Novinky

Kdo je Online

Právě přítomno: 271 guests a žádný člen

2592553
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
318
2253
2571
1374399
25051
43440
2592553

Your IP: 54.161.77.30
2018-10-22 04:45

 

 

 

Peter Lemesurier


Nostradamus příštích 50 let


Nový výklad


Obsah

PODĚKOVÁNÍ

ÚVOD

NOVÝ VÝKLAD

Nadcházející invaze

Mohlo by se to splnit?

O této knize

VĚŠTEC

Student a lékař

Prorok a spisovatel

Utajená proroctví

Sláva a bohatství

RYBAŘENÍ VE TMĚ

Zákony proroctví

Zasazení Nostradama do kontextu

Principy interpretace

KRÁTKÝ KURS VĚŠTECTVÍ

Ponaučení

NADCHÁZEJÍCÍ LÉTA

VELKÝ NÁVRAT

DO DALEKÉ BUDOUCNOSTI

PŘEDEM VAROVÁN PŘEDEM OZBROJEN

Historie se opakuje

Obviňování posla

Změna lidského povědomí

Argumenty pro Nostradama

Dá se s tím něco dělat?

POZNÁMKA PŘEKLADATELE

 


PODĚKOVÁNÍ

Srdečně děkuji Susan Mearsové za návrh napsat tuto knihu, Elen Sandhuové a Hywelu Edwardsovi za její přečtení, Maxi a Jean-Charlesovi de Fontbruneovým za to, ze mi ukázali cestu, Erice Cheethamové za to, že svou knihou Poslední Nostradamova proroctví upoutala mou pozornost, a dále vydavatelům původních francouzských Nostradamových textů z roku 1568.


ÚVOD


NOVÝ VÝKLAD

Když mi bylo poprvé navrženo, abych napsal knihu o Nostradamovi, měl jsem obrovské pochyby. Již během předchozího studia proroctví a jejich principů jsem se obeznámil s existujícími komentáři o tomto slavném francouzském věštci a získal jsem z nich dojem, že šlo o člověka s temnou a dost možná i pomatenou myslí. Pochyboval jsem o přesnosti jeho proroctví a na jeho motivy jsem pohlížel s neskrývanou nedůvěrou. Kým byla tato pochmurná bytost, která se nezdráhala uvrhnout svět do beznaděje s tak zjevnou nenuceností? Cožpak si neuvědomoval, jaké škody mohl napáchat, jaké obavy mohl vzbuzovat či jak nebezpečné myšlenky mohl vyvolat?

Vždyť poslední široce uznávané výklady tvrdí, že naše příští desetiletí Nostradamus viděl jako dobu strašlivých hrůz pro celý svět. Dobu antikristů, armagedonů, dobu jaderné války mezi západními mocnostmi a státy Varšavské smlouvy, celosvětových hladomorů, morových ran a celé Pandořiny skříňky děsivých apokalyptických hrůz podle biblického Zjevení svatého Jana - a to vše přibližně na konci dvacátého století. Ano, v roce 1999 má dle většiny existujících výkladů proroctví tohoto věštce z nebes konečně sestoupit velký "Král děsu", aby svět odsouzený k zániku zničil, i když lidstvo mělo uprostřed vršících se hrůz ještě po nějakou dobu přežívat.

Jestli na tom všem může něco být, jsem samozřejmě nevěděl. Ale zajímalo mě, zda sama Nostradamova proroctví nemohla napomoci tomu, aby se jejich obsah splnil. Nemůže úsilí současných vykladačů jeho poselství způsobit, že taková očekávání utkví v našich myslích, a tak vlastně předpovězené události přivodí? Nemohl by, se stručně řečeno, celý scénář stát proroctvím, jež se samo splní, a mé vlastní úsilí o jeho výklad by jen přilévalo olej do ohně?

Avšak nemusel jsem se obávat. Vždyť byl tehdy podzim roku 1992. Studená válka skončila. Dokonce už neexistoval Sovětský svaz, ani Varšavská smlouva, které měly onu temnou předpověď naplnit. A i když byla na světě stále spousta jaderných zbraní, žádná z velkých světových mocností již neměla důvod je proti sobě použít. Jaderný armagedon se v důsledku toho zdál být vysoce nepravděpodobný. Kromě poměrně bezmocného Saddáma Husajna zde neexistovaly žádné známky toho, že by nějaký světový vůdce mohl sehrát roli antikrista. Konec světa tak náhle ustoupil daleko do pozadí a změnil se ve veliký otazník. Mělo-li zde vůbec dojít k nějakému Poslednímu soudu, měl se spíše konat s vykladači - pokud se samozřejmě nemýlil sám Nostradamus.


Nový přístup

V důsledku toho mělo smysl znovu prostudovat rukopisy tohoto věštce - tentokrát ze zcela nové perspektivy. Neboť když jsem jako autor této knihy znovu nahlédl do oněch známých francouzských veršů, brzy se ukázalo, že mnohé z nich vlastně vůbec neobsahují to, co předešlí vykladači po dlouhou dobu tvrdili. Tak především obávaný "Král děsu" ničím takovým nebyl. Místo toho jsem zjistil, že nemělo jít o nikoho více než o nějakého "známějšího finančního vůdce". A ačkoliv se výklady proroctví objevovaly po celá staletí, nyní vyšlo najevo, že obsahovaly překvapivě velký počet lingvistických chyb.

Ale proč k tomu všemu došlo? Možná proto, že ačkoliv Nostradamova proroctví jednoznačně patří k sobě, postrádají jakoukoliv logickou souslednost. Většina vykladačů se v důsledku toho pokoušela každou strofu interpretovat více či méně izolovaně, což u Nostradamových neuspořádaných veršů lze jen tak, jako je možné interpretovat jednotlivé kousky dětské skládanky, když jste ztratili původní obrázek. Je pravda, že se někteří vykladači snažili uspořádat verše podle nějaké logické souvislosti - poté však vlastní pochybné koncepce sveřepě používali jako výchozího bodu výkladu a tím celé své úsilí znehodnotili.

Je zřejmé, že oba přístupy jsou nepřijatelné. Proto jsem v této knize musel začít úplně znovu, doslova od nuly. Vrátil jsem se k původním francouzským textům ze šestnáctého století. Všechny vlastní předsudky jsem musel odložit stranou a předpokládanou souvislost založit čistě na kritériu, které verše jdou dohromady s kterými na základě společných témat, frází, názvů míst a dobových odkazů, a také na základě Nostradamových dopisů a občasných shrnujících veršů, jež mi byly velkou pomocí. Z dvojic se pak brzy stávaly skupiny, ze skupin větší útvary, až se nakonec vynořila celková souslednost, která měla jen málo společného s tím, co tvrdili předchozí vykladači.


Nadcházející invaze

Její poselství pro naši bezprostřední budoucnost bylo - a je - ohromující. Podle Nostradama musíme (jak se zdá) očekávat masivní invazi hord z Východu do jižní Evropy. Tyto hordy budou asiatské, muslimské a rudé (o tom, co má Nostradamus pod tímto pojmem na mysli, se lze jen dohadovat).

Do roku 2000 dosáhnou tito vzbouřenci Itálie, roztrouší se podél severoafrického pobřeží a přes Španělsko proniknou do jižní Francie. Papež bude nucen uprchnout do Rhonského údolí, kde bude pronásledován, dopaden a nakonec zabit: ba co víc, patrně půjde o současného papeže (tento detail jen podtrhuje bezprostřední blízkost popisovaných událostí). Vatikán bude následně zničen. Z jižní Francie budou nájezdníci - jež budou loupit a znásilňovat a především pronásledovat katolickou církev - postupovat po miliónech neochvějně na sever. Za pomoci nějakého druhu vzdušné střelné zbraně dobudou velké obranné linie na řekách Garonne a Loiře, až nakonec dosáhnou pobřeží kanálu La Manche. Vpádu do Anglie bude zabráněno až v poslední chvíli, a to spíše kvůli rozkolu v řadách Asiatů než díky úsilí obránců.

Poté se bude opakovat historie druhé světové války (této myšlence Nostradamus bezvýhradně věřil), neboť dojde k zahájení mohutného spojeneckého protiútoku. Tentokrát však bude zahájen jak z Británie, tak z Německa. Částečně i díky geniální taktice dojde k vyhnání nájezdníků ze zpustošené a silně vylidněné Francie, pak z Itálie a nakonec i ze Španělska. Agresoři budou poté pronásledováni až na Střední východ novým charismatickým vůdcem Západu, který sám sebe prohlásí za krále převážné části Evropy po vzoru bývalého císaře Karla Velikého. Poté nastane doba míru a nevídané prosperity, která potrvá po více než půl století.

To ale nebude konec všech událostí. Dlouho očekávaná Tisíciletá říše - v evangeliích zmiňované Království nebeské na zemi - totiž (podle Nostradama) nenastane ještě přinejmenším v příštích sedmi stech letech, během nichž lidstvo jako celek zakusí celou řadu dalších těžkých zkoušek a strastí...

Právě toto je podle mého soudu obsahem Nostradamova sdělení - a Nostradamus to říká opakovaně, jasně a nesmírně detailně. Obrázek je to dramatický, místy až děsivý, avšak v žádném případě ne zcela temný. Navíc nemá nic společného s tím, který popisuje většina existujících výkladů. Pokud jsem si vědom, nebyl nikdy dříve nastíněn. Až konec studené války a s ní spojené jaderné hrozby totiž konečně umožnil vynést na světlo obrázek nový. Až vynucená smrt starých výkladů umožnila zrod nových.


Mohlo by se to splnit?

Jde tedy o skutečnost, či o fikci? Je takový scénář alespoň vzdáleně možný? V době, kdy o něm píšu, je snadné říci, že nikoliv. A přece, začínají se dít neobyčejné věci. Ve Střední Asii se nově vzniklé islámské republiky bývalého Sovětského svazu za pomoci Turecka a dalších muslimských zemí pomalu začínají stavět na vlastní nohy. Jejich potenciální bohatství plynoucí z ropy je značné, zásoby zbraní (ještě z dob studené války) nesmírné. Islám mílovými kroky znovunabývá své dřívější síly. Objevuje se zde touha po novém, charismatickém vůdci, který dá věci do pořádku. A již se hovoří i o založení nových Spojených států středoasijských. Na Středním východě dozrávají podmínky pro rozhodující konfrontaci mezi militantním Islámem a Západem, zatímco situace v bývalé Jugoslávii je taková, že arabský svět je ve stále větším pokušení provést v tomto samotném srdci Evropy intervenci...

Nemohu samozřejmě s jakoukoliv určitostí tvrdit, že takový vývoj je nutně v souladu s Nostradamovým proroctvím. Nejsem ani povolán k tomu, abych z této pozice komentoval charakteristický Nostradamův židovsko-křesťansky nepřátelský postoj k Islámu jinak než tvrzením, že jej osobně nesdílím. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že zde může existovat určitý druh spojitosti, kterou lze prokázat. A je-li tomu tak, pak logika Nostradamova úsilí začíná být zřejmá. Neboť ten ve svých verších opakovaně dává najevo, že budoucnost leží do značné míry v našich vlastních rukou. Jinými slovy je na nás, abychom jeho proroctví vzali jako varování, řádně se připravili na to, co se může stát, a přijali veškerá možná protiopatření, dokud je čas.

Samozřejmě vždy existuje možnost, že se Nostradamus mýlí. Ale pokud ano, pak se musí mýlit strašným způsobem - totálně a beznadějně - což se těžko slučuje se skutečností, že pokud jde o minulost, je mu (jak uvidíme) všeobecně přisuzován pozoruhodný počet úspěšných předpovědí.

Zdálo se mi tedy nanejvýš  důležité zjistit, co vlastně Nostradamus pro nadcházející léta předpověděl. Proto jsem jeho verše interpretoval tím nejčistším a nejvhodnějším způsobem -totiž rýmovanými verši stejného druhu, jaké použil sám. Pokud vím, je to přinejmenším v posledních letech poprvé, co se tak stalo. Snažil jsem se také o to, aby mé komentáře byly jednoduché. Původní francouzské verše jsem samozřejmě vůbec nereprodukoval, neboť se dají snadno vyhledat v jiných vydáních a jsou příliš nejasné, než aby většině čtenářů nějak pomohly.

Výsledkem je, jak věřím, první dostupný anglický překlad Nostradama za poslední léta. A vzhledem k tomu, co předpověděl, byl již nejvyšší čas.


O této knize

V úvodu jsem se v krátkosti zaměřil na Nostradama jako na člověka a na jeho životní osudy. Poté jsem rozebral jeho prorockou a spisovatelskou dráhu a některé jeho pracovní metody. Ve druhé kapitole jsem se zaměřil na to, jakým způsobem se vykladači a komentátoři pokoušeli najít v tajemných hádankách tohoto provensálského věštce nějaký smysl. Také se zde zabývám zákony proroctví, načrtávám své principy interpretace a stručně vysvětluji, jak jsem dospěl k uváděným souvislostem. Třetí kapitola je výběrem nejúspěšnějších Nostradamových předpovědí a v kapitolách 4, 5 a 6 jsem poprvé zveršoval jeho ohromující proroctví pro nadcházející léta.

Ó vzhůru! Utec! Pryč a ven! A tato kniha záhadná, kdys Nostradamem napsaná, zda nestačí ti průvodem ?

Goethe, Faust (I, 1) (překlad Otokar Fischer)

 


VĚŠTEC


Za noci poustevník myšlenky probírá,

Z mosazné trojnožky vzhůru zrak upírá.

To, co se noční tmou jiskřivě prodírá,

Naději zažehne jak z rukou fakíra.

Centuria: I.1


NEKLID, STRACH, FATALISTICKÁ HRŮZA - to jsou nejobvyklejší reakce dnešních lidí, kdykoliv se vysloví Nostradamovo jméno. Tajemný středověký lékař a věštec si získal auru mága, temného a hrozivého mistra okultismu, člověka, jenž pronikl do nepopsatelné říše astrologie a magie. Mnozí ho staví na roven samotného Mefistofela.

Ne proto, že by někým takovým skutečně byl, nýbrž proto, že tak bylo pohlíženo na jeho nesrozumitelné a zvláštní verše - a obzvláště těmi, kdož je nikdy nečetli.

Jako by tento pozoruhodný lékař a okultista šestnáctého století - současník své britské obdoby, slavného dvorního astrologa královny Alžběty I. doktora Johna Deea - svými verši nejen předpovídal budoucnost, ale vlastně ji ze svého hrobu, v němž leží již po více než čtyři sta let, dosud ovládal.

Zdá se, že vůdcové bývalého nacistického Německa tomu věřili. Anebo byli cynicky odhodláni využít k tomuto účinku lidové pověry. Nejen Goebbelsovo ministerstvo propagandy, ale i Himmlerova SS se proroctvími velice vážně zabývaly. Jejich cílem bylo nejprve rozpoznat budoucí osud světa a Třetí říše zvlášť a pak tento svět přesvědčit o svých závěrech. Britové a Američané jim opláceli neméně cynicky. Stejně, i když mnohem seriózněji, se choval i jeden z největších francouzských znalců Nostradama doktor Max de Fontbrune. Jeho kniha o Nostradamových proroctvích z roku 1938 předvídala nejen německou invazi do Francie, ale také následná vítězství spojeneckých sil v severní Africe, jejich invazi do Itálie, zahanbující porážku maršála Pétaina, triumfální návrat generála de Gaulla do Francie a porážku a rozdělení Německa. Žádný div, že němečtí okupanti tuto knihu zakázali téměř ihned poté, co v roce 1940 vtrhli do Francie. Samotný de Fontbrune byl pronásledován gestapem. Jako by Němci věřili, že útok na proroctví - tedy obviňování posla za poselství, jež přináší - může nějak změnit svět. Ale ač je to podivné, na této logice je vlastně více než jen ono zrnko pravdy. Jak se zdá, proroctví spoluurčují vývoj událostí, jichž se dotýkají.

Ale je-li tomu tak, pak je doslova životně důležité, abychom nedělali nesprávné závěry. Přesvědčíme-li nějakým způsobem sami sebe - jak to mnozí učinili, - že tím, co Nostradamus pro několik zbývajících let tohoto století předpověděl, je doba jaderné války, hromadné genocidy a všeobecného pekla na zemi, pak se dost možná právě toho dočkáme. Stejně tak je možné, že pokud zjistíme, že jeho původní mrákotné orákulum nic takového nepředpovědělo - cokoliv si o něm Nostradamus později myslel - pak i jeho naplnění může mít své hmatatelné praktické důsledky.

Odtud samozřejmě pramení naléhavá potřeba nové a střízlivější faktografické knihy, jako je tato.


Student a lékař

Michel de Nostredame (jméno zřejmě získal podle farnosti, kde rodina působila) pocházel ze skromného židovsko-francouzského rodu. Narodil se 14. prosince 1503 (podle juliánského kalendáře) a byl vychováván v římskokatolické víře, ke které krátce předtím rodina konvertovala z židovského vyznání zděděného po předcích - v pochopitelných obavách o vlastní život, neboť doba byla ve znamení rostoucí náboženské bigotnosti.

Jako nejstarší ze sedmi či osmi synů byl vychováván svým dědečkem z matčiny strany, lékařem a botanikem, který ho také učil řečtinu, latinu, hebrejštinu, matematiku a astronomii, jež byla v té době neoddělitelnou součástí astrologie. Jako jeden z prvních vyznavačů Koperníkovy teorie, že Země se otáčí kolem Slunce a nikoli naopak, odešel mladý Nostradamus studovat na univerzity v Avignonu a Montpellieru, přičemž na druhé z nich si vybral jako hlavní předmět medicínu. Po dokončení studií v roce 1525 se dal na dráhu potulného lékaře. V té době řádil mor a Nostradamus si brzy získal značný věhlas za své netradiční metody léčby. Trval na správné hygieně, používal primitivní antiseptika a měl zřejmě víc než jen pouhé tušení o tom, jakým způsobem se nemoc přenáší, neboť rezolutně odmítal podle tradice pouštět pacientům žilou. Ba co víc, byl ochoten je i navštěvovat. Nesdílel tehdy všeobecně přijímaný názor, že nemoc je nějakým druhem zaslouženého Božího prokletí a že nakaženým se má člověk vyhýbat "jako moru", jak se dodnes říká - což není nepodobné téměř fatalistickému postoji vůči nemoci AIDS, který dnes často zaujímají křesťanští fundamentalisté.

To vše bylo samozřejmě solí v očích tehdejšímu lékařskému stavu. Podobné názory byly v té době vnímány jako poselství ďábla. Bylo tedy malým zázrakem, že se tento mladý muž směl vrátit do Montpellieru a udělat si doktorát. Svá studia tam úspěšně dokončil roku 1529. Poté se znovu vydal na cesty.

Do roku 1534 bydlel v Agenu, v domě známého filozofa Julia Césara Scaligera, kde se oženil, zplodil dvě děti a prožíval dobu prosperity. Jeho štěstí však nemělo mít dlouhého trvání, neboť do města brzy dorazila morová epidemie, na kterou záhy zemřela, jak jeho manželka, tak rodina. Tato osobní tragédie téměř zničila Nostradama samotného; zpráva o ní málem zlikvidovala i jeho praxi. On sám přežil, ale jakou cenu musel zaplatit, když nebyl s to zachránit ani své nejbližší a nejdražší?

Následovaly další pohromy. Pohádal se se svým hostitelem, byl obtěžován rodinou své ženy a k dovršení všeho začal být inkvizicí pronásledován pro kacířství. Nostradamova reakce se dala předpokládat. Vydal se znovu na cestu. Během následujících šesti let se objevil v Lorraine, Benátkách a na Sicílii a všude sbíral od místních lékárníků materiál pro připravovanou lékařskou knihu. Většina tohoto jeho životního období je nám však zcela neznámá, což různé vypravěče téměř nevyhnutelně lákalo k tomu, aby toto vakuum vyplnili fantaskními historkami plnými znepokojivých osobních závěrů a téměř magické jasnozřivosti.

V roce 1544 se poutník usadil - tentokrát v Marseille, kde neobyčejně kruté záplavy tehdejší zimy vyplavily ze svých doupat hlodavce a přinesly s sebou další morovou ránu - a v důsledku toho i více práce pro Nostradama. V roce 1546 se na něj s prosbou o pomoc obrátilo těžce postižené město Aix-en-Provence. Nostradamus jako vždy ochotně vyhověl, přičemž trval především na čerstvém vzduchu a čisté vodě pro pacienty. Pracoval téměř výlučně sám a stal se uznávaným hrdinou okamžiku.


Prorok a spisovatel

Následovalo druhé manželství, tentokrát s bohatou vdovou jménem Anne Ponsart Gemelleová (jejich dům v Salonu, jenž stojí dodnes, byl na Nostradamovu počest renovován). V tomto období začal Nostradamus před medicínou do značné míry upřednostňovat psaní. Již dlouho si uvědomoval, že je od přírody jedním z jasnovidců - ačkoliv si (z pochopitelných důvodů) dával velký pozor, aby svou schopnost nenazýval Božím darem a nespojoval ji s biblickým proroctvím, že "vaši otcové budou snít a vaši synové spatří zjevení" - a tak již od roku 1550 vydával jednou ročně Almanach. V horním patře domu si poté zřídil pracovnu a věnoval se mnohem obsažnější práci: obrovské sbírce obecných proroctví nazvané Centuria. Měla se skládat z deseti knih obsahujících vždy sto čtyřřádkových veršů - celkem tisíc čtyřverší - jež měly více či méně detailně předpovídat všechny velké události od Nostradamovy doby až po dobu současnou a počátek nového tisíciletí.

Nostradamovy pracovní metody jsou dosti nejasné, ačkoli jsou neurčitě načrtnuty v prvních dvou čtyřverších (překlad prvního z nich je reprodukován v úvodu této kapitoly). K většině svých proroctví dospěl, jak se zdá, "metodou křišťálové koule" - v jeho případě pozorováním výjevů, které se objevovaly v nádobě naplněné vodou, umístěné na mosazné trojnožce poté, co si hůlkou postříkal nohy a lem svého hávu obsahem této nádoby. Zdá se také, že sám sebe uváděl do magického transu, během něhož slyšel tajemné hlasy. Po řadu měsíců tímto způsobem trávil většinu nocí, neboť jen v noci mohl pracovat v naprostém tichu a samotě. V úsilí o dosažení větší přesnosti svých předpovědí, zejména pokud se jednalo o místo a čas, používal řady různých technik -mezi nimi i astrologických výpočtů a starých knih. Dal si také záměrně práci se zformulováním své vize do rýmovaných čtyřverší, aby je učinil nejen snadno zapamatovatelnými a obtížně měnitelnými, ale aby jim také dodal onen jemný magický ráz, dříve spojovaný s pradávnými věštbami Sibyly.


Utajená proroctví

Jak už to u intuitivních vizí bývá, neměly ani ty Nostradamovy žádné zvláštní uspořádání. Jasnovidecká zjevení se v tomto podobají nočním snům. Nostradamův pozdější zvyk, záměrně své vize dále šifrovat, se v důsledku toho zdál být zbytečný.

Avšak s ohledem na všudypřítomnou inkvizici a riziko, že by mohl být obviněn z čarodějnictví, pokud by se jeho předpovědi následně ukázaly být až příliš přesné, Nostradamus nejenže pálil veškeré své písemné prameny, ale dával si také dobrý pozor, aby jeho vlastní předpovědi nebyly příliš jasné či specifické - měly být "psány tak, aby byly spíše mlhavé nežli prostě prorocké". Jak toho dosáhl a jakým způsobem snad jeho verše rozluštíme, uvidíme v následující kapitole.

Ať měly původní vize jakoukoliv platnost, následný proces "zametání" obsahoval mnohá úskalí. Zvláštním rizikem byla kontaminace původní vize zavedenými náboženskými předpojatostmi a předsudky plynoucími z učení o posmrtném životě. Čím více se Nostradamova vědomá mysl ponořovala do tohoto procesu, tím více takové nebezpečí rostlo. A když konečně dokončil svůj magnum opus sepsáním předmluvy ve formě obyčejného neveršovaného dopisu svému nově narozenému synu Césarovi (pojmenovanému pravděpodobně podle Nostradamova dřívějšího hostitele v Agenu), předpojatosti již téměř úplně převládaly. Mělo dojít k nevýslovným katastrofám, morovým ránám, hladomorům, revolucím, záplavám a holocaustům "strašnějším než kdykoli dříve". Pouze mor, ke kterému došlo pouhých dvě stě let předtím, měl počet lidí na světě snížit natolik, že neměl kdo obdělávat pole. Teprve pak, po období zkázy a beznaděje, měl nastat zlatý věk Tisícileté říše.

Toto vše však bylo řečeno či učiněno již dříve. Biblické Zjevení svatého Jana bylo podobných událostí plné. Plná jich byla rovněž minulost. Vsadit na to, že plná jich bude i budoucnost, bylo tedy - vzhledem k opakování dějin - poměrně bezpečnou sázkou. Mnohé z těchto předpovědí se vlastně znovu splnilo i v tomto století. V důsledku toho můžeme říci, že ke zjištění, zda má ona pochmurná představa konce světa obsažená v Nostradamově dopise něco společného s tím, co jeho noční vize skutečně odhalily, budeme muset pečlivě prozkoumat, co ona čtyřverší skutečně říkají, a přitom patřičně a pozorně přihlédnout k procesu "zametání", jež věštec následně prováděl.

Jeho tvrzení v tomtéž dopise, že proroctví mají pokrývat období až do roku 3797, však nemusíme brát příliš vážně. Ve smyslu svých vlastních záhadných výpočtů týkajících se biblického počítání času a údajného data stvoření světa snad mohl mít pravdu. Avšak veršovaná proroctví se o žádném podobném datu nezmiňují. Čím se naopak zabývají velmi detailně, je období do roku 1999 (a tímto rokem obzvláště).

Při různých příležitostech měl Nostradamus také naznačovat, že jeho proroctví sahají až po počátek "sedmého milénia" - což by podle jeho vlastní verze biblického počítání času mohlo ukazovat na kterýkoliv rok mezi lety 1827-8 a 2827-8. O tom, že mnohé z dosud nesplněných proroctví se vztahují k naší době a k prvním letům dvacátého prvního století, se nicméně - jak uvidíme ve čtvrté kapitole - dá jen stěží pochybovat.


Sláva a bohatství

Obrovské dílo však nikdy nemělo být zcela dokončeno. Když v roce 1555 poprvé vyšlo, sestávalo pouze z prvních tří Centurií (starofrancouzské slovo "centurie" zde označuje skupinu sta veršů a nemá nic společného se staletími) a části čtvrtého. Také vydání z roku 1568 postrádalo více než padesát čtyřverší sedmého Centuria - i když obsahovalo úvodní Nostradamův dopis synu Césarovi a na konci Centuria VI také podivné proklínající čtyřverší psané kostrbatou latinou. Rovněž obsahovalo záhadný neveršovaný výtah z jeho předpovědí ve formě nesouvislého traktátu nazvaného Dopis Jindřichu Druhému, králi francouzskému. Do různých pozdějších vydání bylo dále zařazeno 141 Zvěstí a 58 Šestiverší, do Centuria VIII pak čtyři dodatečná čtyřverší a třináct čtyřverší nových, jež měla zjevně vyjít ve dvou dalších, nikdy nedokončených Centuriích.

Účinek celého, byť nedokončeného díla byl okamžitý a elektrizující. Nostradama ihned předvolali ke královskému dvoru, kde byl oslavován a diskutoval snad se všemi lidmi, samotnou královnu Kateřinu Medicejskou nevyjímaje. Musel sestavit horoskopy pro všechny děti královské rodiny - nesnadný a delikátní úkol vzhledem k nepříznivému osudu, který (aniž to královna věděla) již dříve ve svých Centuriích téměř všem z nich předpověděl, byť svou obvyklou skrytou formou.

Pokud si dříve nebyl zcela jist nebezpečím svého úkolu, pak nyní již o něm nemohlo být žádných pochyb - tím spíše, když ho zasáhla zpráva, že pařížský soud zahájil šetření ve věci jeho údajných čarodějných praktik. Nostradamus reagoval svým obvyklým způsobem. Vydal se opět na cesty. Spěšně se vrátil domů do Salonu, kde jeho nově získaná sláva dala snadno zapomenout podezřením, která by se nad ním jinak mohla vznášet. Jeho věhlas se neustále zvyšoval, když se postupně začalo plnit jedno proroctví po druhém - a zvláště vize týkající se francouzské královské rodiny.

Královna byla tak ohromena, že dokonce věštce během jedné ze svých královských cest sama navštívila doma v Salonu. Nostradamus prý tehdy využil příležitosti a identifikoval jistého relativně nevýznamného člena její družiny, který se měl stát příštím králem Jindřichem IV.

O několik dní později byl Nostradamus znovu předvolán před královnu a jejího syna, nového krále Karla IX., do Arles, kde mu byl udělen dar ve výši tři sta zlatých korun. Jeho triumf byl završen. Je pravda, že stále více trpěl dnou, artritidou a vodnatelností, avšak Centuria byla znovu a znovu vydávána jak doma, tak v zahraničí (a jejich vydávání trvá doposud), a tak mohl alespoň zemřít bohatý, slavný a spokojený.

A to se také stalo: zemřel ve věku 62 let v noci z 1. na 2. července 1566, přesně jak to večer předtím předpověděl místnímu knězi a přesně způsobem, který již dříve popsal ve Zvěsti 141:

Již poslání splnil a dar krále odnáší,

Tím pohár se naplnil a duch jeho zajde.

Krev jemu nejbližší, přítel mu nejdražší.

Jej vedle postele mrtvého najde.


Prožil pozoruhodný, i když bouřlivý život, jenž ovlivnil svět po celá příští staletí. Když ležel umírající uprostřed klidu noci, kterou tolik miloval, mohl se Nostradamus při vědomí, že svět o něm ještě uslyší, potají usmát.

 


RYBAŘENÍ VE TMĚ


Moudrý nechť přemýšlí nad veršem mým,

Však ten určen není všeliké havěti.

Hlupáci, mluvkové, vy běžte k svým,

Nechť pouze uctiví úřad můj posvětí.

Centuria: VI. 100 (latinské čtyřverší)


NOSTRADAMUS opravdu neměl v této věci na vybranou. Musel svůj odkaz úmyslně zkomolit - nebo ho přinejmenším učinit nejednoznačným, tajemným, obskurním. Jeho dílo muselo být napsáno (abychom si znovu připomněli jeho slova) "tak, aby bylo spíše mlhavé nežli prostě prorocké". Jelikož ho za podezření z čarodějnictví a kacířství neustále pronásledoval zákon i inkvizice, závisel na tom jeho život i existence jeho proroctví.

Centuria jsou toho výsledkem. Jsou tak tajemná, až jsou matoucí. Často se zdají být téměř zbavena významu. Jen obtížně se dají upravit do syntaxe normální francouzštiny - a to i přesto, že Nostradamus téměř vždy kladl obrovský důraz na gramatickou stránku (musím říci, že o mnoho více než většina jeho rádobypřekladatelů). Se samotnými výrazy je to jen o málo lepší. Nejenže jsou často archaické nebo vypůjčené z řečtiny či latiny. Nejenže je jejich pravopis nesourodý a chaotický. Velmi často jsou také vědomě překrouceny a zkomoleny, ať již proto, aby Nostradamus dodržel styl veršovaných desetislabičných řádků, nebo pouze proto, aby zmátl čtenáře. Jeho oblíbeným trikem bylo psát namísto správných slov slova stejně znějící, podobně jako lze v češtině nahradit sloveso "hníst" podstatným jménem "hnízd" nebo výraz "spíš" výrazem "spíž". A tak byl výraz son oeil ("jeho oko") nejprve spojen do jednoho slova a pak přepsán jako seul ("samotný" - 1.1); z trés ("velmi") se stalo trois ("tři" - VIII.77) a výraz sang humain ("lidská krev") získal novou podobu jako cent, main ("sto, ruka" - II. 62).

To však zdaleka není všechno. Názvy míst jsou často nahrazeny starodávnými a neznámými ekvivalenty. Jména lidí jsou stejně často skryta za záhadné mytologické či biblické pseudonymy a poté navíc zašifrována do anagramů. Data pak až na hrstku případů bud úplně chybí, nebo jsou (občas) zakódována do komplikovaných astrologických vzorců. Vše je prezentováno častěji ve volně sestavených verších než v obyčejné próze (i když také Nostradamova próza má k obyčejnosti daleko), s podivnými hádankovitými konstrukcemi a neobvyklými slovními obraty, jejichž použití takový přístup umožňuje. Navíc, jak jsme viděli, nejsou předpovědi uváděny chronologicky.

K dovršení všeho uvažoval Nostradamus evidentně (jak bylo pro tehdejší učence zvykem) již od počátku latinsky, tedy nikoliv francouzsky, a podle toho také své myšlenky formuloval -jako by byl spíše Vergiliem či Ovidiem.

"Nebudou ani příliš nejasné ani příliš snadno odhalitelné," napsal mudrc o svých verších dosti optimisticky svému synu Césarovi. César byl díky své blízkosti k otci oproti nám ve zjevné výhodě. Modernímu čtenáři, který žije v daleko větším kulturním a časovém odstupu od Nostradama, se zdají být pouze příliš nejasné. Za této situace je samozřejmě pro vykladače možné - ne-li neodolatelné - vyčíst z nich téměř cokoliv.

Což také opakovaně dělali.

Nostradamus si zřejmě byl vědom, že k tomu dojde. "Uvědom si," napsal synu Césarovi, "že ze způsobu, jakým jsem interpretoval události, učiní vzdělanci velkolepé a do značné míry přehnané závěry."

A tak mají francouzští vykladači sklon sebejistě umísťovat mnoho údajně předpovězených událostí do Francie, američtí stejně sebejistě do Ameriky a britští pak do prostoru mezi oběma. Nábožensky orientovaní vykladači vytrvale interpretují předpovědi převážně na základě učení o posmrtném životě, vědecky orientovaní na základě moderních technologií, urologicky orientovaní na základě návštěv hrůzyplných mimozemských civilizací. Je to opojné, vzrušující čtení. Je však v souladu s tím, co Nostradamus skutečně říká? Zde se již začínají vkrádat pochybnosti.

Proč tedy všechen ten sebeklam? Proč ta touha vyčíst z proroctví něco, co v nich očividně není? Pravděpodobně proto, že se při pokusech najít v nějaké neznámé látce smysl vždy snažíme nalézt tento smysl podle sebe. Jinými slovy, pokoušíme se tuto látku vztahovat k tomu, co známe. A tak, jsme-li nadšenými pozorovateli současného světového dění, máme sklon vidět budoucí události jako pouhá pokračovaní - jakkoli nepravděpodobná - událostí současných a zapomínáme, že mezi nimi vůbec nemusí být žádná souvislost. Řečeno slovy Arthura C. Clarka: "Jediná věc, kterou si můžeme být na budoucnosti jisti, je to, že bude naprosto fantastická."

A tak jsou například Nostradamovy výklady publikované před pouhými pár lety plné třetích světových válek a jaderných konfrontací mezi Sovětským svazem a státy Varšavské smlouvy na jedné straně a západním Německem a jeho spojenci na straně druhé. Vykladači vůbec nepředvídali, že by žádná ze zmíněných zemí a organizací vůbec mohla přestat existovat, a nemohla se tak stát součástí jejich barvitého scénáře.

Stejně tak lidé nábožensky založení mohou tíhnout k tomu, aby viděli Nostradamem předpovězenou budoucnost výlučně ve formě biblické apokalypsy, jak je popsána ve Zjevení svatého Jana - hladomory, morové rány, Antikrist, Armagedon, Poslední soud atd. Sám Nostradamus jako oddaný katolík si budoucnost nepochybně takto představoval, i když právě nevěštil. Přesto nebudou výsledky takového přístupu o nic spolehlivější než scénáře konce světa vysněné fundamentalistickými křesťany, kteří jsou přesvědčeni, že předpovězené události se vztahují k současným mocnostem a aliancím, a podle toho je interpretují. V dřívějším podivném období studené války a vražedné, byť přehledné konfrontace mezi komunismem a kapitalismem, se taková očekávání mohla zdát dosti rozumná. Nyní se však věci změnily - a to ne nezbytně k lepšímu. V důsledku toho budou muset být takové myšlenky znovu a znovu drasticky revidovány, neboť politická mapa světa se neustále mění, rozpadá a znovuutváří do nových, zcela neočekávaných uspořádání.

A vždy se znovu a znovu bude tvrdit: "Tehdy jsme se mýlili. Ale teď již máme pravdu."

Pokud chcete, můžete tomu věřit.


Zákony proroctví

V čem je tedy zásadní problém? Evidentně spočívá ve skutečnosti, že očekávání a proroctví se prostě neslučují. Jasnovidecká zjevení, jakými většina těch Nostradamových očividně byla, se nedostavují spolu s letopočty, tematickými vazbami nebo bibliografickými odkazy. Pokud vůbec, pak přicházejí jako náhlé nepropojené záblesky, jež mohou nebo nemusí obsahovat klíč sdělující kde, kdy a jak. Mohou se stejně dobře týkat minulosti i budoucnosti. A jsou zvláštním způsobem jednorozměrné.

Jako by se nějaký člověk pokoušel zmapovat nebe tím, že se na něj bude dívat komínem.

