěli žít vedle původního domácího obyvatelstva v harmonii a klidu.

Víš, je těžké pochopit, že na jedné straně tady žili bytosti s průměrnou délkou života 250-280 000 let a na straně druhé bytosti vzniklé křížením, či úplně první a původní, jejichž délka života byla pár desítek let. Ale postupně se všechno začalo vyrovnávat. Tím, že atlanťané se odklonili od zákonů Stvořitele, začala se zkracovat i jejich délka života. A protože poměrně dlouhou dobu, velmi zhruba asi 100 000 let, trvalo, než se přizpůsobili novému myšlení, také jejich věk se zkracoval postupně, nikoliv skokem. Snížil se asi o polovinu, ale jejich počet klesl na poměrně nízkou úroveň. Stále mezi nimi existovaly rozdíly v myšlení a v pohledu na svět, ale právě tato disharmonie měla velký vliv na energetický obal Země. Zdá se to neuvěřitelné, ale každé zlo, které je tady spácháno, pociťuje Země těžce a vy si nedokážete představit bolesti, které jsou jí tím způsobovány. A protože do té doby byla čistou a klidnou planetou, která už měla za sebou klimatické změny i posuny pólů, působilo to na ni značně destruktivně.

Lidé Atlantidy si uvědomovali obrovský dopad těchto třenic a ve snaze zlepšit a upravit stav věcí se začali horečně snažit o nápravu. Ale bohužel právě toto velké chtění změnit situaci za každou cenu urychlilo zánik této civilizace. Nepřemýšlej, milá naše, nad tím, jak a kdy to bylo, trvalo to skutečně miliony let – asi 7 850 000 let. A protože civilizace byla vyspělá, stejně vyspělé a dokonalé byly i zbraně, které byly vyrobeny – ať už na obranu, či k útoku. V každém případě jejich použití mělo negativní dopad především pro atlanťany samotné. Velká část obyvatelstva byla zničena smrtícími zbraněmi, část před vypuknutím konfliktu odešla do okolního světa – tedy na území přilehlá k Atlantidě, část se vrátila tam, odkud pocházeli jejich předkové. Ti kteří zůstali na Zemi, nevěřili, že konflikt může mít tak velké následky a že může být počátkem konce jejich duchovně vyspělé civilizace. Ale stalo se tak a protože území bylo dlouhou dobu neobyvatelné, nezbylo, než se přizpůsobit životu v novém prostředí. Ale tady byl opět problém.

Původní obyvatelstvo černé rasy bylo postupně zušlechťováno genetickou cestou tak, aby se vytvořil univerzální typ pozemského člověka. Cesta časově velmi náročná, neboť každé nově vzniklé bytosti bylo nutné dát dostatečně dlouhý čas na to, aby se adaptovala a sama ukázala, jaké možnosti k přežití genetickou cestou získala. Tedy vidím, že moc nerozumíš. Na jedné straně vyspělé bytosti lidského vzhledu s velkými znalostmi, ale bez místa, které by jim skýtalo záruku přežití a také v poměrně nízkém počtu na přežití, na druhé straně mutanti bez patřičných znalostí duchovních, ale v početnějším stavu. Aby si potomci atlanťanů zachovali svou rasu, vstupovali v těsný kontakt s těmito polidštěnými bytostmi. Bohužel rodily se další a další monstra, která neskýtala naději na udržení vyspělé civilizace. Ztráceli schopnost dlouhého věku, což souviselo také se změnou prostředí. Ale především to byl duchovní úpadek, který znamenal úplný zánik této vyspělé civilizace. Přesto se její zbytky nacházejí na velmi vzdálených místech Země, neboť ne všichni atlanťané chtěli natrvalo upustit od původního svého poslání. I tam dál rozvíjeli své schopnosti a zůstali věrni odkazům Stvořitele. Nedokázali ale zabránit pádu a zkáze svého lidu.

To, co se ve svých počátcích jevilo jako pošetilost a rozmar, dorostlo časem nekontrolovatelných rozměrů a přineslo smrt mnoha miliónům bytostí. Už tady je pro vás důležitý moment, na který je nutné nezapomenout. Vše nové, co vybočuje z cesty, která vás vede ke světlu a lásce, musí zmizet a to pokojnou, ale velmi nekompromisní cestou, protože v budoucnu může dorůst rozměrů, které už nebudete schopni bez zásahu zvenčí zvládnout. Tak to byl počátek i konec l. Atlantidy.

