Kdo je Online

Právě přítomno: 278 hostů a žádný člen

3503259
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
2089
4923
19090
2253640
76010
88344
3503259

Your IP: 18.205.176.85
2019-11-22 08:49

 

 

 

 

Neočekávaný objev tří pyramid v severní Itálii

 

 

 

Italská Gíza - Montevecchia / Tre Piramidi

 

Copyright: WM magazín 2003, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

.TOPlistWM magazín: www.mwm.cz

 

ITALSKÁ GÍZA - 1.ČÁST


"Velký zájem médií vzbudil nedávný archeologický nález: pomocí satelitní fotografie byly v severní Itálii poblíž města Montevecchia (40 km od Milána) objeveny tři pyramidy.“


„Jsou to první pyramidy objevené v Itálii a jejich rozměry jsou vskutku působivé; nejvyšší pyramida je 150 metrů vysoká. Jak ukázaly nedávné vykopávky, jedná se o kamenné stavby. Dnes jsou již zcela pokryty zeminou a vegetací a vypadají jako kopce.“


„Sklon stěn všech tří staveb je 42-43 stupňů a jsou situovány podle souhvězdí Orion, tak jako pyramidy v Gíze.“


„Doba jejich vzniku není doposud přesně stanovena, zcela určitě jsou však starší než 3000 let. Poblíž staveb nebylo nalezeno nic, co by pomohlo přesnějšímu datování. V oblasti není známa žádná starověká civilizace té doby, schopná vytvořit podobné stavby (lidé, kteří zde žili, byli hlavně sběrači a lovci).“


„Zpráva o objevu tří pyramid v Itálii byla otištěna v mnoha denících, přesto dodnes nebyl proveden žádný archeologický výzkum.“ 

 

  Marco V. Varese, archeolog

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 
Neznámé pyramidy v Itálii


Miniexpedice WM magazínu vyrazila do italské vesničky Montevecchia nad ránem, ve čtvrtek 8. května 2003. Jelikož jde o zcela nový objev, bližší popis místa není nikde uveden. K dispozici byla pouze nejasná fotografie celého území a satelitní snímek hledaných pyramid.

 

 

    

 

 

 

 

 

 

Foto: Lombardia net


Výzkumníci plní očekávání se po čtrnáctihodinové jízdě (cca 1200 km) posléze dostali až do oblasti poblíž města Bergamo. Tato část italské Lombardie je velmi členitá, plná kuželovitých kopců, klikatých údolí a úzkých silnic. Navigace a cestování po přeplněných a chaoticky značených silnicích v zemi, kde plná čára a červená na semaforu nic neznamená, je záležitost pouze pro řidiče s pevnými nervy. 


Každá větší terénní vyvýšenina s terasovitými políčky nám připomínala „pyramidu“ na fotografii. Několikrát jsme skutečně zastavili (a tím i kolonu troubících aut za námi) v domnění úspěšného nálezu, ale byl to jen další omyl. V místním marketu jsou k dostání pouze mapy bez vrstevnic s velkým měřítkem z nichž lze jen odhadnout, kde je nějaký kopec či údolí. Mít k dispozici poctivou českou turistickou mapu s vykreslenými vrstevnicemi a důkladným popisem, bylo by pátrání po pyramidách mnohem snazší. Několik hodin zbývajících do soumraku jsme věnovali hledání vesničky Montevecchia, což byl skutečný problém. Spousty neznačených odboček, nepřehledné území a dopravní zácpy, to vše dohromady kladlo vysoké nároky na hlavního navigátora výpravy. Na jeho příkazy „vpravo, vlevo, přibrzdi“ nebo „tady jsi měl odbočit“ musel řidič reagovat ihned, bez ohledu na dopravní situaci. Ke zvuku italských klaksonů jsme často přidávali i náš a s úspěchem si tak vynucovali potřebný směr jízdy. Navigátor expedice, Tomáš, si zaslouží veřejnou pochvalu.


Cestou jsme místním lidem často kladli otázku: „Dove e Montevecchia? nebo „Dove e tre pyramidi?“ Nikdo nám ale nedokázal odpovědět a bylo zřejmé, že o pyramidách nikdo nic neví. Soumrak nás zastihl v hledané vesničce, pyramidy jsme však ten den již nenašli.