Nostradamus se nepochybně pokoušel tuto nedokonalost napravit za pomoci astrologických výpočtů a odkazů na staré knihy, bibli nevyjímaje. To možná pomohlo. Na druhé straně to však mohlo, vzhledem k tomu, že astrologie i staré knihy přicházejí s vlastními předpoklady, věci také uškodit.

Jinými slovy, proroctví se jednoduše nedají interpretovat na základě minulých nebo současných očekávání. Očekávání má svou vlastní budoucnost. Proroctví se může vztahovat ke zcela jiné.

Je-li tomu tak, jaká další úskalí by mohla číhat na karavanu proroctví? Bohužel je jich až příliš mnoho. V knize Scénář armagedonu: Proroctví v akci (Element, 1981) jsem nejdůležitější z nich shrnul do Osmi zákonů proroctví.

Zde jsou:

  1. Zákon překvapivého výsledku Nejpravděpodobnější výsledek je ten, který nikdo nepředpokládal.
  2. Zákon zmařeného očekávání Nejlogičtější interpretace bude pravděpodobně nesprávná.
  3. Zákon střetu předpokladů Předpoklady a proroctví se neslučují.
  4. Zákon sebesplnění Proroctví mají sklon se sama plnit (zde bych do svého původního textu pouze dodal slůvko "opakovaně").
  5. Zákon zmenšující se přesnosti Přesnost proroctví se snižuje s druhou mocninou času.
  6. Zákon rozdělených funkcí Prorokování a interpretace jsou neslučitelné činnosti.
  7. Zákon zkratkovitosti proroctví Proroctví popisuje budoucnost ve zkratce.
  8. Zákon neexistující nemožnosti

Co se může stát, stane se; co nemůže, mohlo by.

Čtenáři jistě neočekávají, že zde budu těchto osm zákonů proroctví vysvětlovat. Většina z nich je zřejmá a ty, jež nejsou, se brzy vyjasní, jakmile budou pokusně aplikována na několika specifických příkladech.

Za předpokladu, že moje analýza obsahuje racionální jádro, uvidíme, že většina existujících rádoby interpretací Nostradama odporuje zákonům l, 2, 3 a 6. Obvykle také ignorují přinejmenším druhou polovinu zákona 8, jehož obdobu zveřejnil Arthur C. Clarke ve své povzbuzující knize Pohled do budoucnosti. Pod názvem "Clarkeův zákon" se v ní píše: "Když význačný, ale starší vědec prohlásí, že je něco možné, má téměř určitě pravdu. Když prohlásí, že je něco nemožné, velmi pravděpodobně se mýlí." Pojem "vědec" můžeme v tomto případě klidně nahradit pojmem "Nostradamův vykladač".

Ne že by se vykladači obvykle zabývali nemožnostmi. Nicméně sama jejich tendence předkládat jeden určitý scénář již samou podstatou vylučuje všechny ostatní. A přesto, jak potvrzuje výše uvedená citace Arthura C. Clarkea, jediná věc, která je v budoucnu jistá, je ta, že bude zcela jiná než to, co předpokládáme.

Nebo by alespoň mohla být, nebýt neblahého - ač dosud široce uznávaného - účinku zákona 4. Lidé si zvykli předpokládat, že Nostradamus měl skutečně na mysli to, co tvrdí vykladači. Pokud je tedy zákon 4 platný, existuje nebezpečí, že již samotný předpoklad způsobí, že lidé, byť nevědomky, pomohou uskutečnit to, co se má stát.


Zasazení Nostradama do kontextu

Jakákoliv nová interpretace Nostradama se tedy musí vyhnout těmto zřejmým nástrahám. Abychom se vyhnuli předsudkům i všem minulým a současným předpokladům, je třeba jeho čtyřverší dešifrovat čistě na základě znalostí o Nostradamovi samotném - o jeho pracovních metodách, tajemných literárních sklonech, posedlosti zhušťovat a zastírat vše do "určité obskurnosti", aby svá proroctví uchránil od ignorantů a sebe od spárů inkvizice.

Především bychom však měli Nostradama interpretovat nejen jako muže své doby, ale i svého místa a vyznání. Tento věštec koneckonců nebyl pouhým renesančním učencem skrznaskrz prosyceným klasickou mytologií. Byl také jakýmsi středověkým mágem, současníkem Johna Deea a Paracelsa. Mysl člověka šestnáctého století nevyhnutelně musela obsahovat výjimečnou směs vzdělání, rutiny a čisté fantazie. V oblasti medicíny byl nepochybně osvícen a měl stejně jako jeho současníci silný sklon vidět budoucnost z čistě biblického hlediska - a v ní ohromně temné a hrozivé věci. Koneckonců žil ve věku morových ran, jež pouhých pár století předtím decimovaly evropskou populaci a jejichž návrat neustále hrozil. Jako Žid byl zasvěcen do mnoha starodávných tajemství židovského okultismu, kabalu nevyjímaje. Jako katolík přirozeně snadno dokázal vztáhnout své vize týkající se budoucnosti ke katolickému učení o apokalypse, stejně jako k osudu církve a jejích vůdců. Byl také obětí veškerých náboženských pověr, a to v době, kdy takovéto pověry byly běžné - dost na to, aby zažehly revoluční protestantskou iniciativu Martina Luthera. A především měl jako Francouz sklon vztahovat světové události především na svou vlastní zem a země s ní sousedící, přičemž také bedlivě sledoval události ve své prapůvodní Svaté zemi a kolem ní.

A tak bychom měli očekávat, že psal na základě alchymistických pojmů, okultních symbolů, kabalistických kódů, biblických doktrín, mytologických entit, morových ran, epidemií, hladomorů, záplav, velkých požárů, armagedonů, druhých příchodů a posledních soudů. Bylo by překvapením, kdyby tomu tak nebylo.

Ze zřejmých důvodů bychom také měli očekávat, že bude budoucí hlavy států nazývat "králové" či "princové", jejich jména tajit, i když je zná, užívat klasických či tehdejších - tedy nikoliv moderních - názvů zemí a měst, a konečně své závěrečné předpovědi klást do rámce nějakého scénáře konce světa. A měli bychom očekávat, že bude slova jako viendra (přijde) a terre (země, svět) aplikovat spíše na samotnou Francii nežli na svět jako celek.

S ohledem na toto všechno se zákony l, 2, 3 a 6 týkaly i samotného Nostradama. A jakkoliv byly jeho intuitivní vize přesné, když je při vědomí zapisoval, činil tak téměř nevyhnutelně pod vlivem všech zmíněných faktorů - neřku-li své astrologické práce a jiných studií. Navíc tím, že své předpovědi formuloval do veršů, a nikoliv do jasné a srozumitelné prózy - čímž se Nostradamus vůči své době nijak neprovinil - zahalil své vize, které se snažil vyložit, další rouškou obskurnosti, o jeho dalším, úmyslném úsilí v tomto směru ani nemluvě.


Principy interpretace

Z toho všeho plynou tyto tři hlavní principy interpretace.

  1. Protože úspěch jakéhokoliv výkladu závisí na znalosti celkového kontextu, nebude již možné interpretovat jednotlivé strofy o nic více izolovaně, než je možné interpretovat jednotlivé kusy dětské skládanky. Při absenci původního "obrázku na krabici" nemáme jinou možnost, než tuto interpretaci kousek po kousku postupně vykonstruovat ze známých pravidel. Do cesty se nám přitom pravděpodobně postaví  předsudky.   Navíc   se   zřejmě  budou   nabízet různé možnosti, které je však třeba posuzovat pouze jako jedny z mnoha, a i to jen do té míry, do jaké to tvrdí sám Nostradamus.
  2. Abychom sestavili alespoň přibližně správnou souslednost, musí být hlavním předmětem našeho zájmu vyvození vzájemné spojitosti všech zhruba dešifrovaných veršů, a to na základě sledování společných témat, frází, názvů míst a časových odkazů. Tento způsob by měl umožnit postupné odhalení skutečného celkového kontextu a tím nás nakonec přivést k tomu, že budeme moci Nostradama interpretovat jeho vlastními slovy.
  3. Obvyklý doslovný překlad se ukáže být kontraproduktivní, neboť pouze plošně reprodukuje původní slovník, aniž by zachytil jeho smysl, formu, sílu či tok, a tím méně odhalil komplexní významové asociace, které se s časem vytrácejí. Stručně řečeno, vůbec se nejedná o překlad, nýbrž o pololegalistický nesmysl - a každý, kdo někdy navštívil soudní dvůr, ví, jaká právní překroucení může způsobit necitlivost k jazykovým nuancím.

Vzhledem k tomu hodlám v následujících kapitolách předložit Nostradamovy verše v naprosto shodné rytmické formě, jakou si zvolil - rýmované desetislabičné řádky (např. pentametry) přesně stejného druhu, jaké se anglicky psaly v dobách bezprostředních předchůdců Shakespeara. Ne že by byl sám Nostradamus v nějakém smyslu Shakespearem. Jeho verš je obvykle extrémně hutný, často telegrafický, někdy šablonovitý a občas až neumělý. Mnoho je jich tak holých a zkomolených, že by se spíše hodily jako novinový titulek pro pologramotné. Nicméně vycházejí z pevně daných (byť polatinštělých) gramatických pravidel, obvykle mají rytmus a skutečně vždy se rýmují - a každý kvalitní překlad bude proto muset mít tytéž vlastnosti.

Nehodlám však o nic více než jiní vykladači tisknout původní text ze šestnáctého století ani (na rozdíl od většiny z nich) jeho upravenou verzi. Čtenáři, kteří si přejí porovnat texty s francouzskými, by si měli obstarat pokud možno přímo původní verzi naposledy znovuvydanou Erikou Cheethamovou. (Dodatečná čtyřverší a překlady dvou dopisů se nacházejí v Robertsovi: Sebraná Nostradamova proroctví, některé Zvěsti  a Šestiverší v de Fontbruneovi: Nostradamus 1: Odpočítávání před apokalypsou.) Ke každému verši je připojen obecný vysvětlující komentář.

Doufám, že čtenářům touto cestou umožním najít nejlepší postoj, se kterým budou moci sami hodnotit různá proroctví. Nejprve si mohou ověřit přesnost těch, která se již měla naplnit, a poté dosud nenaplněná proroctví srovnat s vývojem aktuálních událostí. Ale samo předjímání těchto událostí bude silně záviset na tom, do jaké míry lze složit do původní podoby onu skládanku proroctví, kterou před dávnými lety s takovou rozhodností rozházel Nostradamův vnitřní zdroj vizí.

 


KRÁTKÝ KURS VĚŠTECTVÍ


Při různých příležitostech a po dlouhou dobu jsem s velkým předstihem předpovídal různé události... a jakkoliv se mohly zdát neočekávané, v různých částech světa se již vyplnily.


Dopis Césaru Nostradamovi

EXISTUJE-LI NĚCO, čím je Nostradamus proslavenější než hrůzostrašností svých předpovědí, které se týkají naší budoucnosti, pak je to až zázračně neomylná přesnost v předpovídání událostí týkajících se naší minulosti. Máme-li věřit lidovým pověrám, téměř všechny události jakéhokoliv významu, ke kterým došlo od jeho smrti, byly předpovězeny v jeho záhadných verších. To je nejlepší doporučení, aby se stal průvodcem naší budoucností.

Podíváme-li se například na Centuria, zjistíme, že z celkového počtu okolo 940 čtyřverší (přesný počet se u jednotlivých vydání liší) se tvrdí o zhruba 420 z nich, že se již naplnila - což znamená, že více než polovina na své naplnění teprve čeká.

Ve skutečnosti je však toto číslo - a tedy i úspěšnost - značně menší. Je totiž faktem, že ze 420 takzvaných "zásahů" je pouze okolo 50 interpretováno všemi vykladači více či méně shodně. U zbylých 370 se různí vykladači často rozcházejí v názoru na přiřazení konkrétních událostí jednotlivým veršům. Dva různí vykladači mohou určitý verš aplikovat na úplně jiné země a dokonce i staletí. Jeden jej tedy může aplikovat na budoucnost a druhý stejně dobře na minulost.

Ani to však ještě není poslední překvapení. Pouze u zhruba dvanácti údajně "naplněných" proroctví se všichni hlavní vykladači v jejich identifikaci zcela shodli.

Toto zjištění je hotovým výbuchem bomby. Znamená, že údajná Nostradamova přesnost ohledně minulých událostí má co dělat spíše s lidovou vírou - možná snad dokonce s lidovou potřebou věřit - nežli se skutečnými fakty. Jistěže můžete namítnout, že se vykladači - nebo alespoň někteří z nich - zákonitě musí mýlit. Stejně tak můžete usoudit, možná s úlevou, že se mýlil samotný Nostradamus.

Tato čísla však ve skutečnosti naznačují těm, kdo mají rádi jednoznačné odpovědi, něco méně potěšitelného. Je to suché konstatování (suché především pro různé takzvané vykladače), že interpretují-li se věštcovy předpovědi izolovaně, jsou ve většině případů příliš vágní, než aby umožňovaly jasnou a konečnou identifikaci, byť jen minulých událostí - o událostech budoucích ani nemluvě.

Toto však nutně nemusí být Nostradamova chyba. Vždy je třeba mít na paměti, že historie je do určité míry cyklická a že stejné či podobné události mají sklon znovu a znovu se opakovat, čemuž Nostradamus bezpochyby věřil a jako autor Knihy o Kazateli (údajně samotném králi Šalamounovi) to v tomto smyslu formuloval:

Všechno má své období a všechny věci pod Sluncem mají svůj čas... Vše, co je, již bylo, a vše, co bude, již bylo, neb Bůh všechny události postupně znovu přivolá.

V této kapitole tedy uvádím výběr proroctví, která jsou všeobecně pokládána za bezkonkurenčně nejúspěšnější (římské číslice označují číslo Centurie neboli knihy; arabská pak číslo citovaného verše). Jistě si všimnete, že společnou vlastností mnoha z nich je uvedení doby a názvů míst - to druhé sám Nostradamus doporučoval svému synu Césarovi jako nejdůležitější klíč k interpretaci. Přikládám také jedno či dvě další čtyřverší, která se podle vykladačů týkají nám dobře známé apokalyptické budoucnosti, ale která se podle mého názoru již splnila na základě stejně zřejmých kritérií jako u ostatních uznávaných "zásahů".

Na základě toho si, jak doufám, uděláte mnohem jasnější obrázek, podle jakých vlastností se u dosud nesplněných předpovědí orientovat. Pak budete mít lepší možnost jich využívat, pokud ne přímo budoucí události předjímat nebo alespoň rozpoznat, jakmile nastanou.

Následující řádky se jinými slovy dají považovat za určitý druh krátkého kursu věštectví - nebo alespoň dešifrování proroctví -prováděného na základě praktických příkladů daných samotným Nostradamem.

I. 35

Mladý lev přemůže starého lva,

Oko mu propíchne skrz zlatou klec.

O smrti rozhodnou jen střety dva,

Umírat bude však ukrutná věc.


Právě úspěchem tohoto čtyřverší si Nostradamus získal jméno jako věštec. Jakmile se dostalo k uchu královny Kateřiny Medicejské, okamžitě vytušila, že se týká jejího muže. Především z tohoto důvodu byl Nostradamus předvolán v roce prvního vydání díla ke dvoru. Na krále však verše dojem neudělaly a během spojených svatebních oslav dvou svých dcer v roce 1559 chtěl pokoušet osud a zúčastnil se tří soubojů. Posledním soupeřem byl kapitán jeho skotské stráže Conte de Montgomery. Král, oděn v plné zbroji a zlaté helmici, držel štít se znakem lva ve skoku. Také Montgomery měl na štítě lva ve skoku. První střet byl nerozhodný, avšak král požadoval druhý. Při něm se Montgomeryho kopí roztříštilo, jedna jeho část zasáhla královo hrdlo a další mu prorazila hledí, vypíchla oko a prošla až do mozku. Král těmto zraněním po deseti dnech agónie podlehl.

///. 30

Ten, který po boji živý zbude,

Nad slavným mužem vítězství získá,

Šesticí mužů odvlečen bude.

Bez zbraně, nahý, překvapen zblízka!


Nemohl jsem odolat zařazení tohoto čtyřverší, neboť předpovídá historickou dohru čtyřverší prvního pomocí nezaměnitelných specifických znaků (což je vždy nejdůležitější klíč k interpretaci).

Montgomery, který po nešťastném zabití krále uprchl do Anglie a konvertoval k protestantství, se nakonec do Francie vrátil, aby vedl revoltu normandských hugenotů. Byl poražen a zajat, avšak jeho život byl ušetřen. Jenže královna měla dobrou paměť a dlouhé prsty. V květnu 1574 se šest jejích mužů v noci vloupalo do Montgomeryho ložnice a nahého jej odvleklo pryč. Nakonec byl na příkaz královny popraven. Pravděpodobně se nikdy nedozvíme, zda šlo o vědomou odpověď na toto proroctví, či nikoliv.

Šestiverší 52  Děsivá hrůza v městech se děje. Na den svatého Bartoloměje. Lyon, Montpellier zlým je snad snem, V Nimes, Rochelle, Ženevě krvavá zem. Mars při svém tažení ariánském Vsadil si na dámu, jež vládne všem.

Tato předpověď, která se našla v Nostradamově pozůstalosti po jeho smrti v roce 1566, se měla strašným způsobem splnit o šest let později v podobě nechvalně známého svatobartolomějského masakru. Šlo o pokus - zjevně vykonaný na královnin příkaz - hromadně zmasakrovat všechny protestantské vůdce ve Francii. Během něj zahynulo okolo osmi tisíc lidí, a to nejen v Paříži, ale i v jiných městech - i když v Ženevě zřejmě nikoliv. Všimněte si specifického určení času a místa, které potvrzuje správnost této interpretace. Ani zde nelze vyloučit, že královna tuto předpověď předem znala.

///. 51

Na zámku v Blois vražda se stane.

Na pokyn Paříže bude to čin.

Duch vůdce znovu v Orleans vstane.

Angers, Troyes, Langres vrazí do něj klín!


I zde bylo možno proroctví identifikovat na základě názvů míst - tentokráte šlo o známou vraždu Duca de Guiseho na rozkaz krále na zámku v Blois 23. prosince 1588. (Turističtí průvodci na zámku dodnes s rozkoší líčí hrůzné detaily tohoto dne.) Tento krvavý čin se měl stát rozhodující událostí francouzských náboženských válek šestnáctého století. Jeho okamžitým účinkem bylo vyvolání všeobecných nepokojů v celé zemi, během nichž občané Orleans nahradili svého správce de Guiseovým člověkem. Reakce tří měst v posledním řádku je však nepřesná: ve skutečnosti města Angers a Langres de Guiseho věc podporovaly, zatímco Troyes zůstalo neutrální. Jak se zdá, Nostradamus nebyl o nic více neomylný než kdokoliv z nás. To je nepochybně třeba mít na paměti.

IV. 18

Ty nejvíce znalé nebeských dat

Vladaři budou před soudy své hnát,

Hůř nežli zločince budou je štvát,

Nakonec získaje do spárů kat.


Ačkoliv zde chybí specifické určení času i místa, předpovídá toto čtyřverší zcela přesně dlouhotrvající pronásledování vládnoucí skupiny postkoperníkovských astronomů - včetně samotného Galilea. Pro Nostradama, jenž se sám mezi postkoperníkovce řadil, zřejmě nebylo příliš obtížné tuto možnost předpokládat.

IX. 49

Brusel i Gent proti Antverpám vstane,

Londýnský parlament zabije krále.

U vína budou se řeči vést plané,

Vláda je v nejhlubším rozkolu ale.


Toto čtyřverší předpovídá, jak se všeobecně soudí, smrt anglického krále Karla I. v roce 1649, ačkoli absence konkrétního časového údaje zde naznačuje, že i kdyby Karel I. chtěl, měl by obrovské problémy proroctví dešifrovat a vzít jako varování. O města Brusel, Gent a Antverpy se nicméně v letech 1648-9 skutečně vedl spor mezi Francií, Holandskem a Anglií, takže by se dalo říci, že zde určité varovné znaky existovaly, byť pouze nezřetelné. Navíc je při bližším pohledu rok 1649 přece jen naznačen - v čísle čtyřverší!

VIII. 76

Ač darebák je a neurozen,

Násilím u moci drží se král

Z Anglie učiní krvavou zem,

Jak brzy přijde, to říct bych se bál.


Nostradamův popis nekatolického plebejce, který v Anglii uchvátí moc, se přesně hodí na Olivera Cromwella, jenž se narodil pouhých třicet tři let po věštcově smrti. Zdá se být zřejmé, že Nostradamus měl zvláštní cit pro předvídání veškerých budoucích činů lése-majesté, tedy nevěrectví či kacířství všeho druhu.

//. 57

Smrt do Londýna opět se vrací,

Blesky se hemží rok šedesát šest,

Pradávná zena k zemi se kácí,

Věrným svým přináší smrtelnou zvěst.


Mnoho vykladačů tuto předpověď identifikovalo jako velký požár Londýna v roce 1666. A jestliže se pojem "blesky" může zdát ve světle tohoto výkladu poněkud nepřípadný, pak pojem "pradávná žena" má nepochybně spojitost s velkou sochou Panny Marie, která dříve stávala v průčelí tehdejší katedrály svatého Pavla. Během požáru se socha zřítila na mnoho lidí, kteří hledali v katedrále úkryt. Později byla celá budova zničena, což je dodnes pro mnoho lidí nejvýznamnějším důsledkem celé katastrofy.

IV. 89

Třicet šlechticů přes moře pluje,

Proti králi svému plány spřádá.

Pro jeho smrt, zdá se, nehoruje,

Poctivci z Friska patří teď vláda.


Toto proroctví prozrazují názvy míst. V roce 1688 opustila skupina předních šlechticů (zda jich bylo opravdu třicet, není doloženo) Anglii, aby hledali pomoc u holandského krále Viléma Oranžského v boji proti králi Jakubovi II. Ten pozoruhodně rychle přiznal porážku a uprchl, a byl posléze náhodně zajat Vilémovými vojsky. Nakonec s vděčností přijal nabídku uprchnout zpět do Francie. Nostradamova přesná předpověď takzvané Nekrvavé revoluce v Anglii je korunována faktem, že se Vilém narodil, ne-li přímo ve Frísku, pak alespoň na území dnešního Holandska.

...A od toho roku bude křesťanská církev pronásledována více, než byla kdykoli předtím pronásledována v Africe. To potrvá až do roku 1792, jenž bude poté nazýván začátkem zcela nového pořádku.

Záleží na každém, jak si vyloží začátek tohoto výňatku z Nostradamova Dopisu Jindřichu Druhému, králi francouzskému, ale odkaz na rok 1792 jako na počátek nového uspořádání se zdá být přesnou předpovědí vytvoření francouzské revoluční protináboženské republiky v tomto roce. Již zhruba století před Nostradamem předpovídali přední astrologové na tuto dobu velký sociální zvrat. Proto je možná příznačné, že se tato předpověď neobjevuje v jednom ze čtyřverší, nýbrž v Nostradamově próze psané za plného vědomí.

IX. 20

Klikatá bílého motýlka Herne

Cesta u Remeše lesy vede.

Volený černý mnich v šedém z Varennes.

Poprava, oheň, krev, šance bledé.


Z mnoha předpovědí, které se mají týkat příští francouzské revoluce roku 1789, není žádná slavnější než tento kromobyčejný zásah do černého. Překvapivá zmínka bezvýznamného města Varennes (zřejmě toho poblíž východní francouzské hranice) ukazuje na jedinou historickou událost většího významu, ke které zde kdy došlo - totiž k proslulému nočnímu příjezdu Ludvíka XVI. a královny Marie Antoinetty 20. června 1792 při jejich pokusu uprchnout ze země. Útěk byl posledním hřebíkem do rakve francouzské monarchie a její důvěryhodnosti. Tato identifikace - a jedině ona - mi umožnila rozluštit zpětně zbytek čtyřverší. Slovo "Herně" lze po úpravě na "lerne" a následném přesmyknutí dešifrovat jako Reine (královna). Cesta do Varennes byla do značné míry klikatá ("tak i onak křivolaká," píše Nostradamus doslova) a vedla královský pár lesy poblíž Remeše (v originále dvojsmyslně psané jako Reines). O králi, který byl (nezvykle) zvolen ve volbách a navíc byl Kapetovcem - v originále "cap.", což však může být stejně dobře zkratka pro latinské caput ("hlava"), - bylo známo, že chodí oblečen do šedého, zatímco královna se oblékala bíle (ve svých nejlepších dobách jistě jako frivolní motýlek) - a stejnou barvu údajně po zmíněné události dostaly i její vlasy. I přes sveřepé snahy některých vykladačů interpretovat výraz "černý mnich" označující krále jako "nemohoucí aristokrat", je tento pojem zřejmě dalším roztomilým důkazem Nostradamovy omylnosti. Rozluštění posledního řádku je také obtížné - ačkoliv v tomto případě nikoliv proto, že by jeho význam byl veskrze nesrozumitelným. Je to pouze z toho důvodu, že je tak záhadný - jde spíše o nesourodé spojení slov nežli o větu. V důsledku toho je k rozluštění závěrečného řádku potřeba zpětného pohledu. Poprava (moje, připouštím, volná interpretace francouzského tranche) zajisté čekala krále i jeho choť: formou gilotiny měla během několika dalších let postihnout také nesčetné množství jejich poddaných.

/. 60

U Itálie císař se zrodí,

Draze zaplatí za něj jeho zem;

I podle těch, co ví, jak to chodí,

Je prý víc řezníkem než vladařem.


Stejně jako francouzské revoluci věnoval Nostradamus mimořádný počet čtyřverší také Korsičanu Napoleonu Bonapartemu, alespoň máme-li věřit vykladačům (Erika Cheethamová o něm napočítává celých padesát pět zmínek plus dalších devatenáct věnovaných napoleonským válkám). V jedné z nich (VIII. 1) se věštec dokonce zjevně pokouší jméno příštího císaře hláskovat, a to velkými písmeny, která si obvykle vyhrazuje pro vyjádření vlastních jmen: PAU, NAY, LORON - což po přesmyknutí dává "Napaulon Roy". Vzhledem k hlavním předmětům zájmu Nostradamových proroctví (král, země, náboženství) není tento důraz na Napoleona - jehož Nostradamus považoval za určitý druh antikrista, ačkoliv nikde toto slovo nevyslovil - nijak překvapivý. Nicméně je nutno dodat, že jen málokterá jeho identifikace je tak detailní a v důsledku toho tak přesvědčivá, jak by mohla být. Výše uvedené čtyřverší je toho příkladem: hodí se na Napoleona, ale stejně dobře by se hodilo i na jakéhokoliv významnějšího vládce narozeného v oblasti Středozemního moře. Proto se mnoho vykladačů ve snaze rozpoznat čtyřverší, která by předpovídala tak významné události, jako byl Trafalgar, Waterloo nebo ústup z Moskvy, až příliš ochotně uchýlilo k vysoce pochybným metodám a čtyřverším připsalo významy, jež očividně nemohou obsahovat - a to hlavně tím, že zcela ignorovali, nebo dokonce nehorázně překroutili Nostradamovu jazykovou skladbu. (Nostradamus byl možná záměrně nesrozumitelný, ale zcela jistě ne negramotný!) Tento naivní sklon roubovat jeho čtyřverší na oblíbená, předem vybraná témata - a zvláště na ta současná, která se ze zřejmých důvodů daleko více dotýkají nás samotných než našich potomků - je běžnou tendencí, proti které se budeme muset mít neustále na pozoru, až se budeme pokoušet rozluštit Nostradamova proroctví pro svou budoucnost.

/. 25

Za nález, jenž ztracen byl mnoho let,

Pasteur Bohem nazýván je s díky.

Až Měsíc z pouti své vrátí se zpět,

Proklínán bude však současníky.


Již na první pohled představuje toto čtyřverší mimořádný prorocký zásah. Podle Eriky Cheethamové trval poslední velký astrologický cyklus Měsíce od roku 1535 do roku 1889. Ve světle čtyřverší VI. 100 (je uvedeno na počátku kapitoly 2) bych se neodvážil nesouhlasit, nebo dokonce vyjádřit svůj vlastní názor na tuto záležitost. Je ale nepochybně pravdou, že v letech 1888-9 založil Louis Pasteur svůj slavný pařížský ústav, jenž se měl zabývat jeho objevem, že příčinou mnoha nemocí je působení mikroorganismů. Předpověď (je-li skutečně tím, čím je) naznačuje, že se to vědělo již v dávných dobách. Moderní medicína od té doby v tomto směru pokročila natolik, až se zdá, jako by Pasteur tvrdil, že infekční nemoci nejsou způsobeny ničím jiným - přičemž ve skutečnosti uváděl i faktory emocionální, psychologické nebo vliv prostředí. Jinými slovy byl tento guru stejně jako Nostradamus považován víceméně za boha a jeho slova byla jemu oddanými přijímána často až směšně nekriticky. Nikoli však jeho současníky. Vládnoucí stav jeho názorům jako vždy oponoval. Odtud zřejmě pramení poslední řádek. Pak však vše nasvědčuje tomu, že Nostradamus opravdu mluvil v prvé řadě o Pasteurovi. Podle mého názoru by nám Nostradamus na přímou otázku odpověděl, že slovo Pasteur se mělo ve skutečnosti týkat nějakého budoucího církevního pastora - či snad prostě pastýře - který měl znovu odhalit nějaký starodávný artefakt či svatou relikvii (Nostradamus například na jiném místě hovoří o očekávaném objevení hrobu svatého Petra). V tom případě by se jednalo o zajímavý případ prorocké intuice - nebo dokonce pouhé náhody - daleko přesahující prorokova vlastní vědomá očekávání. Ještě důležitější však je, že zde máme příklad čtyřverší, jež nám jako prostředek identifikace nabízí jak jméno, tak datum. Pro náš účel to má větší hodnotu než tuna obecných spekulací.

VII. 25

Válka tak dlouho nedozná změnu,

Že na mzdy vojákům nezbude nic.

Zlato nahradí kus pergamenu.

Francouzský bronz překvapí půlměsíc.


Z různých čtyřverší, která vykladači obvykle zasazují do doby první světové války, je toto poněkud specifičtější a přesvědčivější než většina ostatních (z nichž jedno či dvě budou v další kapitole uvedena jako proroctví budoucí). Odráží v sobě enormní lidské i materiální břemeno války. Nostradamus to zřejmě pokládá za důvod, proč lidé začínají být vypláceni papírovými penězi a nikoliv mincemi ("zlatem", jak je doslova nazývá) - což je detail, který tuto předpověď datuje do velmi nedávné minulosti, a nikoliv do budoucna. Pokud se nám výraz "pergamen" (v originále cuir) zdá být poněkud zvláštní, zeptejme se sami sebe, jak bankovky vypadají, když je pokryje vrstvička špíny. Čtvrtý řádek, jak se zdá, přesně předpovídá nasazení francouzského dělostřelectva během války proti Turkům na Středním východě.

...V měsíci říjnu dojde k velké revoluci, bude tak nesmírná, ze lidé budou přesvědčeni o tom, ze se Země přestala sama od sebe otáčet a upadla do věčné temnoty. Po varovných signálech předchozího jara nastanou kromobyčejné změny, království budou převrácena vzhůru nohama. Také dojde k obrovským zemětřesením. A to vše bude doprovázeno vytvořením Nové Babylónie, ohavné nevěstky, těhotné hnusem prvního holocaustu. To potrvá ne více než sedmdesát tři let a sedm měsíců. V té době z kmene, jenž byl tak dlouho chudý a jenž má původ na 50. stupni, povstane ten, který obnoví celou křesťanskou církev. Pak se rozhostí veliký mír... Země, vesnice, města i provincie, které opustily svou původní vládu v úsilí o své osvobození - ale tím více se tak uvěznily o budou tajně běsnit nad ztrátou své svobody a víry a začnou se zleva obracet znovu doprava.

Tato mimořádná předpověď z Dopisu Jindřichu Druhému, králi francouzskému - kterou jsem byl v zájmu srozumitelnosti nucen reprodukovat poměrně volně - okamžitě volá po tom, aby byla ztotožněna s Velkou říjnovou socialistickou revolucí v říjnu 1917, které bezpochyby na jaře téhož roku předcházela povstání. Sedmdesát tři let a sedm měsíců od uvedeného data nás dovede do jara 1991, kdy bylo nové uspořádávání Sovětského Svazu v plném proudu, a v létě téhož roku mělo dojít k náhlému posunu doprava, který Nostradamus o více než čtyři sta let dříve předpověděl (byť možná svou myšlenku sám chápal jinak). A protože 50. stupeň severní šířky prochází téměř přesně polským Krakovem, bude zřejmě oním velkým obnovitelem křesťanské církve (a obzvláště pak na Východě) papež Jan Pavel II., který byl dříve arcibiskupem tohoto města - i když náboženství ve východním bloku připomínalo v té době chtě nechtě spíše "divokou rostlinu". Identifikaci "ohavné nevěstky" ponechám na čtenářích samotných.

Vzhledem k obvyklé věštcově nadsázce je však nutno říci, že přesnost celé předpovědi, zvláště byla-li napsána "při jasném vědomí", je ohromující - samozřejmě za předpokladu, že ji vykládáme správně. (Předpověď je totiž bezprostředně obklopena dalšími, které, jak se zdá, se již nevztahují k žádné známé události. Skupiny předpovědí obsažených v dopise byly navíc zašifrovány a uspořádány odzadu dopředu, jako by se Nostradamus rozhodl neodkrývat karty příliš, a to ani v dopise králi. Jak sám píše: "V tomto pojednání jsem veškeré předpovědi uvedl zmateně, pokud jde o jejich dobu...")

V problému identifikace vždy spočívá jisté nebezpečí. Vždyť ve vlastní předpovědi se neříká nic o Rusku, tím méně pak o komunismu. Ani po přečtení textu, jenž této předpovědi předchází, z ní nikdo nemohl zmíněné události předpovědět přinejmenším do roku 1917, kdy k nim došlo, a to prostě proto, že identifikace jakéhokoliv proroctví závisí na tom, podaří-li se nalézt detaily, jež by se na ně hodily - aktuální události jsou ovšem tak komplexní, že takové detaily lze nalézt téměř vždy, jakkoliv jsou nejasné. Hlavní vlastností této konkrétní identifikace však je, že detaily nejsou vůbec nejasné, nýbrž významné a všem dobře zřetelné - a podobně významná a jasná fakta budeme muset hledat i při pokusech o identifikaci nejdůležitějších Nostradamových předpovědí pro budoucnost. Zatím si z tohoto malého cvičení můžeme odnést alespoň lepší pochopení měřítek, podle kterých máme hodnotit Nostradamovo používání takových apokalyptických pojmů, jakým je například Ohavná babylónská nevěstka - což je podle všeho mnohem méně významný pojem, než bychom v souladu se svými náboženskými tradicemi předpokládali.

IX. 16

Franco zvolen u kastilské rady,

Legát nerad prosí: odštěpí se.

Riviera sjednotí kamarády.

Přístup do zálivu znemožní se.


I když jsem se při překladu do jisté míry díval zpět, lze říci, že toto čtyřverší skvělým způsobem nejen vystihuje Francův epický převrat ve Španělsku v roce 1936, nýbrž také uvádí několik specifických názvů - samotného Franca, předchozího diktátora Prima de Riveru a také Kastilsko, v jehož starobylém hlavním městě Burgosu jmenovala revoluční junta předsedou vlády Franca. Poslední řádek se zřejmě týká bud Francova exilu na Kanárských ostrovech, nebo potíží, které měl v době převratu při přemisťování svých jednotek z Maroka přes Středozemní moře. Ať tak či onak, tato předpověď je ohromujícím způsobem přesná, a to i při absenci dat: zdá se, že je-li otevřeně uveden dostatek jmen a názvů, může předpověď i bez dalších informací dobře ukazovat na skutečné události.

X. 22

Za nevůli rozvedenou si vzít,

Což za drzost pokládáno málem,

Ostrovů král musí je opustit,

Nahrazen tím, jenž nechtěl být králem.


Toto čtyřverší, všeobecně pokládáno za předpověď abdikace Edwarda VIII. v roce 1936, se opět poněkud mýlí. Námitky proti tomu, aby se král oženil s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou, vznesla vláda a církev, tedy nikoliv sám mladý monarcha. Poslední řádek dobře vystihuje králova bratra, který se v důsledku abdikace stal proti své vůli králem Jiřím VI. Nostradamus zde opět prokazuje svou extrémní citlivost na jakékoliv ohrožování toho, co pokládá za "svaté právo" monarchie, a to i pro něho v cizí zemi.

///. 35

V srdci západní Evropy asi

Dítko se zrodí lidem ubohým.

Východní země, ohromné masy,

Poblouzní řečnickým uměním svým.


Panuje všeobecná shoda, že toto čtyřverší předpovídá narození a život Adolfa Hitlera. Na druhé straně je tak obecné, že by se hodilo téměř na kteréhokoliv velkého středoevropského řečníka: nemusel by to ani být diktátor. V tomto případě zmiňovaného muže usvědčuje zločinná povaha. Pokud by se však tato předpověď měla týkat budoucnosti - přiznávám, že jsem se díval zpět -byla by bezcenná, neboť postrádá jak jména, tak data a mimo velmi obecných názvů i místa.

V. 26

Slovanská rasa v důsledku války

O mnoho výše než dřív bude stát.

Vůdcem stane se venkovan z dálky.

Přes moře lidi své z hor bude hnát.


