Novinky

Kdo je Online

Právě přítomno: 20 guests a žádný člen

2503216
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1057
1077
3552
1284708
14444
46732
2503216

Your IP: 54.196.5.6
2018-08-14 21:16

 

 

2. část


 

VELKÝ NÁVRAT


Boží hrob, tak dlouho uctíván, zůstane po dlouhou dobu vystaven... slunci, měsíci, nebi a hvězdám. Posvátné místo bude změněno v chlév pro dobytek, malý i velký, a bude sloužit i k jiným nečistým účelům... Jazyky národů latinských smíchány budou s arabskými a severoafrickými, [avšak]... řečená vláda antikristova nepotrvá... Třetí severní vůdce vybuduje armádu ohromnější než kterýkoliv z předchůdců jeho, aby vše navrátil ve stav původní... Z mořského pobřeží dojde k nové invazi těch, kdož se již od muslimské okupace snaží chovat jako osvoboditelé... Všichni orientální vůdcové budou zahnáni, svrženi a proměněni v pouhé nic, avšak nikoli veskrze silou vůdců severních,... nýbrž třemi členy tajné konfederace, kteří se pokusí jeden druhého polapit, napadnout a zabít... Velkého vikáře církve uvedou v dřívější svůj stav, po zničení pohany a odmítnutí a spálení zákona Starého i Nového nyní zcela opuštěn a bezútěšný... Pak dva severní vůdcové orientálce zdolají a hřmot a vřava jejich tažení takové budou, ze celý Východ se bude třást při vyslovení jména těchto dvou severních bratří, jež mimochodem bratry nejsou... Poté francouzský Ogmion přejde horu Jupiterovu, doprovázen tak ohromným počtem lidí, ze umožní vzdáleným mocnostem zavést v Říši své vlastní, vyšší právo... Neboť pak bude orientální vládce poražen, hlavně díky tlaku těch ze Severu a Západu, jež jej zabijí, přemohou a všechny ostatní na útěk obrátí...

Výňatky z Dopisu Jindřichu Druhému, králi francouzskému

Máme-li Nostradamovi věřit, pak má mocné kyvadlo války v Evropě konečně dosáhnout svého nejzazšího bodu. A jak to u kyvadel bývá, jediné, co může nyní následovat, je mocné zhoupnutí opačným směrem, neboť víme, že díky přirozené vlastnosti reality nemůže dobro ani zlo nikdy natrvalo převládnout. Existence prvního závisí na druhém, a tak události vždy směřují někam k určité nesnadné rovnováze. Zda by se tento stav věcí mohl případně změnit, to samozřejmě záleží na našich schopnostech naučit se změnit své povědomí, samotný náš způsob poznávání. Nostradamus a lidé s podobným rozhledem mohou tento poslední lidský úspěch spojovat s příchodem Tisícileté říše. Avšak mezi touto událostí a současnou krizí toho má nastat - jak se zdá - ještě velice mnoho...

VI. 12

Proti Říši vojska se budují:

Král k Vatikánu pln sympatií.

Belgie s Anglií připravují

Boj proti Francii s Itálií.


Francouzský vládce v exilu - zjevně horlivý katolík - nyní začíná koordinovat budování armády, jež nezbytně musí předcházet jakémukoliv pokusu získat zpět dobytá území.

///. 53

Když větší moc začne se projevovat,

Bude z Norimberku, Basileje

Kolíňan s ní na Frankfurt postupovat.

Pak přes Flandry do Francie spěje.


V Evropě nyní k takovému protiútoku zajisté dojde. Jednotky Evropanů znovu začnou z jižního Německa postupovat směrem k Rýnu, zatímco dále na severu uspějí při tažení přes Belgii a znovu dosáhnou Francie. To zase potvrzuje, že se orientálním nájezdníkům nikdy nepodaří proniknout příliš daleko do Německa či do zemí Beneluxu.

VIII. 49   Když Saturn v Býku, Mars ve Střelci leží,

A Jupiter kolem Vodnáře běží. Únor šestý smrt s sebou si nese. V Bruggách muži z Aisne docílí svého. Průlom velký: u moře Rudého, Muslimský vůdce strachy se třese.

Astrologický obsah této původně čtyřřádkové sloky byl natolik zhuštěný a detailní, že jsem byl nucen učinit z ní šestiverší. Přesto nebyl doposud nikdo schopen přesně v budoucnu definovat zmiňované datum, i když bylo navrhováno množství možných dat v minulosti. Snad se prostě vykladači nedívali dostatečně daleko dopředu. V každém případě však Francouzi, kteří útočí přes severovýchodní francouzské pohraničí, dosáhnou proti nájezdníkům na Severovýchodě obrovského úspěchu - s výsledkem, jenž ohrožuje asiatské velení v samotném jeho srdci.

//. l

Směrem na Aquitaine z Británie

Anglických jednotek pohyb čilý:

Strašný déšť ledový zem zalije.

Na Janov z moře útočí síly.


Toto čtyřverší je jedním z několika, která vykladači - i když nikoliv jednotně - sebejistě zařazují do období první světové války. První tři řádky tomu v jistém ohledu napovídají. Nicméně text zcela jednoznačně definuje cíl invazních sil jako Aquitaine na západě, a nikoliv Flandry na východě. Krátce řečeno je zde na velký obrat v asiatském konfliktu vrženo další světlo, když se obránci podobně jako za druhé světové války ve velkém počtu vrátí do západní Evropy, přičemž mnoho jich jako základnu použije Británii. Jistě, Port Selyn ve čtvrtém řádku původního textu se neidentifikuje snadno. Nadšenci teorie první světové války všeobecně předpokládají, že se jedná o nepřímé označení Turecka, pomocí toho či onoho tureckého sultána jménem Selim v šestnáctém století - nebo o označení muslimského emblému půlměsíce prostřednictvím řecké bohyně Měsíce Selené - a že se tedy v důsledku toho jedná o odkaz tažení v Dardanelách a neúspěšný Churchillův výsadek u Gallipoli. Takový argument se zdá být lehce recherché. Mnohem přirozenějším kandidátem je bývalý přístav Selinus v jihozápadní Sicílii, již dávno zanesený bahnem, avšak nabízející kilometry vzdálených, písčitých pláží vhodných k invazi - což by mohlo naznačovat, že v jistém čase po britské invazi do Aquitaine dojde k novým výsadkům spojenců za účelem zaútočit z jihu na okupační síly v Itálii. Na druhé straně Erika Cheethamová jinde tvrdí, že Nostradamus užívá výrazu mer Seline (doslova "měsíční moře") k označení Janovského zálivu - jenž má tvar půlměsíce. To by ovšem znamenalo, že výraz port Selyn je šifrou pro samotný Janov (možná Nostradamus nechce nepříteli dopředu vyzradit místo invaze). Jak uvidíme, má se útok zemí přehnat směrem od severu na jih. Proto by identifikace Janova zapadala do celkové strategie invaze na Itálii poněkud lépe než Sicílie.

V. 34

Tam z nejzápadnější Anglie snad,

Kde vládce ostrovů britských přebývá,

Na rozkaz Blois lodí do Gironde vpád,

Flotila oheň v sudech ukrývá.


Prvním cílem invaze však je západní pobřeží Francie a konkrétně chráněné vody ústí řeky Gironde. Mohutná flotila se zřejmě shromáždila v nějakém velkém přístavu, jako je Plymouth, Falmouth či Milford Haven. Výraz Blois se patrně týká budoucího francouzského vůdce, který, jak v průběhu událostí uvidíme, je zřejmě královské krve a pochází z tohoto města.

//. 61

Vítej na Gironde, v Rochelle, Anglie!

Na pláži zastřelí královskou krev.

Žebřík za řekou u pevnosti je.

Záblesky ohne, vraždění a řev.


Připlouvá invazní flotila a počíná britský útok na západní pobřeží. Počátečním cílem je bezpochyby město La Rochelle a ohromné, chráněné ústí řeky Gironde. V průběhu útoku bude zabit člen bývalé francouzské královské rodiny - ten je zde (a nikoliv naposledy) podle staré tradice, kdy francouzští králové jakožto Merovejci pocházeli z Trójského priamátu, označen jako Troyen. Člověk by rád věděl, zda jde o stejnou postavu, o které již byla zmínka v předchozím čtyřverší a ve čtyřverší VI. 12. Pokud ano, mohla by smrt znamenat pro francouzskou bojovou morálku těžkou, byť jen dočasnou ránu.

///. 83

Válečníků galských vlasatých mnoho,

Když vojska zámořská jdou jim v ústrety,

V Aquitaine zajmou všechny do jednoho

A uplatní na ne jejich dekrety.


Nostradamus znovu potvrzuje účast francouzských sil na útoku, když je popisuje způsobem, jenž silně připomíná starověké Galy i bývalé merovejské krále.

///. 9

Bordeaux, Rouen a La Rochelle v boji

Proti zemím, jimž hranicí moře.

Však Anglie, Bretaň, Vlámy se spojí

A přinutí je uprchnout k Loiře.


I pres odhodlaný odpor okupantů západní a severní Francie se osvobozeneckým silám podaří zatlačit je přinejmenším k řece Loiře. Poslední řádek původního francouzského textu konkrétně uvádí město Roanne, které - byť leží na Loiře - je vzdáleno pouze několik kilometrů severozápadně od Lyonu. Je zajímavé si povšimnout, že Nostradamus uvádí, že osvoboditelé budou přicházet z Anglie, Bretaně a Belgie - což je zřejmý náznak toho, že se všem těmto třem zemím nějakým způsobem podaří uniknout nejhorší asiatské invazi. Účast Belgičanů také naznačuje, že severovýchodní čelo protiútoku se v průběhu akce spojí s centrální a západní frontou.

IX. 38

Anglický útok na la Rochelle a Blaye

Makedonce zanedlouho zmůže.

Gal u Agenu čeká na další dej,

A zklamaný pak Narbonne pomůže.


Toto čtyřverší potvrzuje, že britské jednotky se nevylodí pouze v la Rochelle, ale také v Blaye hluboko uvnitř ústí řeky Gironde, a znovu se zmiňuje o mocném Řekovi, jenž se v raných etapách války ukázal být tak schopným velitelem invaze. Zatím na jihozápadě čeká jistý velitel - zřejmě mocný vůdce odporu, aby se před osvobozením města Narbonne, které se zpola přiklání na stranu ustupujících asiatských nájezdníků, spojil s osvoboditeli.

IX. 85

Guyenne, Languedoc, Rhónu přestoupí

Díky Agenu, Marmande, la Réole.

Marseille na trůn svůj znovu nastoupí.

Boje zuří u St. Paul-de-Mausole.


Vítězné invazní síly se nyní jihem Francie ženou směrem na západ, přičemž cestou svedou na místech uvedených ve druhém řádku množství vojenských bitev. Město Marseille je dobyto zpět a na místě, pro jehož název Nostradamus použil latinského přídomku přisouzeného ve dvanáctém století svatým Malachiášem nyní již zemřelému papežovi Janu Pavlu II., je svedena bitva.

IX. 58

Tam, kde Vitry nad Seinou levý je břeh,

Hlídáni jsou tři francouzští rudí:

Rudé zabijí, černých ušetří všech.

Bretaňci poté všechny povzbudí.


Na severovýchodě zatím pokračuje kontrainvaze přes Flandry. Tři vůdcové prchajících Asiatů budou očividně dopadeni a lynčováni. Pokud je zmíněné Vitry skutečně městem Vitry-sur-Seine, pak leží jihovýchodně od Paříže. V podstatě apolitičtí řadoví vojáci však budou ušetřeni nejhoršího.

V. 70

Země Vah, přinejmenším některé,

Mocnou válku v horách rozpoutají.

Na zajatce na Východě celém

Každé ráno s pláčem vzpomínají.


Jednotky na severovýchodě se snaží vyhnat nájezdníky z kopcovité oblasti střední Evropy, přičemž se zřejmě přes jižní Německo, východní Francii a Švýcarsko blíží do Itálie. Jejich postup bude trvalý. Přesná totožnost "oblastí podléhajících Váhám" není zcela zřejmá. Erika Cheethamová se domnívá, že jde o odkaz na Rakousko a Savojsko, zvláště Savojsko se však nezdá být nijak pravděpodobným kandidátem, neboť zřejmě bude stále okupováno Asiaty. Jiný její postřeh se zdá být pravděpodobnější: význam Vah by měl být považován za symbolický a nikoliv astrologický a Váhy by tak měly být odkazem na velké obchodní státy západního světa - obzvláště snad na Británii, Nizozemsko a Německo. Je dokonce možné, že také Spojené státy se - jak uvidíme - v jisté fázi do evropského konfliktu zapletou, ačkoliv to bude dosti pozdě.

//. 50

Až ti z Hainautu, Gentu, Bruselu

Kolem Langres provedou své plány,

Země za nimi zažijí melu:

Horší než sok staré budou rány.


Vojenský úspěch však není vše. Nezvyklý luxus míru a svobody vždy nese i své problémy. Za severovýchodní frontou vypukne cosi, co vypadá jako etnické či náboženské hašteření - či snad vraždění z pomsty, - jež bude ještě nenávistnější než vše, co mu předcházelo. První řádek opět prozrazuje, že do ohromného protiútoku ze severovýchodu budou do značné míry zapojeni také Belgičané.

IV. 98

Albánci do Říma poputují:

Kvůli Langres oděni v sváteční šat.

Vládci se nad nikým neslitují.

Oheň, neštovice, krev, sucho, hlad.


Langres nicméně nakonec padne a obyvatelé Říma tuto událost otevřeně oslavují. Okupační síly oslavy chvatně potlačí. Člověk však má pocit, že jejich morálka i autorita neustále slábnou, neboť jinak by se ona demonstrace vůbec nekonala. Jevy uvedené v posledním řádku - z nichž mnohé mohou být přímými důsledky vojenských akcí okupantů během invaze - s ní možná budou mít nemálo společného.

VIII. 101

Lausanne zápachu zvednou se mraky,

Jehož původ nikdo nebude znát.

Pod žhavým nebem zenou cizáky,

Konečně mohou jim co proto dát.


Mezi dalšími osvobozenými územími bude okolí Ženevského jezera ve Švýcarsku, a to i přesto, že nájezdníci zjevně nadále používají svou vzdušnou ohnivou zbraň.

VIII. 73

Arabský voják napadne pána

Téměř k smrti bez příčiny žádné.

Matce s ambicemi vina je dána.

Ten den opláče režim, jenž vládne.


Souvislost s výše uvedeným čtyřverším popisujícím hrozící smrt orientálního vůdce se nyní zdá být vysvětlena. Skličující zpráva ze zahraničí patrně rozdmýchá nějaký pokus o palácový převrat. (Detaily naznačují, že nejde o pouhou zmínku o zavraždění egyptského prezidenta Anvara Sadata.) Vůdce zřejmě ihned nezemře, avšak přesto může být (vícero způsoby) z první linie odstraněn. A pokud se tedy ona "sedmadvacetiletá válka" ze čtyřverší VIII. 77 i přes všechnu pozornost věnovanou Hitlerovi i Stalinovi má týkat budoucnosti (a zejména pokud má být výraz l'antechrist trois přeložen jako "třetí antikrist"), pak by tato událost mohla být případně datována do období okolo roku 2026.

//. 47

Soka mocného otráví jed,

Generály jeho davy porazí.

Kameny z nebe či skrytý zvěd

Podle něj na vině, když smrt přichází.


Jak se zdá, bude orientálnímu vůdci nakonec ke smrti "dopomoženo", a když to s jeho causou jde od desíti k pěti, snaží se obvyklým lidským způsobem dávat vinu všemu a všem kromě sebe.

IX. 93

Od pevnosti sokové jsou hnáni:

Z tanků obranná stvořena sténá.

Zdí chatrných v Bourges slyšet praskání,

Když Herkules umlčí Heléna.


Toto čtyřverší popisuje velké vítězství u Bourges, což naznačuje, že protiútok nyní dosáhl území jižně od Orleans a řeky Loiry. Nostradamus popisuje použití chariots: ekvivalentem tohoto slova je chars, což dnes znamená "tanky". "Aemathion", zjevně velitel řeckého původu ve čtvrtém řádku se zdá být stejným nepřátelským vůdcem, jenž původně přes Pyreneje podnikl invazi do Francie (viz čtyřverší IX. 64). Ten se mezitím evidentně stal obzvláště významným vojenským vůdcem, když možná převzal kontrolu nad velkou částí okupované Francie. Za pozornost stojí i "Herkules". Jak nám odhalí následující čtyřverší, jde o silného muže, který nakonec dosáhne mimořádné velikosti, a to nikoliv pouze v samotném tažení, nýbrž i v budoucí francouzské historii.

