Kdo je Online

Právě přítomno: 337 hostů a žádný člen

2722655
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
821
1804
9051
1495352
27609
46829
2722655

Your IP: 34.203.245.76
2019-01-17 08:03

 

 

Egyptské pyramidy odhalují nové skutečnosti

 

 

 



Naše civilizace není na Zemi jako první. Dávno před námi existovaly jiné kultury, které ovládaly astronomii, matematiku a fyziku a kromě jiného znaly i elektřinu, dalekohledy, létající stroje. Vytvářely mapy našeho světa předtím, než jsme ho my sami dokázali objevit. Zbytky těchto civilizací, ušetřené kolizí s meteority, potop, ledových dob, výkyvů zemské osy a dalších katastrof, se nám představují na celém světě v podobě mohutných kamenných monumentů, především pyramid - ať už je nacházíme v Africe, Asii, Egyptě, na americkém kontinentu, v Austrálii nebo Evropě. Na celé Zemi narážíme na odkazy zaniklých vyspělých kultur, jejichž výjimečné výkony v nejrůznějších oblastech nasvědčují ve své době neuvěřitelně rozvinutému stavu vědy a technologie. Vášnivé zaujetí pro budování pyramid je stejně nepochopitelné jako tyto stavby samy. Shody geofyzikálních a astronomických kritérií v jejich kompozici a orientaci jsou skutečně ohromující. Může to být jen pouhá náhoda, že centrum pyramid v peruánském Tiahuanaku nazývali domorodci odnepaměti Chucara, zatímco nejstarší egyptská oblast pyramid je známa pod názvem Sakkára a babylonské chrámové pyramidy se označují pojmem zikkurat? Předhistorické monumentální pyramidy se nacházejí v Egyptě, v Mexiku, Guatemale, Peru a Číně.


Velký komplex pyramid se nachází v čínské provincii Šensi v blízkosti prastarého hlavního města Sian-fu. Čínské pyramidy jsou postaveny z hlíny, cihel a kamenů. Jiné objekty tohoto typu jsou v kambodžské džungli. Zde je zajímavé, že rozměry objektů tohoto komplexu, zvaného Angkor Wat, jsou blízké proporcím egyptských pyramid. Taktéž v jiných oblastech Asie se můžeme setkat se stavbami tohoto druhu. Rovněž v Evropě můžeme objevit konstrukce pyramidálního typu. Jde např. o komplex Silbury Hill v anglickém hrabství Wiltshire. Z hlíny vytvořená pyramida se vypíná do výšky 50 metrů a její věk archeologové odhadují na 4000 let. Podobné, i když nižší, stavby se nacházejí taktéž v Irsku. Na obou amerických kontinentech je velmi mnoho zajímavých staveb podobným pyramidám. Nejznámější jsou pyramidy v Peru a v Mexiku. Méně známé jsou takovéto stavby v Severní Americe. Pyramidy menších rozměrů se nacházejí v Montaně, Arizoně, Illinois, na Aljašce i na Floridě.


Zdá se, že na západní polokouli byl velice rozšířený zvyk stavění pyramid buď jako náhrobků nebo pro jiné náboženské či kultovní účely. Pyramida tohoto typu se například nachází v rezervaci Painted Rock ve státě Arizona. Byla objevena v roce 1959 a pravděpodobně sloužila zde žijícím Indiánům jako kultovní objekt. Její stáří se odhaduje na 900 až 1100 let. Obrovská pyramida stojí nedaleko Collinsvile v Indianě. Tento komplex, zvaný Cohokia Mounds, byl v minulosti velkým důležitým centrem zaniklé civilizace. Kromě této jediné velké pyramidy se zde nacházejí ruiny neznámých staveb a vše je obehnáno mohutnou hradbou. Experti usuzují, že pyramida Cohokie byla stavěna více než 250 let.


Archeologické výzkumy ukazují, že pyramidy můžeme objevit všude na světě, výjimkou je pouze Austrálie a Antarktida. Nevíme však, zda někdy i v této oblasti se podobné stavby nenaleznou.

V Egyptě stojí téměř 200 pyramid. Nejslavnější jsou pyramidy v poušti Gíze, zvláště pyramida Cheopsova a o půl metru nižší Chefrénova. Podle archeologů jsou pyramidy hrobkami faraónů. Ve středověku, s odvoláním na bibli, byly považovány za sýpky vybudované Josefem. Jiný názor říká, že jsou energetickými tvarovými zářiči, další zase tvrdí, že zároveň ukazují na dobu, "kdy to všechno začalo", tedy kdy Sfinga se při východu Slunce dívala v době rovnodennosti na souhvězdí Lva - to je zhruba 10.500 let před naším letopočtem. Tomuto časovému období by také odpovídal přesně na obzoru vycházející Orion. Také eroze Sfingy je podle archeologů způsobena vodou a nikoli větrem. (Rýhy mají vertikální charakter - takové rýhy způsobuje voda. Vítr způsobuje rýhy horizontálního charakteru. V Egyptě byly takovéto deště naposled před cca 12,5 tisíci lety.)


Podle informací historika Diodóra Sicilského, který před více než 2000 lety sepsal mnohasvazkovou "historii lidstva", byli v Egyptě prvními vládci bohové. Mezi nimi se objevuje jméno bohyně Isis a Usíra (Osirise), kteří prý v této zemi vládli zhruba před dvanácti tisíciletími. To je doba, kdy podle archeologů po nějaké vyspělejší pozemské civilizaci nejsou vůbec žádné stopy. Přesto i řecký cestovatel a historik Herodotos ve svých "Dějinách" uvádí, že mu egyptští kněží ukázali 341 obřích soch, z nichž každá zastupovala jednu velekněžskou generaci, která v Egyptě působila celých 11.340 let! Z těchto zpráv tedy jednoznačně vyplývá, že by staroegyptská civilizace byla nejstarší civilizací světa, kterou zatím známe. Přesto oficiální egyptologie klade její vznik a vývoj maximálně do rámce posledních šesti tisíc let.


Dodnes nikdo neví, jak je Velká pyramida vlastně stará a kdo byl jejím stavitelem. Nechal ji snad zbudovat faraón Chufu, řecky Cheops (2551-2528 př. n. l.) pomocí - jak před věky zaznamenal řecký dějepisec Herodot - 100.000 otroků? Avšak Cheops panoval pouhých třiadvacet let, což není asi dost dlouho, aby to stačilo na postavení takového obřího architektonického veledíla. Herodotos žil ovšem zhruba dva tisíce let po něm a své informace získal od egyptských chrámových kněží, kteří nejspíš přeháněli stejně nestydatě jako současní egyptští průvodci cizinců. Herodotos ujišťuje, že podle toho, co slyšel od staroegyptských kněží, byly pyramidy zhotoveny asi v době 11000 let př.n.l. Oproti tomu arabský spisovatel Masaudí v desátém století napsal: "Surid, jeden z prvních egyptských králů před potopou, postavil obě větší pyramidy. Přikázal kněžím, aby použili veškeré své aritmetické a geometrické vědění." V 16. století poukázal arabský dějepisec a lékař Abú Sá"id el-Balchí na text, který rozluštil na (tehdy ještě poměrně zachovaném) vnějším obložení pyramidy. "Nápis udává jako dobu stavby onu epochu, v níž se souhvězdí Lyry nacházelo ve znamení Raka. Propočet vedl ke dvakrát 36.000 letům před hidžrou" - útěkem Mohameda z Mekky do Medíny roku 622 n. l. To by znamenalo, že pyramida je stará více než 73.000 let.


Egyptologové obě uvedená arabská datování odmítají. Spoléhají se pouze na Herodotovo tvrzení. Jako důkaz uvádějí okrové "znaky kameníků", které roku 1837 údajně objevili dva archeologičtí dobrodruzi - plukovník Richard Howard Wyse ("černá ovce" staré anglické aristokratické rodiny) a J. R. Hill (vrchní dozorce v jednom měděném dole). Přesněji řečeno: "znaky kameníků" se vynořily až poté, co Hill opakovaně "nocoval" v jedné z prostor nad Královskou komorou, přičemž místo Hillova noclehu řadou výbuchů uměle vytvořil . Hodně divná byla také skutečnost, že znaky existovaly pouze v komorách, které objevili Wyse a Hill, nikoli však v prostorách, odhalených roku 1865 zásluhou britského archeologa Davisona. "Senzace" byla dokonalá, když se k celé řadě "nečekaně" objevených "kamenických znaků" připojila i kartuše se jménem panovníka Chufua. Tak Wyse a Hill "dokázali", že Herodotos měl pravdu: Velkou pyramidu nechal skutečně postavit Cheops!


Celá záležitost měla ovšem jeden háček: písmo, použité v některých znacích někdejších kameníků, bylo zčásti hieratické. To byl další vývojový stupeň hieroglyfů, který ovšem v Cheopsově době ještě neexistoval. Kartuše se navíc až neuvěřitelně podobala svému protějšku z 26. dynastie (6. století př.n.l.)! Další hieroglyfy působily dojmem, že byly mylně přepsány z učebnice. První hláska jména Ch-u-f-u, "Ch", byla zobrazena jako vyplněný kotouč, tedy jako slunce. To však byl ve skutečnosti hieroglyf "Re". "Ch" se spíše podobá sítu. Je nepochybně podivuhodné, že v učebnici, kterou tehdejší odborná veřejnost běžně používala - byla to Wilkinsonova Materia hieroglyphica - bylo "Ch" z technických důvodů přetištěno stejně jako "Re", tedy jako černý kotouč.


To ale není všechno. Kartuše a královské tituly na stěnách komor jsou nepřesné, hrubě opracované a velké až devadesát centimetrů. Některé pokrývají celý kamenný blok. Je to do očí bijící rozpor při porovnání s dokonalostí staroegyptských hieroglyfů, jež můžeme obdivovat u skutečných kamenických znaků. Posuzujeme-li "objevy" Wyseho a Hilla s potřebným odstupem, musíme konstatovat, že nedokazují vůbec nic. Wysemu ovšem přinesly světovou slávu a Hillovi úctyhodný blahobyt - vždyť si koupil hotel Káhira.


Kdybychom vycházeli z toho, co prohlásili Herodotos a Diodoros Sicilský, pak před 12.000 lety byla saharská poušť svou rozlohou mnohem menší a značnou část jejího území, dnes přikrytého milióny tun písku, pokrývala hustá vegetace, řeky a stáda zvěře. Potom bychom logicky museli dospět k závěru, že to, co se egyptologům dosud podařilo odkrýt, mohou být jen mladší části toho, co stále skrývá pod nánosy písku dnešní Sahary.


To by vysvětlovalo i záhadu vzniku egyptské civilizace, která podle odborníků nemá obdoby, neboť jí nepředcházela žádná primitivnější vývojová etapa. Tahle civilizace jakoby vyrostla doslova z ničeho. Kdesi v hlubinách této největší pouště světa mohou být zbytky technologicky vyspělé a velmi staré civilizace, jejíž existenci předpokládali i sovětší vědci, zapojení do projektu Isis pod patronací KGB. A nelze vyloučit ani domněnku, že objev tajemné hrobky v roce 1961 právě těmito vědci, mohl být důkazem toho, že je tato hypotéza správná.

V této souvislosti se dodnes diskutuje o stáří tří největších pyramid v Gíze, přičemž pozornost odborníků přitahuje hlavně ta největší z nich - Cheopsova pyramida. Množí se názory, že skutečné stáří těchto staveb jde mnohem dále do minulosti, než se dosud traduje. Hovoří se o tom, že faraóni, jimž jsou tyto architektonické monumenty připisovány, byly pouze jejich restaurátory.


Dodnes neumíme vysvětlit, jak se v této zemi na Nilu objevilo náboženství, vynikající architektura, udivující znalosti v anatomii, lékařství, matematice, geometrii a dalších vědách. Také způsob mumifikování mrtvých nebyl od časů egyptské civilizace překonán. Tato vyspělá kultura se objevila doslova náhle a nikdo neumí vysvětlit, jak to bylo možné. Nikdo, s výjimkou samotných starých Egypťanů.


V jejich mytologii zaujímá zcela zvláštní místo bůh Thovt - bůh moudrosti, vědění a učitel lidí. Podle některých legend představoval Thovt také prvního vládce lidstva. Tedy spíše toho lidstva, které Egypťané znali. Okruh jim známého světa byl jistě hodně omezený.


Kdo ví, možná byl Thovt kdysi skutečně žijící osobou, později zbožštěnou a opěvovanou oslavnými hymny. Co asi všechno staré Egypťany naučil? A kde nabyl svých úžasných znalostí? Vynalezl písmo, vymyslel první zákony, zavlažovací systémy a mnoho dalších věcí.


S Thovtem se pojí i pyramidy. Všeobecně se tvrdí, že prvním stavitelem velkých pyramid byl Imhotep, jemuž je připisována stavba stupňovité pyramidy faraóna Džosera v Sakkáře. Snad byl Imhotep geniálním architektem, ale co největší pyramida faraóna Cheopse, která svou dokonalostí předčí všechny ostatní? Byl Cheops skutečně panovníkem, který ji nechal vybudovat?

O tom dnes panují oprávněné pochybnosti. Na jedné stéle Egyptského muzea v Káhiře lze číst nápis, že Cheops založil chrám bohyně Isidy, vládkyně pyramidy, stojící vedle chrámu Sfingy. Z toho lze odvodit, že za Cheopsova panování už Velká pyramida stála, podobně jako se u ní nacházela i socha Sfingy. Moderní výzkumy totiž dokládají, že Sfinga je o několik tisíc let starší, než se až dosud uvádělo. Její výstavba sahá až někam do 10. tisíciletí př. n. l., tedy do doby, kdy podle oficiální egyptologie ještě rozvinutá staroegyptská civilizace vůbec neexistovala.


Není proto vyloučeno, že Cheops byl panovníkem, který nechal Velkou pyramidu pouze renovovat. Ale i to musel být počin gigantických rozměrů, kterým se tento faraón navěky zapsal do dějin. A to ponecháváme stranou technickou stránku výstavby Velké pyramidy, která je dodnes předmětem nejrůznějších úvah a spekulací.


V letech 1987 a 1988 se tým francouzských a japonských fyziků a inženýrů pokoušel získat odpověď na otázku, zda v této pyramidě existují ještě nějaké neznámé prostory. Byly použity nejmodernější měřící přístroje, zvláště ke zjištění hodnot gravimetrie (přitažlivost), echoskopie (měření rychlosti radarových vln) a elektromagnetického scannování, aby se hluboko v podzemí nebo za silnými stěnami odhalily skryté objekty, zviditelnily hraniční plochy nebo aby bylo možné rozpoznat obrysy předmětů. Hans-Werner Sachmann citoval závěrečnou zprávu o těchto výzkumech. Ta byla nazvána podle výzkum koordinující univerzity Zpráva Wasedy a v níže uvedeném znění byla zveřejněna v časopise Sign dne 11. ledna 1991:

 

  1. Pod sfingou se nachází rozlehlý, dosud neprobádaný dutý prostor, z něhož zřejmě vede podzemní chodba přímo k Cheopsově pyramidě.
  2. V okolí tzv. Komor královen byly zaznamenány další skryté prostory. Například západním směrem od zmíněných komor byla lokalizována dosud neznámá prázdná místnost.
  3. Nedaleko komor odlehčujících tlaku nad prostorem označovaným jako Královský hrob byly nalezeny indicie nasvědčující existenci spojovacích průchodů k dosud neznámým místnostem. Škvíry jsou orientovány východozápadním směrem, a proto lze předpokládat, že se východně od této komory s nejvyšší pravděpodobností nalézá další prázdná místnost.
  4. Za stěnou Chodby královen se vyskytuje řada dutých míst, jejichž velikost dosud nebylo možné stanovit. Je však jisté, že tam máme co činit s prostorem směřujícím dolů do pyramidy, jenž obsahuje mnoho neznámých předmětů a je vyplněn pískem.



Francouzští vědci odhadují podíl dutých prostorů ve vztahu k celému objemu pyramidy na patnáct, Japonci dokonce na dvacet procent. Najdeme v nich snad odkazy na skutečné stavitele pyramidy? Když chtěl kalif Mamún, syn slavného Harúna al-Rašída, roku 820 proniknout do pyramidy, doslechl se o neskutečně pohádkových věcech, které tam jsou údajně uloženy. Kalif se dověděl, že v pyramidě je zamaskována tajná komora, v níž jsou uloženy nejen mapy Země a vesmíru, ale také "nerezavějící zbraně" a "sklo, které je možné ohýbat, aniž by se přitom rozbilo".


To, jak přesné by mohly být údajné mapy skrývané ve Velké pyramidě, dokumentuje záhadná mapa Piriho Reise, kterou objevili teolog Adolf Deismann a ředitel tureckého Národního muzea Malil Edhem roku 1929 při katalogizaci písemných památek v paláci Topkapi, patřícím osmanským panovníkům v Istanbulu. Roku 1513 ji zakreslil důstojník tureckého námořnictva, kapitán Piri Reis ibn Hadží Mehmed, a sice "na základě dvaceti různých map" z nichž nejstarší, jak uvedl sám Piri Reis ve svém přípisku, pocházely "z doby Alexandra Velikého". Na mapě Piriho Reise je s neuvěřitelnou přesností zakresleno pobřeží Francie, Španělska a západní Afriky - a navíc Střední a Jižní Amerika včetně And, tedy místa, která, jak známo, objevil Francisco Pizarro až roku 1530. Avšak opravdovou senzací je něco jiného: od Ohňové země až k Antarktidě je nanejvýš podrobně zakreslen strukturovaný pevninský most.