Toto čtyřverší se evidentně týká Ruska a zřejmě předpovídá nástup Stalina do role světového vůdce jako důsledek druhé světové války. V tom případě je však poslední řádek poněkud pochybný. Ani tam, kde se Nostradamus neplete, zřejmě nemůžeme očekávat, že bude mít pravdu do posledního detailu.

X. 100

V Anglii po více než tři sta let

Rozmach imperiální nastane.

Velká vojska dobývat budou svět.

Portugalci zželí tohoto dne.


Nostradamovo zcela poslední čtyřverší v původní sbírce deseti Centurií je dokonale jasnou a jednoznačnou předpovědí budoucí Britské říše. Skutečnost, že se říše zhroutila zhruba uprostřed dvacátého století, naznačuje, že Nostradamus předpovídal její vznik okolo roku 1650 nebo těsně před ním - řekněme asi půl století po vlastní smrti. To dobře koresponduje s úspěšným založením prvních anglických kolonií v Severní Americe v prvních letech sedmnáctého století. Dosti nejasný poslední řádek se může týkat koloniální rivality mezi Anglií a Portugalskem. V Nostradamově době byla celá tato myšlenka samozřejmě naprosto revoluční: Anglie tehdy nebyla nic než průměrnou mocností na okraji Evropy. Všimněte si, že datování této předpovědi lze jako obvykle provést až po samotné události.

Šestiverší 54  Šest set, patnáct a pak dvacet ještě, Dámy skon, proud ohnivého deště. Země ty všechny bolestně dusí. Flandry i Anglie mezi nimi: Sousedy tak sužovány svými, Že do války nutně vstoupit musí.

Tento verš byl některými vykladači identifikován jako předpověď druhé světové války a takzvaného Blitzkriegu zahájeného německou Luftwaffe v prvních fázích války proti Británii: detaily to zajisté evokují. V tom případě by smrt "Dámy" znamenala kapitulaci Francouzské republiky v červnu 1940. Pak by však zmínka o Flandrech musela znamenat německý útok na Nizozemsko, jenž se odehrál ještě předtím, takže se zdá, že Nostradamus tyto skutečnosti předpověděl v poněkud nesprávném pořadí. My si však již pomalu zvykáme na věštcovu omylnost, pokud jde o detaily, a to i u úspěšnějších předpovědí: stanovení času nebývá vždy silnou stránkou jasnovidectví.

Tím se dostáváme k velmi zajímavému prvnímu řádku. Jedná se evidentně o určitý způsob datování, avšak čísla, je-li naše identifikace správná, se zjevně nedají převést na roky. Vždyť odpočítáme-li od doby Blitzkriegu šest set let, dostaneme se daleko před Nostradamovu dobu. Vezmeme-li však v úvahu jeho konstatování v Dopise Jindřichu Druhému, králi francouzskému, že "vše bylo vypočteno a spočteno až po den a hodinu onému určené", neměli bychom přehlížet možnost, že text může uvádět menší časové jednotky.

Budeme-li jinými slovy předpokládat, že slova "šest set, patnáct" znamenají měsíce a zbývající číslo "dvacet" (které podle všeho označuje jednotku jiného řádu) dny, pak nás odpočítávání od data počátku Blitzkriegu proti Británii v srpnu 1940 přivede k daleko slibnějšímu datu - totiž do dubna 1889. Toto datum -věřte nebo ne - se shoduje s narozením Adolfa Hitlera. Bylo by tedy možné, že Nostradamus ve skutečnosti počítal některé předpovědi obsažené ve svých Šestiverších od tohoto zlověstného data? Zdá se to nepravděpodobné, ale Nostradamus použil přesně stejné metody i v Šestiverších 14, 21, 25 a 53, kdy určil data přepadení Polska Německem (o němž Pitt Francis tvrdí, že bylo Hitlerem naplánováno na základě špatného pochopení Centuria III. 57), začátku druhé světové války, okupace Paříže a Hitlerovy smrti. Doba všech událostí se dá z textu retrospektivně rozluštit a všechna čísla v něm citovaná nás pokaždé zavedou od doby dané události do onoho neblahého jara roku 1889.

Nostradamus se rozhodně velice zajímal o budoucího německého Führera - v neposlední řadě i proto, že v něm (jak uvidíme později) stejně jako v Napoleonovi viděl typ antikrista. Chcete-li, můžete tomu všemu věřit. Poučení, které bychom si však měli vzít z tohoto malého cvičení, zní, že Nostradamova čísla - tam, kde je tak velkorysý, že vůbec nějaká uvede - nemusí nezbytně být naprostými nesmysly: mohou mít k uváděným skutečnostem nějaký vztah, i když je třeba vyjádřen v neobvyklých jednotkách.

IV. 15

Odtamtud, kde prý hladomor hrozí,

Poskytnou záchranu ze zásob svých.

Olej a mouku přes moře vozí,

Za okem hladovým vlků mořských.


Toto čtyřverší je již po nějakou dobu chápáno jako popis atlantických konvojů, které během druhé světové války zásobovaly obléhanou Británii dodávkami z Ameriky. Výraz "oko mořských vlků" (Nostradamus ve skutečnosti píše "mořští psi" nebo ještě přesněji "feny") je považován za správně předpovězený popis ponorkových periskopů a skutečnost, že sami Němci nazývali svou ponorkovou flotilu "smečkou mořských vlků", po takové interpretaci přímo volá. Na druhé straně není z francouzského originálu jasné, zdali Nostradamus nepředpověděl, že ponorky budou zboží samy dovážet, a nikoliv se zoufale snažit tomu zabránit. Zdá se, že Nostradamovi se celý obraz prostě "zjevil", aniž by přitom plně pochopil skutečné vzájemné souvislosti jeho jednotlivých prvků. Za povšimnutí také stojí pozoruhodný způsob, jakým Nostradamus zachytil výrazy a slovní obraty užívané o staletí později, jako by byl i "jasnoslyšcem", a pak je přetvořil do tehdy aktuálních pojmů. Na tuto tendenci bychom si měli dávat pozor při dalších úvahách nad dosud nesplněnými čtyřveršími: z viděného a slyšeného (a snad dokonce i ze čteného) se docela snadno stává popletené.

/. 29

Ryby se schopností dvouživelnou,

Jejichž tvar děsivý jest a drzý,

Přes mocné vlny na souš přistanou,

Sokové zdi pak dosáhnou brzy.


Je jistě přirozené očekávat, že ze všech výjevů druhé světové války se Nostradamus zaměří především na hrůzné jaderné zničení Hirošimy a Nagasaki, které tuto válku fakticky ukončilo. Vždyť tyto dvě události mají vpravdě apokalyptické měřítko. Tímto způsobem je často interpretováno čtyřverší II. 6, i když se ve skutečnosti týká spíše "bran" (portes) než "přístavů" (ports) a dvě "pohromy", které mají postihnout dvě nejmenovaná města, jsou v originále označovány spíše jako mor a hladomor nežli jako "oheň z nebes". Nostradamus se přitom mohl docela klidně opřít o biblický příběh Sodomy a Gomory, jež na sebe přivolaly nebeský oheň a pekelnou síru - a přesto se rozhodl tak neučinit. Na co se však zaměřil, bylo (což je pro něj typické) něco, k čemu došlo daleko blíže jeho domovu - totiž na četné válečné přesuny po vodě i po souši a obzvláště pak (vzhledem k tomu, že to byl Francouz) na mohutnou spojeneckou invazi do Normandie v roce 1944, částečně vedenou s použitím nafukovacích člunů. Odtud zřejmě uvedené čtyřverší. I zde však Nostradamus, jak se zdá, vyložil jeden z detailů obráceně, když útočníky, kteří byli ve skutečnosti považováni za přátele, nazval "soky" - což by snad mohlo naznačovat, že se toto čtyřverší opravdu týká nějakého data v budoucnu, neboť podobné události mají skutečně nastat (viz kapitola 4). Termín "zeď" se také může zdát poněkud podivným, dokud si neuvědomíme, že německý výraz pro mohutnou obrannou linii poblíž francouzského pobřeží byl přesně takový -"atlantická zeď". Věštec zde tedy zřejmě znovu "uslyšel", či "přečetl" výraz, který poté zasadil do dobového rámce.

///. 97

Zem nová, v ní zákon nový platí,

V Sýrii, Judei, Palestině.

Než Slunce z dlouhé pouti se vrátí,

Arabská nadvláda se rozplyne.


Je-li třetí řádek odkazem na dvacáté století jako na "století slunce", jak tvrdí Erika Cheethamová (což je astrologická teorie, kterou zde nehodlám komentovat), pak tato předpověď zřejmě popisuje znovuzaložení státu Izrael v roce 1948. Není zcela jasné, zda toto čtyřverší předvídá očekávaný kolaps v celém arabském světě všeobecně, nebo pouze v Palestině. Ani zde se však nedá vyloučit možnost, že se předpověď skutečně týká mnohem pozdějších událostí, konkrétně pak těch, jež jsou popsány ke konci páté kapitoly této knihy.

//. 89

Dva velcí vůdcové síly spojí,

Velká mocnost dál získá na váze.

V den, kdy v apogeu hvězdy stojí,

Ten krvavý vezme to k úvaze.


Kdysi se toto čtyřverší aplikovalo na Mussoliniho a Hitlera ("ten krvavý"). V současné době je módnější ho přiřazovat k revoluční sérii schůzek Ronalda Reagana a Michaila Gorbačova, které začaly v listopadu 1985 a které bezpochyby nakonec vedly k velkému přeuspořádání poměru sil ve světě a zvýšení amerického vlivu na úkor tehdejšího Sovětského svazu a jeho spojenců. Nápadné rudé mateřské znaménko na Gorbačovově čele je pak pro vykladače darem z nebes. Kdo ví - třeba nakonec mají pravdu.

/. 70

Válku a hlad Persie zažije:

Monarchu svrhne víra přílišná.

Tím skončeno, co přišlo z Francie,

A splní se to, co ve vínku má.


V současné době je toto čtyřverší všeobecně vykládáno jako předpověď íránské revoluce a svržení bývalého šáha islámskými fundamentalistickými silami ("víra přílišná"). Hybná síla v tomto případě opravdu přicházela z Francie, kde byl v té době v exilu Ajatolláh Chomejní, inspirátor a hlavní představitel revoluce.

VIII. 70

Podlý a ničemný, s pověstí zlou,

Z Iráku přichází tyran a lhář.

Spolčí se s nevěstkou babylónskou.

Zem bude děsivou, černou mít tvář.


Až zcela donedávna se nikomu nepodařilo tuto předpověď uspokojivě rozluštit. Po nedávném vypuknutí a rychlém průběhu kuvajtské války v Perském zálivu je však její naplnění nanejvýš zřejmé. I když je proroctví podáno zprostředkovaně formou biblických přirovnání, vše se zdá být dobře popsáno - dokonce i bezmála apokalyptické scény potemnělého nebe a ropou pokryté pouště, které ke konci války po celé dny plnily televizní obrazovky. Jako obvykle se však v textu vyskytuje určitá nejednoznačnost - tentokráte v tom, je-li zemí, do níž onen "tyran" vstoupí, samotná Mezopotámie (tedy Irák), nebo jde-li o nějakou jinou zemi. Slovo tertre ("země") v posledním řádku zároveň Nostradamus částečně zamaskoval jako teste ("hlava"), jako by chtěl naznačit, že se následující výraz "černá tvář" týká spíše onoho "tyrana" nežli země - i když ze samotného jazykového kontextu jasně vyplývá opak. To by zase mohlo naznačovat, že se mu v transu zjevovaly nejen výjevy, ale přímo slovní formulace, jež se jich týkaly - a že je tedy nešifroval tím, že by nahrazoval slova, nýbrž tím, že je jednoduše přehláskoval. Jako by samotná slova - nebo alespoň jejich zvuk - považoval za něco téměř svatého či posvátného, co se nemá jakkoliv měnit (srovnejte s postojem, jenž zaujal kupříkladu v posledním řádku čtyřverší uvedeného na začátku druhé kapitoly) - což je skutečnost, která by mohla pomoci vysvětlit často "hrubou" a "neučesanou" stavbu celého Nostradamova opusu.

VIII. 15

Žena spíš mužská s ohromnou vizí

Evropu i lidstvo soužit bude.

Štvát bude vůdce padlé, až zmizí,

Když Slované čelí smrti rudé.


Většina tohoto čtyřverší se až neskutečně, i když sarkasticky hodí na takzvanou britskou "železnou dámu", bývalou předsedkyni vlády Margaret Thatcherovou - alespoň podle toho, jak byla veřejností vnímána - avšak přesto bylo možné toto čtyřverší úspěšně rozšifrovat teprve nedávno. Částečně i proto, že na základě latinského slova dux ("vůdce" nebo "generál") zamaskoval Nostradamus (nikoliv poprvé a ani naposledy) svým charakteristickým způsobem slovo ducs ve třetím řádku jako deux ("dva", "dvě"), čímž se mu podařilo oklamat celé generace astrologicky zaměřených vykladačů, kteří jeho "padlé vůdce" interpretovali jako "dvě zatmění". (Vzpomeňme na Nostradamova varovná slova citovaná na začátku druhé kapitoly!) Hádanky tohoto druhu téměř vždy naznačují, že Nostradamus právě píše šifrou.

VI. 74

Od moci vyštvána, vrátí se k ní,

Soci ukáží se spiklenci být:

Nad svůj věk více než dříve teď ční,

Do sedmdesáti tří bude žít.


A na závěr špetka rozkošné spekulace. Toto čtyřverší, dříve (byť s určitými obtížemi) přisuzované královně Alžbětě I., nedávno objevila britská média a promptně došla k závěru, že se také týká Margaret Thatcherové. Mohou i nemusí mít pravdu. Neboť toto čtyřverší se může v současné době právě naplňovat, jinými slovy si jím nemůžeme být jisti, dokud se neprokáže platnost čtvrtého řádku. Je-li tomu tak, pak - jak se často stává - bude tato předpověď (o uváděné identifikaci ani nemluvě) neověřitelná až do doby po dané události...


Ponaučení

Tímto jsme se tedy dostali na konec našeho stručného přehledu několika nejúspěšnějších již naplněných Nostradamových proroctví. Aby bylo zřejmé: existuje spousta dalších, ale jen velmi málo se jich dá, ať už z důvodu nejasnosti či nespecifičnosti, srovnat s těmi, které jsem citoval. To, že se i ony vůbec uvádějí, je často způsobeno daleko více interpretační předpojatostí a překrucováním, jež hraničí až s posedlostí, než jejich skutečnou prorockou kvalitou. Ale to není jediný vliv, který zde působí.

Žádné z posledních tří Centurií (a vůbec žádné Šestiverší) nebylo například před Nostradamovou smrtí oficiálně vydáno -což dalo různým lidem nesčetně příležitostí upravovat Nostradamovo dílo nebo do něj dokonce vkládat své vlastní "předpovědi". Většina předpovědí, které této úpravě zřejmě podlehly, však obsahuje faktické chyby - čehož bychom se u vykladačů, kteří mají možnost pohledu zpátky, vůbec nenadali (pokud ovšem pachatelé do předpovědí úmyslně nezaváděli chyby, aby jim dodali dojmu autentičnosti!). Pro naše bádání není v důsledku toho možnost takových zásahů nijak významná, zvláště když je k nim obrovský počet proroctví již po několik staletí imunní.

Uvedli jsme, že královna Kateřina Medicejská možná jednala při plné znalosti Nostradamových předpovědí, a stejně mohli činit i jiní. Králové z rodu Bourbonů, Napoleon Bonaparte a ve třicátých letech tohoto století i Adolf Hitler (prostřednictvím paní Goebbelsové) jsou podezíráni z toho, že předpovědi považovali za jistý druh "omenu" a používali jich při svých vlastních činech jako vodítka. Záměrné sebesplňování tak jinými slovy kalí vodu ještě více.

To však není ničím ve srovnání s dlouhotrvajícími nesprávnými interpretacemi, které proroctví pronásledují již od doby, kdy se poprvé objevila. Generace za generacemi vykladačů ustavičně opakují chyby svých předchůdců a se zarytostí nesprávně vykládají to, co verše říkají, v zoufalé snaze najít v nich, co v nich najít chtějí. Téměř neklamnou známkou takového přístupu je sklon využívat předpovědí k nafukování nedávných či současných událostí nad rozumné historické proporce bez ohledu na skutečnost, že v žádném případě nejdou dohromady s tím, na co kladl Nostradamus prvořadý důraz.

Tato tendence pokračuje dodnes. V jejím rámci se ignorují slova, přehazuje časová posloupnost, k celým frázím se přistupuje tak, jako by nebyly ničím více než shlukem magických hieroglyfů, a všechny zásady zdravého rozumu interpretace se vypouštějí do větru.

Vzhledem k těmto skutečnostem je tím spíše naší povinností neupadnout do stejné pasti. Rozhodnout v případě interpretačních pochybností způsobem Nostradamovi nejbližším (jak jsem to výše několikrát učinil) je jedna věc: hromadně překroutit to, co zcela jasně říká, jen proto, aby to vyhovovalo našim vlastním předsudkům, je věcí zcela jinou. Jak jsem již dříve poznamenal, především předsudky jakéhokoliv druhu jsou luxusem, který si prostě nemůžeme dovolit. Přinejmenším zpočátku musí být věštcova slova chápána ve svém obvyklém významu, avšak vždy v kontextu - a to až do doby, než budeme konfrontováni s nějakým druhem očividného nesmyslu, který nás přivede na myšlenku, že si Nostradamus z důvodu utajení nebo pouhé paličatosti pohrává s hláskováním. Pouze v takovém případě jsme oprávněni celý text zrevidovat a experimentálně vyšetřit, ve kterém slově či výrazu se může skrývat onen "zakopaný pes". A i tehdy jsme svou ctí vázáni tuto skutečnost přiznat tak, aby všichni přesně věděli, jaké změny či nahrazení jsme provedli.

Kromě toho budeme muset mít neustále na paměti i další ponaučení, jež jsme si vzali z předpovědí ocitovaných v této kapitole: Nostradamus, jak se zdá, není neomylný. Často nerozpozná, jak se k sobě jednotlivé části jeho zjevení navzájem vztahují - a někdy je seřadí úplně pozpátku. Občas činí generalizované předpovědi, které by se mohly týkat téměř kohokoliv a které se pravděpodobně vyplňují všude na světě a téměř neustále. Snad je také přecitlivělý na jakékoliv hrozby zavedenému pořádku stejně jako na záležitosti týkající se křesťanského náboženství a jeho zrady. Někdy je tak tajemný, že je třeba dodat jistou dávku vlastních spekulací - vždy však v určitém kontextu, a nikdy jako obecný princip. Na pohromy a katastrofy má sklon nahlížet pohledem biblického učení o posmrtném životě - kterému často přisuzuje význam, jenž si zjevně nezasluhuje. Příležitostně uvádí jména, ačkoliv má tendenci uchylovat se k přesmyčkám. Příležitostně také specifikuje přesnou dobu událostí, ačkoliv pozornost je třeba spíše věnovat ustavení přesného terminu a quo a přesného časového měřítka (roky, měsíce, dny). Téměř nikdy nepřipouští definitivní interpretaci dříve, než k popisované události skutečně dojde - nebo alespoň než je tato událost zřetelně na obzoru. Stejně jako jasnovidcem se zdá být i "jasnoslyšcem", jenž často uvádí aktuální výrazy nebo slovní obraty, které pro nás nemají dopředu žádné interpretační uplatnění, ale jsou převedeny do konkrétních obrazů schopných nás následně obalamutit - stejně jako dost možná obalamutily i samotného Nostradama. A konečně je nejprve a především Francouzem, takže události, k nimž došlo ve Francii a jejím okolí, se v jeho vizích zjevují ve zvláštní velikosti.

Vyzbrojeni těmito znalostmi můžeme nyní přistoupit k prozkoumání některých z předpovědí týkajících se patrně naší budoucnosti s tím, že události nebudeme do detailu předjímat (i když by snad bylo možné stanovit nějakou přibližnou souvislost a tím nějaký druh zobecněné interpretace), jako se spíše snažit je umět rozpoznat, jakmile nastanou. Možná to nebude snadný úkol. Útěchou nám může být alespoň fakt, že Nostradamus zůstal na rozdíl od mnoha svých "takévykladačů" vždy věrný své původní vizi a rezolutně odmítal nahrazovat slova, jež tato vize obsahovala, nebo si s nimi nějak pohrávat. Jako by znal nesmrtelné verše Rubájatu Omara Chajjáma, přeložené později Fitzgeraldem:

Pohybem Prst píše; a dopsáno když jest, Pohyb koná dál; ani Rozum ani Čest Nesvedou jej k smazání půl Řádky Ani tvé Slzy nesmyjí Slovo zpátky.

 


NADCHÁZEJÍCÍ LÉTA


V TÉ DOBĚ budou ohromné lodi z Turecka díky pomoci severních mocností postupovat na Itálii... Plavidla postavená bývalou armádou je budou doprovázet pod Neptunovými vlnami. Na Jadranu dojde k tak ohromnému konfliktu, ze ti, kdož byli sjednoceni, roztrženi budou a města na pětačtyřicátém, jedenáčtyřicátém, dvaačtyřicátém a sedmačtyřicátém stupni severní šířky (včetně bývalého všemocného Babylónu Evropy) zničena budou do posledního domu*. V námořní bitvě moře zbarví se doruda... A v té době v těch zemích povstane pekelná moc v opozici k církvi Ježíše Krista. Bude to druhý antikrist, který bude pronásledovat církev a jejího právoplatného vikáře díky moci světových vůdců, kteří budou ve své nevědomosti svedeni jazyky ostřejšími než meč šílencův... Poté dojde k bezpříkladné perzekuci církve... A tato perzekuce potrvá po jedenáct let, či o něco málo méně... Moc pak převezme společný vůdce jihu, jenž bude církevní klér po další tři léta pronásledovat ještě krutěji... Tento vůdce spáchá na církvi neuvěřitelné zločiny... Zároveň vypukne tak obrovská morová rána, ze dvě třetiny lidí vyhlazeny budou a nikdo nebude schopen určit majitele domů a polí a v ulicích měst dosáhne tráva do výše kolen. Duchovenstvo bude naprosto zbědováno a vojáci zmocní se všech příjmů z města Slunce**, Malty a vzdálených ostrovů Hyčreských a přetržen bude ohromný řetěz přístavu, jenž jméno své získal od mořského býka***...

Úryvek z Dopisu Jindřichu Druhému, králi francouzskému.

VYZBROJENI moudrostí získanou při pohledu zpět jsme nyní v situaci, kdy máme své znalosti Nostradama a jeho pracovních metod aplikovat na většinu z jeho doposud nesplněných předpovědí.

Slova "doposud" užívám záměrně. Je to stará a otřepaná fráze používaná těmi, kteří nemohou uvěřit, že by se jejich oblíbený prorok mohl prostě mýlit. Kdo se však odváží tvrdit, že se Nostradamus nemůže mýlit stejně jako kdokoliv jiný?

Sám Nostradamus s tímto tvrzením kupodivu souhlasil. "Pokud bych měl nesprávně vypočíst časovou posloupnost či jakýmkoliv jiným způsobem nevyhovět, nechť mi Vaše Nejvyšší Císařské Veličenstvo odpustí," napsal ve svém Dopise Jindřichu Druhému, králi francouzskému a jasně tím dal najevo, že ani on není imunní vůči selháním. "Před Bohem a Jeho svatými popírám to," pokračoval, "že by bylo mým záměrem napsat cokoliv, co se příčí pravé katolické víře, byť jsem jako pomůcky k poznání použil astronomických výpočtů."

To mělo svůj dobrý důvod, neboť jsme již viděli, kolik Nostradamových apokalyptických proroctví je nutně znehodnoceno jeho vlastními preexistentními náboženskými názory a jeho naléhavou potřebou je veřejně obhajovat.

Důsledek je zřejmý. Vůbec nemusíme předpokládat, že všech přibližně pět set či více nesplněných proroctví se týká budoucnosti. Mnoho se jich nemusí ukázat být ničím více než zmateným tápáním a halucinacemi poblouzněného a obsedantního člověka. Některé se mohou týkat událostí, jež byly minulostí již dávno předtím, než je Nostradamus předpověděl. Jiné se však téměř jistě ukáží být znepokojivě přesnými, pokud jde o předpovídání událostí naší budoucnosti.

Jak ovšem máme takové rozeznat?

Pro účely tohoto cvičení se zdá být vhodné uplatňovat několik následujících základních principů:

  1. Hledejte předpovědi, které jsou nějakým způsobem nečekané či zvláštní. To znamená, že by neměly předpovídat něco, k čemu dochází tu či onde ve světě přinejmenším stokrát za rok.
  2. Vybírejte ty, které se týkají konkrétní doby či místa (ať již astrologicky či jinak), nebo které uvádějí názvy nějak se vztahující k osobám, byť budou symbolické či skryté v přesmyčkách. Také si pozorně všímejte těch, které se tematicky či časově vztahují k jiným čtyřverším.
  3. S nejvyšší obezřetností nahlížejte (kupodivu) na ty, které se až příliš shodují s všeobecně uznávanými biblickými očekáváními, a u ostatních se jako čert kříži vyhněte pokušení s nimi podle těchto očekávání nakládat.
  4. Berte toto cvičení vážně: Nostradamova neomylnost není článkem víry.
  5. A konečně mějte neustále na paměti, že původním cílem cvičení vůbec není předjímat události, ale pouze si získat určitou představu o tom, co hledat a jak to rozpoznat, jakmile to nastane. Pokud se náhodou ukáže, že je možné vytvořit přibližnou souvislost - a tím i nějaký druh celkového  kontextu  -  pak  snad bude  možná i  určitá  míra interpretace.

Tolik tedy o navrhovaném přístupu. Je to přístup náročný na čas i trpělivost. Když jsem vytvořil anglické verze všech příslušných proroctví, bylo nutné je seskupit do tematických oblastí a minisekvencí tak, aby kapitola nepůsobila rozháraně a tupě. Tyto minisekvence pak přirozeně vedou k větším skupinám, ty k ještě větším skupinám a tak dále, dokud - mirabile dietu -nezjistíme, že jsme došli k něčemu, co se až podezřele podobá Nostradamově původní, celkové souvislosti. Tím náhle získáme obecný kontext, v jehož rámci se můžeme pokusit o určitý druh interpretace - takové, jež je založena přímo na samotném Nostradamovi, a nikoliv na předkládaných předsudcích.

Jakmile jsou kousky skládanky složeny, objeví se konečně onen obrázek na krabici - a tím se také ozřejmí vztah každého jednotlivého kusu k němu.

A tak jsem nyní schopen uvést důležitá čtyřverší v podobě, jež se mi zdá mít víceméně správné uspořádání a (což je důležitější) správný smysl. S naší malou výpravou do budoucnosti podle Nostradama můžeme začít u jejích kořenů v prvních letech tohoto století.

III. 44

Až nemá bestie zdomácnělá

Jazyk svůj najde po dřině značné,

Bleskosvod, jenž zlo jí velké dělá,

Věšen do výše značné být začne.


K prorocké souslednosti se dostáváme v místě, kde Nostradamus tónem vypravěče science-fiction v nějakém vzdáleném bodě v budoucnosti předpovídá znalost řeči zvířat. Jako mnoho jeho dalších na první pohled futuristických čtyřverší však není ani toto tím, čím se jeví. Jeho podivnost pramení čistě z toho, že sám obsah Nostradamovy vize, na níž je toto čtyřverší založeno, mu nutně musel připadat podivný a záhadný, a v důsledku toho se mu nedostávalo slov, jimiž by ji popsal. Ve skutečnosti se tato předpověď již dávno splnila. Předmětem zde totiž není žádný bizarní produkt jisté formy genetického inženýrství ani (jak naznačuje Dolores Cannonová) nedávné úspěchy primátů při výuce znakové řeči, nýbrž něco, co všichni kupodivu dobře známe, jak vyjde po pečlivém prostudování detailů jasně najevo. Snad první věcí, jež stojí za povšimnutí, je fakt, že Nostradamus "chápe" - a konkrétně pojmenovává - bleskosvod, a to téměř dvě stě let předtím, než byl vynalezen, byť sám jaksi nemůže uvěřit slovům, která "k němu přišla", a tak nahrazuje výraz verge de foudre ("bleskosvod") religióznějším, i když neméně podivným vierge de foudre ("panenka blesků"). Bleskosvod si pak očividně plete (což je naprosto pochopitelné) s rádiovou anténou, ve které z tohoto důvodu vidí takové nebezpečí pro podivného "mluvícího tvora", ke kterému je připojena, že musí být (tedy ona anténa) pověšena mezi komíny, aby mu nemohla uškodit. Oním tvorem - zvířetem, jež slouží člověku a nakonec se naučí mluvit, jak ho popisuje Nostradamus - v tom případě nemůže být nic jiného než obyčejný rozhlasový přístroj.

I. 64

Ono i v noci slunce prý vidí

Půllidské prase, tolik nehezké.

Pak pět písně uslyšíme lidi,

Zvířata mluvit, boje nebeské.


Opět se zdá, že jsme konfrontováni se znepokojivým obrazem děsivých účinků genetického inženýrství ve velice vzdálené budoucnosti, s pololidskými prasaty a mluvícími zvířaty. Opět se však pravděpodobně věci budou mít jinak, než jak se jeví. Nejedná-li se o nejčistší futuristickou vědeckou fantasmagorii, pak i pro tuto znepokojivou předpověď musí existovat jednoduché vysvětlení. Erika Cheethamová tvrdí, že jde o předpověď moderní vzdušné války s piloty v kyslíkových maskách (tedy s "prasečím rypákem"), kteří budou unikat pátracím nočním světlometům a navzájem mezi sebou komunikovat přes radiotelefony. Tvrzení je to důvtipné - možná až příliš důvtipné. Erika Cheethamová může mít nicméně pravdu - ačkoliv já osobně mám pocit, že tato předpověď lépe vystihuje lidi na světlicemi osvětlené zemi s nasazenými plynovými maskami, třeba během londýnského Blitzkriegu v roce 1940. To by pak mohlo vysvětlovat ony "písně", neboť lidé se ve společných protileteckých krytech začasté společně oddávali srdečnému zpěvu, aby překřičeli venkovní hluk a pozvedli svého ducha

VIII. 77

Antikrist ukáže brzy moc svou.

Boj potrvá mu dvacet sedm let.

Povstalci mrtví, či v exilu jsou.

Krví, mrtvolami poset je svět.


Toto čtyřverší je obvykle příčinou obav z apokalypsy, zejména kvůli sugestivnímu slovu "Antikrist" v prvním řádku. Tvrdí se, že toto proroctví musí jistě znamenat buďto konec světa, anebo přinejmenším děsivé události, k nimž má podle bible dojít bezprostředně před ním. Naštěstí si můžeme oddechnout. Neexistuje zde opravdu žádný důvod činit takové závěry. Pro začátek je třeba mít na paměti, že u Nostradama by si přízvisko "antikrist" vysloužil kterýkoliv významnější ateistický či protikřesťanský vůdce - a snad i takový, který by choval pouhé nepřátelství vůči zavedenému uspořádání světa reprezentovanému tradičním křesťanstvím. To nám spolu se skutečností, že poslední řádek překvapivě věrně připomíná evropské bojiště dvacátého století, poskytuje ten správný klíč a přivádí nás k obvyklému střízlivému závěru: že se totiž tato předpověď ve skutečnosti již splnila - a v tomto případě dokonce dvakrát. Josef Stalin, bývalý neúspěšný kandidát na kněze, který nechvalně proslul jako jeden z nejmocnějších a nejrepresivnějších ateistických diktátorů, jaké kdy svět poznal, dominoval sovětské politice od roku 1927 až do své smrti za podivných okolností v roce 1953. Jeho boj (francouzské slovo guerre neznamená pouze "válku", ale jakýkoliv druh roztržky či sváru) tak trval dvacet šest let, což tedy odpovídá požadavkům původního textu, který sedmadvacet let vidí jako určitý druh maxima. Během druhé světové války se zasloužil o úspěšný, byť výjimečně brutální protiútok proti německým okupačním jednotkám, přičemž však obětoval milióny svých vlastních lidí a bezpočet dalších později poslal do obrovského systému takzvaných gulagů neboli internačních táborů.

V tom však byl již dříve překonán dalším kandidátem Adolfem Hitlerem, který využíval německé nacistické strany ke splnění svých zločinných snů o světovládě, a to od svého vstupu do strany v roce 1919 až do své porážky a smrti v roce 1945. Jeho boj tak také trval dvacet šest let - a on sám jej popsal ve své knize a politickém odkazu Mein Kampf ("Můj boj") tak, že tím dal Nostradamově předpovědi zapravdu až znepokojivým způsobem. Stejně jako Stalin byl i Hitler zodpovědný za smrt miliónů lidí ve druhé světové válce, navíc však téměř osamocen vedl válku proti takřka celému zbytku civilizovaného světa. Zároveň z celého svého neprávem nabytého panství posílal Židy do koncentračních táborů ve východní Evropě, kde jich byla většina povražděna v neblaze proslulých plynových komorách. Pro ty, kdož jeho vinou trpěli, snad může být malou útěchou fakt, že se Hitler podle určitých detailů zdá být vhodným kandidátem identifikace tohoto čtyřverší - což znamená, že vzhledem k tomu, že obě tyto odporné zrůdy jsou již delší dobu mrtvé, můžeme ve svých postelích opět klidně spát, alespoň na určitý čas...

/. 50

Zrození dá mu vodní triáda,

A ti, pro něž svátkem čtvrtku příchod:

Celý svět postihne jeho vláda,

Mořem i souší dobude Východ.


Opět se má všeobecně zato, že se toto čtyřverší vztahuje k budoucímu antikristovi odhodlanému znesvětit všechny tři sváteční dny (pátek, sobotu, neděli) ve prospěch svého vlastního, nenáboženského (čtvrtek). První řádek, tvrdí se, pouze z astrologického hlediska označuje jeho zrození - což by snad mohlo být užitečné někomu, kdo by ho chtěl na Herodův způsob při narození uškrtit: výraz aquatique triplicité se prý vztahuje ke třem vodním znamením zvěrokruhu. Nostradamus však astrologie nevyužívá v takové míře, jak se nám jeho vykladači snaží namluvit. Podíl čistě astrologicky pojatých veršů je již na počátku Centurií nízký a v jejich průběhu se ještě snižuje - v průměru dosahuje méně než jedné desetiny. Daleko pravděpodobnější se tedy zdá, že se proroctví jednoduše vztahuje na alianci tří velkých námořních mocností, z nichž u jedné připadá národní svátek na čtvrtek. Tento poslední detail je darem z nebes. Současné Spojené státy americké, jejichž národní svátek Dne díkůvzdání je přesně takovým svátkem, se snad ani lépe vystihnout nedaly. Obraz, který tím získáváme, se tak týká významného amerického vůdce, jenž geniálním způsobem vede po zemi i po moři na Dálném východě válku a který tam v důsledku toho dosáhne značné slávy a věhlasu. Existuje někdo, na koho se takový obrázek dokonale hodí. Nikoli však v budoucnu, nýbrž (a nikoli poprvé) v minulosti. Je to generál Douglas MacArthur (1880-1964), bývalý vrchní velitel spojeneckých sil na Dálném východě, který jako vůdce mohutných obojživelných úderných jednotek pod vedením amerických, britských a australských sil během druhé světové války definitivně porazil Japonsko a poté mu po mnoho let vládl jako mimořádně oslnivý a charismatický diktátor. Údajně "apokalyptická" předpověď se tedy opět neukázala (ať už neúmyslně či jinak) být ničím podobným - pokud ovšem nejsme naprosto přesvědčeni, že se historie bude opakovat.

VIII. 59

Dvakrát ve výšinách, dvakrát dole,

Západ syt a Východ síly žádné.

Sok tolik znám z bitevního pole,

Štván po moři, klopýtne a padne.


Jsme v pokušení nahlížet na tuto předpověď jako na pouhý popis dvou světových válek, završených porážkou Hitlera a pronásledováním a potopením jeho bitevních lodí, ta se však zdá být spíše obecnou, dlouhodobou předpovědí celého dvacátého století. Ani Východ ani Západ se nemají příliš čím chlubit, natož aby měli američtí prezidenti nějaký důvod hovořit o "úsvitu Nové éry" - což je vzhledem k vývoji událostí v době psaní této knihy čím dál zřejmější. Možná je charakteristické, že americká výslovnost výrazu "New Era" - "Nová éra" se v britských uších až podezřele nápadně podobá výrazu "New error" - "Nový omyl"...

//. 28

Prorok předposlední jméno mu dá,

Odpočívat bude v Dianin den.

Cestuje tolik, ze svět celý zná,

Zástupy uvolní z poddanství ven.


