Kdo je Online

Právě přítomno: 92 hostů a žádný člen

2187182
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
92
965
5785
965876
27827
36429
2187182

Your IP: 54.145.124.143
2017-11-24 00:17

 

 

 

Tajemné podzemí

 

Skleněné tunely a Babí hora

 

 

ČÁST I.

 

 

VINCENTOVA LEGENDA O BABÍ HOŘE A SKLENĚNÝCH TUNELECH V NÍ,

 

KTERÁ ZAUJALA NEJEDNOHO BADATELE A OBLETĚLA SVĚT

 

 

Napsal: Prof. Dr. Ing. Jan Paják

Sepsal v polském originále Dr. Miloš Jesenský a kpt. Ing. Robert K. Leśniakiewicz

(Kráceno)

 

 

 

 

Vincentova legenda o Babí hoře

 

 

„Když jsem byl ve tvém věku, jednou večer mi otec oznámil, že se následujícího dne vydáme na dalekou cestu. Druhý den ráno mě udivilo, že místo přípravy na jarmark otec zabalil jen petrolejku, zápalky a také zásobu jídla. Moje zvědavost ještě narostla, když jsme se na cestu vydali pěšky a ne jako obvykle žebřiňákem.

Jen co jsme překročili hranice naší vsi, otec, který do té doby mlčel, řekl: Vincku, přišel čas, abys poznal tajemství našich předků. Odevzdáváme ho už dlouho z otce na syna. Uctíváme ho v rodině pro případ zlých časů. Kromě mě ho zná jen několik členů rodin roztroušených po jiných vesničkách. Tím tajemstvím je ukrytý vstup do podzemí. Dávej teď dobrý pozor na cestu, protože ti ji ukážu jen jednou. Musíš si ji proto dobře zapamatovat.

Další cesta probíhala mlčky. Přišli jsme na úpatí hory z české strany. (Autor měl na mysli zřejmě slovenskou stranu, protože Babí ani Beraní hora nemá svahy na českou stranu hranice. Poláci nikdy moc nerozlišovali mezi Čechami a Československem, což obvykle platí dodnes. Pozn. M. J.) Otec se znovu zastavil a ukázal na skálu ve třetině úbočí té hory.  ,Vincku´, řekl, podívej se na tu skálu, protože ta skrývá vstup do podzemí.

Vyšplhali jsme k ní, ale mě udivilo, že nebyl vidět žádný vchod. Otec se zády opřel o hranu a začal tlačit. Stál jsem tam jako opařený, protože zblízka vypadala skála příliš velká na to, aby se dala odtlačit. Sakra, zaklel otec, dlouho ji nikdo neotvíral, musela se vzpříčit. Nezahálej! Pomoz mi ji odtlačit! Přiskočil jsem, zatlačil, skála se zatřásla a po počátečním odporu se odsunula až podivuhodně lehce. Objevil se otvor tak velký, že by jím mohl projet i celý vůz. Otec zapálil petrolejku a pak zatlačil skálu na původní místo tak, že úplně zakryla vstup. Vyrazil do tunelu, který začínal hned za skálou a vedl strmě dolů. Tunel byl obrovský a vešel by se do něj nejen povoz, ale i celý vlak. Vedl rovně jako podle pravítka. Měl skoro kruhový průřez, ale byl tak trochu zploštělý. Povrch byl pokrytý jemnými záhyby, jako by byl vyhloubený hrotem obrovského vrtáku.

Stěny se třpytily, jako by byly ze skla. Chodba klesala dolů, byla obdivuhodně suchá, ani stopa po vodě stékající po stěnách a stropu. Také jsem si všiml, že naše boty, kráčející po skleněné podlaze, nevydávaly téměř žádný zvuk, jaký by člověk očekával při chůzi po skále – ozvěna kroků byla tlumená, jako by byl prostor vyložený nějakým izolačním materiálem.

Po dost dlouhém pochodu tunel vyústil do ohromné komory ve tvaru šikmo stojícího válce. Stěny této komory byly skleněné jako stěny tunelu, kterým jsme přišli, ale neměly rýhy. Zato strop byl zformovaný do jakéhosi zvláštního figurálního vzoru, který připomínal zmrzlý vodní vír. Do této komory ústilo několik tunelů, některé s trojúhelníkovým, jiné s kruhovým výřezem.

Otec položil lampu na zem a na chvilku si sedl, aby si odpočinul, a já si začal prohlížet jeskyni. U stěn, od ústí tunelů, byla podlaha pokryta nějakými předměty, truhlicemi, sudy a také rozličnými zbraněmi. Viděl jsem součásti zbroje, kyje, meče, šavle i starobylou střelnou zbraň.

Vzal jsem pušku, abych si ji prohlédl, případně abych si ji vzal domů, ale otec mě okřikl.  ,Nech ji, to všechno tady musí zůstat na horší časy´.

Přisedl jsem si k otci a on začal vyprávět: ´Tunely, které tady vidíš, vedou do každé země, do každého kontinentu. Můžeš se jimi dostat, kam jen chceš, samozřejmě pokud víš, jak se v nich orientovat. Tunel vlevo vede do Německa, potom do Anglie, dál až do Ameriky, kde se spojuje s tunelem z pravé strany. Tunel z pravé strany postupně vede do Ruska, potom na Kavkaz a do Číny, dál do Japonska a nakonec do Ameriky. Do Ameriky můžeš dojít i ostatními tunely vedoucími pod póly Země. V každém tunelu je po určité vzdálenosti místnost podobně velká, jako je tato, co v ní právě stojíme, kde se tunel spojuje s jinými tunely vedoucími jiným směrem. V tomto labyrintu bys mohl lehce zahynout. Proto už naši předkové používali návěstí, aby je informovala, který tunel si vybrat – pojď, ukážu ti, jak některé značky vypadají´. Vešli jsme do jednoho z  tunelů. Tehdy jsem zpozoroval při vchodu do něj množství primitivních obrázků malovaných černou barvou nebo zaschlou krví. Otec mi ukazoval obrázek po obrázku a vysvětloval mě jejich význam. Jeden z nich označoval Wawel v Krakově (Královský hrad Wawel v Krakově stojí na vyvýšenině, která skrývá celý podzemní labyrint. Jedna ze zpřístupněných jeskyní se nazývá „Dračí jáma“ – „Smocza jama“ – pozn. M. J.)

Když mi vysvětloval jednotlivé znaky, najednou se ozvalo dunění, syčení a kovové řinčení. Připomínalo to vlak s parní lokomotivou, který projíždí výhybkami nebo brzdí. Otec zmlkl a řekl: ´Zpátky, vysvětlím ti to cestou, teď se musíme rychle vrátit´. Začali jsme tedy rychle stoupat vstupní chodbou, následováni stále hlasitějším duněním a řinčením kovu. Znepokojený otec se často ohlížel za sebe. Když jsme dorazili ke skále u východu, hluk byl tak silný, jako by tajemný vlak už skoro brzdil za našimi zády. Jakmile jsme byli venku a zavalili otvor balvanem, otec padl úplně vyděšený k zemi. Až po dost dlouhém odpočinku začal znovu vysvětlovat.

,Tunely, které jsi viděl, nepostavili lidé, ale všemocné bytosti obývající podzemí. Tito tvorové používají tunely k přesunům pod zemí z jedné strany světa na druhou. K tomuto účelu používají ohnivé létající stroje. Kdybychom na takový stroj v podzemí narazili, nepochybně by nás to spálilo. Naštěstí se ozvěna nese dost daleko a je dost času, aby se jim dalo uhnout z cesty. Tito tvorové obývají jiné části světa a sem přilétají jen zřídka. Naši předkové využívali tunely jako úkryt před nájezdníky nebo k rychlému přesunu na jiná místa´. Na   zpáteční cestě mi otec vysvětlil význam ostatních znaků. Také mi přikázal, abych ve vhodném čase odevzdal toto tajemství někomu dalšímu, aby neupadlo v zapomenutí.“

 

 

John (Jan) Paják


Prof. Dr. Ing. Jan Paják se narodil dne 25. května 1946 v Polsku. Tam také získal vzdělání a prováděl vědecké experimenty. V roce 1982 Polsko opustil a odstěhoval se na Nový Zéland. Od 28. srpna 1985 nabyl na Novém Zélandě občanství.


Paják rozpracoval svůj magnetický pohonný systém nazvaný vehikulové létání. (Poznámka: Vehikl znamená česky vozidlo, dopravní prostředek starého typu.)  V roce 1972 studoval na univerzitě ve Vratislavi pohonné systémy. Odhalil nesmírně důležitou pravidelnost (později nazvanou "cyklická tabulka"), kterou se řídí vývoj další pohonné jednotky postavené na Zemi. Její význam může být pro srovnání vyjádřen jako "Mendělejevovy tabulky“ pro pohonné jednotky. První vyvinuté motory byly postaveny kolem roku 1836 a předpokládá se, že před rokem 2036 budou nástupci současných hnacích motorů vozidel či kosmických lodí s názvem "magnokraft", jejichž princip činnosti bude provozován odpuzujícím polem a přitáhnutím silného pole magnetismu. Po zveřejnění Tabulky cykličnosti v letectví, č. 5 / 1976, s. 16 a 21 začal Paják rozsáhlý výzkum ve vývoji, výstavbě a provozu magnokraftu. Tyto studie vyústily v článek v časopise Review pro technické inovace, č. 16/1980, s. 21 a 23.

Pro ilustraci uvádíme technický nástin této dříve neznámé technologie. Pohon magnokraftu tvoří jakýsi "magnet" (tzv. "oscilační komora") tak silný, že je schopen vytvořit společně (i s váhou přisuzovanou tomuto Vehiklu) vlastní produkcí odpuzující pole, působící na magnetické pole Země, Slunce nebo galaxií, který slavnostně odhaluje možnosti neobvyklého vynálezu pohonu magnokraftu a jeho schopnosti, které jsou z pohledu technické konstrukce vytvářeny za letu průnikem zemí podzemí skelných tunelů, popsané v této studii. Tuto studii je možno mj. chápat jako následné rozpracování teorie magnokraftu

 

 

 

 

 

Přispěvatelé - Kazimierz Pańszczyk


Pan Kazimierz Pańszczyk se narodil dne 10. února 1959 v polském městě Nowy Targ. Po absolvování základní odborné školy  v New Market v roce 1976 ve věku 17 let je fascinován fotografováním přírody, která mu umožňuje lépe poznat a pochopit její podstatu včetně povahy Babí hory. V roce 1996 začíná jeho zájmové hledání tunelu UFO pod Babí horou, popsaného ve studii.

 

 

 

 

 

* * * * * * * *

 

 

 

Další den po Vincentově vyprávění o skleněném tunelu jsem hned začal pátrat po pramenech. Prostudoval jsem manuály fyziky, zeměpisu a dějepisu, kde jsem hledal informace o systému podzemních tunelů a používaných strojů a o všemocných bájných ohnivých stvořeních. Jediná zmínka o podsvětí ve škole byla o Vulkánu, římském bohu ohně a kovových výrobků, a o jeho řeckém protějšku, Héfaistovi.  Nicméně žádná z učebnic nenaznačila jakékoli poučení, že každý ze starých příběhů se může stát skutečnou událostí a že snad Vulkán je symbolem skutečně existující božské bytosti. Také desítky populárních, vědeckých a technických knih    nepoukazovaly na metodu nebo stroj, který by byl schopen vypalovat tunely na sklo. Vincentův příběh byl zpočátku (byť zajímavým) science-fiction zařazujícím se do stejné kategorie jako ostatní podobné příběhy a mýty, například horníci 'skarbniku" ve Slezsku, zbroj Achilla z Iliady nebo německá legenda "Pied Piper o Hamelinu"(Poznámka: Tohle je název filmu či muzikálu, který ovšem asi vychází ze středověké legendy o krysaři z města Hammeln. U nás dílo V. Dyka. Film ani muzikál s tímto textem nemá co dělat, jde jen o převzetí příběhu.), kde v roce 1284 ve městě Hamelin v Dolním Sasku nedaleko Hannoveru byly uneseny děti do takového „sklotunelu“, legendárního tunelu v masivu Untersberg (na hranici Německa a Rakouska), o nichž Petr a Richard Krassa Habeck píší ve své knize "Knihovna palmových listů“. Lze sem zařadit také popis cesty z centra Země v knize Jules Verna ("Cesta do středu Země"). Ubíhaly roky a nikdo z nás se již nevrátil k tématu pověsti o tunelu Babí hory. Na podzim roku 1981 Vincent odešel z tohoto světa a o půl roku později jsem se vydal na Nový Zéland.

V poněkud pozdějším období života jsem si začal uvědomovat, že vlastně může existovat vztah mezi příběhem Vincentova „sklotunelu“ z Babí hory, postaveného a užívaného některými všemocnými tvory, a různými neobvyklými událostmi, které se staly v této oblasti. V Polsku mnohé legendy a manifestace sabatu, čarodějnic, kouzelníků a jiných nadpřirozených bytostí údajně proběhly na Babí hoře a mohly by být jednoduchou podobou antického popisu těchto neobvyklých událostí. Pak jsem přemýšlel, že pokud je Babí hora skutečně ohniskem pro hledající současníky, že představa tunelu je patrně důsledkem analýzy antické báje. Označení případně popisy části území nebo dokonce přesného místa, kde byly události hlášeny, mohou dopomoci k nalezení skrytého vchodu do podsvětí. Tento způsob myšlení dále zesílil ve vztahu k "záhadám" kolem kopce, a to i v současných dobách.

Příkladem z událostí okolo svahů Babí hory je katastrofa letadla An-24 LOT EN LO-165 ze dne 2. dubna 1969. Příčiny katastrofy se ukázaly být velmi obtížně jednoznačně definovatelné. Byl zveřejněn poměrně zajímavý článek od Roberta K. Leśniakiewicza: "The Mystery letu LO-165 ukončen?", Čtvrtletní časpis UFO (PO Box. 38, 30-500 Krakow 77), č. 4, leden-březen 1998, s. 35 – 40. Mohlo by to být možná tak, že do roviny letu přiletěl jeden z těchto nebezpečných strojů vylétající z Babí hory? Nicméně letadlo kapitána Thomase Mantella z Fort Knox se roztříštilo ve vzduchu přesně na tomto místě.

Moje cesta na Nový Zéland ale neukončila vyšetřování případu a pod vlivem některých neobvyklých historek jsem byl donucen k návratu do oblasti, kde se nacházel Vincent. Jak a proč se to stalo, je třeba vyjasnit v další části, vysvětlující historii této studie.

 

Jan Paják

 

 

 

 

Historie této studie


Vývoj situace, která nakonec vedla k napsání této studie, se udál postupně, ale systematicky v průběhu mnoha let. Například ke zveřejnění této studie došlo až po 35 letech od původního příběhu, který jsem slyšel od Vincenta. Ve vývoji tohoto odstupu je celá řada milníků. Tyto objevy či události, které byly významným průlomem pro vývoj událostí prezentovaných v této studii, se obracejí novým směrem. Shrnujeme nejdůležitější z nich.