Druhá civilizace Atlantidy byla tvořena opět bytostmi, které sem přišly z jiných vesmírných světů, a to za účelem nastolení harmonie a lásky a obnovení starého řádu. Ale Zem už byla těžce poznamenána konfliktem a trvalo jí mnoho tisíc let, než se vrátila energetická rovnováha jejího systému. Přesto osídlenci začali zúrodňovat kontinent první Atlantidy, který za tu dobu doznal určitých změn. Okrajové oblasti dnešní Antarktidy se oddělily a jako ostrovy putovaly do moře nebo se prostě ponořily pod moře. Byla použita tehdejší velmi vyspělá technologie, která umožnila odstranit pozůstatky konfliktů a vše, co bylo na překážku rozvoji nové civilizace. Lidé začali pracovat jak na svém novém domově, tak také pokračovali ve svém duchovním rozvoji svých osobností. Délka života těchto obyvatel už nebyla tak dlouhá, řádově několik desítek tisíc let, protože podmínky na Zemi byly odlišné od těch, které umožňovaly dlouhý statisícový věk prvních obyvatel. Bylo to následkem zvýšení se hustoty Země  a jejích vibrací. Já vím, že je to zajímavé. Život tehdy tady na Zemi měl úplně odlišný ráz, než tady a teď. Nyní je mnohonásobně hrubší než tehdy. Vše bylo lehčí a průzračnější, myšlení přímější a jednodušší, vibrace vyšší. To jsme pořád ještě v období, které je před několik miliony let. Zdá se ti to nemožné, ale souběžně s životem těchto druhých atlanťanů, kteří žili na svém území a de facto odděleně od zbytku Země genetičtí inženýři prováděli pokusy o zušlechťování původní fauny. To byla opravdu období, která si nedokážeš představit – byl to opravdu časově velmi dlouhodobý projekt, na jehož konci stál Adam Kadmon – člověk pozemský. Ale to už zabíháme do velmi nedávné minulosti.

Katrin

 http://vzestup.stesticko.cz/ [Materiály věnované vzestupu a duchovnímu růstu.]

 

 

V hypnotické regresi

 

06-02-2006

@Brana

 

Věčná záhada bájných předpotopních kontinentů – Kaskáry, Lemurie, Atlantidy, zemí Shambala a dalších od nepaměti lákala mnoho amatérských badatelů k odhalení jejich tajemství a potvrzení jejich dávné existence. Nejdiskutovanějším kontinentem je nepochybně Atlantida, umísťovaná snad po celém světě. Nejčastěji však mezi Ameriku a Euroasijský kontinent (což souvisí zřejmě i s názvem Atlantského oceánu).

Jako zdroj informací se obvykle uvádí Platónovy (427-347 př. n. l.) dialogy Timaios a Kritias, kde je popisován rozhovor mezi egyptskými kněžími a Solónem (aténský státník), ve kterém ho kněží informují o existenci dávného velkého ostrova v Atlantiku. Platón se vše dozvěděl od svého dědečka Kritia, který čerpal informace ze zápisků Solonových (639-559 př. n. l.) z doby jeho pobytu v Egyptě, kde byl hostem kněží ze Sais. Tyto zápisky jsou natolik přesné a obsáhlé, že je málo pravděpodobné, že jsou pouhou Solonovou fikcí.

Důkazem existence se až do dnešních dnů zabývalo na 20 000 autorů, mj.  Plinius, Voltaire, Francis Bacon, v posledním století Ignacius Donelly, E. H.  Thomson, L. Spence, Charles Berlitz a další. Nelze však opomenout i zprávy "spícího proroka" Edgara Cayceho, který ve svých sděleních, jejichž odesílatelé byly osobnosti (duše) žijící kdysi v Atlantidě, hovoří podrobně o mnoha událostech v životě Atlanťanů. Poskládáme-li jednotlivá sdělení do celistvého obrazce, obdržíme tu nejpřesnější zprávu o Atlantidě.

Nesporně zajímavé jsou výzkumy německého učitele Joachima Rittstiega, který během svého působení na německé škole v El Salvadoru studoval mayskou civilizaci. Naučil se jazyk "zuyua", kterým hovořila mayská šlechta ještě v době nájezdů conquistadorů. Od starých mayských kněží se dozvěděl o dávné historii Mayů, kteří za svoji pravlast považovali Atlantidu s hlavním městem Atlan, jehož symbol se objevuje i v "Drážďanském kodexu", jedním z mála zachovaných písemných mayských dokumentů. Podle vyprávění byla pravlast zničena obrovskou katastrofou a její obyvatelé si museli najít novou vlast.