I tyto dosti nekonkrétní verše se podle vykladačů týkají očekávaného antikrista, hlavně proto, že podle nich sdělují, že popisovaná postava nahradí - stejně jako u jednoho z předchozích čtyřverší - všeobecně uznávané svátky tří hlavních západních náboženství svým vlastním, světským - tentokráte "Dianiným dnem", čili pondělkem. Ve skutečnosti zde není nic tak drastického naznačováno. Ona postava si pouze bude brát v pondělky volno - a osobně musím přiznat, že na tom nevidím nic zvlášť satanského. Ani skutečnost, že cestuje freneticky po celém světě, aby osvobodila lidi od finančního poddanství, se nezdá být nijak hříšná. Osobně mi připadá, že jde pouze o vyčerpaného vůdce, politika či finančníka s rozhodně dobrými úmysly. První řádek je však opravdovou hádankou - což zřejmě bylo účelem. Nedostává se nám žádného náznaku, o jakém prorokovi je zde vlastně řeč - mohl by to být jeden z proroků starozákonních (z nichž předposledním byl mimochodem Zachariáš) či Ježíšův mesiášský předchůdce Jan Křtitel (buďto jako "Jan", nebo jako "Křtitel"), Mohamed nebo dokonce samotný Nostradamus - a není zde podáno žádné vysvětlení, jakým způsobem z výrazu předposlední odvodit nějaké konkrétní jméno. Nicméně se právě tento výraz ukazuje být klíčovým. Ze všech lidí, kteří si pravidelně osvojují zvláštní jméno (neboli surnom, jak stojí v původním textu), jsou jedněmi z nejprominentnějších papežové - a Nostradamus měl, jak dále uvidíme, zvláštní zálibu v předpovídání budoucnosti papežů. Pokud se tedy ukáže, že si jméno Jan osvojí již jen jediný další papež (a nejokultnější předpovědi každopádně naznačují, že jich tak či tak nebude více než jen jeden či dva), pak předposledním nevyhnutelně musí být papež současný, intenzívně cestující Jan Pavel II., jenž se kdysi tak dychtivě snažil zachránit své milované Polsko a zbytek východního bloku z područí sovětských komunistů - v takovém případě by se i toto proroctví, stejně jako ostatní výše uvedená, již dávno do puntíku splnilo. (Člověk by v tom případě velmi rád věděl více o tom, jak je organizován běžný papežův týden: zajisté by bylo zcela pochopitelné, kdyby papež v pondělky odpočíval, stejně jako spousta dalších duchovních, kteří neděle tráví tvrdou prací!) Jako vždy je i tato předpověď do doby splnění události bezcenná - ani pak však ještě není pozdě. Nostradamus si evidentně zamanul, že nikdo nebude moci jeho proroctví využívat k manipulování budoucnosti, nýbrž pouze jako vodítka k pochopení a správné reakci na předpovídané události, jakmile nastanou - anebo dodatečně, jak tomu očividně je i v tomto případě. Zdá se však, že na tomto konkrétním proroctví není vůbec nic zvlášť hrozivého, dokonce ani kdybychom se kolektivně rozhodli, že je v budoucnu podvědomě sami uvedeme v život.

77. 29

Orienťan, jenž z trůnu svého vstal,

Apeniny přejde do Francie.

Pronikne nebem, přes moře i dál.

A všechny kyjem mocným pobije.


U tohoto čtyřverší, jež po výše uvedeném čtyřverší bezprostředně následuje, předpokládají vykladači téměř všeobecně, že se týká jedné a též postavy - ačkoliv Nostradamus své předpovědi téměř nikdy tímto způsobem nesestavoval. A protože se u antikrista (stejně jako u samotného Mesiáše) tradičně předpokládá, že přijde z Východu a bude (opět podobně jako Mesiáš) znamenat určitý druh všeobecné pohromy, nacházejí různí "takévykladači" v těchto detailech potěšující potvrzení svého předpokladu, že postava, o níž se v předpovědi hovoří, je zajisté sám antikrist. Přitom se tato postava vlastně vůbec nepodobá osobě popisované ve čtyřverší předchozím. Protože opět není nabídnuta žádná konkrétní doba či specifikace, může se tato předpověď ve skutečnosti týkat téměř jakékoliv zvlášť agresivní či pomsty chtivé postavy z Východu. Na mysl nám okamžitě přijde bývalý Ajatolláh Chomejní, který opravdu odletěl ze Středního východu do francouzského exilu, odkud činil veškeré své vyhrůžky a inicioval agresivní činy. Jinými slovy ať již tento imám antikristem byl či nebyl (samozřejmě nebyl křesťanem a vůči formálně křesťanským Spojeným státům, které ustavičně označoval za "Velkého Satana", zaujímal násilnický postoj), význam této konkrétní předpovědi tak přiměřeně pohasíná a není důvod, proč by měl být někdy znovu rozdmýchán - pokud se pro to ovšem při své bláznivé představivosti sami nerozhodneme. V pozdějších předpovědích se bohužel objevuje až příliš známek toho, že přesně to učiníme.

VI. 33

Poslední boj za Něj Alus svede,

Čímž prestiž si nezíská za mořem.

Tam v zemi dvou řek, ve strachu bledém,

Divokým Černým bude pokořen.


Toto čtyřverší je zde uvedeno hlavně proto, že záhadný "On" je opět všeobecně považován za příštího antikrista. Přitom samotný text nic takového neříká. Někteří dokonce tvrdí, že "Alus" je jeho jméno. Ve skutečnosti se však zdá být pravděpodobnější, že "Alus" - jenž by po odstranění latinské koncovky mohl být i "Ali" -je pouze vojenským spojencem onoho někoho, o kom je řeč, a to spojencem, který ho zřejmě zklamal buďto v zámoří, nebo při námořní bitvě. Důvěrně známý obrat "v zemi dvou řek" okamžitě ukazuje na oblast dnešního Iráku. To, zda má toto čtyřverší - stejně jako výše uvedené čtyřverší VIII. 70 - nějakou souvislost s válkou v Zálivu v roce 1991, pak dosti závisí na faktu, zda měl Saddám Husajn nějakého vysokého vojenského velitele jménem Ali. A on jej skutečné měl. Alaa Husajn Ali Chafaadží, bývalý hlavní velitel mimořádně krvavé íránsko-irácké války, pověřený následně velením irácké protivzdušné obrany, byl po irácké invazi jmenován předsedou loutkové vlády v Kuvajtu, avšak v souladu s proroctvím nebyl schopen tuto zemi pro Saddáma udržet. Nostradamus tak mohl mít jeho jméno na mysli dokonce dvakrát: jako Alau či jako Aliho.

Pokud jde o "divokého Černého" (le noir l´ireux), pak tento výraz díky své podivné stavbě působí téměř tak, jako by první dvě slova měla znamenat jméno "Lenoir" - proto uvádíme velké "Č" - pokud ovšem dvojí člen neukazuje na dva subjekty (tedy "ten Černý a [ten] divoký"). Oním "andělem zkázy", jehož divoký útok srazil Saddáma na kolena při operaci zvané "Pouštní bouře", byl velitel spojeneckých sil, jistý generál Schwarzkopf, jehož jméno v němčině znamená "Černá hlava" a jenž si nikoliv bezdůvodně získal přezdívku "Bouřlivý Norman". A aby toho nebylo málo, stál za "divokým" Schwarzkopfem jeho vrchní velitel generál Colin Powell, jenž je černý barvou kůže.

Černé nebe, černé moře, černá poušť, černý vrchní velitel a místní velitel, jehož samotné jméno obsahuje slovo "černý" -žádný div, že se Nostradamus ve svých čtyřverších zaměřil obzvláště na černou barvu. Stručně řečeno se zdá, že i tato předpověď se již ve většině, ne-li ve všech ohledech splnila, a je jisté, že pro naši budoucnost nemá žádný apokalyptický význam.

V. 92

Až sedmnáct let na stolci stráví,

Čas papežský změní mu na pět let,

Ten, jehož na místo jeho vpraví,

S Římem nebude si tak rozumět.


Nyní přecházíme k tomu, abychom odhalovali události ve Vatikánu, o něž Nostradamus vždy jevil živý zájem, jako by měly být nějakým indikátorem budoucích událostí světových. V jeho dobách však Vatikán měl také přísnou kontrolu nad evropskými myšlenkami a názory. Snad proto věštec očividně cítil, že druhý řádek - a do jisté míry i řádek třetí - je dosti problematický a zaslouží si opravdu značné zašifrování a la Vergilius, a učinil tak způsobem dosti účinným na to, aby zmátl celé generace pozdějších vykladačů, kteří se vůbec nenamáhali zabývat se dosti zvláštními z toho vyplývajícími spletitostmi francouzského textu. Jakmile je však druhý řádek rozluštěn, jeho smysl se ihned ozřejmí. Po sedmnácti letech požádá právě vládnoucí papež o rezignaci. Je odmítnut, ale je mu nabídnut nový zákon, podle něhož budou papežové podobně jako mnozí světští prezidenti v budoucnu vládnout pouze po dobu pěti let - a on se automaticky stane prvním z nich. Pokud by náhodou šlo o papeže současného, Jana Pavla II., pak by (vzhledem k tomu, že byl zvolen v roce 1978) měl svou rezignaci nabídnout v roce 1995, ale měl by být požádán, aby pokračoval po dalších pět let. Pak by konec jeho pontifikátu připadl na rok 2000, ve kterém by mu bylo osmdesát let - což je skutečnost, která by, jak uvidíme, pomohla časově zařadit i různé další soudobé události. Pouze aktuální vývoj však zřejmě může odhalit přesnost, či nepřesnost Nostradamovy předpovědi či její výše uvedené interpretace.

V. 25

Mars, Venuše, Slunce ve Lvu když jsou,

Arabovi nucen křesťan se vzdát.

Milióny mužů Íránem hnou: Istanbul,

Nil pojme svinutý had.


V tomto místě se dostáváme tváří v tvář něčemu daleko znepokojivějšímu. Nějaká obrovská mocnost s armádou čítající milióny mužů se má zřejmě vydat z Asie přes Střední východ směrem do Evropy. Je pravda, že k tomu již došlo. Již ve čtrnáctém století začala vzmáhající se Osmanská říše expandovat z Turecka směrem na západ a vyplenění Konstantinopole v roce 1453 a následný útěk v ní usazených řeckých učenců přispěly k rozmachu evropské renesance. Říše se pak trvale přesouvala směrem na západ do Evropy, na území kolem Středozemního moře a dále do severní Afriky. Ani ohromná porážka od evropské námořní konfederace, tvořené Španělskem, různými státy Itálie a papežovými vojsky ve slavné bitvě u Lepanta v roce 1571, nedokázala její postup zastavit. Až další konfederace -tentokráte tvořená Poláky, Němci, Španěly, Portugalci a Italy -dokázala v roce 1683 u samotných bran Vídně konečně tuto muslimskou vlnu odrazit.

Nostradamus si byl turecké hrozby dobře vědom: koneckonců s ní žil celý svůj život. Mohl tedy opravdu mít na mysli právě ji, a nikoliv události naší budoucnosti - jak to činí jinde? To nelze nikdy vyloučit. Ale je-li tomu tak, pak (a nikoliv poprvé) se mýlí - a dokonce (což je méně obvyklé) hned ve třech důležitých ohledech. Za prvé, Turci nebyli Araby; za druhé se křesťané nevzdali - a dokonce ani papež ne; a za třetí se sunnitští Osmani pozoruhodným způsobem vyhnuli jakýmkoliv vpádům do šíitské Persie.

Je tedy možné, že Nostradamus očekává zcela novou invazi z Východu, která by znovu dobyla nejen Istanbul a Egypt, ale tentokráte i Írán a která by byla nějakým způsobem charakterizována obrazem "svinutého hada"?

V. 27

Se zbraní v ruce přijde z Persie

Ku Černému moři Trabzon ztéci.

Arabská krev pak Jadran zalije,

Páros a Lesbos chvějí se přeci.


Opět je zřejmé, že zmiňované tažení nemá s Osmany nic společného - pročež se nyní můžeme zaměřit na to, v kterých místech se tento obrázek hodí na Persii. Je zřejmé, že invaze začíná buďto tam, nebo ještě dále na východ, někde v bývalé Mongolské říši. Odtamtud si ničivým způsobem razí cestu Íránem a severním Tureckem. Nakonec se dostane k moři a stane se hrozbou pro řecké ostrovy a vody mezi Řeckem a Itálií, kde se setká s tuhým odporem. I zde Nostradamus užívá slova "arabský". Na první pohled se to může zdát záhadné. Jak však prozrazují následující čtyřverší, jedná se pouze o jeden z mnoha alternativních názvů, které Nostradamus neustále dává přicházejícím nájezdníkům - částečně proto, že má (jak uvidíme) dobrý důvod je identifikovat jako muslimy, a částečně i proto, že (jak také brzy uvidíme) se má jedna větev nájezdníků dostat do severní Afriky.

///. 60

V celé Turecko teror proniká,

Až po nejjihozápadnější stát.

Krev mladého černého viníka

Prolita coby smírčí oběť snad.


V samotném Turecku budou v té době v plném proudu hromadné a brutální represe. Původní text konkrétně uvádí bývalé jihozápadní oblasti Mysie, Lycie a Pamphylie. Onen orientální vůdce se zřejmě rozhodne zabít pro výstrahu jednoho mladého nešťastníka.

///. 59

Třetinu muslimských zemí škrtí,

Vyvraždí nejlepší národa část,

Čtvrtinu lidí odsoudí k smrti,

Ze strachu, ze by jim upadl v past.


Represe pokračují. Zjevně paranoidní asiatský vůdce - snad jeden z triumvirátu nebo tříčlenné junty - provádí pogrom, aby zajistil bezpečnost svých okupačních jednotek, a bezpochyby přitom vyhrožuje, že kdyby pro něj měl kdokoliv představovat jakékoliv nebezpečí, půjde se svým pogromem dál.

V. 96

Středu světa mocná růže vládne,

Pro nové plány krev prohýří stát.

Než pravdu říct, lépe řeči žádné,

Ač pozdě stane se, co má se stát.


Růže se zdá být symbolem dlouhotrvajícího režimu, se kterým Nostradamus hluboce nesouhlasí. Někteří vykladači ho identifikovali jako symbol francouzské socialistické strany za vlády prezidenta Francoise Mitterranda. První řádek však naznačuje, že panství tohoto režimu bude zahrnovat Palestinu a konkrétně Jeruzalém, jenž je tradičně pokládán za střed světa. Téměř nevyhnutelně tak získáváme dojem, že se tento verš týká - pokud se ovšem nejedná o bývalou Osmanskou říši - okupačního režimu budoucích orientálních nájezdníků, o kterých již byla řeč. Nostradamova reakce má naznačovat, že čím méně toho bude řečeno, tím lépe. Přinejmenším v okupovaných zemích nedojde k nijakému odporu, tím méně pak k občanským nepokojům. Ti, kteří touží po změně, tak prostě budou muset počkat, až jejich spása přijde odněkud "zvenčí". Přitom, co bylo řečeno, by bylo zajímavé vědět, zda tuto předpověď zná samotný Francois Mitterrand a zda druhý řádek pochopil ve smyslu velkolepých plánů na grandiózní státní projekty...

V. 54

Monarcha přiblíží se k Francii,

Od Tatarstánu, moře Černého.

Zničí Arménii s Alánií,

V Istanbulu skončí cesta jeho.


Ani toto čtyřverší by se případně vůbec nemuselo týkat moderní doby, nýbrž osmanské invaze do Evropy v minulosti. Na druhé straně se v něm naznačuje, že nájezdníci dosáhnou Francie, což se Turkům nikdy nepodařilo. Navíc se tolik podobá čtyřverší II. 29 - s očividnou zmínkou o cestování vzduchem -, že lépe zapadá do kontextu moderní doby. Tentokrát však jde zřejmě o více než pouze o potulného ajatolláha. Vypadá to jako nějaké válečné tažení podél naznačených linií. Zde však Nostradamus začíná být konkrétnější. V důsledku toho jsme schopni předběžné identifikace. Zřejmě zde nejsme konfrontováni s ničím menším než s velkou asiatskou invazí na západ, ne nepodobnou dlouho očekávanému vpádu tradičně nazývanému "Žluté nebezpečí" - v souladu se záhadnou biblickou předpovědí příchodu "králů od východu slunce" (Zjevení 16:12), -jehož duševní projekce se nad mnohými vznáší jako hrozivý přízrak. Slovo "tatarský" je nicméně velmi specifické a týká se bývalé Mongolské říše, která původně zahrnovala velká území střední Asie a severní Číny a jejíž panství se geograficky přibližně shodovalo s územím turecky mluvících muslimů, známým dnes jako Turkestán, jehož velká území se teprve nedávno osvobodila z jařma bývalého Sovětského svazu. Ať se tedy jedná o kohokoliv, jsou zcela jistě na válečné stezce a vtrhávají do Arménie a na území bývalé Alánie, která leží severozápadněji, nedaleko severovýchodního pobřeží Černého moře.

Jediná naděje spočívá v posledních dvou řádcích. Zdá se, že jakmile nájezdníci dosáhnou hranic jihovýchodní Evropy, začne jejich válečné nadšení poněkud chladnout. Možná to bude pouze proto, že jim dojdou peníze a výzbroj. Anebo, jak by mohl naznačovat poslední řádek, jejich vůdce zemře. Je dokonce možné, že válečná fáze orientální invaze se po vyčerpání sil změní v něco, co se bude podobat spíše obyčejné migraci - šance jsou půl napůl. Někteří okultisté tvrdí, že všechny migrační etapy snad budou velmi pokojné, ne-li přímo shovívavé, a nakonec nedaleko francouzsko-německých hranic vyšumí do ztracena. I naprosto seriózní pozorovatelé spějí k názoru, že migrace tohoto typu ze zemí Třetího světa budou jako přímý důsledek populačního růstu a ubývání zdrojů v budoucnu čím dál pravděpodobnější. Pak jsou však podobné věci hrozbou pouze pro ty, kdož vyznávají politiku státních hranic a chtěli by si bohatství této planety ponechat výlučně pro sebe - v tom případě budou tyto události (pokud k nim vůbec dojde) jakýmsi soudem s námi. Máme však všechny důvody pochybovat o tom, že budou v jakémkoliv smyslu naším soudem posledním, jak vyjde jasně najevo v následujících čtyřverších.

II. 62

Až Mabus zemře, pak za bestií

Zem hrůzami zůstane poseta.

Odplatu náhlou lidé zažijí:

Žízeň a hlad, nad hlavou kometa.


Třetí možný důvod zastavení orientálního tažení se nyní blíží jistotě: původní orientální vůdce evidentně zemřel. Navíc nám Nostradamus dokonce prozrazuje i jeho jméno. Odstraníme-li latinskou koncovku, zní jeho jméno jako Mab - nebo snad dokonce Mao. Navíc druhý řádek nabízí přijatelně přesný popis účinků Mao Ce-Tungovy Kulturní revoluce v Číně. Na druhé straně však nesouhlasí datování. Kulturní revoluce vypukla v roce 1966 a Mao zemřel až o deset let později. Neobjevila se ani žádná významná kometa, až v letech 1985-6 kometa Halleyova. A tak musí být Mabus někým z budoucnosti. To je samozřejmě voda na mlýn profesionálních poslů špatných zpráv, aby ihned vyrukovali s předpověďmi o dalším antikristovi opět s jiným jménem. Neexistuje jediný důvod, proč by se neměl držet jména jediného, kromě toho, že množství jmen se týká stejného množství postav, z nichž žádná není v žádném případě antikristem v biblickém slova smyslu. Tuto nálepku bohužel vykladači dávají kterékoliv a jakkoliv významné osobě, která má dle předpovědi učinit něco neortodoxního: v podstatě jde o jakýsi zákon neznámého - takže není nijak překvapivé, že všechny nenaplněné předpovědi, obzvláště pak ty obtížně srozumitelné, náhle získávají alarmující apokalyptický nádech. V tomto čtyřverší je však pouze zmínka o vůdci, jehož smrt přivodí katastrofální válku, po níž bude následovat neméně násilná odpověď. Tento jev je tak důvěrně známý, jako by šlo téměř o pravidlo. Pouze a jedině kontext nám tedy může pomoci ony události blíže specifikovat -a v tomto případě kontext zřejmě předpovídá asiatskou invazi. Zdá se, že smrtí původního vůdce se věci nijak nezlepší, nýbrž zhorší. Výsledkem bude pravděpodobně válka téměř nevídaného rozsahu, která nevyhnutelně povede k "nebeské odplatě" ve formě hladomoru a celé palety dalších obvyklých průvodních jevů vojenských konfliktů. Známkou této pomsty, naznačuje Nostradamus, bude kometa, jež se náhle objeví na nebi. Jak však uvidíme dále, bude signalizovat i jiné zlověstné události...

X. 72

Roku 1999 měsíce sedmého,

Velký pán financí z nebe sestoupí,

Oživit Mongolů vůdce mocného.

Válka, jež skončena, znovu nastoupí.


Toto je dost možná nejslavnější - a nejobávanější -z Nostradamových předpovědí. Je to bezpochyby způsobeno částečně tím, že je uvedeno tak konkrétní datum, a částečně i tím, že většina výkladů interpretuje výraz Roy deffraieur (doslova "král úhrad") ve druhém řádku jako "král děsu" (jako by v originále stálo Roy ďeffrayeur). Možná byla tato dvojsmyslnost přímo Nostradamovým úmyslem. Všechno zlé je však k něčemu dobré, a to nejen v apokalyptickém slova smyslu. Protože v tom případě se tato předpověď jako obvykle vůbec neukazuje být apokalyptickou: téměř jakýkoliv světový vůdce (ať už jako zachránce, či ohrozitel) by nastíněnému obrázku vyhovoval, zvlášť, má-li kapsy plné peněz. V tomto případě má tato mocná postava poté, co se orientální invaze po smrti svého vůdce zastaví někde na Středním východě - zřejmě v důsledku nedostatku finančních zdrojů a vybavení - vstoupit do hry jako investor, který bude financovat pokračování mohutného pochodu vpřed a zároveň dodá jeho vedení nových sil. (Je-li tomu tak, pak se zdá být pravděpodobné, že samotná invaze začne již před rokem 1999.) Skutečnost, že Nostradamus cítí potřebu porušit své obvyklé mlčení a událost datovat, neznamená pouze, že to podle jeho názoru poskytne určitý terminus a quo pro celou sekvenci následujících předpovědí, ale i to, že tyto události budou z historického hlediska klíčové pro budoucnost celé Evropy, a Nostradamovy vlasti obzvláště. V následujících čtyřverších bezpochyby zjistíme proč. Erika Cheethamová nás však správně upozorňuje, že oněch "sedm měsíců" je třeba odpočítávat nikoliv od ledna, nýbrž od Nového roku, jak byl chápán v Nostradamově době, to znamená od 21. března, jakožto dne jarní rovnodennosti.

V. 55

Muslimského vládce svět spatří zrak,

V zemi to přešťastné, v Arábii.

Granadu pokoří, Španělsko pak,

A z moře porazí Itálii.


V tomto kritickém bodě vstupuje do hry nový hráč, jenž převezme velení nad asiatskými silami tam, kde je zanechal Mabus. Bezpochyby tak bude přímo zodpovědný za strašlivé události predpovězené Nostradamem na dobu po Mabusově smrti. Pod pojmem "Arábie" může mít Nostradamus na mysli buďto přesně území dnešní Saudské Arábie, nebo možná mluví o celém obrovském muslimském území táhnoucím se od severní Afriky daleko do Střední Asie. Vykreslované vojenské úspěchy nového vůdce však nesporně vypadají znepokojivě.

V. 84

Zrozen u zálivu v nezměrném městě,

Tajemní lidé rodiči mu jsou,

Rouen i Evreux spatří po cestě,

Zničí uznávanou moc královskou.


V tomto čtyřverší   odhaluje Nostradamus v plném rozsahu znepokojivé ambice nového muslimského vůdce. Narodí se ve městě, které pozoruhodně připomíná Káhiru ("zálivem" by mohlo být Středozemní moře, stejně jako v případě Franca ve třetí kapitole, ale mohlo by se jednat i o Alexandrii nebo Istanbul), a bude odhodlán zničit to, co vypadá jako papežovo panství - tzn. křesťanství v Evropě - a to nejen na jihu, nýbrž i v Normandii na severu Francie.

X. 75

Dlouho čekán, nikdy nepřijde zpět,

V Asii, Evropě bouři začne.

Bude nad mocnáři z Východu čnět,

Hermes, jenž z cizího krade lačné.


Nejenže má nový vůdce se všemi znepokojivými vlastnostmi boha Hermese (které jsem na rozdíl od Nostradama ve čtvrtém řádku naznačil) ohrožovat Evropu: bude také ovládat to, co Nostradamus nazývá "Asií" - čímž byla sice v jeho době nazývána pouze oblast dnešní Malé Asie či Turecka, ale mohlo by samozřejmě jít i o území mnohem dále na východ. Snad nejznepokojivějším rysem tohoto čtyřverší je první řádek, který naznačuje, že jde o jedinečnou postavu známou již po staletí. Pokud se Nostradamus nemýlí, pak se přímo nabízí srovnání - konečně jsme nuceni se touto možností zabývat - s nikým menším než samotným biblickým antikristem s rudými zuby a čelistmi. Na tomto místě bychom však (jako vždy) měli být opatrní při přisuzování příliš velkého významu takovým konceptům. Bible i sám Nostradamus mají sklon činit z událostí lokálního významu události daleko významnější. Zajisté, člověk je schopen dosti velkých hrůz - ale stále je to, jak připomíná Burns, "prese všechno člověk", který může získat pouze takovou moc, jakou mu my sami umožníme. Navíc, jak nám Nostradamus připomíná, nemá se onen vůdce nikdy vrátit a ti šťastnější z nás ho přežijí.

X. 10

Pošpiněn vraždami a zločiny,

Všem lidem stane se nepřítelem.

Horší než kdokoliv před ním jiný,

Nelítostný ve svém srdci celém.


Nostradamus zde zachází dál a provádí nelichotivé srovnání onoho vůdce se všemi svými děsivými předchůdci - mezi něž můžeme zřejmě počítat Hitlera, či Stalina, ne-li oba dva -je zajímavé si povšimnout, že věštec připouští, že onen vůdce bude mít předchůdce, což potvrzuje naši výše uvedenou domněnku, že slova "antikrist" Nostradamus nepoužívá v nijak exkluzivním smyslu. V tomto případě se však Nostradamus rozhodl nepoužít tohoto výrazu vůbec a tím dal dosti paradoxně najevo, že tentokráte stojí tváří v tvář opravdové a děsivé biblické postavě. Přesto bychom měli mít na paměti, že miliónům z nás se podařilo přežít Hitlera i Stalina. Totéž se bezpochyby stane i tentokrát, i když se to v oné době bude zdát být velmi nepravděpodobné.

Zvěst 40

Sedm králů po sobe ruka smrti skolí,

Bouře, vichr, mor, zuřiví znesvětitelé:

Před vladařem východním Západ útěk zvolí,

Jenž zotročí své bývalé zotročitele.


Příběh pokračuje. Sedm po sobě jdoucích administrátorů (zřejmě z Francie - srovnej se čtyřverším IV. 50) padne za oběť nájezdníkům pocházejícím z určité části Orientu, která byla dříve kolonizována nebo přinejmenším utiskována Západem. Protože se to však dá říci o jakékoliv jeho části, není nám tato informace příliš užitečná - mimo jistoty, že se nejedná o Osmanskou říši, která nikdy kolonizována nebyla.

/. 15

Válečnou silou Mars hrozí všude.

Sedmdesátekrát vzpění se krev.

Církev vzkvete, pak zničena bude.

Jakož ti, kdož její neslyší zpěv.


V tomto obecném čtyřverší nám Nostradamus předkládá přehled válečných událostí, jež, jak se zdá, doprovázejí jeho i naši dobu. Zdá se, že křesťanství bude po období relativní prosperity doslova vyhlazeno, alespoň v Evropě. Ateisté na tom podle Nostradama nebudou o nic lépe. Abychom však přesně zjistili co a jak, budeme muset vyčkat následujího vývoje událostí.

///. 27

Ten, který vládne pláním libyjským,

Hněv Francouzů způsobí na Islám.

Araby v jejich řeč přeloží jim,

Laskavé sám, jsa nikým nevyslán.


Ve snaze zmírnit rostoucí napětí na Středním východě se někdo, kdo pozoruhodně připomíná dnešního Muammara Kaddáfího, pokusí obejít oficiální překladatele a vezme na sebe zodpovědnost při vysvětlování arabských postojů západnímu světu. Tím však pouze přileje oleje do ohně.

/. 51

Skopce Saturn i Jupiter míjí:

Bože, jaké změny čekají nás!

Neklid ve Francii, Itálii,

Doba zla pomalu přichází zas!


Zde se snad poprvé objevuje náznak toho, že se orientální invaze začne dotýkat evropských břehů Středozemního moře. Čtyřverší dokonce obsahuje určitý druh astrologického datování. Uvedená astronomická konjunkce se v době po vydání Nostradamových předpovědí objevila dne 13. prosince 1702, kdy byla Francie Ludvíka XIV. ve válce o následnictví trůnu ve Španělsku. Podle Eriky Cheethamové k takové konjunkci znovu dojde 2. prosince 1995 (jiní uvádějí 2. září). Uvědomme si, že v proroctví se mluví pouze o "neklidu" (emotions) a o "době zla" a že má Nostradamus někdy sklon zbytečně dramatizovat špatné zprávy, jež nám přináší. Přesto není vyloučeno, že mluví o počátku obtížného období, během něhož začnou Francie i Itálie pociťovat následky postupu orientálních sil. Tuto myšlenku nám, jak uvidíme, potvrdí i následující čtyřverší a navíc ji budou rozvádět do stále hrozivějších detailů.

XII. 36

Na Kypru připraví zteč divokou.

(Teď nad svou záhubou můžete lkát!)

Zteče Arabi s Turky povedou,

Skrz Gibraltar jedna bude se hnát.


V tomto doplňkovém čtyřverší se připravuje scéna na následující akci. Ona východní mocnost si zřejmě na Kypru vytvoří svou hlavní základnu pro mohutnou invazi do Evropy. Bude vedena po severním a jižním křídle - přičemž to druhé, jež se prožene severní Afrikou, bude obzvláště násilné a brutální.

X. 58

Arabský vůdce v době truchlení

Mladému Řeku vyhlásí válku.

Francií třese, Marseille vyplení,

Ohrozí také papežskou bárku.


Zatímco Asiaté stále truchlí nad nedávnou smrtí Mabuse (což jim nepotrvá déle než přibližně čtyřicet dní), jejich velké válečné tažení začíná opět nabírat obrátky. První útok je očividně veden proti Řecku. Protože v originále uvedená Nostradamova zmínka o jistém "mladém Makedonci" se znovu objeví v pozdějších fázích konfliktu, ale tentokráte již půjde o mocného vůdce na straně Arabů, je možné, že se jedná o řeckého či balkánského velitele, který bude v určité fázi přesvědčen, aby přeběhl na stranu nájezdníků. Zbytek čtyřverší vypadá jako shrnutí toho, co má přijít. Francie se má otřást v základech, papežova loď (tzn. Vatikán a celá katolická církev) se ocitnout v nebezpečí a město Marseille má být nějakým způsobem zničeno.

//. 39

Rok předtím, než válka do Itálie vpadne,

2e moc je pravda, tvrdí Francouzi, Němci, Španělé.

Až poté jejich dětská republika padne,

Zjistí, že pravda mocí dušena bývá zbaběle.


Na obzoru je válka ve velkém měřítku a ona cizí mocnost má přemoci jakési administrativní společenství slátané teprve krátce předtím ze tří uvedených, až příliš důvěřivých mocností -Nostradamus toto společenství doslova nazývá "školní republikou". To přirozeně svádí ke srovnání s dnešním Evropským společenstvím. Je tedy zřejmé, že konflikt pravděpodobně zasáhne mnohem více zemí než pouze Francii a Itálii. (Zde musím přiznat, že výraz "moc je pravda" je nápadem mým a nikoliv Nostradamovým).

//. 84

Z Neapole až do Florencie,

Sucho šest měsíců a devět dní.

Jazyk cizí jde do Dalmácie.

A poté dál, zem srovnat se zemí.


Nostradamus nám zde předkládá něco, co vypadá jako popis trasy invaze. Možná, že první dva řádky - ve kterých se v originále konkrétně uvádí Campanie, Siena, Florencie a Toskánsko -mají sloužit jako varování před věcmi, jež mohou nastat, a to ve skryté, "meteorologické" formě. Po období sucha zřejmě nepřátelské jednotky vstoupí do Dalmácie na západním pobřeží bývalé Jugoslávie a poté obsadí celou zemi. Jestli touto zemí myslí Nostradamus Jugoslávii či Itálii, není z tohoto místa zřejmé.

IX. 60

V turbanech černých muslimové v boji:

Dalmácie v řeži té chvěje se.

V útoku Arabi síly své spojí:

Lisabon jim však jazyky zatřese.


Pokud se toto čtyřverší opět nevztahuje k osmanským nájezdům v minulosti, zdá se, že se silám bývalé Jugoslávie dostane ve své zoufalé ústupové akci nějaké podpory ze západní Evropy. To zřejmě mezi nájezdníky vyvolá vzrušenou diskusi. Slovo "ranes" (z latinského rana, "žába") v posledním řádku původního textu činí vykladačům potíže. Proč by se žáby měly třást -snad aby tak Nostradamovi umožnily jeho oblíbený kousek, totiž znovu zopakovat myšlenku o chvění z první poloviny čtyřverší? Odpověď leží v Nostradamově vlastním curriculum vitae. Vždyť šlo o lékaře s dlouhou praxí. Byl si tedy plně vědom toho, že zdrobněliny ranula (doslova "žabička") se používá k popisu cyst pod jazykem, tedy oné i nám známé "žáby". A tak slovo ranes nemůže znamenat nic jiného než doslova "nesrozumitelné jazyky" - zřejmě tytéž "nesrozumitelné jazyky", o kterých se Nostradamus zmiňuje již ve čtyřverší II. 84. Je-li toto typický případ Nostradamova smyslu pro humor, pak šlo jistě o humor zdravý, byť poněkud sarkastický.

//. 32

Mléko, krev, jazyky cizí nad Dalmácií,

Nákaza u Balennes, jež k boji též patří,

Obrovský rozlehne pláč se nad Slavonií,

Až zrůda z Ravenny svět poprvé spatří.


Nostradamus zde se svým ponurým žertem zachází ještě o krok dál. V prvním řádku tohoto čtyřverší použil pro "nepřátelské jazyky" slova grenoilles ("žáby"), čímž zmátl generace vykladačů natolik, že v něm nacházeli předpovědi biblických pohrom v Egyptě a podobně. Zbytek však již příliš žertovný není. Podél jugoslávského pobřeží mají nastat podivné meteorologické jevy (v každém případě však nikoliv neznámé, pokud ovšem nemají indikovat něco daleko temnějšího), avšak podstatné je, že válka se má nyní rozšířit i na sever bývalé jugoslávské federace, což bude mít zřejmě souvislost s nějakou "zrůdou", jež se poprvé objeví ve městě Ravenna v severní Itálii. Není zřejmé, zda touto zrůdou bude lidská bytost, stroj, válečná zbraň nebo pouze - jak naznačuje latinské slovo monstrum v původním textu - nějaký druh osudového znamení. "Balennes" jsou zřejmě klasickou Trebulou Balliensis, jež leží ve střední Itálii poblíž města Capua.

IX. 30

Na březích pulských a mikulášských,

V Kvarneru seveřané zahynou.

Muslim loupeží želet bude svých,

Cádiz a Philipp pomoc nabídnou.


Poté, co se boje rozšíří na sever území, budou ustupující obránci poblíž bývalého jugoslávského přístavu Pula nedaleko italských hranic zahnáni do moře, neboť se zřejmě na Istrijském poloostrově dostanou do pasti. Španělsko a Řecko nabídnou podle svých možností pomoc.

//. 33

Na konec delty velkého Pádu

Zasáhnout Veronu řítí se voj.

Na Garonne k stejnému dojde vpádu,

Až síly janovské dají se v boj.


Hordy se stále přibližují. Na řece Adiže, vlévající se do Jaderského moře severně od nedalekého Pádu, dojde k ohromným ztrátám na životech. Invaze se zjevně přiřítí od severovýchodu a rozšíří se do celé Lombardské nížiny. Nemůže již být ani řeči o tom, že by se text týkal bývalých osmanských nájezdů. Toto se skutečně týká naší vlastní budoucnosti. Použití slova naufrage ("vrak lodi") v původním textu naznačuje, že i ve vodách samotné řeky Adiže dojde k velkým ztrátám na lidech i materiálu. Začíná se tak ozřejmovat značný rozsah předpovídaného konfliktu: Nostradamus očekává, že se stejný scénář později zopakuje i okolo řeky Garonne v jihozápadní Francii, kdy tuto řeku překročí vojska z oblasti Janova. To však neznamená, že se nezbytně musí jednat o vojska italská: jak uvidíme dále, Nostradamus invazní armády zásadně označuje podle území, která právě okupují. Jinými slovy zde nemůže být pochyb o tom, že se jedná o jedna a tatáž vojska asiatských nájezdníků, která již v té době budou kontrolovat severozápadní Itálii a budou tedy nakonec zodpovědná i za neštěstí ve Francii.

//. 94

Strastem hrozným Pád bude přihlížet,

Britský lev však na moři neohnut.

Moře přepluje lidí bezpočet,

Smrt nalezne jich miliónu čtvrt.


Ohromný konflikt se nyní přesouvá na břehy řeky Pád, jež má zřejmě být poslední větší obrannou linií Lombardie. Nájezdníkům v obrovském počtu připlouvají přes moře na pomoc posily. Pouze Británie, která svou účast omezila na námořní operace, zůstává relativně neohrožena.

/. 9

Na Jadran sužovat Itálii

Z východní Afriky lodě spějí,

Loďstvo jim propůjčí i v Libyi,

Kostely maltské prázdnotou zejí.