 

 

(1) Vincentova legenda z obecného hlediska

Vincent vypovídal o existenci jevů probíhajících na Zemi, které dosud nebyly známé, odporovaly mým životním zkušenostem, a proto všechny události směřovaly, jak se zdá, k těmto otázkám a nutily mě k tomu, že jsem se dokonce věnoval této problematice více než ostatním. V této souvislosti jistě nikoho nepřekvapí, že výše citovanou Vincentovu legendu o skleněných tunelech a o otázkách  problému obrovské skalní mašiny, vypadajících jako utopie, jsem slyšel poprvé v životě již ve věku „dítěte školou povinného“, tj. kolem roku 1963. Vincent, který byl pravděpodobně učitelem J. Pajáka, mi osobně řekl, že se to vztahuje k jakési encyklopedii antického folklóru. Vím, že to má vztah doslova k desítkám multi-příběhů a legend, z nichž mnohé byly značně neobvyklé. Z tohoto důvodu řada z těchto příběhů drasticky zasahovala do mého pozdějšího "vědeckého" světonázoru. Když jsem slyšel další vyprávění o skleněných tunelech z Babí hory, nevěnoval jsem tomu mnoho pozornosti a vše považoval jen za zábavu. Časem jsem zapomněl mnoho detailů. Proto jsem nebyl v době psaní tohoto příběhu v roce 1992 schopen zopakovat jeho obsah v podobě, v jaké je ho stále třeba mít na paměti, tj. pravděpodobně jsem zapomněl mnoho důležitých informací a detailů stejně jako některé subjektivní pocity a představivost v průběhu času, které je pozměnily.

 

 

(2) Rozpracování pravidla upravujícího činnost magnokraftu

Magnokraft je vozidlem/prostředkem k létání a mým vynálezem, který je schopen přetvořit skálu v sklo-tunely. Jeho stavba a provoz byly postupně vypracovávány během poměrně dlouhého časového období a konečná podoba byla poprvé publikována v roce 1980, asi 17 let poté, co jsem slyšel poprvé příběh od Vincenta. Principem je prodloužení akcejinak asynchronních elektromotorů. Vrtule k jeho použití jsou silným magnetem (tj. magnetické šrouby), který tvoří hybné síly díky přitažlivosti a odpuzování generovaného magnetického pole spolu s vnějším magnetickým polem (tj. polem Země, Slunce nebo galaxie). Podrobnější diskusi o výstavbě a provozu plavidla lze najít v souborné monografii [1 / 4] a [1 / 3].

 

 

(3) Možnosti vypalování podzemních tunelů pomocí magnokraftu

Povědomí o tom, že magnokraft bude moci vyrobit kluzké skály podzemních tunelů, se objevily v době, kdy byla rozpracována jeho výstavba a provoz. Nicméně během víření magnetických polí v okolí lodě musí jeho vrtule odevzdat oblak vířícího a nesmírně destruktivního plazmového plynu, kterým v případě podzemního letu musí vozidlo vypálit na své cestě skleněný tunel. Takže prakticky od roku 1980 jsem si vědom skutečnosti, že každá loď, která využívá principy magnokraftu letového provozu, musí být schopna vypálit zem do podoby skleněného tunelu.

 

 

(4) Uplatnění principu magnokraftu plavidly UFO

Pozveřejnění prvních jmen tvůrců magnokraftu mnoho čtenářů vrátilo mou pozornost k tomu, že se vozidla při jejich pozorování podobají kosmickým lodím lidově označovaným jako UFO. Formální důkaz o tom, že "UFO jsou magnokrafty, již vyspělejší kosmické lodi postavené některou naší civilizací" naopak vedla k formulaci tzv. "postulátu zaměnitelnosti UFO a magnokraftů" -  podrobnosti viz O2.15 v monografiích [1 / 4] a [1 / 3]. Obecně lze říci, že tato podmínka stanoví, že "všechna prohlášení o teorii magnokraftu se vztahují na UFO, když všechna fakta o UFO musí být rovněž použitelná pro magnokraftovou teorii." Pokud je magnokraft schopen vypálit podzemní tunely, jsou toho také schopny UFO. V tomto směru byla moje pozornost zaměřena na možnost existence podzemních tunelů vytvořených UFO.

 

 

(5) Setkání s první legendou podobnou Vincentovu příběhu

Na světě existují místa, která byla navštívena nebo dokonce navštěvována zvláštními bytostmi s létajícími dopravními prostředky. Tyto informace lze vyrozumět z nejstarších dochovaných a původně ústně předávaných příběhů. Často byly „zapleteny“ do historie lidí a území, kde se původně odehrály. Např. Nový Zéland je místem, kde se tyto úkazy objevují v mytologii původních domorodých obyvatel, Maorů. V mytologii existuje celá linie vyprávění zaměřených na tzv. legendy o "mlžných lidech", což je pravděpodobný fakt, že UFOnauti byli schopni rozplývání v mlhu. Podle těchto legend má "kmen" tajemných tvorů svůj původ v podzemních základnách nacházejících se někde v provincii "Fiordland" na jihozápadě Nového Zélandu a kolem Tasmánského přilehlého moře (zdá se vhodné zdůraznit, že na Novém Zélandu je kráter Tapanui vzniklý při explozi UFO lodi v roce 1178 n. l., který se nachází nedaleko od hranic Fiordlandu). Tyto skutkové podstaty jsou popsány tak, že tito lidé mají moc zmizet a proměnit se v mlhu. Proto se jim také říká, že jsou "mlha s lidmi" nebo "patupaiarehe" (tj. maorskými protějšky našich "trpaslíků" nebo "skřítků"). Můžete také dodat, že v literatuře o pozorování UFO poměrně často existují zprávy popisující UFOnauty, jak se postupně stávají transparentními, rozplývajícími se v mlhu. V Polsku byli dne 8. srpna v Chałupach Hel pozorováni UFO lidé, jako kdyby byli od pasu dolů vytvořeni z mlhy. Bylo to docela dobře zdokumentované v článku Kazimíra Bzowskiego "The meeting in Chałupach", zveřejněném v časopise Outlook v prosinci 1982, s. 9-12 (v  zubožené verzi zbavené UFOnaut. Obrázek byl také zveřejněn v časopise UFO č. 14 ( 2 / 1993) ze 17 na 26). V souladu s těmito legendami na Nového Zélandu mlžní lidé poměrně často opouštějí své podzemní základny pomocí systému skleněných tunelů, které vedou směrem k povrchu. Vzhledem k tomu, že jde o dodnes pustou provincii Fiordland, jen málokdo měl to štěstí vidět před sebou cizí bytost, která se vzápětí proměnila v mlhu. Bílí osadníci, kteří přišli na Nový Zéland, slýchali o těchto lidech z mlhy a snažili se nějak rozumně vysvětlit - jako všechno v maorské mytologii - i tento úkaz, že to jsou "patupaiarehe", nějací neznámí a plaší živočichové. Vzhledem k tomu, že zprávy o těchto bytostech se až do dneška neustále opakují (naposledy jsem slyšel, že takové zprávy probleskly 16. října 1991, kolem 18:35, a to jako součást večerních zpráv na televizním kanálu 3 Nový Zéland), objevil se dokonce pokus o vyjasnění těchto tajemství (viz článek Herries Beattie "Tajemství Fiordland: a Maori, pokolení duchů," z The NZ, věstníku Science and Technology, April 1921, pages 86-90.). Zajímavá největší část celé mytologie o lidech, kteří se mění v mlhu, je ta, jak jsem zjistil později, že hledají sklovitě technologické tunely, které skutečně existují ve Fiordlandu. Pozoruhodnost mýtů Nového Zélandu o "mlžných lidech" a jejich podzemních tunelech a základnách spočívá v tom, že jsou překvapivě podobné příběhu Vincenta, popsaného v předchozí části.

 

 

(6) Hledání UFO tunelu na Novém Zélandu

Vmém životě se objevila řada neobvyklých "zajímavých okolností". Jednou z nich byl fakt, že první majitel domu najatého bratrem právníka, se po svém příjezdu do Invercargill projevil jako dosti neobvyklý muž. Živil se geologickým průzkumem zlata jako prospektor a své práci byl zcela oddán. Ve snaze něco najít chodil měsíce po pustých planinách v řadě oblastí Nového Zélandu. Byl radiested odborník, což je schopnost, která se plně využívá při hledání zlata. Zajímal se o všechno neobvyklé a jeho život by mohl být popsán takto: cestovatel, dobrodruh a extravagant. Jmenuje se Alan Plank (PO Box 7051, Kralupy nad Vltavou, Nový Zéland. Byl jsem s ním v naprosto pevném přátelství a trávili jsme hodiny nad diskuzemi o teoriích magnokraftu, UFO, radiestezii, atd. Jednou při debatě o magnokraftech a skleněných tunelech Alan nečekaně přiznal, že objevil vchod do jednoho z nich. Našel ho na svazích hory nedaleko pobřeží jednoho z malých fjordů, nacházejícího se na jihozápad od jižního ostrova Nového Zélandu. Tunel byl široký asi 8 metrů v průměru, měl skleněnou stěnu se žlábky, jako by byl vyroben obrovským vrtákem, a pokračoval rovně jako šíp přes masiv k vrcholu, relativně pod malým úhlem. Alan ho zkoumal pěkně hluboko v zemi, ale pak se otočil, protože další cesta začala vzbuzovat strach. Dokonce se snažil mi tunel ukázat. Nicméně kvůli vysokým nákladům a pro dlouhé období nepohodlí pro řadu expedic do tohoto tunelu v pustém Fiordlandu a spolu s faktem, že výzkum by probíhal s omezenými finančními prostředky z jeho soukromých zisků, sám takový výlet nedoporučoval.

Při pozdějších průzkumech přišel i na několik dalších příběhů o objevech tohoto typu tunelů v bezprostřední blízkosti Fiordlandu. Další zprávy o podobných skelných tunelech mají pocházet z Wierceniu od horníků pracujících v podzemí drenážních systémů v blízkosti Clyde Fiordlandu. Dva takové tunely tam byly už náhodou otevřeny, ale ani se nesetkal se zájmem geologů dohlížet na tuto práci, a tak brzy poté byly zabetonovány. S ohledem na průmyslový charakter vrtání v dosti nejistých podmínkách nemohly být skleněné tunely Clyde odhaleny výzkumnými pracovníky z třetích zemí.

 

 

(7) První dva UFO tunely v Ekvádoru a v Austrálii

Poté, co jsem obdržel ujištění od Alana Planka, že tunely UFO skutečně existují, začal jsem intenzivně a záměrně hledat v literatuře. Popisy a fotografie z prvních takových tunelů dobře popsaných v literatuře UFO je možné najít ve dvou knihách Ericha von Dänikena, "V hledání starobylých Gods" (tj. "Při hledání antických bohů"), Souvenir Press, Leeds, Anglie 1973, a "Zlato bohů" - tj. "Gold Gods" (poprvé zveřejněna v Německu Econ Verlag pod názvem "Aussaat a Cosmos"), Souvenir Press, 1972, ISBN 0-285-62087-8 (opět vydal do Redwood Press, sro, Townbridge, Anglie, 1973). Systém tunelů byl objeven  Juanem Móriczem v červnu 1965 v provincii Santiago-Moron v Ekvádoru. Jedná se o podzemí Ekvádoru a Peru s rozlohou na tisíce mil. Všechny tyto tunely jsou popsány v knihách a přesně odpovídají i Dänikenově popisu. Jsou totožné s tunely vyraženými ve skále v podzemí během letů magnokraftu a UFO. Pro udržení této úrovně povědomí citujeme pár vět z knihy "Zlato bohů":

 

"Všechny odpovídají přechodné formě jednoduchého úhlu. Stěny jsou hladké a často vypadají jako vyleštěné. Roztažené stropy jsou ploché a lesklé, jako kdyby byly pokryté jakousi glazurou“.

"Když jsem se snažil použít svůj kompas, abychom zjistili, kde se tyto galerie nacházejí, nefungoval. Byl jsem nervózní, ale jehla se nehýbala“.

 

 

Pro další podrobnosti je vhodné, pokud jde o výše zmíněné knihy, aby byly přezkoumány.
Druhý z tunelů UFO jsem náhodou viděl v televizním seriálu "Zázraky Západní Austrálie" (výroba Guy'a Baskin, Channel 9 televizi ze Sydney Austrálie) nějakou dobu po zjištění, že první tunel se nachází v Ekvádoru. Je prokázáno, že byl učiněn průzkum podzemních tunelů zvaných "Jeskynní systém Cocklebiddy", nacházejících se v Nullarborské nížině v Jižní Austrálii. Producenti filmu byli poněkud překvapeni tím, že nepřirozené spojité a hladké tvary těchto nekonečných tunelů jdou do ztracena, avšak není uvedena ani naznačena možnost technologického původu. Já jsem naopak okamžitě rozpoznal rysy podobné UFO tunelu, běžícímu podle meridiánu. Okamžitě jsem začal korespondovat s výrobci této série a pak se speleology v Austrálii. Ale dodané potřebné informace se ukázaly být velmi málo srozumitelné a bylo mimořádně obtížné se z nich něco naučit. Tato korespondence prakticky neposkytuje žádné údaje a nevede k žádným závěrům nad rámec znalostí několika lidí, které jsem požádal, aby okomentovali mé vysvětlení, proč tyto údaje potřebuji. Přelomem ve výzkumu jeskyně Cocklebiddy byla jen další "náhoda“ včetně setkání s členy australského ilustrovaného časopisu „Lidé“, 5. prosince 1983, s. 7 až 10. Odkazy, fotografie, nákresy a popisy jeskyně Cocklebiddy v tomto článku mě ujistily, že tunel má skutečně technologický původ a je vyhledáván UFO loděmi. Křížový úsek tunelu je eliptický, tj. typický pro let magnokraftu směrem od jihu k severu. A tento tunel se skutečně rozšiřuje právě z jihu (vstup) směrem k severu. Má válcovitý systém stěn, přibližně konstantní průměr a vždy bude mít formu, což naznačuje, že byl v zemi po celou dobu ve stejné poloze (tj. od středové osy linie rovnoběžné se silami zemského magnetického pole). V dolní části tunelu jsou trosky kamenů vzniklé z kouře a úlomků. Kromě toho je na zdech tohoto tunelu střihově opakovatelné vlnité žebrování, což naznačuje cyklické pilování z víru magnetické lodi, která způsobila jeho tavení.

 

 

(8) Rozhodnutí zahájit pátrání po tunelu z Babí hory

Po odhalení některých dalších tunelů UFO skutečně existujících na naší planetě jsem postupně filosoficky a citově dozrál k rozhodnutí zahájit vyhledávání Vincentova tunelu. První kroky k  realizaci tohoto rozhodnutí začaly v roce 1992, což je přibližně 29 let od vyslechnutí původního příběhu. Kvůli neobvyklosti případu byla akce zahájena po poměrně dlouhém období filozofickch rozprav, teoretické přípravy a empirického výzkumu, které všemu předcházely.

 

 

(9) Zveřejnění Vincentova příběhu

Prvním krokem při hledání sklo-tunelu z Babí hory bylo zveřejnění toho, co mi řekl Vincent, konkrétněji, co je stále na paměti z jeho příběhů. Písemná podoba těchto informací existuje v mém článku "Pátrání po UFO-tunelech", který byl zveřejněn v polském časopise. Bylo chybou, že článek vyšel, aniž bylo uvedeno, kdo je jeho autorem. Toto záměrné "opomenutí autora" bylo provedeno pravděpodobně za účelem narušit nebo bránit čtenářům tohoto článku v kontaktu se mnou, a tím k úplnému zastavení, nebo dokonce jenom zpoždění zahájení průzkumu v oblasti UFO tunelu z Babí hory. Bez ohledu na článek byla Vincentova legenda zveřejněna v monografii v sérii [5], tj. v [5 / 4] a [5 / 3].


(10) Jiný příběh, stejný tunel?