VIII. 60

První v Itálii i Francii,

Všude dosáhne rod ten noblesní

Skvělých věcí pro Paříž, Anglii.

Lorraine však ztratí zrůda, jež běsní.


Zdá se, že Nostradamus již o "Herkulovi" mluví tak, jako by snad měl být členem dynastie dobyvatelů. Objevují se zde náznaky budoucích úspěchů sahajících až daleko do Středomoří. Na východní frontě však má dojít k nějaké kruté porážce, zjevně díky vůdci, jenž nad sebou zcela ztratí kontrolu. Další detaily snad budou následovat...

V. 51

Rumuni, Britové, Češi, Poláci

Do svazku nového spolu vkročí.

Gibraltar přejdou jejich vojáci,

Se lstí na Araby zaútočí.


Ve stejnou dobu vymyslí Západ strategii útoku na nájezdníky v oblasti Středozemního moře přes území, jež Churchill kdysi nazval "měkkým podbřiškem Evropy". Bezpochyby zde jde o to podniknout překvapivý útok. Je velmi zajímavé povšimnout si zapojení národů východní Evropy. Naznačuje to především tu skutečnost, že tyto národy nebudou nikdy orientálci okupovány - což zase potvrzuje, že útok orientálců bude veden téměř výhradně z jihu. Z tohoto hlediska je nyní možné v překvapivě novém světle pochopit předpověď Maria de Sabata, že invaze (kterou také předvídá) se zastaví ve východní Francii, a předpověď Jeane Dixonové, že dosáhne německých hranic: ona skutečně německo-francouzských hranic dosáhne, avšak - navzdory všem našim logickým úsudkům - ze západu.

VII. 10

Vojsko z Francie a ze severu

Za nevlídným mysem gibraltarským

Za pána z Maine ve vpřed táhne směru -

Zabrat Mallorcu - to je cílem jim.


Toto čtyřverší nám nabízí další detaily o rýsující se námořní strategii Západu. Tak především je organizována chrabrým velitelem z oblasti Maine ve Francii - možná jde o téhož "Herkula", o kterém se zmiňuje čtyřverší IX. 93 - a s francouzskou účastí. To zase buďto naznačuje, že již předtím dojde přes Normandii k nájezdům do severní Francie nebo že uniknuvší francouzské jednotky stráví podobně jako během druhé světové války ono mezidobí v Anglii - anebo obojí. Na rozdíl od dřívějška je však patrně nynějším cílem učinit z Baleárských ostrovů (či z "ostrova barcelonského", jak uvádí Nostradamus) vojenské shromaždiště a vhodnou oblast pro mobilizaci výsadků do oblasti Středozemního moře ve velkém měřítku, podobně jako to předtím učinili sami Asiaté. (Pouhý nálet by na takovou vzdálenost byl koneckonců dosti bezúčelnou operací.)

///. 78

Skotský velitel a šest Němců hravě

Námořníky z Východu zajati jsou:

Gibraltar on přejde a pak v obavě

Předstoupí před íránskou hlavu novou.


V tomto bodě dochází ke zbytečnému vývoji událostí. Jednomu z britských velitelů se nějakým způsobem "podaří" nechat se spolu se šesti německými kolegy na moři zajmout, po čemž bude předveden před nového asiatského diktátora v jeho hlavním stanu v Íránu. Vězeň má opravdu dobrý důvod třást se strachy.

V. 14

Ve Lvu Saturn a Mars. Španělsko vzato

Do zajetí bude vůdcem z Libye.

U Malty dědic zajat bude nato,

Na římské vládce udeří Francie.


Nostradamus zde znovu používá svého obvyklého triku opakovat v obou polovinách čtyřverší stejnou myšlenku, a to i s rizikem, že se jeho celkový smysl stane daleko obtížněji pochopitelným. Podobně jako opominuté Španělsko zůstává alespoň pro tuto chvíli v pokořujícím zajetí, tak i onen "dědic" - možná jde o skotského vůdce zmíněného ve čtyřverší III. 78, který se nezdá být nikým jiným než zástupcem velitele bojových jednotek - bude zajat někde mezi Gibraltarem a Maltou. Na druhé straně je původní francouzský výraz "dědic" ženského rodu: proto Nostradamus buďto mluví o někom úplně jiném, nebo do té doby dojde k pozoruhodnému pokroku v otázce ženských práv.

X. 87

Říši probodnout do srdce ranou

K pobřeží Nice vůdce připlouvá blíž.

V Antibes koště své odloží stranou.

Na moři loupit se nebude již.


Bojové jednotky ve Středozemním moři se vylodí na francouzské Riviéře. Když onen evropský velitel splní svůj úkol vyhnat nájezdníky z moře, zřídí na pobřeží ve městě Antibes svůj prozatímní hlavní štáb.

X. 23

Když jednotky dobudou Antibes zpět,

S nevděčnými lidmi vedou se pře:

Na lodi Monako stýská si hned,

Zatímco Fréjus z moře dobyt je.


Kupodivu však ne všichni osvobození přivítají. Někteří lidé z dlouhé okupace očividně profitovali.

V. 76

V žádném městě jeho základna není -

V Cavaillon, Vaucluse či Carpentrasu.

Z volné krajiny on sleduje dění.

Beze stop prochází každou trasu.


Velitel bojových jednotek si nyní v celém Provensálsku začíná hrát na kočku s myší. Je neustále v pohybu a ze všech stran začíná útočit na nepřítele.

///. 99

Od pastvin Vernegues, alleinských polí

U Durance po horu Lubéronskou,

Obě strany spolu krutě zápolí,

Irák ve Francii ztratí moc svou.


Nostradamus předvídá, že po lítém boji nedaleko jeho vlastního domova v rhónské deltě se karta konečně začne obracet ve prospěch evropských obránců. Okupující nájezdníky opět spojuje s biblickým - a možná také i geografickým - Babylónem.

/. 32

Přenesena bude všechna moc říše

Na malé místo, jež brzy vzrůst má.

Na menší místo v hrabství menším spíše,

Do jehož srdce on žezlo pak dá.


Jakmile bude vojensky zajištěn jihovýchodní cíp Francie, přenese "Herkules" (jedná-li se o něj) vládu nad jednotkami osvoboditelů - a patrně i nad celou Francií - do nějakého doposud poměrně nevýznamného centra v této oblasti.

///. 93

V Avignonu celé Francie pán

Spočine, když Paříž v hrozném stavu.

Tricastin afrických přečká smršť ran.

Lyon po té změně věší hlavu.


Hádanka je rozluštěna. Protože Paříž byla již dříve během tažení fakticky zničena, stává se francouzským hlavním městem Avignon. Bývalý papežský palác bude možná přeměněn v nové správní centrum. Lyon očividně doufal, že se této pocty dostane jemu, a tak je zklamán. Mezitím na východě v horách trvá válečný stav - Tricastin je nynější oblastí départements Drome a Vaucluse.

IV. 21

Nejtěžší změna pro národ celý,

Pro nikoho však k horšímu není.

Lovec mazaný, moudrý, protřelý

Zcela stav měst i venkova změní.


V tomto čtyřverší jsou náznaky toho, že "Herkules" bude prozíravější než jeho druhové a že to bude mazaný stratég, což jsme již ostatně u něj předpokládali.

VIII. 38

Do Avignonu král Blois trůn dá,

Vládu nad zemí opět bude mít.

Celá čtyři sídla na Rhóně má,

Další plánuje v Nole postavit.


Jak se zdá, naznačuje Nostradamus, že "Herkules" má nějakou rodovou spojitost s městem Blois na řece Loiře, bývalým alternativním hlavním městem francouzských králů. Podobnou roli alternativního hlavního města celé Franie nyní začíná hrát město Avignon. Samotný "Herkules" zjevně začíná projevovat určitou královskou okázalost a dokonce extravagantnost. Zmínka města Nola u Neapole naznačuje, že jeho moc se má rozšířit také daleko do Itálie.

VIII. 4

V Monaku přijmou Kohouta franckého.

Kardinál Francie pak k němu přijde.

Řím má se dočkat podvodu těžkého,

Kohout silný, Orel sláb z něho vyjde.


Tato domněnka sílí. Církev a "Herkules" - zde představovaný tradičním francouzským kohoutem - očividně zosnovají nějaké spiknutí, aby ošálili okupační režim v Itálii. Možná se církev rozhodne místo pouhého postávání stranou "Herkula" aktivně podporovat. K této podpoře by mohlo patřit podněcování italských křesťanů k pasivnímu odporu. V každém případě Itálie (pokud onen Orel skutečně představuje Itálii) již brzy na úkor Francie (Kohouta) ztratí svou moc.

IX. 6

Anglickými okupanty všemi

Počestný Guyenne "Anglaquitainem" zván;

Od Bordeaux až po Languedoc zemi,

Říká se Ahenobarbův Occitan.


Britské jednotky nyní v obrovském počtu postupují do vylidněné západní Francie a přenechávají oblast jižně od Garonne místnímu francouzskému vojevůdci, jemuž Nostradamus opakovaně přiřazuje jméno "Ahenobarbus". To je očividně historický odkaz - nikoli však na císaře Nerona, jenž se tak také jmenoval, nýbrž na jeho staršího jmenovce Lucia Domitia Ahenobarba (zemřel v roce 48 př. n. 1.). Tento prominentní římský politik a generál se nejvíce proslavil svým vášnivým odporem proti vzestupu Julia Caesara a jeho kliky. A poté, co senát jmenoval Ahenobarba namísto Caesara velitelem vojsk v Galii, uskutečnil Caesar ono slavné překročení Rubikonu a sám táhl na Řím. Ahenobarbus byl poté, co se s ním v Itálii střetl, zajat a posléze propuštěn, načež okamžitě vyvolal v Marseille novou revoltu a byl v boji zabit. Tím, že se Nostradamus o novém guvernérovi jižní Francie zmiňuje jako o "Ahenobarbovi", nám o něm mnohé prozrazuje. Jeho hlavním životním cílem je osvobodit své poddanství od arogantního dobyvatele a diktátora - v tomto případě tedy podle všeho asiatského - přičemž jeho hlavní mocenská základna leží v Provensálsku, pravděpodobně ve městě Marseille. Odtud tedy slovo Occitan - jedná se o místní výraz, oblíbený mezi separatisty, jenž označuje cokoliv, co se týká území Languedoc a obzvláště Provensálska a jeho jazyka.

/. 79

Bazas, Lectoure, Condom, Auch a Bayonne

Vedou bouřlivé právní rozbroje:

Agen a Bordeaux, Toulouse, Carcassonne

Zničeny, když zas chtějí do boje.


Ne všichni jsou však spokojeni s novým rozdělením provincií. Dokonce dojde i k ozbrojenému odporu, jakkoliv špatně je zpočátku organizován. Potenciální osvoboditelé zjistí, že obzvláště na jihozápadě se místní městské správy nanejvýš zdráhají vzdát se své neprávem nabyté moci. Možná byly ovlivněny velkým počtem bývalých afroasijských invazních jednotek, které již v oněch místech zapustily kořeny. Neustále dochází k půtkám a bouřím. Jejich výsledky jsou však vždy katastrofální.

IV. 79

Pryč, ó, krvi královská! V Montheurt,

Mas,Aiguillonu, Landes lidí z Bordeaux řady,

V Navaře a Bigorre válečníků sta.

Žaludy korku jíst budou se hlady.


Povstání se šíří a jeho centrem je Bordeaux. Poslední řádek naznačuje, že příčinou nepokojů je možná hlad - pokud ovšem Nostradamus nemá ve skutečnosti na mysli to, že odpadlíci jsou hladoví po boji. Věštec zde znovu naznačuje, že do událostí bude nějakým způsobem zapleten bývalý francouzský královský rod.

IV. 44

V Limoges, Castres, Mende, Rodei, Milhaud, Cahors

Vůdcům dvěma týden nese neštěstí.

Nočním útokem Bordeaux započne vzdor.

Pro Perigord zvuk zvonu je zvěstí.


V tomto mimořádném čtyřverší sepsaném (příhodně) směsicí francouzštiny a provensálštiny naznačuje Nostradamus, že za dobu ne o mnoho delší než týden bude pravděpodobně velká část jihozápadní a střední až jižní Francie opět ve zbrani.

/. 90

Poitiers s Bordeaux, když zvony řičí,

Armádu mocnou vyšlou k Langonu.

Proti Francouzům severákfičí,

Když monstrum hnusné vyjde z Orgonu.


Dochází tedy k rozličným revoltám, které na nově zkonsolidovaném jihu dohromady vytvářejí krvavou občanskou válku mezi odpadlíky a jejich krajany. Je možné, že útočníci zase vidí nově příchozí téměř jako nájezdníky. Skutečná podstata či totožnost onoho "monstra z Orgonu" - jenž leží na jihovýchodě Francie poblíž Nostradamova rodiště ve městě St. Rémy - je problematická.

XII. 65

Neustávat zuřivec je přinutí.

Zbabělci! Do Langonu přichází děs.

Kop jeden tisíc dalších si vynutí.

Garonne s Gironde nepotkal strašnější běs.


Oběti útoku se přirozeně ze všech sil snaží ubránit se. Výsledkem jsou značné ztráty.

///. 45

Pět cizinců, jež zjeví se v kostele,

Krví potřísní posvátnou jeho zem.

Předzvěst to strašná pro Toulouse je celé Toho,

kdož zvyklosti přišel změnit sem.


Objevují se známky toho, že představitelé cizích zemí budou spěšně intervenovat a pokusí se v toulouské katedrále vyjednat mír. Jejich diplomatická imunita však bude krutě porušena novým vládcem tohoto města.

X. 5

Albi a Castres utvoří nový svaz,

Vedený vojákem portugalským.

Toulouse a Carcassonne postaví jim hráz,

Z Pyrenejí vůdce mračí se k nim.


Přinejmenším dvě města v této oblasti se rozhodnou postavit rebelům na odpor a dokonce přivolají na pomoc zahraničního spojeneckého generála. Nicméně jsou přemožena.

IX. 46

Pryč! Toulousští rudí, utečte z dění

A učiňte pokání obětní.

Pán zla, jenž předstíral mysli zmatení,

U skrčen leží, jak proroctví zní.


Nostradamus zde znovu označuje to, co se zdá být novým loutkovým režimem na jihozápadě Francie, jako "rudí". Pouze samotné události snad budou moci plně vysvětlit třetí a čtvrtý řádek. Sluší se připomenout, že v Nostradamově době mělo město Toulouse skutečně senát či parlament zmiňovaný ve čtyřverší IX. 72 a že jeho členové byli navíc oděni do rudé barvy. Jinými slovy, je možné, že Nostradamus je ve svých předpovědích ovlivněn událostmi a charakteristikami své doby - ačkoliv je stejně dobře možné, že dějiny, v což sám neochvějně věřil, mají silný sklon se opakovat.

IX. 72

Znovu svaté chrámy znesvěceny jsou,

Na čemž se senát v Toulouse usnese.

Dva- či třikrát když Saturn skončí pouť svou,

Jiný druh lidí jaro přinese.


Nové místní vlády na jihozápadě Francie budou zajisté protikřesťanské. Navíc Nostradamus očekává, že budou vládnout velmi dlouhou dobu. Vždyť vzhledem k tomu, že doba oběhu Saturnu kolem Slunce je dvacet devět a půl roku, bude zřejmě trvat šedesát až devadesát let, než se věci podstatně změní k lepšímu a místní vládci budou vypuzeni blíže neurčenými cizinci -se vší pravděpodobností k tomu tedy dojde přibližně na konci jedenadvacátého století (byť se to možná zdá být neuvěřitelně pozdě).

XII. 24

Mocná pomoc, jež přichází z Guyenne,

Hranice dosáhne u Poitiers.

Lyon vzdá se Montleulu a Vienne,

Vydrancován bude lidmi všech věr.


Mezitím osvoboditelé pokračují v generálním postupu. Na západě Francie dosáhne britská invaze své zřejmé hranice. Na jihovýchodě je Lyon konečně dobyt obchvatným pohybem vedeným z měst Montleul (severovýchodně od něj) a Vienne (v údolí Rhóny na jihu).

IX. 69

Na vrcholku 1'Arbresle a hoře Býčí

Hrdí z Grenoblů budou schovaní.

Bouře ve Vienne nad Lyonem ryčí,

Kobylek není již třetina ani.


Je zřejmé, že po celou dobu okupace funguje v horách severozápadně od Lyonu makistický odpor. Ze zřejmých důvodů se Nostradamus snaží zašifrovat místo jejich úkrytu, když v původním textu okázale ukazuje na jakýsi blíže nespecifikovaný vrcholek poblíž měst Bresles a Bailleul v severní Francii (Nostradamus píše Bailly, jež leží v oblasti Paříže). Výraz "bouře" ve třetím řádku se samozřejmě týká spíše pokračujícího krupobití kulek a střel nežli krupobití přírodního. V této fázi tažení zůstává ve Francii již méně než třetina původních asiat-ských okupantů (o nichž Nostradamus znovu hovoří jako o "kobylkách").

