Kdo je Online

Právě přítomno: 76 hostů a žádný člen

2187166
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
76
965
5769
965876
27811
36429
2187166

Your IP: 54.145.124.143
2017-11-24 00:16

 

 

Tajemství podzemní metalické knihovny

(co skrývají útroby planety Země?)

 

(1)

07.09.06   Jaroslav Chvátal

Už je to hodně dlouho do zadu, ale ne zase tak až moc, abychom si nemohli připomenout na politické a jiné ovzduší, které tehdy v naší republice panovalo. Kdo z pamětníků tenkrát věděl o Erichu von Danikenovi (nedaří se mi tam strčit ono kouzelné přehlasované "a", tak se všem "pintlich" čtenářům tímto omlouvám). Mne tenkrát bylo šest let a měl zcela jiné starosti. Každopádně právě v tuto dobu svým způsobem kousek od České republiky výše uvedený pisatel oslavoval úspěch, který sklidila tenkrát jeho aktuální kniha "Chariots of the Gods". V této publikaci Daniken prohlašuje, že se mu podařilo v Ecuadoru vstoupit do gigantického podzemního tunelového systému. Tento, upozorňuji, uměle vybudovaný systém by měl být gigantických rozměrů nasvědčující tomu, že naši předci měli zcela jiné možnosti než si jsme z pozice naší přítomnosti představit. Daniken se snaží přesvědčit čtenáře o tom, že v tomto podzemním labyrintu se nachází podle významným a velmi důvěrných informací ohromující knihovna z knihami v jakési kovové formě. Místo se nachází v rozsáhlé tropické lokalitě, kde místní indiánské kmeny nepoužívají a nikdy nepoužívali psaný jazyk. Fikce, výmysl a nebo fakt či důkaz jakési ztracené civilizace? V následující reportáží se pokusíme přijít této záhadě na kloub.


      Příběh onoho gigantického objevu se točí kolem jakéhosi Janose Moricze (Juana), aristokratického argentinsko maďarského podnikatele, který prohlašoval, že objevil na území Ecuadoru sérii tunelů uvnitř kterých by se měla nacházet záhadná "Kovová knihovna". V místo přísežném prohlášení, které je datováno 8. červencem 1969 mluví o schůzce s ecuadorským prezidentem od které dostal koncesi k jeho osobní badatelské činnosti včetně produkce fotografických důkazů a nezávislého svědectví, které by potvrzovalo objev tohoto podzemního systému. O aktivitách Moricze referovaly i některé  ecuadorské noviny a časopisy. Každopádně se v roce 1972 tento člověk setkal s Erichem von Danikenem kterého vzal na tajnou výpravu do jistého vedlejšího vstupu skrze který se dostali do rozsáhlé podzemní kaverny uvnitř labyrintu.Tuto zajímavou akci pak popisu ve své knize: "Gold of Gods" takto:

      "Průchody tvoří dokonalé pravé úhly. Někdy jsou úzké a jindy zase široké. Zdi jsou hladké a často vytváří dojem jako by byly leštěné. Stropy jsou ploché a místy jakoby byly pokryté nějakou glazurou. Musím říci pravdu. Mé pochybnosti o existenci podzemních tunelových zmizely jako mávnutím kouzelným proutkem. Moricz mi vysvětlil, že tyto podzemní chodby mají ve skutečnosti délku mnoho set kilometrů a táhnou se především pod Ecuadorem a Peru".

        Jenže?..

       Ono nikdy nic nejde zcela hladce. A brzy se vyskytl problém. Co se stalo? Jistí němečtí novináři z novin "Der Spiegel" a "Stern" se záhy po bombastickém zveřejnění těchto informací pídili po Moriczovi tak dlouho, až se dopídili. A Moricz vehementně všechno popřel. Žádné setkání s Danikenem, žádné podzemní jeskyně. Tato situace velmi podkopala Danikenovu pověst, a stalo se to co se zákonitě stát muselo. Byl označen za lháře. Ale kdyby chtěl lhát, tak proč argumentoval s Moriczem? To přece nemá logiku. Tím jenom usnadnil sdělovacím prostředkům zdroj informací resp. lži? Jistě by bylo jednoduší z toho všeho Moricze vynechat a tisk by se neměl čeho chytit. Mnohým jedincům toto pochopitelně vrtalo hlavou a nakonec pochopili, že věc bude daleko komplikovanější než se na první pohled zdálo.