V důsledku zveřejnění článku oslovila Vincentova zajímavá legenda několik lidí, kteří žijí v okolí Babí hory, aby začali hledat svou vlastní cestu k tunelu. Jedním z prvních výsledků tohoto vyhledávání byly dvě střihové série článků autora Roberta K. Leśniakiewicza (ul. Mickiewicza 53, 34-785 Jordanów) o tzv. "Měsíční jeskyni", které se objevily ve dvou po sobě jdoucích čísel časopisu Periferní Visions (tj. číslem 2 a 3, 1996), kterou vydal Ed. "Libra" Sp. z o. o, Krakov, ul. Gen. Joseph 22/14. Tato série naznačila, že Měsíční jeskyně může být jen dalším ze vstupů do systému chodeb, které popsal Vincent. Druhý článek v této sérii doslova zopakoval jeho již dříve popsanou legendu. Podobný byl také jiný článek nesoucí název "Měsíční jáma a skleněné tunely", jehož autorem je také Robert K. Leśniakiewicz, který se objevil v měsíčníku životního prostředí EKOświat na stránkách 28 a 28??, číslo 7-8 z roku 1999. (Redakční adresa: ul. Gen. Komandorska 58 B / 1, 53-342 Wroclaw)

 

 

(11) Přizvání pana Pańszczyka a započetí hledání v terénu

Průzkum sklo-tunelu z Babí hory nabral nejvyšší tempo, až když jsem se obrátil na pana Kazimierze Pańszczyka – k spolufinancování této smlouvy. V době psaní této studie bylo upozorněno na několik míst na Babí hoře, kde se pravděpodobně schovává již blokovaný vjezd do tunelu, a na některé souvislosti neobvyklých objevů. Ukazuje se  například, že na mapě v těchto místech tvoří jisté body obrys obdélníku se dvěma úhlopříčkami (nebo přehled typických "bran"), což není jev obvyklý pro přírodní formy. Tyto útvary byly jako značky vyryty na silnicích, jak vzpomíná ve svém příběhu Vincent. Je také pravděpodobné, že značky v těchto místech byly zkoumány již Němci během poslední války – rovněž to poskytuje podporu na výzvy obsažené v knize autora Aleca MacLellana "The Lost World of Agharti, tajemství Vril Power ", Souvenir Press, London 1982, ISBN 0 62521 7, (mimochodem překlad této knihy je již k dispozici v angličtině, Alec MacLellan, "Ztracený svět Agharti" Vydavatel Amber Sp. Z oo ul. Gen. Zielna 39, 00-108 Varšava 1997, ISBN 83-7169-301-X. V knize je popisováno, že Hitler se osobně zajímal o informace různých všemocných tvorů, kteří žijí v podsvětí na naší planetě a chtějí vstoupit na půdu naší Země ve velkém měřítku. Všechny naše nálezy Panszczykových objevů byly sesbírané tak dobře, že jsme se rozhodli věnovat se jim samostatně v této studii. Jeho výsledky a závěry naznačují velmi jasně, že sklo-tunel pod Babí horou musí skutečně existovat a místním lidem dokonce muselo být dobře známo několik vstupů (tzn. má více vchodů než jeden). Vstupy do tunelu jsou v současné době nedostupné, zřejmě byly záměrně zamaskovány UFOnauty, kteří nás okupují a jsou naším pátráním znepokojeni. Blokováním vstupů se snaží zabránit objevení důležitého důkazu jejich dlouhodobé existence a činnosti na naší planetě. Je třeba usilovat o odkrytí a kontrolu provozu některého z těchto vstupů do tunelu, aby tak byl lidstvu přinesen konkrétní důkaz o pobytu a působení mimozemšťanů na Zemi. Nález by měl i nepochybný význam pro Polsko a region Babí hory by se stal obrovskou atrakcí.

 

 

(12) Návštěva jeskyně Deer na Borneu

Co ještě dodat k tvrzení o existenci tunelů v cestě UFO teorie, která se omezí na analýzu jejich fotografií, videa a dalších popisů? Je třeba ji vidět na vlastní oči, takový důkaz nelze vyvrátit. Díky příležitosti pracovat na Borneu jsem udělal osobní výlet do jednoho z již v minulosti identifikovaných tunelů, který vykazuje všechny náznaky, že byl vytvořen UFO. Jedná se o známou " jeskyni Deer " neboli "Jelení jeskyní", která se nachází v Národním parku Mulu v malajské provincie Sarawak na Borneu. Jeskyně mi nesmírně zaimponovala. Její hodnota v oblasti cestovního ruchu je obrovská. Musíte to vidět na vlastní oči. Pokud bude hledání UFO tunelů v Babí hoře s morální podporou a zajištěním oficiálně doloženo v případě ukončení akce úspěchem, bude její výsledek velmi přínosný pro celý region a všechny, kdo se o záhady tohoto typu zajímají.

 

 

(13) Psaní této studie

Poté, co jsem obdržel několik zpráv od pana Kazimíra Pańszczyka, začalo být jasné, že hledání UFO tunelu v Babí hoře na jedné straně vypadá velmi povzbudivě, což se týká informací shromážděných k vlastnímu průzkumu, na druhé straně je ale skutečnost, že předložené důkazy bude nesmírně obtížné ověřit -  a k vyhledávání jsou stále otevřené. Připomněl jsem mu, že vyhledávání vstupu je příslovečnému „hledání jehly v kupce sena“. Bylo jasné, že je potřeba pro tyto průzkumy získat podporu většího počtu lidí a pokud možno také institucí, které by mohly mít zájem na otevření systému UFO chodeb v Babí hoře pro turisty a návštěvníky. Tak se zrodila myšlenka k napsání této studie.

 

 

* * * * *

 

 

Samozřejmě, že to, co je popsáno v této části historie, není dosud uzavřeno. Jako v každém jednotlivém případ, také u tunelu v Babí hoře půjde o další fázi hledání a rozvinutí metod, které by umožnily přiblížit se k odhalení dávného tajemství. Již v této fázi pátrání lze poukázat na to, že oblast Babí hory je jednou z nejtajemnějších přírodních forem na této planetě, srovnatelnou s egyptskými mystérii. Autoři také doufají, že v určité fázi vývoje této historie, v některém z příštích vydáních této studie budou mít možnost informovat čtenáře, že systém neobvyklých chodeb z Babí UFO hory byl otevřen, a to i pro veřejnost. Nejvíce fascinující na historii, která je zde popsána, je skutečnost, že se nyní můžeme všichni podílet na její podobě a průběhu.

 

 

 

 

Příklady již nalezených podzemních tunelů UFO


Jednou z charakteristik diskového magnokraftu (popsáno výše) je to, že vytváří magnetické obvody, které ve vhodném režimu (tzv. "viru magnetického módu“) tvoří vír kolem svého pláště. Po změně na rotační pohyb těchto obvodů ionizujícího vzduchu generující typ plazmy, která obklopuje plavidlo. Plazma, působící svými destruktivními účinky na materiál, je již dlouho používána v konstrukci hořáků schopných řezání nejtvrdších materiálů. Pokud něco nelze zpracovat broušením nebo obvyklými metodami, pak se sahá až k plazmovému hořáku. Točivé plazmy magnokraftu, to jsou jenom střední hořáky, které umožňují hoření i v nejtvrdší hornině. Tato skutečnost na oplátku umožňuje lety lodi stálou rychlostí např. v hornině, kterou spaluje ve skleněných tunelech. Neobvyklý způsob tváření horniny způsobuje a ukazuje, že počet unikátních vlastností tunelů, které byly uvedeny a podrobně probrány výše, je značný. Mají např. trojúhelníkový kříž, pokud běží směrem k rovníku (např. z východu na západ), nebo jsou-li eliptické, běží ve směru poledníkovém (např. z jihu na sever). Nejslavnější z těchto neobvyklých podzemních chodeb objevil Juan'a Móricz v červnu 1965 v provincii Santiago-Moron v Ekvádoru, podrobnosti pak rozpracoval ve dvou knihách Erich von Däniken. Jeho popis byl citován výše.

 

Četné příklady podobně dlouhých tunelů rovných jako šíp, hladkých, pravidelných, geometricky tvarovaných a zmagnetizovaných jsou popsány a ilustrovány v různých dalších knihách. Například v knize autora Bena Lyona "Nové cestování do nebezpečí Underground -  závalová příručka" (EP Publishing Ltd, 1983, ISBN 0 7158 0825 7), která si zaslouží zvláštní zmínku, jsou obsažena jména a fotografie z celé řady těchto druhů tunelů. Jeden z tunelů, jak je uvedeno v této knize, je slavný Mammoth jeskynního systému v Kentucky, USA. Do dnešní doby bylo zjištěno, že má k dispozici více než 300 km podzemních křižovatek. Dva další příklady uvádějí podobné tunely; jeden se nachází na ostrově Malta a jeden v Cuzco v Peru, který vede přes hranici do Bolívie (dohromady měří téměř 2000 km), jsou popsány v knize autora Williama Gordona Allena "The Tesla Steiner Enigma Fantastique ", pages 80 – 85.

Neobvyklé skleněné tunely vytvořené pravidelně uměle (technologicky) byly prezentovány i některými nedávnými televizními programy. Jednen z nich je uveden v televizní sérii "Zázraky Západní Austrálie" Guy'a Baskina, Channel 9 from Perth, Austrálie a tzv. „Jeskynního systému Cocklebiddy". Další byly uvedeny v televizním dokumentárním programu "Skočit z letadla na Autan", natočeném pro mezinárodní programy (Výrobce: Adrian Warren). Tento program ukázal, že existují záhadné tunely pod posvátnou horou Autan ve Venezuele. Jsou také velmi jednoduché a geometricky (tj. magnokraftově) vytvořené. V jedné z jeskyní, formované UFO v průsečíku dvou tunelů, je patrná perfektní spirála s drážkami ve skále. Tato spirála má přesný tvar magnetického víru vyrobeného magnokraftem (a UFO). Ukazuje to takovým způsobem, že vyvrátí jakékoli pochybnosti o tom, že tyto tunely z Autan byly vyprodukovány UFO.

Přesto jiné technologie tunelů, které se nacházejí na vrcholu Mount Chester v USA, byly prezentovány v americkém televizním seriálu "Více skuteční lidé", který pochází z produkce George Schlattera z Los Angeles, Kalifornie. Místní obyvatelé tvrdili zcela vážně, že tyto tunely jsou obydleny některými telepatickými bytostmi (jakýmisi "skřítky" podobnými s našimi ve Slezsku). O geometrii těchto neobvyklých tunelů nelze pochybovat, argumentace místních lidí však nevyvolala žádný další průzkum.

V knize Brian Lumley'a "V Burrowers dole", která je nyní k dispozici také v Polsku pod názvem "Pravítka z podsvětí", Bydgoszcz 1993, ISBN 83-85475-0502, Dům Wydawniczy limbu (85-900 Bydgoszcz 2 , PO Box. 21, tel.: 28-79-74), patří spektra sérií na stranách 16 až 23 k nejzajímavějším popisům podzemních tunelů, které dokonale zapadají do profilu tunelů UFO. Zde jsou některé citace z popisu těchto tunelů. Str. 17: "Tunely byly vyloženy a nikoli sníženy, nebo alespoň vypadaly tak, jako kdyby byly zevnitř oblepeny vychladlou lávou." Str. 19: "strašně smrdělo - ještě nikdy před tím jsem nenarazil na takový smrad, ale nebyl to žádný škodlivý plyn. Jen velmi nepříjemný zápach." Str. 20: "Na stropě tunelu, kterým jsem chodil, se vyskytovaly velké díry s vyglazovanými zaoblenými hranami, jako kdyby byl pod vlivem velké teploty ...brzy jsem vešel z tunelu do rozsáhlé jeskyně. Alespoň tak se mi to zdálo v počátku, ale když jsem přišel blíž, ukázalo se, že nejsem v jeskyni, ale v místě, kde se křižovaly tucty tunelů. ... Tohle je místo, kde jsem si všiml obrysů, tvarů připomínajících chobotnici, vyrytých na stěnách ... nezdržel jsem tam dlouho (ten zápach byl k nevydržení), především však třeba poznamenat, že na místě, které má samo o sobě asi patnáct metrů napříč, byly stěny jako oblepené nebo hladké, podobně jako od lávy. " Str. 21: "Jeden z nových tunelů byl jakoby uhelný, průzkumem jsme zjistili, že tam stěny nebyly oblepené látkou podobnou lávě, ale černým dehtem, přesně tak, jako v horké uhelné peci na koksování, která vychladla a je tvrdá jako skála ... "

Korespondoval jsem jednou s vedoucí národního parku na Havaji, původně geoložkou. Její průzkum odhalil eliptický, dokonale rovný průřez a jednoduchý závěr byl, že tunel má na stěnách točité drážkování jakoby vzniklé případným poškrábáním od obrovského stroje. V dopise jsem jí položil několik otázek, např. zda tunel pokračuje směrem sever-jih nebo zda dochází ke zbytkové magnetizaci. Ve své reakci se omezila pouze na pokyny a sdělila mi, že tam tunel nemohl vzniknout pomocí technologie, protože se jedná o kanál přírodních dutin po vytečení lávy ze sopky. Jeho následná reorganizace v uspořádání téměř do vodorovné a svislé ideální orientace se vyskytla v důsledku zemětřesení, které způsobilo změny v topografii pozemku (kolik různých nepravděpodobných jevů a sil přírody někteří vědci používají k ospravedlnění "přirozených" tunelů bez původu UFO). Vědomě ve svém vysvětlení opomíjí, proč je tento tunel na skalních stěnách opečený, a přišela s vysvětlením, že jde o horniny přetvořené zemětřesením.

Vzhledem k tomu, že z prezentovaných důkazů nepochybně vyplývá, že dopravní prostředky jiných civilizací vytvářejí tunely, jak bylo popsáno výše, je docela logické a lze očekávat, že jejich další systémy budou odhaleny náhodou při podzemních inženýrských pracích (např. při frézování podzemích silnic a cest, v hornictví, ve stavebnictví podzemních drah atd.) nebo při průzkumu jeskyní či potápění na mořské dno. (Setkal jsem se s informacemi, které naznačují, že tyto tunely byly objeveny i ve Washingtonu DC, bohužel je potíž při dosahování cíle zdrojů této informace.

Dnešní vědy přidělují všem podzemním jeskyním existujícím na naší planetě pouze přírodní původ. Zároveň platí, že existuje poměrně značný počet případů, u kterých jsme již určili jejich technologický původ (důsledek letu magnokraftu Machine-Like, tj. UFO). Vzhledem k tomu, že neexistují jiné závěry týkající se posouzení neobvyklých vlastností některých z těchto podzemních tunelů, není s čím srovnávat naše poznatky a názory. Všechny pokusy o vysvětlení podstaty jevu podléhají výše zmíněnému tvrzení o jeho přírodním původu.

Je zřejmé, že také v této oblasti vědy by se měla vyskytovat racionalita, objektivita a smysl pro čest, co se týká přístupu k závěrům. Není pochyb o tom, že ve většině případů je typický přírodní původ jediným přijatelným vysvětlením pro vznik podzemních jeskyní. Jsou však případy, kdy takové zevšeobecňující vysvětlení popírá existenci výjimek. Tyto výjimky představují hmatatelný důkaz o něčem, co může mít mimořádný význam pro pokrok naší civilizace. Takže, aby nedošlo ke ztrátě této důležité informace, bylo třeba ji upravit tak, že jsme prezentovali přístup k objasnění příčin některých jevů a vzali v úvahu podíl extra-terestriálního života. Nyní uzrál čas, abychom přehodnotili celou řadu skutečností, a tunely popsané v této studii pro to poskytují vynikající příležitost. Nezmizí ani nemůžou být zatajeny, když je někdo bude chtít za výzkumným účelem navštívit a prozkoumat či se jen o jejich existenci třeba i hmatatelně přesvědčit.