Hypotézu o společném původu vyspělých dávných civilizací ve Střední Americe, Egyptě a na dálném východě podporuje i fakt, že stará stavební díla mayské civilizace se vyznačují stejnými prvky, jako civilizace v Egyptě a Číně (pyramidy orientované dle vesmírných aspektů, hieroglyfické písmo, pojetí Slunce jako božstva, mumifikace zemřelých apod.). Kolonie Atlantidy prý sahaly do jižní i severní Ameriky, za oceány zahrnovaly i celou Evropu, na východě Čínu a Japonsko. Jedná se ovšem o dobu před 10 000 a více lety. Zde bude zřejmě původ znalostí všech nyní historicky doložených civilizací a původ všech bájí o dávných všemocných Bozích řeckého a římského Panteonu. Zde je původ i mimořádných znalostí pradávných učenců, jejichž střípky se dochovaly jako nevysvětlitelné znalosti a kulturní vyspělost starých civilizací Egypta, Číny, Indie, Keltů, Dogonů a mnoha jiných.

Především je to informace, že před globální katastrofou, o níž hovoří mýty, pověsti i kanonické knihy mnoha náboženství, vypadaly kontinenty úplně jinak. Většina Severní Ameriky byla pod vodou, východní Asie (Mongolsko) byla úrodnou nížinou, stejně jako severní část Afriky. Atlantida byla největším ostrovem v severním Atlantiku, velikosti dnešní Evropy. Byla osídlena po tisíce let různými rasami hominidů, podle toho jak experimentovali naši stvořitelé. Postupně byli méně "povedené" rasy nahrazeny dokonale vyvinutou "červenou" rasou (předchůdci indiánů) a vytvořila se organizovaná kastovní společnost. Obyvatelé Atlantidy vyvinuli řadu ničivých zařízení, určených k vyhubení zrůd, po neúspěšných genetických experimentech, které se však staly jednou z příčin katastrofy.

První katastrofa postihla Atlantidu asi 50 000 let př. n. l. Narůstala tektonická činnost a začalo stěhování obyvatel na východ (Pyreneje, Španělsko) i na západ (Střední a Jižní Amerika). Sociální situace v Atlantidě se zhoršovala a začal morální i fyzický úpadek společnosti. Další katastrofa – potopa – postihla Atlantidu asi před 28 000 lety a nastalo další stěhování obyvatel. Stejně postižen byl i kontinent Lemurie, který zanikl v Tichém oceáně. Tyto události se tradují v mnoha bájích a mýtech jako potopa světa.

Podle Cayceho byli Atlanťané technicky velmi vyspělou civilizací, ovládali elektrickou i atomovou energii, poznali řadu vesmírných energií, které my dosud nedokážeme využívat. Na vysoké úrovni bylo i zemědělství, astronomie, lékařství a všechny duchovní vědy. Forma vlády byla monarchie, král vládl s pomocí své rady. Společnost se dělila na tři třídy: vládnoucí – bohatí, mocní lidé a kněží; střední třídu – státní úředníci, učitelé, policie, armáda; a pracující třídu – dělníky a rolníky. Tedy nic nového pod sluncem.

Morální a společenský úpadek Atlantidy byl dovršen kolem roku 10 000 př. n. l., kdy byla již velká část obyvatel vystěhována. V té době byl zneužit centrální zdroj energie a po obrovském výbuchu se zbytek Atlantidy ponořil do moře. Zbytkem Atlantidy jsou nyní Bahamské ostrovy. Vysídlenci z Atlantidy založili středoamerické indiánské civilizace (Mayové, Inkové aj.), civilizaci v Egyptě a Mezopotámii i civilizace v Evropě na britských ostrovech a Pyrenejském poloostrově. Podle některých autorů byl právě megalitický komplex Stonehenge vybudován asi před 16 000 roky Atlantiďany, jako komunikační a energetické zařízení, pracující s vesmírnými a zemskými silami.

Původ obyvatel Atlantidy je podle sdělení jasnovidců ještě fantastičtější. Na Zemi přicestovali ze své původní vlasti, ze souhvězdí Plejády (400 světelných let od Země) asi před 30 000 roky. K cestě vesmírem údajně nepotřebovali kosmické lodě, ale cestovali v duchovní (energetické) formě a svá hmotná těla si vytvořili přímo na Zemi. Jejich posláním bylo geneticky vytvořit lidskou rasu z primitivních hominidů, žijících na Zemi. Prý k tomu stačilo, aby se jejich vyspělé duše vtělily do těchto hominidů, kteří sloužili jako nástroj duší, neboť stavba jejich těla to optimálně umožňovala.