       Pojďme si tedy některé zvláštnosti přiblížit. Budeme-li podrobněji celou kauzu s německými novináři zkoumat zjistíme, že Moricz nejprve popřel pouze vztah s Danikenem, ale existenci podzemních prostor NEPOPÍRAL ! V avízovaném rozhovoru v "Der Spiegel" z 19. března 1973 (jejda a já v ten den právě slavil šest let svého života?) se v jistém okamžiku hovoří toto:

Der Spiegel: "Jakým způsobem jste vlastně onu podzemní knihovnu objevil"?

Moricz: "Vzala mne tam jistá osoba".

Der Spiegel: "A kdo byla ona osoba"?

Moricz: "Bohužel to Vám nemohu prozradit".

      Moricz dále prohlásil, že ono tajuplné místo je střežené místním domorodým kmenem. Takže na jedné straně Moricz údajně Danikenovi sdělil, že objevil podzemní jeskyni a ukázal mu jí. Na straně druhé, ale tvrdí, že jeskyni viděl díky tomu, že ho tam zavedl nám neznámý průvodce, přičemž ale hned popřel, že by tam kdy Danikena vzal. Jaký závěr z této situace můžeme učinit? Třeba takový, že Moricz cosi Danikenovi ukázal, ale díky mediálně aktivitě pana Danikena si tento muž začal uvědomovat nebezpečnost situace skrze hrozící mediální a kdoví jaký jiný tlak na jeho osobu se snahou oficiálně a zcela globálně oficializovat existenci tohoto místa. A to se Moriczovi evidentně nechtělo a pokusil se tímto manévrem vycouvat. A tím bychom mohli celý případ uzavřít.

      Jenže?. Osud chtěl něco jiného.

      Uteklo pár let a na scénu vstupuje nenápadný, ale velmi houževnatý člověk. Píše se rok 1975 a naše pozornost se upírá k Stanley Hallovi. Tento muž si přečetl výše avízovanou Danikenovu knihu a pochopitelně se různými literárními nitkami dostal k humbuku, který se kolem toho všeho následně strhl. Hall byl člověk veskrze vysoce inteligentní povahy a celá řada věcí mu prostě začala vrtat hlavou. Nakonec si řekl, že to tak nenechá a půjde se věci podívat na kloub. Ví Bůh jak se mu to podařilo, ale záhy se s Moriczem osobně setkal. A začali se dít věci?.

       Nikdo neví co mezi těmi dvěmi proběhlo, ale faktem je, že Moricz před Hallem vyšel s pravdou ven, a nebo alespoň s částí pravdy. Přiznal totiž, že se v roce 1972 skutečně s Danikenem setkal a následně tohoto švýcarského badatele vzal do oblasti "Guayaquil" v Cuenca. Zde se setkali s kaplanem Carlos Crespi. Zde Daniken spatřil sbírku velmi podivuhodných artefaktů. Spisovatel se tázal odkud tyto věci jsou a bylo mu odpovězeno, že z hlubokého podzemí - z jakési podzemní knihovny. Jenže prý nebyl čas ho vzít do avízovaného podzemí. A tak se rozhodli mu ukázat malou jeskyni asi 30 minut od Cuenca s prohlášením, že toto je místo, které je napojeno na rozsáhlý labyrintní systém. Ukazuje se,že Danikena pěkně zatahali za nos a on jim na to skočil. Ale tím se řeší záležitost s naším záhadologem nikoliv se záhadným místem o které nám tak jde.


Juan Moricz a Stan Hall v roce 1975

       Takže kde se toto místo tedy nachází? Moricz pod tlakem, kterému se stejně nevyhnul nakonec lokalitu prozradil. Šlo o oblast zvanou "Cueva de los Tayos". Zde se má záhadná prehistorická (možná mimozemská?) knihovna nacházet. Ovšem v roce 1969 oficiálně žádná knihovna odhalená nebyla. Ale Hall byl mužem činu. Zorganizoval vědeckou ecuadorsko britskou výpravu k prozkoumání dané lokality. Sám se pak stáhl do pozadí a čekal jaká věc nakonec dopadne.