 

 

 

 

UFO tunely v Polsku


UFO tunel, který existuje v Babí hoře, je jen první tohoto druhu, jehož existenci v Polsku se podařilo zjistit. Nicméně při studiu pramenů, které byly určeny a zaměřeny na zjištění babíhorského tunelu, se postupně začaly objevovat informace o tom, že v naší zemi byly takové UFO tunely kdysi známé mnohem více. Takže teď uděláme stručný přehled shromážděných informací o těchto UFO tunelech z dalších míst v Polsku.

Jedním z důsledků uvolnění v tisku, který zveřejnil Vincentovu legendu popsanou na začátku,  bylo mimo jiné obdržení zajímavého dopisu a vzhledem k jeho přímé souvislosti s obsahem této studie se o něm musím na tomto místě zmínit. Byl to dopis od někoho, kdo žil na jednom z jezer v Polsku (v tuto chvíli si ale nemohu vzpomenout, kde). V jeho dopise je popsán ostrov, na kterém bydlel. O tomto ostrově mezi místními lidmi obíhají legendy téměř totožné s tím, co je popsáno ve Vincentově vyprávění. Tvrdí, že se na něm nachází dobře skrytý vchod do podzemního tunelu, který sestupuje prudce dolů a vede k rozdělení komory; přes ni je připojen na jiné tunely vedoucí prakticky na všechny kontinenty světa. Tato legenda je tak důležitá proto, že se potvrdil nezávislým způsobem příběh Vincenta. Zkušenosti získané během průzkumu UFO tunelu v Babí hoře a další informace by mohly být užitečné při hledání jiných takových tunelů včetně UFO tunelu z tohoto ostrova. Tento dopis jsem považoval za velmi důležitý a pečlivě jsem ho střežil před náhodnou ztrátou. Během posledních pobytů na Novém Zélandu jsem se k němu chtěl vrátit a zveřejnit údaje, které jsou obsaženy v monografii. Vyšlo však najevo, že se nenachází ve složce, do které jsem ho uložil. Poslední dobou mě pronásleduje „epidemie“ záhadných zmizení důležitých dokumentů vztahujících se k UFO stejně jako jiné takové ztráty za dosti tajemných okolností. Píšu o svých podezřeních v monografii a důvod zmizení dopisu přisuzuji tomu, že obsahoval důležité informaceoUFOnautech okupačních sil, které pro nás mohou být za určitých okolností velmi nebezpečné (objevili jsme např., kde je vstup do druhého tunelu nyní používaného UFO). Ve snaze zabránit dalšímu odkrývání skutečnosti se někdo rozhodl "přivlastnit si" moji dokumentaci (možná UFOnauti, ale třeba i CIA). V tomto bodě bych chtěl požádat o pomoc čtenáře. Pokud někdo náhodou víte, na kterém jezeře v Polsku se nachází ostrov, k němuž se váže místní legenda o podzemním tunelu vybudovaném neznámými tvory, prosím podělte se se mnou o podrobnosti. Samozřejmě, pokud by se někdo někdy setkal s jinou místní legendou o podzemních tunelech propojujících kontinenty, budu také vděčný za kontakt.

K tomu bych měl ještě dodat, že těsně před zveřejněním této studie jsem obdržel dopis od lorda Petera Danilkiewicze (ul. Traugutta 15 m. 6, 80-221 Gdaňsk), který naznačuje širokou škálu příběhů o UFO činnosti v okolí i na dně jezera Gdaňsk-Stogach. Bohužel žádný z nich nevypovídá o vnitřku ostrova, a tak se zřejmě nejedná o stejnou lokalitu, jako je ta ze ztraceného dopisu.

 

 

Následující citáty jsou od čtenářů:

Paní Zofia Piepiórka (Malé Stawiska 10, 83-431 Staré Bukowiec, woj. Gdaňsk) ve svém dopise ze dne 29. prosince 1999 píše, že v knize Eleanor "S deník Jasnowidzącej - Secrets kamenné kruhy" (nakladatelství Sadhana, Katowice 1998, ISBN 83-910018-1-4, 199 stran, pb.) jsou obsaženy informace o podobných tunelech v Odrách (kk) a Gdyni. Stejně jako v Babí hoře, také v Odrách existují krátery v zemi. Existuje spojitost s místní legendou, která tvrdí, že na místě byl postaven kostel, který nebyl na straně ďábla, což způsobilo jeho zřícení do země. Výše uvedená kniha se také zmiňuje o dalších existujících podzemních tunelech v Gdyni.

Grzegorz, (obec Węgielnia 16-421, woj. Suwalki) v jednom ze svých dopisů uvádí, že existuje mnoho legend o ďáblech, kteří se údajně skrývají v suterénu na hoře Łysej Łysicy a v hoře Svatého kříže. Na těchto horách měli také kouzelníci a čarodějnice provádět Sabat. Pan Wojciech Krysiński (Bogusławice 24, 56-400 Olesnica Sl.) se ve svém dopise ze dne 11. 3. 99 zmiňuje, že tunely podobné babíhorským jsou také umístěny na horní Ślęzą. Existuje o nich mnoho legend velmi podobných těm z okolí Babí hory. Bohužel, když jsem se s ním setkal,     nemohl si přesně vzpomenout, kde to slyšel.

Naopak, pan Czeslaw Stuchlika (ul. Urocza 10, 43-418 Pogwizdów 205, woj. Śląskie) ve svém dopise ze dne 10. dubna 1999 popsal UFO tunely, které jsou v Koniakowie - podle Ochodzitą - a to zejména v rámci "Kocim hradu." V Maďarsku byl postaven hrad, který je svázán s Polskem. Místní lidé vyprávějí zajímavou legendu o vzniku a zániku hradu. V pozdější době byl na zmiňovaném místě zřízen lom a v okolí se často vyskytovala celá řada paranormálních jevů.

 

Samozřejmě těch míst s podzemními tunely, které popisují legendy, je v Polsku pravděpodobně mnohem více. Pokud se kterýkoli z čtenářů rozpomene na něco, co s těmito jevy souvisí, byl bych velmi zavázán, pokud mi dáte vědět.

 

 

 

 

Průzkum tunelu UFO pod Babí horou


Motto této kapitoly: "Největší tajemství je obvykle ukryto jen na dosah našeho nosu."


Masiv Babí hory je jako mocná obranná zeď a je přístupný z obou stran, z jihu a severu. Na konci XV. století začínají do těchto oblastí postupně proudit lidé, kteří je trvale osidlují dodnes. V období XVI. až XVII. století do oblasti dnešního Oravska přichází valašská pastorační populace z oblasti dnešního Maďarska a Rumunska Mimo jiné z tohoto důvodu vznikla na tak malém prostoru samostatná subkultura, která se od ostatních liší kroji, tradicemi, folklórem a celou řadou detailů.

Vždy tvrdili, že jejich Babí hora je velmi krásná z Oravy, tedy z jihu. Ve skutečnosti mají severních svahy Zawoja mnohem členitější tvarování. Celá konfigurace půdy je na severu velmi odlišná od jižní strany. To je zvláště patrné z vrcholové partie, kde je na severních svazích sklon v úhlu 60-70° a často dochází k velkým sesuvům půdy. Terén je rozryt žleby a propastmi a na mnoha místech je osázen balvany, takže zanechává v návštěvnících tohoto malebného koutu naší země neobvyklý dojem a respekt.

Svahy na jižní straně Babí hory ze směru od Oravy jsou méně rozeklané, divoké, nepřístupné a strmé. Místní horniny obsahují převážně směsici magurského pískovce a břidlice. Tam, kde je svah relativně přístupný, bylo možné najít skrytý vchod do tajemných UFO skleněných tunelů.

Přísnost podnebí, kde na každých sto metrech teplota klesá v průměru o 0,5°C, dala vznik různým patrům vegetace včetně alpského regionu. A tak se na mnoha vrcholcích (1725 m n. m.) průměrná roční teplota pohybuje mezi 2°- 0°C, zatímco průměrná výše srážek např. na Diablaku je 1300 mm. To je o něco méně než na sedle (1406 m n. m.) s perspektivou srážek 1500 mm za rok. Důvodem je, že velmi nízký strop mraků v této roční době nechává Diablak často mimo srážkový dosah. Proto není bez důvodu, že se v minulosti Babí hory vyskytuje i název "Matka špatného počasí."

Celé seskupení Babích hor má velmi významné klimatické rozdíly. Musíte si uvědomit, že směsice vlivů horských větrů, dešťů a sněhu působí na mnoha místech odlišně. A je dobře známo, že v kraji jsou kotle, kde návěje sněhu padají v teplejším období v podobě lavin. Sníh proto v kotlích zůstává až do července, dokonce i do začátku srpna (zejména v jižním kotli vedle přístřeší BV).

Již v osmnáctém století Františka Kniazin a Seweryn Goszczyński varoval: "Prokletá Babí dračice, matka všeho špatného počasí!“ (výňatek z "Orava"). Kontinuální počasí v kombinaci s kolapsem hromových větrů a častým sněžením byly často příčinou lidské tragédie.

Např. 3. srpna 1925 během dlouhotrvajícího zhroucení počasí zahynul Vincent Żywczak,  "wolarz" zodpovědný za pasení stád. Podobný osud potkal také dva pastýře, Charlese Lacha a Emeryla Szklarczyka. Tragédií je mnoho až do dnešních dnů.

Pro většinu roku jsou vrcholky pahorku zakotveny v oblacích, což jim dodává téměř hororovou atmosféru obestřenou nejednou záhadou. Je pochopitelné, že místní obyvatelé odedávna vidí na hřebenech „posazené zlo“, což je příčinou zrození mnoha legend, mýtů.

Etymologie názvu Babí hory souvisí s údajnými čarodějnickými slety-sabaty, tajnými obřady, které se na ní odehrávaly, a lidé údajně viděli sedět na kopci bytosti podobající se babiznám.

V populárním folklóru je Babí hora fascinující a záhadné místo. Je to skrýš tajemných pokladů, chcete-li se jí dotknout ze strany nadpřirozeného jevu. K tomuto tématu se váží desítky legend a příběhů.

Jako příklad lze použít i příběh "Zlého údolí", které začíná před Diablakem, červená trasa ze sedla nad Sokolicy Lipnicki. Údolí odvozuje své jméno od dobové loupežnické historky, podle které v něm mají být pohřbeny poklady nashromážděné zawojańskými lupiči. Podle legendy má jít o dvanáct sudů mincí, které mají být zabaleny v dehtu, a jeden sud vína. To vše bylo pohřbeno a zakleto bandou Rogue údajně s mrtvým tělem člověka. Legenda neříká, kdo to byl, snad jeden ze zbojníků, který má střežit poklad. Kdo se ho rozhodne hledat, je v každém případě vystaven zlým mocnostem, které se snaží střežit nečisté peníze. Od té doby má údolí tak špatnou pověst a jeho jméno přetrvalo až dodnes. Později jsme shromáždili ještě další legendy, které určitě přidávají této velkolepé hoře na barvitosti.

Zdá se, že záměrem zlých sil bylo, aby se toto místo stalo bydlištěm „špatného“ Boha, nazývaného „Černobohem“, a progresivní křesťanství je nakonec nazvalo peklem.

Diablak, Ďáblova kuchyně, Trůn pekla, Pekelná tabule - trochu podivný je počet těchto názvů a jejich neustálá rotace kolem témat démonů a nadpřirozeného. Z toho, co jsem slyšel, např. na Kuchyni (Kuchynia nesmí být zaměňována s Ďáblova kuchnia, nachází se na vrcholu v 1720 m nad mořem - viz náčrtek výkres C2 a porovnejte ji s mapou obr. C1) se ujal název nějakého světla, které jako by tam podle tvrzení stále v noci svítilo. Jsme proto přesvědčeni, že ďáblové tam kuchtí něco ve „své“ kuchyni. Mimochodem na Kuchyni je skvělá plošina, ideální místo pro přistání UFO. Plošina je velmi zploštělá - ve spojení s Wolarnią je dostačující, v rozměrech zhruba 800 m široká x 200 metrů dlouhá. Všechno se zdá být symbolem toho, co nemohlo být racionálním způsobem vysvětleno. Samozřejmě všechno, co padlo mimo běžné normy, bylo přisouzeno peklu. Zbožný životní styl opravdu přikazoval, že vše, co připomínalo oheň, co bylo černé a létalo, musí pocházet od zla a se zlem je nakonec spojeno.

 

 

[4b], obr. C1. Plán Babí hory s body zájmu hlášenými ve studii

Skica mapy Babí hory z ledna 1998 zobrazuje hlavní body uvedené v této studii. Místa označená a, b, c, d, představují symetrické uspořádání do sekcí, kde se v dávných dobách konalo vyhledávání neidentifikovaných objektů. Body rozmístěné na mapě vytvářejí tvary, geometrické obrazce - typické "brány", které představují tyto pozice na zemi:

Část (a) (starý název "Bear Hole"). Je umístěna vedle Świstowych Skałek, tj. asi 1418 metrů nad mořem;

Část (b) Nightingale (starý název "Zbójnické Grotto"). Je umístěn v Zbójeckim Wąwozie (bývalý název "strmé rokli") po Izdebczyskach je výšce kolem 1412 m nad mořem;

Část (c) Kuchyňa (starý název "ďáblova kuchyně", "Kuchynia"). Nachází se v nadmořské výšce asi 1450 metrů;

Část (D) Orawskie sklepy. Jedná se o nejvyšší bod rozpadliny Babí hory, sahající až k dómu Diablaka, tj. ve výšce asi 1680 metrů nad mořem;

Na této mapě je znázorněn nejpravděpodobnější průběh UFO sklo tunelu (viz dvě paralelní linie). Začíná přibližně na Diablaku a vede dolů směrem k první církevní stavbě v Rabczycach a potom k Oravskému Podzámku na Slovensku (jejich celková vzdálenost je přibližně 35 km, tj. asi 28 km Orava Podzámok - Rabczyce a asi 7 km Rabczyce - Diablak). Tunel je již známý svými vstupy, kterých bylo více, hlavně v blízkosti hranice nebo pár metrů za ní, v nadmořské výšce asi 1666 m nad mořem (kupodivu opět "ďábelské číslo" 666). Místo pro vstup podle obr. C5. Zajímavé je, že prodloužení tunelu by směřovalo k horní části, k tzv. Širokému  žlebu - viz také obr. C6.

 

 

Samozřejmě, že najít UFO tunel v Babí hoře je mnohem složitější problém, než se na první pohled zdá a než je možné si představit. Kromě toho je vše komplikováno následujícími obtížemi:

 

- Pozemky, na nichž se pravděpodobně tunel a UFO výstup nacházejí, jsou součástí Babíhorského národního parku (BNP). To znamená, že každý průzkum si zakládá na oficiální potíže.

 

- Jak je to dlouho, kdy byl člověk zastaven pasoucím se dobytkem a ovcemi (před rokem 1955). V současné době na celé horní ploše roste kosodřevina a občas je tato oblast naprosto nedostupná. Například v létě 1997 jsme se rozhodli, že se projdeme Zbójeckiego roklí. Řítili jsme se Fordem Escort 1,3 po vytáhlé stezce Krowiarki po červené na vrchol (Diablak) ve směru brány, abychom vstoupili do rokle. Pokračovali jsme Suchym Potokiem, pak směrem na severozápad, kudy bychom měli dojít k propasti. Co se stalo? Ukázalo se, že posouvání v džungli metr vysoké kosodřeviny asi 200 metrů trvalo hodinu. V jistém okamžiku jsem se mimoděk podíval dolů na své nohy. Stál jsem nad korytem suchého potoka, které bylo asi 5 m pode mnou, ale není vůbec zaznamenáno v mapě.