Pokud se ani v tomto případě verše nevztahují na bývalou Osmanskou říši, pak Nostradamus naznačuje, že součástí nadcházející asiatské invaze bude i námořní složka se základnou někde v severní Africe. Je tedy přirozené, že mezi územími postiženými jako první budou ostrovy Středozemního moře sloužící jako výhodně položený výchozí bod pro další operace proti jižní Evropě. Potvrzují se také nepřátelské námořní operace v Jaderském moři. Jistě by se dalo namítnout, že žádná z muslimských zemí v oblasti Středozemního moře a ani v oblasti střední Asie nemá v současné době takové námořní loďstvo, které by bylo schopno provádět proti hlavním západoevropským zemím operace, o kterých je zmínka v tomto i v dalších čtyřverších: z citace uvedené na začátku této kapitoly však člověk získává dojem, že asiatští nájezdníci zakoupí velké množství lodí z přebytků svého severního souseda, Ruska, které zdědilo většinu výzbroje bývalého Sovětského svazu.

IV. 48

Na latinských rovinách úrodných

Much a kobylek tolik začne být,

Že způsobí mor, když vše skončí v nich,

A zastíní zcela sluneční svit.


Obecně řečeno, Nostradamova čtyřverší se dají interpretovat až překvapivě doslovně. V tomto případě se však zdá, že Nostradamus mluví o něčem daleko znepokojivějším než o pouhých sarančatech: vždyť podle čtyřverší V. 85 mají zaútočit také na Švýcarsko, ve kterém se sarančata při nejlepší vůli nevyskytují, i když vezmeme v úvahu, že v tomto konkrétním čtyřverší používá Nostradamus pro onen hmyz slova sauterelles ("koníci"). Toho si povšimli různí vykladači a zdálo se jim být vhodné tento výraz interpretovat mnoha podivnými i obdivuhodnými způsoby - hlavně ve smyslu nepřátelských letadel. Ta by snad v posledním řádku dokonce mohla odpovídat Nostradamově popisu (a zvláště helikoptéry by přicházely v úvahu - vždyť jak jinak by Nostradamus mohl popsat tyto pro něj podivné futuristické vynálezy?). Osobně však chovám podezření, že "jasnoslyšec" Nostradamus ve svém transu nějakým způsobem zaslechl, že se orientální nájezdníci budou v Lombardské nížině "rojit jako kobylky", a poté - a nikoliv poprvé - tento obrat přetvořil do aktuální, vizuální podoby. Podobně by i třetí řádek mohl být výsledkem toho, že "zaslechl" obrat "epidemie kobylek". Na druhé straně je ve světle následujících čtyřverší možné, že tentokráte má na mysli přesně to, co nám sděluje, a že jakmile se nájezdníci přeženou a při svém postupu vydrancují v celé zemi zásoby potravin, vypukne opravdu epidemie nějaké nemoci. V dalším průběhu uvidíme, jaké strašlivé důsledky to bude mít.

///. 33

Až vlk započne v srdci města výt,

Sokové budou již nablízku stát.

Když poté zemi začnou pustošit,

Spojenci u Alp čekat budou snad.


Nostradamus zde má zřejmě na mysli některé ze severoitalských měst jako Verona, Milán či Turín. Čtyřverší vyznívá tak, že ačkoliv spojenci Itálie stojí na hranicích, nakonec odmítnou zasáhnout. Vezmeme-li zmínku o vlcích doslova, pak snad stojí za povšimnutí, že se vlci při hledání potravy stahují do měst především v zimě - což je skutečnost, která by mohla pomoci zmiňované události datovat.

///. 75

Vicenzu, Zaragozu, Veronu, Pád

Dobudou meče z dalekých zemí.

Otoky způsobí choroba snad.

Pomoc blízko, však pomoci není.


Přepadení pokračuje v Lombardii a spojenci, jež jsou nablízku, znovu nezasáhnou. Překvapivý výskyt města Sarragousse na konci původního výčtu postižených míst naznačuje, že Nostradamus možná špatně přečetl své původní poznámky, anebo název tohoto města do svého textu vložil později - snad místo města "Saronno" - tak, aby se rýmovalo se slovem gousse ve třetím řádku. Toto slovo je také záhadou. Za normálních okolností znamená něco jako slupku, lusk či tobolku. Dalo by se usuzovat, že se vztahuje k hlízám při dýmějovém moru, avšak toto slovo Nostradamus, který byl na tuto nemoc specialistou, bezpochyby znal. Kdyby měl na mysli puchýře, nabízelo by se pro ně slovo ampoule a slovo croůte pak pro strupy. Snad bychom tedy měli obrátit pozornost na alergické otoky - které by tak případně mohly naznačovat účinky nějaké chemické zbraně. Nejasnost v tomto místě nás musí mrzet, neboť se jedná o téměř jediný případ, kdy nám Nostradamus nabízí popis příznaků onoho "moru", který tak často v souvislosti s boji zmiňuje. Zde však odkazuji na čtyřverší IV. 58.

VIII. 11

Národ velký do Vicenzy vpadne -

Však ne silou - bazilika hoří.

Ten z Valenzy u Lugana padne,

Benátky svedou boj svůj na moři.


Nostradamus zde uvádí dosti zajímavou věc: že totiž invaze nebude vždy znamenat boj. V některých případech budou přicházející hordy do měst jednoduše vpuštěny bez jakéhokoliv odboje. Jinde se však setkají s lítým odporem. Jistý velitel bude donucen ustoupit z Valenzy (která leží uprostřed trojúhelníku tvořeného městy Turín, Milán a Janov) do hor, kde bude na své cestě na sever mezi jezery Maggiore a Como na hlavu poražen. Mezitím budou Benátky na Jadranu stále odolávat.

IV. 66

Tajní průzkumníci vysláni vpřed

Sedmi vyholenými lebkami.

Do studní a fontán nakapou jed.

Hlad řádí za Janova branami.


Oni vládcové s vyholenými hlavami podle všeho patří k silám orientálních nájezdníků. Evidentně jim příliš nezáleží na tom, jakých prostředků použijí, aby dosáhli svých ohavných cílů -hlavně když jsou účinné: Janov je jednak otráven a jednak v něm (nakonec) vypukne hladomor.

Zvěst 31

Lodě muslimské po Dunaji plynou.

Ze Sicílie vojska se blíží.

Florencii porobí, Sienu minou,

Do přátelství páru smrt se vplíží.


Nájezdníci se na obzoru objevují v rostoucím počtu - a to nikoliv pouze na souši (v Itálii i dále na východ), ale i na moři. Nostradamus je tady i na jiných místech označuje jako Barbares - což je pojem, jehož význam není pouze "necivilizovaní", nýbrž i "Arabové" (což vzniklo nesprávnou asociací se slovem "Berber") a tedy (alespoň pro židovsko-křesťansky orientovaného Nostradama) "muslimové", "bezvěrci" či prostě "pohani". Jak jsme však viděli, existují dobré důvody předpokládat, že správnou interpretací je pojem "muslimové", přičemž je třeba brát patřičný ohled na Nostradamovy na tehdejší dobu pochopitelné náboženské předsudky. Navíc nemá tato skutečnost zde ani na jiných místech jakoukoliv objektivní souvislost s právoplatností islámské víry. Náboženská příslušnost může při rozdmýchávání konfliktu zajisté (jak k tomu začasté docházelo) hrát svou roli, avšak zde je výraz "muslimský" použit hlavně jako příhodná nálepka, prosté konstatování, že nájezdníci pocházejí z muslimské části světa. Jejich následné činy se však do posledního detailu ukáží být ve stejném rozporu s islámským učením, v jakém by byly i s učením křesťanským. Oním "párem", pro nějž bude příchod nájezdníků nakonec smrtelným, se zdají být Francie a Itálie (viz čtyřverší I. 51 a čtyřverší VIII. 9 a II. 72).

V. 47

Mocný Arab neustále jde vpřed,

Avšak za zády Turci ho zradí.

Pak s antickým Rhodem čeká ho střet,

Maďaři ran však víc mu zasadí.


Nájezdníkům však nevyjde vše tak, jak chtějí. I když bude jejich evropské tažení na postupu, u nich doma nastanou problémy. Ostrov Rhodos se odmítne podrobit a Maďarům se podaří zatlačit asiatské síly zpět jako v dobách Osmanské říše - nebo snad jejich výpady alespoň omezit na oblast jižně a západně od Dunaje.

V. 48

Až nezdar jejich vlády se zrodí,

Před vojsky soci dva zažijí pád.

Do Maďar plují africké lodi,

Souší i mořem děs bude se hnát.


Asiaté se však nehodlají vzdát, jak prozrazuje toto čtyřverší, jež následuje bezprostředně po čtyřverší V. 47. Maďarské tažení je zdvojeno - ačkoliv není specifikováno, kým jsou oni "dva soci". Možná jde opět o Francii a Itálii. O snadném vítězství Asiatů již nemůže být ani řeči.

//. 96

Na nebi večerním louč bude plát,

Nedaleko pramene řeky Rhone.

Pomoc pozdě skončí válku a hlad.

Peršan obrací vojska do Makedon.


Mezitím proniknou nájezdníci ze severní Itálie také do středního Švýcarska, kde řeka Rhone pramení. Je možné, že Nostradamus hovoří o Ženevě. Sousední země zřejmě příliš pozdě hrozící nebezpečí rozpoznají či na ně zareagují. Další útok si bude razit cestu z území bývalé Jugoslávie směrem do severního Řecka. Nostradamus zde snad chápal dávné řecko-perské války na způsob souboje Davida s Goliášem jako symbolický předobraz, když zde popisuje nájezdníky jako la Perse - přičemž se zároveň drží svého obvyklého zvyku pojmenovávat je podle země, kterou právě okupují.

IX. 44

Pryč z Ženevy, ať uteče, kdo může!

Saturn v ocel promění zlato ryzí.

Otce i syny zahubí zem růže.

Před útokem na nebi jevy cizí.


Jako vždy i zde existují varovné signály a v důsledku toho jsme do jisté míry schopni ovlivnit to, co nás čeká. Jak je vidět, Nostradamus se neúnavně zaměřuje na svou vlast. Zároveň se zde znovu zmiňuje o symbolické "růži", o které již byla řeč v souvislosti se čtyřverším V. 96, a tentokrát si s růžovou či snad rudou barvou nájezdníků pohrává prostřednictvím velkými písmeny psaného anagramu RAYPOZ ("pays rose"). Jak uvidíme později, rudá barva se stane standardním prvkem jejich popisu - ačkoliv předpokládat na tomto základě (jak to činí mnoho vykladačů), že musí nutně jít o komunisty, je poněkud předčasný závěr.

//. 100

Vřava tak strašná mezi ostrovy,

Že uslyšet nelze jediný fakt.

Útok těch dravců tak je surový,

Že všichni narychlo utvoří pakt.


Pokud opět nejde o pouhou zmínku osmanských pokusů o invazi v patnáctém a šestnáctém století (jimž se však nikdy nepodařilo ovládnout ostrovy v západní části Středozemního moře), pak jde o obraz invaze, jejíž prudkost v této oblasti narůstá a jež všechny zúčastněné strany donutí utvořit obrannou alianci - a zdá se, že nikoliv předčasně.

//. 43

Až objeví se hvězda s ocasem,

Tři vůdci nebudou svorně již stát.

Mír z nebes je zničen, v neshodách zem;

Pád, Tevere vřou; k břehům pluje had.


Příchod komety je doprovázen konfliktem a válkou, obzvláště v Itálii. Oni tři velcí princes nejsou blíže identifikováni, avšak další čtyřverší naznačují, že půjde o vůdce tří hlavních křídel orientální invaze, kteří se mají pohádat a jít každý svou vlastní cestou, přičemž nyní budou mezi sebou soupeřit. Onen serpent, jenž se má objevit u břehů, se zdá být "svinutým hadem" ze čtyřverší V. 25 - zřejmě se jedná o symbol orientálních nájezdníků. I když je možná její význam jiný, objevuje se zde zmínka o proniknutí nově příchozích pomocí neobvyklých prostředků do Itálie, a to patrně přes Albánii (viz čtyřverší V. 46).

//. 5

Z ryby, v níž zbraně uskladněny jsou,

Vystoupí ten, kdo půjde do války.

Moře převesluje s flotilou svou,

talských břehů dosáhne z dálky.


Toto čtyřverší zřejmě vysvětluje techniku invaze, alespoň částečně. Do vylodění bude zjevně zapojena přinejmenším jedna ponorka - nepůjde-li přímo o ponorku invazních vojsk, pak se bude jednat o ponorku jejich nejvyššího velení. Ve třetím řádku Nostradamus naznačuje, že zřejmě nepůjde o lodě s plachtami, přesto však zjevně nemůže pochopit, jak jinak než veslováním by mohla tato samohybná flotila přeplout moře. Jinými slovy na tento obraz jako vždy nahlíží očima šestnáctého století. Nabízí se srovnání se čtyřverším I. 29, které by se možná mohlo na uvedené události hodit lépe než na události druhé světové války.

V. 62

Déšť skály barví tónem krvavým:

Za úsvitu Saturn nad Západem.

Válka postihne Orgon, hrůza Řím,

Trentský trůn nepřátel je majetkem.


Jak Nostradamus v tomto dalším souhrnu bezprostředně nadcházejících událostí potvrzuje, invaze z Východu se má nejprve rozšířit do Itálie a poté do jihovýchodní Francie. Detaily jsou zhuštěny téměř až do telegrafické formy, avšak prvotní událostí se znovu zdá být útok z moře za úsvitu. Řím bude nakonec obsazen a Vatikán, sídlo Petra Rybáře, dobyt. Nájezdníci ve Francii začnou záhy provádět vpády do východních okrajů Rhónské delty (město Orgon je lokálním administrativním centrem na řece Durance).

VII. 6

Palermo, Neapol, Sicílie -

Pohanskou mocí jsou obsazeny.

Salerno, Korsika, Sardinie -Smrt,

mor, válka, konce vidět není.


Jak již bylo nastíněno dříve, ostrovy ve Středozemním moři budou brzy zachváceny něčím, co vypadá jako dlouze prodlužovaný boj, přičemž totéž se zanedlouho bude týkat i měst na jihu Itálie.

VI. 10

Křesťanské kostely budou všude

Smíchány s barvou černou a bílou.

Krást budou hordy žluté i rudé:

Krev, oheň, strach, mor, hlad s vodou bílou.


Nostradamus se nyní zaměřuje na to, co čeká evropské křesťanství. Co má přesně na mysli pod pojmem "černá a bílá", není zřejmé. Může se jednat o barvu kůže, zmatení hodnot nebo o něco politického či církevního. V tomto čtyřverší si Nostradamus vůbec evidentně pohrává s barvami. Na první pohled volá slovo "žlutý" po identifikaci s příslovečným "žlutým nebezpečím" z Východu a slovo "rudý" s komunismem, ale zvláště posledně jmenovaná asociace, jak jsme již viděli, ani zdaleka není samozřejmostí a bylo by daleko moudřejší zdržet se úsudku do doby, než k události skutečně dojde. Lze říci nejvýše tolik, že příliv z Orientu pravděpodobně bude pro velké množství křesťanů znamenat konec kontaktu s církví, ať již v důsledku války, násilného obrácení na jinou víru, smrti či prostě útěku - což se samozřejmě dalo očekávat.

VI. 20

Svatá unie potrvá krátce.

Mnoho změněných znovu se změní.

V Říme stane se nový muž vládcem,

Armáda poté kostely zplení.


Zde se zajisté jedná o známky nějaké nové ekumenické iniciativy, která se rozpadne po vpádu nájezdníků a poté, co Řím získá nejmenovaného nového vůdce.

X. 3

Po pěti letech neuživí stádo své.

Pro Polsko osvobodí však uprchlého.

O pomoci šíří se zprávy falešné,

Moc pastýřova dočká se konce svého.


Toto čtyřverší nedefinuje, kdo je onen chef - vůdce, pro nějž jsem použil slova "pastýř". Jak však naznačují následující verše, zdá se být pravděpodobné, že se tento výraz vztahuje k vládnoucímu papežovi - v tom případě by toto čtyřverší velmi uspokojivě potvrzovalo uváděnou interpretaci čtyřverší V. 92. Jak se zdá, bude papež téměř na konci svého nového, pětiletého funkčního období z nějakého důvodu přinucen vzdát se svých povinností -možná v důsledku rostoucího přílivu z Východu. Budou následovat nějaké obtíže na mezinárodním poli, které budou vyřešeny teprve až konečně opustí Řím. Slovo Penelon v originále se zdá být pseudoanagramem slova Polonais ("polský" či "Poláci") - možná jde tedy o zmínku o papeži současném. Abychom však dospěli k plnému významu tohoto čtyřverší, je nutné na něj pohlížet pouze v souvislosti s ostatními "papežskými" proroctvími uvedenými níže.

VI. 25

Mars zasáhne svatou monarchii,

Mladý vladař dobude moc rudou.

V problémech Petrova loď se svíjí,

Zrádcové za mžení jednat budou.


Válka má své strašlivé účinky na Řím a římskokatolickou církev. Jak jsme již viděli, Nostradamus nájezdníky neustále spojuje s rudou barvou. V souvislosti s různými útoky také opakovaně užívá výrazu bruine ("mrholení"), a to ve velmi ponurých významech. Proto se nedá vyloučit možnost chemického či snad dokonce biologického útoku.

VI. 30

Ten, který zbožnost svou předstírá rád,

Stolec zradí největšímu soku,

V tu noc, kdy všichni klidně budou spát,

Lutyšští v pochodu bok po boku.


Mnohem smrtelnější zbraní v rukou nájezdníků se však ukáže být zrada. Zajímavý je poslední řádek. Naznačuje, že přinejmenším některé severnější mocnosti budou daleko ostražitější než ty, které jsou bezprostředně ohrožovaný na jihu. Je očividné, že Belgie předvídá daleko mohutnější invazi do Evropy a začíná se vyzbrojovat.

/. 11

Místy, kam směřuje rozum i cit,

Neapol, Lyon a Sicílie.

Meče římští vůdci pocítí břit:

Smrt přivodí jim idiocie.


Během konfliktu se bude podle Nostradama stále a stále opakovat tatáž stará písnička. Tváří v tvář asiatské hrozbě nebude zřejmě největší nebezpečí představovat nepřítel, ba dokonce ani zrada či vzpoura, nýbrž laxnost a nekompetentnost Evropanů samotných. Jinými slovy se nám zde dostává sdělení, že konečný výsledek není ani zdaleka předurčen a že přinejmenším zčásti ho máme ve vlastních rukou. Fatalismus se zde - žádný div - pravděpodobně ukáže být fatálním.

//. 41

Sedm dní září mocné hvězdy svit -

Jako by snad byla dalším sluncem.

Celou noc bude hlídací pes výt,

Až velký papež opustí svou zem.


Toto je další předpověď, které je často přisuzován apokalyptický význam, především proto, že ona výjimečná popisovaná hvězda má prý být takzvanou hvězdou "Pelyněk" (přičemž je dosti pozoruhodné, že její ruský název je Černobyl), zmiňovanou ve Zjevení svatého Jana (8:10-11). Nostradamus se zde však nezmiňuje o žádných strašlivých účincích této hvězdy popisovaných v bibli, a tak snad můžeme bez obav předpokládat, že se jedná o tutéž výjimečně jasnou kometu, o které již byla řeč a která pravděpodobně nemá žádnou zvláštní spojitost s koncem světa, a pokud ano, pak jen velmi vzdálenou. Poslední kometou, která byla natolik jasná, aby ji bylo na severní polokouli vidět i ve dne, byla Halleyova kometa v roce 1910, avšak ani ona ani žádná jiná kometa nepředznamenala v minulosti přemístění papežského sídla z místa na místo - alespoň pokud jsem informován. Samotný tento fakt proto může naznačovat, že uvedené proroctví se má teprve splnit, a to dost možná v souvislosti s orientální invazí do Itálie - což je skutečnost, která je v souladu s proroctvím II. 43. Je tedy evidentní, před jakými znaky je třeba se mít na pozoru - i když musím přiznat, že přesný význam třetího řádku mi uniká, tedy pokud onen "tlustý mastiff' nějakým způsobem nesymbolizuje takzvaného britského buldoka (jak podle očekávání naznačuje celá řada vykladačů). Je však nepravděpodobné, že by popisovanou kometou měla být až kometa Halleyova v roce 2062 (která se má mimochodem naposledy před Nostradamem očekávaným koncem světa objevit v roce 2822), neboť různé okultní zdroje uvádějí, že papežem se již nestane více než jeden, maximálně dva lidé.

VIII. 99

Z moci světské trojice panovníků

Svatý Stolec nucen je změnit vzduch,

Někam, kde dojde obnovy a díků,

Jak jeho tělo, tak i jeho duch.


Pokud se toto čtyřverší nevztahuje na Napoleonovo historické přemístění Pia VI. do Valencie v roce 1799, pak také papež, jenž bude u moci v době orientální invaze, bude nucen opustit Vatikán, v tomto případě díky spojenectví tří světských vůdců. Jak uvidíme později, zdá se, že se bude jednat přímo o tři hlavní představitele asiatské konfederace.

V. 75

Pravičák trochu, s kapsou bohatou,

V poledne u okna mlčky sedí,

Zkroucenou v ruce berlu drzí svou,

A na náměstí Petrovo hledí.


Zde se bezpochyby jedná o obraz papeže v okně svého apartmá, jak dává poutníkům dole na náměstí Svatého Petra tradiční nedělní polední požehnání. Za povšimnutí však stojí dvě věci. Za prvé nestojí (jak tomu bývá obvykle), nýbrž sedí - což může naznačovat, že jde bud o nemocného, nebo o velmi starého muže. A za druhé, že se Nostradamus zmiňuje o "zkroucené berli", jak to nazývá (což podivným způsobem připomíná současnou papežskou berli s krucifixem a zvláštně zkrouceným horním koncem): její přítomnost může naznačovat, že se papež vydá na nějakou pastorační pouť. V tomto kontextu se tedy jedná o dojemný obrázek. Je to obrázek starce, jenž se před odchodem do exilu naposledy objevuje ve svém okně a naposledy mlčky shlíží na milované město, kterému tak dlouho vládl.

IX. 99

Vítr nutí papeže odejít,

Když popel žhavý ze severu sněží.

Škody velké déšť má pak způsobit.

Poslední naděje u hranic leží.


Většina vykladačů uvádí, že se toto čtyřverší týká Napoleonova ústupu z Moskvy roku 1812. V našem kontextu by však mohlo znamenat to, že vzhledem k tomu, že se nájezdníci blíží a část Říma je již v plamenech, vydává se papež se svým doprovodem kvapně k francouzským hranicím. Stejně jako ve čtyřverší VI. 25 ani zde nemusí jít o přirozený "déšť".

VII. 23

Královské žezlo nucen bude vzít,

K čemuž předchůdci zavázán bude,

Neb s papežem styk nebudou již mít,

Až chátra vstoupí v palác i všude.


V situaci, kdy vládnoucí papež již nebude ve Vatikánu a styk s ním již tedy nebude možný, bude muset někdo vzhledem k hrozícím nájezdům převzít správu katolické církve. Zdá se, že tento úkol připadne na jednoho ze starších kardinálů.

VIII. 62

Až vypleněn ze svatých chrámů všech

Bude ten největší, co v Římě stál,

Nemoc tak zlá stihne viníků těch,

Že prchající neviní je král.


Je zřejmé, že konečné vydrancování Říma nájezdníky bude provázet nemoc, jež vypukne v jejich řadách - zřejmě jako důsledek výše popsaných útoků chemických či biologických zbraní -a jež bude natolik krutá, že u prchajícího papeže vyvolá lítost a soucit. Tato poněkud překvapivá reakce je jistě v souladu se všem známou povahou papeže současného, která se kdysi projevila, když odpustil svému potenciálnímu atentátníkovi a navštívil jej ve vězení. Zda budou takoví i jeho následovníci - či zda to bude vůbec potřeba - nám ukáže pouze čas. Zde je však třeba uvést, že Nostradamus ve skutečnosti nepíše de Rome, nýbrž du rosne: jinými slovy je možné, že chrám, jehož vyplenění bude tak významné, je ve skutečnosti katedrála v Avignonu.

VIII. 72

Jaká to porážka u Perugie!

Jak o Ravennu kruté šarvátky!

Kůň vítězů ze studní soků pije;

Volný průchod umožněn ve svátky.


Nájezdníci nyní táhnou na sever. Vítězná armáda se jako vždy zmocní veškerých místních potravin a zásob. Je zde také náznak toho, že úspěch této armády bude přinejmenším stejně zapříčiněn nekompetentností a apatií obránců jako samotným vojenským úsilím útočníků. Jak jsme již viděli, objevuje se toto téma během konfliktu opakovaně - což je z Nostradamovy strany zjevný náznak, že je v naší moci mnohé z toho, co nám předpovídá, alespoň zmírnit, ne-li přímo odvrátit.

VI. 36

Půda Perugie, ta hranicí je

Boje, jenž není dobrý ani spatný.

Bouře v Pise, zlý osud Florencie.

Na oslu vůdce raněn jede za tmy.


Nájezdníci pokračují v tažení směrem na Pisu a Florencii, přičemž do značné míry ignorují Perugii. Detail uvedený v posledním řádku je něčím, co pravděpodobně osvětlí teprve samotné události.

VII. 8

Pryč z Florencie! Pryč od Římana.

Ve Fiesole války vyhlášení.

Krev prolita, moc mocných zdolána.

Kostel ni klášter ušetřen není.


První řádek původního textu zjevně nepoužívá výrazu "nejbližší Říman" k popisu původních obyvatel Říma, nýbrž jeho okupantů. Jak jsme již viděli, tohoto postupu Nostradamus ve svých čtyřverších používá opakovaně. Jakmile Asiaté dosáhnou jakéhokoliv města či země, jsou jím popisováni tak, jako by pocházeli odtud. Je zřejmé, že město Fiesole poblíž Florencie (kterou Nostradamus často nazývá "Florou") se má stát během pokračujícího tažení vlny nájezdníků směrem na sever dějištěm velké bitvy.

VI. 62

Pozdě ztraceny obě Florencie.

Had netroufne si proti svatým zákonům.

Síly spiklenců zazenou z Francie.

Smrt martyrů od Monaka po Savonu.


Nostradamus nyní předpovídá pozdní ztrátu dvou květů. Protože slova "Flora" používá pro město Florencie, zdá se být pravděpodobné, že zde nemluví pouze o tomto městě (italsky "Firenze"), nýbrž také o Firenzuole ležící o několik kilometrů severněji. Pouze budoucí okolnosti nám však snad vysvětlí, jak je možné tato města ztratit příliš pozdě. Druhý řádek zřejmě naznačuje, že nájezdníci prozatím nezaútočí na Vatikán, a to i přes zjevný rozpor mezi tímto řádkem a posledním řádkem čtyřverší předcházejícího (VII. 8): následující čtyřverší to snad pomohou vysvětlit. Mezitím Francouzi nejen začnou pomáhat sužovaným Italům, ale provedou také účinnou ústupovou akci, ačkoliv se zde stále více objevují známky námořních nebo i suchozemských útoků podél pobřeží Středozemního moře v severní Itálii a poprvé i v jižní Francii.

/. 83

Kořist rozdělí si cizáčtí chrti.

Ze Skopce Saturn strach bude mít.

Toskánce cizácká osidla drtí;

Řeky též, však ti v boj musí jít.


Jak se zdá, Nostradamus spojuje další fázi invaze s astrologickým datováním - ať už se jedná pouze o postavení Saturnu ve Skopci nebo (jak naznačuje tento rozhodně nejednoznačný text) o konjunkci s Marsem. Z nějakého důvodu se Řekům, na které bude poprvé zaútočeno, nepodaří přicházející hordy udržet na uzdě. Všimněte si, jak zde Nostradamus opět uchopil určitou myšlenku (v tomto případě slovo "cizácký") z první poloviny čtyřverší a znovu ji použil v jeho druhé polovině - do značné míry ve stylu hebrejských žalmů.

///. 19

Dříve než vladař funkce má se vzdát,

Krev a mléko z nebe padá v Lucce:

Válka děsivá, mor, žízeň a hlad,

Daleko od místa smrti Vůdce.


Jak se válka šíří dále na sever, objevují se jisté znepokojivé úkazy - znepokojivé proto, že nejsou-li přírodního původu, mohly by případně ukazovat na nějaký druh chemické války, jejímž cílem zřejmě bude zlomit odpor obránců ještě předtím, než invazní vojska skutečně vtrhnou do země. Zdá se, že místní hlavní správce bude unesen a nakonec zemře nebo bude zabit někde daleko v exilu.

IV. 58

V lidských hrdlech vzpříčí se záře slunka.

Na Etrusky padá déšť z krve rudé.

Voda v džberu, vůdce odvádí synka,

V Turecku mu žena zajata bude.


I zde mohou první dva řádky naznačovat použití chemických zbraní. Jsou zde známky toho, že jedním z jejich účinků na lidské tělo bude zadušení - pokud ovšem nemá Nostradamus na mysli to, že útoky budou pro obyvatelstvo poslední kapkou. Navíc je ve třetím řádku zřejmě předpovídána ubíjející žízeň. Na druhé straně by "voda ve džberu" mohla být pouhým odkazem na znamení Vodnáře a odtud na měsíc leden či únor. Tak či tak, toto čtyřverší zajisté naznačuje zničení Toskánska a z něj vyplývající strašlivé důsledky pro jeho vůdce a obyvatele.

VI. 67

Moc uchopí muž neznámý spíše,

Jenž k dobrotě dál má než ke štěstí.

V obrovskou bídu uvrhne říše Vládce,

jenž poskvrněn je neřestí.


Nový asiatský vůdce pokračuje v Itálii v nastolování nemravného režimu a následně své panství rozšíří i na další země.

V. 61

Syn, jenž u porodu otce neměl,

Apeniny zdolá, dál půjde však.

Strachem naplní obchodní země,

Hory až po Cenis zapálí pak.


Onen zjevně nemanželský vůdce s ohromnou vervou pokračuje ve svém tažení Apeninami až k hranicím Francie v Alpách. To způsobí obrovské znepokojení mezi "státy na vážkách" - tzn. velkými obchodními zeměmi západní Evropy.

V. 57

Od římské hory do předhůří Alp,

Pak tunelem cestu šikům svým krátí.

U dvou skal prchaje chycen za skalp.

Slavné jméno Pavel poté se ztratí.


Toto čtyřverší zřejmě naznačuje, že papež, který svůj útěk odkládá do poslední chvíle, než mu jeho únikovou cestu na severu odříznou síly nájezdníků, bude ozbrojenými vojsky pronásledován přes Alpy až do Francie. Nostradamus to popisuje tak, že se protáhnou něčím, co nazývá trou ("díra") - což je zřejmě popis jednoho ze silničních či železničních tunelů moderní doby, který Nostradamovi v šestnáctém století přirozeně nemohl dávat žádný smysl. Třetí řádek se týká, jak se zdá, Tarasconského průsmyku na řece Rhóne, přičemž ve čtyřverší VIII. 46 se předpovídá, že papež bude nakonec zajat. Ve stejné předpovědi je také papež popisován jako Pol mensolee, na což v tomto čtyřverší poukazuje zejména čtvrtý řádek. Všimněte si však, jak důležitý je při interpretaci tohoto či jakéhokoliv jiného čtyřverší celkový kontext: samo o sobě nemusí jít vůbec o žádného papeže ani o orientálního nájezdníka, a dokonce se vůbec nemusí jednat o budoucnost.

VIII. 9

Kohout s Orlem válčí u Savony,

Však do Maďarska blíží se lodí stín.

Vojska u Palerma a Ancony.

V Římě a Benátkách volá muezzin.


Symbolické výrazy "Kohout" a "Orel" se zřejmě týkají francouzských a italských vojsk. A zatímco ta se stále z posledních sil snaží odolat nájezdníkům u města Savona, je další vpád podniknut po řece Dunaji na sever. Nájezdníci jsou nyní bezpečně usazeni na Sicílii a v severní Itálii, zatímco v Římě a Benátkách již, jak se zdá, panuje nový islámský režim. Nostradamus je zjevně vyděšen představou toho, jak se muslimské volání k modlitbě rozléhá nad střechami západoevropských měst, mešity v okolí se však v dnešní době staly běžnou (a nijak hrozivou) věcí.

IX. 67

Na horách shromáždí se u Isére,

A u města Valence skalnatých bran.

Od Chateauneuf, Pierrelatte a Donzére,

Římany Muslim je očekáván.


Toto čtyřverší nám značně pomůže konkretizovat předpokládanou trasu. "Skalnaté brány Valence" se ukazují být údolím řeky Isére, což je skutečnost, jež zase naznačuje, že nájezdníci překročí Alpy mezi městy Turín a Grenoble, možná půjdou i fréjuským tunelem, který leží docela blízko hory Cenis (viz čtyřverší V. 61). Nostradamus zde o nich znovu hovoří jako o muslimech - v tomto případě použitím slova "půlměsíc" v původním textu. To nám má připomenout, že jejich původní vlast by mohla ležet zejména v jižní části bývalého sovětského impéria a v západním pohraničí Číny, jak do značné míry napovídají Nostradamovy výrazy "mongolský" a "tatarský".

VII. 7

Po těžké bitvě lehkých koňských jízd

Velký Islám v šachu držen bude.

Smrt za noci pronikne do všech míst,

Strže získají zbarvení rudé.


Nostradamovu zmínku o lehké koňské jízdě nemusíme brát doslova: může jít o bitvu mezi lehce obrněnými vozy. Co však, jak se zdá, zajisté nastane, je série nočních operací výsadkového typu, které budou mít mimořádně krvavé následky.

V. 15

Papež zajat během útěku svého.

Marný je kléru vztek nepřátelský.

Hvězda zhasne následníka jeho.

Zemře mu miláček nemanželský.


Jakoby na potvrzení naší výše uvedené interpretace rozvíjí toto čtyřverší motiv papežova zajetí a dále odhaluje chmurné vyhlídky jeho následníka.

VII. 22

Z Iráku lidé napadnou vzteky rudí

Přátele ze španělské Katalánie.

Po hrách a hodech nikdo se nevzbudí.

Papež u Rhóny; dobyt Řím, Ausonie.


Od papežova útěku a zajetí se nyní na okamžik přesouváme ke stručnému résumé v širším kontextu. Zdá se, že invaze již dospěla do jihovýchodní Evropy a nyní se má rozšířit na jihozápad, zřejmě přes jihovýchodní část Španělska. Ani v tomto čtyřverší se tažení neobejde bez popisu pro něj tak charakteristického násilí. Nostradamus nájezdníky identifikuje jako "obyvatele Mezopotámie" - tj. Iráku - a tím naznačuje, že nejde ani o nevolníky, ani o odvedence, nýbrž o svéprávné občany země, jejímž státním zřízením je zřejmě republika. Protože se zdá být nepravděpodobné, že tak vážnou hrozbu by mohl kdy představovat samotný Irák, pak pravým smyslem tohoto čtyřverší může být fakt, že přicházející hordy pocházejí - jak již bylo naznačeno dříve - mnohem dále z východu. Cestou, jak se zdá, projdou Irákem a možná se na Středním východě dokonce na chvíli zastaví, než budou ve svém pochodu na Západ pokračovat. Toto dočasné zastavení může souviset s možnou pauzou pro doplnění zásob, již zmiňovanou ve čtyřverší X. 72. Ať se již tedy jedná o kohokoliv, zajisté zde nepůjde pouze o jakousi druhou válku v Zálivu. Obzvláště nepřipravení Italové zabraní do "chlebu a her", což je nyní západnímu světu tak důvěrně známé, se probudí a najdou svou zemi ("Ausonie") v područí nájezdníků, kteří (jak jsme viděli) možná přijdou neočekávaně z Albánie. Evidentně se prokazuje také skutečnost, že papež uprchne a skončí jako jeho předchůdci ze čtrnáctého století někde u řeky Rhóne (čtvrtý řádek mimochodem jasně ukazuje na to, že se nejedná o pouhou šifru pro "Řím"). Tento řádek je také nádherným příkladem Nostradamovy záliby ve zkratkovitosti, zvláště nemá-li v posledních řádcích svých čtyřverší dostatek místa.

//. 72

V Itálii drcen francouzský voj,

Na mnoha stranách strašné ničení.

Francie prchá. O Ticino boj -

Či o Rubikon - rozhodnut není.


Je zjevné, že Francie, jež cítí bezprostřední ohrožení svých vlastních hranic, vyšle do Itálie opožděně expediční síly, aby jí pomohla ubránit se nájezdníkům. Na tento úkol však nestačí. Je donucena k ústupu zpátky na severozápad Itálie, kde na řece Ticino poblíž města Pavia svede svůj poslední boj, aby zabránila tomu, co se má stát jakýmsi zpětným překročením Rubikonu. Alespoň na chvíli je pak dosaženo patové situace.

IV. 90

Armády bran dosíci nemohou.

Milánem, Pavií obchází strach.

Hlady stěží drzí se na nohou.

Ze zásob nezbylo nic než jen prach.


Dvě různé bránící se armády - zřejmě francouzská a italská -nyní zjišťují, že byly při svém ústupu odříznuty. Člověk má pocit, že ona blízká města byla obklíčena a snad i dobyta. Po přerušení obvyklých zásobovacích tras pak začínají strádat krutým hladomorem.

VII. 39

Velitel francouzských vojsk bojových

Vymyslí si, ze v pasti vojska jsou.

Rozdmýchá pochyby o zdrojích svých.