Snídaně v místním hotelu přešla v delší poradu – jak dále postupovat při hledání? S jedinou fotografií v jedné ruce a mapou v druhé jsme vyrazili na místní „polní“ cesty. Byla to nakonec spíš intuice, než nějaký přesný plán, která nás zavedla mezi zalesněné kopce. Zde jsme na silničce, jíž se stěží protáhne jedno auto, zastavili na jakési vyhlídce do krajiny. V dáli se tyčil „podezřelý“ terasovitý kopec, pod námi desítky dalších. Který z nich je pyramida?

 

Nutno připomenout, že italské pyramidy jsou zaneseny hlínou; nelze si je představit jako ty egyptské. Kdyby se nám podařilo lokalizovat alespoň jednu z nich, další dvě už bude snadné najít. Zdánlivě velmi jednoduché. Dlouho jsme znovu studovali fotografie. Jedna z pyramid má na vrcholku nepřehlédnutelné vysoké túje, podle snímku čtyři. Kopec se nazývá Cedera a před tisíciletími sloužil jako keltské obětiště! A takový kopec jsme skutečně spatřili. Přímo dole pod námi se zřejmě nacházela ona pyramida se vzrostlými stromy a více na jih se tyčil další dominantní kuželovitý kopec. Vsadili jsme na „kopec“ se stromy.


Po hraně pyramidy se k vrcholu táhne úzký, kameny vyložený chodník. Pomalu jsme stoupali na horní plošinu s tújemi a keltským obětním kamenem. Nebýt těch štíhlých stromů, snad bychom ji nikdy nenašli. Neexistuje žádné značení, nikde neuvidíte žádnou ceduli, která by upozorňovala na archeologické místo takového významu, jakým je tato nově objevená pyramida.



PRVNÍ PYRAMIDA – Cereda


Délka základny stupňovité pyramidy je cca 100 metrů, sklon stěn 43 stupňů a výška přibližně 50 metrů. Celá stavba je pokryta vrstvou naváté hlíny (spraše), silnou asi půl až tři čtvrtě metru. Od základny k vrcholu jsme napočítali celkem 9 stupňů – teras. Hrany pyramidy jsou dodnes stále jasně zřetelné, i když na mnoha místech došlo k deformacím, ať už sesuvem či lidskou činností. Je tato stavba skutečně z kamene, nebo je to jen „hliněný“ kopec? Na tuto i mnoho dalších otázek jsme se snažili najít odpověď. Až na vrcholu jsme zjistili, že pyramida je v podstatě „trojboká“, čtvrtá strana přechází plynule do terénu. A nejen to. Další skutečnost nám doslova „vyrazila dech“. Strany stavby jsou orientovány ke světovým stranám tak, jako pyramidy v Gíze! 

 

 

     

   
 
 

 

 

 

Odchylka v orientaci


Orientaci stran pyramidy jsme pečlivě zaměřili buzolou a stanovili zeměpisnou polohu pomocí přístroje GPS. Přímo naproti, ve vzdálenosti přibližně dvou kilometrů, se na protějším hřebeni tyčí další pravidelný stupňovitý jehlan. Nabyli jsme přesvědčení, že jde o druhou, a tedy prostřední z trojice hledaných pyramid. Zejména proto, že jde o výrazný kopec ležící na ose sever – jih protínající pyramidu, na níž právě stojíme. Sever naproti tomu nevynikal ničím dominantním. 

 

 

        

 

 


Je to skutečně zajímavé! Veškeré prvky stavby jsou orientovány ke světovým stranám. Orientace je takřka přesná, s malou odchylkou cca 7 – 12 stupňů na severovýchod – úplně stejně jako tomu je u „kamenných stolů“, taul, na MENORCE! Jde o megality ve tvaru písmene T, které zkoumala expedice WM magazínu v roce 2001 (více informací o tomto průzkumu je ve WM magazínu č.6 a 9.).


V době, kdy tyto stavby vznikaly, byla pozice severního magnetického pólu pravděpodobně jinde, než dnes. Jisté je, že tauly na Menorce i pyramida v Itálii vykazují totožnou odchylku od geomagnetického pólu. Kdo je vybudoval, a hlavně kdy vznikly tyto stavby, zůstává nadále tajemstvím. 


Strany pyramidy


Západní strana nekončí u paty pyramidy, ale v její horní třetině plynule přechází do prodloužené roviny s vyšlapanou pěšinou. To je důvod, proč se tato pyramida jeví jako trojboká. Nelze na pohled určit, zda jde o pozdější terénní úpravu či sesuvy půdy ze sousedních kopců. Archeologové zde ještě neprovedli žádné vykopávky, i když tento objev mimořádného významu je už rok starý. Podivuhodný nezájem.