- Pokračuje výměna generací, odcházejí ti, kteří by případně mohli přinést něco k případu. A velkým překvapením pro mě bylo, že někteří mladí lidé v Lipnice nikdy nebyli na vrcholu hory (ptají se, proč!).

 

- Žádný průvodce s vámi nikdy nepovede rozhovor o Zbójeckim Wąwozie. Je to již více než 70 let, kdy v létě 1925 Wladyslaw Midowicz odkryl znaky o Zbójeckim Wąwozie.

 

- Sníh na Babí hoře zůstává v průměru 180 až 200 dní v roce. Například v Zbójeckim Wąwozie je to obvykle ještě v červnu.

 

- Průměrné množství srážek v letním období je dvakrát větší než v jiných částech Polska (tj. na 1200 až 1600 mm).

 

- Filozofie a mentalita osob s trvalým pobytem v okolí Babí hory není příliš příznivě nakloněna takovéto činnosti. Obíhají například zvěsti, že v letech 1975 až 1978 byl učiněn archeologický objev vedoucí k vykopávkám v Lipnice Wielkej. Tento nález byl odhadnut na 10 - 11 tisíc let. Ale někdo z místních měl údajně systematicky naleziště zasypávat. Na otázku proč odpověď prý zněla, že "to, co jsme zjistili, je důvodem, že by bylo lepší tam nehledat nic“. Výše uvedené ukazuje, že chce-li někdo získat místní spolupráci a podporu, bude potřebovat specifický přístup.

 

- Wpleciona v kulturní tradici těchto oblastí ukazuje, že poskytování informací vždy nevyhnutelně znamená problém. Nicméně je zde malá komunita. Proto informace téměř vždy znamenají ztrátu anonymity a zároveň, např. během nacistické okupace a pak v letech komunismu, je správa osobních dat nevyhnutelně spojena se začátkem vážných potíží, které mají místní obyvatelé stále na paměti.

Všechny tyto výše uvedené okolnosti jednoznačně negativně ovlivňují celé vyhledávání.

 

 

 

[4b], obr. C2. Zobrazení masivu Babí hory z Oravy

Tyto dvě překrývající se linie označují vedení úseku tunelu a již byly identifikovány s UFO. Místa označená a, b, c, d představují oblasti intenzivního hledání. V takto označené oblasti byla zaznamenána celá škála starých legend. Mohou být tvořeny v geometrickém tvaru jako vyryté značky, obrazce nebo typické "brány".:

Část (a) (starý název "Medvědí jáma"). Je umístěna vedle Świstowych Skałek, tj. asi 1418 metrů nad m. Byla objevena v roce 1922 Z. Stiebergem.

Část (b) Nightingale (starý název "Zbójnickie Grotto"). Nachází se v Zbójeckim Wąwozie (bývalý název "Strmé rokle") v Izdebczysku (systém roklí) o výšce kolem 1412 m nad mořem. Objevil ji v roce 1925 Wladyslaw Midowicz. Nejstarší datum tam bylo podle Midowicza vyryto v roce 1643. Bohužel strop je zavalen a datum není k dispozici. Nejstarší viditelné nápisy pocházejí z roku dosud zjištěného - cca 1865, zatímco na obr. 8 to vypadá, jako by byl letopočet upraven - z 8 na 6, což by mohlo znamenat 1665.

Část (c) Kuchyňa (starý název "Kuchynia") leží v nadmořské výšce asi 1450 metrů nad m. Místo jeskyně nebo rozpadliny, která je zavalena, je dnes nepřístupné. Podle starého pasáka dobytka místní obyvatelé nechtějí, aby v tomto prostoru zvířata přes noc ležela na zemi. Zde jsou legendární skryté poklady, kterých se účastní Babiogórski stvoření. Ostatní administrativa tvrdí, že už byly dávno ze země vykopány, což s největší pravděpodobností souvisí i s názevem  místa ("Kuchyňa" z kuchyně, kde gotują Diaby).

Část (D) Orawskie sklepy. Jedná se o nejvyšší bod rozpadliny Babí hory, sahající až k dómu Diablaka, tj. do výšky asi 1680 metrů n. m.  Jsou odtaženy do hlubin svahu. Pro úzký vstup nebyly nikdy vytěženy. Podle některých má zde být „hrozná“ dlažba (sklo-tunelu UFO) a údajně byly jednou použity babíhorskými zbojníky.

 

 

 

 

Podmínky, které skutečně existují, tunel UFO


Je pravděpodobné, že ve starých časech byly alespoň z části známy vchody do tunelu. Okruh lidí, kteří je znali, byl pravděpodobně zanedbatelný. Záměrně drželi informace v tajnosti, možná s cílem najít nějaké poklady, nebo dokonce, aby sloužily jako spolehlivý úkryt. Technické vlastnosti tunelů nemají pro více než skromného člověka žádný význam, byť jsou po vědecké stránce převratné, a strach z průzkumu podzemí byl obrovský. Tunely o přibližné délce 36 km začínaly u Diablaku a vedly většinou v přímé linii do Oravského Podzámku. Legendy, které se jich týkaly, nejasně vypovídaly o děsivém tajemství podzemí, aniž by se zmiňovaly o jeho technické stránce. Pravděpodobným důvodem možná je, že se nikdo neodvážil jít dál, což bylo samozřejmě spojeno s nedostatkem základního vybavení k prozkoumání jeskyně a u většiny obyčejných lidí se strachem a úzkostí. To ale neznamená, že je s průzkumem konec.

 

 

Obr. C3: Stav směru UFO tunelu z masivu Babí hory

Tato mapa je nakreslena v dubnu 1998. Tlustou černou čárou s kombinací lokalit, které jsou v současné době známy, je znázorněno podzemí lesklých UFO tunelů. Začínají v blízkosti Diablaka a shodují se s linií na Rabčici, potom směřují k Oravskému Podzámku na Slovensku. Celkově tedy jde o vzdálenost asi 35 km, tj. asi 28 km Oravský Podzámok - Rabčice a asi 7 km Rabčice - Diablak. Již známé jsou jeho vstupy, kterých tam bylo objeveno více, než linie ke zdrojům vody na západěpoblíž k hranici státu, v nadmořské výšce asi 1666 m nad mořem, a ke kostelu v Rabčicích. Přibližné umístění vchodu v blízkosti řečiště vody je na obr. C5. V současné době však není známo, zda to byl jeden a tentýž meridiánový tunel, nebo celý systém chodeb, provedený UFO meridiálně a paralelně k sobě navzájem a sloučený s ostatními. Například popis tvaru daný knězem z kostela v Rabčicích naznačil, že tento tunel postupoval rovnoběžně a není meridiální. Avšak pouze meridiální tunely jsou zhruba trojúhelníkového průřezu (nebo horní poloviny nástinu spodku) - jak je popsáno knězem.

Samozřejmě, že bychom měli akceptovat bez ohledu na již určenou část tunelu zobrazeného na mapě, že Babí hora skrývá ještě další UFO tunely, které jsou buď propojeny, nebo existují zcela nezávisle na sobě. Například zde je poměrně dlouhý tunel z Mokrého rybníka. Nemusel by proto být odpovědný za dobře usazené popisy ve staré legendě a kronikách. Jev vyskytující se v tomto malém jezírku je popsán jako vlnění, mizení vody a opětné naplňování a vyplavování žluté barvy do vody rybníka, ať už byly hlášeny ve starých časech ve spodní části jeskyně, v nižším "větrném rámu“. Tak daleko sahají důkazy shromážděné o jeho chování v Izdebczysku, ale - v souladu s těmito legendami - dál půjde jen o tunely.

 

 

Každé z tajemství se dříve či později vymaní z kontroly lidí, kteří o něm vědí. Totéž platí i o různých legendách a příbězích, které jsou v oběhu až do dnešního dne. Téměř v každém z těchto příběhů je zapojena do jisté míry existence ďábla, čerta nebo jiného druhu zlé síly. Nezapomínejme však, že peklo ovládá nitro země. Každý tunel nebo díra odstrašovaly  potenciální badatele, protože si v nich představovali zlo, které bezednými pekelnými propastmi bránilo v přístupu do vnitrozemí. Proto si myslím, že všechno zacházení s  neznámým dodávalo průzkumu podobu hororu, někdy přebytečně korespondujícímu s ďáblem.

Představte si hypotetickou situaci: na jižních svazích Babí hory je technologie cizí inteligence, je noc, vozidlo emituje světlo různých barev, vydává jiskry, možná je doprovázeno zvukovými efekty letu. První věc, která přijde na mysl pozorovateli, je to, že v té oblasti jsou ďáblové a třesou horou. Předpokládáme, že tyto průniky se opakovaně objevovaly ve všech staletích a že je skutečně možné, aby v místních obyvatelích zanechaly dostatečně silný dojem. Proto nelze s konečnou platností vyloučit, že tyto jevy jsou příčinou vzniku různých legend mluvící o ďáblech, pokladech a tunelech. Je důležité si uvědomit, že neznámo je páteří legend "přebarvených", což jim v příběhu dodává samozřejmě více či méně absurdnosti.

Pro příklad třeba jeden takový příběh: Legenda říká, že Babí horu oblévají jezera. Jedním z jezer je Hust a zvyšuje nebo snižuje hladinu. Údajně má mít propojení s mořem. Staří oravští horolezci říkají, že moře je bouřlivé jako jezera na Babí hoře na Hustu. Další legenda prohlašuje, že ve spodní části Mokrého rybníka se nachází jeskyně, kde fouká vítr. Někdy je natolik silný, že vylévá vodu do úpatí Babí hory. Je legenda o Mokrém rybníku jen výmyslem nevzdělanců, divoká fantazie smíšená s neznalostí lidí kdysi žijících v této oblasti? Ne tak docela. V babíhorském masivu se nachází jen o něco více než tucet podobných jezer, ale v žádném případě nejsou impozantních rozměrů. Nicméně je skutečností, že existují.

Legenda je však přidělena pouze jednomu z nich. Hlášení v souvislosti s mořem budou brána jako fikce, ale musíte si uvědomit, že bylo logické pokusit se objasnit neobvyklé znaky tohoto specifického jezera jako vysvětlení, jak je tomu v případě Hustu.

Samozřejmě, že dříve se neusilovalo o vysvětlení těchto geologických jevů, jako např. vody v jezírku Hust. Teprve rozvoj znalostí a změny v našem způsobu myšlení podporují jejich zkoumání. Zvažte proto poslední část legendy. Říká: „ .. kde vítr ještě fouká a vylévá vodu do úpatí Babí hory“. V současné době největší hloubka tohoto malého jezírka nepřesáhne tři metry. Čistá voda znamená, že v době slunečního svitu a bezvětrných dnech je dno rybníka jasně viditelné. Co tedy vedlo k tvrzení o existenci jeskyně, která je na vrcholu a mohla by být bezedná? Vzhledem k tomu, že dno je jasně vidět, všichni je mohou pozorovat i dnes. Nemuselo to ale tak být v pradávných dobách. Nikoli. V některých suchých létech rybníky téměř úplně vyschnou. Je proto stále divnější, že legenda o jeskyni má v sobě něco silného.

Předpokládáme samozřejmě, že legenda ani toto místo nejsou pouhým výmyslem. Každý si může o této jeskyni vytvořit svou vlastní hypotézu. Ale já jsem ochoten věřit, že v dávných dobách existovala velká puklina. Možná, že byla dokonce značně velká. Toto místo bylo ďáblem systematicky zasypáváno kameny. V  důsledku toho byla puklina v průběhu staletí postupně zasypána. Pokud je tento kámen, který leží vjižní části dna rybníka, čistý, nepokrytý žádným nánosem, je jasné, že nespočívá na dně příliš dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že svahy mají pouze deset metrů v průměru na výšku a  stálý a přirozený spad sutě trvá stovky ne-li tisíce let, měla by voda v procesu hnití takové nánosy obsahovat. Další okolností, která hovoří o tom, že jeskyně nebo puklina byla zasypána, je skutečnost, že větší srážky v tomto století jsou velmi vzácné, dokonce i několik desítek let. Příčinou zasypání může být padání úlomků z legendární skalní jeskyně, která byla s největší pravděpodobností pod vodou pocházející z vyšších dávek vody během silných dešťů. Větry, které údajně proudily v této jeskyni, byly přímou příčinou přenosu do rybníka. Taková je alespoň snaha vysvětlit tento jev. A co píše autor Adam Łajczak ve vynikající knize "Babiogórski stezky", který v posledních třiceti letech putoval přes malebné masivy a znal téměř každý jejich kout? V některých jeskyních, jak bylo zmíněno, se větry hurikánu pohybují ven a dovnitř, ale jsou také názory, které by mohly ukazovat na některé primitivní kombinace podzemních tunelů. Takže, jak můžeme vidět, legenda nemusí být nutně pohádkou, i když někdy je náš výklad „zla“ velkou absurditou.

 

Z pověstí kolem Babí hory je nyní dosti obtížné zjistit původ jednoho názvu, i když ve světle toho, co prof. Spider uvádí, název začíná být velmi zajímavý. Je to "Smrdutá voda“. Smrduté proudy vody tečou přes hranice Slovenska poblíž Przywarówky v lipnické oblasti, kde nesou název Lipnica. Tyto zdroje vody mohou být nalezeny ve výšce 1125 - 1200 m velmi blízko u hranic. To znamená, že jsou velmi blízko místa, kde údajně probíhá meridián tunelu viz nákresy C2 a C3, aby přímka začínala od Diablaka a běžela na jih na linii procházející vody ze smrdících vodních zdrojů. Přestože dnes již není identifikovaná, pokud je název pramenů původní, nelze vyloučit, že vody byly skutečně smradlavě nasyceny, protože to byl smrad biologicky aktivní atmosféry interiéru UFO tunelu. Víme, že v dnešní době voda již nezapáchá.

Původ jmen jako Diablak, Tabule pekla, Peklo hradu a konečně Ďáblova kuchyně ztratil z dnešního pohledu logický důvod své existence. Ale přesto existují a nesou něco z počátku svého zrodu. Nyní již nemůže být prokázáno, kdy se objevila a co bylo podnětem k jejich vzniku. Lze však spekulovat, co všechno se v těchto souvislostech mohlo v pradávných dobách stát. Hlavní problém spočívá ve slově "ďábel", od kterého se názvy odvozují. Z vědeckého hlediska však ďábel neexistuje. Jeho vzhled je pouze výsledkem lidové představivosti, nebo se má za to, že se objevily skutečné faktory způsobující jednotlivé pozice na Babí hoře, které začaly být přisuzovány ďáblovi?

Ve snaze přiblížit se k vyřešení problému souvislosti čertů s místními jmény, se nabízí pracovní hypotéza, proč jsou tyto názvy právě na tomto místě. Moje hypotéza uvádí, že to bylo pozorování UFO. Podporují ji všechny názvy v masivu Babí hory, které mají vztah k "ďáblovi", a podle legend by opravdu mohly souviset s pozorováním přítomnosti nebo činnosti UFO.

Chcete-li ověřit správnost této hypotézy o faktických materiálech z místa v horách, zvažte Babí kuchyni. Jeden pastýř vyprávěl, že tady jednou v noci viděl svítící přerušované výpary, a právě tato činnost světel dala základ názvu Dáblova kuchyně. Otázka je, jak tato světýlka vznikají.