Janovští zdrtí ho silou strašnou.


Velitel posledních francouzských vojsk v Itálii si zjevně demo-ralizován začne vymýšlet dobré důvody k ústupu, přičemž bude stále předmětem útoku invazních jednotek z okolí Janova.

IX. 95

Nový vůdce s vojskem kam lze je hnán,

Snaží se dosáhnout břehů říčních,

Oslepen a zavřen milánský pán,

S pomocí jednotek ozbrojených.


Zbývající obránci v severní Itálii se nyní trousí směrem k jedné z posledních jejich obranných linií, pravděpodobně na řece Ticino (viz čtyřverší II. 72).

//. /5

Krátce předtím, než konce dojde král,

Vpluje nad Loď a Blížence kometa.

Prostředky státními mrhá se dál,

Pisa i Turín odřízlé od světa.


Papežův exil ve Francii pravděpodobně nepotrvá dlouho, neboť stejná kometa, která signalizuje jeho útěk, zvěstuje také jeho smrt - nebo se to tak alespoň jeví. Zdá se totiž být nepravděpodobné, že by mohlo jít o kometu jinou. Nostradamus, jak se zdá, sleduje její dráhu. Naznačuje, že kometa proletí přes souhvězdí Blíženci a Argo (pokud ovšem nemá Nostradamus na mysli to, že se církevní "bárku" budou pokoušet kormidlovat dva papežové zároveň, jak se to již jednou stalo ve čtrnáctém století v souvislosti s papežovým útěkem do Francie: podle původního textu se tento výklad po pravdě řečeno zdá být o něco málo pravděpodobnější). Zdá se, že nájezdníci již upevnili svou nadvládu nad severní Itálií (původní text, který jsem byl nucen poněkud zestručnit, se zmiňuje i o městech Asti a Ferrara), a to natolik, že ji proměnili v zakázané území.

VI. 6

U klepet Raka a Septentrion

Ocasatou hvězdu spatří cizí Susa,

Siena, Théby, Erétrion.

Velký Řím skoná tu noc, kdy zmizí.


Zde je Nostradamus ještě konkrétnější. Znovu spojuje papežovu smrt s očekávanou kometou a vrhá další světlo na její pravděpodobnou dráhu (nemám potuchy, zda je tato informace v souladu s tou, již nám nabízí ve čtyřverší II. 15, ale - jak jsem již poznamenal - vůbec nemusí jít o astronomický význam). Tak jako příchod komety oznamuje papežův útěk z Říma, pak její zmizení bude znamením jeho smrti. Třetí řádek naznačuje, že kometa bude nejlépe vidět v Itálii a Řecku - pokud se ovšem nejedná pouze o oblasti, kde bude její astrologický dopad nejstrašnější. Výraz, který byl přeložen jako "Théby", zní ve skutečnosti "Boiótie". "Erétrion" je Nostradamovským novotvarem pro "Erétrii", založeným na latinském výrazu Eretriensis a zřejmě vynuceným potřebou rýmu se slovem "Septentrion" (Severka).

VIII. 46

Prchaje v průsmyku Tarasconském,

Pavel zemře od Rhóny tři míle.

Mars vládne nad Kohoutem i Orlem,

Nejhoršího ze tří pak přijde chvíle.


Toto mimořádně nejasné čtyřverší je jedním z mnoha, které v původním textu obsahují zajímavý výraz "Pol mensolee/man-sole/mansol/mausol" - což je zjevně klíč k identifikaci posledního papeže, na něhož v souvislosti s tímto důležitým okamžikem odkazuje tolik předpovědí. Výraz se až podezřele podobá některé z oněch zeměpisných slovních hříček, ve kterých, jak uvidíme, si Nostradamus tolik libuje - tak jako v případě čtyřverší VIII. 16, ve kterém uličnicky zašifroval slovo fessan ("dole široký") do podoby klasického názvu místa - neboť St. Paul-de-Mausole je bývalé převorství jižně od jeho rodiště v St. Rémy-de-Provence. Avšak celý smysl podobných slovních hříček je právě a jedině v tom, že mají dvojí význam. "Pol" je zcela jasně pouze variantou jména "Pavel", avšak následující výraz je třeba interpretovat jako určitou variantu francouzského main-de-soleil, nebo lépe latinského manus solis. Slovo manus za normálních okolností znamená "ruku", avšak zvláště ve Vergiliovi je jeho význam rozšířen tak, že zahrnuje i "práci", konkrétně "ruční práci".

Tak tedy "ruka slunce" či "práce slunce" - kam asi Nostradamus míří? Postupně vychází najevo, že k něčemu docela konkrétnímu - totiž ke slavné a často až pozoruhodně přesné věštbě Ira svatého Malachiáše, jenž ve dvanáctém století předpověděl všechny papeže od své doby až po pád Vatikánu. Každému z nich se od něj dostalo latinského přídomku, který nějakým způsobem vystihuje jeho pontifikát, a třetí papež od konce je popisován jako De Labore Solis ("Od práce slunce"). Je tedy zřejmé, že Nostradamus mluví o této konkrétní osobě. A protože jednotliví papežové byli již dávno přiřazeni k popisům v seznamu svatého Malachiáše, je totožnost této osoby všeobecně známa, a to i ve Vatikánu. Nejde o nikoho jiného než o současného papeže, který měl přinejmenším v mládí tu čest vyhovět Malachiášově latinskému přídomku, když byl nacistickými okupanty přidělen na práci v polských kamenolomech. (Posledními dvěma na Malachiášově seznamu jsou mimochodem Gloria Olivae [papež "Olivové slávy"] - na nějž Nostradamus zjevně nahlíží jako na nejhoršího ze tří papežských kandidátů - a Petrus Romanus ["Petr Římský" nebo také "Římská skála"], během jehož vlády bude Vatikán údajně zničen.)

V důsledku toho proroctví naznačuje, že oním prchajícím papežem popisovaným v předchozích čtyřverších bude v té době již velice letitý Jan Pavel II. (a nikdo menší) - a v tom případe čtyřverší V. 92 jasně ukazuje na to, že k jeho útěku spolu se všemi výše popsanými událostmi dojde nejpozději do roku 2000. A bude to také on, kdo nakonec zemře šest mil od řeky Rhóne (zřejmě přímo u Lyonu, pokud jsou předchozí čtyřverší relevantní a máme jim věřit) - poté co bude zajat v Tarasconském průsmyku. Takový scénář pak naznačuje, že jeho zamýšlené nové sídlo mělo být v Avignonu, do nějž se papežové již jednou uchýlili mezi lety 1309 a 1377 a v němž je v důsledku toho stále k dispozici papežský palác - avšak co bude papež pohledávat jižně od něj u Tarasconu, to nám Nostradamus neuznává za vhodné vysvětlit. Mohlo by to snad být tak, že náš "severní" scénář, zahrnující jeho útěk přes Alpy, je omylem založeným na čtyřverších, která se ve skutečnosti týkají naprosto jiných událostí? Mohlo by to být tak, že se nakonec vydá jižní cestou? Anebo dospěje do Avignonu severní cestou, avšak bude z něj silami reprezentujícími některého či oba jeho předpokládané následovníky znovu vyštván směrem na jih? Může to být tak, že Nostradamus skutečně očekává, že se papežská historie ze čtrnáctého století pozoruhodně zopakuje takto naznačeným způsobem - anebo se pouze nechává unášet vlastní představivostí a nechává se oklamat zpola zapomenutými útržky dějin a vzpomínek na svá studentská léta v tomto městě? A nemůže to být dokonce tak, že vzdor všem náznakům hovoří o úplně jiném papeži? S ohledem na všech pět otázek bychom si snad na tomto místě měli připomenout i přes nejlepší úmysly očividně znepokojivou platnost Osmého zákona proroctví.

X. 93

Se stolcem sem a tam hýbat budou,

Mnoho cest bárka zakusí nových.

Rukojmí do Arles, Beaucaire půjdou,

Poblíž dvou sloupů porfyrových.


Podle tohoto čtyřverší se zdá, že po svém zajetí v Tarasconu bude s posádkou papežské "bárky Rybáře Petra" - tj. s papežem a jeho družinou - od počátku zacházeno jako s rukojmími a že budou v oblasti rhónské delty neustále přemisťováni, aby se tak zmařil jakýkoliv možný pokus o jejich vysvobození. Oblast jižně od zmiňovaných měst - stejně jako Nostradamovo rodiště St. Rémy - je obzvláště bohatá na románské památky.

/. 43

Dřív, než říše mocná změní se hloub,

Na světlo zázračná věc vyjde ven.

Odstraněna země, z porfyru sloup,

Na skalnatou výšinu přemístěn.


Nostradamus se zdá být fascinován novým archeologickým objevem, ačkoliv nevysvětluje, co je na onom kamenném reliktu tak zázračného. Zjevně však na něj nahlíží jako na předzvěst změny režimu - v tomto případě snad na převedení pravomocí římskokatolické církve v Evropě ve prospěch nájezdníků.

IX. 32

Vysoký sloup z porfyru objeví.

A spisy pod základy, jež studí,

Kosti a cop, co sílu projeví.

V Mytilíni lodě rozruch budí.


I když se nájezdníci chystají vyslat do Evropy ze západního pobřeží Turecka další síly a jedna flotila již netrpělivě vyčkává u ostrova Lesbos, neustále zvědavý Nostradamus nemůže odolat, aby se dále neponořil do podrobností onoho objevu.

VII. 2

Vystaven Marsu, Arles odmítne boj.

Černá, bílá, modrá ukryty v zem.

Překvapen v noci bude celý voj,

Ve stínech zrádci odhaleni všem.


Toto čtyřverší je téměř tak temné jako ony stíny, ale zdá se, že v něm jsou náznaky toho, že vojenská skupina hlídající zajatého papeže (stále ještě na onom archeologicky významném místě) bude náhle v noci přemožena odbojovými partyzány, ačkoliv k otevřenému útoku nedojde. Papež pak zřejmě bude vysvobozen - ačkoliv zde jsou také náznaky toho, že čísi slídivé oči budou tajně sledovat vše, co se stane.

II. 97

Papeži římský, střež se přijít blíž,

K městu ležícímu na řekách dvou!

Až vzkvete růže, tví drazí, však víš,

Svou krev plivat budou - a ty tu svou.


Papež nyní prchá na sever směrem k městu Lyon, omývanému dvěma řekami - Saóne a Rhóne (obě Nostradamus v této souvislosti jmenuje ve čtyřverší IX. 68), zřejmě v naději, že zde najde bezpečné útočiště. Je však třeba říci, že ke smrti papeže v oblasti řeky Rhóne již jednou došlo: Pius VI. vězněný Napoleonem spolu se svou dvaatřicetičlennou kněžskou suitou ve městě Valence zde zemřel na akutní gastroenteritidu dne 29. srpna 1799 ("až vykvete růže"). Erika Cheethamová proto zcela logicky naznačuje, že tato předpověď se vůbec netýkala budoucnosti, ale že se již splnila - tato skutečnost však nemusela mít jakýkoliv význam pro samotného Nostradama, který zjevně věřil tomu, že dějiny (a předpovídané dějiny bezpochyby obzvláště) se budou docela rády opakovat ad infinitum. Na druhé straně Valence není Lyon - vždyť od něj leží celých sto kilometrů jižně - a gastroenteritida není respiračním onemocněním, které si člověk obvykle spojuje s vykašláváním krve. A navíc tehdy smrt nepostihla celý papežský doprovod. V důsledku toho se zdá, že tato předpověď stále čeká na to, aby ji naplnil nějaký papež moderní doby - a to evidentně ten současný. Odkaz na "růži" se jistě může týkat ročního období, ale na jiném místě (čtyřverší V. 96) se Nostradamus o růži zmiňuje jako o symbolu nějakého budoucího režimu, na nějž pohlíží s obzvláštním znepokojením - pravděpodobně půjde o samotné nájezdníky.

V prvním řádku si povšimněme důležité narážky na to, že je skutečně možné, abychom Nostradamovy předpovědi chápali jako varování pro budoucnost a abychom se do jisté míry chovali tak, že jejich účinky zmírníme. Jinými slovy nejsou nezrušitelné: díky vágnosti v nich tkvící se dá mnoho z nich interpretovat na mnohem méně dramatickém základě, než by se na první pohled zdálo (již jsme se také zmínili o Nostradamově občasné tendenci zbytečně dramatizovat předpovědi s apokalyptickým obsahem), zatímco o jiných lze říci - i když často se značnými výhradami z hlediska jazykového i pojmového - že se již splnily, jak Erika Cheethamová dostatečně dokazuje na tomto čtyřverší.

IX. 68

V Montélimaru ztemní světla svit.

Zlo tam, kde Saóne do Rhóny ústí. Vojska,

jež v lesích úkryt budou mít,

Na den Luciin strašný běs spustí.


Mimo kontext by se toto čtyřverší mohlo týkat téměř kohokoliv v téměř jakékoliv době. Zatímco slovo throfne v posledním řádku původního textu označuje buďto náboženského, nebo světského panovníka, první řádek se o něm zmiňuje pouze jako o "urozeném". Očekávaný papežův útěk nicméně okamžitě dává této předpovědi možný význam. Zdá se, že prchající papež bude - zřejmě po průchodu Montélimarem - někde v údolí řeky Rhóny přepaden záložními jednotkami. Nezdá se, že by tato událost byla totožná s jeho prvním zajetím v Tarasconském průsmyku jižně od Avignonu, jak je popisováno ve čtyřverší VIII. 46. Jak již bylo naznačeno dříve, člověk má dojem, že po tomto incidentu papež uprchne do Lyonu a že až během pokusu město opustit ho potká toto další zlo. Nostradamus nám dokonce nabízí i datum: k poslednímu zajetí dojde na svatou Lucii, tedy 13. prosince.

V. 17

Kypřanem knížeckým špehován král,

Když za noci uzoučkou stezkou jde.

Vojáci po Rhóně prchají dál

Jeho smrt zosnují však dychtivé.


I toto čtyřverší se může týkat papežova zajetí - ten je zde nazýván "králem", a nikoliv pouze "urozeným" - ačkoliv onen Kypřan není identifikován. Skutečnost, že ti, kdož papeže zajmou, prchají podél řeky Rhóne, nenaznačuje pouze to, že se papež pokouší vrátit z Lyonu do Avignonu, ale i to, že vojáci, o kterých je řeč, ještě nepatří k ryze okupačním vojskům, ale jde spíše o skupinu potulující se v dosud prakticky nedobyté zemi.

VIII. 34

Leo v Lyonu slavit bude smet.

Na svazích Jury pak zrada a řež,

Z východu lidí jedenácti set.

V Lyonu skoná pak v trepkách papež.


I přes šifrovaný jazyk by toto čtyřverší jen stěží mohlo být více specifické. Je však pravdou, že "Leo" identifikován není: toto slovo by se mohlo týkat někoho s tímto jménem, nebo někoho, kdo má ve znaku lva (například Anglie), nebo dokonce může jít i o astrologickou souvislost - v tom případě by se bitva odehrála pozdního léta. Vzhledem ke známé Nostradamově zálibě ve slovních hříčkách a dvojsmyslech se zde jistě může jednat i o jakoukoliv kombinaci těchto tří možností. Zmíněný "Leo" by dokonce mohl být i papežským rivalem Jana Pavla II. nebo i jeho následníkem.

V pohoří Jura pak zajisté dojde ke krvavé bitvě, zřejmě proti nájezdníkům, kteří se budou pokoušet prodrat se přes savojské Alpy dolů do údolí Rhóny. Pro papeže - ať již bude oslavován, či vězněn - to bude mít jen pramalé důsledky. Náhodou, či cizím zaviněním zemře buď přímo v Lyonu, nebo nedaleko odtud (veršotepec Nostradamus neustále těká mezi těmito dvěma možnostmi, a to hlavně proto, že jedna z nich - a- mu dává jednu slabiku, zatímco druhá - pres de - mu poskytuje možnost pohrát si se dvěma).

V. 46

Zvolen bude sabinský kandidát,

Kardinálové nesouhlasí s tím.

Tezemi budou proti němu štvát,

Vojskem albánským raněn bude Řím.


Vzhledem k tomu, že toto čtyřverší nemá žádnou zjevnou souvislost s minulostí, pak na první pohled přímo volá po interpretaci, jež by se vztahovala na budoucího papeže, který pochází ze severovýchodní čtvrti Říma. Čtyřverší V. 49 však naznačuje, že ten bude ve skutečnosti pocházet ze Sabinaru či Sabinániga ve Španělsku, nebo dokonce ze Sabinas v Mexiku či Sabině v Texasu. Výraz Albanois může být jednotným i množným číslem a může se stejně dobře týkat Alby jako Albensu nebo dokonce Británie (Albion). Podobně i slovo "Řím" může znamenat buď město Řím, římskokatolickou církev, Vatikán, nebo i samotného papeže. (Nostradamus si zjevně umí své úsudky pojistit.) Jistě, současný papež Jan Pavel II. již při svém úřadu zraněn byl, avšak Turkem. Navíc ani ostatní detaily se na tuto událost nijak zvlášť nehodí, i přes spory, které již dlouhou dobu uvnitř církve panují ve věci jeho politiky v otázce kontroly porodnosti.

Je tedy možné, že se toto čtyřverší týká kontroverzní volby nového papeže v době ohromného neklidu, během níž bude Řím ze směru od Albánie napaden. Člověku se přitom okamžitě znovu vybavují okolnosti orientální invaze. Ale je-li tomu tak, pak je třeba odkázat na různá další čtyřverší týkající se tohoto tématu (viz výše i dále).

X. 65

Říme mocný, zas tě zkáza změní,

Ne však tvoje zdi, nýbrž živé tvé.

Raní tě slova opovržení,

Jež meč vrazí ti přímo do srdce.


Z hlediska jasnosti a přímosti tohoto čtyřverší se zdá být docela možné, že samotný Nostradamus jej interpretoval tak, že se netýká římskokatolické církve, nýbrž samotného města - a s ním dost možná i celé Svaté říše římské (vaste Romme) - i když to by pak pravděpodobně zahrnovalo i Vatikán. Podobně i slovo "meč" v posledním řádku pravděpodobně chápal v doslovném, fyzickém smyslu. Ani on však v tom případě nemusí nutně být spolehlivějším vykladačem svých vlastních vizí nežli kdokoliv jiný. Již jsme si povšimli zejména jeho sklonu přetvářet slova a fráze do konkrétních podob, které mohou velice snadno vykladače svést. Můj vlastní tip je, že proroctví pravděpodobně zvěstuje konec papežství jako hlavní náboženské síly - ať již v politickém, morálním či teologickém smyslu (snad zde jde o ony "teze" zmiňované výše). Jiné zdroje předpovědí tuto událost spojují s datem, jež není příliš vzdáleno od přelomu tohoto století. To by zase mohlo znamenat, že vláda posledních dvou papežů bude docela krátká.

VIII. 19

Papežovi na pomoc z potíží

Rudí pochodují (jak říkají).

K rodině jeho smrt již se blíží.

Z Rudého rudost rudí smývají.


Nyní se začíná ozřejmovat důvod špatné pověsti, kterou si Vatikán evidentně získá. Zdá se, že nájezdníci dovolí, aby jeden z kardinálů nastoupil na trůn svatého Petra a stal se papežem, avšak pouze pod podmínkou, že bude zvolen jejich vlastní kandidát, takže veškerá skutečná moc bude de facto převedena na ně. Do světa pak rozhlásí, že je o pomoc požádal samotný Sněm kardinálů, a otevřeně vpochodují do Vatikánu. "Rodinou" je pak zřejmě šokovaná a deprimovaná církev. A jak to bývá, jedna skupina "rudých" (asiatské okupační síly) pak dá druhým rudým (kardinálům a onomu kardinálovi obzvláště) co proto.

VIII. 20

Městem o volbách podvržených

asi Fámy jdou falešné: Pakt se ruší.

Svatá kaple v krvi, koupeny hlasy,

Říše říši jiné smluvně přísluší.


Toto čtyřverší ozřejmuje, že k něčemu podobnému opravdu dojde. Avšak věci nejdou podle plánu. V Sixtýnské kapli je v důsledku toho použito kombinace uplácení a hrubé síly, aby se dospělo k novému výsledku, čímž je porušena tajná dohoda a zničeno i poslední zdání legality.

V. 49

Ne ze Španělska, z Francie ale,

Zvolen a moc nad církví bude mít,

Sokovi věci slíbí nemalé,

Jenž ukáže se krutým morem být.


Zdá se, že volba původně padla na někoho španělského původu. Nyní ho však nájezdníci vymění za francouzského kardinála - nebo alespoň za někoho se starými francouzskými předky, -který jim je sympatičtější, i to teprve poté, co jim nabídne nějaké pěkně skandální záruky.

Všimněte si, že Nostradamus používá k popisu nájezdníků slova "mor". A protože, jak uvidíme, bude toto slovo opakovaně v jejich souvislosti používat i nadále během následujících proroctví, je třeba věnovat patřičnou pozornost skutečnosti, že nemusí mít vždy nutně na mysli mor v lékařském smyslu.

VI. 78

Za to, že jeho vítězství slaví,

Půlměsíc Římany rád bude mít.

Milán a Janov proti se staví,

Tak krále sami musí velebit.


Obyvatelé Říma již evidentně přivykli novému okupačnímu režimu a nechají se přesvědčit, aby uspořádali veřejnou oslavu na počest svého "osvobození" nájezdníky - nebo snad dokonce oslavu volby nového papeže. Severní regiony, které byly dobyty teprve krátce předtím, však celou šarádu prohlédnou a nenechají se donutit k tomu, aby se k ní také přidaly.

VI. 38

Zbitý nepřátele míru pozná,

Až když Itálie přestane žít.

Osmělí se pak rudá moc hrozná.

Ohně založit, krev v potocích lít.


Ať již tomu bude kvůli novým obviněním proti církvi či nikoliv, vůdce okupačních sil se nyní rozhodne - i když se může jednat o pouhé sliby - vymazat z povrchu zemského všechny stopy po bývalém režimu (jak světském tak i církevním), který očividně shledává velmi škodlivým. Výsledkem jsou záměrně založené požáry.

V. 73

Církev boží deptána je lítě,

A chrámy svaté vyloupeny jsou,

Matky nahé též nahé je dítě,

Arabi s Poláky společně jdou.


S drancováním církve se zhorší sociální podmínky a v okupovaných zemích dojde k rozsáhlému sociálnímu strádání. Dosti překvapivý poslední řádek naznačuje buďto utvoření aliance mezi nejjižnějším a nejsevernějším křídlem nájezdníků, nebo (což je pravděpodobnější) "sňatek z rozumu" mezi útočícími muslimy a následníky Pola ("Pavla"), bývalého polského papeže. Na druhé straně by výraz Polons případně mohl být jen fasádou pro slovo Polois ("obyvatelé St. Polu"), což by se pak vztahovalo k městu St. Paul, severně od Avignonu. V tom případě toto čtyřverší jen jinými slovy potvrzuje to, že skupiny nájezdníků již nyní budou pevně usazeny v rhónské deltě.

IV. 82

Ze Slavonie horda přichází,

Pradávné město vandal zplenit dá.

Pak v bědném stavu On Řím nachází,

Však neví, jak oheň uhasit má.


Není zcela jasné, zda Nostradamus na tomto místě mluví o druhé vlně nájezdníků ze severovýchodu. V každém případě jednotky hromadně útočí přímo na samotný Řím. Slovo "On" ve třetím řádku se může týkat posledního papeže, který nemá dost sil ubránit své obléhané město. Stejně tak by se mohlo týkat orientálního velitele, který poté, co dá invazi do pohybu, nakonec zjistí, že se stala nekontrolovatelnou, a vlastně tak sama zničí to, co měla ukořistit - v tomto případě moc a bohatství Říma.

///. 84

Mocné město čeká zpustošení,

Z obyvatel jeho nezbude nic.

Chrámů, zdí, panen, žen znásilnění,

Smrt mečem i ohněm půjde jim vstříc.

Následky jsou osudné a nepotřebují můj komentář.


VIII. 80

Krev z nevinných vdov i dívek kane,

Tak mnoho zla spáchá ten Rudý vrah.

Stoh ikon svatých v ohni svíc plane,

Pohyby ochromí všem děs a strach.


Nostradamův popis je barvitý. Evidentně je natolik zbožný, že násilí na náboženských památkách vidí ve stejné rovině jako násilí na ženách a dětech - což, domnívám se, není postoj, který by v dnešní době sdílelo mnoho lidí.

//. 81

Pro město nebeský oheň zlý je.

Svět potopen je, než zima jde v prach.

Africké lodě u Sardinie,

Až podzimní slunce vykročí z Vah.


Jak se zdá, Nostradamus zde během nového útoku na Řím předpovídá použití dělostřelectva, zápalných bomb či obého -pokud ovšem nemá na mysli daleko zlověstnější termickou zbraň, která má být podle pozdějších proroctví rozmístěna na jihozápadě Francie. Z nějakého důvodu pak následují obrovské záplavy. Nostradamus je spojuje se záplavami v řeckém Deucalionu, a jasně tak naznačuje, že budou mít nějakým způsobem původ v Řecku. Z důvodu délky jsem použil přirovnání k biblické potopě světa. Odpor Sardinie zatím pravděpodobně pokračuje dál, dokud neudeří nový útok z afrického pobřeží, podél něhož se nyní nájezdníci rozšíří (viz čtyřverší II. 86 a II. 30). Má-li se odkaz na Faethóna v posledním řádku původního textu týkat Jupitera, pak je snad možné přiřadit této předpovědi konkrétní měsíc a rok; pokud - což se zdá pravděpodobnější - se týká Slunce, jehož synem a alter ego Faethon v řecké mytologii byl, pak se popisované události dají zařadit na konec října či začátek listopadu.

///. 6

Bouře hluboká do chrámu bije,

Občané za dveřmi schouleni jsou,

Dobytek též, když voda zdi myje,

I slabí pro jídlo zbraní se jmou.


Toto čtyřverší, jak se zdá, naznačuje, že útoky budou pokračovat, dokud je nezastaví ona očekávaná obrovská záplava. Do jisté míry by tedy tato záplava mohla být považována za spásnou událost, i přes nedostatek potravin z ní vyplývající.

II. 93

Smrti, jež u Tevere se zrodí,

Krátce před záplavou má nastat vpád.

Zajat a vězněn kapitán lodi,

Zámek i palác v ohni budou plát.


Tato předpověď silně připomíná scénář, který předvídají i mnozí jiní okultisté. Zdá se, že se týká konce Vatikánu a smrti posledního papeže, jež je často datována do doby nedlouho po konci tohoto století. "Kapitán lodi", jenž je zajat a vsazen do sklepa, volá po identifikaci s tehdejším papežem. A aby toho nebylo málo, zdá se, že jak Angelo, tak Vatikán budou krátce před tím, než již zmiňovaná povodeň zničí město, zapáleny.

/. 52

Saturn i Mars když jsou ve Štírovi,

Mocný je zabit ve svém sídle pán.

Sužovat církev vladař má nový,

V Evropě celé, to je jeho plán.


Pokud je toto čtyřverší v tomto bodě relevantní, pak má být poslední papež zavražděn ve svém vlastním domě. Onen "nový vladař" je zřejmě orientální vůdce, jehož příchod znamená zánik katolické církve v celé Evropě.

//. 52

Zem třást se bude několik nocí.

Jaro bude svědkem záchvěvů dvou.

Dvou bojovníků válka je v moci.

Ephesos a Korinth v moři tonou.


Zatímco ve Středozemním a Egejském moři pokračuje mela, věci se náhle zkomplikují, když dvě mohutná zemětřesení způsobí enormní přílivové vlny, jež se roztříští o pobřežní města v Řecku a Turecku.

///. 3

Když Mars, Hermes, stříbro v konjunkci stanou,

Na jihu rozhostí sucha se zlá.

V Ephesu, Korinthu zmatky nastanou,

Ve středním Turecku zem třást se má.


Zde Nostradamus obrázek poněkud rozšiřuje. Ve stejné době, kdy dojde k seismickému neklidu v oblasti Středozemního moře, nastane další i v centrální oblasti Malé Asie, a v Africe (či snad pouze v jižní Francii) pak sucho. První řádek se zdá být jistým druhem astrologického datování, ačkoliv význam slova argent ("stříbro" či "peníze") je nejasný: mohlo by jít o měsíc.

VIII. 16

Tam, kde Iásón loď svou stavěl se slávou,

Z oceánu nezná záplava míry,

Pryč vlast i domov na vlnách odplavou,

Jež sahají až po Olympus širý.


Opět se zde objevuje motiv výše zmiňované potopy, avšak tentokráte otevřeněji. Člověk by rád věděl, zda snad znovu nevybuchla obrovská sopka Santorini, jak se to již s podobně katastrofickým účinkem stalo v minojských dobách.

/. 69

Horu s mílovým téměř obvodem

Po válce a hladu povodeň zmáhá.

Zasáhne nejednu dalekou zem,

Nehledě na to, kam moc jejich sahá.


Nostradamus dané téma rozvádí a potvrzuje totožnost hory Olympus tím, že její obvod (což je pro něj zjevně významná vlastnost, když na ni odkazuje i v předchozím čtyřverší) udává jako sedm řeckých stadií, tedy asi 1400 metrů. I přes stavbu třetího řádku, jež byla ovlivněna potřebou rýmovat, postrádá původní text ve skutečnosti jakýkoliv konkrétní náznak toho, že záplavy postihnou i země mimo oblast Středozemního moře. Druhý řádek zato potvrzuje, že Řecko již během raných fází orientálního postupu zasáhla válka a hladomor.

V. 31

Mickou zem, jež moudrostí vládne

A stále zůstává být světa květ,

Moře zničí; věhlas její padne,

Až vlny budou pryč ji unášet.


A právě Řecko bude bezpochyby postiženo nejkrutěji. Skutečně celá země - nebo přinejmenším její níže položená část - je předurčena k tomu, aby byla zpustošena mořem, a není pochyb, že stejný osud postihne i mnoho jejích uměleckých a historických památek.

V. 63

Až přespříliš čest svou hájit budou.

Mezi Italy voda, zima, hlad.

U Tevere zem změní se v rudou.

Strázně všeliké lidi budou štvát.


Přílivové vlny zasáhnou Itálii a přinesou s sebou strašlivé důsledky, které se přidají k již existující paletě strastí. První řádek možná naznačuje, že posledním impulsem k vypálení Říma a Vatikánu se stane nějaká místní vzpoura.

X. 60

Plač, Nice, Savono, Monaco, Sieno,

Neb novoročním darem válka je tvým!

A u tebe, Malto, Piso, Modeno,

Povodně, záchvěvy, oheň a dým.


V této fázi se již orientální invaze evidentně šíří z Itálie do jihovýchodní Francie a postihuje také ostrovy Středozemního moře. Nostradamus dokonce tuto fázi konfliktu zařazuje do konkrétního období v roce. Ačkoliv jsem toto čtyřverší rozdělil na dvě části, původní francouzský text připisuje všechny vyjmenované pohromy všem uvedeným místům. Požáry a zoufalé reakce jsou samozřejmě přirozeným důsledkem války, avšak zemětřesení a povodně znovu naznačují, že k nějaké seismické katastrofě dojde v uvedené době i v oblasti Středozemního moře.

//. 86

Lodě u Jadranu ztroskotají,

Neb otřesy vrhnou je na souši.

Muslimové když pak přibývají,

Egypt otřesen vzdát se pokouší.


Zemětřesení ve východní části Středozemního moře má dobře známé důsledky: přílivové vlny jím způsobené odnesou čluny a dokonce i velké lodě na pevninu - v tomto případě se zdá, že se bude jednat o celou muslimskou invazní flotilu kotvící poblíž východního pobřeží Itálie. Nostradamus zde používá nám již dobře známého opakování myšlenky z první poloviny čtyřverší i v polovině druhé - v tomto případě zmínky o "otřesech" a "otřesení" - aby nám tak poprvé dal přímo najevo, že invaze se má rozšířit také po severní Africe. Egypťané se přirozeně příliš nemají k tomu, aby odolávali.

IX. 31

Zemětřesení celou Mortaru zdolá.

Mírem ospalé, však válkou probudí se,

Ostrovy Jiřího, jež pod vodou zpola.

Na Velikonoce církev rozpoltí se.


Také   Británie  je   zjevně   postižena   zemětřeseními   ve Středozemním moři - přinejmenším jeho druhotnými následky z moře. Nostradamus zde zemětřesení spojuje s městem Mortara asi padesát kilometrů jihozápadně od Milána. Také zničení Vatikánu má uvnitř církve své druhotné následky. Jinými slovy Nostradamus ve své čtyřřádkové básni znovu docílil určitého efektu ozvěny: fyzické zemětřesení na jednom místě se odráží v zemětřesení doktrín na místě jiném.

///. 70

Velká Británie - kdys Anglie,

Do výše značné pod vodou stojí.

Válku tak zlou vede Itálie,

Že proti ní ostatní se spojí.


I když je Británie stále částečně zaplavena, souhlasí - bezpochyby proto, že se rozšířením invaze sama cítí ohrožena - s tím, že bude v boji proti nájezdníkům podporovat Francii (všimněte si, že výraz "Velká Británie" nebyl v Nostradamově době ještě používán). Přesná forma či rozsah této podpory však v této fázi nejsou zřejmé. Britská účast se zdá být vyhrazena hlavně pro pozdější fáze vojenských akcí.

X. 66

Z moci americké britská místa

Položí ve Skotsku ledový plát.

Rudého najdou pak antikrista,

S nímž budou se všichni jistý čas rvát.


V tomto čtyřverší se nám dostává směsice historie a futurologie. Kontext posledních dvou řádků se zdá být dosti jasný, budoucí nájezdníci jsou spojováni (nikoliv poprvé ani naposledy) s rudou barvou. Problém však představují první dva řádky. Výraz "ledový plát" se zdá být nanejvýš tajemný - dokud si neuvědomíme, jaké obtíže by muselo Nostradamovi působit, kdyby někdy "spatřil" či "uslyšel" reportáže moderních médií o tom, že "ve Skotsku byla započata stavba první ponorky Polaris". Ještě víc ohromující je však Nostradamův náznak (uprostřed šestnáctého století, považte!), že nově kolonizovaná Amerika bude v nějaké budoucí době mít v Evropě takovou moc. Poslední řádek zřejmě naznačuje, že nejen Británie, ale v určitém stadiu i Amerika budou pravděpodobně zataženy do války.

IX. 42

Barcelonou, Monakem žene se mor,

A dál Janovem a Sicílií;

Ty se však postaví lodím na odpor

A zazenou je až k Tunisii.


Není jasné, zda se slovo "mor" v prvním řádku týká skutečné morové rány či přilétávajíčího roje něčeho, co Nostradamus na jiném místě označuje jako "kobylky" (tzn. orientální nájezdníci). V každém případě má pro začátek alespoň na moři dojít ke statečnému odporu. Jak vidno výše, mezi místy, jež ponesou nápor cizího útoku, je i Monako.

I. 37

Krátce předtím, než slunce zapadne,

Závod se začne, bitva rozhoří.

Porážka, z města odezvy žádné,

Dvakrát koná se pohřeb na moři.


Výsledek však nakonec bude katastrofální. Deprimovaná evropská námořnictva, zřejmě v očekávání posil z Marseille či Toulonu, se dočkají zklamání. Poslední řádek, jak se zdá, naznačuje, že přinejmenším jedna posádka půjde se svou lodí Ke dnu.

IX. 100

Až noc zastihne mořskou bitvu všude,

V ohni se západní flotila zmítá.

Vlajkovou loď pak rudá zdobit bude.

Hněv poraženým: déšť vítěze vítá.


Zvláštní detail ve třetím řádku naznačuje, že evropská vlajková loď možná bude dobyta a oděna do nových barev - přičemž rudá barva je Nostradamem neustále spojována s nájezdníky, -pokud ovšem nejde o pouhé potřísnění krví. Výraz "mžení" v posledním řádku původního textu nemusí být tak neškodný, jak zní: pozdější proroctví budou na tyto jevy nazírat jako na jistým způsobem škodlivé, téměř jako by naznačovaly chemickou či bakteriologickou válku. To zase může mít spojitost s častými Nostradamovými zmínkami o "moru" v souvislosti s boji.

//. 78

Krev Británie, jež v záplavách se ztrácí,

S africkou a francouzskou krví se vzpění.

Když Neptun zpozdí se, ostrovy krvácí,

Ani vyzrazení tak škodlivé není.


Ve třetím řádku Nostradamus zřejmě užívá výrazu "Neptun" -jenž je podle všeho vybaven trojzubcem - k odkazu na britské ponorky (srovnej čtyřverší II. 59). V důsledku ničivé námořní bitvy je jižnímu křídlu nájezdnických sil umožněno uskutečnit vylodění z Afriky na středomořské ostrovy poblíž jihofran-couzského pobřeží. Nostradamus zřejmě naznačuje, že Britové budou svou intervenci odkládat tak dlouho, až bude pozdě, přičemž další škody budou napáchány na zpravodajské frontě. Jako vždy se o porážku Evropy téměř ve stejné míře jako nepřítel zaslouží sami Evropané.

VI. 90

Potupa těžká a hrubá projde

Veliteli, jenž odvrátil svou tvář.

Odpuštěno mu a chvály dojde,

Aby nesložil válku na oltář.


