Kdo je Online

Právě přítomno: 26 hostů a žádný člen

2187116
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
26
965
5719
965876
27761
36429
2187116

Your IP: 54.145.124.143
2017-11-24 00:11

 

 

 

Nacistická mystika a okultismus

 

 



 

 

Seminární práce - V žádném případě se nejedná o propagaci nacismu!!!


Cílem této seminární práce není seznamovat čtenáře s dějinami nacistického režimu, nýbrž uvést jeho počátky, jeho původní cíle a hlavně jeho spojitost s okultismem a černou magií, protože podle mého názoru je tato věc poměrně velké tabu u většiny obyvatelstva. Každý ví, co byly koncentrační tábory, nacistická árijská rasa, NSDAP..,ale už téměř nikdo neslyšel o hradě Wewelsburg, o tajemných, leč uskutečněných expedicích do Tibetu, Afriky a ostatních zemích, o poselství řádu SS, o vývoji nejmodernějších vojenských technologií (nemám tím na mysli rakety V-1 a V-2) o bájné základně v Antarktidě a o mnoha dalších neméně zajímavých věcech. Proto jsem si pro tuto seminární práci vybral právě toto téma, která by měla být souhrnným přehledem nejtajemnějších událostní v Německu na počátku 20. století.


Na úvod se však vraťme ještě o něco hlouběji do minulosti, protože nacismus jako politický režim by nevzniknul sám od sebe, a to ani v době tzv. Výmarské republiky, kdy bylo celé Německo zužováno ekonomickou krizí a pesimistickými pocity z prohrané války.Vznik nacismu zapříčinilo několik okolností. Především mnohé skupiny vizionářů, mezi které patří především Madame H. P. Blavatská. Helena Petrovna Blavatská se narodila v létě roku 1831 - předčasně a nemocná. Její otec Peter Alexejivič von Hahn byl profesionálním vojákem,který měl na rodinu velice málo času, a její matka Helena Andrejevna proto odjela s dítětem do Astrachanu u ústí Volhy do Kaspického moře. Život tam však nebyl příliš jednoduchý a žilo tam nespočet národností (Rusové, Němci, Peršané, Armény, Indy…) Právě toto zanechalo nesmazatelné vzpomínky v mladé Heleně. Její děd byl členem rozenkruciánského bratrstva a nashromáždil velkou knihovnu plnou okultní literatury. Rovněž patřil k německé společnosti zvané Obřad přísného dodržování, která prohlašovala, že je ve spojení s neznámými představenými. Helena trávila dlouhé hodiny čtením těchto knížek a později objevila své vlastní „nadřízené“. Podle jednoho jejího přítele z dětství jí přitahovalo vše, co bylo nějakým způsobem spjato s tajemnem, okultismem a toužila po absolutní nezávislosti. Tato touha jí zavedla až do Paříže, a potom v roce 1873 do New Yorku, kde stoupila do spiritualistického hnutí. Začala provádět různé magické obřady a rituály a vešla ve známost mnoha obyvatel. Brzy si založila vlastní okultní salon, kde mohla provádět mnohem víc esoteriky. V tomto saloně se začali shromažďovat významní členové místní smetánky a často hovořili o tajemstvích Egypta a Asie. Tak se zrodilo teozofické hnutí. Blavatská začala psát a své příznivce, kterých neustále přibývalo zásobovala nepřetržitým proudem bombastických mystických spekulací. Jedním z nich je i román „Odhalená Isis“, kde Blavatská popisuje tajné společenství, které sídlilo v severozápadní částí Indie. V době uvedení této knihy na trh Blavatská vážila kolem 120 kg, což bylo způsobeno tím, že za celou dobu psaní knihy neměla skoro žádný pohyb. I přes tento problém však vykonala cestu do Bombaje, kde získala zdroje k jejím dalším románům. Podle jejích slov, však pokračovala až do Tibetu. To je však velice nepravděpodobné ačkoliv ne zcela nemožné. Její dílo je dokonalou směsicí reality s absurditou. Objevují se tajemná neexistující bratrstva, avšak popisy krajiny, měst a obyvatel působí velice objektivně. Mezi její nejvýznamnější knihu, která později ovlivnila téměř celý svět, patří „Tajná doktrína“, jejíž přebal dekorovaly svastiky. Ano ony svastiky, které v dnešní době máme spojené s nacistickým režimem. Pokud jde o obsáhlost díla, je nutné vzít v potaz, že mělo zhruba 1500 stran, které byly rozděleny do dvou svazků. Blavatská zde popisovala zrod lidstva a jeho osud. Šlo o bizardní směs padělané tibetské moudrosti a Darwinovy evoluce, avšak toto vše mělo za následek vznik takového nacismu, jakým se