Zmínky o jeskyních na Babí hoře lze také najít v příběhu Stanislawa Witkiewicze "O smrti", jehož hrdina Mysliwiec strávil zimu v Kuchyňské jeskyni na příkrém svahu (v současné době ve jménu "Kuchyňa", starý název byl "Ďáblova kuchyně"). Zde je to, co píše v příběhu:
"Kromě vylámané hory je tady obrovský kámen k uzavření vchodu ke gangsterským pokladům. Chcete-li získat tyto poklady, musíte přijít na Kuchyni na Květnou neděli, když jsou suché Rogue Dukaty."

Jaké otvory má Stanislav Witkiewiczow na mysli? Mají být totožné s otvory, které popsal profesor Paják v příběhu Vincenta? Existují-li záhadná světla, trvalé satanské ohňostroje, zvony bijící v hloubkách Babí hory, jezera, kymácející se, až vyletuje blesk, co držel nepoctivé dukáty, je pochopitelné, že v dávných dobách nebylo možné najít racionální vysvětlení. Každá éra a každý věk s sebou přinášejí svá tajemství a toto bylo přeneseno až do dvacátého století, které má jednu z největších hádanek: Co je fenomén UFO?

Kromě již známých se vyskytly další zmínky o tunelech v Babí hoře v podobě pohádkového příběhu, že tunel byl osídlen drakem, že drak byl schopen rychle vytvořit černý mrak, že "draci" byli používáni čarodějníky jako dopravní prostředek. Pojem "drak" mohl v průběhu časů označovat to, co bychom nyní nazývali "UFO vozidlem, a že černokněžníci mají zvyk ulétávat na "dracích" do mraků znamená v této souvislosti let do vesmíru. (Nebo to také mohou být dračí bytosti, ještěrčí lidé dnes známí jako Reptiliáni, Drakonická mimozemská rasa. Dost často se tyto entity vyskytují v tunelech v USA, ale i jinde po světě. Pozn. autora s odvoláním na čl. „Čerti, peklo, ďáblové“.)

 

 

 

 

Vchod do Babí hory Diablakem


Všechny průzkumy týkající se legendárního tunelu jsou stále otevřené, zatím se ale nic nepodařilo dovést k nějakým závěrům. Přestože obě legendy a Vincentovo vyprávění   důvěryhodně určují místo tunelu nebo jeskyně, všechny terénní diagnózy nepřinesly požadovaný výsledek.

Existuje velké množství rozporů, pokud jde o místo. A tak je příběh Vincentova vchodu, který se nachází někde na jižních svazích Babí hory zhruba v její jedené třetině, zpochybněn tím, zda se nachází na slovenské, nebo na polské straně. V jeho příběhu je o místě jen letmá zmínka týkající se strany, kterou k němu přicházeli. Může se také nacházet za hranicemi. Hledání komplikuje také okolnost, že nejsou podrobněji popsány horniny v jeho nejbližším okolí. Vzhledem k tomu, že přicházeli ze strany československé (nyní slovenské), lze předpokládat, že údaj by měl být situován někde v pohraničí v kterékoli z těchto částí. Většina legend zmiňujících se o vstupu v severních oblastech Babí hory uvádí, že je jen málo pravděpodobné najít ho z jižní strany, z Kuchyně, značně vzdálené od hranic. Tato informace ovšem způsobuje další zmatek.

Vzhledem k tomu, že legenda myslím nic nového nepřinese, rozhodl jsem se ji obejít trochu jiným směrem, poptávaje se mezi staršími obyvateli Oravy, zda něco o tomto problému vědí. Zapojil se také můj kolega, který je v regionu Oravy častým návštěvníkem z důvodu svého povolání.

Ze slov jednoho dědy vyplývá, že ještě v roce 1936 byly ve spodní části asi 200 metrů od kostela v Rabčicích otevřené tunely přístupné každému.

Například zdroj potoční vody, který je pod nejvyšším bodem Babí hory, po absolvování několika set metrů náhle zmizí, a to i přes skvělý výkon okolo 5 litrů za sekundu. Během okupace, mezi rokem 1942 a 1943, byl tento fenomén středem zájmu Německa. Obarvili vodu barvivem v naději, že naleznou pokračování toku. Bohužel bez efektu. Ukazovalo se, že někde v hlubinách masivu jsou podzemní trhliny a možná i připojení k legendami popisovanému tunelu! Nicméně vchod do tunelu by měl být umístěn velmi blízko potoční vody (ve stejném tunelu by měla údajně téci "řeka"), což dále posiluje tvrzení mnoha lidí z Oravy, že existuje přechod z podzemí kostela v Rabčicích (Slovensko) na svahy Babí hory. Samozřejmě to lze považovat za legendu, ale jak se říká, v každé legendě je zrnko pravdy. Bohužel v dnešní době nejsou průzkumy tohoto typu uskutečnitelné, můžete si dokonce říci, nelze je realizovat. Jak je to vysvětleno výše, od roku 1955, kdy jsou hory opuštěné voly a ovcemi pasoucími se na jižních svazích, zarostlo všechno kosodřevinou. Přechod v některých oblastech se stal téměř vyloučený. Dokonce najít po roce stejné místo je velmi obtížné.

Pokud UFO tunel postupoval, jak jsem popsal výše a jak je uvedeno na obrázku C6, pak by jeho prodloužení vypadalo tak, že se nachází v horní oblasti prostoru na severním svahu Babí hory, nazývaném " Široký žleb“. Jedná se o druh rokle, skalní průrvy dlouhé zhruba 400 metrů a široké asi 80 metrů. Takže teď mě začíná zajímat, zda dnešní konfigurace Volného žlebu nebyla náhodou způsobena UFO odjezdem z horní plochy. Existují příběhy, které, jak se zdá, potvrzují tuto možnost. Pokud skutečně rokle vznikla právě v důsledku vylamování skály na zemském povrchu jedním UFO, pak jsou někde pod přisypávajícím se horním fragmentem závaly kamenů, kterými by měl být zasypán vstup do skleněného tunelu od UFO.

Další zvláštností tunelu Rabčice-Diablak je v tom, že jakékoliv jeho rozšíření by mohlo vést k obci Sucha Beskidzka. Úžasná náhoda, že v blízkosti Sucha Beskidzka přibližně v roce 1573 zmizel navždy za neobjasněných okolností muž jménem Twardowski. Oficiálně se tvrdí, že byl zavražděn. Legendy říkají, že byl vzat do pekla na opuštěný Měsíc.

 

Po mnoha měsících výzkumu jsem byl již schopen přesně určit, kde byl kdysi vjezd do UFO tunelu z Diablaku. Nyní jsou známa jeho přesná umístění a s odstupem času teď mohu posoudit, jak přesná označení byla získána od jednotlivých informátorů. Několik dalších nezávislých osob stanovilo, že leží na Babí hoře v partiích vrcholů. Je třeba zdůraznit, že nikdo z těchto lidí nikdy osobně tunely nenavštívil. Věděli pouze o vstupu do nich nebo o tom slyšeli. Zatím se objevila ještě nová věrohodná svědectví, že někteří měli ohledat části tunelu zevnitř.

Drtivá většina svědků tvrdila, že tunel je spojen se zlem, i když s nějakou špatností neměli prakticky žádné zkušenosti.

 

 

 

 

Vstup do kostela v Rabčicích


Několik legend vyprávěných kolem Babí hory naznačuje, že v hloubkách masivu se nacházejí obrovské jámy vyhloubené kdysi dávno démony. To přináší rozpor ve vztahu k vrcholu Babí hory (tj. od Diablaku). Z této koncepce se vymyká rabčický kostel (Slovensko) a pak dále území do Oravského Podzámku, také na Slovensku - viz znázornění na obr. C3.

Jeden z vchodů do jámy byl kdysi umístěn v rabčickém kostele. Díky příležitosti, tedy pobytu ve Spojených Lipnicách, se hosté 4. ledna 1998 spolu s jedním člověkem a paní Wegrzyn snažili dozvědět něco o tomto zápisu. Jedním z prvních okruhů zájmu, které jsou pak identifikovány, je historie místních soch, jako je ďábel v rabčickém kostele (viz jeho fotografie z obr. C4). Průvodkyně nám vyprávěla příběh o tom, kde se v kostele vzal ďábel. Příběh se podobá legendě, ale přístup pohledu je více ze strany historie. Při příležitosti obnovení kostela by se údajně nikdy nesměla odstranit soška ďábla. Přikovaný ďábel je v kostele dodnes. To vše v souladu s tvrzením, že ďábel tam musí být a v opačném případě odstranění ďábla silou by mohlo vést ke zhroucení kostela.

 

 

 

[4b], obr. C4 (A). Nákres pekla (UFOnauta) z kostela v Rabčicích

Socha hlavy a rukou ďábla z kostela v Rabčicích (Slovensko). Fotografie (níže) pořídil dne 11. dubna 1998 Kazimierz Pańszczyk. Ďábel je jedním ze dvou známých soch, které se nám v naší části světa snaží odevzdat Podobenství o této látce (druhý reliéf Ďábla je ve Vysokých hradech v Malborku, u vchodu do germánské toalety). Socha ďábla z Rabčic ukazuje pouze jeho hlavu (asi 30 cm vysoká) a ruce (rozpětí 120 cm), což má symbolizovat, že se vynořuje z podzemí. Jedním z možných vysvětlení polohy jeho rukou ukazujících do oltáře, je souvislost s místy, kde jsou zazděné bývalé vjezdy do UFO tunelu. Sousoší a v něm zakódovaný údaj bylo vytesáno pravděpodobně v roce 1720 a je umístěno nad kazatelnu ve výšce 5-6 m nad podlahou.

Pod názvem "Devil" na str. 37 v "Encyclopedia Americana", svazek 9, Grolier Incorporated, 1993, ISBN 0-7172-0124-4 (set) je uvedeno, že podobné sochy ďábla na světě jsou stále v dalších čtyřech církevních stavbách, jmenovitě v katedrále Notre-Dame v Paříži a katedrálách v Autunu, Chartres a Vézelay.

Část (a), obr.XY: Fotografie čerta z Rabčic provedená Kazimírem Pańszczykem dává čtenáři možnost utvořit si detailní představu o vzhledu tohoto sousoší.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[4b], obr. C4 (c). Zvětšenina ďábla (UFOnauta) z kazatelny v Rabčicích

Část (c) Zvětšení tváře ďábla na fotografii v části (b). Je třeba poznamenat, že její rozlišení poukázuje na (psí) uši a převrácené vyčnívající kosti. (bohužel nekvalitní foto).

 

 



[4b], obr. C4 (d). Foto reliéfu ďábla (UFOnauta) letícího ve vzduchu z Vysokého hradu v Malborku. Pochází ze středověku, ukazuje jeho podstatu a je menší než 25 cm na výšku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[4b], obr. C4 (e). Jedno z nejlepších podobenství pekla (UFOnautů), které bylo zveřejněno v polském časopise Nevysvětlitelného. Kdo UFOnauty poznal osobně, viděl něco podobného tomuto pekelníku. Tato fotografie ukazuje starou sochu, která velmi realisticky odhaluje pravděpodobný vzhled ďábla - UFOnautů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale kde se tam ďáblova socha vzala? Legendu spojenou s touto událostí mi vyprávěl pan Jan Bandyk, senior žijící ve Spojených Lipnicách, zvaný lord John. Jeho příběh o rabčické historii církve a ďábla byl velmi pestrý.

Lord John byl svědkem události, která mu zvláště utkvěla v paměti. V roce 1935 jsem byl ještě chlapec a pomáhal jsem za Świerczkuli na přístřeší BV. (Świerczkula  potom byla vlastníkem přístřeší "Lesníků" pod Diablakem, dřívější název útulku vybudovaného v roce 1905 Němci je "Beskidenverein" /BV/. Byl vypálen za neobjasněných okolností v roce 1949. Zříceniny nakonec zanikly v roce 1981.)

 

„V zimě, ani nepamatují, co to bylo za měsíc - prosinec či leden, ale bude to jistě v roce 1935, padala kometa a světlo bylo tak silné, že nebylo možné se podívat z okna. Museli jsme zavřít žaluzie. Pamatuji si, jak se sníh obarvil září na modro-fialovou barvu, která se zdá být v rozporu s vysvětlením vlastností těchto astronomických objektů. Z dalších novinek jsem se dozvěděl, že světlo padalo z vrcholu (nebe) a zářilo jen jednu noc!“ Lidé tvrdili, že šli spát, a ráno byl sníh normální. Všichni svědci nevěděli, co to bylo. Nechtěl jsem se k tomuto fenoménu vyjadřovat, protože moje znalosti ufologie jsou nedostatečné. Nicméně tento jev byl pouze lokální (Babí vrchovina). Žádná z osob, které žily v roce 1935, nikdy nepozorovala něco podobného v jiných místech nebo oblastech. A tato kometa by byla jistě viditelná i v dalších místech, což ale dosud nebylo potvrzeno“.

 

Na závěr návštěvy jsme lorda Johna znovu požádali, aby nám řekl, kde leží vchod do podzemního tunelu. Vchod byl vzdálen pár metrů a možná i desítek metrů od slovenské hranice od ubytovny Świerczkuli, trochu výše. Prý byl blíže od přechodu vody a ležel u něj takový velký plochý kámen jako podvozek“. Tato voda je zdrojem "potoční vody?" zeptal jsem se. „Jo, tam“. V lednu, žehnaje se pan John slíbil, že pokud dožijeme, můžeme jít v létě společně na toto místo a ukáže přesně, kde to bylo. - Viz obr. C5.

 

 

obr. C5. Plán okolí na Babí hoře -  útulky BC s označením mají nyní zasypaný vchod do tunelu UFO.

Náčrt jeho okolí v blízkosti přístřešků Beskidenverein (Leśnik) zobrazuje polohu bývalého vjezdu do tunelu od Babí hory. Nakresleno v březnu 1999. Nejpravděpodobnější umístění vchodu do tunelu je označené jako malý zakřížkovaný čtverec.

Důležitost jednotlivých orientačních bodů: 1 - nový památník na Diablaku (Jan Pavel II.), 2 - stará památka na rok 1782, 3 - symbolický náhrobek Slováků (dnes málo viditelné), 4 - staré německé trasy, 5 - velký plochý kámen, 6 – BV- zřícenina přístřeší nebo Beskidenverein nebo Leśnik (1616 m), zakřížkovaný čtvereček - místo lokalizace vchodu do tunelu, který předložil Jan Bandyk.

Tato mapa byla zpracována jako podkladový materiál, aby se zachovaly všechny zjištěné informace pro další průzkumy. Nepodařilo se určit pravděpodobné místo bývalého vjezdu do tunelu vpravo s přesností vyšší, než je uvedeno zde. Jasně ukazuje umístění vstupu (což znamená, že vstup je na přechodu několika přímých linií, z nichž každý přeletěly nějaké zřetelně viditelné objekty z vesmíru). Pokud by byl některý z čtenářů inspirován našimi informacemi k vlastnímu průzkumu, doporučujeme tuto mapu k použití.

 

 

Jednou jsem navštívil Rabčice, protože jsem kdysi zjistil, že místní kněz o babíhorském UFO tunelu ví. Ukázalo se, že o tom skutečně slyšel hodně, i když si nevzpomene na detaily, protože toto téma nikdy nebylo středem jeho zájmu. Podle něho k tunelu vedlo kamenné schodiště, které vypadalo jako v majáku u moře - bylo zatočené. Podzemní prostory začínaly buď na místě starého kostela, nebo pod ním. Také poznamenal, že zde nejsou žádná zářící světla. Tunel měl podobné klenby ve tvaru trojúhelníka.

Dnešní kostel v Rabčicích se začal stavět v roce 1715. Byl postaven vedle starého, existujícího z roku 1655, postaveného na starším hřbitově. Množství peněz, které byly třeba na postavení kostela, daly rodiny Klimowskich. Klimowscové byli místními zbojníky.

