Kdo je Online

Právě přítomno: 434 hostů a žádný člen

3304720
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
490
1815
8220
2074758
41948
88338
3304720

Your IP: 34.204.194.190
2019-09-19 05:13

 

 

 

Hrozí nám přepólování Země?

 

 

 

Nyní je to naprostá samozřejmost - červená ručička kompasu vždy ukazuje na sever. Je to jedna z mála jistot, na kterou jsme ochotni vsadit, byť ji v běžném životě moc nevyužíváme. Jenže to je omyl! Polarita magnetického pole je pro nás velmi důležitá, stejně jako pro všechny živé organismy na Zemi. Její neměnnost je podle nových zjištění pouhým mýtem. Na co se máme připravit, má-li nastat prohození zemských pólů?

 



Nejde jen o to, že díky magnetickému poli a kompasu víme, kde je sever a můžeme se tak správně orientovat, ale nejnovější výzkumy ukazují, že se podle těchto siločar řídí i někteří živočichové. Avšak nejdůležitější vlastností magnetického pole je ochrana naší planety před škodlivými vlivy vesmírného prostředí. Pokud přijdeme o tento účinný štít, budeme dáni všanc smrtícímu proudu nabitých částic vylétajících ze Slunce! Problém je v tom, že intenzita tohoto ochranného pole kolísá. Dokonce se jednou za čas oba póly prohodí. Co taková změna obnáší? Nikdo to neví, protože z doby posledního přepólování neexistují žádná svědectví. A ani vědci si nejsou úplně jistí, jak bude přepólování planety vlastně probíhat. Některá měření navíc ukazují, že by k tomu mohlo dojít už poměrně brzo! Máme se tedy připravit na nejhorší?

 

 

A přece se točí!

 

Jak magnetické pole vlastně vzniká? V případě Země je jeho zdrojem žhavé jádro skládající se ze dvou částí. Tvoří jej pevný střed, kolem něhož teče žhavý obal, mající teplotu až 4000 stupňů Celsia (to je téměř třikrát více, než je potřeba k roztavení železa – pozn. red.). Funguje na podobném principu jako dynamo u kola, ale indukuje se tím magnetické pole. To sahá daleko za hranice atmosféry planety a úspěšně cloní proud nebezpečných slunečních částic. Magnetické pole naší planetu neobepíná v přesném kruhu, ale jedná se o hodně protaženou elipsu. Směrem ke Slunci dosahuje vzdálenosti jen 60 000 kilometrů (tedy asi pět průměrů Země – pozn. red.), protože je deformováno slunečním větrem. Na druhé straně však jde daleko až za oběžnou dráhu Měsíce (ten obíhá ve vzdálenosti 348 400 kilometrů – pozn. red.). Lidé mají velké štěstí, že žijí na Zemi, která má tak silnou magnetickou ochranu. Co by se ale stalo, kdyby ji neměla? A jak snadno o ni může přijít?

 

 

Varování z Marsu

 

Magnetosféru má mnoho vesmírných těles, ale jen málokteré ji má tak silnou, jako Země. Ve sluneční soustavě je na tom naše planeta nejlépe, i když v minulosti to nemuselo platit vždy. Tak třeba Mars dnes obklopuje velmi slabé pole, jehož ochranné vlastnosti jsou takřka nulové. Měření sondy Mars Global Surveyor před deseti lety ale odhaluje, že dříve to mohlo být jiné! Její magnetometry ukazují zbytky silného magnetického pole v nejstarších horninách. Jde o zcela nový pohled na rudou planetu, která se kdysi zřejmě hodně podobala naší Zemi. Tedy až do doby, než záhadně přišla o své silné magnetické pole. Co zastavilo magnetické „dynamo“ rotující v nitru Marsu? Možná za to může srážka s nějakým větším asteroidem. Na nechráněnou planetu pak začínají dopadat smrtící částice slunečního větru. Mohly zahubit i případné zárodky počínajícího života?