stal. Blavatská ve své knize uvádí systém sedmi kruhů, sedmi ras a sedmi podras. Lidé se vyvinuli v evolučních cyklech, z nichž každý dal vznik různým rasám. Před několika sty milióny lety první z těchto ras osídlila „nezničitelnou posvátnou zem“. Její příslušníci byli duchovní podstaty bez tvaru a kostí a označovali se jako sebezrození, zanikli však prý, když jejich království pohltily vlny oceánu. Další rasou podle Blavatské byli Hyperboreáni, kteří podobně jako jejich předkové neměli tělo a obývali území seveního pólu (je nutné podotknout, že v době, kdy Blavatská tuto teorii vysvětlovala, byl severní a jižní pól téměř neznámou neprozkoumanou oblastí) O zániku této rasy Blavatská nehovoří. Uvádí však třetí rasu, která se podle její teorie objevila v době asi před 18-ti milióny lety a obývala obrovský kontinent – Lemurii. Podle autorky to však byli ničemové, protože se pářili s nižními rasami, a tak je nechala zničit v kataklizmatu ohně a plamene. Před osmy sty padesáti tisíci let se zjevila čtvrtá rasa a to na ostrově velkém jako celý kontinent v Atlantském oceánu. (že by šlo o spojitost s bájnou Platonovou Atlantidou?) podle Blavatské byli její obyvatelé doslova obři a byli na vysoké technologické úrovni (vymysleli elektřinu a motorové létání). Rovněž prý stavěli obrovské chrámy a pyramidy. Jejich morálka však s postupem času poklesla a začali zneužívat svojí velikost. Atlantský oceán se začal rozpínat a jejich království pohltil (známý to příběh). Výkvětu kněžstva se však povedlo utéci a vydali se do pouště Gobi a odtud do Himaláje. Tam nalezli své útočiště ve skrytém tibetském království Šambhale. V téže době se ale také zrodila nová rasa. Nebudete tomu věřit, ale onou rasou byli Árijci. Ze své podzemní pevnosti předávali přeživší obyvatelé atlantidy své moudrosti této nové rase, kteří mezitím začali expadovat na jih a západ a dali vzniknout šesté podrase, původním Anglosasům. Nemusím zde snad ani uvádět, že právě tato kniha zapůsobila především v Německu. Tuto myšlenku převzala početná část obyvatel, která se rapidně zvětšila po první světové válce. Německo bylo po roce 1918 ve velké ekonomické a především i politické krizi, která byla umocněna ztrátou území, válečných reparací a především nízkou morálkou obyvatelstva. V zemi se vyskytovalo spousta militantních a různorodých politických uskupení, z nichž nejznámější byli komunisté a příslušníci strany NSDAP v čele s Hitlerem. Nechci se zde zabývat vzestupem nacistické strany ani popisem jejich hlavních představitelů. Pokusme se opět zaměřit na okultismus a mystéria. Již víme, kde se vzaly počáteční plány, avšak existuje stále mnoho zajímavých a přesto neznámých věcí, které by měli být zveřejněny. V meziválečném Německu existovalo několik okultních společností. K nejdůležitějším patřili především Thule, Vril a další. Cíle těchto skupin nejsou dnes známé a jsou častým střetem různých spekulací. Jisté je, že byli nad hranicemi lidského chápání a v členské základně byli jména jako Willigut, Haushofer (ten mimo jiné doporučil Hitlerovi svastiku jako hlavní stranický symbol), H. Himmler a jiní. Právě nad posledním jmenovaným se chvíli zastavíme. Heinrich Himmler patřil k nejbližším vůdcovým spolupracovníkům, Byl v členem NSDAP již od roku 1922. Roku 1933 se účastnil mnichovského puče, v letech 1927-1930 byl zástupcem říšského vedoucího propagandy, od roku 1929 říšský šéf SS. Roku 1930 se stává poslancem říškého sněmu, roku 1936 šéfem německé policie a konečně v roce 1943 se stal říšským ministrem vnitra. Tyto letopočty jsem zde uvedl, pro lepší představivost jeho doslova raketového růstu, avšak neméně závažnou byla jeho záliba a ezoterních vědách. Jak jsem již uvedl, byl členem Vrilu i Thule a zároveň také vrchním velitelem elitních jednotek SS. Byl velice pověrčivý a sám věřil, že je převtělením Jindřicha Ptáčníka, což byl legendárdní německý panovník. Heinrich Himmler použil teorie Blavatské ke zdůvodnění nadřazenosti takzvané panské árijské rasy. Prohlašoval, že většinu potomků Atlanťanů - "božských, nadlidských árijských bytostí" - lze najít právě v Německu. Zbytek prý byl roztroušen po celém světě a je třeba ho vyhledat. Tyto