Plejáďané vybudovali na Zemi řadu chrámů, sloužících k energetickým a duchovním transformacím, kde rozhodující roli hrálo místo, tvar stavby, orientace ke světovým stranám a kosmickým objektům. Dědictvím této tajné "posvátné" geometrie je výstavba gotických katedrál, kde jen zasvěcenci znali potřebné geometrické vztahy, nutné k ovlivňování vědomí návštěvníků. Tyto stavby totiž skutečně sloužily a slouží ke spojení s Bohy, nikoli jako církevními představiteli, ale jako inteligentním informačním polem. To je ta vznešená atmosféra, která na nás v každém chrámu působí, zejména však v těch, které jsou postaveny podle prastarých pravidel. (viz kniha "Tajemství katedrál")

Podle jiných mediálních sdělení existovala atlantská civilizace až 100 000 let, což je ve srovnání s délkou současné civilizace (cca 6 000 let) doba až neuvěřitelně dlouhá, muselo se tedy jednat o civilizaci mimořádně duchovně a technicky vyspělou. Osobně jsem přesvědčen, že většina bájí a pověstí o Bozích, kteří přišli z vesmíru, má svůj původ ve zbytcích techniky u posledních Atlanťanů, jejichž znalosti a moc musely být nesrovnatelně vyšší, než u nově vytvořené lidské civilizace. Tyto pozůstatky jsou prý dosud ukryty na některých místech na Zemi a střeží je několik zasvěcenců, protože jejich objevení by v současné době mohlo způsobit novou globální katastrofu. Jedno z míst je prý pod velkou (Cheopsovou) pyramidou a sfingou, jiné jsou v jeskyních v Tibetu a Ecuadoru. Je zřejmé, že tato civilizace musela znát i jiné zdroje energie, než naše civilizace, neboť zásoby fosilních paliv a nerostných surovin nám zanechala téměř nedotčené. Nebo je to právě důkazem neexistence pradávných civilizací?

V různých sděleních, získaných za pomoci hypnotické regrese, se lidé zmiňují o svém předchozím životě v Atlantidě a uvádějí řadu neuvěřitelných podrobností. Těchto sdělení bylo získáno již několik set od mnoha lidí z celého světa, kteří se prokazatelně neznali a předtím se o Atlantidu nikdy nezajímali. Shodu informací proto nemůžeme považovat za náhodu ani nelze hovořit o nějakém vzájemném ovlivnění. To, že existuje lidská duše, která je nesmrtelnou energoinformační podstatou člověka, považujeme za zcela prokázané a je proto jisté, že za jistých okolností z ní můžeme čerpat. Informace. Podle těchto sdělení byly zdrojem energie krystaly, které transformovaly kosmické a zemské energie do použitelné formy. Nikdo dnes nepochybuje o tom, že ve vesmíru existují obrovské elektromagnetické, gravitační a jiné síly, jejichž podstatu dosud neznáme. Stejné síly se vyskytují i na Zemi, právě elektromagnetické pole Země je zřejmě rozhodující pro život. Většina z nás zná působení krystalů různých minerálů z vlastní zkušenosti, zejména křišťál je velmi oblíbený. V Atlantidě prý jako zdroj energie sloužily krystaly až 6 m dlouhé o průměru téměř 2 metry. Tato energie se nazývala "maxin" a v krystalech vznikala transformací energie zemského jádra "navaz", energie Slunce a energie centrálního slunce Galaxie. Toto se zdá být logické, neboť vždy se jedná o centrum nějaké soustavy. O podstatě této energie nic bližšího nevíme, je však pravděpodobné, že se jednalo o nějaký druh elektromagnetické energie, která se vyskytuje všude ve vesmíru. Tato energie se rozváděla bezdrátově za pomoci energetických věží. I dnes jsme již schopni přenášet poměrně velké množství energie pomocí laserového paprsku, o přenosu za pomoci elektromagnetických vln již nikdo nepochybuje, neboť radiopřijímač a televizi má každý obyvatel civilizované země. Se zneužitím energie souvisí zřejmě i zánik Atlantidy, pokud Atlanťané objevili možnost přeměny hmoty na energii, jak se lze dozvědět ze správ získaných v hypnotické regresi. Na Internetu najdeme mnoho zajímavých sdělení o Atlantidě na téměř milionu webových stránkách. Jsou tam i sdělení získaná ve změněném stavu mysli. Například Ingrid Bennetová popisuje detailně svůj život v Atlantidě takto:

Byla jsem krásnou blondýnkou. Každý den začínal péčí o tělo, podle hesla: "Tělo je chrám duše." Měla jsem dlouhé, průsvitné šaty. Podobné oděvy nosili všichni, i muži. Barva oděvu harmonizovala s naší aurou. Nebyla jsem vdaná, instituce manželství neexistovala. Lidé žili v párech na základě svých citů. Náš sexuální život byl velmi aktivní, byla to součást zdravého způsobu života. Často jsem si hrávala s delfíny, dokázali jsme se dorozumívat telepaticky, stejně jako s jinými lidmi a zvířaty. Delfíni byli velmi mírumilovní a věrní tvorové, kteří neznali žádné negativní myšlenky. Kromě toho nám doplňovali i životní energii.