Tak tedy, asi v r. 1665 tunel Babí hory existoval a byl používán zbojníky - a samozřejmě, také "ďáblem".

Ďábel sám se v kostele v Rabčicích ukázal pouze s hlavou a oběma rukama, jak ho znázorňuje sousoší. Číslo symbolizuje, kdy se vynořuje ze země. Zajímavé je, že jeho levá ruka ukazuje na oltář kostela. Mohl by v tom být skrytý smysl, pod oltářem se může nacházet tajný tunel, například s dnes zazděným vstupem s vinutými schody, které vedou z kostela směrem dolů k tunelu? Nicméně ve starých časech bylo téměř tradicí, že se výstavba nových kostelů prováděla na místě různých ukrytých vstupů do objektů v podzemí atd.

 

 

 

 

S největší pravděpodobností jsou ukryty jiné vstupy


Na Babí hoře jsou čtyři jeskyně. Vlastně to nejsou typické jeskyně, vhodnější název by byl "rozpadliny hory". Za starých časů možná štoly. Jednalo se o jeskyně - viz obr. C1 a C2:

 

 

(A) pro Cylem jeskyně (zlatá) Další ze Świstowych skalek - na slovenské straně.

(B) na jeskyni Izdebczyskach (štola Gorge) vede do sedla hory - Polsko.

(C) Jeskyně v Kuchyni (nepříjemné Upłaz) - polská strana.

(D) Oravské jeskynnísklepy (Pod Diablakem) - na slovenské straně.

 

 

Jsou-li tyto body vyznačeny na mapě, připomínají tvar diamantu. Na křižovatce linek, které jsou v průsečíku úhlopříček, stojí kostely. Není podivné, že hroty jsou ve stejné vzdálenosti? Nicméně příroda nemá ráda přímky nebo pravidelné geometrické tvary.

Jak již bylo zmíněno, staré lidové zvěsti nebyly sto poskytnout uspokojivou odpověď na otázku, kde je tajemný tunel. Na základě těchto převodů lze však spekulovat o pravděpodobném průběhu tunelu - viz obr. C6.

 

 

obr. C6. A Cross-sekce masivu Babí hory ukazuje průběh tunelu, známý jako UFO.

A Cross-sekce masiv Babí hory zobrazuje, jak nejpravděpodobněji projít přímo do UFO tunelu. Nicméně to je stav z dubna 1998. Směr osy je obnoven na základě údajů shromážděných tak, jak jsou v oblasti v oběhu starých příběhů a svědectví těch, kteří se pokusili je zadat. Celková délka úseku tunelů již byla popsána a je podle stávajících podkladů asi 35 km. Rozkládal by se v okolních oblastí Diablaka, a to prostřednictvím církevních objektů v Rabčicích až po Oravský hrad - viz také obr. C3. Jejich délka by mohla být samozřejmě podstatně vyšší, takže při absenci starého vybavení je pro průzkum jeskyní vhodný zejména spolehlivý zdroj světla a s největší pravděpodobností nikdo, kdo by později mohl poskytnout informace o jeho průběhu, by nebyl schopen jít nad rámec Oravského hradu.

Část (nahoře): Vertikální Babí hora v poledníkové rovině, kde je zobrazen nejpravděpodobnější průnik a spojení na povrchu podle dosud publikovaných poznatků.
Část (dole): Pohled z vrcholu Babí hory, znázorňující průběh již určené jižní části UFO tunelu, jehož základ šel z kostela z Rabčické Kuchně, nasměrován přesně na horní partie Volného žlebu (je-li to v souladu s hypotézou pana Pańszczyka). Je třeba poznamenat, v případě, že tunel byl skutečně vypálen UFO-typu K7, jak se zdá a jak naznačují rozměry v Širokém žlebu, pak by to mohlo být velmi spektakulární - průměr více než D = 70,22 metrů.

 

 

V příběhu hovoří Vincent o znacích, které ukazuje otec, jako by byly vrostlé do tunelu. Bohužel Vincent podrobněji nepopisuje, jak vypadají jednotlivé znaky. (Nemyslím si, že jde o znaky vytvořené návštěvníky v průběhu staletí, ale znaky tvůrců tunelů. Pokud byl povrch tunelů makakové hustoty, že nešel vrtat ani diamantem, těžko je mohl někdo z lidí vytesat majzlíkem nebo jiným nástrojem. Jsou vypáleny přímo do stěny! Proto si myslím, že nemají žádný vztah k povrchovým značkám.) Vzhledem k tomu, že na Babí hoře jsou alespoň dvě místa, kde jsou staré znaky odhadovány na sto třicet až dvě stě let, rozhodl jsem se k návštěvě těchto míst v naději, že tam budou nějaké stopy vypovídající o tom, kde je vjezd do tunelu, a potvrdí legendu.

První takové poměrně snadno přístupné místo je na západ Cyla (Malá Babí hora, 1517 m). Druhé je na Wąwozie v Zbójeckim - viz obr. C7. Ve skutečnosti existují náznaky, které zůstaly v relativně dobrém stavu. V kontrastu se samostatnou otázkou je význam znaků poněkud záhadný. Co to znamená, to bohužel zatím nebylo možné zjistit. Jediný existující „materiál“, který zatím nepomohl odhalit skutečnost, je stav předpokládaných míst jako pozůstatek po hledačích pokladů. Co vedlo bývalé hledače kopat právě v těchto místech, není známo. Alespoň dnes tam není nic, co by mohlo dát jakýkoli náznak existence zlata, stříbra nebo možná některé další vrstvy rudy. Navzdory tomu tam bylo bezcitně kopáno ještě na začátku našeho století!

 

 

 

obr. C7 (top). Nightingale, vertikální Cross-sekce, kde je dobře vidět, kde kdysi došlo k vjezdu do tunelu UFO (nyní zavaleno). Nightingale dobře Zbójeckim Wąwozie (Izdebczyska). Koncepce z ledna 1998.

Tento údaj ukazuje fyzickou podobu této rozpadliny v jámě, v níž údajné Wladyslaw Midowicz nalezl v roce 1925 předpotopní vrak. Celý okres Izdebczysk je hustě pokrytý příkopy a rozvalinami, z nichž největší a nejhlubší kaňon se nazývá Zbójeckiego (starý název "Strmé rokli"). Cestou na sever kaňonu jsou patrné dvě menší rozpadliny. Jméno Izdebczysk je s největší pravděpodobností odvozeno od slova "komorní" nebo "izbiska", kde přírodní Rowach měl jednou pověst o odhaleném zbojnickém úkrytu.

Část (vysočina). No Nightingale vertikální Cross-bod v rovině sever-jih. Jedle jsou uvedeny na levé straně jam v roce 1998, které měly asi 8 m na výšku. Zajímavým jevem je, že zpočátku než jsme začali terén studovat, byly svahy ploché, ale směrem na sever právě nad jeho okrajem náhle začínají klesat pod úhlem přibližně 70°. To může vysvětlit mechanismus původu z přírodních pramenů prostřednictvím uvolnění suti, zdůrazňujícího hranu. Samozřejmě, že se jedná o případ přirozeného původu, není ovšem vyloučena možnost, že by jeden z otvorů byl před zahájením studie zavalen ve spojení s možným UFO sklo-tunelem, je-li realizován v jeho blízkosti.

 

 

obr. C7 (DOL). Zobrazení Nightingale Wells na západě s uvedením vzniku falešných znaků

Části (dna) - fragment Zbójeckiego rokle, kde je zachycen pohled od západu na východ. Symboly I, II, III, znamenají použití starých znaků od neznámého "hledače pokladů." Symbol IV znázorňuje dnes již zavalený vchod do Nightingale No. Možná, že jde o stopy, které vedly od vchodu do UFO tunelu Izdebczysk.

 

 

Je jasné, že tam nejspíš horníci vyhledávali zlato a možná i legendární poklad, který má být skryt uvnitř Babí hory. Lze také předpokládat, že legenda o skrytém pokladu existovala mnohem dříve, a to na základě bývalé pověsti o tom, že tam někde bude vchod do podsvětí,  a     v tomto směru je možné dostat se k tunelu. Je toto umístění úplná náhoda, nebo spíše hraje roli okolnost, že hledající si jsou vědomi bývalého dolu a doufají, že najdou poklad? Pouze stopy, které se dochovaly, svědčí o skutečnosti, že nejméně před sto třiceti lety přilákala pověst hledače na místo k pomyslnému pokladu.

 

Během příští zimy máme s kolegou v plánu vydat se na Babí horu prozkoumat další podivné místo, které se nachází ve východní části Kuchyni a někteří ji, nebo ho směrují nahoru. Jde o kámen plochý jako stůl, dokonale rovný o průměru asi 60 metrů, pokrytý mírnou vrstvou půdy. Na stejné Polance roste jen velmi malé množství brusinek a existence jiné vegetace nebyla prokázána, je vylámaná nebo vypálená. Na hranicích kosówki byl sníh po pár metrech uložen ve vrstvě asi 1,5 metrů. Kolega tvrdil, že tam musí být nějaká turbulence vzduchu, protože sníh byl odpařený nebo odtátý téměř bezezbytku. Profesor Paják (P2.1) v podkapitole své monografie [1 / 3] píše, že letiště UFO na čerstvém sněhu nemohou být zachována, protože na Zemi se po dlouhou dobu projevuje silná magnetická energie UFO, která  vyzařuje energii, což způsobuje odpařování vody ze sněhu. Chtěl bych prověřit, zda to tam nebude stejně. Pamatuji si, že půda na Polance byla v minulém roce zmrzlá. Nicméně nebyly na ní žádné stopy zvířat. Teprve asi 100 metrů východně od Polanki, v místě, kde téměř začíná proud Spoda Jam, jsme našli stopy LYNX až po několika desítkách metrů. Babí vstup do zimní hory je tak mnohem atraktivnější než v létě. S některými rozpadlinovými příkopy, například Orawskie sklepy v bývalé ubytovně BV, je téměř rovná vrstva sněhu někdy dosahující 8 metrů. Od konce prosince je sníh již tak zmrzlý a vypulírovaný větrem, že je jako beton. Dáte-li se do průzkumu v zimě, můžete někdy vidět zajímavé fenomény, které letnímu pohledu pozorovatele ujdou. Například během zimního období pro vstup v neděli 14. března 1999 jsem na severním svahu, kde jsou Oravské sklepy, asi 50 metrů východně od místa tašek, zpozoroval natavenou díru ve sněhu pokrývajícím náběžné hrany této rozpadliny. Vypadalo to, jako kdyby tam vystupoval teplý vzduch, případně byl zdroj tepla. To se však ukázalo jako problém, protože toto místo dobře znám a nic takového tam není. To znamená, že tam neexistuje ani jiný zdroj ani jeskyně nebo něco v tom smyslu. Odtavené místo směřovalo šikmo dolů tak, že bylo viditelné pod kameny, které byly suché. Neexistují žádné náznaky vody, půjde spíše o teplý vzduch. Po vzniku opatření vedoucího k viditelným námrazám bylo možno pozorovat nerovnoměrné kamenné otvory. Neexistuje žádný důvod k oteplení tohoto otvoru. Při této příležitosti jsem si uvědomil, kolik sněhu tady asi leželo v zimě ve stejné rovině - kde je dutina ve sněhu, bylo navátého sněhu asi 5 až 7 metrů. Naproti tomu v kotli na přístřeší BV bylo sněhu ještě více. Ještě v létě tam zůstaly zbytky sněhu i v červenci (tj. 5. července 1999) o tloušťce asi 0,5 metru.

 

 

 

obr. C9. Tajemné kanály vyhřáté ve sněhujinak pokrývající svah Babí hory (pravděpodobně vyhřáté teplým vzduchem z tunelu vlétajícím UFO)

Umístění a provedení daného kanálu ve sněhu, který byl pozorován během zimní expedice na Babí hoře v neděli 14. března 1999. Dokumentováno v srpnu 1999.

Na ilustraci jsou ukázány škvíry odtáté teplým vzduchem proudícím ze země, který se pak šířil po první zledovatělé vrstvě ztvrdlého sněhu. To znamená, že tam, kde z kanálu proudí teplý vzduch, je trhlina, kterou proniká vzduch z podzemního UFO tunelu. Bohužel proudění vzduchu je velmi malé na to, aby se dal zaznamenat nějakými citlivými přístroji vycházející puch.

 

 

obr. D1. Nákres UFO tunelů pod Babí horou

Tento nákres Babí mapy zobrazuje samozřejmě hypotetické tunely UFO. V křížení dvou linií řádků je vidět písmeno "K"-  poledníkový a rovnobežkový průchod UFO tunelem. Jejich přechod "C" představuje místo, kde je pravděpodobně distribuce podzemní komory. Dvouřádková linka označuje část poledníkového tunelu - jak již bylo potvrzeno na základě skutečností zjištěných panem Pańszczykem. Úhel sklonu a část UFO tunelu jsou určeny na základě toho, jaké místo na mapě zaujímá kostel v Rabčících. To je nesmírně důležité  zejména  proto, že rozhoduje o přesnosti, s níž lze očekávat další průběh poledníkového tunelu stejně jako umístění v buněčné distribuci.

Z výše uvedených a vykreslených předpokladů je patrné, že pro nákres bylo třeba schematického zjednodušení (vysvětleno výše), např. všechny dráhy tunelů jsou znázorněny přímkami. Samozřejmě, že realita může být jiná podle toho, jaké manévrovací pohyby je třeba v různých místech tunelu provádět.

 

 

Během noci ze 4. na 5. červenec 1999 byl zaznamenán na Babí hoře neobvyklý jev tichého bzučení. Během 1. až 2. hodiny v noci nebyl vítr nijak abnormální, i když na hoře fouká neustále. Slyšeli jsme neustálý jednotvárný zvuk jako z transformátoru, který byl tichý a nenápadný, ale dobře slyšitelný, podobný zvuku z vysokého napětí.  Problém ovšem byl ten, že v okolí 10-12 km není uvedeno žádné elektrické vedení nebo napětí. Kolem 2. hodiny v noci zesílil vítr natolik, že nebylo nic slyšet, byl tak silný, že nebylo možné kolem 5. hodiny ranní ani fotografovat a museli jsme se schovat.  Profesor Paják později o tomto efektu prohlásil, že by to mohl být zvuk blízkého neviditelného UFO, jehož silné pulzující magnetické pole vyvíjelo vibrace v okolní přírodě a jeho projevem byl zvuk. Ovšem pokud tomu tak bylo, zajímavé je, že nebyly zaznamenány žádné jiné úkazy spojené s UFO. Během této noci vystoupilo na Babí horu několik účastníků, kteří nafotili několik obrázků. Z následné analýzy těchto fotografií vyplynulo, že tři z nich ukázaly přítomnost neobvyklých osmi světle bílých jazyků, z toho dva byly deformované.

 

Jak již bylo zmíněno, Němce za II. sv. války z nějakého mimořádného důvodu zajímala Babí hora a tajemství, ukryté v jejím nitru.  Jedním z projevů tohoto zájmu bylo obarvení vody ztrácejícího se potoka s nadějí, že se někde na jiném místě objeví, ovšem bez výsledku.

Bohužel naše současné znalosti o tom, co Němci objevili nebo možná vytušili, jsou téměř nulové. O výsledcích můžeme pouze spekulovat. Nicméně pokud chceme spekulovat, porovnejme hypotetické výsledky se skutečnostmi nám dnes již známými a můžeme dojít k šokujícím závěrům, že Německo bylo informováno o existenci nějakého UFO tunelu pod Babí horou a možná i těžilo z jednoho z  těchto tunelů nebo jejich částí informace pro obohacení ve výzbroji. Zde se tedy pokusíme ukázat, jaké skutečnosti se podařilo zjistit.