Při pozorné prohlídce stupňovitých teras jsme zaregistrovali některé kamenné prvky vystupující na povrch. Částečně vyčnívající stěny kamenných stupňů spolehlivě dokazují umělý původ stavby. Na jižní straně jsme povrchovým odkopáním obnažili svisle uložené kamenné desky, vodorovně spojené tenkou spárou! Tyto desky tvoří část svislé stěny stupně pyramidy, který se však dlouhodobým působením tlaku na jihovýchodní hraně mírně naklonil a deformoval. Části spodních stupňů jsou ze strany od silnice viditelně rozebrány. Kámen zřejmě posloužil při stavbě domů nedaleké vesnice.

 

 

    

 

 

 

Neznámý jižní jehlan


Naše další cesta vedla k jihu, ke zmíněné terasami zbrázděné dominantě. Tento kopec by měl být prostřední pyramidou a dále na jih bychom měli spatřit i třetí. A zde se opět uplatnily schopnosti našeho navigátora. Nalézt správnou odbočku k vrcholu byl takřka neřešitelný úkol. Ale říkali jsme si, že když všechny cesty vedou do Říma, musí alespoň jedna z nich vést od našeho kopce.


Přímo pod čtyřbokým terasovitým kopcem je parkoviště sloužící návštěvníkům církevní stavby. Kostel Missaglia vyrostl na vrcholu hřebene těsně sousedícího s „naším kopcem“. Obě krajinné dominanty zároveň markují pomyslnou hranici mezi horami a Pádskou nížinou. 


 

 


Na vrchol jehlanu vyšlapaná pěšinka se vine po terasách mezi soukromými vinicemi. Z jeho plochého vrcholu se nám naskytl pohled na celou oblast Montevecchia! Všechny strany této pyramidy jsou dlouhé cca 150 metrů, a jsou opět, stejně jako u předchozí stavby, orientovány podle světových stran! Tento umělý kopec se tyčí do výšky přesahující 70 metrů. 


Nedočkavě jsme se přesunuli na jižní okraj vrcholu pyramidy a naše pohledy pátraly po té poslední. Nebylo však vidět vůbec nic, jen nížina táhnoucí se až za mlhavý obzor! Zavládlo očividné zklamání. Kde může být třetí pyramida, a na čem to tedy vlastně stojíme?


Nezbývalo nic jiného, než znovu a od počátku seřadit stará i nově zjištěná fakta, prostudovat fotografie a stanovit další postup. Vrcholek „našeho kopce“ byl ideální rozhlednou, poskytující výhled po okolním kraji. Na severním horizontu je dolomitská část Alp a na jihu se rozprostírá nekonečná rovina. 


Porovnáním satelitního snímku s tvarem první navštívené pyramidy, nyní ležící pod námi ve vzdálenosti asi dvou kilometrů, jsme mohli určit, o kterou vlastně jde. Byla to skutečně jedna z krajních. 

 

Netrvalo to však dlouho a rozčarování se změnilo v nelíčený úžas. Přímo pod sebou jsme zcela jasně spatřili celou trojici hledaných pyramid, seřazených podle pásu souhvězdí Orion! Našli jsme „italskou Gízu“!

 


TRE PIRAMIDI


Tři pyramidy s jasnou východní orientací jsou situovány na hřebenu do podkovy tvarovaného „Starého kopce“. Jméno této hory, Monte Vecchia, nese i malá vesnice s 2000 obyvateli. V 80 letech byla tato oblast vyhlášena za „Regionální park“ s názvem „Montevecchia e della valle del Curone“. Tato iniciativa měla za cíl ochránit zdejší krajinu pro její přírodní a archeologické hodnoty. Nedaleko obce je nejstarší lombardské neandrtálské sídliště z doby datované do 62 000 př.n.l. Historické nálezy dokazují, že oblast je nepřetržitě osídlena po dobu šedesáti tisíc let.


 

 

Foto: Lombardia net


Malebnou krajinu provincie Lecco s malými či většími kopci porostlými lesy a vinicemi lemuje na severním horizontu mohutné pohoří Alp, zatímco jižně se rozprostírá zdánlivě nekonečná Pádská nížina. Monte Vechia se stejnojmenným kopcem je zároveň mezním, jižním výběžkem kopcovité krajiny, která právě zde přechází v rovinu povodí řeky Pád. 