myšlenky živily Himmlerovu představivost, když vytvářel jakousi novou německou šlechtu, kterou se mělo stát SS. Pro Himmlera to znamenalo najít ztracenou Atlantidu, vystopovat potomky Atlanťanů a prohlásit je za příslušníky "čisté panské německé rasy". Himmler vyslal několik archeologických expedicí do různých částí světa, především na Island a do Grónska, ale také do Jižní Ameriky, a dokonce i do Tibetu Příslušníci SS rovněž pátrali i na našem území a to především na hradě Houska..Tento hrad byl podle pověstí bájným sídlem templářů a nacisté zde hledali jejich poklady. Všechny tyto expedice měly vesměs pátrat po souvislostech s Atlantidou a snažit se najít potomky této staré civilizace. Himmlerovým duchovním vůdcem v tomto úsilí se stal Rakušan Herbert Willigut. Ten se mimo jiné zabýval starými náboženstvími. Životní poslání spatřoval v předávání vědomostí a zkušeností organizaci SS, která se podle jeho názoru měla stát nadějí lidstva, elitou "tisícileté říše". Herbert Willigut zvaný Weisthor byl pověřen vedením a organizováním německých archeologických výzkumů v letech 1933 až 1939. Sám o sobě prohlašoval, že je jedním z vyvolených a že jeho původ sahá až k Atlanťanům. Tvrdil také, že má nadpřirozené schopnosti a dokáže si vybavit prehistorické události, které jeho předci prožívali. A tak ukazoval Himmlerovi bývalá posvátná místa árijské superrasy, dodával SS patřičné symboly a oživil staré keltské runy. Willigut rovněž navrhoval stříbrné prsteny, které nosili předáci SS. Byly na nich čtyři runové symboly a uprostřed mezi nimi proslavená lebka. V roce 1933, když se nacisté chopili v Německu moci, Wolff, Willigut a Himmler začali hledat pro novou německou aristokracii, pocházející z čisté rasy, staré rodové sídlo. Willigut zapátral v paměti a vybral středověký hrad Wewelsburg, který měl být pro SS obdobou Artušova Camelotu. Heinrich Himmler zde plánoval obřady jeho rytířů. V hlavní věži je místnost s klenbou, kde se konaly obřady. Na hradě byla také kruhová místnost s kulatým stolem. V obřadní jámě se spalovala těla padlých hrdinů, popel se sypal do dvanácti schránek podél zdi okolo kruhové jámy, kde měl zůstat po věčnost. V kopuli stropu je velký hákový kříž, podlaha je vykládaná mramorovými dlaždicemi, každá s jiným symbolem. Himmler navazoval na tradici Jindřicha I. a markraběte braniborského Albrechta Medvěda. Nejvyšší hodnostáři SS měli na zámku k dispozici svá osobní apartmá. Ve stanovených dnech usedala elita SS ve velké hradní komnatě k poradám. Zde se konala také meditační duchovní cvičení. V podzemí hradu bylo sanktuárium řádu, místo kultu krve, kde se odbýval "křest krve" (Bluttaufe), rituál, který provázel přijetí nového adepta. Na rekonstrukci Wewelsburgu dostal Himmler od Drážďanské banky úvěr ve výši 3 miliónů marek. Vedle Wewelsburgu se vedení SS věnovalo obnově dalších paláců: Bayerish Zell, Eulenburg a tzv. Sippenhaus v Gdaňsku. Hitler souhlasil i s Himmlerovými plány, týkající se adaptace hradu řádu německých rytířů v Malborku. Willigut se domníval, že trojúhelníkový půdorys dodával Wewelsburgu nadpřirozenou sílu a vytvářel dobré zázemí pro jeho obyvatele. Navíc byl hrad situován ve středu německé říše - nedaleko Extersteinu, který je obdobou britského Stonehenge. Himmlera vždy fascinovala archeologie. Velmi nerad se dával fotografovat, existuje však nejen spousta snímků, ale i filmů z archeologických nalezišť, na nichž je Himmler zachycen spolu s archeology. V roce 1935 vytvořil Himmler tzv. Ahnenerbe , oddělení "dědictví minulosti", které se stalo součástí jeho osobního štábu. Koncem třicátých let to byla nejdůležitější instituce, která financovala německé archeologické výzkumy doma i v zahraničí. Koncem třicátých let inspirovala Himmlera další kniha - osmadvacetiletého, dosud neznámého autora Otto Rahna, který ji nazval Křižácké výpravy proti svatému grálu . Psal v ní o německých knížatech, kteří byli nositeli staré německé víry a zvyků, vyznavači svatého grálu a sídlili na hradě v Pyrenejích v jižní Francii. Rahn byl pozván do Berlína a stal se členem nejužšího týmu Himmlerových spolupracovníků. Nevypravil se však do Francie pro svatý grál, naopak byl poslán