Kdo je Online

Právě přítomno: 86 hostů a žádný člen

3484637
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
468
2512
22743
2223473
57388
88344
3484637

Your IP: 34.237.51.35
2019-11-17 06:04

 

 

 

 

Děsivé chemické katastrofy:

 

Lidi se mění v oživlé mrtvoly

 

 

 

 

 

Podivné křeče postihnou i kočky a psy

 

Na chodbě nemocnice, která patří japonské chemičce Chisso Corporation, pobíhají zmatení lékaři. Je 21. dubna 1956 a na ambulanci je vyšetřována pětiletá holčička, která má podivné symptomy. Rodiče dívenky se marně ptají nemocničního personálu, co se děje. Nedostanou žádnou odpověď a ani je nenechají, aby se na svou dceru podívali.

Co se děje ve městě Minamata na japonském ostrově Kjúšú? EPOCHA vás provede třemi chemickými katastrofami, které jsou obestřeny mlhou tajemství a lží.

 

Šílená zvířata skáčou z útesu
Původce: chemický závod Chisso Corporation
Kde: Minamata, Japonsko
Kdy: 1956
Počet obětí: 1784

 


Příčina tragédie: vypouštění rtuti do moře

 

Pětiletá dívka z japonského města Minamata je v dubnu roku 1956 okamžitě hospitalizována. Lékaři kroutí hlavou a marně se pokoušejí o diagnózu. Malá pacientka má potíže s chůzí. Nedokáže ovládat svá chodidla, neudrží rovnováhu a při pokusu o jediný krok padá na podlahu. Nevysloví souvislou větu a nezvládá ani artikulovat. A aby toho nebylo málo, každou půlhodinu dostane silné křeče jako u epileptického záchvatu a lékaři mají plné ruce práce, aby si dítě nepřekouslo jazyk.

 

 

 

Epidemie od rybářské čtvrti

 

Bezradnost lékařů umocní o dva dny později rodiče hospitalizovaného dítěte. Přinesou v náručí svou druhou, mladší dceru se stejnými příznaky. „Dcera našich sousedů je na tom úplně stejně,“ křičí na vyděšené lékaře zoufalá matka. V nemocnici je vyhlášena pohotovost. Tým lékařů se vydává do rybářské čtvrti tohoto několikatisícového města. Chtějí obejít dům od domu. Najdou tam celkem osm dalších lidí se stejnými příznaky. Na začátku května 1956 vyhlásí ředitel nemocnice: „V oblasti propukla epidemie neznámé nemoci, která napadá centrální nervový systém.“ Ve své řeči poprvé užije výraz „minamatský syndrom“.

 

 

 

 

Dezinfekce nepomáhá

 

 

Je okamžitě založena komise na výzkum této epidemie. Má se za to, že nová nemoc je nakažlivá. Izolují se obyvatelé z podezřelých oblastí a jejich domy se nechají vydezinfikovat. Panika začíná narůstat. Lidé jsou jako šílení a napadají jeden druhého. Podivné chování se nevyhýbá ani domácím mazlíčkům. Psi a kočky mají rovněž křeče, při kterých tančí divoký tanec. Pak hromadně vyběhnou na útes a skočí z něj dolů. Z nebe padají vrány a mořské dno vyplaví spoustu hnijících řas. Na hladině plavou tuny mrtvých ryb. Ohnisko nákazy je komisí lokalizováno u pobřeží. Nic víc! Lékaři nakonec požádají o pomoc vědce z univerzity v japonském Kumamoto.

 

 

 

 

Třetina umírá


V pátek 24. srpna 1956 si nově založená univerzitní vědecká skupina nechává přivést postižené pacienty z minamatské nemocnice k podrobnějšímu a důkladnějšímu vyšetření. A co zjišťují? Nemoc propuká bez předchozího varování. Pacienti si stěžují na ztrátu chuti a udávají pocit znecitlivění končetin. Nedokážou rozlišit malé objekty ani si zapnout knoflíky. Nepoznávají svůj vlastní hlas a chůze není možná bez rizika úrazu. Navíc se jim stále zhoršuje zrak, sluch a mají problémy s polykáním. V říjnu 1956 už leží v univerzitní nemocnici 40 pacientů. U třetiny tato nemoc vede k těžkým křečím, pak bezvědomí a nakonec k smrti. Umírá 14 mužů, žen i dětí.

