Kdo je Online

Právě přítomno: 85 hostů a žádný člen

2143777
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
256
1327
7482
921474
20851
29660
2143777

Your IP: 54.166.199.178
2017-10-21 03:22

 

 

14.11.2009

 

 

 

 

 

V roce 2012 dojde vzhledem k několika úkazům

k obrovským erupcím na slunci.

 

NASA, ale vše tají!

 

 

Zde Vám nabízím pravdu:


V současné době existuje již velmi mnoho indikátorů, které naznačují, že Země a s ní pochopitelně celá Sluneční soustava procházejí velmi radikálními změnami, které se před tím, v doposud zaznamenané lidské historii nikdy nevyskytovaly. Nacházíme se v unikátním procesu změn na makrokosmické i mikrokosmické úrovni. Každý vnímavý a všímavý člověk by neměl být vůči těmto procesům pasivní. V rovině své vlastní individuality by měl zaujmout aktivní postoj, protože jedině tak bude mít šanci harmonicky koexistovat s událostmi nastávajícími. Greg Braden je vědec a badatel, který  je jedním z nejvíce uznávaných výzkumníků co se týče posunu zemských pólů, Již v sedmdesátých letech minulého století když pracoval pro ropné společnosti, si všiml, že magnetismus Země je nejslabší za posledních 2000 let.

 

Dr. Rollin Gillespie předložil novou teorii, která ukazuje, že Jupiter, a v menší míře i menší planety, mohou aktivovat 11letý cyklus slunečních skvrn a erupcí.

 

 

 

 

Jak to funguje?

 

 

Nejdříve si řekneme co je to Barycentrum:

 

 

 

 

 

 

Určitě jste už slyšeli, že se Země otáčí kolem Slunce. No, vlastně to není tak úplně pravda!

 

 

 

 

 

 

Slyšeli jste termín „těžiště“? Je to technicky znějící termín pro něco velmi jednoduchého. Je to přesný střed každé hmoty, která tvoří předmět. Například, když máte rovný kus dřeva, jako je pravítko nebo metr, uprostřed je místo, na kterém ho můžete na prstě držet v rovnováze. To je těžiště. Avšak těžištěm může nebo nemusí být bod přímo uprostřed, co se týče délky předmětu. Některé části předmětu mohou být těžší (hustější) než jiné. Když máte něco jako kladívko, které je na jednom konci těžší než na druhém, těžiště bude mnohem blíže k těžšímu konci než k lehčímu konci. Pokud chcete získat představu o tom, kde se těžiště nachází, položte konce nějakého předmětu jako je pravítko nebo tužka na jeden prst každé ruky. Pomalu posunujte prsty k sobě tak, aby vám předmět nespadl. Vaše prsty se setkají pod těžištěm předmětu. Na tomto zvláštním místě můžete udržet předmět v rovnováze na jednom prstě.  Skutečné těžiště může být blízko povrchu nebo hluboko uvnitř a závisí to na tom, jestli je předmět plochý jako pravítko nebo talíř nebo „trojrozměrné“ jako krabice nebo míč. A pokud necháte předmět rotovat (třeba když ho vyhodíte do vzduchu), bude mít tendenci otáčet okolo tohoto bodu.  V případě Země a Slunce se ve skutečnosti obě tělesa otáčí nebo rotují okolo přesného středu hmoty (podobné těžišti) mezi nimi. Tento bod se nazývá „barycentrum“. Země a Slunce jsou „spojeny“ gravitací přitahující je k sobě. Je to přesně jako lehký a těžký konec kladiva. Ve srovnání s velikostí Slunce je Země asi jako blecha na kočce! Takže střed hmoty mezi Zemí a Sluncem je téměř - ale ne tak docela - přesný střed Slunce. V případě planety velikosti Jupiteru, který je 318krát masivnější než Země, se barycentrum Jupiteru a Slunce nachází o něco dále od středu Slunce. Takže, tak jak se Jupiter otáčí okolo Slunce, samo Slunce se vlastně otáčí okolo bodu mírně odchýleného od středu. Tedy planeta velikosti Jupiteru způsobí dojem, že se Slunce (nebo jakákoli hvězda) malinko kývá.

 

 

 

 

 

 

Barycentrum není jediný bod ve Slunci - protože je Slunce rotující plynná koule, barycentrum tvoří vertikální, válcovitý „rukáv“, který je částečně uvnitř a částečně vně hlavního slunečního tělesa. Všechny planety mají takový „rukáv“, jeden uvnitř druhého, podle jejich poměrné hmoty a umístění jejich barycenter. Konkrétně rukáv reprezentující hmotu Jupiteru se střetává s povrchem Slunce na 35,9 stupních severně i jižně. To je přesně místo, kde začíná a končí činnost slunečních skvrn a erupcí během každého 11letého cyklu. Vědci zpozorovali, že pokud jsou planety Jupiter a Saturn zarovnány na stejné straně Slunce, sluneční aktivita je na svém maximu; když jsou na opačných stranách Slunce, sluneční aktivita je na svém minimu. Tyto válce jsou obvykle celkem pravidelné, neboť planety lnou k úzké ploše, zvané ekliptika, která připomíná tenký talíř rozšiřující se od rovníku Slunce. Planety se zde drží, protože (jednoduše řečeno) je to oblast, kde je gravitace soustavy nejsilnější. Ale příroda není nikdy dokonalá. Slunce rotuje při mírném úhlu (7,25 stupňů), dost podobně jako naše Země. Jak se pohybuje, způsobuje naklánění rukávů a jejich vzájemné srážky a nakonec narušení povrchu. Toto narušení, zjednodušeně, si razí svou cestu na povrch a vybuchuje ve slunečních skvrnách a erupcích. Poslední sluneční cyklus byl v roce 2001. Každý aktivní sluneční cyklus má období, zvané „sluneční maximum“, kdy jsou erupce nejsilnější - obvykle se odehrávají v blízkosti slunečního rovníku. Toto je závažná skutečnost, neboť příští „sluneční maximum“ se shoduje s datem 21. prosince 2012.