do severských zemí. Vedl expedice na Island a do Grónska, aby našel důkazy existence starých Atlanťanů a potvrzení teorie o přesunu lidí po zamrzlém ledovcovém příkrovu. Expedice byla neúspěšná. Pak se jejich pozornost soustředila na Tibet, kde byl výzkumy pověřen Ernst Schäfer (pokud se chcete dozvědět bližší informace, doporučuji si přečíst knihu „Himmlerova křížová výprava“, která podrobně popisuje právě tuto expedici). Také on tam měl hledat pozůstatky Atlanťanů. Všichni členové expedice byli elitními důstojníky SS. Jedním z hlavních úkolů bylo zkoumání a měření fyziologických rysů Tibeťanů. Přes veškeré snahy se Himmlerovi a jeho týmu najít Atlantidu nepodařilo, stejně jako se nepodařilo dokázat teorii o mimozemšťanech, kteří prý ovlivnili všechny velké civilizace a z nichž pocházela takzvaná "německá čistá rasa nadlidí". K neméně zajímavým událostem patří i příběhy a spekulace o německé základně v Antarktidě a o možném Hitlerově úniku. Ať je Váš názor jakýkoliv, pravdou je, že Německo vysílalo do této polární oblasti nejednu expedici, z nichž nejznámější je expedice lodi Schwabenland z roku 1939. Cíle této expedice nejsou dodnes známy, avšak je evidentně jasné, že válečné Německo by neposílalo lodě k jižnímu pólu bez žádného účelu. Toto tvrzení doplňuje i historka o setkání německé ponorky s rybářskou lodí Juliana v době, kdy již byl několik měsíců uzavřen mír! Juliana plula do Antarktické oblasti kolem Malvínských ostrovů – nyní Falklandy přičemž se v této lokalitě v blízkosti jmenované lodě najednou vynořila Německá ponorka a vyvěsila červenočernou smuteční vlajku.Velitel ponorky se následně přeplavil na gumovém člunu s doprovodem na velrybářskou loď přičemž od jejího capt. HEKLA požadoval část čerstvých zásob potravin. Žádosti bylo vyhověno jelikož klást odpor by v dané situaci bylo velmi nemoudré. Německý důstojník hovořil správnou angličtinou a za obstarání potravin zaplatil v amerických dolarech přičemž zaplatil kapitánovi za každého člena posádky Juliany prémii po 10 dolarech. Zatímco byly potraviny přenášeny do ponorky oznámil Německý důstojník velkou polohu hejna velryb.A další zprávy. Francouzská „Agence Francie Press“ dne 25. září 1946 píše, že se nepřetržitě šíří pověsti o aktivitě německých ponorek v oblasti Tierra del Fuego v prostoru mezi jižní špicí Latinské Ameriky a Antarktidou která jak se zdá zakládala se na skutečných událostech. Existuje celá řada příběhu popisující padělání americké měny Němci. Například Guinnesova kniha rekordů vzpomíná, že „největší nevyřešená krádež“ bylo zmizení celé státní Německé pokladny na konci druhé světové války. Toto jsou určitě významná fakta, ovšem celkově to nejspíš nikdy nepřekročí práh diskusí. Zkusme si nyní představit, že němci měli na Antarktidě onu tajemnou základnu. Podařilo se vůdci třetí říše uniknout nebo se skutečně zastřelil v bunkru v Berlíně? Proč by riskoval svůj život, když mohl v utajení znovu seskupit své síly a vrhnout se na odvetný útok proti spojencům?Pravděpodobně spáchal sebevraždu, bohužel však proto nejsou jednoznačné důkazy. O Adolfu Hitlerovi panuje mnoho kontroverzních legend. Žádná z dostupných hypotéz o případných nálezech artefaktů nacistického pohlavára nevnáší do problematiky tak jednoznačné světlo jak bychom si přáli. I když některá svědectví vypadají velmi věrohodně a existuje jich vskutku přehršel, jiné prameny uvádí, že vesměs jde o vykonstruovaná tvrzení se snahou uklidnit veřejnost a jednoznačně uzavřít jistě nepříjemně bílé místo v moderní historii. Skutečnost však tak jasná není, svědčí o tom i následující zajímavé informace. Mimo všeobecně rozšířené verze o tom, že se Hitlerovi mohlo podařit přesídlit někam do neznámých končin Jižní Ameriky existuje ještě další tvrzení. Přesun na onu nacistickou základnu v Jižním pólu. V roce 1952 Dwight D. EISENHOWER řekl: "Nejsme schopni odhalit byť kousek objektivního důkazu o Hitlerově smrti." Renomované noviny jako "Bonjour", "Police Gazette" či Pařížský "Le Monde" opakovaně uváděli články o možném Hitlerově úkrytu v blízkosti Jižního pólu. Admirál DOENITZ prý byl schopen se svým podmořským loďstvem vybudovat nedobytnou pevnost pro Hitlera