IV. 12

Vojska smetena, v útěk obrácena,

Nepokračuje již štvanice smělá.

Počty sníženy, moc jejich ztracena,

Z Francie budou vyštvána zcela.


Francie je tedy konečně osvobozena od nájezdníků a jednotky osvoboditelů nastupují krátké období zaslouženého odpočinku.

VII. 4

Mocný generál z Langres v Dole je v obklíčení -

Chlubí se kolegy z Autunu, Lyonu -

Ženevští, Mirandelští, Augsburgští připraveni

Alpy přejít a táhnout na Anconu.


Koalice dále nabírá sílu. I přes nezdar v oblasti Dole na úpatí Alp čeká koalice Švýcara, Němců a Portugalců pouze na signál k překročení italských hranic a vyšívání nájezdníků zpět ke svému původnímu předmostí na italském pobřeží Jaderského moře.

VII. 31

Z Languedocu, Guyenne deset tisíc

Přichází přes Alpy přejít jich zas.

Pak směrem k Aquinu a Brindisi Savojci jdou,

však Bresse zláme jim vaz.


Nejen francouzské jednotky z Ahenobarbových panství, ale i Britové dále ze západu se nyní připravují k tomu, aby spojili síly s těmi, jež jsou blíže po ruce, překročili přes Alpy zpět do Itálie a hnali nepřítele po celé délce tohoto poloostrova.

IV. 23

Členové úderných jednotek mořských

Dlouze spočinou v bezpečném kotvišti.

Herkules spálí pak přístav janovských,

Hořčík, síra, vápno když vzduchem sviští.


Do hry nyní znovu vstupuje velitel komanda operujícího ve Středozemním moři (potvrzuje se zde, že jde o již dříve zmíněného "Herkula"). Jako by se pokoušel napodobit původní "oheň z nebes" orientálních vojsk, vede útok na janovské břehy (pokud je má hypotetická identifikace napadeného přístavu ve čtyřverší II. l správná) s čímsi, co se zdá být jakousi zápalnou zbraní -jejíž chemismus vyjadřuje Nostradamus výrazem "řecký oheň", což byla původně "tajná zbraň" používaná jak Řeky, tak Byzantinci.

V. 35

Kámen těžký žaludek slabý tíží,

Města u moře srpkovitého.

Přes mlžný déšť britské loďstvo se blíží,

Využít šanci: ve válce pán jeho.


Tak jako všude jinde i zde však onen "mlžný déšť" naznačuje, že se janovské okupační jednotky pokusí odrazit útočící flotilu chemickými či biologickými zbraněmi.

IV. 37

Francouzi chvatně přes hory táhnou,

Milán jimi zakrátko obsazen bude.

Vojska nejzazších břehů dosáhnou.

Z Janova, Monaka plují lodě rudé.


Na pevnině zatím boj postupuje přes Alpy a do severní Itálie. První řádek může naznačovat nasazení výsadkových oddílů. Podíváme-li se dopředu, předvídá Nostradamus i tomuto tažení úspěch. A zjevně tak činí i Asiaté, když spěšně začínají stahovat své námořní jednotky.

VI. 79

U Ticina ti, jež od Seiny jsou,

Či od Loiry, Gironde, Saóne, Garrone, Tain

Za Alpami předmostí dobudou.

Pádu dosáhnou a zenou se ven.


Po úspěšném překročení řeky Ticino se jednotkám osvoboditelů otevírá Lombardská nížina.

II. 26

Vůdci, jenž poté prohraje svůj boj,

Když město službu prokáže v něčem,

Od Ticina k Pádu uprchne voj,

Kde zemře vodou, ohněm či mečem.


Zkáza je dovršena a jakési vnitřní hašteření na straně Asiatů ji jen podtrhuje.

VI. 3

Když Keltu řeka u nohou leží,

V celé Říši velký spor se strhne.

Modlit se bude za pomoc knězi.

Korunou míru pak opovrhne.


Když "Herkules" vede své tažení do Itálie, za jeho zády dochází k nepokojům, které se pokusí uklidnit s pomocí čerstvě znovuzaložené církve. Zřejmě se proti pokračování tažení ozývají silné hlasy, ať již na základě důvodů morálních či možnosti těžkých ztrát. "Herkules" však zajisté vůbec nemá v úmyslu odvolat útok jen proto, aby si doma zajistil mír.

VI. 16

Z toho, co Jestřáb musí odevzdat

Vojskům z Normandie, Picardie,

Z Černého lesa benediktský řád,

Učiní hostinec Lombardie.


Toto čtyřverší je dosti záhadné, ale zdá se, že naznačuje, že jedna z bašt arabského vládce v severní Itálii bude předána k užívání benediktýnskému řádu církve, možná jako středisko pro uprchlíky.

V. 22

Než vládce Říma duši vypustí,

Vojsky u Parmy past spuštěna bude.

Teror v řadách vojsk cizích se spustí.

Na dva rudé pak jedna židle zbude.


To, co následuje, vypadá jako mohutná tanková bitva, jež v nepřátelských řadách bránících jižní hranice Lombardské nížiny vyvolá další paniku. V důsledku toho je nepřátelský vůdce této oblasti donucen přesunout svůj štáb na velitelství svého nadřízeného v Římě. Tomu však očividně nezbývá příliš mnoho času.

VIII. 7

Milán a Vercelli zvěst tu rozhlásí:

V Pavii mír vyhlášen byl všem.

Sienští tonou, florentští žár hasí.

Mocný padne s května příchodem.


I přes pokračující konflikt dále na jihu přinese pozdní jaro do severní Itálie mír.

IV 36

Ve Francii opět hry pořádají,

Když v tažení na Milán vítězi jsou.

V západních horách vůdci pouta mají:

Římané, Španělé strachy uprchnou.


Jako oslava je ve Francii znovu zavedena masová zábava antického typu - pokud se ovšem nejedná o obnovení modernější formy olympijských her. Na jihozápadě v Pyrenejích však konflikt stále není u konce. "Římany" a "Španěly" jsou podle všeho prchající zbytky asiatských invazních jednotek.

///. 43

Vy od Tarnu, Garonne a Lotu, bděte!

Nechť Apeniny vaši pouť zastaví.

U Říma, Ancony do hrobů jdete.

Černý Vlnivous pomník vám postaví.


Boj však nebude snadný. Spojenci pravděpodobně při svém pokusu ztéci obě pobřežní křídla ve střední Itálii utrpí těžké ztráty. Jak uvidíme, je výraz "Černý Vlnivous" Nostradamovým popisem ještě proslulejšího "Herkulova" následníka, na něhož připadne úkol dovést válku do konce a vztyčit veškeré takové pomníky, jejichž stavba se následně bude zdát vhodnou.

///. 32

U Toskánska ohromná pole smrti,

Od Aquitaine čekají na mrtvé své,

Když okolí Německa válka zdrtí

A rozšíří se do země mantovské.


Nostradamus obrací pozornost domů. I když spojenci směřují přes Lombardskou nížinu na jihovýchod směrem k pobřeží Jadranu, dá se očekávat tuhý odpor a těžké ztráty. Varování ze čtyřverší III. 43 tedy platí: ti, jež nechtějí riskovat život či zdraví, by měli učinit vše pro to, aby mohli zůstat stranou.

///. 38

Jednotek soků i vojsk francouzských

Za horami ztráty ohromné jsou.

Šest měsíců poté, ještě ve žních,

Jejich vůdcové smlouvu uzavřou.


Jako u Nostradama vždy, i tentokráte se objevuje na konci tunelu světlo, jakkoliv nesnesitelně temný se tunel ve své době zdál být. Pouhých šest měsíců po oné vražedné jarní ofenzívě v severní a střední Itálii budou zbytky asiatských nájezdníků jednat se spojenci o kapitulaci.

V. 50

V roce, kdy francouzští bratři dospějí,

Jednomu lénem je Itálie:

Cesta k Římu volná, kopce se chvějí:

On táhne na vůdce Arménie.


"Herkules" tedy může do střední Itálie postupovat prakticky bez odporu. Přitom se zdá, že má mladšího bratra, jenž právě dosáhl zletilosti. Později o něm možná ještě uslyšíme.

IX. 2

Poslyšte, jak zní i římské hory řev:

" Pryč! Opusťte drásanou zemi svou!

Šíří se hněv, rudých prolita krev,

Když z Prata, Rimini, Colorna jdou."


Zatímco sužovaní obyvatelé Itálie jsou v kvazibiblickém stylu upozorňováni, aby se drželi při zemi, armády osvoboditelů se probíjejí směrem k Římu, aby nakonec vyhnaly okupační jednotky z celé země. Pokud výraz Columna v posledním řádku není anachronickým odkazem na rod Colonnů v Římě šestnáctého století, pak se zřejmě týká města Colorno severně od Parmy.

II. 16

Neapol, Palermo, Syrakusy

Noví ovládnou po blescích nových též;

Neb nyní Londýn, Brusel, Gent, Súsy

Triumfovat budou, když skončena ta řez.


Jednotky osvoboditelů nakonec zbaví nájezdníků celou Itálii a Sicílii, byť až po dalších mohutných bombardováních. Jinak řečeno je západní Evropa opět svobodná, snad s možnou výjimkou Iberijského poloostrova. Záhadný výraz Suses v původním textu by mohl označovat město Suze-sur-Sarthe poblíž Le Mans, Suze-la-Rousse u Avignonu či Sus ve Švýcarsku - neřkuli město Susa na severozápadě samotné Itálie. Nostradamus však toto slovo zatvrzele píše s písmenem "s" na konci (což nebylo vynuceno potřebou rýmovat, neboť toto písmeno přidává i k výrazu Syracusé), čímž naznačuje, že má na mysli "Sussex". Jinými slovy se tento řádek týká především spojenectví Britů a Belgičanů.

IX. 33

Římu i Dánsku vládne Herkules,

Jenž vůdcem Galie také je zván.

Benátky, Itálii přepadne třes:

Neboť prý nade vším král je a pán.


Moc získaná "Herkulem" se stává stále zřejmější. V tomto předjímajícím čtyřverší ho Nostradamus začíná brát nejen jako hrdinu-dobyvatele, ale téměř jako samotného krále. Území, jež ovládá, je zajisté obrovské. Výraz "trojdílná Galie" v původním textu se zdá být odkazem na slavnou první větu Galské války Julia Caesara, jež se týkala celé Francie i Belgie.

VIII. 78

Žoldák, ten se zkrouceným jazykem,

Ke svatému chrámu dorazí sám:

Když pak kacíře vyžene s křikem,

Obnoví ten kdysi válčící chrám.


Jistý důstojník osvobozeneckých sil nakonec dosáhne samotné baziliky svatého Petra a dá si za úkol znovu ji otevřít.

X. 80

Když v říši vládcem Král velký má být,

Dík zbraním brány z bronzu vidět jsou,

Jež Král ten s vůdcem zas má otevřít.

Den jasný je, byť loďstvo pod vodou.


Tato vysoce symbolická událost je "Herkulovi" a jeho velícímu poradci i přes všechen chaos a destrukci kolem nich zdrojem obrovského uspokojení.

X. 27

Herkules a ten, jenž číslo má pět,

Nepřátelským aktem kostel otevřou:

Orla, meče, klíčů nevídaný střet:

Ascanus, Julius, Clement odmítnou.


Jak se zdá, toto čtyřverší podobným způsobem předvídá odhodlaný pokus o znovuotevření baziliky svatého Petra v Římě z moci zbraní "Herkulovým" jménem. Je však zřejmé, že to způsobí obrovskou roztržku mezi církví na straně jedné ("klíče" jsou zřejmě papežskými klíči od baziliky) a armádou a státem na straně druhé. Poslední řádek může naznačovat, že úřad papeže je nabídnut třem různým kandidátům, z nichž všichni ho však odmítnou. Z podivného prvního řádku se zase zdá, že se Nostradamus nezmiňuje pouze o "Herkulovi", nýbrž i o jiném muži (snad o onom poradci z předchozího čtyřverší), v němž jako by viděl člověka z linie francouzských králů - konkrétně pátého, zřejmě se zvláštním jménem. Je-li tomu tak, pak o něm bezpochyby ještě uslyšíme...

IX. 84

Když zdroj a původce pozná dle stop,

Odhalen, Král pak dovrší řez svou.

Voda pak odhalí z mramoru hrob

Velkého Římana pod Medusou.


"Herkules" tedy odhaluje svou plnou moc, když vystopuje svého úhlavního nepřítele, a to v okamžiku, kdy přírodní jevy odkryjí tajemství z minulosti. Nostradamus tak má znovu skvělou příležitost dát průchod své vášni pro začleňování stejných myšlenek paralelně do obou polovin svých čtyřverší.

VI. 66

Ten, který sektu obnovit přijde,

Najde velkého Římana kosti.

Z mramoru hrobka na světlo vyjde,

Když v dubnu zem se otřese dosti.


Téma pokračuje. Poté, co dojde k lokálnímu zemětřesení, bude pokus o znovuzaložení vatikánské vlády v Římě poznamenán odhalením něčeho, co mnozí vykladači považují za hrobku svatého Petra. Symbol Medusy v předchozím čtyřverší však hovoří proti takovéto identifikaci.

///. 65

Hrob naleznou Římana mocného:

V chrám papež nový vstoupí druhý den.

Senát však volbu překazí jeho.

Z kalichu svatého je otráven.


Pokus o znovuzaložení Vatikánu nadále vyvolává bouřlivé spory. Den po významném objevu je zvolen nový papež, ten je však promptně otráven, zjevně na popud nového italského parlamentu. Jakýkoliv pokus o návrat k dřívějšímu církevnímu režimu podle všeho narazí na mohutný odpor lidových mas, téměř jako by tento režim byl viněn z katastrofy, jež krátce předtím postihla Evropu.

///. 40

Opona znovu nahoru letí,

Sítě rozhozeny, kostky vrženy.

Však hned ten první cítí přepětí,

Když luky dávno již opotřebeny.


Snad aby uklidnil veřejné mínění, pokusí se nyní "Herkules" znovu vzkřísit starořímský systém "chleba a her". Starověká zábava se však ukáže být nad síly prvních účastníků: jak Nostradamus ukazuje pomocí metafory, jež byla v jeho době daleko známější než nyní, staré luky se těžko natahují - starověká cvičení jinými slovy vyžadují fyzickou zdatnost, která se již dávno vytratila a bude muset být pomalu obnovována.

X. 79

Nový háv dají starým cestám všem:

S žalmy půjdou do Memphisu starého,

Když s chvěním dozví se moře i zem

O rozkazech Herkula galského.


Také v ostatních směrech se "Herkules" velice snaží znovuvzkřísit antickou minulost. Mnoho úsilí je věnováno navrácení bývalé slávy starověkým římským cestám a ulicím, přičemž dochází k obnově komunikačních spojení vůbec.

//. 71

Dřív vyhnanci, teď plují k Sicílii

Před smrtí hladem zachránit cizáky.

Svítání sice s Francouzi se míjí,

Sám Král však poté k nim přidá se taky.


Zdá se, že italské protiválečné skupiny náhle vyvinou soucitnou iniciativu, aby poskytli pomoc nepřátelům, kteří jsou usazeni v jejich vlastní zemi na Sicílii a byli svými asiatskými vůdci dlouho zanedbáváni. Po svých nedávných zkušenostech se Francouzi k této iniciativě přirozeně odmítají připojit, a to i přes ujišťování o podpoře. Zapojit se na vlastní zodpovědnost do akce se však k velkému překvapení všech rozhodne samotný "Herkules".

IV. 95

Vláda vůdců dvou nemá dlouhé trvání.

Válčí po třech letech, sedmi měsících,

Až v zemích dvou vestálských dojde k povstání.

V Bretani vyhraje válku mladší z nich.


Toto čtyřverší je krajně vágní. Naznačuje zřejmě, že dva spoluvelitelé spojeneckých jednotek se nyní tím nejdramatičtějším způsobem pohádají. Roztržka (možná i vojenská) se rozšíří po celé osvobozené Evropě, dokud země, jež se zdají být Itálií a Řeckem, neodmítnou se jí nadále účastnit a spor tak neukončí. Geografický rozsah této půtky se zdá být potvrzen skutečností, že mladší z velitelů si získá slávu v severozápadní Francii, přičemž také na východě (jak uvidíme) budou mít boje strašlivé důsledky.

K 23

Dva kontinenty šťastné se spojí,

Když jiní do války budou se hnát.

Africký vůdce strašně se bojí,

Než na moři padne triumvirát.