 

 

Tady už jde o život

 

Právě silné záření na povrchu Marsu značně komplikuje případnou misi pozemšťanů. Z nových dat získaných sondou Mars Odyssey totiž vyplývá, že na oběžné dráze kolem Marsu je 2,5krát vyšší úroveň záření, než ve stejné výšce nad Zemí. Přesahuje maximální limity pro bezpečný pobyt, které stanovil americký Úřad pro letectví a vesmír (NASA). Lze to sice řešit lepší ochranou kosmonautů, ale nesmělo by dojít k mimořádné aktivitě Slunce. V takovém případě by šlo posádce kosmické lodi skutečně o život. Je Mars příkladem toho, co se s planetou stane, když ji nebude chránit neviditelné magnetické pole? K podobnému zjištění můžeme dojít i v případě Venuše. Také tato planeta už nemá dostatečně silné magnetické pole. Zřejmě díky tomu mohl sluneční vítr dopadající na povrch planety rozložit zdejší zásoby vody na vodík a kyslík, a proto se zde takřka žádná voda nenachází. Přitom podle některých odhadů bývalo na této planetě stejné množství vody jako dnes na Zemi! Analýza atmosféry tuto teorii potvrzuje. Může se něco podobného opakovat také na Zemi?

 


Vysušená Země

 

„V minulosti planety existovaly geomagneticky stabilní údobí po dlouhé milióny let, ale stalo se, že se polarita během miliónu let změnila několikrát po sobě,“ tvrdí například současný geofyzik Yves Gallet z pařížského Institutu zemské fyziky. Těžko říci, co přepólování naší planety vlastně vyvolává. Podle názorů některých odborníků za tím může být změna proudění žhavé hmoty v zemském jádru. Zřejmě to v dlouhé historii planety není nic neobvyklého. Je prý ale otázkou, jak takové přepólování vlastně probíhá a jaký má vliv na obyvatele planety. Méně optimističtí vědci se domnívají, že za pěti velkými vlnami vymírání živočichů v minulosti Země nestojí pády meteoritů, ale právě změny magnetického pole Země. Dochází k tomu v jediném krátkém okamžiku a pouze se prohodí polarita pólů, nebo celý proces nějaký čas trvá? Budeme se po tu dobu škvařit sluneční radiací?

 

 

Zblázní se nám přístroje?

 

Při předchozích přepólováních planety ji ještě neobývala vyspělá civilizace, jako nyní. Lidé jsou dnes zcela v područí různých přístrojů a satelitních technologií. A právě družice to schytají zřejmě nejdříve, protože jsou na oběžné dráze tomuto záření hned na ráně. Ostatně to není nic nového. Zvýšená sluneční aktivita už dokázala „sundat“ z oběžné dráhy nejeden satelit. Pokud by neexistovalo magnetické pole, úder slunečního větru by byl o to silnější. Satelity by z oběžné dráhy zřejmě padaly jako přezrálé švestky ze stromu. Bez signálu z družic nebudeme znát přesnou polohu, protože většina přístrojů, včetně těch leteckých, právě z něho určuje zeměpisné souřadnice. Takový výpadek možná způsobí i rozpad telekomunikačních sítí. Potom by patrně všude nastal chaos.

 

 

Peklo na nebi i na Zemi

 

Zřejmě se zvýší úroveň kosmického záření i u samotného povrchu planety. „Magnetické pole nás totiž chrání i před slunečním větrem, částicemi o menších rychlostech, protony a neutrony, které neustále vyletují ze Slunce a dostávají se k Zemi. Bez magnetického pole bychom byli jako bez deštníku při dešti,“ připouští v jednom rozhovoru současný český geofyzik Pavel Hejda z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky. O tom, že to na zemi zřejmě nebude žádný med, si můžeme udělat představu z následků ze silných slunečních bouří, jejichž energie prorazila funkční magnetický štít Země už v minulosti. Sluneční erupce údajně mohou třeba za to, že v roce 1989 zcela vypadla elektrická síť v kanadském Quebecku. Přes 6 milionů lidí se tehdy ocitá na 9 hodin bez elektřiny. Kolaps způsobuje obrovské škody a trvá dlouho, než se všechno vrátí do původních kolejí. Co by se stalo, pokud by došlo k celosvětovému energetickému výpadku?

 

 

Tajemství zvířecí navigace

 

A jaké dopady bude mít přepólování Země na zvířata? Nejnovější výzkumy vědců totiž ukazují, že mnoho živočichů se orientuje právě podle siločar magnetického pole. Takže pokud by je nezahubila zvýšena míra kosmického záření, budou mít obrovské potíže s orientací. Přitom ještě nedávno o této schopnosti zvířat neměl nikdo ani ponětí. Teprve až dva čeští vědci – Hynek Burda (*1952) a Jaroslav Červený (*1952)– dlouhodobým pozorováním docházejí k závěru, že se velká zvířata dokáží orientovat podle světových stran. Na různých lokalitách v Česku sledovali takřka 3000 jelenů a srn a zjistili, že většina z nich je nejčastěji otočena k severu. Mají zvířata ve svém těle nějaký orgán, fungující jako kompas? Zjištění českých badatelů možná přinese vysvětlení, jak se orientují tažní ptáci, ryby nebo jiná zvířata, když se vydávají na obrovské vzdálenosti. Co se stane, až se póly prohodí? Budou některé druhy vymírat jen proto, že nenajdou správnou cestu za teplem nebo potravou?