prakticky kdekoliv na světě. I když nikdy nebylo upřesněno konkrétní místo, "Bonjour" poukázal na fakt, že v roce 1940 začali Nacističtí inženýři stavbu staveb, která měla vydržet teploty až 60 stupňů Celsia pod nulou. I když existují velmi oprávněné důkazy o možnosti úniku Hitlera do prostředí Antarktidy pro drtivou většinu jedinců je tento názor zcela nepřijatelný. Existuje popis velmi zajímavé scény, která se odehrála v posledních dnech války na letišti v Berlíně. Popis příběhu je součásti výpovědi jednoho německého vojáka, který jí před jistými orgány pod přísahou potvrdil jako pravdivou. Následující informace nebyly nikdy nikde oficiálně prezentovány asi proto, aby se staly součásti tajemství resp. utajovaných skutečností Berlín byl 30. dubna 1945 prakticky celý rozbombardován. Přesto jedno z letišť bylo stále použitelné. Ve 16.15 hodin odpoledne na tomto malém letišti přistál letoun JU52 a z něho vystoupili vojáci SS. určení pro obranu hlavního města Německa. Těmto vojákům nebylo víc jak 18 let. Střelec v tomto letadle je náš svědek. Jmenuje se pan B. (jeho celé jméno nebylo nikdy z bezpečnostních důvodů zveřejněné). Posádka předmětného letadla poté co vyložila vojáky se snažila rychle natankovat aby mohla okamžitě opustit nebezpečnou zónu. Během této tankující pauzy kopl pana B. kolenem do žeber jeho kolega který měl funkci radiového operátora a kývl jiným směrem než se díval pan B. Asi ve vzdálenosti 100 až 120 metrů od nich viděl stát na přistávací ploše proudové letadlo typu Messerschmitt 322 (podle upřesňujících informací mohlo jít také o Arado 234). Pan B. a radiooperátor nevěřili vlastním očím. Bez jakékoliv pochybnosti viděli před proudovým letadlem stát jejich Vůdce Adolfa Hitlera oblečeného do šedivého obleku a živě gestikulujícího s nějakými zřejmě jeho stranickými kolegy. Celých deset minut oba dva pozorovali tuto scénu do té doby než v 16.30 hodin opět vzlétli do vzduchu. Poté byli zcela užaslí a absolutně nemohli uvěřit tomu, když se o sedm a půl hodiny později v průběhu půlnočního rozhlasového vysílání vojenského přehledu zpráv dozvěděli, že Hitler spáchal sebevraždu.V Kanadském vysílacím programu, který se jmenoval "As It Happens" konkrétně 17. září 1974 v 19.15 hodin vystoupil velmi zajímavý člověk s neméně zajímavými informacemi. Byl jim prof. Dr. Ryder SAGUENAY, stomatochirurg ze stomatologické fakulty Univerzity v Los Angeles v Kalifornii. Tento člověk uvedl, že existují podklady a záznamy o tom, že Hitler nařídil speciálnímu letadlu odvézt z Berlína na neznámé místo všechny lékařské stomatologické záznamy a především rentgenové snímky týkající se jeho osoby a všech vysokých pohlavárů nacistického Německa. Proč? Protože zuby a čelisti patří k nejprůkaznějším identifikačním prvkům. Faktem zůstává, že se skutečně nikdy nepodařilo tyto dokumenty nalézt. Stejně tak se nepodařilo vystopovat Hitlerova osobního zubního asistenta. Myslím, že si vůbec nemusíme dělat iluze o jeho osudu.Ačkoliv tyto informace na první pohled nepůsobí příliš reálně, opírají se skutečně o mnoho podložených skutečností. Stejně tak existují skutečně informace, že Německo ke konci války disponovalo speciálními létajícími objekty, které se velice podobají dnešním UFO. Byly to však letadla se speciálním pohonem, který byl vyroben ve spolupráci s Vrilem na bázi methanu a elektromagnetismu. Letadla dosahovala několikanásobku rychlosti vzduchu a byla testována i v blízkosti Prahy, proto byl vybudován podzemní komplex Grabštejn-Jánská nedaleko našeho hlavního města.Pro úplnost zde přidávám několik fotografií, které jsou kopiemi z tajných archívů SS. Podobné informace byli otištěny i v regulérním a uznávaném časopise Epocha. Podle dokumentů zabavených Spojenci v Berllíně v roce 1945 "Němci přijímali zprávy mimozemského původu", které obsahovaly instrukce, jak postavit létající stroj, aby mohli přiletět na "druhou stranu" s "božskou technologií". O tři roky později organizace VRIL, s podporou dr. W. SCHUMANNA, učitele na technické univerzitě v Mnichově, začala stavět "létající stroj". V létě roku 1932 se zdálo, že stroj byl už dokončen. Byl to objekt ve tvaru disku o průměru téměř 6 metrů s