Nostradamus blíže neidentifikuje ony dva kontinenty, avšak dobrými kandidáty by mohly být Evropa a Amerika. Vyložené hrůzy toho, co probíhalo ve Francii a Itálii, zřejmě v určité fázi vyvolaly transatlantskou intervenci. Pokud ano, pak je naprosto pochopitelné, že nový velitel Orientálců se třese strachy. Výraz "duumvirát" se zřejmě týká dvou výše zmíněných velitelů, jejichž spor se nakonec rozšíří až k samotnému Středozemnímu moři. Žádný div, že onen orientální vůdce si nyní může na chvíli vydechnout.

VI. 58

Dva nyní si vzdálení vladaři,

Když slunce zastíní měsíční svit,

Rivaly jsou si, spolu se sváří,

Teď když Siena může svobodně žít.


Konflikt, jehož hřmot již pocítila celá nově osvobozená Evropa, vypukne konečně naplno. A sotva si někdo jen na chvilku oddechne, již oni dva velitelé využijí příležitosti k vyvolání sporu. Zřejmě se jedná o samotného "Herkula" a jeho pomocníka a potenciálního nástupce.

VI. 95

Jistý klepař mladšího napadne,

Když činy válečné ovládnou vše.

Starší neměl v mnohém prsty žádné,

Však brzy z království stanou se dvě.


Je obtížné říci, zda se toto čtyřverší týká zmíněného sporu. Pokud však ano, pak by mohl být "Herkules" oním "starším", tím "mladším" pak jeho budoucí nástupce. V každém případě rozepře pravděpodobně roztrhne celé zřízení.

//. 34

V bezcitném boji, jemuž rovno není,

Druzi vytáhnou blyštivé zbraně své.

Zraněni, uraženi, rozpolceni,

Francii uškodí těžce jejich pře.


Rozepře je hluboce osobního rázu a nemusí nezbytně mít žádnou souvislost s vojenskými záležitostmi. Jak však uvidíme, ukáží se její důsledky být nesmírně dalekosáhlými.

V. 65

Aby uklidnili šlechtice své,

Stáhnou radu na moři i souši:

S podzimem Ženeva, Nice zjeví se,

Proti svým pánům spojit se zkouší.


Detaily jsou krajně zmatené: u podobných rozepří má Nostradamus často sklon dávat do popředí méně významné věci. Avšak zdá se, že dva hlavní protagonisté budou v určité fázi svými kolegy dotlačeni k tomu, aby ukončili bojové akce, byť pouze dočasně. Naléhavost dohody je jen podtržena, když se místní posádky začínají přidávat.

VI. 7

Norsko, Rumunsko, ostrovy britské

Dík dvěma bratrům své si zakusí.

Mocný pán Říma krve francouzské

Bezpečí v lesích vyhledat musí.


Toto čtyřverší doplňuje celkový obrázek poněkud více. Soudě podle zemí uvedených v prvním řádku má činnost oněch dvou "bratrů" strašlivé důsledky pro evropské spojence na severu a východě. Znovu se zde však naznačuje, že jejich spor se rozšíří až ke Středozemnímu moři. Nakonec bude velký "Herkules" donucen uprchnout a s ním (jak odhaluje původní text) i jeho armády.

V. 45

Velkou Říši čeká zpustošení,

Moc sídlí v lesích Ardén, v nichž zima.

Bastardi starším jsou rozděleni,

Ahenobarbus pak vládu třímá.


Přinejmenším na chvíli budou důsledky ničivé. Nová vláda na evropském kontinentu je přerušena, její vůdce (zřejmě "Herkules") pak donucen vyhledat útočiště na francouzsko-bel-gické hranici. Nakonec však zasáhne jistý starší velitel, aby spor ukončil. Možná se jedná o samotného "Ahenobarba". Ten nyní každopádně převezme plné velení. Není-li Nostradamus oněmi dvěma protagonisty znechucen natolik, že výrazem "bastardi" označuje právě ty, pak je význam třetího řádku nejasný.

//. 38

Mnoho jich bude zatraceno zcela,

Když oba vůdcové usmíří se.

Jednoho potká věc tak neveselá,

Že jejich svazek znovu vzkřísí se.


Roztržka bude mít nicméně těžké důsledky pro všechny zainteresované - a v neposlední řadě i pro ony dva svářící se vůdce. Jeden z nich již očividně není schopen připustit skutečné znovunavázání jejich dříve přátelského vztahu - nebo ho snad postihne nějaké další neštěstí.

VIII. 5

U Borne a v Breteuil lampy, svíce září.

Všude hostí ho zdobné kostely.

K Luzernu kanton obrátí se tváří,

Když Kohoutu je rakev postelí.


Nyní vidíme, proč. "Herkules" očividně zemřel nebo byl zabit, patrně někde na východě. Jeho rakev je dopravena do středního Švýcarska, přičemž je na této cestě na různých místech vystavována. (Existují dvě města jménem Breteuil, přičemž jedno z nich leží jižně od Amiens v jihovýchodní Francii, nedaleko od Arrasu a St. Quentinu; pokud jde o Borne, pak nejde-li o název vesnice v Nizozemsku či o záměnu za švýcarský Bern v důsledku tiskové chyby, pak se pravděpodobně jedná o řeku Borne v oblasti francouzského města Annecy.)

V. 21

Po smrti panovníka římského

Se těm, jimž pomáhal za vlády své,

Dostane lupu ukradeného.

Smrt však vystaví v odiv poctivé.


Jak se zdá, zemřelým je skutečně "Herkules", avšak nyní se ukazuje, že jeho režim byl natolik zkorumpovaný, že jakmile zemře, jeho kumpáni se bezostyšně pokusí sebrat všechno jen pro sebe. Je možné, že především tato zkorumpovanost byla důvodem onoho smrtelného sváru.

IV. 14

Když náhle přijde smrt prvního krále,

Vše se změní, moci ujme se jiný,

Dříve či později, mladý však stále,

Moři i souši vládnou jeho činy.


Nakonec však na jeho místo nastoupí následník. Jak snad naznačuje čtyřverší X. 26, nezdá se, že půjde o onoho posledního "Herkulova" oponenta, nýbrž o veskrze nového vůdce. Nostradamus naznačuje, že byť mladý, musí dříve či později dosáhnout vrcholu. Slibuje také, že rovněž půjde o chrabrého vojenského vůdce.

V. 74

Z francouzské krve králů se zrodí,

Germánské srdce, na němž moc bude lpět.

Araby ze země vyprovodí,

Dřívější slávu církvi získá zpět.


Nostradamus jde dále. Jeho krev má být Troyen - jinými slovy bude pocházet, jak se u francouzských králů uvádělo, z Trójského priamátu. Zároveň také bude nějakým způsobem Němec. Člověk tak má tedy dojem, že se podle Nostradama nestane ničím menším než faktickým převtělením samotného Karla Velikého. Jeho osudem je zbavit konečně Francii nájezdníků a navrátit církvi její bývalou slávu.

V. 39

Narozen z rodu pravé lilie,

Z rodu slavného, jenž má mnoho let,

Co dědic jede do Itálie,

Jeho erb kvete jak florentský květ.


Nehledě na to, že má francouzské a německé předky, má nyní po "Herkulovi" zdědit i Itálii.

V. 41

Zrozen ve stínu, kde slabé světlo je,

V moci a bohatství vládnout bude.

Rod svůj obnoví z dávného zdroje,

Když místo bronzu zlato je všude.


Jeho vyhlídky se zdají být bezmála pohádkové. Jako raketa z neznáma má vystřelit do takových výšin, že bude vynikat nad celým světem.

X. 26

S úspěchem mstu za švagra učiní:

K moci nastoupí, když hodlá se mstít.

Ze smrti jeho jiné obviní.

Brit dlouho Francouzi věrný má být.


Nejenže má nový vůdce k "Herkulovi" vztah: svých silných citů vůči smrti příbuzného využije jako motivace a omluvy pro to, že těchto událostí sám využije.

IX. 41

Jindřich sám pánem Avignonu je.

Z Říma se stížnostmi přichází psaní,

Poslové z Canina doručí mu je:

Carpentras černému se neubrání.


Na tomto místě je nám představeno jméno nového vůdce. Nostradamus jej opakovaně píše jako "Chyren" - všeobecně se předpokládá, že jde o anagram jména Henryc či Henricus ("Jindřich"). Je zde náznak toho, že dříve vykonával funkci správce Avignonu, a tak měl po smrti "Herkula" dobrou výchozí pozici k převzetí moci. A pokud ten před svou smrtí daleko severovýchodněji odtud umístil své sídlo do Říma (koneckonců je ve čtyřverší VI. 7 popisován jako "pán Říma"), pak by to mohlo vysvětlovat ony hořké stížnosti z tohoto města, zvláště pak ve světle až chorobné zkorumpovanosti, popisované výše. Ve městě Carpentras v rhónské deltě mezitím dojde k místní vzpouře proti novému režimu, jež bude vedena černým, non-konformním generálem s názory spřízněnými prominentům místních režimů na jihozápadě Francie.

VIII. 54

Když s Muslimy souhlasí s manželstvím,

Jindřich nakloní si jejich řady.

Arras, St. Quentin vynutí si tím.

Španělsko význam má druhořadý.


Avšak Jindřich není jen vojákem. Bezpochyby je také mistrným diplomatem schopným k dosažení svých cílů použít jak vojenské síly, tak i slov a slibů. V tomto případě se jeho původním cílem zdá být vykořenění stále přežívající kapsy asiatského odporu u města Breteuil, v níž možná vězí příčina skonu jeho předchůdce. Zároveň také patrně podnikne kroky k tomu, aby donutil nájezdníky stáhnout se definitivně z oslabeného Iberijského poloostrova.

IV. 3

Bourges, Arras ti z východu opustí.

Gaskoňci na vlastních nohou se bijí.

V Španělsku do boje rhónští se pustí

U hory v Saguntu krev však prolijí.


Ona poslední kapsa asiatského odporu se tedy zhroutí. Až přijde čas, mají Jindřichovy jednotky postupující podél španělského pobřeží Středozemního moře slavně zvítězit ve stínu hor poblíž města Sagunto. Avšak jeho pozornost si mají nejprve vyžádat jiné záležitosti...

/. 99

Své dny nerad sám tráví mocný Král,

Se dvěma králi družit se má sklon.

Jaká podezření tím vyvolal!

Litujte děti z okolí Narbonne!


Na jihozápadě Francie nadále zuří rebelie - patrně jde o jakési reziduum po předchozí okupaci, možná podněcované stále přeživšími asiatskými režimy za španělskou hranicí. Nostradamus naznačuje, že její důsledky pro budoucnost mohou být nepříjemné.

VII. 12

Mladší bratr skončí válku a spor,

Však osudu nechá polepšené.

Sevření uniknou Moissac, Cahors:

Lectoure je odrazeny Agen zpleněn.


Na tomto místě je Jindřich popisován tak, jako by byl "Herkulovým" mladším bratrem: to je samozřejmě možné, zvláště když Nostradamus Jindřicha výše popisoval jako "Herkulova" švagra. Každopádně je na jihozápadě Francie potřeba uzavřít mnoho nedokončených vojenských akcí.

IV. 72

Mocnost severní u Lectoure, Agenu,

V St. Felix diskusi vede o dění.

Z Bazas v dobu špatnou přijdou na scénu,

Condom, Marsan dobýt bez otálení.


Ve snaze vyhnout se dalšímu krveprolití se Jindřich znovu pokouší použít svých vyjednávačích schopností, přičemž využívá skutečnosti, že jedno křídlo jeho vojsk se stále drží u Condomu a Mont-de-Marsanu.

IX. 92

Do Villeneuve vstoupit král přeje si též,

Aby nepřítele zdolal a sklál.

Volný zajatec mnohým sdělí lez.

Venku v dálce značné zůstane král.


Znovu se setkáváme s Nostradamovým cité neufue, jež jsme již dříve identifikovali jako Villeneuve-sur-Lot. Nepřátelé jsou po všech stranách, a tak musí Jindřich stále našlapovat opatrně.

IX. 15

U Perpignanu zadrží rudé,

Zevnitř vysáté pryč je odvádí.

Tři roztrhají, pět hlady bude,

K čemuž biskup i pán z Bourgogne navádí.


Vůdcové místních povstání jsou nicméně zajati a vystaveni skutečně hrubému zacházení. V té době začne patrně cenit zuby také pomstychtivá místní církevní hierarchie.

X. 11

Nejmladší se dere s vojsky všemi

Pod Jonchěres a skrze bránu jeho,

Aby poté nad Pyrenejemi,

Čekal generála perpignanského.


Je obtížné rozluštit tuto další fázi tažení, avšak zdá se, že Jindřich povede své jednotky z Limoges směrem na jihozápad se záměrem přejít přes jeden z pyrenejských přechodů do Španělska.

VI. l

Kolem Pyrenejí ohromný shon,

Když cizinci králi na pomoc jdou.

U chrámu v Mas ďAgenais a u Garonne

Římský pán s bázní se brodí vodou.


Na jihozápadě zároveň dochází k mohutnému očistnému tažení, jež nejde zcela podle Jindřichova plánu. Oněmi "cizinci" mohou být anglické okupační jednotky z Guyenne. V jisté fázi uvízne Jindřich či jeden z jeho místních velitelů v bažině a obává se o přežití. Zdá se, že počasí v té době bude mimořádně vlhké.

//. 17

Místo panny cudné hledá se všude

Nedaleko od Elne a Pyrenejí.

Ten Velký v kufru tam odnesen bude.

Řeky na sever mrznou, révy tlejí.


Jak špatné počasí pokračuje, u Perpignanu blíže Středozemnímu moři se události vyvíjejí dále. Zdá se, že tělo vůdce povstání je dopraveno na místo nějakých starověkých románských rozvalin. Je však také možné, že se na ono místo tímto způsobem tajně dostane jeden z Jindřichových generálů.

II. 48

Přes hory vojsko za hranice jde,

Když Saturn ve Střelci, Mars v Rybách má lpět.

Pan jejich na šňůře pověšen je,

V hlavicích ve tvaru ryb ukryt je jed.


Také toto čtyřverší je obtížné rozluštit, avšak alespoň nabízí určitý druh datování - ačkoliv výpočty, jež byly doposud provedeny, nám nenabízejí nic slibnějšího než 13. červenec 2193. (Možná byla věnována nedostatečná pozornost Nostradamově tendenci zašifrovávat ve Vergiliově stylu slovosled.) A čí vůdce vlastně bude pověšen, není také ani zdaleka jasné. To, co jsem přeložil jako "v hlavicích ve tvaru ryb", je ve skutečnosti prostým obratem "pod hlavami lososů" - což (nehledě na to, že takový výraz ukojuje Nostradamovu zjevnou obsesi po opakování vybraných myšlenek z první poloviny čtyřverší v polovině druhé) může znamenat téměř cokoliv. Zdá se však, že se zde jedná o zřetelnou zmínku nějakého druhu chemické války.

VIII. 48

Saturn v Raku je, Mars u Jupitera,

V únoru věštec země zachrání.

Trojmo napadena Mořena Sierra:

Válka slov přejde ve válku zbraní.


Španělské tažení pokračuje na poli slovním i na poli vojenském.

V. 59

Anglický vůdce příliš zdrzí se v Nimes.

Ahenobarbus na pomoc do Španěl míří.

Pár zemře jich ve válce, jež započne tím,

Když bouře meteorů Artois zvíří.


Je zřejmé, že v jisté fázi navštíví "Ahenobarba" v Provensálsku anglický velitel z Guyenne, snad aby si zajistil jeho pomoc při španělském tažení. Zatímco je pryč, na jihozápadě se věci náhle vymykají z kontroly a on i "Ahenobarbus" spěšně cestují na frontu.

X. 95

Dolů do Španěl Král přímo letí:

Jak Půlměsíc strašlivě pokoří!

Přistřihne křídla těm, jež pátek světí.

Porazí jih na souši i moři.


Jindřich tedy nakonec úspěšně vytlačí jednotky Muslimů "těch, jež pátek světí" - ze Španělska zpět do Afriky.

II. 69

Dle keltského práva Král Francie

Když vidí, kolik je nešvarů v ní,

Moc prosadí v třech částech Galie,

Navzdory mrtvé ruce církevní.


Na tomto místě se Jindřich (pokud to Jindřich je) konečně rozhodne, že čeho je moc, toho je příliš. Veškerému frakcionářství mezi místními veliteli musí být jednou provždy učiněna přítrž. Mají-li být někdy Asiaté s konečnou platností vymýceni ze světové scény, je potřeba pevného a jednotného velení.

IV. 50

Na podzim Západ srotí sílu svou,

Nad zemí i nebem nadvládu má:

Nikdo však nezničí moc asijskou,

Než sedm jich na trůně se vystřídá.