 

 

Přicházejí už první varování?

 

V poslední době se stále častěji objevují zprávy o velrybách uvízlých na mořských plážích. Také tito obrovští kytovci se při putování oceány zřejmě orientují podle siločar magnetického pole Země. Co když jeho poruchy mají na velryby vliv a proto končí na mělčině? Je snad četnost podobných případů důkazem toho, že ochranný štít Země již skutečně slábne? Poslední měření vědců něco takového potvrzují. Paleomagnetici při svém zkoumání starých hornin zjišťují, že se magnetické pole mění průměrně každých 300 tisíc let a v historii Země k tomu došlo až 200krát. K poslední výměně pólů podle vědců došlo před 700 tisíci lety, takže již nyní má přepólování velké zpoždění. Máme se začít připravovat na velké změny?

 

 

Pole slábne stále více!

 

Měření síly magnetického pole za posledních 150 let ukazují, že skutečně slábne! A nejde o nijak zanedbatelné hodnoty. Jen za tuto krátkou dobu prý poklesla jeho síla o 10% a zdá se, že se tento trend nyní ještě více zrychluje. Dalším varovným signálem může být pohyb magnetických pólů. Ty se totiž nepřekrývají s póly zeměpisnými, ale pohybují se v poměrně velké vzdálenosti od nich. Také tato rychlost se údajně stále zvyšuje. Polohu severního magnetického pólu poprvé měří v roce 1831 Brit James Clark Ross (1800 – 1862) a tehdy se nachází u západní části kanadského poloostrova Boothia. Další měření provádí až norský polární badatel Roald Amundsen (1872 – 1928) v roce 1904. Za tu dobu se pól posunul přibližně o 50 kilometrů směrem k Sibiři. V 90. letech minulého století je však rychlost pohybu pólu naměřena na 10 kilometrů za rok a v současnosti jsou to údajně již 4 kilometry ročně!

 

 

Magnetická díra

 

To ale stále ještě není všechno. Stejně jako existuje ozonová díra, existuje i v magnetickém poli anomálie v podobě místa zeslabení jeho intenzity, a to až o 30 procent! Nachází se na jihu Atlantického oceánu a dosahuje gigantických rozměrů. Má střed nad brazilským městem Rio de Janeiro, okraj na západě přesahuje chilské pobřeží a na východě dosahuje až k Africe. Geofyzik Pieter Kotzé z Geomagnetické observatoře v jihoafrickém Hermanususe domnívá, že je tato anomálie vyvolána rozkladem magnetického pole Země. Mohlo by za tím být nastartování zpětného chodu zemského „dynama“? Podle Kotzého vše nasvědčuje tomu, že se nacházíme v podobné fázi, která nastala už před 780 tisíci lety a předcházela zatím poslední inverzi (prohození pólů – pozn. red.). Znamená to tedy, že k přesmyku pólů může nyní dojít prakticky kdykoliv?

 

 

Jak dlouho ještě?

 

Francouzský geofyzik Yves Gallet se domnívá, že proces přepólování naší Země začal už před dvěma tisíci lety a skončí možná až za další dva tisíce let. Ne všichni vědci ale sdílejí podobně optimistický pohled a upozorňují na urychlení změn. Je dokonce možné, že by k tomu mohlo dojít už v polovině tohoto tisíciletí! Co se v ten okamžik stane, vlastně vůbec není jasné. Některé teorie počítají s tím, že během přepólování Země její magnetické pole zcela nezmizí. Možná budeme mít po nějakou dobu dokonce více pólů (něco podobného je možné sledovat v případě Slunce – pozn. red.). Jaké dopady by měla taková situace na pozemský život? Ohrozila by zvýšená míra kosmického záření pozemské organizmy, anebo by se na takou situaci dokázaly adaptovat? Mohl by pro lidstvo nastat konec světa?

 

Jan Zeman

 

Převzato ENIGMA

 

Převzato:  http://www.knihy-a.cz/

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.