Roku 1956 byla mapa Piriho Reise předána k odbornému posouzení americkému inženýrovi Argingtonu H. Mallerymu. O rok později se jí zabýval Daniel L. Linehan, odborný kartograf amerického námořnictva a ředitel Western Observatory při Boston College, a Francis Heyden z obdobného pracoviště univerzity v Georgetownu. Tito vědci dospěli k ohromujícímu výsledku: na zkoumané mapě bylo se všemi detaily zobrazeno severní pobřeží Antarktidy, které se už jedenáct tisíc let nachází pod věčným ledem - i s uvedeným pevninským spojením, jež před dobou ledovou skutečně existovalo. Kartografická měření jižní oblasti Atlantského oceánu, prováděná na přelomu let 1957 a 1958 v rámci Mezinárodního roku geofyziky a zahrnující i sonarový výzkum pevniny pod "věčným ledem", dokázala, že mapa Piriho Reise je neuvěřitelně precizní.


Ještě jedna okolnost je však podivuhodná: třebaže jsou její údaje nesmírně přesné, přesto nelze přehlédnout určité zkreslení, vyvolávající dojem, že k němu došlo zásluhou kartografického zpracování z velké výšky. Mapa Piriho Reise byla srovnána se způsobem projekce moderních map. Tak se dospělo ke zjištění, že záhadná mapa zachycuje svět tak, jak je vidět ze satelitu vznášejícího se vysoko nad Káhirou. Řečeno jinými slovy - nad Velkou pyramidou.

Je s podivem, že se egyptologové prozkoumání těchto prostor neustále brání, ačkoli v poslední době došlo k průzkumu jedné nově zjištěné chodby, který zatím nepřinesl nic převratného.


Za zmínku rovněž stojí, že uvnitř pyramid byly zjištěny neobvyklé psychotronické efekty, které, mimo jiné, zřejmě ovlivňují i lidské zdraví. Hovoříme o prostorové psychotronice, vytvářející energetické i geomagnetické "anomální zóny", jež jsou dál předmětem zkoumání.


Existují dokonce i názory, že hlavní tajemství velkých pyramid v Gíze nejsou ukryta přímo v jejich prostorách, ale pod těmito obrovskými stavbami. Pyramidy prý sloužily zároveň jako obří poklopy, které měly navždy lidským zrakům skrýt pozůstatky po staré civilizaci "bohů", kterou dávno přikryl pouštní písek. Například ukrytí předmětů "božského původu" prý bylo nutné, poněvadž manipulace s nimi mohla být lidem nebezpečná. Ale o jaké předměty se mohlo jednat?


Jedním z nich je tzv. "Réovo oko". Z některých staroegyptských textů (např. Kniha mrtvých) vyplývá, že "Réovo oko" bývá ztotožňováno s hadem, který chrlil oheň. Podle názoru rakouských novinářů Petera Krasy a Reinharda Habecka by "Réovo oko" mohlo být smrtící zbraní, respektive létajícím strojem s ničivými zbraněmi. Možná podobných těm, o nichž se zmiňují texty staroindické Mahabharáty (tam jsou tyto stroje nazývány Vimany). Podobné je to i se známým "Horovým okem", o němž ze starých textů víme, že stoupalo od země k nebi. V egyptské "Knize mrtvých" se o tom píše: "Pohleďte, mocný bůh se zdvihá k nebi. Zjevuje se lomoz, obklopený krásně vonícími oblaky. Díky záření svatých duchů plane celé nebe."


O "Horově oku" se zmiňuje i papyrus "Nebseni": "?jeho paže jsou obkroužené zářícím ohněm? jeho podoba je plamennou maskou? necháváš žhavé plameny šlehat z veliké výšky? na krev svých obětí se velmi žravě vrháš? jeho dvě oči jako dýka bodají a vrtají?" a tak dále.


Ve výčtu pradávných technologicky zajímavých artefaktů si však připomeňme ještě jednu pozoruhodnost. V egyptském Abydosu se kupříkladu nachází chrám boha Sutecha (Setha), který byl kdysi považován za boha války, obecněji pak za boha zla a neštěstí. Zde se nalézají velice zvláštní reliéfy. Jsou na nich zobrazena podivná tělesa, která jsou takřka k nerozeznání od dnešních tanků, letadel a ponorek. Že by opět šlo o nějaké pozůstatky po vyspělých technologiích, používaných za prvních "božských" vládců Egypta? Nebo se jedná o zobrazení snových vizí kněžských jasnovidců, kteří dokázali "vidět" do daleké budoucnosti, jako třeba mnohem později Nostradamus? Tak, či onak, tyto reliéfy Sutechova chrámu jsou další dosud nerozluštěnou záhadou?


Vědomosti starých Egypťanů v oblasti medicíny byly rovněž udivující. Jejich lékaři znali dokonce již i léčebné účinky přírodního penicilinu a anestetik. Našly se lebky, jež se staly svědectvím vynikající zubní techniky. Staří egyptští dentisté dokázali dokonale osazovat umělé zuby i vyztužené můstky.


Při archeologických vykopávkách se také našly podivné pohřební obětiny ve tvaru ptáků s rozpjatými křídly. Pozdější aerodynamické výzkumy těchto předmětů prokázaly, že se s největší pravděpodobností jedná o modely starověkých větroňů. Na jednom z nich byl objeven nápis "Amunův dar". Bůh Amun byl v Egyptě uctíván jako bůh vánku, takže souvislost s létáním je zřejmá.


Ale jak mohli příslušníci této starověké civilizace dospět k těmto znalostem bez předchozího vývojového stádia? Odpověď je v tomto případě jediná. Tyto vědomosti pocházely z časů vlády těch, kteří Egypťané nazývali svými bohy. Jednalo se možná o příslušníky technologicky vyspělé civilizace, která před více než 12.000 lety beze stopy zanikla.


Tahle "božská" rasa časem zřejmě vyhynula, ale stačila ustavit vládnoucí dynastie, v nichž se jejich potomci stávali králi a velekněžími, uchovávajícími tohle staré vědění postřednictvým "tajných nauk", spojených s uctíváním některých artefaktů, o jejichž původním účelu se ztratila v průběhu věků bližší povědomost.


Ale takové předměty se zatím nenašly. Mohly se rozpadnout, mohly být zničeny, ale mohly být také dobře ukryty v chrámech, pyramidách, či jiných kultovních stavbách, kde možná spočívají dodnes, náležitě zajištěné před "hledači pokladů".


Žádný monument nesymbolizoval téměř boží moc faraóna lépe, než Cheopsova pyramida. Velké pyramidě se co do velikosti a konstrukční přesnosti nikdy nic nevyrovnalo. Pyramida váží zhruba šest milionů tun. Až do postavení Eifelovy věže byla Velká pyramida nejvyšší stavbou na světě. Na její výstavbu byly použity více než dva miliony kamenů. Žádný kámen neváží méně než tunu. A některé více než sedmdesát tun.


Uvnitř jsou komnaty propojeny chodbami. K povrchu vedou šachty. Dnes je pyramida hrubý kámen, ale kdysi to bylo do zrcadlového lesku opracované zdivo. Má se za to, že vrchol Velké pyramidy byl ozdoben ryzím zlatem. Sluneční paprsky oslňovaly na stovky kilometrů. Po staletí odborníci spekulují o účelu pyramid. Tradiční teorie tvrdí, že pyramidy byly symbolickou bránou do posmrtného života. Jiní se domnívají, že pyramida byla astronomická observatoř. Někdo říká: pomůcka ke geografickému měření. Jedna bizardní teorie uvádí, že Velká pyramida byla obilním silem. Ovšem odborníci se dnes už většinou shodují, že pyramidy byly mnohem víc, než jen gigantické hrobky. Nikdo ještě nenašel žádný důkaz nikde o pohřbení uvnitř pyramidy a pořád nevíme, jak byly postaveny.


Učenci tvrdí, že technologie mohutných pyramid nemusela být lidem dostupná v tom okamžiku dějin lidstva, kdy byly tyto stavby vybudovány. Stavitelé pyramid znali informace, které byly znovu objeveny až po staletích. Například výška pyramidy koresponduje se vzdáleností ze Země ke Slunci.


Pyramida byla přesně zaměřena do čtyř světových stran s přesností, které nebylo nikdy dosaženo. A co je úžasné, Velká pyramida leží v přesném středu zemské pevniny. Ten, kdo postavil Velkou pyramidu, uměl přesně určit zeměpisnou délku a šířku. Je to udivující, protože technologie určování zeměpisné délky byla v naší době objevena až v šestnáctém století. Pyramidy byly vybudovány v přesném středu Země. Také výška pyramid - jsou vidět z nesmírné výšky, jsou vidět i z Měsíce. Navíc tvar pyramidy je jeden z nejlepších pro radarový odraz. Tyto důvody vedou některé výzkumníky k názoru, že egyptské pyramidy byly postaveny mimo své jiné účely také kvůli navigaci případnými mimozemskými badateli.


Cheopsova pyramida se nachází něco více než osm kilometrů západně od Káhiry. Je postavena na uměle vytvořené rovině s rozlohou 1,6 čtverečních kilometrů. Její základna se roz­prostírá na 52.900 čtverečních metrech a je téměř na milimetr ve vodorovné poloze. Na stavbu bylo použito dva a tři čtvrtě milionu kamenných kvádrů, přičemž nej­těžší mají hmotnost až 70 tun. Zapadají do sebe tak přesně, že už sám tento fakt je záhadou. Dodnes zůstává záhadou technická stránka vybudování pyramid, neboť ta by byla velkým problémem i pro současnou vyspělou tech­niku. Proto nechybějí ani hypotézy, že při stavbě pyra­mid byly používány magické síly - na papyrech napsané magické formule umožňovaly hýbat těžkými kamennými kvádry a s překvapující přesností je na sebe nasazovat. I když více archeologů tvrdí, že Velká pyramida v Gíze v Egyptě byla postavena v letech mezi 2686 až 2181 př.n.l., přece je další velká skupina vědců, kteří s tímto datem nesouhlasí. Edgar Cayce uvedl, že tyto pyramidy byly postaveny před deseti tisíci lety a další uvažují, že pyramidy postavili obyvatelé Atlantidy, kteří ještě před kataklyzmatem, který zničil jejich kontinent, hledali útočiště především v Egyptě. Vytvářeje centra vědy, stavěli také svatyně ve tvaru pyra­mid, kde bylo možno ukrýt velká tajemství.


Úhel mezi bočními stěnami a základnou je 51° 51". Pyramida se skládá z 203 vrstev kamenných bloků, které váží od 2,5 do 15 t. Některé bloky v dolní části pyra­midy u základny váží do 50 t. Původně byla celá pyramida pokryta jem­ným bílým a leštěným vápencovým obalem, ale kámen byl použit na stavby, především po častých zemětřeseních v oblasti. Obdivuhodná je i schopnost starých Egypťanů upravit skalnatý podklad pro základy staveb, kdy např. základna Velké pyramidy má na 230 m sklon pouhý 1 cm.


Celková hmotnost tohoto stavebního díla se odhadu­je na 5,976 mil. tun. Hmotnost pyramidy je v poměru k hmotnosti Země 1 : 10na15. (Hmotnost pyramidy je jedna triliontina hmotnosti Země). Pyramida je vysoká 280 egyptských loktů a strana čtvercové základny má 440 egyptských loktů. Jestliže obvod základny vydělíme dvojnásobnou výškou pyramidy, dostaneme Ludolfovo číslo - 3,1416. (440*2/280=22/7). Odchylka od Ludolfova čísla činí pouze 0,05%. Obvod základny se rovná obvodu kružnice o poloměru rovném výšce pyramidy.

Poměr 22/7 se vyskytuje i u dalších pyramid a na­bízí se otázka, proč jej Egypťané používali a jaké hlubší souvislosti se skrývají v čísle 7 a sedminových dílech. Například královská komora je umístěna ve 2/7 výšky, přibližně ve 42 metrech. Sedminy umožňují dospět i k číslu e, základu přirozených logaritmů, popisující­mu většiny přírodních dějů (radioaktivní rozpad, zesla­bení intenzity vlnění při průchodu hmotnou překážkou, vylučování látek z organizmu ap.).


e= 2, 71828..., 19/7 = 2,71728...


Egypťané užívali při stavebních pracích geometric­kých poměrů, např. 3:4:5, které definuje pravoúhlý trojúhelník, a to dávno před Pythagorem a jeho větou o čtvercích nad přeponou a odvěsnami (52= 32 + 42). Ať už je pravda jakákoliv, archeologové nepochybně uznáva­jí zručnost dávných stavitelů, např. Flinders Petrie dospěl k závěru, že omyly v měření byly tak malé, že by je překryl palec. Zdi spojující chodby, klesající 107 m do středu pyramidy, vykazovaly odchylku jen 0,5 cm od dokonalé přesnosti. Můžeme tajemství pyramid vysvětlit pedantností faraónových architektů a stavitelů nebo neznámou egyptskou magií, či prostou nutností dodržet rozměry co nejpřesněji k dosažení co nejvyššího účinku pyramidy?


Původní výška od základny k vrcholu je 146,59 m. Je to pouze náhoda, že toto číslo vyjadřuje vzdálenost Země od Slunce, uvedenou v milionech kilometrů? (Střed­ní vzdálenost Země - Slunce je 149,6 x 10na6 km, minimál­ní vzdálenost je 147,1 x 10na6 km.) Průměr naší planety na rovníku je 12.756.326 m. Den na Zemi trvá 86 400 s. Když vydělíme metry sekundami, dostaneme výšku pyramidy 147,64 m.


Základnu tvoří čtverec o straně 230,36 m, což se rovná 440 egyptským loktům, což je 365.242 jednotkových měr, podle kterých byla Cheopsova pyramida postavena, tzv. pyramidových metrů a to odpovídá počtu dní v roce. Egyptský loket je přesně jednou desetimiliontinou zemského poloměru.


Pomocí analytické metody vypracované W. Kokoczkou (Polsko) se dají z číselné hodnoty rychlosti světla, zakódované v Cheopsově pyramidě, získat hodnoty, které vyjadřují ženský i mužský gament (23) a také zygotu (46), které určují počátek života (23 a 46 je počet chromozomů).

Velká pyramida přesně vyjadřuje vztah 2pí mezi obvodem a poloměrem Země. Výška pyramidy je 481,4 stop. Obvod kruhu čtverhranné základny je 3.023 stop. Výška pyramidy násobená 2pí je 3.023 stop.


Vysloužilý odborník, bývalý zaměstnanec NASA, Jim Bowles napsal knihu "The Gods, Gemini and the Great Pyramid", v níž podává vědecké vysvětlení příčiny posunu zemské kůry. Rovněž diskutuje o podobnostech mezi obrazci v Nazce, Velkou pyramidou a egyptskými hieroglyfickými texty. Bowles si všímá, že Velká pyramida a plošina Nazca by byly na rovníku, pokud bude severní pól umístěn na území jihovýchodní Aljašky. Pomocí souřadnic a sférické trigonometrie demonstruje v knize pozoruhodný vztah (2pí) mezi třemi body - starověkými místy.


Tento vztah pochopitelně existuje i mezi Velkou pyramidou, plošinou Nazca a osovým bodem "starověké linie", bez ohledu na to, kde ležel severní pól. Tento vztah lze použít k určování vzdáleností mezi třemi body i na rovinné ploše. Vzdálenost mezi Velkou pyramidou a Nazkou (základna trojúhelníku) je 7 677,6 mil. Vzdálenost obou předhistorických míst k bodu osy v jihovýchodní Aljašce je 6 215 mil. Tento trojhran se základnou 7 677,6 mil a stranami o délce 6 215 mil tvoří rovnoramenný trojúhelník s vnitřním stranovým úhlem 51° 51" a výškou 4 887,72 mil. Výška je vypočtena podle Pythagorovy věty: a2+b2=c2. Shodný výsledek získáme také násobením výšky trojúhelníku číslem 2pí a čtyřnásobkem jeho základny.

 


3,1416 x 2 = 6,2832

4 887,72 mil x 6,2832 = 30 710,4 mil


7 677,9 mil x 3 = 30 710,4 mil



Další zajímavý geometrický vztah našel Bowles v rozměrech královské komory ve Velké pyramidě, kdy hodnoty 3-4-5 elegantně vyjadřují Pythagorovu teorii 3na2+ 4na2 = 5na2. V královské komoře má úhlopříčka vedená z východní zdi hodnotu 309", vzdálenost komory je 412", střední úhlopříčka je 515". Nad vstupem do komory je jediný kámen s dvojnásobnou výškou. Úhlopříčka této kamenné desky vyjadřuje při naměřených hodnotách 124"L x 93"H x 155" trojúhelníkový vztah.