Nostradamus nám nyní uvádí určité časové měřítko celé operace vyhnání nájezdníků z Evropy. Naznačuje, že bude třeba šesti změn režimu, než bude celý kontinent osvobozen. Máme-li na paměti, že Nostradamus byl Francouz, pak se tyto změny zřejmě týkají konkrétně Francie. Jistě, mohlo by jít o dobu zahrnující sedm prezidentských období (jakkoliv by Nostradamus takovou myšlenku chápal), čili o čtyřicet devět let. Je-li tomu tak a máme-li začít počítat od počátku velké kontrainvaze Západu, pak by to mohlo naznačovat, že konečného vítězství nebude dosaženo dříve než poměrně pozdě v jedenadvacátém století. Pokud však máme tuto dobu počítat (což se zdá být pravděpodobnější) od počátku celého konfliktu v Evropě kolem roku 1999, pak by konečné vítězství bylo datováno přibližně do roku 2048. Na druhé straně se mají první prezidentské volby ve Francii po roce 1999 teoreticky konat v roce 2002, takže šest dalších prezidentských období nás přivede do roku 2044, přičemž úmrtí či rezignace prezidentů by poměrně snadno posunula oslavy konečného vítězství blíže, někam ke třicátým letům jedenadvacátého století. Je dosti zajímavé, že věštkyně moderní doby Jeane Dixonová pro tutéž událost uvádí rok 2037.

VIII. 4a

Mnoho jich jednání bude si přát

A žádat útoků zastavení.

Vůdci však nevyslechnou jejich rad.

Běda, když mír Bozi vůlí není!


Toto na poměry "normálních" Centurií relativně slabé čtyřverší je pozdějším dodatkem k Centuriím VIII. Naznačuje, že národy světa - či snad dokonce lidé na nějakém blíže nespecifikovaném místě, jako je západní Evropa - začnou, jak bývá zvykem, podkopávat vojenské aktivity svých vůdců hned, jakmile bude odstraněno přímé nebezpečí pro ně samotné, zvláště když se konflikt bude protahovat. Možná budou ve skutečnosti spíše proti pronásledování nájezdníků až do jejich vlasti, což by s sebou pravděpodobně přineslo další ztráty na životech. Nikoli poprvé se však při přesvědčování svých vůdců o nutnosti ukončit vzájemnou válku setkají s pramalým úspěchem. Fenomén mírového hnutí" však není ničím novým a bohudík můžeme s jistotou očekávat, že přetrvá až do daleké budoucnosti - bezpochyby stejně jako tradiční odpověď politiků.

VIII. 2a

Mír vyjednat mnozí mají se sjet,

Ať už králové jsou to, či páni;

Míru však dosáhnout nedá se hned.

Musí se naučit naslouchání.


Také další doplňkové čtyřverší se dá charakterizovat ještě větší vágností a mírností, než bývá obvyklé. Nicméně ačkoliv není udáno datum ani místo, zdá se být tato předpověď výstižná. Světoví vůdci budou zřejmě nadále o míru pouze hovořit a přitom si uchovávat své staré sny o moci a nadvládě. Nostradamus správně chápe, že takový proces bude vždy sebezničující. Politici se musí naučit být vnímaví (obeissans) vůči svým voličům, diktátoři pak vůči potřebám svých národů. Láska začíná doma, mír začíná v srdci.

X. 86

Jako pták Noh kvačí z Evropy král,

Těch ze severu všech stojí v čele.

Rudé i bílé on povede dál,

Proti Babylónu vládci směle.


Ve světle sugestivní zmínky o Králi Babylónu v posledním řádku zasazovali dřívější vykladači tuto předpověď až příliš lehkomyslně do nějakého chmurného apokalyptického kontextu. Jako vždy se však tato zmínka zdá být něčím daleko přízemnějším - totiž konečným napadením asiatské koalice zeměmi severní Evropy, které se rozhodnou orientálce z Evropy nejen vyhnat, ale pronásledovat je až na Střední východ a tam jejich moc definitivně zničit. Podivný, složený symbol "ptáka Noha" by se případně mohl týkat tradičního britského lva ve spojení s orlem, stejně tradičním symbolem Itálie, Německa, Polska, bývalé císařské Francie - či snad dokonce Spojených států amerických. Obtížněji se identifikují oni "rudí" a "bílí": může jít o politický, rasový nebo také zcela jiný odkaz: zdá se být nepravděpodobné, že by "rudí" měli být spojováni s již zmíněnými poinvazními vládami na jihozápadě Francie, pokud ty se však mezitím nenechaly přesvědčit, aby z důvodu nedávného vojenského tažení proti nim přešly na druhou stranu.

///. 64

Do lodí perských dá vůdce náklady,

Na Muslimy válečnou flotilu

Z Persie vyšle, pak zplení Kyklady,

V přístavu jónském nabere sílu.


Ve snaze opět použít svůj obvyklý literární trik zopakování myšlenky z první poloviny čtyřverší v polovině druhé se Nostradamus dostává nebezpečně blízko sdělení, že Peršané budou napadeni Peršany. Ve skutečnosti se však zřejmě stane to, že Jindřich zajme velký počet obchodních lodí orientálních nájezdníků, jichž nyní dobře využije jako lodí transportních a zásobovacích. Pokud jde o onu válečnou flotilu, pak triremes zmíněné ve druhém řádku původního francouzského textu by u Nostradamových současníků jednoduše vyvolaly představu velkých a mocných bitevních lodí s vlastním pohonem. Proto bychom je měli interpretovat přesně stejným způsobem. Poté, co Jindřich nájezdníky - v originále malebně popisované jako "Médové a Parthové" - na zmíněných řeckých ostrovech rozdrtí, částečně bezpochyby proto, aby rozvrátil jejich morálku, a částečně proto, aby si vytvořil vhodné odrazové můstky pro další výpravy, uchýlí se do jednoho z bezpečných přístavů v Jónském moři, dost možná do italského Taranta, aby zde načerpal síly a doplnil zásoby.

VI. 27

Na Ostrovech, kde pět stéká se řek,

Proti půlměsíci se Jindřich žene.

Mžení jen zvýší velký jeho vztek.

Šest jich unikne skryto v kytli lněné.


Doposud jsem nebyl schopen identifikovat ostrov, kde se stéká pět řek, avšak zmínka o "mžení" znovu naznačuje, že Jindřich bude nucen při svém útoku na jistou muslimskou pevnost čelit chemickým zbraním.

/. 74

Odpočatí, na západ Řecka hledí.

Antiochu pak svobodu dají.

Zpražen bude král s bradkou barvy mědi,

Když Říši král s černou bradkou hájí.


Na tomto místě uvádí Nostradamus popis Jindřichovy fyzické podoby a podoby jeho oponenta odsouzeného k záhubě. Po přestávce na obnovení sil a doplnění zásob je mohutný evropský protiútok veden přes bývalý Epirus - tzn. Albánii a západní Řecko - směrem na Střední východ. Na místě starověkého Antiochu asi osmdesát kilometrů západně od syrského Aleppa dnes leží turecké město Antakya.

IX. 75

Tam za mořem v Artě a Trácii

Francouzi podpoří národ trpících,

Jenž v Provensálsku a celé Francii

Mnoho stop nechal kdys po zvycích svých.


V rámci něčeho, co Nostradamus vidí jako určitou kulturní reciprocitu, poskytuje nyní Francie pomoc a podporu Řecku, národu, který kdysi osídlil a zcivilizoval starověké Provensálsko a který stále trpí důsledky předchozích zemětřesení a katastrofálních záplav (viz čtyřverší V. 31).

//. 22

Z Evropy vyplouvá síla úžasná:

Severního loďstva bojový sled.

U ostrova pod vodou společný kurs má.

Silnějšímu hlasu vzdá se světa střed.


Tažení po souši má být očividně doprovázeno také obrovskou námořní výpravou a konečným výsledkem pak bude změna režimu na Středním východě a konkrétně v Jeruzalémě, tomto tradičním středu světa. (To znamená, že čtyřverší III. 97 by se případně mohlo týkat této události, a nikoliv znovuzaložení státu Izrael v roce 1948). Onen "ostrov pod vodou" není identifikován, avšak ve světle čtyřverší III. 64 se dobrým kandidátem zdá být sesutá sopka Santorini.

VI. 85

Vojska francouzská Tarsus pokoří,

Muslimy zajmou, pryč odvedou z něho,

Lisabon je na moři podpoří,

V létě na svátek Urbana svatého.


Invaze do Turecka pokračuje dalším vyloděním u města Tarsus, pouze několik kilometrů severozápadně od starobylého Antiochu.

IV. 39

O pomoc snažně prosí rhodský lid,

Jenž Muslimy byl nechán napospas.

Arabi budou se k odchodu mít.

Západ spěšné věci napraví zas.


Zvláštní pozornost potřebuje ostrov Rhodos, když jeho obyvatelé byli okupanty zle zanedbáváni, podobně jako jejich protějšky na Sicílii (viz čtyřverší II. 71). Přicházející Evropané jim poskytnou naléhavou humanitární pomoc.

VI. 21

Až ujednotí se severní svět,

Východ ohromen bude věcí tou.

Jeho nový vůdce bude se chvět.

Byzanc, Rhodos od krve Arabů jsou.


Protiútok Západu má na vládnoucí kruhy na Východě ozdravný účinek. Jak je vidět, původní vládce buďto zemřel, nebo byl zabit. A přes veškerou sebedůvěru jeho nástupce plynoucí z jeho zvolení do úřadu a snad i z pobízení spojenci je i on příliš otřesen, než aby se postavil zuřivému náporu Západu, jenž již přes řecké ostrovy postoupil až před samotný práh Středního východu.

//. 70

Smrt jako trest rozsévána všude,

Když mocná střela přes oblohu jde.

Nadutý národ pokořen bude,

Aby tak zaplatil za choutky své.


Toto čtyřverší zřejmě ukazuje, jak k tomu došlo. Na vlast nájezdníků byla patrně odpálena nějaká střela. Její účinky jsou ničivé a zcela otřesou sebedůvěrou orientálců. (Je však třeba říci, že cíl není nijak specifikován: jediným klíčem je obrat "nadutý národ".)

IX. 43

Křesťanské lodě k břehům se blíží,

Podezřívavé jsou arabské oči.

Všude plenící lodě se plíží,

Deset překvapivě jich zaútočí.


Nyní u břehu přistávají další evropské lodě. Proč Nostradamus zdůrazňuje jejich křesťanský původ, to snad uvidíme v následujícím čtyřverší.

VII. 36

V Istanbul Slovo bozi připluje:

Sedm rudých, u nichž oholena hlava.

Trabzonských tři sta na ně ukuje

Zákony dva: nejdřív děs, pak víra pravá.


Ač je to neuvěřitelné, misionářská delegace kardinálů nyní patrně přijíždí do bývalé Byzance s úmyslem přesvědčit mečem ducha poražené Muslimy, aby konvertovali ke křesťanství -pokud ovšem třetí řádek neznamená, že oni sami jsou na křesťanství přestoupivšími Asiaty. První reakcí místních obyvatel je pochopitelně čiré zděšení. Misionáři jsou prokleti parlamentem, jenž právě zasedá dále na východě v Trabzonu, kam uprchl před evropskými nájezdníky. A přesto delegace, snad vzhledem k nově nabyté pozici Evropanů jako vítězů, skutečně začne přestupování na víru uskutečňovat.

//. 79

Dík vlnité bradky černé umění

Lid krutý i hrdý pokořen hned.

Všechny trpící z muslimských vězení,

Jindřich Velký zdáli přivede zpět.


Jindřich, který nájezdníky pronásledoval i za hranicemi, je nyní přemůže přímo v jejich vlasti nebo přinejmenším (jak se zdá) na Středním východě.

II. 60

Na Východě spiknutí se zřítí.

Jordán, Rhóna, Loira, Tagus plny změn.

Až po bohatství chtíč se nasytí,

Těla v moři plavou, konvoj rozprášen.


Východní aliance se tedy pod pokračujícím tlakem Západu téměř sama od sebe zhroutí. Od Středního východu až po Portugalsko (Nostradamus má zvláštní sklon popisovat národy podle názvů jejich řek) se vše mění. Nájezdníci konečně ukojili svůj pochopitelný hlad po bohatství Západu a buďto se usadí, nebo navrátí domů, a zanechají tak v troskách celou svou válečnou mašinérii a především pak její námořní křídlo. Jinak řečeno se tedy zdá, že Nostradamus na tomto místě popisuje konečné vyhluchnutí oné velké asiatské migrační invaze: od této chvíle již o ní zajisté mnoho neuslyšíme. Jiní věštci na tomto místě hovoří o velkém míšení národů, stejně jako Nostradamus ve svém Dopise Jindřichu Druhému, králi francouzskému hovoří o míšení jazyků (viz citace na začátku této kapitoly).

Jak jsem již naznačil dříve, čtyřverší III. 97 by mohlo být aplikováno také na tomto místě.

V. 52

Přijde král, jenž rub za líc zorném,

Vyhnancům zajistí vážnost mocí svou.

Čistí a cudní, kdys v krvi topeni,

Vzkvétat budou pod vládou takovou.


Pokud se toto čtyřverší netýká mnohem pozdější doby Tisícileté říše, pak původní francouzský text naznačuje, že Jindřich dosadí exulanty a vracející se uprchlíky na místa u moci a bude mít sklon oběti útlaku ve všem upřednostňovat. Ve svých spisech používá Nostradamus výrazu exilés tak často, že to skutečně naznačuje, že hlavními postavami světa jedenadvacátého století budou pravděpodobně uprchlíci.

VI. 70

Jindřich prohlášen pánem nade vším,

I Karlu Pátému dělal by čest,

Když nazván je vítězem jediným.

Jeho sláva brzy dotkne se hvězd.


Jindřich nyní triumfuje. Nostradamus jej přirovnává k císaři Svaté říše římské, Karlu V.

Zvěst 41

Bandité, sucho, zář spalující:

Nic nového není to přinejmenším.

Ruka vlídná příliš je za hranicí:

Nový vládce Východ získá si tím.


Konečně je tedy důvod k nadějím. Nový vůdce začne provádět geniální Ostpolitiku, v níž hraje značnou roli odpuštění - vlastně až příliš velkou, než aby ji Nostradamus byl schopen strávit. Bandité, horko a sucho v prvním řádku možná znějí poněkud apokalypticky, avšak - jak Nostradamus podotýká - o nic takového nemusí jít. Zločinnost a špatné počasí, jako by říkal, s námi budou věčně. Další čtyřverší nicméně naznačují, že v jižní Evropě v té době dojde k určitým znepokojivým meteorologickým jevům - ačkoliv není jasné, zda budou mít souvislost s předchozími případy "ohně z nebes".

IV. 86

Když Slunce se Saturnem v konjunkci je,

Ve Vodnáři, pak mocného krále

Přijmou a pomažou v Remeši, Aix:

Ten neprávem mnohé viní však stále.


Ač se to zdá být neuvěřitelné, zpečetí Jindřich svůj triumf tím, že znovuvzkřísí pradávnou francouzskou monarchii a sám se nechá korunovat a pomazat ve městech Remeš (kde bylo během středověku korunováno celých šest francouzských králů) a - což je ještě významnější - v Aix-la-Chapelle, kde byl korunován a pohřben císař Karel Veliký. Objevují se však známky toho, že se Jindřich začne přeceňovat a začne překrucujícím způsobem obviňovat mnohé z těch, kteří na zločinech spáchaných během konfliktu nemají žádnou vinu. Lidská povaha se evidentně nemění.

V. 6

Na hlavu krále ruku Prorok složí,

Modlí se, aby mír Italům dal.

Žezlo do levé ruky mu vloží,

Císařem míru pak stane se Král.


Bezpochyby se stále nacházíme na Jindřichově korunovaci. Zmínka o Itálii naznačuje, že onen "Prorok" bude vysokým duchovním z Říma. Zdálo by se, že válka konečně dospěla ke svému konci.

X. 73

Současnost i vše, co stalo se dříve,

Odsoudí mocný muž boží v ten den.

Nakonec každý však nad tím jen zíve:

Zradí ho knězi, co právo ctí jen.


Onen duchovní je evidentně charismatickou osobností. Člověk má pocit, že bude usilovat o znovuzaložení církve na novém základě, jenž půjde daleko blíže k srdci pravé víry než to, co za něj bylo dříve pokládáno. V tom však bude jeho úsilí podkopáváno přeživšími kněžími, kteří (jak snad bylo lze očekávat) by se daleko raději navrátili ke staré teokratické byrokracii a jejím omšelým doktrínám, na nichž dříve spočívala jejich moc.