Atlantiďané ovládali dokonale přímé přenosy životní energie a informací. Například učení probíhalo ve zvláštních učebnách, kde byly informace z krystalů přenášeny přímo do mozků, přesněji řečeno do informačního pole člověka. Děti se takto učili již od 3 let. Život v Atlantidě byl orientován na duchovní stránku, neboť materiální potřeby byly uspokojovány vysoce rozvinutou technikou. V popředí zájmu bylo umění, věda, hry, pěstování květin a různé jiné osobní záliby.

Bennetová se zmiňuje i o zániku Atlantidy, kdy příčinou byly nezvládnuté pokusy s přeměnou energie vědci, kteří přecenili své znalosti a možnosti. O blížící se katastrofě věděli i delfíni, kteří sdělili obyvatelům přesný den katastrofy a její průběh. Sami delfíni se včas uchýlili na bezpečné místo a mnoho Atlanťanů již měsíce před předpovězenou katastrofou odcestovalo do vzdálených zemí, například do Egypta. Život v nových zemích nebyl lehký, neboť tamější civilizace byla na velmi primitivní úrovni ve srovnání s Atlantidou. Jedinou možností bylo vystupovat v roli Bohů a nechat se uctívat.

Atlantida zanikla náhle za mohutných sopečných erupcí, zemětřesení a uragánů. Smrt pro obyvatele, kteří nestačili včas uniknout, přišla velmi rychle. Mnoho bývalých obyvatel Atlantidy je nyní inkarnováno na Zemi. To jsou všichni ti, kteří vědí, že pro zachování života je nejdůležitější mír, láska, vzájemné pochopení a pomoc. Nedivme se vzniku mnoha sekt a hnutí, propagujících ochranu přírody a duchovní rozvoj. Jsou to jen důsledky toho, že někteří z nás už konec civilizace zažili a poučili se. Bohužel ostatní lidé toto nechtějí stále pochopit.

Bude se opakovat historie? Zanikne naše vyspělá "západní" civilizace? Nastane rozvoj nové civilizace, založené na jiných principech, než jsou peníze a vojenská moc? To záleží jen na nás.


Autor: JaPa

Zdroj: http://sweb.cz/jpavol

 

 

Atlantis / Enki a Ninhursanga / Sargon Akkadský

 

01-01-1970

@Brana


Platónovo vyprávění o Atlantidě má všechny podstatné znaky typické pro skladbu sumerských mýtů. Stejně tak jako sumerské mýty začíná Platón vyprávění úvodem, popisujícím rozdělení sféry vlivu mezi bohy losem. Totožný princip rozdělení světa je uveden i v sumerském mýtu Enki and Ninhursanga. Sumerskou a Akkadskou teologickou představu rozdělení světa mezi bohy losem, potvrzují i úvodní řádky dalšího akkadského mýtu "Inúma ilú awílum" "když bohové (ještě byli) lidmi"


-Bohové si kdysi spravedlivě bez sporu losem rozdělili zemi.

-Poseidon získal losem ostrov Atlantis. Enki získal ostrov Dilmun.

-Bohové vytvořili člověka pro své potřeby, aby za ně konal práce a přímo ho i řídili:

-Genealogické vazby mezi bohy popisované Platónem, jsou totožné s mezopotámskou tradicí
...

Bez ohledu na zřejmý kosmologický podtext popisu půdorysného plánu sídelního města Atlantských králů Platón o obyvatelích Atlantidy v Kritiovi dále říká: "Kámen lámali kolem dokola vespod na středním ostrově i vespod na pásech na vnější i vnitřní straně, jednak bílý, jednak černý, jednak červený, a tím zároveň vylamovali v nich po dvou stranách loděnice, přikryté samotnou skalou. A domy stavěli z části jednobarevné, z části pro okrasu pestré z kamenů rozličných barev, využívajíce takto jejich přirozeného půvabu."

 

Převzato:   http://www.i-atlantis.com/

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.