Vzdálenosti mezi Ollantaytambo, Velkou pyramidou a osovým bodem na "starověké linii" vyjadřují tentýž geometrický vztah 3-4-5. Vzdálenost velké pyramidy od Ollantaytambo(7 472 mil) je přesně 30% obvodu Země. Vzdálenost od Velké pyramidy k Machu Picchu a osovému bodu na Aljašce udává hodnotu 25% obvodu Země. Rozpůlením tohoto rovnoramenného trojúhelníku na výšku získáme dva pravoúhlé trojúhelníky se stranami 15% - 20% - 25%.


Velká pyramida se nalézá na 30° severní zeměpisné šířky, tedy přesně v třetině mezi rovníkem a severním pólem a je přesně nasměrovaná na čtyři body kompasu. Není to považováno za náhodu. Piazzi Smith přišel na to, že příslušný poledník, který prochází ze severu na jih, probíhá většinou po suché zemi a méně po oceánu. Prohlásil, že na tomto základě střed obyvatelné plochy na Zemi "je na místě Velké pyramidy v Dolním Egyptě."

oledník, který prochází středem pyramidy, dělí deltu Nilu na dvě poloviny a zároveň je ideální linií, která dělí všechny pevniny naší planety. Znamená to, že na obou stranách tohoto poledníku je stejně velká plocha pevniny, nořící se do oceánů a moří. Z toho se často vyvozuje závěr, že její stavitelé věděli, že naše planeta je koule a znali i polohu a velikost povrchu všech kontinentů. Je přesně orientována v souladu se světovými stranami. Severní pobřeží Egypta vytváří poměrně pravidelný oblouk. Roku 1868 Henry Mitchell z Pobřežního výzkumu Spojených států Amerických zjistil, že místo, z kterého je oblouk popsaný, je stejné se skálou, na které stojí Velká pyramida. Proto podle některých výpočtů stojí pyramida ve středu nejen Egypta, ale dokonce celého světa.


Vypadá to, že pyramidy ukazují na událost, která se odehrála asi v jedenáctém tisíciletí před Kristem. Podle vědců, pracujících pod vedením KGB, to vypadá, že celý komplex v Gíze byl konstruován pro jediný účel. Tato teorie byla podpořena pozdějším výzkumem.


Rozměry Velké pyramidy v Gíze jsou mimořádně přesné. Poměr mezi výškou pyramidy a obvodem pyramidy je stejný jako poměr mezi poloměrem země a obvodem Země. Takže vlastně můžete vnímat pyramidu jako trojrozměrné znázornění hemisféry. Což může znamenat, že by byl nějaký důvod pro to, aby pyramida rezonovala s planetou. Pyramidy mají sílu měnit kosmické vlny. To zní jako nějaké sci-fi, ale vtip je v tom, že pyramida je JEHLAN. Pyramidy jsou ve skutečnosti obrovské jehlany schopné soustřeďovat energii. Zachycení světla z hvězd by spustilo proces, který by z Velké pyramidy udělal mezihvězdný přenašeč. Vědci projektu tvrdí, že tři pyramidy a sfinga mohou být součástí obrovského stroje, projektovaného mimozemskými inženýry. Podle nich jsou všechny monumenty v Gíze spojeny hlavním řídícím mechanismem uvnitř Velké pyramidy.


Ve Velké pyramidě je chodba, vedoucí do Královské komnaty. Nad sarkofágem je tunel, některými nazývaný Hvězdná šachta. Když dojde k určité hvězdné konstelaci, hvězdná záře probleskne hvězdnou šachtou dolů. Vědci měli teorii, že když vyzařovaná energie dopadne na sarkofág, může to vyvolat něco jako syntézu za studena. Vědci projektu se domnívali, že jehlanovitý tvar pyramidy zesílí a přenese energii na ostatní monumenty. Způsobem vědcům ne zcela jasným, by mohl vzniknout směrový paprsek energie, který by z Velké pyramidy udělal kosmický maják, sloužící mimozemským lodím k astronavigaci. Nepochybně za vlasy přitažená teorie. Ale průzkumný tým v Gíze okamžitě informoval centrálu KGB. Bylo jim nařízeno zkoumat možná cílová místa přenosu z pyramid.


Antropologové spekulují, že i jiné kultury mohly být motivovány stejnými impulsy, ze kterých vzešly pyramidy v Egyptě. Starověké pyramidy byly nalezeny na tak odlišných místech, jako je Mexiko a Čína. Mnozí odborníci došli k závěru, že zde musí být historická spojitost.

Je to ta podivná náhoda, konvergence, která podporuje názor, že existovala pospolitá civilizace nebo nějaká civilizace, která působila na všechny ostatní civilizace, která byla nepozemského nebo nepochopitelného původu. Všechny tyto legendy a mýty hovoří o bytostech, které byly lidmi, ale které měly dlouhé životy, byly obrovité, které vzlétávaly v raketách, cestovaly mezi hvězdami a přinesly nám poznání jazyků a abeced a kalendářů.


Podle legendy byly čínské pyramidy postaveny, když vládli první císaři. Těmto císařům se říkalo "Synové nebes". Podobné legendy obklopují pyramidy v Mexiku a v Yucatanu. Kupodivu výraz "Chodec po hvězdách" či "Hvězdný cestovatel", "Starwalker" lze nalézt jak v jihoamerickém folklóru, tak v egyptských textech. Egypťané používali výraz Hvězdný cestovatel k popisu kategorie "lidských bohů". Byli to lidé, ale nebyli to lidé. Byli mocnější než lidé. Možná to byli obři nebo titáni, kteří chodili mezi hvězdami. Máme pojem Hvězdných cestovatelů, ale ne lidí. Bohu podobným lidem, tvorů, kteří jsou jako lidé, ale ve skutečnosti spíše jako bozi, kteří chodili mezi hvězdami, kteří opustili Zemi ve vesmírné lodi. Bible nám o jednom z nich říká.


Pokud věříte Bibli, pak skoro musíte věřit této teorii. Podobnost mýtů a stavění pyramid v odlišných kulturách vede některé odborníky ke spekulaci, že všechny kultury lze vysledovat k jediné, mateřské civilizaci. Tato záhadná rasa by mohla být zodpovědná za nejstarší známou civilizaci na americkém kontinentu. Peruánští Inkové téměř konkurovali technickým a konstrukčním schopnostem Egypťanů. Podobně jako Egypťané, Inkové neznali kolo. Přesto tisíce mil silnic protínaly jejich říši. Jak dokázali primitivní Inkové cesty přes nejnehostinnější terén naší planety - A PROČ?? Vybudování duchovního centra Inků Machu Picchu by bylo pro dnešní inženýry tvrdým oříškem. Jak Inkové dopravili masivní kameny do takových výšek? Možná Inkům pomáhala neznámá civilizace, která se nejdříve objevila v Egyptě.


Někdo říká, že nám tato záhadná rasa zanechala časové schránky poznání. Klíčem k nalezení našeho antického odkazu je odemknout tajemství pyramid. Vědecký tým v Gíze věřil, že tajemství pyramid objevil. Podle nich jsou pyramidy používány mimozemskými vesmírnými cestovateli jako astronomická navigace. KGB nařídila týmu určit cílová místa.


Planety, hvězdy a souhvězdí a galaxie. Všechny jsou v neustálém pohybu. Vědci projektu museli projektovat noční oblohu, jak vypadala nad Gízou před tisíci lety. Nyní již toho víme hodně, takže můžeme kalkulovat KDE a KDY. Řekněme před tisíci lety, před dvěma tisíci lety, měla být postavena před dvěma a půl tisíci lety.


Dva tisíce pět set let před naším letopočtem nenalezli vědci žádnou přímou linii mezi pyramidami a planetárním nebo hvězdným seskupením. Pomocí počítačové simulace byli schopni vytvořit nebeskou sféru tak, jak vypadala před doposud známou lidskou civilizací.


Postupovali zpět časem, aby nalezli spojitost mezi pyramidami a astronomickým objektem.


Deset tisíc pět set let před naším letopočtem se objevilo něco velice zvláštního. Neshodovalo se to dva a půl tisíce let před naším letopočtem, ale deset tisíc pět set let před naším letopočtem.

Podle výzkumníků deset tisíc pět set let před naším letopočtem byly tři pyramidy v Gíze v rovině s hvězdami v souhvězdí Orion. To nemohla být náhoda. Stavitelé pyramid museli pracovat podle plánů, které byly vypracovány v jedenáctém tisíciletí před naším letopočtem. Nebo měly za úkol ukazovat na toto časové období. Dříve, než byly pyramidy postaveny.


Vědci položili přes komplex v Gíze mapu hvězdného nebe. Nad pyramidami byly vycentrovány tři hvězdy, které tvoří pás Orionu. Dále narýsovali dráhu hvězd a vzali tangenty od sfingy a pyramid. Bylo to jako mapa pokladu. Pyramidy, dráhy hvězd, všechny se protínaly. "X" označovalo hvězdu v souhvězdí Orionu. Hvězdu velmi podobnou našemu Slunci.

Prodloužíme-li chodbu vedoucí do hrobky, ukazuje na obloze bod, kde se nacházela Polárka v době, kdy pyramidu stavěli. Viděli jsme, že tři pyramidy v Gíze kopírují postavení pásu souhvězdí Orionu. Navíc řeka Nil kopíruje mléčnou dráhu na obloze. A co je naprosto unikátní, Nil nemá žádný přítok a přesto je po celé své délce stejně široký.


Na úsvitu historie bylo přepraveno pouští třináct milionů tun tvrdé horniny, které by stačily na stavbu starého Londýna. Během desetiletí byly vybudovány obrovské monumenty, vedle nichž Svatopetrský chrám v Římě či Empire State Building vypadají jako hračky.


Tři pyramidy v Gíze a Velká sfinga, div starověkého světa, zahalený tajemstvím. Kdo to postavil? Jaká vize je poháněla? Někteří říkají, že byly postaveny asi před čtyři a půl tisíci lety, jako hrobky pro zemřelé faraóny. Nevidí zde žádnou záhadu a toho, kdo ji vidí, odbývají mávnutím ruky. Egyptologové tvrdí, že mají pádné důkazy, že Sfinga pochází z dob Rachefa, stavitele druhé pyramidy a celé Gízské plošiny. Ale jak pádné jsou ve skutečnosti důkazy, které připisují tyto monumenty Rachefovi a králi Chufevovi a jejich době?


Od roku 1993 je zpochybňována autorita expertů. Diskuse sílí, neboť nová generace badatelů, používajících technicky vyspělé metody, staví proti uznávaným názorům důkazy, které již nelze jen tak odmítnout. Je absurdní tvrdit, jak to dělají egyptologové, že tyto monumenty byly výtvorem civilizace v plenkách. Máme velmi silné astronomické rysy pyramid. A máme hvězdné seskupení pro šachty ve Velké pyramidě. To všechno jsou vodítka, která nám napovídají, že odpověď není tady na Zemi, ale nahoře, ve hvězdách.


Badatel John West došel také k závěru, že komplex v Gíze má souvislost s časem před dvanácti a půl tisíci lety. Došel k tomuto závěru za pomoci geologie. Tato věda naznačuje, že Velká sfinga v Gíze byla po mnoho staletí vystavena nemilosrdnému dešti. A kdy takové deště byly v Egyptě naposled? Už ne dvanáct tisíc let. K úžasu egyptologů geologové Johna Westa podpořili! West se stal nejhorší noční můrou akademiků, protože přišel někdo z jiného oboru s teorií důkladně promyšlenou, dobře prezentovanou, srozumitelně popsanou, plnou údajů, které se nedají jen tak smést ze stolu jako nějaké teoretizování. A to jim bere půdu pod nohama, takže jak se k tomu postaví? Ignorují to. Doufají, že to zmizí? Ale ono to nezmizí.


Celá záležitost eroze byla neustále na očích. Proč si toho nikdo před tím nevšiml? - Nikdo to nehledal. Je to jako když hledáte brambory, můžete jít přes pole plné diamantů, ale vy vidíte jen hromadu ošklivých lesklých kamenů. Takže geologie byla prostě považována za samozřejmost. Nikdo po ní nepátral, nikdo ji nebral v úvahu.


Mohla by být civilizace mnohem starší, než si myslíme? Důsledky toho by byly matoucí. Neznámá a vyspělá civilizace v době kamenné? Kdy to všechno začalo? Egyptologové kladou náhlý začátek egyptské historie do doby kolem roku tři tisíce před naším letopočtem. Před tím, říkají, pouze primitivní kočovníci doby kamenné ze Sahary zalidnili údolí Nilu. Podle učebnic se Egypt prostě vynořil z doby kamenné a najednou z ničeho nic tam dokázali vytvořit tyto obrovské a dokonalé stavby. A to jen proto, aby zakryli tělo mrtvého krále. Tato teorie pouhých hrobek nedává smysl a navzdory stoletému vědeckému bádání zůstává mnoho důležitých otázek nezodpovězeno.


Například tři králové čtvrté dynastie faraónů toto vybudovali za něco déle, než je lidský život. Co je přimělo postavit to, co se nepodobalo ničemu předtím ani potom? Jakoby se to vynořilo z černé díry dějin architektury.


Tuto rozpadající se cihlovou horu zanechala předcházející třetí dynastie. Další trosky pátá dynastie. Je to jakoby ve třetí dynastii Ford model T, ve čtvrté dynastii Porsche. A v páté dynastii z nějakého podivného důvodu by se vrátili ke starému bicyklu. To skutečně nedává žádný smysl.


Monumenty v Gíze mají zcela nečekané rysy. Například jsou umístěny se zázračnou přesností podél třicáté rovnoběžky. Je to jen náhoda, anebo je možné, že tito lidé znali přesný tvar a rozměry země? Tyto gigantické stavby jsou také zázračně přesně umístěny podle hlavních směrů. Dokonalý východ - západ a dokonalý sever - jih. Přesnost této polohy je pro egyptology záhadou a nebyla dosažena v žádné moderní stavbě. Jak mohli takové přesnosti dosáhnout stavitelé, žijící před téměř pěti tisíci lety? Biotronici vědí, že pokud není pyramida vysměrovaná vodorovně a podle kompasu, tak prostě nefunguje.


Před pěti sty lety si ještě naše vlastní civilizace nebyla jistá, zda Země je kulatá. A teprve před třemi sty lety jsme znali s určitostí přesné rozměry Země. Ale ti lidé to věděli! Velká pyramida je matematický model severní polokoule v měřítku 1:43200. Není to náhodné číslo, ale takové, které astronomové znají z jevu, který nazývají PRECESE, souvisejícím s pohybem Zemské osy. Velká pyramida obsahuje transcendentální hodnotu Pí, poměr průměru kruhu a jeho obvodu, základ celé vyšší matematiky.


Je jasné, že tu máme vyspělý systém matematiky a techniky - v době, kdy by to podle akademiků existovat nemělo. A k dosažení těchto výsledků museli staří stavitelé používat sklon 52°. Každý jiný sklon by prostě nefungoval. Může tohle všechno být náhoda? Přesnost těchto monumentů je téměř posedlostí. Délka je 755 stop. Přesto průměrná odchylka na jedné straně je sotva 5 palců. Hovoříme o JEDNÉ SETINĚ procenta!! Taková neuvěřitelná přesnost by byla téměř na cíli moderních stavebních čet. Je tedy těžké si představit, jak to dokázali "primitivové", kteří se právě vynořili z doby kamenné. Tento stavitelský čin nese jedno nesporné poselství. Mluví k nám přes propast věků. A to, co tito dávní lidé říkají, je: nebyli jsme žádní hlupáci a nebyli jsme prosťáčci, řídící se podle pověrčivých kněží. Ukážeme vám své znalosti a přesnost. Nedělali jsme nic náhodně. Berte nás vážně.


Avšak podle egyptologů si stavitelé pyramid nezaslouží být bráni vážně, pokud jde o přesnost. Používali primitivní rampy, otrockou práci a nedovedli se dokonce rozhodnout, kde v pyramidě mají pohřbít mrtvého panovníka.


Dole, pod pyramidou, je podzemní komora. Akademický konsensus ji pokládá za původní pohřební komoru, která byla nějak opuštěna a byla postavena druhá, o čtyřicet metrů výš.


Pak je nová změna plánu přinutila opustit tuto Královninu komoru a postavit konečnou Královu komoru. Omyl za omylem? Podívejme se na těsnost spojů jednotlivých kamenných bloků. Nemůžeme mezi ně strčit ani žiletku. To je jistý důkaz velice vyspělé techniky a velice přesného plánování. To nebyli lidé, kteří by používali na práci otroků, to nebyli lidé, kteří by předem nevěděli, co chtějí a jak to má nakonec vypadat. To nebyli lidé, kteří by dělali podivné omyly. Rozhodně to nebyli lidé, kteří by se několikrát rozmýšleli, kam umístit komoru v pyramidě. Měnit interní plán je stavitelské šílenství. Měnit ho ne jednou, ale dvakrát je nemyslitelné.


Některé z bloků nahoře ve Velké pyramidě váží asi jako sto středně velkých automobilů. Pro egyptology to kupodivu není žádná záhada, ale pro nás ano. Každý inženýr vám řekne, že vyzvednout bloky do této velikosti do takové výšky si vyžaduje speciální jeřáb. Jak to tedy udělali lidé, kteří neměli takové stroje, dokonce ani nejjednodušší kladkostroj nebo kolo a používali prosté, měděné nástroje?