IV. 34

Před Jindřicha v řetězu ze zlata

Mocný zajatec z ciziny volán;

Zničena jeho vojenská podstata,

O Itálii v boji byl zdolán.


Jako konečný akt vítězství je před nového krále oděného do slavnostních insignií předveden jako zajatec nejvyšší vůdce celého tažení Asiatů - nebo přinejmenším vůdce tažení do Itálie, - aby zde přišel ke křížku. Poslední dva řádky se očividně netýkají současných událostí, nýbrž historie jeho porážky.

IV. 77

Arábie dobyta, v Itálii mír,

Celému světu vládne křesťanský král.

U Blois po smrti chce nalézt smír,

Když mořím od banditů svobodu dal.


Jindřich, kterému již zbývá pouze dokončit několik očistných operací, se očividně stal vynikajícím světovým vůdcem. V Nostradamově podání zní skutečně jako Mesiáš (čímž možná dal takto úspěšně vzniknout trvalé francouzské monarchistické tradici). Takže nyní může přemýšlet o svém stáří a smrti. Rozhodne se, že by byl rád pohřben poblíž nebo ve městě svých předků Blois, bývalém oblíbeném místě a alternativním hlavním městě francouzských králů. Rozhodnutí se zdá být příhodné.

V. 79

Svatá pompa křídla složí všude,

Když zákonodárce začne vládu svou.

Rebely vyštve, pozvedne chudé.

Zem víc nezrodí postavu takovou.


Jindřich v Nostradamově podání opět zřetelně zní jako Mesiáš - pokud se ovšem toto čtyřverší skutečně netýká samotné Tisícileté říše o nějakých osm set let později.

IX. 66

Mír nastane, jednota, mnoho změn:

Vysoko nízcí, nízko vysocí;

První úkol je strázeň vyhnat ven,

Zastavit válku, zákon vymoci.


Avšak položit znovu základy nové civilizace není nikdy snadné. Je třeba vykonat mnoho administrativní práce.

//. 95

Nikdo dnes nežije, kde žily davy.

Zas provádí se vymezení polí.

Království vládnou neschopné hlavy.

Bratři zemřeli, kdy skončí rozkoly?


Podmínky jsou rozhodně obtížné. Válka má očividně strašlivé následky na životní prostředí. Zatímco některé oblasti jsou nere-kultivovatelné, jiné jsou pouze opuštěné. Dokonce i vůdcům "Herkulova" a Jindřichova formátu dělá dosti velké obtíže se s takovými podmínkami vyrovnat. O kolik těžší se pak budou zdát jejich méně charismatickým nástupcům!

IV. 20

Dlouho tam míru již plameny hoří:

V opuštěné říši kvetou lilie.

Mrtvé přivezou po souši i moři,

Jež marně chtěli zemřít v zemi své.


Zároveň dojde k dosti dojemné epizodě, když těla uprchlíků budou přivezena zpět, aby byla pohřbena ve své stále opuštěné vlasti.

//. 19

Příchozí najdou města bez obrany

A země, jež dosud prázdnotou zví.

Hlad, mor a válka; pak starost o lány.

Louky, pole, domy si přivlastní.


V těchto oblastech dojde nevyhnutelně k dalším rozepřím nad pozemkovými právy, avšak pouze mezi samotnými osadníky. Ve všech ostatních ohledech budou zabírat prakticky panenskou zemi.

///. 26

Králů a princů obraz ctí svatý

A prázdné věštby pustí ke slovu.

S modrou špičku roh oběť má zlatý.

Věštby vysvětleny budou pak znovu.


V tomto čtyřverší Nostradamus zřejmě předpovídá vzestup veřejné lehkověrnosti a modlářství - modlářství vůdců ve formě takzvaného "kultu osobnosti", lehkověrnosti pak ve formě návratu k jistému druhu rituálního pohanství s vysloveným důrazem na "čtení z vnitřností". V minulých letech jsme byli svědky obojího, a jak se zdá, má zvláště posledně jmenovaná věc trvat ještě hodnou chvíli, nemá-li dokonce vzrůst především prostřednictvím toho, co je volně označováno jako hnutí New Age. Zdá se, že v posledním řádku Nostradamus dokonce předpokládá výskyt takových knih. Je však možné, že ve skutečnosti hovoří o konečném rozluštění svých proroctví, které sám na jiném místě (čtyřverší III. 94) datuje do doby pěti set let od jejich prvního zveřejnění - tzn. zhruba do roku 2055. Jím popisované události mají v podstatě mírový a nikoliv válečný charakter. Toto samo o sobě musí být pro budoucnost známkou naděje.

V. 77

Uvnitř církve bude všechna míra cti

Pro Jovišův Kvirit zrevidována.

K Marsu se přikloní knězi kviritští,

Francouzský král na ně sešle Vulkána.


Nový příklon k pohanství se nebude líbit vládnoucímu zřízení, které nakonec učiní rázné kroky, aby ho potlačilo.

///. 76

Prazvláštně zahrávat si s pohanstvím

V Německu budou sekty podivné.

Když prospěch malý to přinese jim,

Vrátí se zaplatit desátky své.


Flirtování s pohanstvím však - obzvláště v Německu - nakonec stejně začne ztrácet na půvabu a dojde k masovému návratu ke hlavnímu náboženskému proudu.

//. 8

Církve po římsku vysvěcované

Zavrženy budou v základech svých.

Lidství principem hlavním se stane,

Na úkor mnoha model dřívějších.


Návrat k hlavnímu náboženskému proudu nicméně nemá být založen na uznávané praxi, nýbrž na návratu k původním křesťanským principům - tzn. k prostým a lidovým obřadům raného křesťanství. Celá složitá stavba tradičního římského katolicismu bude pravděpodobně těžce otřesena, i když některé hlavní svaté idoly zřejmě přežijí jako odraz jistých velmi hlubokých, snad i předkřesťanských instinktů lidské psýchy.

X. 6

V Nimes řeka Gardon z břehů se vylije,

V myslích Deucalion znovu povstane.

V Coloseu se většina ukryje.

Na hrobce vestálské zas oheň plane.


Nic však není dokonalé a v jisté fázi postihne jih Francie nepříznivé počasí. Výsledkem jsou vážné záplavy: vždyť Deucalion byl starořeckým ekvivalentem biblického Noa. Místní populace najde útočiště ve slavném amfiteátru. I podobné katastrofy však mohou mít své světlé stránky, jak nám prozrazuje čtvrtý řádek i následující čtyřverší.

V. 66

Tam, kde jsou staré vestálské budovy,

V akvaduktu starém a zbořeném,

V hloubi leží stále blyštivé kovy.

A lampa trojská hoří plamenem.


Snad v důsledku záplav jsou (nikoliv poprvé) odkryty pozoruhodné památky - v tomto případě stará krypta obsahující zřejmě (navzdory čtvrtému řádku předchozího čtyřverší) věčný oheň. Detaily potvrzují, že k odhalení opravdu dojde v Nimes, kde je na místě starověkého Dianina chrámu postaven klášter St. Sauveur-de-la-Fontaine. Ona lampa ve skutečnosti nemusí být "trojská" (což je obvyklá interpretace), ale může pocházet z doby vlády Traiana - Nostradamus ve skutečnosti používá tohoto slova.

IX. 9

Až najdou lampu planoucí věčně,

Skrytou pod starým chrámem vestálským,

(Plamen nalezne dítě bezděčně),

Zdi Toulouse padnou; voda zničí Nimes.


Z tohoto čtyřverší není zcela jasné, zda záplavy skutečně povedou k objevu, nebo zda bude objev předzvěstí záplav. Pak toho ovšem z Nostradama není jasné mnoho. Je však pravděpodobné, že správnou interpretací je varianta první.

IX. 37

Mosty a mlýny prosinec strhne:

Tak bude záplava Garonne hrozná,

Po celém Toulouse budovy svrhne:

Stěží stařena to místo pozná.


Co však je jasné, je skutečnost, že záplavy nebudou mimořádně prudké pouze ve městě Nimes, nýbrž také v jihozápadní Francii.

VIII. 30

V Toulouse poblíž kopáčovy jámy

Při odkrývám palais de spectacles,

Nalezen poklad, co všechny zmámí,

Ve dvou schránkách dost blízko Basacle.


Zřejmě v průběhu rekonstrukčních prací dojde k dalším hodnotným archeologickým nálezům. Basacle je zcela jistě název mlynářské čtvrti ve městě Toulouse, jakož i zámku, který jej chrání - přičemž Nostradamus škody na mlýnech konkrétně zmiňuje již v předchozím čtyřverší IX. 37.

VIII. 29

V Saint-Sernin pod čtvrtým sloupem zakopán,

(Když záplavy brzy propuknout mají),

Rozbitý naleznou Caepiův džbán,

S ukradeným zlatem, jež pak předají.


Toulouse má skutečně vydat další poklady, tentokráte pod proslulou saint-serninskou bazilikou. Caepiovi, římskému konzulovi, jenž v roce 106 př. n. 1. město Toulouse vyplenil, se nějakým způsobem podařilo ukrýt stranou poklady, jež zde "osvobodil", a zajistit tak, aby se nikdy nedostaly do Říma. V důsledku toho pak byl obviněn z velezrady a vyloučen ze senátu. Pokud se Nostradamus nemýlí, pak jej záplavy konečně prohlédnou a odhalí, kam tyto poklady ukryl.

IX. 12

Tolik stříbrných obrazu najde

Herma a Diany v jezeře tam Hrnčíř,

když tam pro nový jíl zajde,

Ze bude bohatším nežli král sám.


A v klášteře zatím... Jako vždy i zde vyvolává Nostradamus dvojí obraz: v původním textu je myšlenka obrazů ponořených do vody následována ponořením hrnčíře do zlata. Naznačuje snad Nostradamus tímto způsobem, že všechno zlé je k něčemu dobré? A může samotné odhalení nového bohatství pod zemí být symbolem toho, co má nyní lidstvo odhalit hluboko ve své mysli?

X. 89

Z cihel i mramoru zbořeny stěny:

Mír trvat bude sedmdesát pět let.

Akvadukty budou znovu stavěny;

Přijde radost a plodnost, mléko a med.


Když budou budovy symbolizující moc bývalého státu a církve strženy, objeví se konečně obrázek úplné obnovy a prosperity, jež potrvá po více než půl století. Je pravda, že tato skutečnost znamená, že svět - nebo přinejmenším Evropu - poté pravděpodobně znovu postihne válka. Bývá však poměrně málo obvyklé, aby mír vůbec kdy trval tak dlouho, a tak budou lidé muset být vděčni i za toto malé milosrdenství. Je tedy jisté, že dlouhé období bezpříkladného konfliktu v oblasti Středozemního moře a západní Evropy konečně skončilo a že lidstvo může s radostí hledět do budoucna do období několika staletí, během nichž možná svět nebude vždy krásný, avšak jeho hlavní problémy i úspěchy budou s největší pravděpodobností zcela jiného druhu než ty, jež lidstvo zažívalo doposud.

 


DO DALEKÉ BUDOUCNOSTI


Brzy i pozdě spatříte změny.

Mstu krutou, děs a hrůzy nesmírné

Zvěstuje luna, když chod svůj změní,

A na obloze protne úhly své.

Centuria: I. 56


Jak to bývá, není snadné stanovit přesnou souslednost Nostradamových předpovědí daleko do budoucna. Čím jsou zmiňované události blíže, tím větší je možnost tuto souslednost zdokonalit. Stoprocentní spolehlivosti lze však dosáhnout jedině po zmiňované události - a někdy ani tehdy ne. Pořadí předpovědí uvedených v předchozích kapitolách tedy může být dále upravováno. Pokud však jde o čtyřverší týkající se daleké budoucnosti, pak přesná souslednost zde může být stanovena opravdu jen velice přibližně.

I tak zde však existují určité charakteristiky, jež dovolují uspořádat zhruba zbývající látku. Z nich jsem vycházel při sestavování souslednosti uvedené v této kapitole, jež v důsledku toho představuje můj nejlepší odhad Nostradamovy představy světa směřujícího ke vzdálené Tisícileté říši.

Co snad stojí u těchto posledních předpovědí za povšimnutí nejvíce, je jejich značná obecnost a absence konkrétních detailů, téměř jako by se svět po všech traumatech a vítězstvích jedenadvacátého století změnil natolik, že se i pro Nostradama stal prakticky nepoznatelným...

/. 63

Když strasti přejdou, menším stane se svět:

Země bez lidí, mír dlouho bude.

Nebem, mořem, souší lze bezpečně jet.

Pak znovu válka vrátí se všude.


Po různých katastrofách uplynulých čtyřiceti let nastane, zdá se, dlouhé období míru a pokroku. Na první řádek bychom však neměli nahlížet (jak se nám někteří vykladači snaží namluvit) jako na přímou předpověď zdokonalení komunikačních spojení, byť Nostradamus bezpochyby předpovídá i běžnost letecké dopravy: jde o to, že populace zejména v některých částech Evropy bude válkou, hladomorem a nemocemi - zřejmě v tomto pořadí - natolik zredukována, že bude existovat jen málo podnětů k válčení a ještě méně lidí, kteří by válčit mohli. Celé oblasti budou vylidněny či -jak píše Nostradamus - inhabitées (což zdaleka neznamená "inhabitovány" - tedy "obydleny", jak by se na první pohled mohlo zdát, neboť zmíněné francouzské slovo ve skutečnosti znamená "neobydleny"). Zvláště Itálie a Francie budou takto postiženy. Teprve po tomto prodlouženém období míru se navrátí poslední strázně, jež mají vést ke konečné změně cyklu.

V. 32

Pod sluncem, kde dobře vede se všem,

Přes hojnost zkáza na vás již shlíží.

I když se chvástáte ve štěstí svém,

Jak kámen sedmý z nebe se blíží.


Máme-li Nostradamovi věřit, pak první známkou konce období míru a hojnosti bude nebeská přítomnost nějaké komety, jež bude hořet jako sedmý kámen biblického Zjevení svatého Jana, popisovaného zde jako chrysolit, zlatý topaz či žlutý olivín. Možná jsme zde tedy konfrontováni s návratem Swift-Tuttleovy komety v roce 2126. Pokud ne, pak se má se Zemí patrně střetnout nějaké jiné nebeské těleso, jež přinese zkázu zejména více prosperujícím částem světa.

//. 45

Nebe Androgyna oplakává,

Jenž zrozen z oblohy, kde krev stříká jen tak.

Smrt příliš pozdě cos' lidstvu dává.

Vymodlená pomoc však přijde teď či pak.


Toto tajemné čtyřverší by mohlo znamenat téměř cokoliv. Kdo je onou nově narozenou oboupohlavní bytostí, jež je tolik oplakávána mocnostmi nebes - a kým jsou vlastně ony? Proč je lidská krev prolévána na obloze, či dokonce v samotném vesmíru? Má-li Androgynova smrt nějakým způsobem obnovit lidský druh, proč je příliš pozdě? A je onou pomocí, v niž se doufá, nějaký mimozemský spasitel nebo pouze nějaký druh pozemské pomoci? Vysvětlení na základě mimozemských civilizací je jistě obzvláště svůdné. Jako by byl nějaký potenciální zachránce z vesmíru krvavým způsobem odražen a bylo mu tak znemožněno uskutečnit na planetě Zemi spásnou misi. Člověku se vybavuje verš z Doktora Fausta:

Hleďte, hleďte, kam Kristova krev proudí na nebeské báni!

Dříve či později však patrně dojde k pokusům o další záchranné iniciativy podobného druhu.

X. 99

Vlk s volem, lev s oslem nelíhá víc:

Plachého jelena smečce všanc dají.

Místo daru z nebes nespadne nic,

Neb bdělost a starost psi postrádají.


Pomocí mlhavých obratů nyní Nostradamus nastiňuje budoucí dobu, během níž se znovu začne hroutit bývalý řád a prosperita. Použití polobiblických metafor naznačuje, že tento vývoj spojuje s dalekou budoucností, přičemž v posledním řádku se zmiňuje o tom, že větší bdělost ze strany lidstva by ještě mohla onen úpadek udržet v šachu.

/. 44

Brzy vraždění vypukne nové.

Odpírači budou na skřipci lkát.

Žádní mnichové ni novicové.

Víc než vosk do svící med bude stát.


Nostradamus předvídá zejména období obnovené brutality, během něhož bude znovu docházet k potlačování náboženství. Spolu s tím, jak se zdá, předpovídá rostoucí inflaci, zejména pokud jde o ceny potravin. To by zase mohlo naznačovat, že lidstvo opět začne zažívat jejich nedostatek.

IV. 67

Až Saturn s Marsem shodne zářit bude,

Suché větry nad zemí zenou se blíž.

Dík skrytým ohňům z lánů popel zbude.

Horký vítr, zřídka déšť; válka zde již.