Obvinění zacházejí dále. To, že Britové nepřišli na pomoc, bylo očividně nějakým druhem záměrné politiky. Francouzi si z toho nicméně příliš mnoho nedělají, ovšem za předpokladu, že politika Britům neposlouží jako výmluva k tomu, že se ze sporu zcela stáhnou.

///. 1

Až bitva pod plachtami se zvedne,

Velký Neptun dosáhne vrcholu.

Kdys rudý nepřítel strachy zbledne

A na moři dojde pak k teroru.


Navíc katastrofální výsledek bitvy britské námořnictvo nijak nepoškodí. To se pak zřejmě znovu vzchopí, neboť v přímém důsledku bitvy obdrží pověření použít v budoucnu veškerou sílu svých jaderných zbraní, bude-li to nezbytné. To by zajisté mohlo odpovídajícím způsobem vysvětlovat ztrátu sebedůvěry nepřítele v době, kdy by se správně měl cítit na koni - čímž se Nostradamovi naskytla příležitost pro onu půvabnou hříčku s barvami.

VII. 37

Kapitána zabít deset jich má,

Však uprostřed vzpoury po něm žádný znak.

U Lerinsu, Hyéres vřava vládne zlá:

Loď útočí na loď, on v la Nerthe dlí však.


A znovu se ocitáme na moři mezi ostrovy Středozemního moře - v tomto případě u ostrova Iles de Lerins poblíž Cannes a Íles ďHyéres u města Hyéres mezi Toulonem a St. Tropez. V důsledku námořní porážky dojde k půtkám uvnitř samotné spojenecké flotily, možná v souvislosti s tím, že Britové zklamali. Snad půjde o britského velitele, který však již v té době bude - zjevně předem varován - v bezpečí na pevnině ve městě la Nerthe jihozápadně od Marseille.

//. 40

Krátce poté, bez přestávky žádné,

Ještě větší mořské vzniknou spory.

Moře i souši vřava ovládne

S požáry a podivnými tvory.


Ani nyní ještě není námořní konflikt u konce. Jak se zdá, budou námořní i pobřežní základny zataženy do další bitvy za použití něčeho, co vypadá jako řízené střely. Člověk by rád věděl, zda to britský kontingent konečně přiměje k tomu, aby nasadil svou nejničivější zbraň.

VI. 81

Srdce, jež jak led chladná jsou stále,

Přinesou spousty slz, strázní a běd

Na jezero ženevské i dále,

Na janovské ostrovy jakbysmet.


Muslimská flotila očividně znovu vítězí. V důsledku toho má být na území rozprostírajícím se od Švýcarska na severu až po Korsiku a Sardinii na jihu nastolen režim téměř bezprecedentní krutosti a teroru.

//. 4

Z Monaka skor až na Sicílii,

Pobřeží celé lidí zbaveno.

Ve městech, čtvrtích jenom psi vyjí,

Když vše barbary bylo zpleněno.


Pro francouzská a italská pobřežní města a městečka jsou důsledky podobně katastrofické. Všimněme si, že Nostradamus v původním textu znovu používá výrazu Barbares, jenž neznamená ani tak "barbarský" jako spíše "Berbeři", čili (byť nesprávně) "Arabové". Z důvodů, které jsme již rozváděli, má Nostradamus neustále sklon spojovat asiatskou invazi s muslimskou vírou; později, jak uvidíme, dodatečně odůvodní, proč uvedené útoky mají přijít právě ze severní Afriky. Navíc jsme již viděli, že postavy v Nostradamově prorockém dramatu mají vždy sklon přejímat svou národnost podle místa, přes které právě procházejí.

IX. 61

Pobřeží drancováním zesiná,

Villeneuve napaden, jinde vřava zlá.

Malťané nařídí, že Messina

Pod zámkem pevným zavřena být má.


Zápletka se rozvíjí. Nostradamova čita nova by mohla být kteroukoliv z početných vesniček Villeneuve, jež jsou roztroušeny po jižním pobřeží Francie, od Villeneuve-Loubet jižně od Cagnes-sur-mer po Villeneuve-les-Maguelonne jižně od Montpellieru (což je zřejmě nejpravděpodobnější kandidát). Okupační režim na Sicílii se zatím ukazuje být vůči obyvatelům ostrovů ve Středozemním moři obzvláště represivní.

VII. 30

Zakrátko sedláci zpustoší zem,

Z potoků krev proudí do řeky Pád.

Janov váhá s Fossanem, Turínem,

Poté však do Nice podnikne vpád.


Události však nejdou zcela podle plánu nájezdníků. Zvláště za jejich zády dochází, jak se zdá, k nepokojům, v jejich vlastních řadách pak k rozbrojům, když různé okupační armády soupeří o vysoce ceněnou kořist nabízející se nyní v jižní Francii. Zdá se, že obzvláště silné jsou jednotky okupující Janov.

///. 10

Čas krve, hladu přijde sedmkrát,

Strázeň narůstá podél pobřeží.

V zajetí všichni, v Monaku je hlad,

Vůdce nepřítel pod zámkem střeží.


Na pobřeží Středozemního moře dochází k celému sledu nepřátelských akcí a jiných neštěstí. Zvláště Monako má podstoupit všechny druhy hrůz.

///. 13

Blesky roztaví kovy na lodi,

Zajatce rána postihne jiná.

Pána města na palubu hodí,

Pod vodou bujné loďstvo se vzpíná.


Je velmi obtížné toto čtyřverší přesně rozluštit. Člověk má dojem, že z ponorky došlo k jakémusi pokusu o únos na nejvyšší úrovni, a to uprostřed leteckého bombardování, během něhož byl guvernér nějakého města buďto zraněn, nebo zabit a zajatci nejvyšší důležitosti zavražděni. Ponorka tedy zřejmě patřila orientálcům - pamatujme na to, že ponorky mají k dispozici obě strany. Zmiňované "kovy" jsou v původním textu specifikovány jako zlato a stříbro - což by dokonce mohlo ukazovat na nějaký druh vojenské loupežné akce.

VII. 19

O pevnost v Nice bitva se nekoná:

Přemožena bude rudým kovem.

Tématem hovorů bude pak ona

Pochmurných, kde nešetří se slovem.


Jedná se zřejmě o město Nice, jehož letecké bombardování je jmenováno ve druhém řádku. Zdá se však, že popisovanou zbraní je něco více než jen pouhé námořní granáty. "Rudý kov" spíše připomíná napalm.

///. 82

Fréjus, Antibes, Nice a zbytek bude

Vydrancován ze souše i z moře.

Kobylky vítr přivane všude,

Vězňům přes zákon činěno hoře.


Válečné téma pokračuje, když nájezdníci za pomoci vylodění ze Středozemního moře po moři i souši postupují směrem k Francii. Všimněte si, jak Nostradamus znovu popisuje nájezdníky jako roj kobylek - ať už díky jejich ohromnému počtu nebo proto, že "viděl", jak se z nebe snášejí celé eskadry helikoptér, a nebyl schopen to adekvátním způsobem interpretovat.

//. 65

Blahobyt skončil, strašné prokletí,

Okolí Milána a Západ sžírá.

Kostel v plamenech, mor a zajetí,

Merkur ve Střelci, Saturn meč svírá.


Kostely jsou zapáleny a náklady na znovuvyzbrojení zřejmě způsobí ekonomickou katastrofu jak v severní Itálii, tak i v západní Evropě - tzn. ve všech zemích již postižených nebo ohrožených postupem Asiatů (srovnej čtyřverší II. 15). Poslední řádek nám zřejmě nabízí astronomické datování. Podle Eriky Cheethamové zařazuje Wöllner předpovídané události do prosince 2044. Pozdější předpovědi však ukáží, že je to pro uváděné události příliš pozdě.

VII. 15

V kdysi slavném městě Milán dojde

K obléhání po sedm dlouhých let.

Král mocný když jeho dveřmi projde,

Nepřátelé zpět obrátí se hned.


Toto zajímavé čtyřverší naznačuje (pokud jsem ho správně zařadil), že již obleženému městu Milán na severu Itálie (viz čtyřverší IV. 90) se nějakým způsobem podaří sedm let vzdorovat. Rozhodně by však bylo nemoudré předpokládat, že od konce invaze do Itálie k počátku jejího osvobozování neuplyne více než sedm let. Jak tomu často u Nostradamových veršů bývá, obě poloviny čtyřverší by bezesporu mohly být spojeny jediným motivem (v tomto případě městem Milán), avšak stejně dobře by se mohly týkat dvou nezávislých událostí vzdálených od sebe mnoho let.

VI. 24

Když Mars a Jupiter v konjunkci jsou,

V Raku válka za dveřmi je hrozná.

Kněz pomaže pak mastí královskou Krále,

dík němuž země mír pozná.


A znovu se zde obě poloviny čtyřverší týkají událostí, jež jsou od sebe velmi vzdáleny. Erika Cheethamová má očividně dobré důvody uvádět, že astrologická konjunkce z prvního řádku nastane uprostřed léta roku 2002. Toto datování se zdá být případné, neboť zřejmě označuje dobu, kdy námořní útoky a obojživelná přepadávání podél jihofrancouzského pobřeží přejdou v pozemní válku v plném rozsahu. Nikdo by se však neměl nechat zmást Nostradamovým použitím obratu un peu apres na začátku třetího řádku: k rýsující se korunovaci královského zachránce nemá (jak uvidíme) dojít "krátce po" roce 2002, nýbrž krátce po konci samotného konfliktu - a tato slibná, byť překvapivá událost tak leží téměř nesnesitelně daleko v budoucnu.

//. 30

Ten, kdo Hannibala pekelného

Znovu oživí, lidi zděsí tím.

Nepamatují nic tak hrůzného,

Jako to, co stihne z Babelu Řím.


Na tomto místě se do rovnice dostává nová proměnná. Jak jsme již viděli dříve, velká asiatská invaze se neomezí pouze na jižní Evropu. Bude zahrnovat také jižní křídlo, které bude postupovat podél pobřeží severní Afriky (velký Hannibal svou invazi do Říma zahájil z Kartága, tedy z území dnešního Tuniska), odkud nakonec začne ohrožovat také pobřeží jižní Evropy. Nostradamus předvídá, že právě na tomto bojišti dojde ke zvláště děsivým událostem. Slovo "Babel" není ničím jiným než obvyklým hebrejským výrazem pro "Babylón" (což je řecký ekvivalent tohoto slova užívaný v bibli) týkajícím se obývání Středního východu nájezdníky, pročež v Nostradamově mysli následně došlo k asociaci s "Velkým Babylónem" uváděným ve Zjevení svatého Jana.

V. 68

Velbloud o soucitu neví vůbec nic,

Jenž pít přijde k břehům Rýna, Dunaje.

Třes se, Rhóno; Loiro, třes se ještě víc.

Přesto u Alp pak s Kohoutem prohraje.


Nostradamus nyní obrací svou pozornost na toto nové jihozápadní bojiště. Afričtí nájezdníci jsou popisováni jako arabský "pouštní koráb", jenž Evropu považuje za svou vzdálenou oázu. Jmenováním Rýna a Dunaje zřejmě Nostradamus definuje konečné hranice postupu, přičemž svou zmínkou o Rhóně a Loiře naznačuje, že devastace, již tento koráb způsobí, se bude s jeho postupem na sever stupňovat. Nakonec Nostradamus předvídá porážku "korábu" od "Kohouta" - onoho známého symbolu Francie. Avšak podobně jako u předchozích čtyřverší ani zde spolu nemusí jeho začátek a konec nutně souviset: ona příznivá událost může ležet o mnoho let dále v budoucnu.

VI. 80

Z Fezu nad Evropou nadvládu začne,

Když mečem svým seká a města plení.

Asijský Velký, jehož hordě lačné

Kořistí křesťané, modří, zelení.


V myslích většiny ortodoxních vykladačů zmínka o "Velkém z Východu" opět spouští "antikristovský" spínač, ačkoliv několik rysů tohoto čtyřverší ukazuje spíše na Frankův návrat do Španělska přes Maroko na počátku španělské Občanské války. Pokud se však tato předpověď přesto má splnit až v budoucnu, s větší pravděpodobností se opět týká jižního či afrického křídla velké asiatské invaze, která již nyní evidentně dosáhne Maroka a bude s neobvyklou mírou násilí ohrožovat jihozápadní Evropu. Oni "modří" a "zelení" však pravděpodobně budou moci být identifikováni, až když se doba uvedených událostí přiblíží více.

XII. 59

Přátelství rozpory jsou rozvrácena,

Smlouvy a pakty veškeré zrušeny,

Nenávist zjitřena, víra zničena,

Marseille je v neklidu, naděje upřeny.


Předchozí dohody uzavřené patrně mezi Asiaty a městem Marseille (viz čtyřverší X. 58) jsou nyní rezolutně zrušeny a město (nebo možná celá Francie) se začíná obávat nejhoršího.

XII. 56

Muž proti muži, vůdce proti vůdci,

Vztek a zloba přesáhnou nejzazší mez.

Nenávist a svár strašnými jsou škůdci,

Ve Francii válka, změny, zmatky, děs.


Vyhlídky jsou chmurné. Zdá se, že celá Francie bude roztrhána na kusy.

IX. 28

Do Marseille připlují na lodích druzi;

Do Benátek též, neb do Maďar musí.

Z Dalmáckého zálivu pak ti druzí,

Sicílii s Itálií dusí.


Na záchranu však Francie nemusí čekat dlouho. Pak však není ve své zoufalé situaci osamocena. Toto v originále poněkud nejasné a telegrafické čtyřverší shrnuje celou škálu nepřátelských námořních operací, které Nostradamus předpovídá pro rané fáze války.

///. 90

Divý Satyr, mocný od Kaspiku,

Vítaný dárek na moři dá všem:

Aby Marseille vrazil do zad dýku,

Afghánec stane se admirálem.


Na tomto místě se dostáváme k zajímavému spojení mezi hlavním proudem orientálního tažení přes Itálii a jihovýchodní Francii a tím, co se zdá být jeho jižním či africkým křídlem. Vrchní velitel nájezdníků na severu - má pocházet z bývalé Hyrkánie, která leží v dnešním východním Íránu a hraničí s jihovýchodním pobřežím Kaspického moře - evidentně umožní dobýt Marseille námořním jednotkám a nikoliv svým vlastním vojskům, která se zřejmě při pokusu vstoupit přes Alpy a podél pobřeží Středozemního moře do Francie setkají s tužším odporem, než očekávala. Podle Nostradama bude námořní velitel pocházet z Karmánie ležící na území dnešního Afghánistánu.

/. 28

Z muslimských zemí a ze západu pak,

Pevnost v Port-de-Bouc pod náporem stojí.

Na majetku ztráty, na lidech též však, Býk,

Váhy proslují strašnými boji!


Port-de-Bouc je opevněný přístav na vstupu do Étang de Berre, obrovské sladkovodní laguny okolo pětatřiceti kilometrů dlouhé a až patnácti kilometrů široké ležící pouze několik kilometrů severozápadně od Marseille, odkud se nabízí přímý přístup do okolí tohoto města. Námořní jednotky nájezdníků se zřejmě chytře rozhodnou dát přednost této malé oklice před čelním útokem na Marseille. Nostradamus neprozrazuje, zda bude původní vylodění úspěšné, ale naznačuje, že se tato epizoda může díky podobné invazi odněkud dále ze západu opakovat ještě mnohem později - spojení long-temps aprés by dokonce mohlo znamenat "o několik let později", byť se to zdá nepravděpodobné. K prvnímu útoku dojde v dubnu a květnu, ke druhému pak v září a říjnu.

//. 37

Vojska, jež v pomoc budou vyslána,

K pevnosti v tak strašném obklíčení,

Postihne hlad a morová rána,

Přeživší budou pak povrazděni.


Pokud jsem pevnost i válku identifikoval správně, pak se zdá, že všechny pokusy osvobodit obléhanou pevnost v Port-de-Bouc budou neúspěšné.

/. 71

Třikrát pevnost dobyta tam a zas zpět

Araby, Italy i Španěly.

Vojska z Pisy zplení Marseille, Aix, Arles hned,

Turínští Avignon zplení pak celý.


Nostradamus nevidí výsledek pokračujícího vyrovnaného boje o Port-de-Bouc optimisticky. Dokonce konkrétně uvádí, které cizácké jednotky dobudou různá města v rhónské deltě, přičemž jednotky jsou zde identifikovány podle italských měst, která právě okupují (jak jsme již viděli, je to věštcův oblíbený trik).

/. 16

Střelec se k svému vrcholu blíží,

Když kosa s tůní je ve spojem.

Mor, hlad a válečná smrt se plíží

Cyklus blízko svému obnovení.


Na první pohled se v této předpovědi mluví o nějaké významné astrologické konjunkci. Koneckonců přítomnost Střelce je zcela zřejmá a výraz "kosa" zřejmě označuje Saturn - avšak je-li tomu tak, pak výraz "tůň" se sem hodí jen stěží. Zoufalá úsilí vykladačů spojit tento výraz s Vodnářem jsou upřímně řečeno nepřesvědčivá, již proto, že Vodnář a Střelec spolu jednoduše nesousedí. V důsledku toho musíme dojít k závěru, že hlavní význam tohoto čtyřverší není vůbec astrologický. Nýbrž, že onen estang neboli "rybník" musí být Étangem de Berre zmiňovaným již ve čtyřverší I. 28: tento Étang je nejen daleko největší sladkovodní plochou ve Francii, ale leží pouze asi patnáct kilometrů jižně od Nostradamova vlastního domova v Salonu - což bezpochyby znamená, že se o něm běžně zmiňoval prostým, blíže neurčeným výrazem 1'étang. Ve světle této skutečnosti pak pojem "kosa" přímo volá po identifikaci se "srpkem" měsíce, který je emblémem muslimských nájezdníků.

Jinými slovy představuje toto čtyřverší jako celek varování, že se nájezdníkům nakonec podaří prorazit přes Étang de Berre, a to pravděpodobně během znamení Střelce v prosinci - čímž se jejich námořní invazi otevře celé okolí Marseille. To přiměje Nostradama k tomu, aby znovu vytáhl všechny své důvěrně známé a již otřepané motivy války, hladu a moru - což by mohlo udělat dojem, nebýt té skutečnosti, že jsou v nich rozpoznatelní tři ze čtyř jezdců biblické Apokalypsy (Zjev. 6: 3-8). Už proto bychom měli být ostražití vůči tomu brát tyto motivy příliš doslova nebo příliš obecně - i když mor, který zdaleka nebyl vymýcen tak, jak se všeobecně předpokládá, stále číhá doslova po celém světě ukryt v našich na první pohled nevinných pobřežních vodách a čeká na svou příležitost znovu vypuknout ihned, jakmile mu to umožníme. Snad díky zdánlivě apokalyptické povaze těchto jevů se Nostradamus domnívá, že ví, kdy nastanou. Dojde k nim na prahu vzniku Tisícileté říše, který Nostradamus jinde datuje do let 2827-8 (viz čtyřverší L 48). Na druhé straně je výraz "na prahu" dosti volný. Skutečnost, že Nostradamus vidí v popisovaných událostech známky toho, že se Tisíciletá říše blíží, neznamená nutně, že ji považuje za bezprostředně blízkou. Jinými slovy jsou popisované události pouhým "znamením doby", výstražnými předporodními pohyby nového světového pořádku. V důsledku toho by se mohly objevit téměř v kterékoliv době mezi současností a dvacátým devátým stoletím. Přesto se po uvedení událostí popsaných výše i níže do souvislosti jeví nejpravděpodobnějším datem nějaké období na počátku jedenadvacátého století.

/. 18

Dík francouzským svárům, nedbalostem

Muslimové volný přístup mají.

Krví je u Sieny nasáklá zem,

Lodě přístav v Marseille ucpávají.


Jak to bývá, invazním silám bude čirou nekompetentností umožněno proniknout do Marseille a okupovat ji. Nostradamus blíže nespecifikuje povahu francouzských nedbalostí, avšak je zde vzdálený náznak toho, že by bylo možno události, jako je tato, zmírnit, ne-li se jim přímo vyhnout, kdyby byly národy západní Evropy ostražitější a odhodlanější k obraně. Jinými slovy leží odpověď jako vždy v našich vlastních rukou.

III.79

Řetěz zákonů, děděn mnoho let,

Znenadání popře další nový řád.

Rozetnut bude řetěz v Marseille hned,

Město houfy soků budou dobývat.


Při popisu dobytí Marseille novým muslimským režimem se Nostradamus znovu uchyluje ke známému stylistickému triku: podobně jako v hebrejských žalmech, jež mu byly z židovského dětství tak blízké, používá motiv z první poloviny čtyřverší znovu v polovině druhé, byť ve zcela odlišném smyslu.

X. 88

Jízda a pěchota i přes stráže

Vynutí si vstup, z moře vše zplení.

Marseilleské obraně ruce sváže.

Slzy, křik, krev: horší doby není.


Detaily jsou vylíčeny tak názorně, že není třeba, abych je vysvětloval.

/. 41

V noci přepadnou město obléhané.

Nemnozí uniknou: u moře střet.

Že nalezen syn, matka štěstím plane,

V záhybu dopisu skryt bude jed.


Zdá se, že i toto čtyřverší popisuje útok na Marseille. Pokud ano, pak poslední dva řádky zřejmě nabízejí jak osobní nádech, tak i specifický detail, jehož pravdivost bude pravděpodobně moci být potvrzena až těmi, kterých se bude bezprostředně dotýkat.

VIII. 17

Zámožní náhle sesazeni jsou:

Dík třem spojencům v problémech je svět.

Sokové město mořské dobudou.

Příkoří všechna zas vrátí se zpět.


Jakoby ve škodolibé ozvěně biblického "On mocné sesadí z trůnů", neřku-li Vergiliova proslulého a podobného obratu debellare superbos, zde Nostradamus zřejmě předpovídá osud Marseille - a zvláště její elity - který ji čeká z rukou nájezdníků. Věštec zjevně předpokládá, že nájezdníci vytvoří alianci složenou ze tří vůdců či mocností - zřejmě z té, jež postupuje podél pobřeží, té, která útočí z moře, a z té, jež postupuje více ze západu přes severní Afriku.

/. 72

Štvaní a stíhaní k Lyonu jdou:

Marseille od krve obyvatel svých.

Narbonne, Toulouse z Bordeaux zprzněny jsou.

Milión lidí smrt svou najde v nich.


Při invazi do Marseille dojde k nevyhnutelnému: obyvatelé prchají údolím Rhóny na sever směrem na Lyon. Zároveň dojde na jihozápadě k alarmujícímu vývoji událostí, kterými se budou zabývat následující čtyřverší. Jak však uvidíme, útok od Bordeaux jihovýchodním směrem údolím řeky Garonne se zdá být nepravděpodobný (pokud se ovšem nejedná o nějaký druh protiútoku obránců ze severu): jinými slovy je možné, že Nostradamus výrazu "z Bordeaux" užívá jako šifry pro výraz "z mořského pobřeží" (du bord de Veaú). Nicméně by nebylo moudré činit v této věci definitivní závěry, neboť jsou zde náznaky toho, že v oblasti Bordeaux a Toulouse bude později nastoleno něco, co se zdá být obzvláště brutálním loutkovým režimem.

VII. 21

Zatímco Languedoc morem se chvěje,

Nepřátelství chová tyran skryté.

U mostu v Sorgues vše k vrcholu spěje:

Stát bude on a s ním jeho přítel


Jako vždy za sebou invaze a válka přinesou nemoci. Na jihu Francie však přinejmenším na chvíli přetrvá podzemní lidový odpor, jehož výsledkem nakonec bude zavraždění velitele okupačních sil a jednoho z jeho lidí ve městě Sorgues severně od Avignonu.

///. 46

Prostřednictvím svých stálic a hvězd

Nebe, ó Lyone, předpovídá,

Ze čas tvé změny blízko již jest,

Ať již to změna je dobrá, či zlá.


Toto čtyřverší je tak okázalé a pompézní, že nám vlastně neříká vůbec nic - snad kromě toho, že bylo Nostradamem - zřejmě po dosti neúspěšné noci - slátáno záměrně při plném vědomí, a ne jako výsledek jedné z jeho nočních vizí.

//. 85

Vousatý stařec striktně je jmenován

U Lyonu hlavou francouzských rot.

Malý vůdce daleko dovede plán.

Z Itálie zbraní slyšet je hřmot.


Invaze z jihu nyní dosáhne toho, co se zatím jednotkám postupujícím z Itálie díky bariéře Alp nezdařilo - tažení do srdce Francie v plném rozsahu. Není zřejmé, je-li vůdce s plnovousem, jehož jmenování vojenským guvernérem Lyonu se zdá být dosti nepopulární, a onen "malý vůdce" jednou a toutéž postavou, avšak obranná opatření malého vůdce budou neúspěšná, snad proto, že nedokáže rozpoznat, kdy s nimi skončit. A zatímco u Itálie zuří námořní válka, ani letecké bitvy se již nedají přehlédnout.

V. 81

Sedm měsíců nad městem slunečním

Královského ptáka výstraha zní.

Pád v blescích blíží se k baštám východním.

Sokové u bran pak za sedm dní.


Mám za to, že "slunečním městem" je Lyon, do značné míry proto, že lev je tradičně slunečním zvířetem par excellence. "Královským ptákem" je zřejmě orel, ačkoliv se nedá vyloučit možnost, že jde o nějaký druh průzkumného letounu - nebo dokonce o propagandu, která nad městem rozhlašuje, že se má vzdát. V každém případě vzhledem k tomu, že jižní jednotky jsou plně zaměstnány tažením přes Marseille, dojde k obrovskému střetu armád v Alpách, který vyústí v konečné zhroucení východních opevnění, a nepřítel do týdne dosáhne bran města.

VIII. 6

U Lyonu vidět planoucí záři.

S Maury zrádné jedná Sardinie.

Malta dobyta, v Londýne Švýcaři

Zatím fingují zradu Francie.


Na Lyon je veden útok a ani jinde se události nevyvíjejí příznivým způsobem. Ostrovy ve Středozemním moři byly buďto zpustošeny, nebo uzavřely pochybné dohody s nepřáteli - jež zde Nostradamus poprvé a docela pochopitelně nazývá "Maury". Mezitím se Švýcaři na diplomatickém poli angažují v jakési dvojí hře - snad poté, co rozhlásí, že přestože jsou sami okupováni, navrhují podržet si svou tradiční neutralitu, zatímco budou ve spolupráci s Brity tajně plánovat obranné akce ve Francii.

///. 7

Úprk všech, až oheň z nebes spadne.

Váleční k boji blíží se ptáci.

Pláč usedavý nad zemí vládne,

Když objeví se u zdi vojáci.


Toto čtyřverší jsem zde zařadil částečně proto, že sem, jak se zdá, patří, a také proto, že vzdušná bitva uvedená ve druhém řádku se zdá být odrazem boje popsaného v posledním řádku čtyřverší II. 85. Jinak by se uváděné detaily mohly vztahovat k jakémukoliv obléhanému městu, a nikoliv pouze k pádem ohroženému Lyonu.

//. 74

Z Autonu a Sens dosáhnou Rhóny,

Pryč k Pyrenejím pak budou se hnát.

Hordy jdoucí od pláží Ancony

Budou po souši i moři je štvát.


Ve snaze udržet linii nyní Francouzi vysílají dále ze severu posily. Ty si však, jakmile dosáhnou Rhóny, uvědomí, že na pomoc Lyonu je již pozdě, a směřují proto západně - z důvodů, které se brzy ozřejmí. Jsou však pronásledovány. Třetí řádek potvrzuje to, co jsme již dříve předpokládali: přinejmenším část invazních sil se původně vylodila na pobřeží západní Itálie (pomezí Ancony zahrnuje dlouhý pobřežní pás naproti Dalmácie v bývalé Jugoslávii).

IV. 99

Statečný nejstarší syn královské dcery

Francouze daleko zpátky zatlačí tak,

Že blesky jak slunce vyšle všemi směry,

Na západ blízko, daleko, hluboko pak.


Poněkud zvláštní stavba tohoto čtyřverší zřejmě naznačuje, že francouzští obránci nakonec ustoupí ještě rychleji, než je budou nájezdníci pronásledovat, téměř jako by je orientální armády již nestíhaly tak horlivě jako zpočátku. Snad je to proto, že jejich velitel použije dalekonosného dělostřelectva či taktických řízených střel - nebo snad dokonce tajemné "ohnivé zbraně", o které bude zmínka v následujících čtyřverších.

V. 11

Moře nekřízí mocnosti Slunce víc.

Kdo má Benátky, Afriku též má.

Nepřítelem Saturn není jim již nic.

Asie - ne oni - změnu pozná.


Z tohoto místa se zdá, že "sluneční" mocnosti - tj. severní Evropané čelící vojskům půlměsíce - učiní chybu, když stáhnou své námořní síly. To umožní africkému křídlu invaze přeplout bez zábran moře a pokračovat tam, kde skončil asiatský útok přes Turecko. A skutečně, stále více se objevují náznaky toho, že pozemním vojskům postupujícím z Itálie začne (ať už z astrologických důvodů či nikoliv) v tomto kritickém bodě pomalu docházet dech.

VIII. 21

Bezvěrci, jež roznáší nemoc zlou,

U Agde zkázu začnou z lodí tří.

Ze zámoří jich milióny jdou,

Napotřetí rozvinou předmostí.


Nyní snad vidíme příčinu chvatného útěku obránců směrem na západ. Neboť v souladu s předchozím čtyřverším předvídá Nostradamus vylodění další spousty nájezdníků v přístavu Agde na jihozápadním pobřeží Francie. Ti zjevně představují ještě větší hrozbu než jihovýchodní invaze. I přes statečné úsilí nebudou evropští obránci schopni je zvládnout. Ona "choroba" zmiňovaná v prvním řádku může být chápána buďto doslova, nebo obrazně: mohlo by se pouze jednat o "epidemii" nájezdníků. Jak tomu často v Nostradamových předpovědích bývá, opakuje se myšlenka zmíněná v první polovině čtyřverší i v polovině druhé, zřejmě ve snaze použít jednoho motivu jako určitého symbolu pro motiv druhý: v tomto případě je oním motivem číslo tři.

///. 81

Velký chvastoun, nestoudný, pln chvály,

Hlavou armády zvolen je přesto.

Způsoby pyšné, boj jeho troufalý,

Předmostí praská. Děsem mdlí město.


V každém případě to bude tak, že nájezdníci vyrazí od předmostí a pod velením nového vůdce se rozptýlí po městě a zemi.

IV. 56

Když Vzteklý Jazyk boj vyhraje svůj,

Po spočinutí touží duch zcela.

Po celou válku žvatlá stůj co stůj,

Až rozpálí si jazyk doběla.


Zdá se, že jde o vůdce, který se nikdy nepřestává chvástat svými minulými i zamýšlenými úspěchy. Na Nostradama to ani zdaleka nedělá dojem, avšak je rád, že má příležitost znovu použít svůj opakovači trik, tentokráte se slovem "jazyk".

///. 20

Po celé zemi guadalquivirské,

Z Ebra až daleko po Granadu,

Křesťané hnáni jsou ze země své,

Muž z Córdoby strašnou spáchá zradu.


Mezitím jsou muslimové zaměstnáni okupací španělského území, ze kterého byli naposledy vytlačeni pouze několik let před Nostradamovým narozením. Evropští obránci jsou vyhnáni z převážné části jihovýchodní poloviny země, přičemž konkrétně Córdoba podlehne v důsledku individuálního aktu zrady.

VI. 88

Království mocné zpustošené je.

Poblíž Ebra velký sejde se sněm.

Útulkem vůdci jsou Pyreneje,

Když v měsíci květnu třese se zem.


Většina území Španělska je tudíž zpustošena, a než se invazní hordy pokusí rozšířit své dobyté území i za Pyreneje, shromáždí se v údolí řeky Ebro. Jejich vůdce je zatím na dovolené v horách několik kilometrů dále na východ od nich.

VIII. 51

Ten z Byzance mírové má sklony,

Když Córdoba znovu dobyta je.

Po cestě spočine u Pamplony.

Oběť zajmou, přes Gibraltar když jde.


Toto krajně nejasné čtyřverší se znovu vztahuje k tažení nájezdníků ve Španělsku. Zdá se, že Córdoba je nejprve dobyta, avšak nějakým způsobem se jí podaří se osvobodit, než snad v důsledku zrady, uvedené výše, podlehne nadobro. Na tomto místě žádá velitel nájezdníků o příměří, aby svému vojsku umožnil znovu nabrat síly. Je-li interpretace třetího řádku správná, odcestuje pak v souladu s předchozím čtyřverším do oblasti města Pamplony na Severovýchodě, aby tam sebral síly i on sám - což by zase naznačovalo, že velká část Španělska je již pod cizí kontrolou. Výraz "oběť" ve čtvrtém řádku není identifikován, ale zdá se, že jde o nějakého dosti důležitého potenciálního uprchlíka.

///. 68

Bez vůdce Španělé, Italové,

Jejich půlostrovy zaplaveny,

Zákony hloupě zrazeny nové,

Silnice jejich pak zkrvaveny.


Nostradamus vykresluje nehezký obrázek důsledků konfliktu, který se dále šíří Evropou. Zároveň znovu zdůrazňuje své stanovisko, že na vině jsou do značné míry sami Evropané. Mít poněkud dříve více moudrosti, mnohému z toho, co předpovídá, by se dalo zabránit.

///. 62

Přes Duero a moře, kolem nějž zem,

Skrz Pyreneje stezku hledají.

Až pak nejkratším projdou přechodem,

Na Carcassonne lest svoji spáchají.


Geografie tohoto čtyřverší se rozhodně zdá být zvláštní. Je uvedeno, že invazní síly, které nyní okupují Španělsko, se vydají od řeky Duero v severním Španělsku podél pobřeží Středozemního moře do Pyrenejí a odtud do jihozápadní Francie. (Tomu se tedy říká "nejkratší přechod", jak stojí ve třetím řádku!)

//. 59

Francouzské loďstvo má pod ochranou

Neptun a jeho trojzubce kalé.

Provence hordy živí, plení zem svou.

V Narbonne válka, střely velké, malé.


Vykladači obvykle předpokládají, že "Neptun" zde i v jiných čtyřverších symbolizuje Británii. V tomto případě je zajímavé si povšimnout, že Nostradamus britské námořníky, kteří boj stále nevzdávají, označuje jako silné trojzubce. Možná má toto připodobnění představovat dosti pozdní příjezd lépe vybavených britských posil, které se pokusí narušit invazi z jihozápadu. Chtělo by se však věřit, že ani posily ani střely zmíněné ve čtvrtém řádku (v originále "oštěpy" a "šípy") nebudou obsahovat jaderné komponenty. O městě Narbonne bude znovu zmínka v následujících čtyřverších.

IV. 94

Dva bratři vyštváni ze Španělska,

Starší v Pyrenejích přemožen bude.

Od Agde, Narbonne, Béziers; od Německa,

V Rhóně, Leman nákaza: moře rudé.


Tato předpověď, která je psána v Nostradamově nejlepším telegrafickém stylu, jasně prozrazuje, že hlavní invaze bude mít jak jihozápadní, tak i východní křídlo. To první, jak je naznačeno výše, potáhne nejen přes Španělsko, nýbrž také přes přístav Agde v jihozápadní Francii, to druhé pak přes jižní Německo a západní Švýcarsko do údolí Rhóny. Totožnost oněch "dvou bratrů" není jasná - ale zdá se, že budou na straně nájezdníků, přičemž přinejmenším ve Španělsku nepůjde všechno podle jejich představ.

V. 78

Nedlouho duo bude spojovat

Arabská zem - snad míň než třináct let.

Na obou stranách tak mnoho je ztrát,

Že jeden sutanu oblékne hned.


Toto čtyřverší vrhá zajímavým způsobem světlo na časové měřítko. Zdá se, že spojenectví nájezdníků - či spíše jejich aliance s Asiaty na jihovýchodě - potrvá pouze zhruba do roku 2018 (srovnej čtyřverší IX. 73), kdy jeden ze zainteresovaných vůdců zjevně přeběhne na druhou stranu. To zase naznačuje, že zde zaprvé ještě bude existovat druhá strana, ke které bude možno přeběhnout (alespoň to je povzbudivé), a zadruhé oni "dva bratři ze Španělska" nebudou asijského, ani afrického původu. Jeden z nich by případně mohl být Makedoncem či "mužem z Řecka", o kterém je zmínka ve čtyřverší IX. 64.

/. 5

Štváni jsou, když boje jdou za boji:

Vesnice nejvíce souzeny jsou.

Města však lépe v boji si stojí.

Carcassonne a Narbonne zkouškou projdou.


Z textu není zřejmé, která ze dvou jihozápadních okupačních front zde bude zapojena, ačkoliv čtyřverší IV. 94 naznačuje, že to pravděpodobně bude ta námořní.

Šestiverší 27

Ze západu oheň na nebi plane,

Z jihu také, a východně dál vane.

Neúrodou v zemi zhyne vše živé.

Potřetí válečný Mars se navrátí.

Děsivé plameny rubíny schvátí:

Věk rubínů - pak věk nouze strašlivé.


Nostradamus zde připravuje scénu pro další vývoj událostí v jihozápadní Francii. Jistý mimořádný nebeský úkaz přinese oheň z oblohy a všeobecný hladomor, zatímco podivné, světélkující ohně budou hořet po celé krajině. Zdá se, že nájezdníci se zmocní jakési nové a strašlivé vzdušné zbraně, jejíž účinky sežehnou celou krajinu a na dlouhou dobu ji zpustoší: "rubíny" - původně bájné svítivé drahokamy - až překvapivě připomínají moderní laserovou technologii, i když by samozřejmě nebylo moudré činit nějaké definitivní závěry.