Nezainteresovaný pozorovatel zde dnes těžko může objevit nějaké pyramidy. Souvislý kopcovitý terén s nekonečnými terasovitými vinicemi a lesy nemá žádnou terénní dominantu. Jeden „zaoblený“ kopec jako druhý, vše porostlé vegetací a žádné skalní plošiny. To také vysvětluje, proč pyramidy zůstaly tak dlouho neobjeveny. Pro svou velikost je jednoduše přehlíželi. Všechny kopce i samotné stavby navíc pokrývá silná vrstva úrodné zeminy.


DRUHÁ PYRAMIDA


Tvar druhé pyramidy se dokonale zachoval díky skutečnosti, že na jejím povrchu nerostou žádné stromy a je mimo dosah „stavebních aktivit“ místních obyvatel. Délka strany u základny měří přibližně 150 metrů, stěny stoupají pod úhlem 42 stupňů do výšky asi 70 metrů. Délkové míry jsou pouze přibližné, vzhledem k tomu, že se základna stavby ztrácí v nánosech hlíny a porostu. Na východní straně jsou patrné stopy sesuvu zeminy ze sousedního kopce. Pro zjištění přesné polohy základové spáry by bylo nutné vykopat několik sond, což nebylo cílem první expedice. Taková činnost vyžaduje příslušná povolení italských úřadů a spolupráci archeologů. V průběhu této expedice jsme se tedy věnovali pouze zevrubné prohlídce staveb a jejich základnímu geografickému zaměření. 


Strany pyramidy jsou s nepatrnou odchylkou poloviny stupně přesně orientované ke světovým stranám. Horní plošinu tvoří obdélníková nástavba o rozměrech 18 x 9 metrů. V jejím středu a také na svislé ose pyramidy jsou viditelné stopy nedávného sondážního výkopu, hlubokého asi osmdesát centimetrů, což odpovídá vrstvě naváté hlíny (spraše). Zemní práce odhalily jednu z kamenných desek na svršku stavby, kterou se někdo snažil odsunout. Zřejmě se jedná o stopy prvotního „archeologického průzkumu“, prováděného profesorem Gregoriem. 

 

 

   

 

 

 

    
 
 

 Na jižní straně nástavby byl proveden výkop podél spodní hrany v délce asi devíti metrů. Je zjevné, že celá horní plošina, vysoká cca 180 centimetrů, je vydlážděna kameny a dokonale orientována ve směru západ – východ. 

 


Rovněž na předposledním stupni východní stěny pyramidy jsme zaregistrovali otvor po vodorovné archeologické sondě, vedené do tělesa stavby. V tomto místě tvořily vnější plášť o síle cca 40 centimetrů dokonale opracované kameny, kladené na sebe bez spojovací malty. Za obvodovou konstrukcí je volně sypaný ostrohranný světlý „drcený“ kámen. Na téže straně pyramidy je patrná pravidelná terénní nerovnost. Od vrcholu, přesně středem stavby, vede dolů obdélníkový „kanálek“, ztrácející se v terénu. 


TŘETÍ PYRAMADA


Východním bodem sestavy je třetí pyramida umístěná na západním úbočí velkého kopce. I zde jsou na první pohled patrné rozsáhlé sesuvy terénu. V důsledku toho je dnes přístupná pouze horní plošina stavby a zřetelně vynikají pouze dvě z jejích stěn – opět přesně orientovaných ke světovým stranám. Domnívám se však, že terénní úpravy v okolí, včetně samotné pyramidy, byly provedeny poměrně nedávno a vůbec neodpovídají původní koncepci. První dojem potvrdil i později zjištěný fakt, že samotná hora je dnes jakoby roztržena v půli. Také profesor Di Gregorio upozorňuje úřady na tuto skutečnost, a snaží se v celé této oblasti prosadit zastavení důlní činnosti, narušující statiku „kopců“ v chráněném parku.

 

 


Modelování skal


Z jakého materiálu a jakým způsobem je pyramida zhotovena? Profesor Gregorio tvrdí, že stavby vznikly opracováním (modelováním) místních skal. „Konečné dílo mělo mít stejný estetický efekt jako pyramidy z holého kamene, čnící vysoko nad vegetací“. S tímto názorem lze souhlasit. Volně sypaný kámen z vodorovné sondy je patrně zbytkový materiál používaný k doplnění tvaru. Stavby se ale v žádném případě nepodobají takzvaným „sypaným pyramidám“ známým z Kanárských ostrovů. Rozměry, orientací a „hvězdným“ zaměřením je lze přirovnat k egyptským.