Zde možná máme vysvětlení. Začíná období krutého sucha. "Tajemné ohně", s nimiž je spojeno, by se mohly týkat buďto požárů, jichž si nikdo nevšimne, nebo nějakého druhu podzemního hoření či radiace. V tom případě je třeba položit si otázku, zda by zde nemohla existovat souvislost s výše popisovanou ohnivou zbraní, kterou dříve používali asiatští nájezdníci zejména v jihozápadní Francii. Nostradamus koneckonců nenaznačuje, že ono sucho bude celosvětovým jevem. Nedostatek potravin z něj vyplývající pak jako vždy povede k šarvátkám a konfliktům.

/. 67

Mocný hladomor, který sem již letí,

Přijde a odejde, pak vpadne všude.

Stromům kořeny, prsům matek děti,

To vše má krást se - tak ohromný bude.


Znovu se dostává na povrch motiv nedostatku potravin, přičemž poslední řádek naznačuje strašlivý rozsah předpovídaného problému - avšak není jisté, nakolik doslova bychom měli brát onen naznačovaný prvek kanibalismu, či jak široké spektrum lidí či národností má zahrnovat slovo "oni" (v originále on). Ačkoliv ani v tomto, ani v předchozím čtyřverší není specifikována doba ani místo, je zřejmé, že Nostradamus předpokládá, že nedostatek potravin - dobře patrný již v naší době - se nakonec stane celosvětovým problémem v souladu s hladomory předpovězenými biblickou "malou apokalypsou" ve dvacáté čtvrté kapitole Matouše. Ani podle současných odhadů se podobná událost vůbec nezdá být nepravděpodobnou, vezmeme-li v úvahu rapidně rostoucí světovou populaci, rozšiřování se pouští a možné důsledky znečištění ovzduší. Jinak řečeno leží odpověď (jako vždy) do značné míry v našich rukou. Tak či onak, Nostradamovo čtyřverší si zaslouží, abychom ho brali jako naléhavé varování. Což bylo ostatně vždy úkolem pravých proroků.

//. 75

Na točitém schodišti a též u děla,

Hlas ptáka slyšet je neobvyklého:

Pšenice tak drahá, že vše lid udělá:

V zoufalství sníst chce i bližního svého.


V tomto poněkud obskurním čtyřverší Nostradamus znovu předpovídá nedostatek potravin, nezkrocenou inflaci a jejich téměř nevyhnutelné důsledky. Obraz "neobvyklého ptáka" (nikoliv "nechtěného ptáka", jak uvádějí některé prameny) se objevuje také v Dopise Jindřichu II. Není jasné, zda má být výraz "člověk sní bližního" chápán doslova, nebo pouze obrazně: vždyť i u umírajících hladem je velice neobvyklé, aby vůbec pocítili potřebu navzájem se sníst. Není naznačeno žádné datum, avšak toto i předchozí čtyřverší působí tak, že se týkají událostí ležících ještě daleko v budoucnu.

///. 5

V prodlení nebeská když dvě světla jsou,

(Což mezi březnem a dubnem nastane),

Zle je! Však od dvojice s duší laskavou

Všem lidem pomoci se pak dostane.


Výrazem "dvě velká nebeská svítidla" uvedeným v původním textu má Nostradamus očividně na mysli ona "dvě veliká světla" z Knihy zrodu Genesis, jež byla posazena na nebeskou klenbu, aby řídila den a noc - tj. slunce a měsíc. Ono "prodlení" se pak patrně týká jejich předpokládaného zmizení krátce před příchodem Království nebeského na zemi, jak ho v Matoušovi 24:29 předpovídá samotný Ježíš (ač na základě ranějších starozákonních proroctví):

Hned po souzení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.

Můžeme se dohadovat o skutečných důvodech tohoto mimořádného úkazu: nejzřejmějším vysvětlením by bylo znečištění ovzduší, ať už by bylo zapříčiněno jakkoliv - sopečnými erupcemi či průmyslovým smogem, přičemž to první je zřejmě pravděpodobnější: vůbec nemusíme pomýšlet na jadernou zimu. Nostradamus však do rovnice zavádí nové proměnné. Za prvé se první známky této události pokouší datovat - i když ne do určitého roku. A za druhé předvídá jistou míru naděje, když dvě pravděpodobně shovívavé světové mocnosti (pokud ovšem nejde o další zmínku předpokládaných mocností nebeských či mimozemšťanů ze čtyřverší II. 45) učiní vše pro to, aby nejvíce postiženým pomohly v jejich nouzi při následném nedostatku potravin a z něj plynoucí explozivní inflaci.

///. 4

Než slunce a měsíc činnost přeruší svou,

Když nepatrné jejich vzdálení,

Zima, sucho, nebezpečí u hranic jsou,

I tam, kam první přišlo zjevení.


I přes pokusy vykladačů vztáhnout Nostradamův výraz lunaires na současné muslimské země na základě půlměsíce na jejich vlajce je vzhledem k podobnosti stylizace nanejvýš pravděpodobné, že toto čyřverší má (což je neobvyklé) souvislost se čtyřverším bezprostředně následujícím a že onen výraz je pouze nostradamovskou kompresí výrazu luminaires. Jinak řečeno se toto čtyřverší týká stejného jevu jako čtyřverší III. 5 výše. Nevyhnutelným důsledkem zastření slunce a měsíce mraky či kouřem ve svrchní vrstvě atmosféry by jistě byla zima - a snad i sucho jako výsledek prudkého snížení slunečního tepla a z něj vyplývajícího oslabení světového povětrnostního systému. Zdá se však, že "u hranic" pravděpodobně existuje jakési zvláštní nebezpečí, což by mohlo naznačovat (nikoliv neopodstatněně), že následně bude při shánění potravy docházet k ozbrojeným nájezdům do sousedních zemí. Poslední řádek vypadá jako věštcův pokus vymezit oblast, kde zřejmě bude tento problém nejakutnější. Bohužel však neuvádí, jaké "zjevení" či věštbu má na mysli. Přirozená interpretace by ukazovala na řecké Delfy, avšak stejně dobře mohl mít Nostradamus na mysli své rodiště v jižní Francii.

///. 34

Až svit přestane slunce vydávat,

Za dne bílého netvor se zjeví.

Různé bude se ta věc vykládat,

O nic - ni o zlato - zájem nejeví.


Nostradamus se nijak nepokouší vysvětlit tuto tajemnou předzvěst či zjevení, ať už mimozemské či jiné: byl bych blázen, kdybych se o to pokoušel já.

/. 91

Bohové lidem najevo dají,

Že v rukou svých zdroj války budou mít.

Než nebe zjasní, meč s kopím mají

Se silou doleva se otočit.


Třetí řádek naznačuje, že toto čtyřverší by mělo být zařazeno za čtyřveršími III. 4 a III. 5, neboť na nebi se konečně opět ukazují známky vyjasnění a lidé na Zemi v důsledku toho začínají jednat svým starým, nenapravitelným způsobem. Větná skladba tohoto čtyřverší je však dosti zmatená. Může naznačovat, že všechno je doslova v Božích rukou, a nelze tedy nic dělat. Stejně tak však může naznačovat, že jedinou příčinou svých strastí je lidstvo samo. Řečeno slovy Kassia v Shakespearově Juliu Caesarovi,

...a chyba našich hvězd to není, Brute, že jsme tak malilincí: my jsme vinni!

Tento odkaz - je-li to tedy odkaz - nám může připadat deprimující, ale ve skutečnosti v sobě má něco velice pozitivního. Jsme-li příčinou svých strastí, pak je jistě v našich silách být příčinou svého spasení. Do značné míry tedy záleží na našem rozhodnutí, zda se tato předpověď stejně jako ty před ní a po ní někdy splní. Zdá se, že nic není nezvratné. V tomto případě však vše závisí na tom, kým mají být oni "bohové" v prvním řádku. Například ufologisté či Erich von Däniken budou přirozeně předpokládat, že jde opět o mimozemšťany. Kdo ví, třeba mají dokonce pravdu.

I. 17

Čtyřicet let z duhy nepoznají nic,

Pak denně ji spatří po čtyřicet let.

Nejdřív země suchá vyschne ještě víc,

Pak mocné povodně budou soužit svět.


Je zřejmé, že počasí nebude v budoucnu o nic méně nepříznivé než dnes. Čtyřicet let sucha bez slunce a v důsledku toho i bez duhy vystřídá čtyřicet let deště a povodní.

VI. 5

Vlna moru strádání přináší

A déšť na severu bez ustání:

Samarobryn se v sto ligách vznáší,

Účinků zákona tam se straní.


Poslední dva řádky této mimořádné předpovědi se zdají popisovat jakousi orbitální stanici sto francouzských lig (tj. 444.8 kilometrů) nad zemským povrchem - téměř ve stejné orbitální výšce, v jaké se kdysi nacházel americký Skylab, a jen o málo výše, než byl sovětský Mir. Její název však není ani Skylab ani Mir, nýbrž "Samarobryn". Tento zlověstně znějící výraz (který Nostradamus mimochodem chápe jako množné číslo) byl pro vykladače dlouho hádankou. Přesto je až s podivem, jak překvapivě se tento termín podobá ruským slovům samo ("samo") a robotnik ("pracovník") - téměř jako by to mělo naznačovat, že orbitální stanice nejsou pouze ruské, ale nějakým způsobem autonomní. Zdá se, že vesmírná posádka bude mezinárodní -ačkoliv zákon, mimo jehož účinek se posádka drží, nemusí být (ať už si Nostradamus tuto skutečnost uvědomoval, nebo nikoliv) ničím jiným než zákonem gravitace. Což by tuto událost posouvalo o hezkou řádku let - možná dokonce desetiletí či staletí - do budoucna. První dva řádky zase naznačují, že na severní polokouli bude v té době řádit nějaká velká epidemie doprovázená "dlouhými dešti", jež byly předpovězeny i v předchozím čtyřverší a jež v Nostradamově době bezpochyby způsobovaly epidemie nechvalně známého moru, když vyplavovaly z nor krysy.

//. 46

Konec cyklu má start novému dát:

Ten, jenž točí kolem, zas jím otáčí.

Krvavý déšť mléčný, válka a hlad.

Oheň na nebi svou dráhu si značí.


Zde se Nostradamus konečně přiblížil k příchodu Tisícileté říše. Druhý řádek vykladači obvykle interpretují jako předpověď armagedonu a všemožných dalších hrůzností, když bezmyšlenkovitě překroutí výraz troche ("kolo"). Naštěstí je však tento řádek textu přinejmenším stejně nevinný jako ostatní takové náznaky. Pokud jde o poslední dva řádky, je nutno věnovat pozornost tomu, aby byly chápány ve svém normálním významu: na biblické apokalypse jsou totiž založeny natolik úzce, že o jejich platnosti vznikají v souladu se třetím zákonem proroctví vážné pochyby. Onen "krvavý, mléčný déšť" je snad pouze nezvyklým jevem, i když Nostradamus používá podobných obrazů i jinde (čtyřverší II. 32, III. 18, III. 19). Za určitých povětrnostních podmínek totiž nejsou načervenalé či mléčné dešťové kapky ničím neznámým. Na druhé straně by však v daném kontextu mohlo být spojení pluye, sang, laici prostou nostradamovskou šifrou pro pluie sans (re)lache - "déšť bez konce" - což by mohlo být další zmínkou o "dlouhých deštích", uvedenou již ve dvou předchozích čtyřverších. Tentokráte však onen nebeský oheň zřejmě nepředstavuje dlouho předpovídanou velikou hvězdu apokalypsy (Zjev. 8: 10-11), i když by tato skutečnost případně mohla pomoci uvedené čtyřverší "datovat", neboť Halleyova kometa (pokud ona má být tou hvězdou) se má objevit okolo roku 2822, pouhých asi šest let před Nostradamem stanoveným datem počátku Tisícileté říše.

IX. 83

Dvacet stupňů Býka - slunce tedy:

Plné divadlo stihne zemětřesení.

Vzduch, nebe, moře tón mají šedý.

I ti Boha volají, v nichž víra není!


Jak se zdá, mají v měsíci květnu zasáhnout přinejmenším část lidstva seismické úkazy, a to ve chvíli, kdy lidstvo o konci světa ani zdaleka nepřemýšlí. Dokonce i ti, kdož již dávno zapomněli na své náboženství, pocítí náhle nutkání se k němu navrátit.

X. 74

Až se sedmička konečně obrátí,

Zjistí se v době Her rituálních,

Než Země příklon k nebesům ztratí,

Že z hrobů zemřelí vstávají svých.


Toto čtyřverší se zřejmě týká téže doby. Avšak jde o víc než o pouhé zemětřesení. Nostradamus se znovu silně opřel o důvěrně známé biblické učení o posmrtném životě a zjevně zde hovoří o očekávaném zmrtvýchvstání před nástupem Tisícileté říše -jakkoliv bizarní nám dnes tato představa možná připadá a jakkoliv racionálně se ji můžeme snažit pochopit (zde si dovoluji čtenáři připomenout osmý zákon proroctví). Co je však obzvláště zajímavé, to jsou dva detaily, které Nostradamus v této předpovědi uvádí. Za prvé dobu uvedených událostí spojuje s čímsi, co ve francouzském originále nazývá "hekatombickými (tj. obětními) hrami" - snad jde o jakousi budoucí formu olympiády. A zároveň vlastně uvádí dobu jejich konání. Zdá se totiž, že k této události, kterou vyvrcholí současné uspořádání světa, dojde na konci sedmého tisíciletí - tj. podle Nostradamovy verze biblického počítání času okolo let 2827-8 (viz čtyřverší I. 48). Mario de Sabato zařazuje počátek zcela nového uspořádání světa kupodivu také do doby okolo roku 2800, zatímco samotná Velká pyramida v Gize datuje začátek Tisícileté říše do července 2989. Celá tato Nostradamova předpověď je zvláštní a - což je nutno ve světle třetího zákona proroctví podotknout - dosti málo slibnou směsicí očekávaného a předvídaného, a pouze čas ukáže, jak úspěšnou bude.

//. 13

Mrtvým bez duší skončí se trápení čas:

Smrt k narození novému vede.

Nanebevzetí Duch svatý obnoví zas,

Když duše Věčné slovo zřít svede.


Zdá se, že Tisíciletá říše, kterou Nostradamus předpovídá, bude daleko spíše záležitostí duchovní nežli fyzickou - lze říci, že půjde spíše o Zemi na Nebi než o Nebe na Zemi. Snad jde o odraz předpokládaného duchovního vesmíru svatého Pavla, jenž zase zrcadlí pohled starověkých esejců. A zajisté též odráží obvyklá křesťanská dogmata - i přes zjevné rozpory Starého zákona a učení Evangelií a v neposlední řadě též samotné Modlitby Páně s jejím jasným příkazem:

Přijď království tvé... Jako v nebi, tak i na zemi.

Opět bychom tedy měli být opatrní vůči nekritickému přijímání toho, co se jeví spíše jako podmíněná nostradamovská očekávání než jako skutečné nostradamovské vize. Bylo by daleko lepší, chtělo by se říci, kdyby se Nostradamus držel svého kopyta: snad mohl být prorokem, avšak to je něco zcela jiného než být teologem, natožpak teologem spolehlivým.

///. 2

Látce surové dá Slovo Boží

Nebe i zemi, zlato okultní.

Moc těla, duše i ducha se zmnoží

Nad zemí i nebem, což skvěle zní.


Jako svou poslední vizi tedy Nostradamus vidí vesmír, ve kterém neexistuje rozdíl mezi nebem a zemí, kde člověk dosáhl spojení s Bohem a kde všech velkých ideálů lidstva - náboženských, alchymistických, a je nutno říci, že také politických - je konečně dosaženo.

V. 53

Slunce a Venuše rozdílné jsou,

V čemž pravé proroctví vnuknutí vidí.

Nikdy se neshodnou cesty těch dvou.

Zákonem Slunce se Mesiáš řídí.


Nostradamus konečně obrací pozornost k samotným proroctvím a jejich naplňování. Zdá se, že existují dvě prorocké cesty - snad mužská a ženská - přičemž sám Mesiáš se má držet té sluneční. To by mohlo vést k závěru, že se k ní hlásí také Nostradamus.

/. 48

Měsíc vládu koná již dvacet let.

V roce sedm tisíc vláda přijde nová.

Než slunce kurs svůj zas nabere zpět,

Naplnění dojdou má proslulá slova.