       Expedice byla naplánována na rok 1977. V roce 1976 vrcholilo poškození dobrého jména u pana Danikena. Abychom dobře pochopili celé toto snažení. V této době nešlo najít nějaký poklad (přímo knihovnu), ale lokalizovat místo kde by se mohla nacházet. A to bylo úlohou této expedice. V expedici byli přítomni geologové, botanici, armáda a mnoho jiných specialistů. A byl tam ještě někdo navíc. Vlastně jsem měl tohoto člověka uvést hned na začátku předchozího odstavce. Expedice potřebovala nějakou známou osobnost, která by tuto aktivitu zaštítila. Stan Hall navrhoval prince Charlese, který právě v tuto dobu obdržel česný titul v archeologii. Nakonec to dopadlo, ale ještě jinak. Osloven byl Neil Armstrong - ano, astronaut, který stanul na Měsíci jehož foto obletělo celou planetu. A  Armstrong souhlasil a připojil se tak jako prezident expedice k tomuto podivuhodnému projektu.

      Pod dlouhém pátrání a bloudění v jihoafrické džungli dne 3. srpna 1976 mise skutečně vstoupila do systému podzemních tunelů. Členové expedice nenarazili na tajuplnou knihovnu. Ale učinili mnoho jiných významných objevů, které změnily lidský pohled na naší historii a původ lidské bytosti. Pro Armstronga to tak byl druhý velký příspěvek ke zkoumání povahy lidstva. Vědecký tým objevil na 400 nových druhů rostlin, stejně tak jako starobylou pohřební komnatu s mumií. Staří této komory bylo odhadnuto na do období 1500 let př.n.l. a zjistilo se, že přesně v den slunovratu ozařovalo slunce tento hron pomocí důmyslného systému volných průduchů kudy mohli sluneční paprsky volně procházet. A tak s tím skvělým zjištěním bychom mohli tento příběh skončit. Ale ještě to nepůjde. Pamatujete? Na scéně je ještě onen třetí neznámý. Onen tajuplný průvodce, který v roce 1969 Morizce zasvětil do existence podzemních chodeb a mysteriózní knihovny.

      Doposud je nám tedy Moriczův průvodce záhadou. V roce 1973 pro "Der Spiegel" potvrdil, že nejmenovaná osoba mu ukázala jakousi jeskyni. Ale kdo byla ona osoba? Poté co v únoru 1991 Moricz zemřel rozhodl se Hall stopovat tuto neznámou třetí osobu. Neměl toho k dispozici mnoho. Ještě před tím než Moricz zemřel svěřil se Hallovi s tím, že tajemný v pozadí se jmenuje Petronio Jaramillo a nic víc. Hall měl tedy k dispozici jméno a příjmení a telefonní seznam. Osob tohoto jména je neuvěřitelné množství a vůbec nebylo jisté, že hledaný muž bude mít k dispozici telefon. Nakonec se ale na neohroženého Stana Halla usmálo štěstí a potřebného člověka skutečně nalezl. Stalo se to v září roku 1991. Onen muž byl ochotný přijít na schůzku což bylo jedině dobře.

      Jaramillo potvrdil, že když v roce 1964 přijel Moricz do Guayaquil spojil se s právníkem Dr. Gerardo Pena Matheus. Moricz sdělil Matheusovi svou teorii o tom jak je maďarský národ ve svém základu spojen prakticky s každou civilizací. Nikdo neví co všechno Moricz Matheusovi ještě navykládal, ale faktem je,že přes své známé Andrese Fernandeze, Salvadora Zaldumbide a Alfreda Moebiuse byl Moricz seznámen s Jaramillem. A tak se zřejmě Moricz tímto způsobe dostal k příběhu o "podzemní kovové knihovně". Díky informacím, které Jaramillo podal Hall velmi brzy pochopil, že Moricz považoval potenciální "objev tisíciletí" jako své vlastní dědictví se kterým se nechtěl  s nikým dělit. Osvětlilo se mu také proč mu Moricz nevrátil dokumenty o vědecké expedici, kterou zorganizoval. Konečně tento aspekt prudce až do Moriczově smrti chladil jejich vzájemné vztahy.