Dosavadní vykladači mimořádně dychtivě využívali čtvrtého řádku jako záminky k přehození výhybky na kolej třetí světové války, avšak ve skutečnosti zde není nic tak grandiózního naznačováno. Zajisté, od roku 1900 to bude potřetí, co Francie na svém vlastním území zažije válku, avšak tento verš může také znamenat, že asiatská invaze bude mít tři hlavní vojenské fáze, přičemž fáze s "ohněm na nebi" z jihozápadu bude pouze poslední z nich. Dokonce by onen verš nemusel předznamenávat nic všeobecnějšího než trojnásobnou přestřelku. Nouze či hladomor na závěr se zdají být přímým důsledkem: útok evidentně spálí veškerou úrodu.

//. 3

Žár moře vypálí, tak bude plát,

V Černém moři ryby uvaří se.

Až Rhodosy Janov zpola skosí hlad,

Zničit je místní lid pokusí se.


Toto prosté čtyřverší není třeba příliš objasňovat. Vrátíme-li se k druhému řádku předchozího čtyřverší, naznačuje se zde, že následky onoho "ohně z nebes" budou pociťovány až daleko na Východě u Černého moře. Rozhodně není jasné, zda to je předznamenání přestřelky mezi Východem a Západem za použití termických zbraní, nebo zda pouze orientálci poprvé na vlastním území otestují svou novou ohnivou zbraň. Stejný scénář znovu zaznívá ve čtyřverší V. 98.

V. 100

Buřiče spálí jeho vlastní žár,Carcassonne,

Comminges, Foix, Auch a Mazéres

Z nebe spáleny: praotci, jenž stár,

V Německu jednotky ukáží směr.


Nepřítel evidentně rozmístí svou novou ohnivou zbraň, s jejímž použitím na bitevním poli dosud nemá zkušenosti, příliš blízko svých vlastních linií. Její účinky jsou nicméně ničivé. Přesto se jednomu starému vůdci díky intervenci jednotek z Hesenska, Saska a Durynska podaří uprchnout - což naznačuje přinejmenším to, že Němci začnou pociťovat hrozbu i pro svou vlastní zemi a začnou se angažovat na frontě ve Středozemním moři a bránit svou jižní hranici proti asiatským silám postupujícím přes Švýcarsko.

//. 6

V hlubinách dvou měst a u jejich bran

Dvakrát zazní neslýchaná rána.

Uvnitř mor a hlad, pryč lid jejich hnán,

Jenž o pomoc prosí svého Pána.


Nostradamus neudává jména oněch dvou měst. Vykladači je v minulosti horlivě identifikovali jako Hirošimu a Nagasaki. V uvedeném kontextu jsou však nejpravděpodobnějšími terči města Carcassonne a Narbonne. Onou bezprecedentní ranou by mohla být nová ohnivá zbraň, ale stejně dobře by mohlo jít i o nějaký druh bakteriologického útoku.

///. 85

Město zdolá jeho lest a podvod,

Však ke zdi ho přitlačí čestný a mladý:

V boji u Robine, poblíž řeky Aude,

On i jeho lidé zemřou za své zrady.


Nostradamus neuvádí, kterého ze zmíněných měst se toto čtyřverší týká. Protože se však uvedený útok setká s účinným protiútokem u Robině - dnes kanálu, spojujícího řeku Aude u města Narbonne - zdá se být toto město pravděpodobnější. Na krátkou chvíli tedy bude postup nájezdníků zastaven. Vůdce, jenž zemře, je zřejmě jeden ze dvou výše zmíněných "bratrů ze Španělska".

IX. 71

S ovcemi žije u svatého místa

Ten, jenž na světlo se neodváží.

V Carcassone trest se pro něj již chystá,

Vedou ho; marné utéct se snaží.


Toto je jedna z předpovědí, jejichž pravý význam může být odhalen až v době samotných událostí. Osoba, o niž se jedná, se zdá být jedním z vůdčích obránců města Narbonne, který je vyhnán ze svého úkrytu v bývalém kostele či chrámu uprostřed kraje ovcí a poté odveden do Carcassonne, aby se tam střetl se svým osudem.

IX. 64

Muž z Řecka překročí Pyreneje.

Narbonne na odpor žádný se nezmůže.

S uskoky svými tolik uspěje,

Že vůdce neví, kde rozbít stan může.


Doslova ve světle ohně oné zbraně nakonec město Narbonne kapituluje před druhou vlnou nájezdníků, postupující ze Španělska. Nostradamův zjevně starořecký výraz Aemathion ("makedonský") v prvním řádku však nemusíme brát příliš vážně. Jistě, zmíněná postava může samozřejmě pocházet z Makedonie. Na druhé straně by však mohlo jít pouze o asiatského velitele, který právě okupuje Řecko či jižní Balkán. Může to dokonce být tak, že Nostradamus tohoto výrazu užívá k označení mocného dobyvatele formátu Alexandra Velikého Makedonského. Jak jsme již viděli, Nostradamus pojmenování nájezdníků neustále mění a jako určitého pseudonymu pro ně často užívá názvu lokality, v níž se právě vyskytují. V každém případě se tento konkrétní vůdce, s nímž jsme se již jako s mladým vojevůdcem na straně Evropanů v ranější fázi tažení setkali (viz čtyřverší X. 58), zdá být obzvláště mocný a jeho vliv obzvláště dalekosáhlý. A setkáme se s ním i později.

IX. 63

Ve Foix a Bayonne, poblíž Narbonne,

Na lkaní, nářek a slzy dojde.

Jak hrozné pohromy, jaký to shon,

Než Mars svou dráhu mnohokrát projde!


Pro lidi žijící na jihozápadě Francie nyní přichází katastrofa. Protože doba oběhu Marsu kolem Slunce je asi dva roky, zdá se, že Nostradamus odhaduje délku konfliktu na několik let - řekněme ne méně než šest let, i když snad ne déle než zhruba let deset. Zdá-li se nám být Nostradamus obzvláště citlivý na události, k nimž má dojít na jihozápadě a jihovýchodě Francie, dá se to samozřejmě předpokládat: delta Rhóny byla koneckonců místem, kde se narodil, vyrostl a poprvé chodil na univerzitu, zatímco na jihozápadě Francie strávil velkou část svého pracovního života.

IX. 73

Turban modrý ve Foix čas stráví.

Než Saturn se vrátí, ztratí vládu svou.

Turban bílý Turky pustí z hlavy.

Slunce, Mars a Merkur ve Vodnáři jsou.


Pomocí přibližného astrologického datování, jež - pokud vím -dosud nebylo uspokojivě rozšifrováno, naznačuje Nostradamus, že okupace jihozápadu Francie nájezdníky nepotrvá delší dobu, než je doba oběhu nešťastné planety Saturn kolem Slunce - tzn. přibližně dvacet devět a půl roku. A protože na jiném místě Nostradamus datuje konec asiatského konfliktu do doby ne pozdější než je rok 2044, mohl by nám samotný tento odkaz případně zařadit dobu invaze na jihozápad nejpozději do roku 2014 a možná i o mnoho dříve. Oni dva vůdcové se zdají být místními veliteli dvou znepřátelených stran.

//. 2

Modrý vůdce bílému ublíží,

Francie k oběma dohraje dál

V oprátce Velký z ráhna pak shlíží,

Jakmile zajatců zmocní se Král.


V tomto podivně spletitém čtyřverší podává Nostradamus dalších několik detailů o boji mezi oněmi vůdci - i když to, který z nich (pokud vůbec některý) je "Velký" a který "Král", je něčím, na co bezpochyby přijdou až zraky jejich současníků. "Zajatci" se zdají být vězni Velkého, kterých se Král zmocní.

IX. 10

Když medvědicí schváceno bude,

Zemře dítě jeptišky a mnicha.

U Foix, Pamiers armáda všude.

Carcassonne válku s Toulouse rozdmýchá.


Podivná událost v prvních dvou řádcích se zdá mít čistě lokální význam. Ve druhých dvou řádcích však válka pokračuje, když nájezdníci podle všeho naverbují místní jednotky z oblasti Carcassonne, aby zaútočili na Toulouse.

///. 92

Když světa konec blíží se tiše,

Saturn zas přichází zlu průchod dát.

Východní kmeny zmocní se říše;

Oko Narbonne jestřáb vyklovne snad.


Jak se zdá, Nostradamus zde naznačuje, že invaze do Francie z jihozápadu poslouží jako včasné varování před konečným příchodem Tisícileté říše v devětadvacátém století. Jinými slovy ji Nostradamus vidí jako "znamení doby" či jako jednu z nevyhnutelných předzvěstí příchodu Tisícileté říše, jakkoliv je vzdálená v čase. Pak se však totéž dá říci o většině jeho předpovědí pro naši budoucnost. V daném případě předpovídá konečné vítězství nájezdníků, které označuje jako "Brodes" - což je dvojznačný termín; je zároveň hanlivým starofrancouzským výrazem pro "bezcenné lidi s tmavou kůží" a provensálským výrazem pro bývalé Allobrogy, alpský (a tudíž "východní") kmen, jenž byl v antických dobách v oblasti řeky Isére poražen Fabiem Maximem (jak ve své knize Historie Provence podotýká Nostradamův syn César). Jinak řečeno, Nostradamus zde jako vždy přikládá přicházejícím nájezdníkům jméno podle názvu území, které právě dobyli. Jak se zdá, přeměnili obránci město Narbonne během úvodních fází tažení v jakési regionální velitelství: "oko" nemusí být ničím více než radarovým zařízením - tedy pouhým systémem kontroly a pozorování, jakým nutně disponuje jakékoliv velitelství.

VI. 56

Hrozná vojska z Narbonne zastraší Západ.

Město Perpignan pak prázdnotou zeje,

Když Narbonne slepé ve tmě bude tápat.

Barcelony útok, moře se chvěje.


Zdá se, že jakmile bude dobyto město Narbonne, začnou nájezdníci řádit na jihozápadě. Nostradamus se zde znovu zmiňuje o "oslepení" Narbonne, jako by bylo přerušeno komunikační spojení. Možná je pravděpodobnější, že má na mysli prosté "zlikvidování" města. Přesná role Barcelony je nejasná, avšak zdá se, že byla nájezdníky přeměněna v jakousi významnou útočnou základnu.

VI. 64

Barcelona dohod nesplní svých,

Ti, jež je přijmou, zklamáni budou.

Po bojích mořských i suchozemských,

Barcelonští flotilu dobudou.


Barcelonským silám se nyní podaří zmocnit se zbytků francouzské flotily, přičemž se nezastaví před žádnou zradou, aby dosáhli svých cílů. Zřejmě flotilu překvapí v jejím kotvišti.

VIII. 22

Coursan, Narbonne, varujte Perpignan,

Neb zrada čeká jeho povstání.

S tím nespokojí však se rudý klan:

Šedý vrah k vám se ze vzduchu sklání.


Zdá se, že ve třech dobytých městech nyní dojde k revoltě. V duchu čtyřverší V. 96 Nostradamus odchází od tématu a před revoltou varuje, když dokonce - v neobvyklém posledním řádku - popisuje střelu, jež zřejmě proti nim bude na odplatu odpálena. Ve třetím řádku se nám nabízí důvěrně známý interpretační klíč. Ve francouzském originále se Nostradamus zmiňuje o okupačních úřadech, které operují z "rudého města": při absenci jakéhokoliv názvu místa se tudíž zdá rozumné předpokládat, že ani zde nespojuje nájezdníky pouze s muslimským náboženstvím, ale i s rudou barvou. To však nemusí nutně znamenat, že jde o komunisty (jak vykladači po léta lehkovážně předpokládali): mohlo by jít pouze o odkaz na "růži", se kterou Nostradamus, jak se zdá, také nájezdníky spojuje (viz čtyřverší V 96 a II. 97).

/. 73

Persie Tunis a Alžír posílá

Na pěti frontách k útoku do Francie.

Loďstvo Leon, Barcelona, Sevilla

Nepodrží si na přání Itálie.


Zatímco nejvyšší asiatské velení nadále řídí celé tažení ze Středního východu, velitelé front mají stále větší tendenci se mezi sebou hašteřit. Okupační režim v Itálii žárlí na poslední námořní úspěchy Barcelony a požaduje podíl na kořisti. Oněch "pět front" uvedených ve druhém řádku slouží jako užitečné potvrzení naší dosavadní analýzy: jak se zdá, byla Francie napadena podél pobřeží Riviéry, přes Alpy, přes Pyreneje a z moře přes přístavy Marseille a Agde. Je dosti zajímavé, že zde není žádný náznak samostatné invaze ze severovýchodu.

IX. 52

Jedna strana mír, druhá válku spatří,

Perzekuce nevídané dosud.

Krev na zemi: plačte, sestry a bratři!

Celou Francii váš potká osud.


Věci se mají tak, že Francie je jako již dříve ze dvou stran utiskována dvěma armádami - z jedné strany armádou na jihu a jihovýchodě, která má nyní sklon zklidnit se v jakousi mírovou okupaci země, a z druhé strany armádou na jihozápadě, jež je se stále větší brutalitou na válečné stezce. Poslední řádek naznačuje, že právě jihozápadní armáda se nyní rozšíří po celé Francii.

VI. 98

Běda Languedocským tak trýzněným,

Město jejich poskvrněno bude.

Chrámy jejich zcela vyplení jim,

Řeky jejich od krve jsou rudé.


Teror se začíná rozšiřovat na sever a na západ. Protože původní text konkrétně uvádí dvě řeky, nabízí se identifikace s městem Toulouse (jež leží na soutoku Canal du Midi a řeky Garonne), což naznačuje trvalý důraz na jihozápad. Mezitím se nájezdníci, bezpochyby povzbuzeni a posíleni svou novou vzdušnou zbraní, snaží probít se přes různé řeky, jichž obránci ze severu doposud používají jako obranných linií.

XII. 71

Příliv zla mohou řeky zbrzdit snad,

Však zkrocen nebude zloby plamen.

Francií rychle zvěst se bude hnát:

S domem, chrámem i statkem je amen.


Nostradamus zde jen potvrzuje jak obrannou strategii, tak i její relativní neúspěch.

IV. 43

Války na nebi slyšet je vřava.

Od nepřátel všeho, co v církvi vzklíčí.

Cílem jim zánik svatého práva.

Věrné pak válka osudná zničí.


Zdá se, že cílem jihozápadních nájezdníků bude zejména zničení křesťanské církve a všeho, co k ní patří.

VI. 9

Skandály v kostelích budou se dít,

Však medaile za ně raženy jsou -

Za tak hodné chvály budou je mít.

Pak konec však čeká strast ohromnou.


Protináboženská kampaň bude pokračovat s téměř sadistickým zápalem.

/. 96

Církve a sekty z rozmaru změní

Ten, jenž pochodeň měl v rukou svých mít.

Než lidi, to spíš spálí kamení,

Když po řeči lepé získá zpět cit.


Přinejmenším jeden z vůdců invaze však není k prosbám zcela hluchý. Asiatská obdoba Thomase Cromwella za vlády Jindřicha VIII. se dá přesvědčit, aby omezila své ničivé aktivity (z nichž jsem vybral pouze "podpalování") na náboženské budovy a aby neobětovala lidi uvnitř.

/. 46

V Auch, Lectoure, Mirande s pauzou ne značnou,

Z nebe oheň poprsí po noci tři,

Příčinou úžasnou a zázračnou.

Pak zem se zachvěje krátce s prudkostí.


Tato předpověď se zřejmě týká hlavně Departementu Gers v jihozápadní Francii. Není však jasné, zda ono zemětřesení (ať už je přírodního či jiného původu) bude čistě místního významu. "Úžasná a zázračná" příčina vzdušného ohně znovu naznačuje přítomnost nějaké lidské činnosti, ať již vojenské, vědecké či technologické. Nejzjevnějším kandidátem jsou nepochybně africké invazní síly, které ze Španělska nadále táhnou do jihozápadní Francie.

IX. 51

Na odbojáře rudí zaútočí,

Ušetřena není země ani píď.

Ti však necouvnou, byť smrt mají v očích,

Krom jediného, jenž zničí jejich síť.


Hromadný odpor nicméně pokračuje, byť tentokráte v ilegalitě. Jak se však v podobných odbojových skupinách často stává, vždy se najde někdo, kdo je připraven zradit své spolukonspirátory. Všimněte si, jak Nostradamus znovu popisuje okupační představitele na jihozápadě jako "rudé".

VIII. 2

V Condom, Auch a všude kolem Mirande,

Oheň vidím, jenž z oblohy spadne.

Slunce a Mars ve Lvu: bouře v Marmande,

Pak obranná zeď u Garonne padne.


Zdá se, že jde o dále rozvinuté čtyřverší I. 46. Tentokráte je přidáno i astrologické datování. Města, jež jsou terčem, opět všechna leží v Departement Gers na jihozápadě Francie nebo v jeho blízkosti, a tudíž by uvedené jevy mohly být dílem asijských nájezdníků. Zvláštní detail týkající se pádu zdi v oblasti řeky Garonne se může týkat konečného prolomení místních francouzských obranných linií: obránci se zjevně pokusí učinit z této řeky či některého z jejích přítoků hlavní obrannou linii, jak naznačuje i čtyřverší XII. 71.

II. 91

S východem slunce oheň se objeví,

Hřmot a zář budou na sever se hnát:

Těm uvnitř kruhu křik a smrt se zjeví,

Plamen války provází smrt a hlad.


I zde spouští fenomén "ohně z nebes" až příliš snadno knoflík "jaderného útoku" v myslích vykladačů, když se cizácká zteč neochvějně šíří na sever. Zdá se však, že onen "kruh" je popsán dosti přesně na to, aby naznačoval něco až chirurgicky přesného. Jinými slovy by zmíněná věc mohla být něčím, co je příbuzné laseru - ačkoliv všechny takové dohady jsou samozřejmě mimořádně riskantní, jak vysvětluje první a druhý zákon proroctví.

VI. 97

V šířce čtyřicet pět nebe hoří:

Do velké Villeneuve oheň se vplíží.

Dlouhou chvíli v plameny se noří,

Když s Normany meče oni zkříží.


Ještě jednou se Nostradamus vrací k děsivému fenoménu ohně z nebe. Tentokráte naznačuje, že se oheň přemístí severně do oblasti čtyřicáté páté rovnoběžky, a zároveň konkrétně uvádí, že jeho hlavním terčem bude blíže nespecifikované grand cité neufue. Vykladači, kteří veřejnost děsili obrazem celosvětové nukleární katastrofy, jakožto důsledku třetí světové války, jsou až příliš náchylní k tomu zajistit, aby ono "nové město" (a tudíž se vší pravděpodobností město s výrazem "nový" ve svém názvu) bylo konkrétně uvedeno. A naznačují tedy, že jde o Ženevu, New York a dokonce i o rozhodně nikoliv "novou" Paříž. Ve skutečnosti však Ženeva leží u čtyřicáté šesté a nikoliv čtyřicáté páté rovnoběžky, a ani New York a Paříž jí nejsou nijak blízko. Různé Villanuevy ve Španělsku leží ještě dál. Villeneuve severozápadně od Avignonu je již lepším kandidátem, avšak leží na nesprávné rovnoběžce (čtyřicáté čtvrté) - a Nostradamus zajisté věděl, o čem mluví. Villanova ďAsti jižně od Turína leží sice na správné rovnoběžce, avšak tam by přicházel v úvahu spíše boj mezi Východem a Západem nežli mezi Severem a Jihem. Naopak město Villeneuve-sur-Lot v jihozápadní Francii vyhovuje naprosto perfektně. Leží severně od řeky Garonne v oblasti čtyřicátého pátého stupně (jeho zeměpisná šířka je asi čtyřicet čtyři a půl stupně). Je pravda, že město není obzvlášť "velké", avšak je o mnoho větší než Villanova ďAsti: navíc má Nostradamus sklon nakládat se slovem grand dosti velkoryse, víceméně jako s určitou formou básnické vycpávky - vlastně existuje jen pozoruhodně málo čtyřverší, v nichž by se tento výraz alespoň jednou nevyskytoval. Město je tedy evidentně ohniskem bitvy mezi nájezdníky z jihu a bránícími se seveřany či Normany, jak je zde Nostradamus nazývá.

VI. 34

Velkého vůdce bolestně zraní

Důvtipný stroj na oheň létavý.

V jeho řadách pak vznikne povstání,

Jež o naději všechny připraví.


Ačkoliv je předpověď nekonkrétní z hlediska místa i času, zdá se, že se sem hodí. Jak se zdá, je nebeský oheň opravdu lidského původu, ačkoliv nenapáchá o nic více škod než ztráta morálky v řadách obránců.

/. 87

Ze středu světa ohně se valí:

Zem kolem Villeneuve otřásat se bude.

Dlouho ve válce dvě mocné skály,

S Arethusou nový tok barvy rudé.


V okolí Villeneuve pokračuje bitva a obě strany zůstanou po určitou chvíli nehybné doslova jako skály. Avšak s pomocí své nové ohnivé zbraně - zjevně nějakým způsobem řízené ze Středního východu - se nájezdníkům nakonec podaří prodrat se na sever přes řeku Lot, přičemž stejně jako v předchozím případě řeky Garonne se i její vody obarví krví. Arethusa, jedna z Hesperidek, dcer bohyně Noci, byla také bohyní Přírodních pramenů. Nostradamus ve druhé polovině čtyřverší opět aplikuje myšlenku z poloviny první (slovo "nový" ve výrazu Villeneuve, tj. "Nové Město").

///.12

Ebro, Tevere, Tagus, Rhóna, Pád,

Jezero Ženevské, Arezzoské.

Tam z Bordeaux, Toulouse vůdce budou hnát,

Když válka za kořist bere si své.


Hlavním bojištěm se nyní stává válka v jihozápadní Francii. Dopadení vůdcové měst na řece Garonne jsou zajati a jako "lidská válečná kořist" transportováni do Portugalska, Španělska, jihovýchodní Francie, Itálie či Švýcarska, kde je s nimi hanebně zacházeno.

IV 47

Až lítý Maur svou rukou od krve

Na celou zem sešle oheň, meč, luk,

Lid zděsí se, když spatří poprvé

Viset své vůdce za nohy a krk.


Jiní jsou pak, jak se zdá, pro výstrahu veřejně oběšeni. Zbraně konkrétně uvedené ve druhém řádku nemusí být brány tak doslova: jedná se pouze o standardní zbraně Nostradamovy doby, stejně jako jsou pušky a kulomety zbraněmi doby naší.

IV. 76

Ty z Agenu pak lidé z Perigord

Poštvou k Rhóně a málem až za ni.

Gaskoňců přítel, jenž drží s Bigorre,

Církev zradí, než skončí kázání.


Nájezdníci z Afriky (byť jsou neustále napadáni evropskými jednotkami ze severu) začnou postupovat z jihozápadu Francie, přičemž nejprve okupují celé pobřeží Středozemního moře až po řeku Rhóne, kde se zřejmě o něco dříve zastavily jejich asiatské protějšky. Je však obtížné rozluštit poslední dva řádky více než jen konstatováním, že tažení bude rychlé.

V. 98

Sucho tak strašné ke konci Raka

Na čtyřiceti osmi stupních šíře,

Že ryby budou z vřících vod skákat,

Béarn, Bigorre spáleny ve značné míře.


Ohnivý scénář pokračuje a tentokrát bude sahat až daleko na sever k řece Loiře u města Orleans. Možná, že když se nyní nájezdníci derou dále na sever, učiní obránci z této řeky svou nouzovou obrannou linii. Na jihu při úpatí Pyrenejí je účinek ohně na životní prostředí již nyní děsivý. Jak se zdá, datuje Nostradamus tento nový vývoj událostí na konec července.

IV. 46

Sílu masy jsi-li dobře opevněn,

Však pozor, Ó Tours, blízko zkáza tvá.

Londýn nezklame tě skrz Nantes a Rennes.

Nevycházejte, když déšť přijít má.


Dále v údolí řeky Loiry dojde i k útoku na město Tours; to je však ze všech stran, kromě východu, chráněno řekami Loiře a Cher, a má tak dobrou šanci útoku odolat. Město Rennes na severozápadě očividně slouží obráncům jako hlavní stan této oblasti, zatímco město Nantes má na bitevním poli své vlastní jednotky. Také Britové, kteří cítí rostoucí hrozbu pro vlastní pobřeží, začínají ve válce konečně sehrávat aktivnější roli. Čtvrtý řádek však věstí dosti ponurý vývoj událostí: jak se zdá, útočníci se ve své frustraci znovu v této oblasti uchýlí k něčemu, co vypadá jako pozoruhodná chemická či bakteriologická válka.

VI. 44

U Nantes duha vidět bude za tmy.

Námořním uměním déšť se přivodí.

Loďstvo potopeno: netvor statný

Z kance a medvěda v Sasku se zrodí.


Toto je jedno z fantasknějších Nostradamových čtyřverší, bezpochyby však má stejně racionální vysvětlení jako všechna ostatní. Při pokusu nájezdníků překročit Loiru použije nepřátelské námořnictvo jakési znepokojivé technologické magie. Zdá se, že je řeč o stejném zhoubném "dešti" jako ve čtyřverší předchozím. Nemohu tvrdit, kým nebo čím by mohl být onen "netvor": někteří vykladači se domnívají, že by mohl mít něco společného se znovunarozením sjednoceného Německa coby důsledku spolupráce Ruska a Západu - neodvažuji se však tvrdit, kdo by pak představoval kance.

IV. 74

Od jezera Lemon, od řek Eure a Sarthe,

Všichni jdou čelit hrozbě z Aquitaine.

I Švýcaři s Němci sehrají svůj part,

Přesto však padnou, tak jako ti z Maine.


Objevují se známky toho, že i severnější obranná linie má padnout. Vždyť kromě Švýcarů pocházejí všichni obránci z území severně od Loiry.

V. 85

Mezi Švýcary a Šváby se stáhnou,

K boji proti rojům připraví se,

Jak kobylky mořské tábor obsáhnou:

Ženevských selhání odhalí se.


Je zřejmé, že námořní aktivity či kobylky se na jihovýchodní Německo, ani na samotné Švýcarsko příliš nehodí. Protože se však v předchozím čtyřverší uvádí, že Švýcaři budou po boku svých spojenců bojovat v severní Francii - zřejmě aby bránili obrannou linii Loiry, - zdá se, že onen "tábor" leží v oblasti St. Nazaire, jež se rozkládá na severním pobřeží Francie při ústí této řeky. Švýcaři se však evidentně neukáží být příliš bojeschopnými. Pokud jde o "kobylky a jim podobné", o nichž je řeč ve třetím řádku původního textu, zdá se, že Nostradamus zde tohoto obrazu znovu použil k popisu rojících se nájezdníků (nebo možná jejich helikoptér), stejně jako ve čtyřverší IV. 48.

//. 64

Ženevské čeká hladem souzení,

Když i poslední naděje zmizí.

Moc Cévennes bude blízko zhroucení:

Žádná loď v přístav nevpluje cizí.


Zmínka o flotile a přístavu znovu naznačuje, že Švýcaři bojují někde daleko od své vlasti. Podobně jako u předchozího čtyřverší se znovu nabízí řeka Loiře. Jednotky z Cévennes na jihu Francie evidentně také provádějí svou skutečně poslední vojenskou akci. Podle geografie se opravdu zdá, že tyto dvě armády odpovídají za obranu dolního toku řeky. Člověk má silný dojem, že z města Nantes očekávají přísun zásob, avšak blokáda tohoto přístavu nájezdníky způsobí jejich skutečnou bezmocnost.

/. 20

Tours, Blois, Remeš, Angers, Nantes, Orleans,

Tam ke změně hluboké vše spěje:

Cizáci kolem rozbijí svůj stan.

Střely drtí Rennes: země se chvěje.


Severní obranná linie tedy padne stejně jako před ní linie jižní a celá severní Francie se otevře rojícím se nájezdníkům. Městu Rennes, regionálnímu velitelství obránců, se dostane zvláštního zacházení, když v něm i poblíž St. Nazaire nastane mohutné bombardování za použití něčeho, co Nostradamus nemohl v šestnáctém století nazvat nijak jinak než "oštěpy" či "šípy".

X. 7

Až v Nancy rozpoutá válku řádnou,

Řek prohlásí: "Já jsem tu pánem, já."

Méty zlomí se a brzy padnou.

Ať střízliv, či ne, Londýn starost má.


Východní křídlo asiatské invaze se zřejmě připojí k jednotkám postupujícím ze Švýcarska podél západního břehu Rýna severně směrem do Belgie a stejně rychle se bude probíjet přes města Nancy a Méty směrem na sever. Velet mu bude tentýž mocný makedonský velitel, se kterým jsme se při různých příležitostech několikrát setkali již dříve. Když Britové uvidí, jak se vlna invaze žene směrem ke kanálu La Manche, začnou přirozeně bít na poplach: zdá se, že ani alkohol neučiní jejich vyhlídky růžovějšími.

IX. 19

Uvnitř listnatého lesa v Mayenne,

Když Slunce ve Lvu, bouře se strhne.

Levobočka mocného pána z Maine

Toho dne zbraň ve Fougčres roztrhne.


Léto zastihne nepřátelské síly, jak se probíjejí také do severozápadní Francie a blíží se k hranicím Bretaně - přičemž stále rozmisťují svou vzdušnou ohnivou zbraň. Obránci jsou stále deprimováni a jeden z jejich velitelů je zabit (ať již je jeho rodinný původ jakýkoliv).

///. 18

Po dlouhém dešti mléko k zemi padá:

Víc toho z nebe, Remeši, nesklidíš.

Jak strašným konfliktem zem kolem strádá!

Otec ni syn ni král netroufnou si blíž.


Zdá se, že v Remeši zatím dochází k něčemu ponuřejšímu -pozoruhodným způsobem to připomíná nové vypuknutí chemické či bakteriologické války. Není divu, že k bojům dochází výlučně mimo toto město a že se k němu nikdo neodvažuje přiblížit.

V. 30

Kol města mocného oddíly sílí,

Jimž domovem každé město i statek,

Aby na Paříž za Řím udeřili.

Na mostě ohromná spoušť je a zmatek.


Paříž je nyní obklopena ze tří stran a nevyhnutelně se stává dalším cílem nájezdníků. Ti ji možná považují za svou takřka poslední kořist. Francouzi jsou přirozeně odhodláni odolávat až do úplného konce, a tak budou mosty nad Seinou svědky těžkých bojů, zvláště když se někteří z obránců pokusí v srdci města na ile de la Cité o symbolickou obranu posledního zákopu.

IX. 56

Za Goussonville houdanští porazeni,

Skytským přenechají standartu svou.

Víru jich přes tisíc svou ihned změní,

Ať vůdce ke sloupům nepřivážou.


Armáda kolem Paříže naplno ustupuje a utlačovaný francouzský lid (tedy ti, jež z něj ještě zbyli) je okamžitě přinucen přísahat na věrnost islámu: jak Goussonville, tak Houdan leží západně od Paříže.

V. 43

Zničit vší kněžstvo, tak zní další plán,

V Itálii, Francii, Španělech.

U Rýna Kolín k smrti utýrán,

Když již hord mohučských slyšet je dech.


Tažení pokračuje a nájezdníci učiní další pokus vyhladit v okupovaných zemích křesťanství. Kromě Provensálska se původní text zmiňuje konkrétně také o Neapoli, Sicílii, Sées a Pons - což jsou symboly kontinentální Itálie, ostrovní Itálie, Francie a Španělska. Zároveň východní křídlo nájezdníků pokračuje z Mohuče v tažení na sever podél západního břehu Rýna, v této fázi jej však patrně nepřekročí a neprovede tak nájezd do srdce Německa.

IV. 19

Rouen v obležení vojsk italských,

Ta vstupu do něj zcela zabrání.

Hranice Flander, města Gent, Lutych

Zpustoší tvrdě, bez slitování.


Jak se centrální fronta přesunuje na sever do města Rouen, pravé křídlo invaze se probíjí směrem k belgické hranici. Ve třetím řádku je však náznak toho, že postup se nedostane příliš daleko za tento bod, obzvláště v dosti snadno bránitelném terénu ardénského pohoří.

V. 13

Pán i Říma ve zlosti vzteklém žáru

Na Belgii pošle hordy arabské:

Z Maďarska až k mysu Gibraltaru,

Však obránci je ženou ze země své.


Skutečně, na konci dlouhého tunelu se začíná objevovat světlo. Zdá se, že oddílům obránců se nakonec zdaří průlom z Belgie a boj vyústí ve zvrácení úspěchů nájezdníků a v jejich konečné vyhnání z Evropy.

///. 49

Ó, Francie, jakých dočkáš se změn!

Tvá vláda cizím zemím se předá.

Zákony platit budou nové jen,

Rouen a Chartres ublíží ti, běda!


Zvrat však nastane až v budoucnu. Nejprve je třeba prožít si temno. Vždyť skutečně celá Francie padla do rukou nájezdníků, kteří zde promptně zavedli zcela nový způsob vlády. Země již není řízena z Paříže - snad proto, že město již není schopno tuto funkci vykonávat. Místo ní převezmou veškerou administrativu regionální centra jako Rouen a Chartres. Okupační režimy v těchto dvou městech se ukáží být obzvláště represivními a brutálními.

VII. 34

V zármutku Francie schne a hyne,

Lehkovážnost má se hloupostí zvát.

Nejsou chléb, sůl ani věci jiné:

Vůdcové v zajetí: zima a hlad.


Výsledkem je bída a strádání. Válka a okupace přináší celé Francii své obvyklé důsledky.

IX. 55

Až na západě utichne hřmot zbraní,

Jen po roce přijde nákaza tam.

Ve Francii nikoho neuchrání

Hermes, Mars, ba ani Jupiter sám.


Toto čtyřverší je vykladači obvykle aplikováno na období první světové války a na ničivou epidemii chřipky, jež během závěrečných fází tohoto konfliktu zabila okolo dvaceti miliónů lidí. Tento výklad však nesouhlasí ani geograficky, ani chronologicky. Z Nostradamova hlediska byla válka na východě, a nikoliv na západě a epidemie propukla během posledního roku války, a nikoliv po něm. V důsledku toho by měla být tato předpověď spojována s budoucím asiatským tažením, jež započne na jihozápadě Francie. Naznačuje se v ní, že Francie nebude stížená pouze bídou, nýbrž také chorobou, a to do takové míry, že se téměř vylidní. Poslední řádek možná naznačuje, že její důsledky nedokáže zmírnit ani lékařský zákrok (Hermes) ani vojenská akce - ať již pozemní (Mars) či letecká (Jupiter). Není zřejmé, zda ona "nákaza" je přirozená, nebo zda je výsledkem promyšlené chemické či biologické války.

VI. 43

Dlouho v té zemi lidé nežijí,

Přes níž řeka Marne a Seina teče.

Armády šilhají po Anglii,

Hloupě věříce v úspěch své zteče.


Když se nyní nájezdníci přesunuli na sever do Normandie a zpustošenou ji opustili, otevírá se před nimi Anglie. Nostradamus její obránce (les gardes) varuje před myšlenkou, že se jim podaří zatlačit asiatské hordy zpět poté, co je na své území jednou pustili. Zdá se, že po předchozích ságách italské a francouzské apatie a nekompetentnosti se Britové poučí a uvážlivě nasadí své letecké a námořní síly, aby útočníky odrazili dříve, než se dostanou na pobřeží, a mezitím snad podniknou naléhavé kroky, aby našli mocné spojence v zahraničí, jak to učinili ve druhé světové válce. Ze zřejmých důvodů bude potřeba zaplavit či dokonce vyhodit do vzduchu tunel pod kanálem La Manche. V jistém ohledu se na tuto situaci více hodí i šestiverší 54, jež je všeobecně aplikováno na období druhé světové války. Anglie i Flandry by tedy mohly být po dlouhou dobu vystaveny leteckému bombardování.

V. 71

Se vztekem toho, kdo na příliv čeká,

Vojsko celé překypuje a vře.

Sedmnáct vůdců v člunech nese řeka:

Příliš dlouho rozkaz po Rhóně jde.


Pokud se toto čtyřverší netýká dřívějších pokusů o invazi, jako byla invaze Napoleonova či Hitlerova, pak se zdá, že Asiaté skutečně v severní Francii připravují invazní flotilu a pouze čekají na rozkaz k útoku na jižní pobřeží Anglie. Příkaz však bohužel dorazí z jihu příliš pozdě a klíčový okamžik je tak propásnut.

II. 68

Sever ohromným zápalem hoří,

Ostrova zase se obnoví síla.

Dokořán dveře budou na moři.

Londýnem otřese první flotila.


V důsledku toho se britským obráncům a jejich spojencům dostane jak užitečného šoku, tak i skvělé příležitosti sebrat a zkonsolidovat své síly.

///. 71

Co nevidět ostrov v oblezení

Proti cizákům silný bude stát.

Jinde umírají poražení,

Když strašlivý předtím poznají hlad.


Toto čtyřverší - v jistém smyslu rovněž připomínající druhou světovou válku - naznačuje, že věci se nyní budou vyvíjet podle podobného schématu jako ve válce minulé a historie se v důsledku toho bude opakovat, o čemž byl Nostradamus ostatně vždy přesvědčen. Británie tak má zřejmě nakonec znovu posloužit jako odrazový můstek pro mohutný protiútok.


Prokračování

 

Copyright © 2018 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.