Obraz Oriona


Tři velké egyptské pyramidy jsou postaveny podle obrazu tří hvězd v pásu Oriona, souhvězdí, které pro Egypťany představovalo boha Osirise. Postavit pyramidy v přesných matematických proporcích, simulujících pozici těchto tří jasných hvězd, bylo jako přenést na Zemi jednu z vlastností, náležících jen bohům: věčnost. Hvězdy a souhvězdí byly pro starověké národy jedinou zřetelně „věčnou“ věcí, kterou měli stále všichni před očima. Tuto sestavu, tvar a půdorys staveb zvolili i architekti, kteří vytvořili „italskou Gízu“. Ta však není tak docela věrnou kopií egyptské.


Egyptské pyramidy představují věrný otisk tří hvězd v pásu Oriona v éře asi 10 000 př.n.l. Způsob jakým byl tento obraz souhvězdí přenesen na Zemi je fotometrický (vizuální). Dávný egyptský architekt zakreslil do svých plánů tři body podle hvězd v Orionu, zakotvené na linii meridiánu v den letního slunovratu. Vznikl tak stavební půdorys, v němž každá ze tří pyramid má nebeský protějšek:

 

Chufevova (Velká ) pyramida – Al Nitak

Chafrenova pyramida – Al Nilam

Menkarého pyramida – Mintaka

Sestava má severní orientaci, přičemž Velká pyramida tvoří její nejsevernější a „Mintaka“ nejjižnější bod. 

 

 

    
 

 

 

Mnozí odborníci tvrdí, že tři gízské pyramidy nejsou žádnou kopií nebeského obrazu, a že jde o pouhou náhodu… „Při stavbě nebyla použita „konvenční“ projekce vyjadřující skutečnou pozici a orientaci tří hvězd v pásu Oriona. V této projekci mají tři body na „nebeské polokouli“ svůj pozemský protějšek sestavený jinak – záporně. Velká pyramida je v tomto provedení nejjižnější a „Mintaka“ nejsevernější bod – což neodpovídá skutečnému provedení gízských staveb. To je důvod, proč odborníci sice teorii „Orionu v Gíze“ berou na vědomí, ale neuznávají ji jako oficiální fakt. Zdá se však, že se po objevu „italské Gízy“ bude muset mnohé změnit…


„Italský“ architekt naplánoval stavbu pyramid v Montevecchiu podle tří hvězd v pásu Oriona jako věrný obraz Gízy, tvrdí profesor Gregorio. Pyramidy zaměřovali odborníci z Milána satelitním navigačním přístrojem a potvrdili shodu v proporcích (rozestupech). Expedice WM magazínu tyto pozice rovněž zaměřila satelitním navigačním přístrojem – a na základě zjištěných skutečností mohu tvrdit, že se profesor Gregorio mýlí. Jeho „italská Gíza“ není věrnou kopií egyptské!


Provedli jsme několik měření zeměpisných pozic pyramid a co se týče rozestupů můžeme pouze potvrdit výsledky milánských odborníků. Vlastním měřením jsme zjistili a porovnali tyto geografické skutečnosti:

 

 

 

 

 

 



Italské pyramidy:


- jsou orientovány v podélné ose východ - západ


- půdorys tří pyramid zobrazuje tři hvězdy v pásu Oriona na úsvitu v den letního slunovratu


- Orion je na Zemi zachycen v jeho geografické pozici na východní nebeské hemisféře


- východní pyramida představuje hvězdu Al Nitak (Velká pyramida), prostřední Al Nilam (Chafre), západní souhlasí s pozicí hvězdy Mintaka (Menkauré) s nepatrnou směrovou odchylkou


- strany pyramid jsou orientovány přesně ke světovým stranám s odchylkou půl stupně


- úhel sklonu stěn je u všech tří italských pyramid stejný, 42 – 43 stupňů

 

 

 

  

Ilustrační suituace tří pyramid v Montevecchiu podle naměřených hodnot z expedice WM magazínu

Egyptské pyramidy:


- jsou orientovány v podélné severojižní ose


- jejich půdorysy zachycují tři hvězdy v pásu Oriona na linii meridiánu (v ose sever-jih) v den letního slunovratu


- způsob projekce části souhvězdí Oriona na Zemi je „vizuální“


- jižní pyramida představuje hvězdu Mintaka (Menkauré) s nepatrnou směrovou odchylkou, prostřední Al Nilam (Chafre), severní souhlasí s pozicí hvězdy Al Nitak (Velká pyramida).