      Jaramillo byl velmi vnímavý a vysoce inteligentní člověk. Nakonec se Hall a Jaramillo stali přáteli. Hall také akceptoval, že Jaramillo prostě zatím neodhalí konkrétní informace týkající se skutečné lokalizace podzemní dutiny, na druhé straně ovšem velmi ochotně hovořil o jejím obsahu. Jediné co navíc zjistil byla skutečnost, že tajuplná knihovna se v lokalitě Cueva de los Tayos vůbec nenachází. Vědecká expedice, která byla jinak velmi úspěšná pátrala na falešné stopě. Jaramillo sdělil, že když do systému podzemních chodeb vstoupil poprvé bylo to v roce 1946 kdy mu bylo pouhých 17 let. Místo mu ukázal jeho strýc, který měl přezdívku "Blanquito Pelado". Strýc měl zřejmě velmi dobré vztahy s místní indiánským kmenem "Shuar" a informace o podzemí zřejmě získal právě od tohoto domorodého kmene. Jaramillo vstoupil do podzemního dómu ještě jednou a našel odvahu na vlastní pěst propátrat co největší prostor.

     Důvěrně pak Hallovi sdělil, že v tomto systému podzemních chodeb objevil skupinu uložených disků, které měly povrch z velmi zvláštní hmoty zlaté a stříbrné barvy. Jaramillo se objektů lekl a dále je nezkoumal. Dále objevil tisíce a tisíce velkých knih z kovu (knihy měli listy z tenkých jakoby kovových fólií, které byly hustě popsány neznámým druhem písma). Každá kniha prý vážila více jak 20 kilogramů. Jiná velká knihovna obsahovala spisy v podobě zvláštních  krystalových tabelací a ty byly zbrázděné zvláštními paralelními kanály. Kdykoliv vzal nějaký takový krystal do ruky začaly v těchto kanálkách kmitat jakési světelné hieroglyfy a krystal začal být teplý. Když ho pustil vrátil se do původního stavu. Bylo zde také ohromné množství zoomorfických a lidských soch přičemž některí byly postavené na velkých sloupcovitých podstavcích.

     Nakonec objevil jakýsi sarkofág, který by průhledný jakoby ze skla, ale sklo to nebylo a v něm se nacházela kostra ohromné velké bytosti humanoidního tvaru. Jaramillo se přiznal, že když se k této kostře přiblížil zachvátil ho pocit ohromné úcty, ale i respektu k bytosti jejž ostatky měl před sebou. Upadl do jakého snění přičemž strop této podzemní místnosti jakoby zprůhledněl a uviděl tisíce různých hvězd.V jisté chvíli se několik hvězd propojila do skupiny čarami. Vzpomněl si, že se takto kreslí různá souhvězdí. Pak jedna hvězda z tohoto neznámého souhvězdí se prudce zvětšila a viděl okolo ní rotovat celkem jedenáct malých kuliček. V této chvíli ho přepadla únava a pak v hlavě uslyšel hlas kterému vůbec nerozuměl, ale přesto věděl co říká. Jaramillo seděl a naslouchal a bylo to nejfantastičtější sdělení, které kdy slyšel?..


        Vážení přátelé v tomto okamžiku Jaramilla opustíme. A já bych se Vás chtěl zeptat. Chcete se dozvědět jaké informace tento odvážný muž přijal? Chcete vědět jak to všechno nakonec dopadlo? A konečně, chcete znát přesnou lokalizaci vstupu do této podzemní jeskyně? Napište mi na redakční e-mail zda chcete, abych zveřejnil finální část tohoto neuvěřitelného příběhu.


Připravil: Jaroslav Chvátal

Zdroje:

Extracted from Nexus Magazine,

PO Box 30, Mapleton Qld 4560 Australia.
Telephone: +61 (0)7 5442 9280; Fax: +61 (0)7 5442 9381

by Philip Coppens ? 2006
PO Box 13722
North Berwick EH39 4WB
United Kingdom
Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Website: http://www.philipcoppens.com

(2)