Čtenáři jistě už něco slyšeli o diskoplánu V7 „Belonzo“ jako o tajné zbrani Třetí říše, který je dost podobný dnešním UFO. Podle některých odborníků skutečně konstrukčně pochází z UFO. Tvrdí se, že v roce 1930 byly talíře UFO rozebrané někde v Bavorsku, kde se v průběhu let ukryly zbytky UFO. Zároveň se intenzivně pracovalo na výrobě podobného zařízení, které by se stalo Hitlerovou tajnou zbraní V7. Tajemství této výroby bylo tak hermeticky utajeno, že tolik let po válce v podstatě skoro nic nevíme. Je to o to záhadnější, že například raketa V2, i když to byla supertajná zbraň, je dnes popsána v různých knihách s takovou přesností, že na ní můžete spočítat i množství použitých nýtů, zatímco o V7 se neví prakticky nic. Je toto tajemství ukryto někde v zemi? Zdá se, že V7 mohlo být skutečně ukryto pod zemí v oblasti Babí hory a že o tom existuje důkaz.

Čtenáři jistě slyšeli o německých pokusech s V zbraněmi v regionu Babí hory. V současné době je poměrně velmi dobře známé, že takové pokusy byly prováděny v blízkosti sedla Krowiarski. Ovšem je záhadou, do jaké míry byly tyto pokusy utajeny, protože nelze vyloučit prozrazení jejich účastníky. Není jasné, jak to udělali s přepravou z místa zkoušky, protože to mohlo vést k velkému riziku prozrazení. Existuje domněnka, že V7 by mohlo být ukryto někde v tunelech Babí hory.

Pokud jde o obranu supertajného projektu, který byl realizován v suterénu Babích hor, muselo se předpokládat, že i v německé armádě mohly být jisté netěsnosti, co se týká vyzrazení, a bylo třeba počítat i s agenty stran válčících s Německem. Další záhada této války byla, že Němci po celé dva měsíce usilovně bránili území Spojených Lipnic. Ovšem usilovný odpor byl i na jiných místech, kde bránili sklady zbraní nebo továrny. Ze skutečnosti urputné obrany ve Velké Lipnici a v Rabčicích, která trvala až do začátku dubna 1945, nelze však nic odvodit. V průběhu února až dubna nebylo možné se pohnout dopředu nebo dozadu ani o krok. Pak bylo překvapivě zabito velké množství vojáků i mezi samotnými Němci. Byli zákeřní a pokud některý věděl něco, co by mohlo být prozrazeno, byl zlikvidován. Proč, to dodnes nevíme. Pracovali snad v podzemních laboratořích na prototypu supertajné zbraně nebo se pokoušeli zamaskovat stopy po něčem, co se nesmí vidět?

Zde platí, že Rusově se také chovali neobvykle s dotazováním, co se tam Němci snažili ukrýt, že se tak bezcitně bránili. Na vrcholu Babí hory byla např. zřízena základna pro 7. posádku sovětských vojsk, tj. BV.  Oficiálně chtěla prý tato skupina odhalovat ohniska dělostřelecké palby. Ovšem ten, kdo je v úkrytu BV, snadno zjistí, že z tohoto místa vůbec není vidět do okolí Spojených Lipnic a Rabčic. K tomu je třeba dodat, že Rusové jasně něco hledali v úkrytu BV. Němci se také chovali divně, protože v Rabčicích měli dělostřelecké postavení vzdálené pár záběrů ve směru k útulku BV a jednou při střelbě zranili jednoho z ruských vojáků. Přesto nestříleli a neprojevili žádné větší úsilí, i když věděli, že základna je obsazena Rusy, a mohli je bez problému zničit dělostřeleckou palbou. Něco je zastavilo, ale co to bylo?

Dalším příznakem podivného chování bojujících stran byla „evakuace“ obyvatel Velké i Malé Lipnice do okolí, údajně pro jejich bezpečnost. Je to dost divné chování, o kterém jsem slyšel poprvé v celé historii II. sv. války, že Sověti evakuovali civilní obyvatelstvo pro jeho bezpečnost! A důvod k evakuaci může být třeba takový, že vyhledávali něco, co bylo tajné a mělo obrovskou váhu, a aby zakryli pravý důvod, vysvětlovali to obavami o bezpečnost obyvatelstva.

Bohužel současných znalostí o těchto aspektech, o tajemstvích Babí hory je velmi málo. Svědci těchto událostí, kteří by na toto téma mohli přinést něco nového, vymírají a stejně tak jsou tyto události pokryté mlhou neznalosti. Avšak i letmý pohled naznačuje, že kromě tajemství kosmického původu může Babí hora uvnitř i v okolí skrývat tajemství V7, tj. nejtajnější zbraně Hitlera.

V této studii jsou prezentovány skutečnosti, které bijí do očí. Je to zjištění, že systém skelných UFO chodeb v Babí hoře skutečně existuje a že okupanti Země, UFOnauti, se o ně živě zajímají. Nicméně důkazy o existenci tohoto systému již byly shromážděny do rozsáhlého souboru průkazných materiálů - od lidí, kteří vstoupili do tunelu, prohlášení těch, kteří věděli o jejich existenci (např. lesník Ficek, anonymní lovec Łajczaka), přírodní jevy, které lze vysvětlit pouze tehdy, pokud fenomén UFOtunelů existuje (vlnění vody v Mokrém rybníku, potok mizející v zemi), staré legendy a popisy, umělecká díla atd. Současně s tím existuje skutečnost, že UFO průběžně a intenzivně zasahuje do našich pokusů nalézt vchod do tunelu. Je třeba poznamenat, že všechny tyto důkazy a potvrzení pocházejí z navzájem naprosto nesouvisejících zdrojů a tím pádem jsou na sobě nezávislé, což je pro vyvozování závěrů pozitivním faktorem. Kromě výše uvedeného tato studie zveřejňuje přesné místo, kde kdysi byly známy některé z dříve používaných vstupů do systému chodeb.

Jak vyplynulo v této studie, všechny dříve zjištěné vstupy do skleněných tunelů pod Babí horou nyní již nemůžou být okamžitě použity, takže vyžadují otevření (odkopání). Ve spojení s faktem, že se tyto útvary nacházejí v Babíhorském národním parku, je zřejmé, že případní hledající budou muset překonat širokou škálu byrokratických překážek (právní, finanční, organizační, atd.). Vzhledem k tomu, že podzemní tunely jsou také součástí přírody v BNP a že spolu s ostatními jeho částmi by měly sloužit lidem pro obohacení jejich pohledu na svět, je nutné otevřít je pro veřejnost. Naštěstí se s největší pravděpodobností objevily další vstupy do tunelu. Tyto vstupy budou stále očekávat své další objevitele a nesmí se dopustit, aby byla omezena jejich přístupnost.

 

 

* * * * * * * *

 

 

Rozsáhlá studie Kazimierza Pańszczyka s dodatky profesora Dr. Pajáka je velmi zajímavá. Do tohoto článku jsem z ní vybral to podstatné a nejzajímavější.

Vynechal jsem desítky stran obsáhle a detailně rozebírajících některá témata, protože s některými závěry až tak nesouhlasím a čtenáře by mohly poplést a zavést v případných úvahách o Babí hoře a skelných tunelech někam jinam.

Prof. Paják např. obšírně vysvětluje a popisuje, jak by se daly nalezené tunely případně využít pro blaho lidstva, jak by to přineslo turistický ruch a samozřejmě zisky, kde by se postavily cesty a hotely, co by se všechno mohlo nabídnout turistům od léčení až po parapsychologické zážitky apod. Myslím si, že napřed je důležitější tunely najít, a pak spekulovat o tom, jak je využít. Všechno by také mohlo být jinak a z Babí hory by se třeba mohl nakonec stát přísně utajený vojenský prostor s účastí NATO, jakékoliv spekulace o podnikání by byly k ničemu a případní zájemci by utřeli nos.

Dost podstatným problémem je i to, že oblast je národním parkem, rezervací, která je chráněna zákonem a nelze zde nic podnikat. Tedy ani kopnout krumpáčem či provádět jakékoliv terénní úpravy. V této souvislosti chci upozornit na jeden zvláštní fakt. Mnoho zajímavých lokalit s tajemnou pověstí a záhadnou minulostí třeba i spojenou s aktivitami nacistů je prohlášeno za národní parky a rezervace. Začaly vznikat v  50. letech a vznikají dodnes. Nemají nic společného s ochranou přírody. Je to jen náhoda? Nebo je to jen šikovný tah zabránit odhalení jistých tajemství? Takto je tajemství chráněno zákonem. Proto například okolí Babí hory, před válkou skoro holý kopec, kde se pásly ovce, je dnes naprosto nepřístupné místo zarostlé kosodřevinou tak, že je terén naprosto neprůchodný. Provádět jakýkoliv terénní průzkum vedoucí k jakémukoliv odhalení je dnes velmi obtížné. A nebyl to právě záměr?

Paják  v textu rovněž popisuje a prosazuje svou teorii o „MAGNOKRAFTECH“ technicky založených na řízeném pulzujícím magnetickém poli. Tyto létající stroje, které ztotožňuje s nynějšími UFO talíři nebo stroji používanými mimozemskou civilizací, mohou podle jeho představ nejen létat, ale dokonce prolétat Zemí jako máslem, přičemž za sebou zanechávají stopu skleněných tunelů.  Tento princip, který objevil a vypracoval, má technicky na papíře, ovšem jak jsem zatím zjistil, nepostavil ho, aby prokázal svou teorii a dokázal, že tato UFO jsou toho schopna. A je nepodstatné, jestli je to konstrukce Pajákova „magnokraftu“, nebo mimozemské UFO.  Něco o UFO vím a myslím si, že existuje takové kvantum informací, abych si mohl dovolit posoudit, jestli je to možné. Prostě tohle mi hlava nějak nebere.

Uvedu jednu námitku, proč tomu moc nevěřím. Pokud by UFO bylo schopné prolétat horninou jako máslem, proč tedy dochází k haváriím srážkou se zemí? Mohly by ji přece proletět! A pak, jeho teorie popisuje, že tyto magnokrafty zanechávají při průletu zbytkovou stopu nespálené a přetvořené horniny, že více než třetina tunelu je za tímto strojem zpětně zasypána. Proto na povrchu dochází při nárazu k okamžitému závalu. Tyto vstupy uplatňuje na některých místech na Babí hoře.  Navíc mohou stroje v podzemí létat tímto způsobem jen totožně s magnetickými siločárami Země (meridiány), to znamená jen dvěma směry.

Vincent ve svém vyprávění, a já je beru doslovně, neříká nic o tom, že by skleněný tunel byl do jedné třetiny zasypán nebo že by se chodilo po nějakých balvanech nebo suti. Říká: „Vyrazil do tunelu, který začínal hned za skálou a vedl strmě dolů. Tunel byl obrovský a vešel by se do něj nejen povoz, ale i celý vlak. Vedl rovně jako podle pravítka. Měl skoro kruhový průřez, ale byl tak trochu zploštělý.“ Nic jiného! Tento tunel byl úplně jiný, než jak by měl vypadat podle Pajáka. Není tam nic o závalech u vchodu ani nikde jinde. Hladký a čistý tunel začínal hned za kamennými vraty, které otevřel spolu s otcem. Proto jsem neuvedl a nepřeložil dalších asi 50 stran jeho studie, kde je mnoho zajímavých informací. Není to jen jedna vada na Pajákových teoriích. Jak by třeba tyto technické stroje vyráběly centrální šachty? O tom se ve svých teoriích vůbec nezmiňuje. Když jsem tak pročítal jeho studie o mimozemšťanech a jejich technologiích, nějak mi připadalo, že informace pocházející od vážných badatelů z USA a z jiných koutů světa zřejmě moc nezná nebo je nestudoval, anebo se možná mýlím - nevím. Omlouvám se, ale jeho úvahy jsou někde jinde. Svůj názor a své teorie uvádím v druhé části tohoto článku.

Na závěr musím napsat ještě jednu poznámku k tunelům, jejich vzniku a účelu použití. Jak jsem už napsal v jiných článcích, tunely na Zemi jsou vyrobené, jak někteří zcela vážně tvrdí, dávnými pozemskými civilizacemi, další zase, že jsou výtvorem mimozemských entit, a to v průběhu ne několika tisíců let, ale statisíců a někteří tvrdí že i miliónů let. Používají se jako podzemní komunikace k dopravě na různá místa po celém světě a jsou také tak propojeny. Věřím, že vypadají tak, jak je popsal Vincent ve svém příběhu. Jsou hladké, rovné, suché, s tvrdým povrchem jako sklo a zároveň mají neobvyklé vlastnosti.

Podívejme se na to z jiné stránky. Na tomto webu jsem už popsal, jaké tunelovací stroje, které bezezbytku vytaví otvor tunelu rychlostí minimálně 6,5 míle za den (to je zhruba 10 km denně, to je 3650 km za rok u jednoho stroje) používají v USA zhruba od 60. let. To je lidská technologie 20. století. Mimozemské civilizace, které jsou v mnoha případech ve vývoji až milión let před námi, mají jistě daleko progresivnější technologii k výrobě tunelů, v tom se mnou jistě budete souhlasit. Pokud na to měly tolik času, je jasné, že v průběhu historie planety a jejích civilizací mohly protunelovat Zemi jako ementál. Vytvořily tak obrovskou podzemní říši, o které se nám ani nesní a fantazie ji nedovede vykreslit, a teď ji udržují jen tunely. Netvrdím, že jsou všechny funkční a dodnes používané. Na druhou stranu, podívejte se třeba, jakým způsobem dnes vytvářejí tunely v USA, třeba v podzemní základně Dulce a mezi jinými základnami. Podobně jako US-army s již popsanou technologií, stejným principem ovšem s jinou energií, ne jako my atomovým reaktorem, mají mimozemšťané lepší možnosti. Nepoužívají k budování podzemí létající disky nebo jinou létací technologii. Disky používají pouze k přepravě a pravděpodobně mají i jiné prostředky na dopravu podzemím. Když jsem tak o tom přemýšlel, podotýkám, že nejsem vědec vzhledem ke svým skromným znalostem, představil jsem si, jak by asi takový průlet zemí „magnokraftem“ probíhal. Jaksi mně přišlo, že při prudkém vypařování a rozkladu horniny způsobeném elektroplazmou by muselo zákonitě dojít k prudké reakci rozpadu hmoty. Možná se mýlím, ale pak by nastal obrovský výbuch a uvědomte si, že nepoužívají atomové jaderné reaktory jako my lidé, ale daleko účinnější. Při jakékoliv poruše či nedopatření by se mohlo stát, že by tyto stroje v hornině doslova zamrzly a zůstaly uvězněny navždy někde v zemi. Myslím si, že tito UFOni by byli vesmírní kamikadze! I když musím připustit, že mimozemské technologie jsou schopny prolétat hmotou nadsvětelnou rychlostí, ale to je jiná kapitola, která sem nepatří.

Tímto ovšem nechci Pajákův badatelský výzkum a obsáhlé studie nijak bagatelizovat nebo znevažovat. Naopak! Nesmírně si vážím dlouholetého výzkumu Kazimierza Pańszczyka i prof. Jana Pajáka, který je obrovským přínosem v bádání a odhalování záhady kolem Babí hory a skleněných tunelů.

 

 

Pokračování v druhé části

 

 

Přeložil a zpracoval Gaspar

 

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.