vysokou věží, která vytvářela elektromagnetické pole. Neví se, jestli tento stroj fungoval, ale ví se, že byl později rozebrán. V červnu 1934 byl VICTOR SCHAUBERGER pozván Hitlerem a dalšími členy společnosti VRIL, aby zde pracoval na vývoji létajícího stroje, který by byl schopen překonat hranice slunečního systému. Musíme brát v úvahu, že Hitler v oné tajné organizaci, vytvořil speciální "útvar" nazývaný SS "Černé slunce" ,ze kterého byli vysíláni tajní emisaři do Tibetu. Jejich hlavní náplní bylo seznámit se s technikami meditace na aplikování těchto meditací pro komunikaci s mimozemskými bytostmi. Tento fakt byl potvrzen v době, kdy sovětští vojáci vstoupili do Berlína, dne 25 dubna 1945, kde byla těla 6 mnichů z Tibetu nalezena v kruhu. Po této malé odbočce se vraťme k Viktoru Schaubergerovi, který společně s doktorem Schamannem ukončil koncem roku 1934 konstrukci již zmíněného nového mechanismu, který měl formu disku, a byl nazván RFZ 2, jehož princip funkce byl stejný s tím, který již byl testován, ale tento byl ještě vylepšen. Použili motor VRIL (známý jako motor SSM-L, tj. Schumann SM – Levitador), stroj o průměru 5 metrů, produkující magnetické pole, aby se stroj pohyboval snadněji, měníc barvu pokaždé, když se měnila jeho rychlost. U stroje RFZ 2 byly objeveny nedostatky v konstrukci. Na jeho základě byl vyvinut stroj VRIL – 1. V roce 1936 přistál na německém území Černého Lesa létající objekt bez identifikace posádky, nepozemského původu, který očividně jevil známky poškození. Při jeho přistání byly přítomny (záhadně) velké individuality VRILU; mezi jinými RUDOLF HESS (pravá ruka Hitlera), GOERING (velitel leteckých sil Německa), RUDOLF STEINER (také pravá ruka Hitlera a zakladatel Antroposofické společnosti) a HEINRICH HIMMLER (velitel SS). Neví se jistě, co se tam událo, ale pravdou je, že od této doby zaznamenal výzkum anti-gravitačního létajícího stroje velký pokrok. Následujícího roku, tedy v roce 1937, spadl do prostoru u Gdyně (nyní je to polské území) neidentifikovaný objekt kulovité formy. Je zajímavé, že místo zásahu bylo územím náležejícím rodině Evy Braunové, která se později vdala za Hitlera. Následovně se na tomto místě rozložily speciální jednotky SS doprovázené různými německými vědci, mezi nimiž WEHRNER HEISENBERG a MAX VON LAUE, kteří se zapojili o několik let později, a skupina fyziků, kteří zkoumali jadernou energii během druhé světové války. Zbytky UFO byly (za přísných bezpečnostních podmínek) dopraveny na neznámé místo. Mezi dokumenty SS, zabavenými Spojenci na konci druhé světové války a nyní přístupných, se našly důkazy, že mezi lety 1937 až 1938 Němci postavili nesmírné množství podzemních továren na výrobu "neznámých létajících strojů",které byli umístěny i na našem území: Podzemní továrny, byly postaveny na výrobu VRILŮ, o několik let později používané na výrobu zbraní V – 1 a V – 2, které nikdy neměly mít nic společného s VRILY. V roce 1938 organizace VRIL ještě zrychluje svůj výzkum pro výrobu antigravitačního létajícího stroje. Mezitím byly vypracovány různé projekty a později podle nich vyrobeny létající stroje, jejichž charakteristiky byly ohromující: Například v srpnu roku 1939 RFZ při svém prvním letu v Antarktidě, v oblasti, kterou Němci pojmenovali NEU-SCHABENLAND (česky „Nové Švábsko“), dosáhl rychlosti 4,500 kilometrů za hodinu, a o chvíli později 15,000 kilometrů za hodinu. Byl vybaven dvěma zbraněmi: černým laserem, známým jako "paprsky smrti" a palubním kanónem ráže 6 centimetrů; O několik let později, HAUNEBU II, s 26 nebo 36 metry v průměru a s výškou asi 9 – 11 výšky, který byl pokračováním předchozího modelu, dosahoval blízko povrchu Země maximální rychlosti 6,000 kilometrů za hodinu, s doletem 55 hodin a s kapacitou pro transport 20 osob; HAUNEBU III, se svými 70 metry v průměru, létal rychlostí 7,000 kilometrů za hodinu, blízko povrchu Země mohl dosáhnout rychlosti až 40,000 kilometrů za hodinu a 24,000 metrů výšky a doletem 8 týdnů letu, byl schopen transportovat až 32 osob. Konečně VRIL 7, který již uskutečnil svůj první let nad Baltickým mořem v zimě roku 1944, měl skoro 120 metrů v průměru, jak uvidíme o něco později.