12.09.06   Jaroslav Chvátal

Hall se Jaramilla několikrát ptal zda učinil z podzemního prostředí nějaké fotografie. Jaramillo byl touto otázkou tak trochu překvapený a sdělil, že ho to vůbec nenapadlo, a to ani v jeskyni a ani později, když byl na povrchu. Přesto Hall svému příteli věřil, měl s ním vysoce pozitivní zkušenosti. Nakonec se domluvili na tom, že se uspořádá nová expedice a jejím posláním bude zmapovat objevené podzemní prostory prezentované Jaramillem. A tento muž na rozdíl od kohokoliv jiného znal její přesné umístění. Jenže uspořádat takovou expedici nebylo vůbec jednoduché. Nejdříve bylo třeba navázat kontakt s politiky a velvyslanci a pak s vědeckou společností. Vědecká expedice se měla na místě zdržet tři až čtyři měsíce (přes období sucha). Do projektu mělo být zahrnuto také UNESCO. Jenže v roce 1995 začala peruánská proudová letadla bombardovat příhraniční ecuadorské vojenské základny a tak musel navržený plán expedice čelit první překážce.


             V roce 1997 využil Hall velmi preferovanou světovou antropologickou konferenci v rámci podpory výše uvedeného projektu. Vše bylo na dobré cestě. Osobně se s Hallem setkalo celkem šest antropologů, kteří měli eminentní zájem o expedici. Jenže ve stejném roce se v Ecuadoru změnil politický režim. Hallova rodina nemohla bohužel v novém režimu dostatečně dobře fungovat a tak byl nucen se vrátit zpět do Skotska. Nebylo to ale zase až tak velkou překážkou pro plánování expedice.

       Jenže největší problém nastal v roce 1998. Hall obdržel telefonicky od matky Petronia Jaramilla zprávu, že její syn byl zavražděn. Jaké byly okolnosti tohoto tragického aktu? Souviseli nějak s plánovanou expedicí? Podle dostupných informací Jaramillo obdržel v osudný den poměrně velký finanční obnos. Nedaleko svého bydliště byl přepaden, oloupen a zavražděn.

      Zcela katastrofální situace. Jediný známý člověk, který dokázal identifikovat polohu tajuplné podzemní jeskyně zemřel. Zdá se, že jeden z největších objevů v moderních dějinách lidstva byl tímto navždy odstraněn za světa. Nabízí se otázka. Je možná, že by bylo toto místo nějakým způsobem prokleto? Je možné, že v klíčových okamžicích realizace zafunguje nějaká neznámá síla, aby plány zhatila?

       Moricz i Jaramillo zemřeli. Mohl v tom mít prsty Hall? Zdá se, že nikoliv. Alespoň oficiálně neznal, žádné bližší informace o poloze jeskyně. A nebo, že by mu je tajně Jaramillo přece jen předal a on si chtěl celý ten úžasný objev ponechat pouze pro sebe? A nebo, že by v pozadí sehrála svou roli vidina ohromného množství zlata?Ne vše nasvědčuje, že o zlato tu nepůjde. Účastník podzemní exkurze Jaramillo nikdy o zlatě nehovořil. Pokaždé se zmiňoval o jakémsi jemu neznámém druhu kovu, a je třeba předpokládat, že Jaramillo zlato znal.

      V analýze dostupných informací zjišťujeme, že Moriczovi, Jaramillovi a v konečném důsledku i Hallovi nešlo o ekonomické hodnoty. Hodnotu oné záhadné jeskyně viděli v její důležitosti pro společnosti a vědecký svět. Analýzou informací zjišťujeme, že v oblasti "Cueva de los Tayos" bylo velmi živo z titulu i jiných zájemců. Tak například, hledač pokladů Pina Turolla navázal kontakt s Jaramillem již v šedesátých letech minulého století a přes stejné kontaktní zdroje jakých využil později i Moricz.

       Turolla byl posedlý Cayceho informacemi, které se zmiňují o jakési "chodbě záznamů" a kovové knihovně. Jenže Turollův způsob komunikace Jaramillovi nevyhovoval a tak i přes naléhání tomuto muži žádné podrobnější informace nepředal. Turolla přesto v oblasti "Cueva de los Tayos" hledal na vlastní pěst, ale bez podstatného výsledku.