Učebnice říkají, že tyto pyramidy byly královské hrobky, jako všechny ostatní. Ale v Gíze se nenašly žádné mumie, žádné nápisy, nic. Navíc někteří faraónové čtvrté dynastie postavili DVĚ pyramidy. Proč? Chtěli snad být pohřbeni na obou místech najednou? A proč nikdo z nich nezanechal nápisy, proč nikdo nevzkázal potomkům, že on byl vlastník? Zeptejte se sami sebe: kdybyste postavili největší hrobku v lidské historii po desetiletích nákladů a úsilí, nechali byste svět, aby se jen dohadoval o vaší totožnosti? Není pravděpodobnější, že to je něco mnohem víc, než jen a jen - hrobky? Mohla by to být součást nějakého velmi odlišného plánu.

 

 

 

 

(2)

 

 

 

Královská komora obsahuje mnoho záhad. Jedna z nich jsou úzké šachty, které jsou proraženy zdmi a opracovány s přesností hlavně pušky. Egyptologové tvrdí, že jen kvůli větrání. To však v žádném případě nemohly být větrací šachty. Detailní plán je příliš komplikovaný, stoupají v určitém úhlu ven z pyramidy. Musely mít mnohem vyšší účel. Tato domněnka byla potvrzena v březnu 1993. Německý inženýr Rudolf Gantenbring zkoumal jižní šachtu královniny komory s pomocí malé moderní robotické kamery. Zjistil, že šachtu blokují kamenné dveře s kovovými součástmi. Snažili se snad dávní stavitelé ukrýt komoru před zvědavými zraky? Ty dveře nebyly nikdy otevřeny. Další šachty vedou rovnou vzhůru bez překážky. Jaký byl tedy jejich pravý účel? Určité vodítko poskytli v šedesátých letech dvacátého století astronomové, kteří dokázali, že šachty jsou zaměřeny s úžasnou přesností - na hvězdy.


Tato šachta mířila k Alfě Draconis, Polárce věku pyramid. Další míří k Malému Vozu. Mohla by astronomie tuto záhadu objasnit? Archeologie ví o hvězdách většinou velmi málo. Odborníci byli skeptičtí. Vědci uvádějí, že staří Egypťané neměli velké znalosti o astronomii. Existuje ale důkaz, že je obloha fascinovala a měli o ní velké znalosti. Na artefaktech, které byly nalezeny, je souhvězdí zvěrokruhu - Lev, Býk, Ryby, vedle souhvězdí Orion a hvězda Sirius.

Postavení hvězd na obloze není stejné jako v dávných dobách. Způsobuje to jev, zvaný PRECESE. Země se nejen otočí každý den. Její osa opíše také velkou kružnici za každých dvacet šest tisíc let, jako obří dětská káča. Vzhledem k tomuto pomalému pohybu se z pohledu ze Země zdá, že souhvězdí putují oblohou a věky.


Egyptologové a studenti hieroglyfů precesi ignorují. Bez ní však tyto problémy nelze vyřešit, protože precese je klíčem, který otevírá tajemství pyramid. Presece mění výšku hvězd, které vidíme posouvat se po obloze každou noc. Kdyby někdo mohl pozorovat, jak tisíciletí míjejí nad jeho hlavou, viděl by, jak souhvězdí vycházejí a zapadají každých dvacet šest tisíc let s pomalým pohybem zemské osy.

 

Souhvězdí Orion bylo pro Egypťany bohem a může vysvětlit, proč vytvořili šachty ve Velké pyramidě. Určitě si s tím nedali práci jen pro zábavu. Orion byl pro staré Egypťany Usírev, velký bůh vzkříšení.


Podívejme se na rekonstrukci oblohy v roce 2500 před naším letopočtem a podívejme se, co se děje s Orionovým pásem, když přechází linii Sever - Jih. Šachta z Královské komory je zaměřená na Orion, na boha Usíreva. Na levé straně Orionu je hvězda Sírius. Pro staré Egypťany to byla hvězda bohyně Éset, Usírevovy manželky.


Jestliže šachta z Královské komory mířila k Orionu, pak šachta z královniny komory mířila přímo na Sírius, k bohyni Éset. Egypťané stavěli chodby ke hvězdám. Cesty k bohům, k Usírevovi a k Éset, k bohům posmrtného života a vzkříšení.


Pro staré Egypťany příchod Usíreva a jeho věrné choti Éset tisíce let před úsvitem historie, zvěstoval zrození Egypta. Nazývají to TEP ZEPPI, Počátek Času, kdy Éset a Usírev stvořili Nil, tuto zemi a její obyvatele. A přinesli plody zemědělství a vědění, hojnost a krásu. Ale Suteh, bratr Usíreva, jim záviděl jejich štěstí a Usíreva zabil. Jeho tělo rozsekal na čtrnáct kusů a ukryl je na nejtemnějších místech a zemi uvrhl do násilí a hrůzy. Avšak Éset, věrná manželka Usíreva prohledala nejvzdálenější kouty Egypta a posbírala pozůstatky manželova těla a zabalila je do plátna. Jen jednu část, jeho falus, nemohla nalézt. Pak Éset a její syn Horus s orlí hlavou přivázali k mumii umělý falus a Éset se proměnila v ptáka a zachytila semeno svého mrtvého manžela a vzkřísila Usíreva k novému životu mezi hvězdami, kde oba stojí jako vládci noční oblohy na věky. Vládci Onoho světa po smrti a vzkříšení, o které každý faraón usiloval.


V hrobce krále Únase, který následoval bezprostředně po čtvrté dynastii jsou nejstarší náboženské nápisy v historii. Jsou to texty pyramid a obsahují klíč k tajemství pyramid. Význam těchto textů byl téměř zapomenut, protože egyptologové v nich viděli hlavně náboženství Slunce. Toto však není náboženství dne a živých. Je to náboženství noci a mrtvých. Tyto texty nám opakovaně říkají, že král se stává hvězdou v království Usíreva v souhvězdí Orion. Jeden z těchto textů praví: "Ó králi, jsi společník Orionův." A jiný text říká: "Nechť překročíš točící se řeku - Mléčnou dráhu - a odejdeš na místo, kde je Orion."


Faraónové skutečně věřili, že jsou děti bohů. Jedna z nových teorií říká, že účel těchto šachet je vyslat duši faraóna na jeho místo mezi hvězdy. Když faraón zemřel, bylo jeho tělo mumifikováno a připraveno jako tělo Usíreva a jeho duše byla připravena vystoupit na oblohu. Předtím však mrtvý král musel zajistit, že jeho moc přejde na jeho syna, žijícího Hóra. To se stalo při velmi dramatickém obřadu, zvaném Otevření úst, při němž byla obřadními nástroji otevřena ústa mumie, která tak byla znovu oživena. Pak byl na mumii připevněn umělý falus a mrtvý faraón byl otočen směrem ke hvězdě Éset - ke hvězdě Sírius. Tehdy došlo k oplodnění z lůna bohyně. Pozemské poslání krále bylo splněno a mrtvý král se odebral na nebesa. Tady máme prakticky zopakování mýtu o vzkříšení Usíreva, vyprávěné v hvězdných termínech.


Tento objev je skutečným průlomem. Tyto monumenty byly němé téměř pět tisíc let a tím, že bylo porozuměno významu těchto šachet, bylo jim umožněno znovu promluvit. Vyvstal však další problém. Všechno zde svědčí o velkolepém, jednotném plánu. O mistrovském plánu. A přesto je na tomto plánu něco velice matoucího. Máme tři pyramidy. Dvě z nich mají téměř identickou velikost a jsou umístěny diagonálně. A tady je něco zvláštního. Třetí pyramida je mnohem menší a leží nalevo od této diagonální linie. Proč? O co se stavitelé pyramid snažili? Stavitelem byl Menkauré nebo Mykerinos. Ale jestliže byl tak bohatý a mocný jako jeho otec, proč by se spokojil s mnohem menší pyramidou a umístil ji nalevo? V Orionově pásu jsou tři hvězdy v řadě, ale ta poslední je menší a je trochu stranou nalevo. I když je to fenomenální, nalezení vztahu mezi pyramidami a Orionem byl jen začátek.

 

Musel existovat širší plán. Bylo zjištěno, že staří Egypťané pojmenovali po hvězdách dvě další pyramidy ze čtvrté dynastie. Jednu v Abú Ruvaš a druhou v Zaviat al Arian. Když se nyní podíváme na mapu těchto pyramid, můžeme vidět, že souhvězdí Oriona - bůh Usírev - leží na nebi stejně jako na nebi! Ale i když je tento obraz udivující, něco v něm nehraje. Egypťané připodobnili Nil Mléčné dráze na obloze a pyramidy Orionu. Jejich postavení však takové nebylo v roce 2500 před naším letopočtem, v době, kdy byly pyramidy postaveny. Neshodují se s tím, co můžeme vidět na Zemi. Nebo počítač hledal v nesprávné době.


Rekonstrukce minulosti znamená také využití mýtů. Usírev byl první božský faraón, který vládl Egyptu, zemřel a byl znovuzrozen za pomoci svého syna Hóra. To jsou bozi Prvního času, bozi Tep-zepi, kterou Egypťané kladli hluboko a hluboko tisíce let do minulosti. Otázka však zní: kdy byl Tep-zepi? Kdy byl onen První čas?


Vzhledem k precesi mají i hvězdy svůj první čas. Je to začátek jejich pomalého precesního cyklu, který začíná jejich postupem vzhůru na obloze. Tento "První čas" Oriona byl v době deset tisíc pět set let před naším letopočtem. Tam dostáváme perfektní shodu postavení hvězd na obloze a postavení pyramid. Celé toto uspořádání zachycuje dobu 10.500 let př.n.l. Rozestavení na obloze a na Zemi do sebe zapadá s děsivou přesností právě v Prvním čase Usíreva, kdy Orion začal svůj vzestup na obloze z pohledu Země, v roce 10.500 př.n.l.


Snažili se Egypťané odkázat na svůj první mytický čas, na Tep-zepi, kdy jejich zemi vládl Usírev, jako první božský faraón? Na neuvěřitelnou dobu 10.500 př.n.l., jako dobu svého vzniku?

Jakkoli je tato stopa slabá, precese poskytla další vodítko. Při tomto pomalém pohybu se zdá, že souhvězdí během věků putují. Staří Egypťané věnovali tomuto jevu zvláštní pozornost. Studovali zejména bod, kde Slunce vychází v době, kdy noc a den jsou stejně dlouhé - 21. března, zvaný bod rovnodennosti, kdy začíná jaro. A pozorovali souhvězdí ležící za ním a během věků si všimli, že se zvolna mění. Jejich Velká sfinga jakoby toto sledovala. Každých zhruba dva tisíce let se za Sluncem objeví jiné znamení zvěrokruhu, určující další epochu, další astrologický věk. Nyní se objevují Ryby s Vodnářem. Před tím Aries neboli Býk.


Ten okamžik byl pro staré Egypťany rozhodující, my ho nazýváme Jarní rovnodennost. V době, kdy byla postavena sfinga, v roce 2.500 př.n.l., Slunce vycházelo v souhvězdí Býka. Bylo by nanejvýš absurdní, kdyby v této epoše faraón postavil strážce rovnodennosti v podobě lva. Existuje jen jediná epocha, kdy by bylo patřičné, aby sfinga byla postavena v podobě, jakou má. Je to věk Lva, začínající v jedenáctém tisíciletí př. n. l.


Slabá stopa vodítek vedoucí hluboko do prehistorie, do doby kamenné, tisíce let před tím, než se údajně objevila lidská civilizace. Je to nepřesvědčivé? Přitažené za vlasy? Snad. Existuje však další průzkum, který dochází k podobnému závěru.


John West, spisovatel a nezávislý egyptolog zjistil, že vodou erodované skály mají stejný tvar, jako stará podkladová hornina sfingy a její jámy. Nemusíte ani být geolog, abyste poznali, že tento typ eroze musela způsobit voda. Jedině voda, proudící v přívalech přes okolní stěnu by vytvořila ten zaoblený profil.


Byl to on kdo se první začal věnovat faktu, že zvětralé vzory na Sfinze nejsou vodorovné jako na jiných památkách v Gíze, ale jsou svislé. Je jasné že vodorovné zvětrání je výsledkem eroze způsobené silnými větry a písečnými bouřemi. Těch je samozřejmě v této oblasti hojnost. Ale svislá eroze může být způsobena pouze působením vody. Mohla voda způsobit svislé zvětrání na Sfinze? Voda? Ale odkud? Mluvíme o Sahaře.


West si samozřejmě uvědomoval, že egyptologie jednoznačně zařazuje vznik Sfingy do doby kolem roku 2500 př.n.l., do časů vlády faraóna Chefrena, který je zároveň identifikovaný s druhou pyramidou v Gíze. Jeho studium ale ukázalo, že víra v toto datování stavby Sfingy je mnohem větší dogma než cokoliv jiného. Tato dogmatická víra totiž není podepřena jediným logickým faktem. Nejsou zde žádné nápisy, které by spojovaly jmenovaného faraóna se stavbou. Nenašla se ani žádná stéla nebo papyry. Jediným důvodem proč toto dogma vzniklo je tzv. Stéla sfingy vztyčená Thutmosem IV., na které se ve 13. řádku nachází kartuš Chefreho. Pokud jde o blízkost pyramidy, pak tvrzení, že blízkost dvou staveb znamená automaticky vznik ve stejné době, je neskutečně bizarní.


Podívejme se na tuto problematiku z naprosto laického hlediska: je obličej Sfingy skutečně portrétem faraóna Chefrena? Co pro tuto domněnku hovoří? A co případně hovoří proti?


Frank Domingo, expert na policejní identifikaci porovnal jedinou známou sochu krále Chefrena s tváří Sfingy. Příručky New Yorkského detektiva Dominga o policejní identifikaci se používají na celém světě. Jeho slovo má svou váhu. Po revizi všech rozměrů, úhlů a poměrů došel Domingo k závěru, že Velká sfinga v Gíze NENÍ stejná osoba reprezentovaná sochou faraóna.


Stejně podivné je i datování Údolního chrámu a záhadné stavby Osireionu - obě stavby mají na tolik odlišnou architekturu od ostatních egyptských památek, že už na první pohled vypadají o dlouhé věky starší. Obě památky jsou si do značné míry podobné. Pro obě stavby je společné, že jsou postavené s obrovských bloků bez ozdob a nápisů, což je egyptským památkám naprosto cizí. Bloky použité pro stavbu Údolního chrámu jsou těžké až 200 tun! Pro bližší seznámení s problematikou doporučuji knihu "Otisky božích prstů" od G. Hancocka.

Sfinga je tedy podle Westa o hodně starší než časy panování Chefreho, ale kdy tedy opravdu vznikla? Pomůže tato hypotéza vysvětlit i zvláštní, svislé zvětrání na soše?


V 1991 West odjiždí se skupinou vědců, nepostižených egyptologickými dogmaty, na plošinu v Gíze. Přijel i Dr. Robert Schoch, prominentní geolog a profesor Bostonské univerzity, aby zkoumal jedinečné zvětrání těla Sfingy. Závěry, s kterými přišel po několika měsících analýzy, by měly otřást světem arecheologie. Svislé zvětrání vzorů na Sfinze, nebylo způsobené větrnou erozí, ale vodou z prudkých dešťů. To není možné, následovala reakce egyptologů. Schochova argumentace je ale jasně srozumitelná. Sfinga byla postavena v době, kdy takové prudké přívalové deště byly v Egyptě normální. Opět nemožné, reagovala egyptologie, takové silné deště přestaly tisíce roků před dobou Chefreho. Schoch pouze na tyto námitky zdvořile krčil rameny. To není můj problém, odpověděl.


Schochovo zjištění totiž přináší mnohem větší problém, než by se mohlo zdát. Pokud se vrátíme do hluboké historie a hledáme dobu, ve které v Egyptě tímto způsobem pršelo, je nutné couvat pěkně daleko. Pan profesor Schoch totiž mluví o době před rokem 10000 př.n.l. Ano, mluví se o době kdy končila poslední doba ledová! Zapamatujme si tento čas, navazují na něj totiž další souvislosti ze kterých poněkud mrazí v zádech.


Stalo se to, co se dalo očekávat. West a jeho tým byl okamžitě označen za šarlatány. West byl neoblomný, neměl sice velebný kredit a auru neomylnosti jako jeho učení oponenti, ale vědecká logika byla na jeho straně. Nicméně egyptologie ukázala neschopnost připustit argumenty (byť přísně vědecké), které by otřásly chrámem jejich umělých konstrukcí a dogmat.

Důsledky Westovy teorie jsou zřejmé. Ukazuje se, že bude nutné přehodnotit dějiny lidské civilizace jako celku. Tato trhlina v současných teoriích totiž narušuje pohled na dějiny jako celek.


Westovu teorii zcela nečekaně podpořila v roce 1993 úplně jiná vědní disciplina. Do hry vstoupila astronomie. R. Bauval - belgický stavební inženýr se zájmem o astronomii zjistil následující. Tři pyramidy v Gíze jsou neuvěřitelně přesnou pozemskou mapou tří hvězd Orionova pásu, dokonale vyjadřují úhly mezi nimi a dokonce prostřednictvím svých vlastních velikostí naznačují individuální velikost hvězd. Tento grandiózní model hvězdné oblohy se prostírá dál na jih a sever a zahrnuje další stavby na plošině v Gíze a opět s maximální přesností! Ovšem největším překvapením je, že monumenty v Gíze jsou uspořádány tak jak hvězdná obloha vypadala (pouze a jedině) kolem roku 10 450 př.n.l. Opět onen čas...