 

 

 

 

 

 

 

Ale vydržte - je toho mnohem víc!

 

Sluneční erupce jsou kusy slunce, které skáčou do vesmíru, vypouštějí záření a silné elektrické proudy, které cestují ven do vesmírného prostoru. Často dopadnou zpátky na povrch Slunce. Občas dojde k velmi silné erupci, zvané koronální vypuštění masy, která opustí Slunce a tato hrozivá hmota vystřelí ze Slunce směrem k planetám jako kulka. Obvykle nic netrefí, ale příležitostně zasáhnou planetu jako je Země. Většina erupcí je však malých. Nicméně, dokonce i malá erupce může být nebezpečná. V březnu 1989 dokonce koronální výron vyřadil z provozu energetickou síť firmy HydroQuebec. Bez elektřiny zůstalo na sedm milionů lidí. Podle tehdejších zpráv se kompasy trajektů v Severním moři odchylovaly až o dvanáct stupňů a polární záři mohli lidé pozorovat až v Arizoně nebo Itálii. Erupce mohou také ovlivnit naši náladu a fyzické zdraví. Teoreticky, velké erupce ovlivňující Zemi by mohly zničit ionosféru a ozářit povrch a zabít tak všechny žijící organismy, kterých se dotkne. Sluneční erupce a sluneční skvrny mají průměrný cyklus 11,120412 let (odhadováno od jednoho „slunečního maxima“ k dalšímu). Právě teď, v roce 2007, jsme v relativně klidné části cyklu. Drobný rozdíl mezi tímto číslem a obdobím 11,861773 let u Jupiteru je dost malý na to, aby měl větší význam, avšak naznačuje, že sluneční výbuchy ovlivňuje ještě něco jiného.Jistě, mohlo by to být připisováno různým pozicím dalších, menších planet, ale také by to mohlo být něco mnohem zásadnějšího - Mléčná dráha.

 

 

 

 

 

 

 

Galaktické uspořádání 21. prosince 2012

 

Naše sluneční soustava je součástí obrovské kumulace hvězd a planet, která má tvar disku a říká se jí Mléčná dráha. My se nacházíme někde na okraji disku, lépe řečeno na vršku úzkého disku. Avšak velice brzy se přestěhujeme do spodní části disku. Tato změna, shora dolů, začíná 21.prosince 2012. Ano, přesně tak. V tentýž den, kdy se naše Slunce ocitne na svém solárním maximu, se stane něco, co se ještě nikdy předtím nestalo - ekliptika naší sluneční soustavy se protne s Galaktickou rovinou, nazvanou „Galaktický Rovník“ Mléčné dráhy! Nějakou úžasnou shodou okolností protneme nejenom Galaktický Rovník, ale učiníme tak přesně v pozici zarovnané se středem Galaxie, kde se nachází maximum hmoty! Více hmoty znamená více přitažlivosti. Více přitažlivosti znamená větší vliv z těchto barycenter v našem Slunci. Což znamená exponenciální nárůst slunečních trhlin - to vše se odehrává v jeden a tentýž den!

 

V prvním čtvrtletí roku 2001 došlo u Slunce k přehození magnetických pólů. To se děje každých jedenáct let. Než se tak stalo, severní magnetický pól Slunce byl na severu rotačního pólu. Nyní se severní magnetický pól Slunce nachází na jeho jižním pólu. Vzhledem k tomu, že opačné póly se přitahují, jsou nyní magnetické póly Země a Slunce nejstabilnější. Právě v době zimního slunovratu  roku 2012 se sluneční póly přehodí zpět. Během tohoto přehození bude existovat tendence magnetického pole Slunce táhnout pole Země s sebou. Jestliže dojde k přehození magnetických pólů Země, vznikl by tlak na naši planetu zhoršující výskyt zemětřesení a sopečných výbuchů, nemluvě o zničení distribuční sítě elektrické energie. A, jestli dojde k přehození dostatečně rychle, nepočítejte s tím, že vám bude ještě někdy fungovat počítač. Ale jestli máte starou obrazovku, schovejte si ji. Ta by měla přežít vcelku dobře. Bude fungovat v případě, že dokážete nalézt nějaký zdroj elektrické energie.

 

 

 

Zajímavé shody okolností:

  1. Yellowstosnký supervulkán v USA vybuchl naposledy před 640.000 lety.(více ZDE)
  2. K zarovnání planet v naší sluneční soustavě dochází jen jednou za 640.000 let.
  3. Poslední přepólování Země nastalo před 3600 lety.
  4. Planeta X / Nibiru prolétá naší sluneční soustavou jen jednou za 3600 let a prolétat má v roce 2012.

 

 

V roce 2012 dojde k několika skutečně vzácným jevům a to k těmto:

  1. Seřazení všech planet sluneční soustavy
  2. Zatmění měsíce
  3. Zatmění slunce
  4. Sluneční soustava protne střed Mléčné dráhy

 

 

 

 

Převzato:  http://www.zmenyklimatu.estranky.cz/

 

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.