       Musíme zmínit také, zřejmě nejaktivnějšího "Indiana Jonese" současnosti - pana Stana Grista. Ten mimochodem znal velmi dobře i Juana Moricze. V roce 2005 Grist napsal:

       "Ve chvílích kdy budete číst tato slova budu v jednání s domorodým kmenem Shuarů, kteří s určitostí znají umístění jeskyně. K dalšímu postupu potřebuji jejich souhlas a požehnání. Jsem rozhodnut uspořádat výpravu v nadcházejících měsících za účelem nalezení tajného vchodu do jeskyně, tak aby metalická knihovna mohla být již konečně zpřístupněna. Mnoho lidí prý vstoupilo do jeskyně známým svislým vstupem nedaleko hory. Nicméně já jsem přesvědčen, že je prakticky nemožné se dostat k metalické knihovně tímto vstupem. Tajný vchod se totiž nachází pod vodou!"

       Hall konfrontoval vstupní chodbu s Gristovým názorem. A i když to zní neuvěřitelně, obdivuhodně se shoduje s Jaramillovým tvrzením s tím, že se vchod nachází pod řekou. Ta řeka se jmenuje Pastaza. Vraťme se ale k našemu hrdinovi Hallovi. Ten se také po smrti Jaramilla velmi činil. Nakonec přiznává, že jisté informace o geografickém umístění podzemní jeskyně má k dispozici. Nakonec se mu v roce 2000 podařilo navázat bližší kontakt s Jaramillovým synem Mariem Petroniem, který měl také určitá data k dispozici.

      A tak se podařilo zjistit, že mystická podzemní komnata se sítí podzemních chodeb se nachází v místě starobylého posvátného území uprostřed ecuadorské džungle. Vstup se nachází skutečně pod hladinou řeky Pastaza v jednom z jejich ohybů v místě geologického zlomu. O několik mil dál od řeky se tato chodba napojuje na rozsáhlý podzemní labyrintní systém. Výše uvedené závěry byly několikrát zpětně ověřovány a perfektně souhlasí.

      Takže bychom mohli na tomto místě náš podivný příběh uzavřít. Ale to není ještě možné. Proč? Když Hall naposledy navštívil inkriminované místo bylo mu 64 let. Letos mu je 70 roků a již nemá silu se znovu na místo podívat, natož zorganizovat výpravu. Proto se 17 ledna roku 2005 rozhodl veškeré informace o lokalizaci vstupu k metalické knihovně předat ecuadorské vládě a zároveň je zpřístupnit i veřejnosti. Nechtěl udělat stejnou chybu jako Moricz, naopak chtěl už tento skoro nekonečný příběh nějak uzavřít. Dává tím příležitost i každému z vás, pokud budete mít dostatek odvahy, finančních prostředků a politickou podporu.

      Záhadný vstup k metalické knihovně a podzemnímu labyrintu chodeb se má nacházet přesně (zaměřeno podle systému JPS) v bodě: 77stupňů 47´ 34´´ západní délky a 10 stupňů  56´ 00´´ jižní šířky. Pro lepší orientaci lze využít např. mapu Google.

 


Lokalizace místa vstupu do metalické knihovny

      Hall ale upozorňuje, že i když dotyčný bude znát výše uvedená data vstup nebude rozhodně lehké nalézt. Bude požadován smysl pro spolupráci a otevřenost. Příliš mnoho lidí se pokusilo používat metalickou knihovnu jako důkazní prostředek pro svou vlastní teorii zahrnující mimozemskou civilizaci, podzemní základny starověké civilizace atd. Asi nejrozumnější bude ponechat tuto prastarou podzemní relikvii promluvit samu za sebe.


       A to už je skutečný konec našeho příběhu. A nebo že by to byl v pravdě začátek? Ať je to jak chce musím uznat, že ještě dlužím informace o tom jaké poselství Jaramillo v jeskyni obdržel. Ale na to si budeme muset ještě chvilku počkat. Je to totiž na samostatnou reportáž. J.CH.


Připravil: Jaroslav Chvátal

Zdroje:

Extracted from Nexus Magazine,

PO Box 30, Mapleton Qld 4560 Australia.
Telephone: +61 (0)7 5442 9280; Fax: +61 (0)7 5442 9381

by Philip Coppens ? 2006
PO Box 13722
North Berwick EH39 4WB
United Kingdom
Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Website: http://www.philipcoppens.com

Převzato:  www.matrix-2001.cz

 

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.