V říjnu 1995 se organizace Egyptian Antiquities rozhodla vyčistit prostor mezi Údolním chrámem a Sfingou, ležící východně od Sfingy. Právě díky těmto pracím šťastné rýpnutí rýčem jednoho z dělníků odkrylo část starověkého komplexu podzemních galerií a stezek.


Když se o tom dozvěděli R. Bauval a G. Hancock okamžitě odcestovali do Egypta. J.A. West tam odjel také a tak se všichni tři mohli setkat přímo v Gíze.


Dorazili na místo překypující aktivitou. Skupiny dělníků a zedníků kopaly a čistily oblast před Sfingou a chrámy. Naštěstí egyptské úřady ještě neuzavřely tuto oblast, takže po zaplacení "bakšiše" jednomu z inspektorů dohlížejících na práce, mohla improvizovaná výzkumná skupina sledovat práce zblízka.


Bylo obtížné říci co se vlastně na místě, ke kterému se dostali, nachází. Objevená oblast vypadala jako by byla před roky již někdy odkrytá a potom z nějakého neznámého důvodu opět zahrnutá. Na první pohled bylo zřejmé, že konstrukce z malty a železných tyčí, které byly nad stropy starověkých podzemních stezek, měly patrně zpevnit památky. Inspektor, postávající stranou, vyslovil názor, že tato stavba vznikla, když egyptolog Selim Hassan uvolňoval oblast pro Egyptian Antiquity v roce 1930, nebo možná později v roce 1950, když se nedaleko stavělo kino pod širým nebem. Ale proč byly vykopávky znovu přikryty zůstává tajemstvím.

Odkryté prostory jsou tvořeny z jakési hlavní tepny spojené s přírodními jeskyněmi, jsou asi 10 stop široké a 200 stop dlouhé, vedou od severu k jihu pod Údolní chrám a Sfingu. Tato tepna je křižována dvěma dlážděnými stezkami, přechází z Údolního chrámu a běží východním směrem. Obě stezky mizí na východním konci pod zemí. Zajímavé místo se nachází na hlavní tepně v místě kde se kříží s jižní stezkou. Je to jakýsi průlez. Víko zakrývající průlez je vyrobeno z jediného kusu vápence, má ulomený jeden roh, takže je vidět vodu proudící pod zemí a směřující k Sfinze a údolnímu chrámu. Celý komplex byl zřejmě velmi starobylý a téměř jistě byl současníkem Sfingy. Ale jakou mohl mít funkci ? A jaký byl účel podzemní vodní cesty?


Podle starobylého egyptskému mýtu, byly legendární brány "Příštího světa" střeženy dvěma gigantickými lvy, nebo sfingami nazývanými Akeři. V nákresech "Nového království" sedí sfingy - Akeři u východní brány se zadníma nohama v kanále. Dole je vidět podobný podzemní tok, nebo kanál. Za lvy se tyčí obrovská mohyla či pyramida a pod ní se nachází velká oválná komnata, která se zdá být hermeticky uzavřená. V tomto mysteriózním pokoji se má ukrývat "vznešené tajemství od boha", který spravoval Egyptskou zemi v období vzdálené epochy Zep Tepi - první doby. Tato zvláštní místnost byla nazývána "Domem Sokaru" v Rostau. Podobnost s komplexem a Sfingou je tajuplná. Gíza byla totiž v dávné době také nazývaná Rostau a Sokar (bůh se sokolí hlavou) byl identifikován s Osirisem. Je to jen shoda náhod? Kdo ví...


Jedno je jisté, základní teze "Smaragdové desky" Herma Trismegista, která zní "...jak nahoře tak dole..." je na plošině v Gíze dotažena k totální absolutnosti. Památky na plošině tvoří přesný pozemský model tří hvězd Orionova pásu tak, jak se bylo souhvězdí vidět okolo roku 10.500 př.n.l. Kdo mohl pozorovat oblohu nad Gízou před 12500 lety a kdo, tehdy, měl technické schopnosti naplánovat či vybudovat taková monumentální díla jako je Sfinga a pyramidy? A co chtěl touto plastickou mapou tak gigantických rozměrů říci?


Egyptologové tvrdí, že žádná taková civilizace na zemi v té době nebyla schopná naplánovat a postavit takové ohromné, dokonale vyprojektované stavby.


Nechceme zde rozvíjet teorie o zmizelé Atlantidě, spíš si dovolíme upozornit na několik zajímavých faktů.


- Golfský proud vznikl zhruba před 12.000 lety. Tehdy byla odstraněna překážka v podobě pevniny či souostroví někde v oblasti dnešních Azorských ostrovů


- Egyptské a asyrské "roční kruhy" se setkávají v hluboké historii v roce 10.583 př.n.l., kdy byly patrně tyto starověké "kalendáře" spuštěny


- Geologové připouštějí možnost ponoření rozsáhlých ostrovů v Atlantiku v době 10.000 - 11.000 př.n.l.


- V době před 12.000 lety došlo k vyhynutí mamutů - významné archeologické naleziště ve Velké jeskyni v Šanidaru v Kurdistánu, kde je doloženo kontinuální osídlení trvající 100 000 let, bylo podle archeologů přerváno kolem roku 10.000 př.n.l. na velmi dlouhou dobu a to masivními otřesy, které způsobily částečné zhroucení stropu. Dále je doloženo zaplavení jeskyně povodní. Mimochodem dnes je jeskyně ve výši 750 m nad mořem.


Nestavěla přece jen v Egyptě zachráněná hrstka pozůstatků nám dosud neznámé civilizace, kteří přežili katastrofu? Nebo naopak, ve snaze uchovat část své historie ve chvílích předzvěstí katastrofy, vytvořili enklávu, kde by jejich dokumenty a možná i část obyvatel, přežila apokalypsu, která nastala před 12.000 lety? A nebo je všechno jinak ?


Staří Egypťané nazývali Sfingu Hor-em-Akhet, což znamenáná Horus na obzoru. Horus - jestřábí bůh, byl božské dítě Isis a Osirise. Jeho jméno pocházelo z egyptského slova Heru, které se překládá jako TVÁŘ.

 

 



Podívejme se tedy na dva typy erozí: větrnou a vodní


Stáří kamene je obtížné určit, ale podle geologů eroze vypovídá příběh o historii skály.


Toto jsou stopy zanechané v kameni po dlouhé době působení větru a písku. Měkké vrstvy byly smyty. Naleznou se všude v Gíze.


Jedinou výjimkou je sfinga a stěny jámy, která byla vykopána, kde kameny vypadají erodované po mnoha staletích silných dešťů. Mají oblý, vlnitý profil, vzhledem velmi odlišný. Objev Johna Westa je výbušný, neboť kdy takto naposled v Egyptě pršelo? Rozhodně ne v době egyptských faraónů.


Když ale pomyslíte na vodu v Egyptě, nemohly to způsobit povodně Nilu? Absolutně ne, protože záplavy Nilu by přicházely odspodu, a kdyby to bylo zaplaveno vodami Nilu, dostali bychom odlišný typ eroze. Stěny by byly podemleté, jinými slovy, eroze by byla nejhlubší dole, nikoli nahoře. A také by nevznikly ty hluboké štěrbiny.


Geologové považovali Westovy argumenty za přesvědčivé a postavili se na jeho stranu v debatě s egyptology, kteří zatím nenašli rozumnou odpověď na jeho závěry. Sfinga sama byla až příliš často opravována, aby mohla promluvit. Egyptologové tvrdí, že kámen, z něhož je sfinga vytesána, má tak nízkou kvalitu, že za pouhých tři sta let eroze zničila tři stopy. To představuje další problém. Jestliže kámen sfingy má tak špatnou kvalitu a sfinga byla vytesána před čtyřmi a půl tisíci lety, znamená to, že při tempu eroze 30 cm za století by sfinga musela zmizet už před pěti sty lety. Ale nezmizela.


Sfinga erodovaná silným deštěm dávno před faraóny a pyramidami? Kdy takhle naposledy v gyptě pršelo? I když bylo několik dlouhých vlhkých období, vyniká jen jedna epocha. A je zvláštní, že toto období se shoduje s časem, který byl nalezen v astronomické astrologii, onen vzdálený První čas, který hledáme ve starých mýtech a na obloze. Byla to doba v dějinách lidstva, kdy Země procházela nebývalými změnami. Na Zemi došlo k obrovské katastrofě před 12.500 lety, byl to konec poslední doby ledové. Po padesát nebo šedesát tisíc let byly relativně stabilní podmínky s miliony čtverečních metrů ledu pokrývajícího severní polokouli. A náhle z příčin, které žádný vědec dosud neobjasnil, všechen led roztál. V rozmezí pouhých dvou až tří tisíc let.


Odlišný svět doby ledové s ledovou pokrývkou až dva kilometry silnou, pokrývající severní Evropu a Ameriku. Archeologové a jiní se shodují, že její konec přivodil katastrofu. Mohla to být potopa, o níž mluví všechna náboženství na světě? Egypt prodělal velké a dramatické změny na konci této doby ledové kolem roku 10.500 př.n.l., kdy velice vysoké, mimořádně vysoké záplavy pokryly povodňovou oblast. Zničily všechno v údolí Nilu a v deltě všeobecně.


Mýty hovoří o tom, že tato civilizace začala na konci velké katastrofy. To je onen První čas, ona vzdálená epocha bohů, kterou připomínají mýty, kdy všechno začalo. A skutečně to byl první čas pro lidstvo. Tehdy začínají naše vzpomínky. Také John West datuje Velkou sfingu na konec této vzdálené doby ledové. Ale s její faraónskou tváří a pokrývkou hlavy?


Podíváte-li se na hlavu, vidíte, že je v mnohem lepším stavu, než tělo. I když je hlava vytesána z mnohem tvrdšího vápence, rozdíl mezi stavem hlavy a těla je extrémní. Ještě důležitější je, že hlava je neúměrně malá. Zejména z pohledu ze vzduchu vidíme, že tělo sfingy je dlouhé a zploštělé a hlava na něm vypadá skoro jako špendlíková hlavička. To nám naznačuje, že hlava byla znovu vytesána. Jinými slovy: tato hlava není původní. V nějakém bodě své dlouhé historie byla hlava udělána znovu. Je možné, že historie sfingy byla asi takováto:

Dávno před tím, než se stal Egypt pouští, byla Gízská plošina úrodnou savanou. Na jejím okraji byl velký výstupek přírodní skály. Neznámá skupina sochařů využila této vyčnívající polohy a vytesala skálu do tvaru obří tváře. Mohla to být tvář boha nebo lva. Když byla sfinga vysekána z okolní podkladové horniny, stovky obrovských bloků vápence - některé vážící více než 100 tun, byly čistě vykopány a dopraveny na toto místo. Zde zdánlivě bez námahy byly vyzdviženy a zasazeny na místo. Nic v dynastickém Egyptě - Egyptě, který známe - se tomuto nepodobá. Všechno ukazuje na jinou, dřívější epochu. Čas plynul. Změna počasí přinesla do této oblasti přívalové deště, signalizující konec doby ledové. Deště erodovaly lva do tvaru, jakým je dnes. Když deště ustaly, kdysi úrodné savany se změnily v Saharskou poušť. Písek navátý větrem pohřbil sochu až po krk a na tisíce let chránil její tělo i výmluvné stopy působení vody. Ale co tvář, která stále zvětrávala a zmenšovala se? Patrně byla znovu vytesána. Rozhodně králové čtvrté dynastie, kteří postavili pyramidy kolem 2500 př.n.l. sfingu odkryli a její tvář opracovali ke svému obrazu. Faraón Rachev sfingu nepostavil - restauroval ji.


Byla to anebo nebyla dávná geneze Egypta a lidské civilizace? Tyto monumenty viděly míjet tisíciletí a střežily své tajemství v majestátním tichu. Někteří věří, že se v nich odráží obloha a souhvězdí, že staří astronomové zde zapsali úžasné datum. Už ne mlhavými termíny, ale neomylně a podrobně.


Staří astronomové, stojící v Gíze, viděli nepřerušovaný 360 stupňový horizont, který vyzýval k pozorování bodů východů Slunce a hvězd. Jejich pozornost přitahoval i jiný směr. Linie sever-jih, rozdělující oblohu přímo nad jejich hlavami. Pozorovali hvězdy, jak tuto linii přecházejí. V roce 10.500 př.n.l., kdy tuto linii překročily tři hvězdy Orionova pásu, překročily ho v postavení, které se přesně shoduje s rozmístěním tří pyramid na Zemi.


Další detail. Sledujme horizont Gízy tam, kde Orion zapadal v roce 10.500 př.n.l. Pozorovatelé ho tehdy viděli tam, kde je Orionův pás se zázračnou přesností vyznačen třemi malými pyramidami, stanovujícími přesně, kde zapadal kolem roku 10.500 př.n.l. Jestli si myslíte, že to je náhoda, jsou tu další věci. Podívejme se na jeden magický den v roce, kdy severojižní cesta tří hvězd v pásu se přesně shodovala s východem Slunce. V tento zvláštní den Slunce vycházelo přesně na východě. Dnes sfinga hledí na souhvězdí Ryb. Posuňme však ručičky precese zpět v čase a uvidíme, co se stane. V době 10.500 př.n.l. vycházelo Slunce přesně na východě - přímo v linii se sfingou a východem souhvězdí Lva. Je to tedy v této době, ve věku Lva, kdy sfinga hleděla na svůj vlastní obraz na obloze.


Jestli to nestačí, jsou tu další věci. Proč je sfinga umístěna napravo od hlavní osy východ-západ této pyramidy a proč se zvýšená cesta odklání na jih? Staří stavitelé pyramid nedělali nic náhodně. Jaký má tedy tato nepravidelnost význam? Zvýšená cesta se odklání o 14°, sfinga je trochu nalevo. Proč? Odpověď má počítač. Ukazuje nám, že toto je místo, kde vycházelo Slunce přesně ve směru této cesty, 14° doprava v perfektní linii se zvýšenou cestou. Co tu tedy máme? Nalevo je souhvězdí Lva a je napůl pohřbeno pod horizontem a vyčnívá jen hlava a ramena. A to je to, co viděli, když se dívali na východ. Slunce vychází ve směru zvýšené cesty a nalevo je sfinga napůl pohřbená v písku s vyčnívající hlavou a rameny. Právě tak vycházelo souhvězdí Lva s vyčnívající hlavou a rameny nad horizontem.


Sfinga a pyramidy společně tvoří gigantický astronomický hologram oblohy nad Egyptem z období kolem roku 10.500 př.n.l. V této epoše a jedině v této epoše jsou klíčová nebeská tělesa představena s bezchybnou přesností, nahlížená z každého myslitelného úhlu vesmíru. Když si připomeneme zázračnou přesnost, s níž stavitelé pracovali, je nemožné připsat takový do sebe vzájemně zapadající komplex náhodě. To, co tu máme, je obrovské a záměrné vyznačení času pro epochu 10.500 př.n.l. Téměř 8.000 let před tím, než údajně vznikla egyptská civilizace.


Pro Egypťany to byla brána do podsvětí, kde Usírev vládl mrtvým, brána pro zemřelé faraóny, aby se znovu zrodili mezi hvězdami. Tehdy stejně jako dnes, gigantická nekropole, kde mrtví z nesčetných století spočívají na místě nevysloveného mystéria a posvátnosti sahajících zpět, k úsvitu času. Každá civilizace odkazuje k mýtu o stvoření. K začátku. Ale Egypťané zcela jasně vyjádřili, co se stalo NA JEJICH začátku. Říkají nám, že země byla celá pod vodou a že z té vody se vynořila fyzická, materiální země, prapůvodní vyvýšenina, na níž začalo stvoření, kde byl první úsvit a první západ slunce. Je to jakoby král, který postavil tyto pyramidy, znovu předvedl ten okamžik, onen "čas bohů". Bylo by normální, kdyby ho chtěli oslavit, uchovat, chcete-li, ve velkolepé podobě. Myslíme si, že jestliže existuje prapůvodní vyvýšenina, je to Gíza. Skutečně, texty odkazují na Gízu, Heliopolis jako na místo stvoření. A co jiného bychom mohli čekat, než že onen fantastický moment stvoření bude oslaven takovýmito monumenty. Je docela dobře možné, že sfinga může být fyzickým pozůstatkem ztracené civilizace, která se dotkla tohoto místa před dvanácti a půl tisíci lety. Netvrdíme, že pyramidy jsou staré 12.500 let, říkáme jen, že tyto pyramidy mluví o tomto velmi vzdáleném datu. Nepochybujeme, že Egypťané byli dědici starého vědění a moudrosti. Je absurdní naznačovat, jak to dělávají egyptologové, že tyto monumenty byly výtvorem nějaké civilizace v plenkách. Tyto monumenty vyjadřují obrovské, naakumulované znalosti a moudrost. Tyto monumenty mohou být koncem něčeho, nikoli začátkem.


Tito lidé obývali svět, který si jen ztěží dokážeme přestavit. Jaké vědomosti zdědili z hlubin prehistorie?