 

 

          

        

 

Situace tří Velkých pyramid v gíze a projekce tří hvězd pásu Oriona na zemský povrch.


Nejvýznamnější rozdíl v zobrazení uvedených tří hvězd v Egyptě a v Itálii spočívá v tom, že zatím co egyptský stavitel zachytil jejich pozici na pomyslné severojižní ose v den letního slunovratu na linii meridiánu (například 2500 př.n.l kolem poledne, kdy hvězdy nejsou fyzicky viditelné), použil italský projektant pozici hvězd v Orionu za úsvitu v den letního slunovratu – tedy v době, kdy je hvězdy ještě vidět. Italská Gíza není tedy věrnou kopii egyptské; je použit pouze stejný hvězdný vzor.

 

 


Fakta zjištěná expedicí WM magazínu dokazují správnost Bauvalovy „Hvězdné teorie“, zveřejněné v knize „Záhada Orionu“ (poprvé vyšla v roce 1983!). Egyptologové se mýlí, když ignorují faktickou orientaci tří gízských pyramid podle tří hvězd v Orionově pásu. Přítomnost tří pyramid v severní Itálii, které sledují stejnou myšlenku a cíl je novým a jasným důkazem, který nelze ignorovat. 

 

 

Stáří pyramid


Bauval&Hancock v knize „Strážce počátku“ (1993) posunuli dobu vzniku těch nejdokonalejších egyptských pyramid tisíce let hlouběji do minulosti (egyptologové akceptují dobu výstavby 2500 př.n.l). K tomuto překvapivému závěru dospěli srovnáním precesního pohybu hvězd a půdorysu známých gízských staveb. Tři gízské pyramidy zobrazují pozici tří hvězd v souhvězdí Oriona tak, jak je bylo možné pozorovat před 12 000 lety. 


Jsem tak trochu udiven: „Proč tak jednoduchý výpočet precesního pohybu hvězd nad nekropolí v Gíze neprovedli již dávno astronomové se svými super-výkonnými počítači? Proč dodnes ani jediný egyptolog nepožádal některého ze „studovaných hvězdářů“ o takové porovnání a nezveřejnil výsledky? Proč, a na jakém podkladě egyptologové dodnes zpochybňují pravost „otisku“ Oriona na plošině v Gíze? Na tyto otázky znám jen jedinou odpověď: Žádný egyptolog nenajde odvahu veřejně prohlásit: „Ano, došlo k omylu a musíme změnit naše představy o historii.“


Kdy vznikly, a jak staré mohou být pyramidy u Montevecchia? Podle hypotézy profesora Gregoria vznikly okolo roku 3000 př.n.l., což vydedukoval: „… podle dat zavedení zemědělských technik, zdokumentovaných v různých částech světa mezi 12 000 a 7500 př.n.l. Nedávné archeologické nálezy popisují vstup zemědělských národů z Anatolie a Balkánu, které přišly do Pádské nížiny před 6500 lety suchou cestou přes Terst. Tito lidé za pouhých 400 let zničili a vymýtili lesy a do naší oblasti nakonec dorazili kolem roku 4000 př.n.l.“ Podle oficiálního mínění mezinárodního společenství archeologů došlo právě tehdy k radikální změně způsobu života lidí, kteří ve velmi krátkém časovém úseku „přešli od lovu a sběračství k zemědělství“. 


Domnívám se, že pyramidy mohly vzniknout mnohem dříve, než tvrdí italští archeologové. Profesor Gregorio společně s astrofyziky z Milána prokázali „shodu“ tří staveb u Montevecchia s třemi hvězdami pásu Orionu a Egyptskou Gízou. Již tento samotný fakt naznačuje, že tyto pyramidy musely vzniknout mnohem dřív! Archeologové se však mohou uchýlit k prohlášení, že pyramidy u Montevecchia musely vzniknout mnohem později, coby pouhá kopie egyptských…

 

 

 

 

Na základě měření na místě samém dnes mohu prohlásit: Tři pyramidy v severní Itálii nejsou pouhou kopií pyramid v Gíze, i když to tak na první pohled může vypadat. Pro datování jejich stavby je nutné srovnat precesní pohyb souhvězdí Orion a jeho polohu při úsvitu za letního slunovratu, se skutečnou polohou těchto dlouho nepovšimnutých staveb na území dnešní Itálie".


Pokračování

WM magazín, Jiří Matějka, 06/2003

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.