ANDROMEDA Jedním z "nejlepších strojů" vyrobených organizací VRIL během druhé světové války byl VRIL 7, velký objekt diskovité formy, velmi podobný HAUNEBU III, ale měl skoro 120 metrů v průměru, první zkouška s VRILEM 7 byla provedena nad Baltickým mořem v zimě roku 1944.


Spojenci objevili různé projekty v archívech SS, když okupovali město Berlín v roce 1945:


V počátcích němečtí vědci chtěli aplikovat na tyto "létající stroje" obvyklé zbraně, instalovali tedy na ně kanony z tanků "Panzer". Vývoj VRILU a HAUNEBU byl velmi rychlý, díky elementům převzatým z Černého Lesa a Gdyně a konstrukce "prototypů" pokračovala…


Dokumenty rovněž potvrzují, že jeden týden před německou kapitulací ve druhé světové válce, vrchní velitel námořní armády ponorek, admirál Doenitz tvrdil, že se Spojencům nikdy nevzdá. Vyjel z přístavů v Baltickém moři skoro se 128 ponorkami U-Boat ze serií 21 a 23 ve směru Jižní Atlantik a byl vybaven posádkou vědců a různými zavazadly. V počátcích trajektu, když se odebrali ve směru Faerských ostrovů, přejížděli kanálem mezi těmito ostrovy a Islandem ve směru na jih. Výzvědné služby Spojenců stihly objevit tento Doenitzův manévr a vyzbrojená armáda různých severoamerických plavidel vyčkávala na tyto ponorky. Podle informací, ke kterým jsem měl přístup, se jedna veliká bitva udála mezi Faerskými ostrovy a Islandem, ve které ponorky neměly ztráty. Některé z nich používaly zbraně KSK - KRAFTSTRAHL KANONEN (ty samé zbraně, které byly instalovány ve VRILECH), které spojeneckým armádám způsobily veliké škody. Jedna z těchto 128 ponorek převážela japonského velvyslance do Německa. Po této bitvě se ponorky odebraly do Antarktidy, ale admirál Doenitz měl nařízenu změnu trajektu tří ze 128 ponorek, dle následujícího: První převážela tajné dokumenty do Portugalska, které měly být předány panu Dr.Salazarovi, předsedovi Portugalské Rady. Když dorazila k pobřeží, byla tato ponorka potopena blízko přístavu Leixoes, svými vlastními námořníky. Druhá ponorka vyplula s cílem Ohňová Země v Jižní Americe s posláním dát instrukce jedné kolonii německých uprchlíků na útěku před Spojenci. Třetí ponorka vyplula s cílem Spojené státy americké! Tato ponorka měla na palubě nějaké komory s torpédy, trezory s projekty letadel, projektované a vyrobené v Německu do roku 1945. Byly to pouze projekty letadel. Tato dokumentace byla před několika málo lety vytříděna! Některé z předaných dokumentů, přivezených na palubě U-Boatu podle rozkazu admirála Doenitze do Spojených států amerických, jsou velmi podivné. Jedná se o kompletní projekty letadel "top gun" vyrobených německými vědci během druhé světové války 1939 - 1945. Na následujících obrázcích si můžete ověřit, že od té doby se létání příliš nevyvinulo. Myslím si, že velká část proudových letadel a helikoptér, vyrobených a známých doposud, se velice podobá těm projektům, které byly předány v roce 1945, když je Němci dali Američanům ( F-117, B-2 a mnoho dalších). Po ukončení hrůz druhé světové války se od roku 1946 situace ve světě zdála být trochu klidnější a stabilizovaná, a vojenské síly Severní Ameriky se snažily získat zařízení instalovaná na německé základně v NEU-SCHWAABENLAND v Antarktidě. Na tento kontinent byly vyslané různé mise, avšak měly mnoho ztrát, mnohá průzkumná letadla , která byla vyslána , aby v zónách fotografovala , skončila tak, že byla sestřelena. Rozhořčeni mnohými fiasky povolali vojenští velitelé velmi zkušeného muže v polárních oblastech - pana admirála Richarda Byrda. Tento muž již dříve vykonal mnoho polárních letů do oblastí na Severním a Jižním pólu a koncem 20. a 30. let organizoval nebo se jako člen účastnil různých leteckých misí na póly, a to v letech 1929, 1934 a 1939 Richard Byrd tedy v roce 1946 připravil první vojenskou operaci pro převzetí NEU - SCHWAABENLADU, která také zahrnovala speciální síly, známou také jako "Operation Highjump". Plán byl následující: vstoupit z opačné strany do NEU SCHWABENLANDU po přechodu celého teritoria Antarktidy a nepřítele překvapit.