Tímto čtyřverším zřejmě Nostradamovy předpovědi vrcholí: tvrdí, že všechna jeho proroctví se splní do roku sedm tisíc - tedy do roku sedm tisíc od biblického Stvoření světa. Z toho, že Nostradamus tuto událost ve svém Dopise Jindřichu Druhému, králi francouzskému datuje do roku 4173 před narozením Krista, vyplývá, že jeho "sedmé tisíciletí" skončí v roce 2827-8. (Nechť si matematici, prosím, povšimnou, že "rok O" nikdy nenastal, neboť podle současného systému vymyšleného Dionýsem Exiguem v šestém století našeho letopočtu následuje rok l -první "rok Páně" - bezprostředně po roce l př. n. 1. - tedy po "prvním roce před Kristem". Navíc z dalších datování založených na témže systému vyplývá, že Ježíš Nazaretský se pravděpodobně narodil na podzim roku 2 před Kristem. Celkový efekt je tedy takový, že bychom měli matematické výpočty nechat matematickými výpočty, čtyři měsíce sem nebo tam.) První řádek pak samotné čtyřverší očividně datuje do roku 1555, tedy do roku svého prvního vydání, neboť podle Roussata i jiných trval poslední velký astrologický lunární cyklus od roku 1535 do roku 1889.

 


PŘEDEM VAROVÁN PŘEDEM OZBROJEN


Pět set let, pak povšimnou si více Toho,

jenž klenotem doby byl své.

Náhle pak světlo vzplane jak svíce

A on uznání dojde v době té.

Centuria: III. 94


Těmito zářnými slovy - očividně o sobě samém - zřejmě Nostradamus, jenž nikdy netrpěl falešnou skromností, předpověděl konečný triumf svých proroctví a jejich široké společenské uznání kolem roku 2055. To by naznačovalo, že většina těch hlavních se do té doby splní, takže jejich souhlasné přijetí bude i ze strany skeptiků skutečně nevyhnutelné.

Snad opravdu potrvá tak dlouho, než dojde k tolik nepravděpodobnému obratu o sto osmdesát stupňů. Dokud se totiž nepotvrdí, zdá se být většina Nostradamových proroctví opravdu přinejmenším nepravděpodobná - tím spíše, když on sám evidentně a opakovaně naznačuje, že mnohá z nich ve skutečnosti vůbec nejsou neodvratná. Zdá se, že mnohé bude záviset na našich reakcích na události, stejně jako na našich odpovědích na samotná proroctví.

Historie se opakuje

Obviňování posla

Změna lidského povědomí

Argumenty pro Nostradama

Dá se s tím něco dělat?


Historie se opakuje

A proto musíme mít neustále na paměti tu skutečnost, že některá z předpokládaných "budoucích" proroctví se možná již naplnila, ať již zcela nebo částečně. Vždyť Evropa i severní Afrika byly již dávno terčem nájezdů muslimských sil postupujících z východu přes dnešní Cařihrad. Osmanská okupace trvala od roku 1453 ve větší či menší míře po dobu asi čtyř set let a její strašlivé náboženské a etnické důsledky přetrvávají zvláště na Balkáně dodnes. Sám Nostradamus na ni opakovaně odkazoval, přičemž nejmenoval pouze osmanského sultána Selima I., svého současníka, nýbrž také jeho nástupce na Pávím trůnu Sulejmana Nádherného: oba jednak přímo výrazem Soliman a jednak pomocí přesmyčky (L´)Ogmios (což mělo být zřejmě čteno jako "Solimog") - tedy názvu výmluvného galského boha odpovídajícího antickému Herkulovi...

Také papežové již dávno splnili Nostradamovy předpovědi, když z Říma uprchlí do údolí Rhóny. V průběhu čtrnáctého století tam francouzští papežové pobývali téměř sedmdesát let. Jejich palác v Avignonu stojí dodnes. A i když se vrátili do Vatikánu, papežský úřad ve Francii pokračoval, což vedlo k mimořádné situaci, kdy ve stejnou dobu existovali papežové dva. Byli (a stále jsou) označováni jako papež a antipapež, což jistě znělo velice sugestivně v uších těch, kdož neumí uvažovat o ničem jiném než o apokalypsách a antikristech. Také později byl jeden papež držen Napoleonem v zajetí ve městě Valence, kde následně i zemřel, byť patrně přirozenou smrtí.

V samotném Napoleonovi spolu s Hitlerem a Stalinem máme další tři antikřesťanské diktátory, kteří si přinejmenším v myslích některých lidí bohatě zasloužili Nostradamův přídomek "antikrist", aniž by měli tu slušnost počkat na konec epochy.

A tak nejsou orientální invaze, papežské podfuky a dokonce ani antikristové ničím novým. A ničím novým není ani krvavá doba obecně. V minulosti již nastala mnohokrát a není pochyb o tom, že mnohokrát nastane i v budoucnu. Lidská přirozenost naštěstí či naneštěstí - se nemění. V důsledku toho není ani zdaleka nepravděpodobné, že temné stránky historie budou mít v budoucnu opakovaně tendenci znovu vyplout na povrch, jak do značné míry naznačují Nostradamovy předpovědi, a to až do doby, kdy nakonec dojde k úsvitu nějaké podoby Tisícileté říše. Nostradamus, očividně stejně jako král Šalamoun neřkuli hinduisté a buddhisté, v to věřil implicitně i explicitně.


Obviňování posla

Při líčení této skutečnosti však můžeme být obviňováni z toho, že šíříme pouze špatné zprávy, že ve smyslu čtvrtého zákona proroctví vlastně vytváříme budoucnost, které se nejvíce děsíme. Avšak byly kdy vůbec nějaké zprávy jiné než převážně špatné? Vždyť retrospektivním ekvivalentem Nostradamových předpovědí jsou noviny, které vycházely a budou vycházet třináct set let. Umí si někdo představit, kolik špatných zpráv bylo a bude v nich obsaženo? Pokud jde o obvinění z vytváření doby temna samotným jejím předpokládáním, je třeba říci, že takové předpoklady byly učiněny již dávno. Obviňujte bibli, a chcete-li, obviňujte i Nostradama - i přes skutečnost, že se to bude až podezřele podobat obviňování posla za poselství, jež přináší. (Přitom se sami sebe ptejte, jak asi může být Nostradamus obviňován za důsledky prorockého odkazu, který doposud nikdo plně nepochopil.) Avšak na to vinit mne či jakéhokoliv jiného překladatele či vykladače za přicházející invazi Asiatů, pokud opravdu přijde, je příliš pozdě. Prorocká kola, pokud nějaká existovala, se roztočila již před dávnými staletími a ve Střední Asii, na Středním východě či v bývalé Jugoslávii se již do pohybu dávají kola politická a sociální, a to naprosto nezávisle na všem, co já či kdokoliv jiný můžeme v této věci dělat - což ihned potvrdí i ten nejletmější pohled do dnešních novin.

Aby začal fungovat čtvrtý zákon proroctví, k tomu je třeba čas. Bez něj je nemohoucí. Vždyť různí "takévykladači" po léta využívali Nostradama k tomu, aby předpovídali jaderný armagedon a třetí světovou válku s účastí Sovětského svazu, států Varšavské smlouvy a západního Německa, a přesto k ničemu takovému nikdy nedošlo. Navíc neexistuje prakticky žádná možnost, že by se tak mohlo stát nyní. Nejenže času bylo příliš málo, než aby ho předpovědi mohly využít: především ti, kteří měli tyto předpovědi naplnit, již neexistují. Tam, kde to jinak řečeno okolnosti nedovolují, nemůže prostě zákon sebesplnění fungovat. I čtvrtý zákon proroctví totiž vyžaduje alespoň nějaké zdání reality, kterého by se chytil.

Avšak je-li příliš pozdě vinit vykladače, jako jsem já, za špatné časy, jež mají přijít, pak je ovšem spousta času k tomu, aby zákony proroctví přivodily i časy dobré, jež na základě Nostradamových proroctví také předpokládám ve vzdálené budoucnosti, kdy ona velká invaze i válka konečně skončí. Pokud chcete, obviňte mě za to.


Změna lidského povědomí

Ponecháme-li otázky viny stranou, pak se zdá být dosti pravděpodobné, že minulé události budou mít skutečně v budoucnu své protějšky, a to nezávisle na tom, zda jsou tyto protějšky předpovězeny či nikoliv - a že budou, jak to bývá, ještě větší a lepší (či horší) než dříve. Snad je to proto, že lidské povědomí, jež je vytváří, bude týmž lidským povědomím jako kdykoliv dříve. Pokud ano, pak jedinou spolehlivou cestou, jak jim zabránit, je změnit lidské povědomí, a ne se pokoušet umlčet proroky či jejich interpretátory.

Přitom by však potenciální misionáři měli mít na paměti, že to znamená změnit jejich povědomí a nikoliv povědomí někoho jiného.


Argumenty pro Nostradama

Je věcí diskuse, zda budou Nostradamovy předpovědi přesně odrážet nadcházející události. Avšak lze jen těžko popřít, že i když jeho verše v sobě často mají nádech déjá vu, do značné míry také obsahují prvky, jež nemají s minulými událostmi vůbec žádnou spojitost. Mluví se v nich o letecké dopravě. Asiatští nájezdníci do Evropy podle nich potáhnou také do Persie a dobudou Itálii a Francii. Jsou v nich zmínky o použití obzvláště nebezpečných vzdušných zbraní. Téměř doslova uvádějí Polaris a Trident. Nesmírně detailně nastiňují různé fáze tažení do západní Evropy, jež se nepodobá žádným historickým událostem. A dokonce vytyčují určité časové měřítko konfliktu, který, jak se zdá, nemá s ničím v historii žádnou spojitost.

Ve všech těchto ohledech tedy zůstávají ta Nostradamova proroctví, která se zřejmě netýkají minulosti, doposud nenaplněná. Zároveň jsou pozoruhodně detailní a soudržná a neustále na sebe navzájem navazují. V důsledku toho jich musí většina stát, či padnout jako celek. Dohromady tedy tyto skutečnosti musí znamenat jednu ze dvou možností. Bud se stále otevřená Nostradamova proroctví pravděpodobně v budoucnu splní víceméně en bloc, nebo se zkrátka od první do poslední stránky mýlí. Ani tuto možnost nelze přejít mávnutím ruky. Již jsme viděli, že se Nostradamus skutečně může v detailech mýlit - dokonce je seřadit opačně. Víme, že má sklon k matení lidských motivací a přehánění apokalyptických událostí. Jsme si plně vědomi jeho tendence psát v hádankách umožňujících vícero interpretací.

Že by se však Nostradamus mohl mýlit tak bezvýhradně a komplexně, aby se velká část jeho opusu stala zcela neaplikovatelnou na budoucnost, kterou chce popsat, to se rozhodně zdá být - vzhledem k takové přesnosti jeho minulých proroctví, že ji s nechutí museli uznat i jeho kritikové - nepravděpodobné. Kdyby byl asiatskou invazi předpověděl pouze v jednom či ve dvou čtyřverších, mohli bychom ho případně nařknout z momentálního selhání či vysvětlovat si jakákoliv jeho úspěšná proroctví v tomto směru jako pouhá plácnutí do vody. On to však neučinil. Zacházel v tomto tématu dále a dále, opakovaně a až do znechuťujících detailů. V důsledku toho to buďto byl posedlý pomatenec, jenž se častěji pletl než nepletl - nebo se musíme alespoň vážně zabývat možností, že na jeho předpovědích něco je.


Dá se s tím něco dělat?

Snad mu šlo skutečně pouze o toto. Vždyť nejsou-li všechny jeho předpovědi nijak neodvratné, pak na důležitosti nabývají naše vlastní reakce. Stále máme v této věci jistou volbu. Je v naší moci zajistit, aby naše myšlenky a činy nepřivodily události, jimž si nejvíce přejeme se vyhnout. Můžeme své náboženské aktivisty - ať již v tomto případě muslimské, či křesťanské - podněcovat k tomu, aby zachovávali vzájemnou úctu a toleranci. Můžeme dopředu vyhlížet varovné signály předpovězených událostí. Můžeme si vybrat, kde budeme žít, a pečlivě se tak vyhýbat oblastem, jež zřejmě budou postiženy nejhůře (je třeba mít na paměti, že celá řada Nostradamových předpovědí má bezpochyby varovat místní obyvatele). Můžeme naléhat na politiky, aby přijali vhodnou preventivní politiku, sestavili předběžné krizové plány a odpovídajícím způsobem reagovali, když a pokud se události dají do pohybu. Můžeme naléhat na vojenské složky, aby přijaly vhodná a všeobecná bezpečnostní opatření. Ve vlastních domovech (máme-li to štěstí, že nějaké máme) pak můžeme zajistit, abychom byli méně zranitelní vůči sociálnímu rozvratu tím, že si zajistíme vlastní zásoby paliva, zredukujeme své požadavky na energii, zavedeme alternativní energetické zdroje, zachováme si primitivnější formy vytápění a osvětlení, budeme pěstovat více vlastních potravin, ponecháme si staré ručně ovládané stroje a znovu se naučíme, jak ve všech oblastech života zavést, zdokonalit a provádět recyklaci. Jak se říká: předem varován - předem ozbrojen. A pokud by se ukázalo, že se Nostradamus mýlil natolik, že všechna tato opatření nebyla nutná, pak by snad přínos, který by měla pro životní prostředí naší planety, nebyl až tak vysokou cenou.

Takže prorok, či ztroskotanec? To ukáže pouze čas. Avšak pokud kritici opravdu chtějí dokázat, že se Nostradamus mýlí tak, jak to oni tvrdí, pak nejlepším způsobem není to pouze prohlásit a jako důkaz uvádět rozhodně nepřesvědčivou skutečnost, že Nostradamus nezapadá do jejich teoretických předpokladů. Místo toho je třeba to dokázat ve smyslu vlastní praxe - jinak řečeno učinit řadu takových kroků, které by buďto naplnění jeho předpovědí znemožnily, nebo - kdyby k nim někdy opravdu došlo - jejich následky zmírnit. Pak by teprve mohli celkem oprávněně říci: "Já vám to říkal."

A nepochybuji o tom, že Nostradamus by byl posledním, kdo by proti tomu něco namítal.


POZNÁMKA PŘEKLADATELE

Před překladem anglického originálu této knihy jsem musel vyřešit určité dilema. Uvědomoval jsem si, že Nostradamova proroctví jsou psána formou desetislabičných čtyřverší, avšak zároveň jsem si byl vědom toho, že pokusím-li se je převést do stejné podoby, může se mi to podařit pouze za cenu jistého ochuzení obsahu. Vzhledem k tomu, že český jazyk je obecně delší než jazyk anglický či starofrancouzský (díky délce slov, ale zejména díky nutnosti česká slova skloňovat), byla má úloha značně ztížená a zvažoval jsem možnost, že se principu deseti slabik vzdám. Ovšem i Peter Lemesurier píše, že Nostradamovy verše jsou "... velmi často také vědomě překrouceny a zkomoleny, ať již proto, aby Nostradamus dodržel styl veršovaných desetislabičných řádků, nebo pouze proto, aby zmátl čtenáře." Pokud tedy Nostradamus úzkostlivě dodržoval desetislabičný styl i za cenu překroucení či zkomolení textu, pravděpodobně mu na takovém stylu z nějakých důvodů velice záleželo a jistě by žádal, aby se o totéž snažili i ostatní. Proto jsem se i já rozhodl dát formální stránce přednost před doslovným překladem či dokonalými rýmy a pokud možno dodržet desetislabičný styl. Toho jsem se snažil dosáhnout použitím méněslabičných výrazů (např. "voj" místo "vojsko" či "armáda"), používáním prvního pádu a v případě nutnosti také vypouštěním méně relevantních adjektiv či jiných obratů (například druhý řádek čtyřverší VIII. 78 má doslova znít "Ke dveřím svatého chrámu dorazí sám.", ve třetím řádku čtyřverší VI. 85 je uveden tříslabičný výraz "Lisabon" namísto čtyřslabičného "Portugalsko", mnohde je vynecháno Nostradamem často užívané adjektivum "mocný" apod.). Ani přes tato opatření se mi však v některých případech nepodařilo desetislabičnou délku dodržet. Jistá část veršů je jedenáctislabičná (viz právě čtyřverší VI. 85) a v několika případech (např. čtyřverší X. 72, II. 39, VII. 22, VII. 4, V. 59 jsem byl v zájmu zachování alespoň základního smyslu nucen vzdát se ohledů na délku úplně (koneckonců ani autorovi se nepodařilo ve všech případech délku deseti slabik dodržet). Vesměs se jedná o čtyřverší, kde je použito jmen, názvů, letopočtů či astrologických pojmů - tedy výrazů, jež se nedají nijakým způsobem "zkrátit". Výsledkem jsou verše, které jste si právě přečetli. Sám je zdaleka nepovažuji za dokonalé a jsem si plně vědom toho, že mnohdy jde spíše o říkanky než básnické výtvory - za což se tímto čtenářům omlouvám.


Jiří Kobelka překladatel


Konec


Copyright © 2018 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.