Vědecká opozice tvrdí: "Kdybychom tento alternativní názor přijali, ocitli bychom se ve slepé uličce. Máte tu tedy předdiluviální civilizaci - a potom nic. Nemáte nic. Jak dlouho? 1000 let, 2000 let - a pak se objeví znovu. Kde je nějaké spojení? Kde jsou další důkazy o této kultuře? Ukažte nám kus keramiky, ukažte nám nějaký nástroj, nápis, nějakou jinou sochu, ukažte nám nějaké archeologické naleziště z tohoto období." To je jako říci Magellanovi poté, co obeplul svět, že svět je stále plochý, protože kde jsou ti ostatní, kteří ho obepluli. Tady jde o dějiny celé civilizace. Možná že nepostupovaly v přímé linii od primitivního jeskynního muže až k nám, inteligentním lidem, s našimi vodíkovými pumami a trojbarevnou zubní pastou.


Domníváme se, že nějaká mnohem starší a neznámá kultura mohla zanechat své stopy v podzemních chodbách Velké pyramidy anebo v údolních a pohřebních chrámech u nohou sfingy. Oficiálně se datují do dob faraónů, ovšem jen na základě chabých, nepřímých důkazů. Jejich holá a masivní strohost mate archeology, neboť se zcela liší od staveb v Egyptě, které známe. A nebyly by pozůstatky takové doby pohřbeny hlouběji, než dosud kdokoliv hledal?


Jde o to najít pravdu. Je potřeba několik vědních disciplín, abychom zjistili, o co tu jde. A to není úkolem pouhé egyptologie. Přijít na takovéto místo s jednorozměrným názorem, s úzkou perspektivou a tvrdit, že tímto úzkým pohledem můžeme toto místo interpretovat, je špatnou službou lidstvu, protože brání jiným disciplínám uplatnit zde inteligenci.


Staří Egypťané věřili, že byl První čas, počátek, kdy vládli bohové. Je Velká Sfinga odkazem nějaké neznámé civilizace? Jsou pyramidy postaveny náhodně, jak se domnívají odborníci a nebo podle nějakého plánu, započatého před úsvitem historie a předaného faraónům, aby ho dokončili? Staří Egypťané v takový odkaz věřili.


Nelze si nepovšimnout jedné záležitosti, která s Velkou pyramidou v Gíze souvisí. V roce 1989 byly zveřejněny výsledky výzkumů uvnitř této pyramidy, které doslova šokovaly odborníky.

Zjistilo se, že každý předmět, uložený do nitra této obří stavby vykazuje neznámé energetické pole, jímž je obklopen a které nemá elektromagnetickou povahu.


Tato energie je orientována přesně severojižním směrem a váže se na magnetické pole Země.


Energie, která se kumuluje uvnitř pyramidy, neproniká ven, odráží se zpět a vykazuje vlastní stabilitu.

Největší kumulace této energie byla zjištěna přesně v místech, kde se nachází "královská hrobka" (zda ovšem tato "hrobka" s prázdným sarkofágem skutečně měla sloužit, či sloužila k pohřebním účelům, není jisté).


Odrážená energie uvnitř pyramidy mění povrchovou strukturu kovů a v brtnických látkách dochází ke ztrátě vody, čímž vzniká proces přirozené mumifikace.


Mýtus o tom, že Velkou pyramidu nechal postavit faraón Cheops (Chu-fu), se zdá být dnes již neudržitelný. Uvedená zjištění totiž jasně svědčí o tom, že stavitelé Velké pyramidy museli mít znalosti, před nimiž i dnešní věda bledne závistí. Navíc vůbec nevíme, jaká energie uvnitř této pyramidy vlastně působí. Svým typem totiž odpovídá tomu druhu energie, kterou vysílá lidský mozek například při telepatii a která snad ani nemá elektromagnetickou povahu.


Povrch Země se nachází pod stálým vlivem dvou protichůdných sil: zemské a kosmické. Tyto síly spolupůsobí, udržují rovnováhu, harmonii a život na zemi. Když se jejich rovnováha poruší, vznikají nemoci a ve větším měřítku pak přírodní katastrofy. Pyramida má schopnost obě síly koncentrovat a umožňuje také jejich ovládání.


Model pyramidy je v dnešní době jedním z mála zařízení umožňujících skutečnou likvidaci škodlivého zemského záření v naších obydlích.


Aby se problém pyramid mohl zkoumat anebo využít zjištěného, byla postavena řada nejrůznějších proporčně zmenšených pyramid a pyramidek. Byly to třeba pyramidy


? pro ostření žiletek
? pro vysušování organických hmot, především potravin
? pro zabránění plesnivění a hnití (přírodní konzervace)
? pro sušení bylin
? pro zvýraznění chuti některých potravin
? pro léčebné účinky



Jediným jasným výsledkem těchto různých ověřování je skutečnost, že pyramida není pouze jakýmsi dokladem gigantománie nějakého faraóna anebo extrémní umělecké dílo. Zřejmě to je obrovský tvarový zářič, který měl ovlivňovat a také asi ovlivňoval či doposud ovlivňuje určitou oblast, určité množství lidí - tedy měl vlastně vliv na celou zemi, pochopitelně podle tehdejších měřítek.


Jiné jevy probíhají v dolní části pyramidy, jiné ve střední a jiné v horní části. Horní část pyramidy, tzn. do 1/3 výšky od vrcholu, je definována jako prostor pozitivního záření. Dolní část od základny do 1/3 výšky je definována jako část negativního působení. Mezi nimi je část neutrálního vlivu.


Je jasné, že energie, která se v pyramidě akumuluje, není pro člověka škodlivá, Naopak, posiluje jeho vitalitu. Znemožňuje také množení bakterií a mikroorganismu, které způsobují rozklad potravin.


Je dokázáno, že zvětšením velikosti modelu narůstá energie záření. Znamená to, že dosah účinků pyramidy je závislý na jejích geometrických rozměrech.


Je potřebné zdůraznit, že v každém, i v malém modelu pyramidy, spolupůsobí (pokud je nám známo) tři druhy energie. Jsou to:


energie elektrická - emitovaná vrcholem

energie magnetická - záření z bočních stěn


energie mentální - tzv. faktor pointingu, polarizovaný na "zeleno", s mumifikačním účinkem.



Díky tomu, že pyramida má optimální proporce, shro­mažďuje ve svých útrobách životní energii pocházející z hloubky země a okolního prostoru. Energie proudí směrem od základny k vrcholu formou vln o délkách odpovídajících "devíti základním barvám" vesmíru. Pyramida tuto energii zároveň emituje stěnami do nitra ve všech směrech. Uvedená energie velmi blahodárně půso­bí na člověka a jeho prostředí. Má různé využití. Může posilovat organismus, imunitu, omlazovat, léčit lidi, zvířata a rostliny, zmírňovat bolesti, urychlovat hojení ran, pohmožděnin a popálenin, zajistit zdravé sny, neutralizovat negativní záření vodních toků, energetizovat potravu, nápoje a také vodu určenou k pití, ošetřovat těla a kultury rostlin.


Energie vyzařovaná z modelu pyramidy může působit na živé organizmy pozitivně, v některých případech také negativně.


Při prvním spočinutí v pyramidě mohou vnímaví jedinci zažívat až nevysvětlitelné pocity. Každý další pobyt znamená hlubší soužití, okamžité pronikání do hladiny alfa.


Při hlubinné terapii - reinkarnacích - je mnohem jednodušší průnik bloky mezi jednotlivými zrozeními. Ti, kteří usnou, mohou vstoupit do jasnovidných snů.


V pyramidě můžete prožít řadu pocitů a dosud nepozna­ných zážitků. Také čas vám poběží jinak než všem oko­lo. Tělo se zregeneruje a energeticky vyrovná. Pocit klidu v duši se může dostavit již po dvaceti minutách pobytu pod jehlanovou konstrukcí, která mění kvalitu a zároveň koncentruje životadárnou energii. Přichází spánek, ale i stavy beztělnosti, pocity mravenčení, trnutí, tlaku a tepla. Záleží na založení a citlivos­ti každého jednotlivce.


Hodinový pobyt pod pyramidou přináší regeneraci srovnatelnou se čtyřiadvacetihodinovým spánkem v lese. K uvedenému jevu dochází díky produkci zvýšeného počtu minusových iontů, kterých kolem nás v důsledku znečištění ovzduší stále více ubývá. Klient se po 30 minutách působení pyramidy cítí lépe vyspán než po celé noci bez působení pyramidy. Nejde tu o delší nebo kratší dobu spánku, nýbrž o regeneraci a lepší odpočinek.


Příznivá energie pyramidy přispívá lepšímu psychickému i fyzickému stavu, urychluje hojení ran a navozuje harmonizaci tělesných pochodů.


Pyramida funguje na principu zářiče vibrací. Dokáže si sama zmapovat a odchytit místa na těle zasažená nemocí. Ta pak začne "masírovat" vlnami odpovídající­ mi frekvencím zdravého organismu. Nastává jakýsi vnitřní boj dobra se zlem.


Po delším používání pyramidy (tj. 8 až 10 seancí), lze pozorovat např. zlepšení stavu nervového systému, ustupující bolesti různého druhu a původu. Neuralgie, revmatické bolesti, bolesti hlavy, obvykle ustupují už po půlhodinové seanci. Nervové napětí se po 40 mi­nutách mění na stav uvolnění a sebeuvědomění. Je viditelný nárůst energie. Podobně je možné vyléčit se z nespavosti.


Používání pyramid k léčbě způsobuje celkové ustoupení nemoci a nejen jejích příznaků. Pohmožděniny, zlome­niny nebo rány přestávají bolet, krvácet, dokonce se hojí mnohem rychleji než obvykle. Pyramida léčí, regeneruje a reguluje samouzdravovací procesy v lidském organismu. Například osobám se zvýšeným krevním tla­kem ho snižuje, ale je-li velmi nízký, zvyšuje ho. Obézním lidem pomáhá při odtučňování a velmi štíhlým lidem zase na váze přibrat. Podporuje léčbu páteře i chronických onemocnění a prokrvuje pokožku.


Bylo dokázáno, že nejlepších výsledků se dosahuje při léčbě některých psychických onemocnění, při rekonva­lescenci a léčbě určitých degenerativních chorob. Vý­borného efektu se dosahuje při léčbě všech bolestí hlavy, silné migréně nebo neuralgii.


Lze konstatovat, že pomocí pyramidální energie můžeme pomáhat při revmatismu, angíně, nachlazení, žaludeč­ních vředech, při různých bolestech a zánětlivých stavech, při lumbágu (prudké bolesti zad), degeneraci obratlů a celkové skleróze (vápenatění tepen), při otravě jater, problémech se srdcem.


Někteří léčitelé tvrdí, že je vhodnější jiný úhel, než má Velká pyramida. Tvrdí, že nejsme Egypťané, ale Evropané a z toho vyplývají i odlišné reakce těl. Pro naše zeměpisné šířky vyhovuje podle těchto teorií sklon 65°. Taková pyramida emituje silnější záření, které může být pro zdraví člověka velmi nebezpečné. Ostrý úhel pyramidy prý otvírá astrální vidění, ale silně mumifikuje.


Je-li léčivé působení pyramidy posilováno dechovými cvičeními a posloucháním relaxační hudby, pak je ve stavu uvolnění bioenergetické působení pyramid mnohem silnější.


V pyramidě se aura nezvětšuje, ale jakmile se daná osoba od pyramidy vzdálí, její aura naroste na čtyřnásobek. U některých osob se zvětšená aura udržuje několik dní až týdnů.


Jednoznačných úspěchů se dosáhlo při vyvrtnutí, poře­zání, natažených svalech a šlachách, při infekcích, bolestech zubů a podobně. A to v překvapivě krátké době. Tato vysokofrekvenční "pyramidální energie" je schopna aktivně zasahovat do léčebných procesů a urychlovat je.


Nejlepším místem v pyramidě je tzv. královská komora, která se nalézá ve výšce 1/3 pyramidy od základny. Toto místo je nejen centrem koncentrace energie pyramidy, ale také jejím těžištěm.


Potvrdilo se, že větší množství kovu v blízkosti py­ramidy nebo zapnuté elektrické spotřebiče svým vyzařováním její působení ruší.


Nutno připomenout, že pyramidami nelze léčit všechny nemoci.

 

 



Indikace pyramidální energie


Zdravý člověk by měl pro svou "pravidelnou údržbu" podstupovat návštěvu pod pyramidou dvakrát měsíčně. Nemocní opakovaně i vícekrát týdně.


Jedním z vynikajících efektů je potlačování bolestí způsobených řeznými ranami a pohmožděninami a urych­lení procesu hojení ran. Díky každodennímu pobytu pod pyramidou odpovídající velikosti se řezné rány hojí rychleji než obvykle. Podobných výsledků se dosahuje s pohmožděninami. V případě krvácejících řezných ran je kratší i proces zastavení krvácení.

Pyramida tedy může působit jako určitý druh posilova­če, který nám poskytuje dostatečnou zásobu energie. Urychluje nebo zpomaluje přirozené procesy.


Působí nejen na fyzické lidské tělo, ale také na tělo éterické, mentální a astrální. Proto se nejlepších výsledků dosahuje, když se léčí všechny složky člově­ka a nikoli pouze fyzické poruchy.

Vrací vnitřní rovnováhu a posiluje vědomí sama sebe. Už po několika minutách člověk pocítí klid, je vyrovnanější a koncentrovanější. Napětí se ztratí a každý, kdo je aspoň trochu senzitivní, v sobě pocítí mocnou sílu. Oddech v pyramidě je efektivní cestou k vnitřní harmonii a zdraví.


V pyramidách s výškou kolem 180 cm bylo dokázáno, že velmi dobrých výsledků se dosahuje při léčbě problémů s páteří a revmatismem.


Ve správně postavené pyramidě je naprosto sterilní prostředí a je tedy zcela reálný předpoklad, že v ní je možné zastavit rozpad rakovinné tkáně. Samozřejmě ovšem za určitých podmínek. Bez individuál­ního posou­zení by neměl pobyt v pyramidě překračovat 60 minut.


Při nejméně třicetiminutovém pobytu v pyramidě se po minimálně dvanácti seancích léčí většina kožních chorob a většina chorob sliznic.


Velmi vhodná je pyramidální terapie při vysokém a při nízkém krevním tlaku. Pyramida ho dokáže sama zregu­lovat na normální stav.


Je doporučována při cukrovce. Pobyt v pyramidě v některých klinicky ověřených případech zmírnil cukrovku tak, že lékaři postupně přestali dávat inzulín.


Potraviny nebo nápoje skladované v pyramidě zůstávají delší dobu čerstvější a navíc jsou chutnější. Platí to pro kávu, čaj, mléko, sladkosti, alkohol. Víno je jemnější a po čase se z něj stává šampaňské.


Je všeobecně známo, že chutnější a hlavně zdravější jsou pokrmy, které jsou připraveny z čerstvých surovin. I v takovém případě se model pyramidy stává neo­cenitelným a velkým pomocníkem. Třebaže se to zdá neuvěřitelné, můžeme v pyramidě bez nejmenších obav uchovávat čerstvé nesolené maso více než týden a ne­musíme se obávat, že se zkazí.


Pod pyramidou se rozvoj bakterií a mikroorganismů zastavuje. Proto pod ním lze déle skladovat různé sý­ry nebo také maso, aniž by se zkazily.


Pyramida v mnoha případech nejen zlepšuje chuťové vlastnosti potravin, ale také eliminuje různé zápachy, které jsou spojeny například s rybami nebo s jinými potravinami.


U mnoha potravin vystavených působení pyramidy nejmé­ně 20 minut, je možné pozorovat zlepšení chuti. Máme-li doma pyramidu, pak každý druh potravin, který vyndáme z mrazničky, bychom pod ni měli alespoň na dobu rozmrazení uložit. Jde hlavně o druhy masa, kte­ré jsou po rozmrazení pod pyramidou jemnější a chutnější, než kdybychom je rozmrazovali normálním způsobem.


Jistou opatrnost bychom měli zachovávat, když působení pyramidy vystavujeme produkty nebo nápoje, připra­vené na bázi umělých vůní a příchutí, neboť pyramida tyto tzv. degustační efekty částečně smaže. Může se tak např. stát u různých druhů osvěžujících nápojů, které po vystavení vlivu pyramidy po jisté době ztrá­cejí chuť, resp. vracejí se ke své původní.


Častým problémem v domácnosti je například udržení čerstvého chleba alespoň několik dní. Proto ho dáváme do PVC sáčků. Není to nejlepší způsob, protože po několika dnech se může na povrchu chleba objevit plíseň. Rozhodneme-li se chléb v tomto sáčku umístit pod pyramidu, i po několika dnech bude chutnat a bude stále čerstvý.


Máme-li doma pyramidu vysokou 75 až 150 mm, můžeme sami experimentovat s dehydratací různých druhů pot­ravin. Sušení masa nebo zeleniny nejpřirozenějším způsobem, bez použití konzervačních přípravků, má velký vliv na zdravotní nezávadnost a výživnou hodno­ tu těchto potravin.