Tato lodní - vzdušná operace byly složena z :

 

* jednoho ledoborce – Horthwind

* dvou lodí s cisternami - CAPACAN a CANISTED

* dvou mateřských letadlových lodí - PHILIPPINES SEA a CURRITUCK

* dvou podpůrných lodí - YANKEE a MERRICK

* dvou fregat - HENDERSON a BROWNSEN

* jedné ponorky – SENNET

* jedné katapultovací lodě - PINE – ISLAND

* 6500 mužů posádky (Američané, Angličané a Sověti)



O této operaci se ví, že jejím výsledkem byl "nucený" ústup, se ztrátou téměř 1500 mužů a velkého množství materiálu. Při návratu do Spojených států amerických udělali jednu zastávku v Chile. Dne 5. března 1947 Richard Byrd obklopen novináři potvrdil , že ta největší hrozba nyní přichází z Jižního pólu, jehož obyvatelé jsou prý vybaveni velmi rychlými létajícími stroji. Dne 8. ledna 1956 pozorovali chilští vědci jedné speciální expedice do Antarktidy během několika hodin neidentifikovatelné jasně zářící létající objekty diskovitého tvaru, kroužící po nebi v oblasti Weddellského jezera. Kdo nebo co to bylo se asi nikdy nedozvíme.

Doufám, že tato seminární práce splnila všechna očekávání a veškeré cíle vypsané v úvodu. Nacismus byl nejhorší, nejkrutější a nejvíce antisemitistický ze všech politických směrů v lidské historii. Je ale nutné si uvědomit, proč vzniknul a jakou roli v něm hrály všechny ty ezoterní vědy, jimiž byl tak protkán.Právě ony totiž způsobili zfanatizování celého německého národa. Proto jsem vybral ty nejzajímavější informace a sestavil tento článek. Myslím si, že dostatečně a srozumitelně vypovídá o všech zajímavých událostí, které se stali, které se mohli stát a které měli zásadní vliv na pozdější dějiny. Pro zpřesnění informací rovněž přidávám i několik fotografií, které jsou pečlivě seřazeny do jednotlivých částí textu.


Zdroje: Himmlerova křížová výprava, Co by bylo, kdyby , Mýtus Rommel , encyklopedie Universum, Kronika Druhé světové války, Záhady druhé světové války, Encyklopedie letadel světa, internetový server nacismus.mysteria.cz , časopis Epocha číslo 16 a soukromý archív článků

 

 

Převzato:  http://www.tajemstvi.mysteria.cz/

 

 

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.