Rychlost dehydratace pod pyramidou se nezvyšuje, su­šení probíhá normálně, avšak potraviny pod ní se během sušení neničí ani neznehodnocují. Takto dehydrované potraviny často chutnají lépe, než dříve.


Pyramida má pozitivní vliv na chuť potravin i tehdy, když jsou do ní potraviny pouze na chvilku.

Ovoce si zachová svěžest 1,5 až 2x déle.


Hořké nebo kyselé produkty ztrácejí svou ostrost a jsou lahodnější. Káva se zbavuje trpkosti.


Přesně postavená pyramida vytěsňuje v poli svého působení nepříznivé vlivy geopatogenních zón.

Následuje rešerže vědce a badatele v oblasti alternativních disciplín pana RNDr. Pavla Smutného (některé z jeho materiálů jsme již na Matrixu zveřejnili), která vyšla v časopise Phoenix 4/2003, pozn. J.CH.).


Pokud necháte nahlédnout do plánů Údolního chrámu Sfingy, Zádušního chrámu Chafronovy pyramidy, Zádušního chrámu Mankeaurovy pyramidy, nebo Osireionu z Abydosu, či chrámu Hora z Edfu člověku, který má alespoň základy počítačové elektroniky, anebo ještě lépe někomu, kdo má zkušenosti s konstrukcemi mikrovlnných obvodů v pásmu na 1 GHz, tak vám řekne, že jsou to bezpochyby schémata desek plošných spojů i s jejich příslušnými obvody. Platí to pro případ, že neřeknete o jaká schémata či plány se vlastně jedná.


Pro názornost uvedu, že jde o naprosto přesný ekvivalent se známými elektrickými obvody, kde mají svá místa známé součásti od procesoru, přes operační paměť, až po registry, a to vše propojené mikropáskovými vedeními, na nichž jsou zformované cívky, kondenzátory, filtry, směšovače, odbočovače, rezonátory, zářiče ad. Plány nejstarších egyptských chrámových komplexů jako by byly dokonalými nákresy plošných spojů elektrických obvodů pracujících na vysokých frekvencích mezi 1 až 20 GHz s použitím všech potřebných součástek - navíc vytvarovaných v horní vodivé vrstvě přímo na plošném spoji. Odborníci dnes vědí, že výhodou takto moderně vytvářených obvodů je jejich výborná funkčnost i na velmi vysokých frekvencích, nízká ztrátovost a také nízká cena při použití kvalitních podkladových dielektrických materiálů. Na rozdíl od elektrických obvodů s klasickými součástkami se začaly tyto mikropáskové obvody používat ve špičkových vysokofrekvenčních zařízeních teprve až v 80. letech 20. století!


Několik let jsem pracoval na vývoji, testování a výrobě mikropáskových aktivních i pasivních prvků pro pásmo satelitní mezifrekvence (900 až 2300 MHz), takže mohu říct, že mám s nimi dostatek zkušeností. Proto mohu směle vyslovit, že stejně jako se mikropásková vedení podobají svými vlastnostmi z hlediska přenosu signálů vlnovodům, obdobně je možné to prohlásit o vzájemně propojených chrámových chodbách, komorách a místnostech, vytvářejících vlastně vlnové trasy a mikropásková vedení. Aby podobnost elektrických schémat se skutečnými plány zmíněných staveb nebyla pokládána za pouhou náhodu, tak se pokusím uvést příklady funkcí některých zapojení, pro které by jednotlivé obvody mohly sloužit a také co by se dělo se signály v době průchodu těmito zapojeními. Důležité je představit si, že kamenné kvádry a vlastně celé podloží, boční stěny a stropní části egyptských staveb jsou podkladovým materiálem, tedy deskami plošného spoje (dielektrikem), zatímco chodby a místnosti jsou vodivými částmi.


Skutečnost, že rozměry chrámů a jejich chodeb a místností jsou mnohonásobně větší než rozměry našich schémat, hovoří jen o tom, že byla použita jiná vlnění s jinými rychlostmi šíření a různými vlnovými délkami. Podstatné jsou charakteristické veličiny použitých materiálů. Pyramidy byly původně pokryté vyleštěným kamenným obkladem, což mohlo ještě zvýšit účinnost těchto zařízení. Mohly tak sloužit jako primární zářič pro obrovské zrcadlo (odrazovou plochu) umístěnou hluboko v zemi pod pyramidou. Takovou odrazovou plochu mohlo tvořit například obrovské podzemní jezero, nebo dokonce rozhraní mezi vrstvami zemské kůry.


Když plány chrámů zmenšíme v takovém měřítku, že jsou jejich rozměry řádově v centimetrech a analyzujeme je, potom Údolní chrám spolu se Zádušním chrámem při Chafreonově pyramidě vytvářejí obvod, kde dva vstupní signály jsou slučované do vstupu přes dva vchody do Údolního chrámu a současně jsou už přizpůsobené, filtrované a vyladěné na určité frekvenční pásmo, které prochází bezztrátově dál. Vstupem do Zádušního chrámu dochází k impedančnímu přizpůsobení a signál prochází přes pásmový filtr a feeder do další komory, kde byl zřejmě zesilovaný nebo jinak zpracovaný. Tato místnost vypadá jako patice pro integrovaný obvod nebo integrovaný zesilovač. Dál následuje prostor s navzájem propojenými komorami, které vytvářejí hřebeny sloužící ke sloučení nebo odbočení slabšího signálu od silnějšího. Mohou tu být i flitry nebo urychlovače vedení pro zesilovač. Následně hlavní signál vstupuje do prostoru pyramidy, která sloužila jako dielektrický rezonátor a současně jako primární zářič a anténa pro vysílání i zachytávání signálů - zřejmě do anebo z kosmu. Obvod pracoval pravděpodobně obousměrně.


Položme si teď otázku, kdy vznikly a k čemu sloužily uvedené chrámy? Jsou to všechno velmi staré stavby a jejich nejstarší části jsou datované do období anebo ještě před období velkých pyramid. Zhotovené jsou většinou z bloků o váze 50 až 250 tun, což je skutečně velmi mnoho, neboť i dnes existuje na světě jen několik jeřábů, schopných zvedat taková břemena. Stavby byly velmi pevné a musely zřejmě splňovat podmínku odolat například obrovskému náporu vody, pokud protékala jejich nitrem, anebo musely vést spolehlivě obrovské energie bez nebezpečí poškození. Dík svým masivním konstrukcím se proto zachovaly až dodnes. Je několik možností, k čemu mohly ve skutečnosti tyto mohutné systémy sloužit, ale nedají se vyloučit ani další podobné aplikace:


Jednou z možností je, že zejména v pozdějších dobách se podle zaznamenaných zpráv o tzv. zasvěcovacích rituálech mohla v prostorách chrámu provádět jakási zvuková terapie, jejímž cílem mohlo být navodit u iniciovaných lidí euforické, nebo jiné vyšší stavy vědomí, případně umožnit v těchto stavech přes pyramidální komplex přijímat, vysílat a zesilovat jisté druhy vlnění. Pokud by se zde zpracovávaly jenom zvukové signály, mohly by být přenášené jen na hranici atmosféry. Rozměry chodeb a místností s šířkou a výškou několika metrů odpovídají frekvencím kolem 10 Hz. Je možné, že se tady manipulovalo právě s těmito frekvencemi, které jsou typické pro ovládání mozkových vln a navozování jiných stavů vědomí apod.


Další variantou je, že masivní komplex byl vzhledem k lehkému přístupu vody z Nilu zavodněn a vody bylo využito jako vodiče anebo při tekoucí vodě dokonce jako generátoru pravděpodobně elektromagnetického proudu na určitých frekvencích. Ten mohl pomocí tvarovaných komor a kanálů vytvářet velmi citlivý a zároveň výkonný obvod na zachycování velmi slabých signálů a naopak při vysílání zase velmi výkonných signálů.


Komplexy mohly sloužit také jako generátory elektrické energie podobné vodním elektrárnám. Elektrická energie v nich vyrobená, mohla být např. v určitém frekvenčním pásmu vysílaná na oběžnou dráhu Země, odkud mohla být distribuována dál anebo zpět na různá místa na Zemi.


Jeden z dalších protagonistů této hypotézy, Daniel Perez z Hollywoodu předpokládá, že chrámy mohou být postaveny podle jakýchsi schémat, jejichž autory byla nějaká starší, technicky nebo duchově vyspělejší civilizace, případně mimozemšťané.


Kněží (zatím je tak nazývejme) v chrámech s touto strukturou mohli nasimulovat vzájemné propojení přítomných osob na mentální úrovni s cílem vytvářet jakési sítě (můžeme je přirovnat k počítačovým) anebo dokonce vyšší vzájemně spolupracující celky, jejichž pomocí se daly využít mozkové a duchovní kapacity lidí na mnohem vyšší nebo odlišné úrovni. Mohlo být docíleno schopností o nichž nemáme dokonce ani představu. Účelem mohlo být vytvoření jakési nadosobnosti alespoň pro určitou dobu nebo pro jisté časově omezené účely.


Důležité je nepodceňovat schopnosti našich předků a zaniklých kultur, protože naše civilizace je až přespříliš materialistická. Pro hmotu nevidí ducha, jehož schopnosti má tendence stále podceňovat a myslet si, že my už téměř všechno víme a ovládáme a že další vývoj je možný jen prostřednictvím špičkové techniky našeho typu.


Podle plánů uvedených staveb jsem zhotovil desky plošných spojů, na kterých právě laboratorně ověřuji skutečnou funkčnost elektrických obvodů, které by měla fungovat podle uvedených předpokladů. K tématu se pak vrátíme." (Konec citace RNDr. Pavla Smutného).


Stále zřetelněji se ukazuje, že Dänikenova idea o mimozemských návštěvnících jako tvůrcích známých starověkých kultur může být mylná a to, co je Dänikenem přisuzováno mimozemským zásahům do vývoje lidstva, je ve skutečnosti odrazem vlivu technologicky vysoce rozvinuté pozemské civilizace, která z dosud nepříliš jasných důvodů zanikla, snad následkem nějaké velice tragické katastrofické události.


Tak či onak, ve světle současných poznatků vzniká staroegyptská civilizace až mnohem později (ne před 12,500 lety) jako civilizace nástupnická. Dochází v ní ke zbožštění dávných učitelů lidí, kteří přece jenom dokázali některé znalosti předat těm, kdo měli být pokračovateli jejich vymírajícího etnika. A nebyly to jistě vědomosti ledajaké.


Dochovalo víko jednoho sarkofágu, objeveného už v roce 1857 v egyptských Thébách. Je na něm zobrazena bohyně Nút, představující nebeskou klenbu. Společně se svým manželem Gebem, zosobňujícím zemi, tvořila tahle dvojice první bohy, kteří se na světě objevili. To však není podstatné. Mnohem podstatnější totiž je, že kresba zachycuje mapu oblohy. Na ní jsou ale zakresleny i planety SATURN, URAN, NEPTUN a PLUTO, které novodobé lidstvo objevilo až zcela nedávno pomocí dalekohledů!


V daném případě existuje dvojí vysvětlení. Buď staří Egypťané používali dalekohledů, nebo tyto znalosti odněkud získali. Možná od Thovta a jeho druhů, což zase svědčí o tom, že tito "bohové" museli mít dalekosáhlé znalosti o naší Sluneční soustavě. Což by bez existence vyspělých technologií, jimiž museli disponovat, bylo sotva možné.


Zmíněná rytina s bohyní Nút však obsahuje další informaci. Vedle nám známých planet naší sluneční soustavy je na rytině zakreslena ještě jedna. Zatímco Merkur, Venuše, Země, Měsíc, Mars a Jupiter jsou vyobrazeny na malých nebeských bárkách, znázorňujících zřejmě jejich oběžné dráhy, neznámá planeta na této rytině má bárku velikou. Tedy mělo by se jednat o vesmírné těleso s nepoměrně delší oběžnou dráhou, než má výše uvedených pět planet (šestý s malou bárkou je Měsíc) naší sluneční soustavy. U Saturnu, Uranu, Neptunu a Pluta však bárky chybějí. Z toho se usuzuje, že jejich oběžné dráhy nebyly starověkým astronomům v Egyptě ještě přesně známy. Shrneme-li uvedená fakta, pak rytina s bohyní Nút zobrazuje nikoli devět, ale deset (!) planet naší sluneční soustavy. Kam se ale desátá planeta poděla?


Dnes víme, že se v oblasti mezi Marsem a Jupiterem nachází obrovský pás více než 2 000 větších asteroidů. Mnohé z nich mají rozměry mnoha set kilometrů a těch miniaturnějších se odhaduje až ke 40 000. Vznik tohoto podivného vesmírného útvaru je dodnes nejasný. Podle jedné z verzí kdysi existovala mezi Jupiterem a Marsem menší planetka, která z dosud neznámých příčin explodovala, a tak vznikl onen asteroidový pás.


V takovém případě je dosti pravděpodobné, že nějaký z úlomků zániku této desáté planety (a zřejmě také nejmenší) mohl zasáhnout i Zemi a dokonce se taková situace mohla i opakovat. Zánik této miniplanety (desáté v naší sluneční soustavě) tak mohl znamenat destabilizaci celého planetárního systému, kdy se planety nám nejbližší mohly vychýlit ze svých oběžných drah a vyvolat na Zemi mohutné kataklyzmatické jevy. I Země se mohla jednou, či opakovaně ve vesmíru rozkolísat a pak je jasné, že se zdánlivě mohly západy a východy Slunce, Měsíce, ale i souhvězdí měnit. Ale ony se neměnily, to se jen Země pohnula na své dráze s katastrofickými následky.


Řeč starobylých mýtů tak zřejmě odráží realitu, k níž kdysi došlo. I rytina s bohyní Nút znázorňuje tuto desátou planetu, přeměněnou možná v pás asteroidů, odkud k nám může kdykoli proniknout nenadálý vesmírný šrapnel. A na tuto dobu mohou poukazovat pyramidy v Gíze. Tím však neříkáme, že působnost a vzkaz dávno zaniklé civilizace se omezuje jenom na časový údaj.

 

 

Převzato:  www.matrix-2001.cz

 

 

 

 

 

Jan Kefer, Syntetická magie

o fenoménu pyramid

 

 

 

 

Pyramidy jsou velmi důležitým pozůstatkem, na němž můžeme studovati hloubku egyptského esoterismu. Proporce jejich rozměrů a umístění ke stranám světa, jsou vždy stejné, čímž je zcela oprávněna domněnka, že stavitelé těchto pomníků chtěli vyjádřiti tutéž ideu a zákon. Tak na příklad dvojnásobná výška má se k obvodu pyramidy jako 1 k Ludolfovu číslu. Všechny čtyři strany jsou orientovány přesně k světovým stranám. U pyramidy Cheopsovy činí výška 148 metrů, základna stavby je čtverec, jehož strana měří 233 metrů. Jednotkami délkovými jest tak zvaný pyramidní palec (25,4264 milimetrů) a pyramidní loket, jenž má 25 palců, a odpovídá posvátnému loktu židovskému. Pyramidní palec jest pět set miliontá část zemské osy a 10 milionů pyramidních loktů dává délku obvodu zemského. Násobíme-li pyramidní palec 100 miliardami, obdržíme číslo udávající střední rychlost pohybu zemského za 24 hodiny. Obvod základny v palcích dělený 100 rovná se střednímu počtu dní v roce. Výška pyramidy dává poloměr kruhu, jehož obvod jest tentýž, jako obvod její základny. Základna představuje pak oběh zemský. Slunce jest od země vzdáleno 1 miliardu výšek pyramidy. Délka úhlopříček čtvercové základny v palcích udává počet roků doby rovnodennostních převratů. Váha země jest kvatrilionovým násobkem váhy pyramidy. Střední hutnost pyramidy jest tatáž jako u zeměkoule: Ve vnitřku pyramidy jest systém pasáží, galerií a sálů; ústřední, tak zvaný královský sál, obsahuje granitovou truhlu, jež měří ve vnitřku 197x68x85 cm. Vnější obsah této truhly jest přesně dvojnásobek vnitřního a obsah archy Noemovy, podle rozměrů v Bibli udaných, byl stonásobkem této truhly a váha Archy úmluvy byla setinou váhy pyramidy. Obsah Archy úmluvy byl tentýž jako obsah truhly v královské síni. Chodba, vystupující a sestupující u velké galerie jest skloněna v úhlu 26°18". Prodloužení těchto chodeb se kryje přesně s rovinou poledníku. Chodba jest namířena přímo na polárku, která v době, kdy byla pyramida stavěna, nacházela se v souhvězdí Draka. Byla viditelna ve středu vstupní chodby, když byla vzdálena 3°20" od pólu, což bylo v době 2170 a 3400 př. Kristem. Roku 2170 před Kristem poledník pyramidy kryl současně v Draku severní Polárku a Plejady na jihu. Bod rovnodennosti byl kromě toho ve stejném poledníku. Byla to asi éra Ahrahamova u Židů, doba velkého kulturního rozkvětu Egypta.


Jak vidno obsahuje plán pyramidy monumentální symbolismus, takže nelze jeho míry považovati za náhodné, neboť taková náhoda by byla větším divem, než esoterní a vědecká vyspělost starých Egypťanů. Moderní věda má za to, že pyramidy byly hrobkami. Snad, avšak nebyly pouze hrobkami. Proč do těchto staveb, jež byly vlastně magickými pantakly, byly kladeny mrtvoly králů, jest zjevno z magie Knihy mrtvých. Jakožto hrobky králů representují pyramidy zasvěcení božstvům, majícím nejvíce vlivů a moci nad mrtvými. Byly jímačem astrálním sil, symbolisovaných exoterně Sethem, Nebeským Psem, Merkurem, Velikým Hermem, dnešním Siriem.


Esoterní číselný význam pyramid navazuje na tajemství Čtyř, čísla živlů a uskutečnění hmotného života, východiska mentálního zdokonalení člověka magií. Pyramida jest pantaklem praktické magie, neboť živly Čtyř mají býti zjemněny božským číslem Tří, aby tak byly usměrněny k vítězství Sedmice. Svědčí o tom i fakt, že základna symbolisuje zemi, výška vzdálenost ke slunci, jest symbolem cesty k zušlechtění, neboť symbol Nejvyšší Bytosti bylo slunce. Čtyři trojúhelníky bočných stěn tvoří svými úhly číslo Dvanáct, počet zodiakálních znamení, bratří Růže a Kříže, apoštolů a jmenovitě světotvárného plánu. Tyto pozoruhodné znalosti starých Egypt"anů, jež musí překvapiti každého, kdo se nenaučil ještě dívati na starověké kultury jinak, než z povýšeného hlediska dnešní doby, potvrdil i nález Champollionův, který objevil v hrobě jednoho z Ramsů tabulky astrologických domů s výpočty tak přesnými, že astronomická a matematická věda XX. století nenalezla v nich jediné chyby, kterou by byla s to opraviti. Při posuzování celé řady zachovaných staroegyptských horoskopů bylo zjištěno, že Egypťané znali vztah dvanácti zvířetníkových znamení s jednotlivými částmi těla a počítali svoje horoskopy hlavně na základě sekundárních čili lunárních direkcí.


Pyramidy jsou obrovským magickým pantaklem. Jsou pantaklem Herma anebo Merkura, to jest magie, jež ztělesňuje svoje díla metafysikou spočívající ve znalosti přírody. Tato magie učí, že trojnost ovládá čtveřici tak, že idea se projevuje znamením, duch hmotou a rozum praksí. Celek pak tvoří uskutečnění Velikého Díla. Pečeť Hermova obsahuje v sobě také prvky stavby pyramidy: spojuje v sobě vlastnosti sedmice, vyjadřuje svým hieroglyfem podstatu a zákon proměn universální podstaty, kvadraturu kruhu, Kámen filosofů. Kabbalisticky čtyři trojúhelníkové strany odpovídají sefirám Keter, Binah, Chocmah a Tiferet, zatím co základnu tvoří Jesod; promítne-li se základna v šestistrannou krychli, tvoří její strany sefiry Gedulah, Hod, Geburah, Malkuth, Necah a Jesod. A číslo vítězství a Velikého Díla, Sedmice jest číslem stability, dokonalé práce v přírodě a jistě jen proto praví Genese biblická, že sedmého dne Bůh odpočinul.


Zatím však Egypt bude chápán jen nemnohými a většině zůstane jeho esoterismus vázán na moskyta, jenž přináší smrt rušitelům jeho spánku. Ten, kdo zapomněl na odkaz Horův, bude vždy cizincem nejen v Evropě, ale i ve světě ideálů, evokujících nádheru života.


Vody Nilu nezrcadlí již odrazy staroegyptských chrámů snad jen proto, aby jejich tajemství odrazila se v duších těch, kteří u svatých proudů budou hledati mír své slávy, a pochopí slova, jež tolikráte byla vyřčena a tolikráte nepochopena vůdci národů, hledajících svůj cíl v světélkách nad bažinami, slova ztracená, která nyní dovedou pochopiti jen ti, jichž čelo jest obráceno k světlům nebeským a která dodnes dovedou zjeviti hrady pozemských ideálů a dávají tušiti daleké přístavy věčnosti!

 


 

Giza - radarové anomálie

 

 

Nedlouho poté, co byl před dvěma lety odtajněn nový typ radaru schopného nahlížet hluboko pod zemský povrch, se vynořila řada ohromujících údajů o důmyslných labyrintech systémů podzemních tunelů v různých částech světa. V jihoamerické Guatemale byly pod mayským pyramidovým komplexem Tikal zmapovány tunely, táhnoucí se v délce plných 800 kilometrů na druhou stranu této země. Badatelé míní, že jejich přítomnost zřejmě vysvětluje způsob, jak mohlo asi půl miliónu Mayů uniknout zhoubným událostem, které decimovaly jejich kulturu.


Podzemní radar (SIRA), použitý za stejným účelem v Egyptě před rokem 1978, zaznamenal přítomnost mimořádného podzemního komplexu pod gízskými pyramidami. Opatření, která následně udělal egyptský prezident Sadat, měla za následek tři desetiletí přísně tajných vykopávek podniknutých za účelem vniknutí do tohoto systému a jeho pečlivého prozkoumání. Na nedávném setkání v Austrálii předvedl Dr. Jim Hurtak, jeden z klíčových vědců Projektu Giza, filmový záznam z průběhu prací probíhajících pod názvem KOMORY V HLUBINĚ, uvolněný na konci století.


Udivující záběry odhalují objev rozlehlé podzemní megalitické metropole staré 15 000 let, která se rozkládá v několika úrovních pod gízskou plošinou. Zatímco ostatní badatelé atomového věku hloubali nad skrytou komorou pod levou prackou Sfingy, rozprostíralo se legendární "město bohů" přímo pod nimi. Film kromě podzemních vodních kanálů ukazuje impozantní sály o proporcích našich největších katedrál, zdobených přímo na místě vytesanými, obdobně obrovskými plastikami jako jsou ty v nilském údolí. Životy riskující výzkumníci vybavení světly a kamerami opatrně postupovali v gumových člunech napříč podzemními řekami a přes kilometr široké jezero, aby nakonec pronikli až do zapečetěných komor. Zde byly nalezeny pozoruhodné depozitáře se záznamy a artefakty.


Po potopě, v bájném období egyptského Zep Tepi, "počátku", se na samém začátku současného cyklu odněkud vynořila tajemná skupina "bohů", která lidi přeživší na povrchu Země zasvětila do základů civilizace. Počátky současné civilizace připisuje celosvětová tradice příslušníkům jakési vysoce kultivované skupiny, ať už jde o Thotha a Osirise v Egyptě či amerického Quetzacoatla nebo Viracochu.


Celosvětové důkazy signalizují, že tito lidé byli vysoce vzdělanými příslušníky předchozí civilizace. Tak jako z protiatomových krytů a skrytých výzkumných zařízení naší vlastní civilizace, vyšli z podzemních "měst bohů" poté, když se na povrchu "usadil prach" kataklyzmatu. Toto byli "předpotopní patriarchové", jako Enoch a Metuzalém, "giganti a dávní hrdinové" zmiňovaní v Genesis. Všichni ti nevysvětlitelní bohové starověkého Sumeru, Egypta i Indie pocházeli z bájné předpotopní doby.


"Nalezli jsme dědictví civilizace ovládající jistý způsob technologie, která byla mnohem dále než je naše. Byla to technologie jíž dokázali vytvořit ohromná podzemní města, přičemž Sfinga a pyramidy jsou jen malé povrchové značky." Na projektu zúčastněný Dr. Hurtak přirovnává tento nález ke kolizi, ne nepodobné nečekanému kontaktu s vyspělou mimozemskou kulturou. Popsal to jako "odkrytí kořenů čtvrté kultury", takzvané Atlantské civilizace, která zanikla v posledním kataklyzmatu. Nález poskytuje jednoznačný důkaz, že veškeré jazyky, kultury a náboženství vyvěrají z jediného společného zdroje, jemuž Dr. Hurtak říká "rodičovská civilizace".


V podzemí nalezené stopy technologie vykazují jinou cestu vývoje než je ta, po níž jsme kráčeli. Je to tak, jak kdysi podotkl Arthur C. Clark: "Jakákoliv technologie překonávající tu naši by nám nutně musela připadat jako magie." Podle Dr. Hurtaka šlo o kulturu, které se nejen podařilo rozluštit genetický kód, ale zmocnila se klíčů k fyzikálnímu spektru, k antické "vyšší fyzice světla" … tedy toho, co se vypravil hledat dávný Gilgameš do ztraceného "města bohů", po němž hodlal pátrat v tunelech pod "horou Ma-šu" v pouštní oblasti. Hurtak referoval o "řeči světla" a "veleknězi" - vědci z předchozí éry, jménem ENOCH, spojovaném se stavbou komplexu Velké pyramidy. V této souvislosti se Hurtak zmínil o veliké duchovní vědě, nauce popisující jakési "genetické schodiště ke hvězdám".


ENOCH byl předpotopním patriarchou, jednou z nejslavnějších klíčových osob předchozí éry. Byl otcem Metuzaléma, významného předka Noe. Enochovi bible připisuje zřízení původního Siónu, legendárního "Jahwova města" stejně tak, jako vynález abecedy a kalendáře. Enoch je také prvním astronautem v historii, jehož Pán "vzal vysoko vzhůru", aby mu ukázal "tajemství Země i nebes".


Egypťanům byl znám jako THOTH, "Pán magie a času", Řekům jako "posel bohů" HERMES a pamatuje na něj dokonce i keltská tradice jako na nevyzpytatelného mága Merlina, který nakonec "zmizel na jabloňovém stromě do mytického Avalonu", aby tam vyhledal tajemství nesmrtelnosti. Slíbil, že se zase vrátí.

 

Jako jeden z těch, kteří dosáhli nesmrtelnosti a znalosti tajemství jak bychom se i my mohli "stát bohy", také Thoth / Enoch slíbil, že se "vrátí na konci času s klíči k posvátným branám Země." Na kontroverzních Svitcích od Mrtvého moře, odhalených fragmentech ztracené Enochovy knihy kdysi odstraněné z bible náboženskými vůdci, Enoch charakterizuje podivuhodnou minulou civilizaci, která zneužila klíčů k vyšším znalostem a proto se nebyla schopna zachránit před posledním kataklyzmatem. Tyto "klíče" doslova i obrazně ztratili, a tím přišli o veškeré vyšší znalosti.


Podle četných podání Enoch, tak jako Quetzacoatl v mayské legendě slíbil, že se k nám tyto znalosti vrátí na "konci času", tedy na konci současného cyklu. Příslib, že "všechno bude odhaleno na konci současného světa", obsahuje i biblická Kniha Zjevení. Mimořádné objevy v Egyptě a jinde nepopisují jen pokročilou technologii, ale podivuhodnou cestu vývoje, vedoucí vysoko nad náš současný stav.


Důkladný vědecký průzkum klíčových pyramidových míst na celém světě odhalil, že jde o důmyslné harmonické struktury, které nejenom zrcadlí pozice planet a hvězdných systémů, ale současně napodobují harmonii čaker a dutin lidského těla. Každý kámen uvnitř Velké pyramidy je naladěn na specifickou frekvenci nebo tón. Sarkofág v centru Velké pyramidy vibruje na frekvenci tlukotu lidského srdce. Udivující pokusy provedené Dr. Hurtakem a jeho spolupracovníky ve Velké pyramidě a na dalších místech v Jižní Americe demonstrovaly, že pyramidy jsou v podstatě hlasově aktivovatelné "geofyzikální computery". Zanotováním specifických zvuků se vědeckému týmu podařilo vytvořit na povrchu i uvnitř pyramid viditelné vlny stojatého světla, které pronikalo dokonce až do jejich nepřístupných vnitřních komor. Následující objevy naznačují, že starověcí kněží - vědci využívali uvnitř chrámových struktur jakýsi druh harmonické zvukové technologie.


Znovu objevené henochiánské znalosti odhalují mateřský jazyk jako "řeč světla". Základem jazyka zavedeného na počátku tohoto cyklu byl jazyk známý starověkým národům jako HIBURU. Moderní výzkum potvrdil, že nejstarší starověkou formou tohoto původního jazyka, vyjádřeného formou abecedy vycházející ze zrakových vjemů vzorků záření mozku, je hebrejština. Její znaky ve skutečnosti vykazují totožné profily, jaké vytváří rotující vír. Je opravdu řečí světla, kursujícího uvnitř celé naší nervové soustavy.


Vzhledem ke kódování sledujícímu geometrii přirozených symetrických křivek fyzického světa, byl Hiburu harmonickým jazykem, napodobujícím vlastnosti křivek světla. "Klíče", o nichž hovoří Enoch, se tedy jeví jako zvukové sady k vibračním matricím samotné reality, k mýtické "moci nad světem". Enochiánské učení hovoří o zvukových rovnicích zakódovaných do prastarých manter a božích jmen, jejichž aplikací lze přímo ovlivňovat nervovou soustavu a produkovat hluboké efekty na úrovni léčení a vyššího stavu vědomí. Jak deklarují starověké texty: "Chceš-li hovořit s bohy, musíš se napřed naučit jejich jazyku."


Na DNK, zobrazenou ve starozákonní Torah jako prastarý kabalistický "strom života", se dnes už začíná pohlížet spíš jako na živoucí vibrační strukturu, než jako na neměnný záznam na magnetofonovém pásku. Mnoho moderních vědců v DNK vidí třpytivou konfiguraci vytvarovanou z vlnění, modifikovatelnou světlem, radiací, magnetickými poli či pulzujícími zvuky. Dědictví Thoth / Enocha naznačuje, že "řeč světla" je prastará nauka o harmonii, která skutečně může ovlivnit DNK.


Důkazy nalezené v Egyptě naznačují, že Egyptané se v období 6 000 let trvajícího genetického experimentu pokoušeli pátrat po nesmrtelnosti a cestě ke hvězdám. Hledání popisované starými velikány zahájil už dlouho předtím Gilgameš. Egypťané nebyli fixování na život po životě, jak se mylně domnívali nejranější křesťanští překladatelé, ale zaměřili se na vytvoření vyššího lidského typu. Společně s mnoha jinými starověkými kulturami věřili, že DNK pochází z hvězd, a že je jí souzeno se k nim vrátit. Znalosti Thoth / Enocha naznačují, že lidské bytosti je souzeno vyvinout se přes současnou pozemskou formu, a pak, jak říká bible: "Můžeme se stát většími než andělé."


Egyptský záznam příběhu o "těch, kteří chodí po hvězdách (Star Walkers)", je o jedincích, kteří jako Enoch občas putovali "za velkou zřítelnici Oriona" a vrátili se, aby žili jako bohové mezi lidmi. Navzdory vybělení polobožských bytostí z moderního povědomí může být možné, že je nám, jak tvrdí starověké texty, souzeno "stát se takovými, jako byli bohové". Představují mayští "Páni světla" a egyptsko-tibetští "zářící lidé" skutečně vyšší formu člověka?

Podle mnoha pozemských legend se tyto bytosti pravidelně vracejí na počátku a konci každého cyklu; v bodě, kdy naše sluneční soustava po 13 000 letech dospěje do bodu poloviny oběhu kolem 26 000-letého, zvířetníkem vyměřeného orbitu kolem galaktického centra. Vzhledem k jakýmsi místním podmínkám na této dráze se tyto 13 000-leté intervaly, neboli "světy", zdají být předěleny kataklyzmatickými zvraty. Podle "kamenného kalendáře" Velké pyramidy, líčícího takzvaný "Fénixův cyklus" zmíněného galaktického oběhu, končí tato éra (převedeno na současný kalendář) v roce 2012. Řecké slovo PHOENIX odvozené z egyptského slova PA-HANOK ve skutečnosti znamená: "vláda Enochova domu".


Enochiánské znalosti naznačují, že tyto pravidelné kataklyzmatické změny v podstatě provokují zrychlený vývoj, a tím urychlují přechod rezidentní životní formy do další vývojové fáze, za níž může nastoupit exodus z rodné planety. Lidský vývoj tedy mohl postupovat daleko rychleji, než se dosud předpokládalo. V archivech předchozí civilizace, která ovládala fyzikální kontinuum, byl nyní objeven důkaz, že se nesnažila postupovat cestou směřující mimo tento svět. A proto také selhala. Také my jsme dostali stejnou příležitost - zvládnout to nebo promarnit svůj čas.


Odhalení přicházející z Egypta líčí existenci celosvětového prehistorického systému pyramidálních chrámů, nastavených jako antény na klíčových meridianech energie, již se dávní kněží-vědci snažili použít jako hudebního rezonančního systému ke stabilizaci planetárních tektonických desek … kataklyzmatická geologie v nejjemnější formě. V prapůvodním jazyce znamená slovo JEDAIAH "cestu slova" nebo "moc slova"; pradávní kněží JEDAI užívali jazyka světla k naladění planety jako obrovského, harmonicky znějícího zvonu. Hodně z toho bude znovu objeveno v posledních dnech současného cyklu.


Řečeno slovy Dr. Jay Franze z Omega Foundation: "I když se to neodvažujeme pojmenovat, převládá jakýsi všeobecný pocit ohrožení na celosvětovém stupni."


Paul White na zdroj

Překlad gewo 2003

(Tento jistě zajímavé myšlenky zahrnující materiál je prezentován "as is" a jeho obsah nebyl nijak verifikován!)

 

 

 

Převzato:  http://ee.dunres.sk/

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.