 

 

 

 

Podezření padne na chemičku


Vědci zjistí, že oběťmi se stávají většinou členové celé rodiny. Jsou to rodiny rybářů, kteří loví na pobřeží Minamata a na jejichž jídelníčku převažují ryby a korýši. To vysvětluje i onemocnění domácích zvířat, která se živí zbytky jídel. Počátkem listopadu vydávají vědci veřejné prohlášení: „Minamatský syndrom je pravděpodobně zapříčiněn otravou těžkými kovy, který se dostane do těla člověka prostřednictvím ryb a korýšů.“Odkud se těžké kovy vzaly? Podezření padne okamžitě na chemičku Chisso, která vypouští svůj odpad do moře. Testy prokážou, že odpadní vody této továrny obsahují mnoho těžkých kovů v dostatečně vysokých koncentracích, které mohou vážně poškodit životní prostředí.

 

 


 

 

Hádky o kovy


Podivný koktejl, který továrna vypouští, obsahuje olovo, rtuť, mangan, arsen, selen, thalium a měď. Teď už zbývá jen zjistit, který konkrétní jed je zodpovědný za nemoc minamatských rybářů a jejich rodin. Původně se vědci domnívají, že jde o mangan. Tento prvek je nalezen ve vysoké koncentraci jak v těle ryb, tak v orgánech lidských obětí. Této teorii konkuruje jiná, která předpokládá, že hlavním zabijákem jen thalium a selen. Spory mezi japonskými vědci se táhnou dva roky až do března 1958. Při své návštěvě Japonska britský neurolog Douglas McAlpine naznačuje, že příznaky spíš připomínají otravu rtutí.

 

 

 

 

V moři i ve vlasech


Japonská vláda nechává konečně v únoru 1959 prověřit výskyt rtuti na minamatském pobřeží a výsledek je pro vědce šokující. Tak obrovské množství rtuti, které je v těle tamních ryb a korýšů, ještě nikde nikdo nenaměřil. V okolí chemičky Chisso se to jedovatým prvkem doslova hemží. Dalším důkazem pro lékaře je výskyt rtuti několikanásobně převyšující smrtelnou dávku ve vlasech obětí. Pachatel je jasný a vědci z univerzity v Kumamoto si na něj ukazují prstem – chemička Chisso.

 

 

 

 

Ředitel pátrá na vlastní pěst


Vedení továrny se samozřejmě brání. Odpírá spolupráci vyšetřovacímu vědeckému týmu z univerzity. V žádném případě nehodlá poskytovat informace o svých výrobních procesech, které označuje za obchodní tajemství. Není se čemu divit, když se ředitel minamatské nemocnice Hajime Hosokawa pustí do vlastních experimentů. Vzorky odpadních vod z chemičky přidává do žrádla koček. Po 78 dnech vykazují všechny kočky otravu organickou rtutí. Jenže Hosokawa nakonec narazí na neprostupnou překážku. Nemocnice, ve které pracuje, patří korporaci Chisso!

 

 

 

 

Demonstrace pomůže


Před továrnou Chisso stojí hlouček rybářů. Jen několik z nich má v rukou transparenty, všichni dohromady ale vykřikují hesla jako „Zabijáci“, „Chceme odškodné“ nebo „Zničili jste nám život“. Pár nadšenců se v jednu chvíli dostane i za brány chemičky. Odtud je ale brzy vyvede ostraha. Vedení společnosti celou demonstraci pozoruje s vráskami na čele. Moc dobře vědí, že rybáři mají pravdu, ale jak z této šlamastiky ven?

 

 

 

 

Odškodné i fond


Chemička nakonec vydává dvojaké prohlášení: „Ve snaze ukončit obavy našich spoluobčanů jsme nuceni spolknout slzy a přijmout rozhodnutí o odškodnění“. Jinými slovy: „Peníze vám dáme, ale zodpovědnost nepřiznáme“. Chisso vyplatí rybářům 20 milionů japonských jenů (asi milion korun) a založí Fond na podporu a obnovu rybolovu v oblasti se základním kapitálem 15 milionů japonských jenů (asi tři čtvrtě milionu korun). V roce 2001 se uzavře počet poškozených. Rtuť se podepsala na zdraví 2265 lidí, z toho 1784 otravě podlehlo.

 

 

 

 

EPOCHA vypátrala:


V roce 1959 uspějí i lidé zasaženi manamatským syndromem. Dospělí dostanou odškodné ve výši v přepočtu 5000 korun ročně, děti 1500 korun ročně a pozůstalí po obětech jednorázové odškodné v přepočtu 16 000 korun.

 

 

Čpavkové nebe v Brazílii
Původce: petrochemický průmysl
Kde: Cubatão, Brazílie
Kdy: 1984
Počet obětí: cca 300

 

 

 

Příčina tragédie: požár potrubí

 

 

Město Cubatão leží asi 15 kilometrů od přístavu Santos v brazilské provincii Sāo Paulo. V 80. letech minulého století má kolem 100 000 obyvatel, jejichž většina žije v chudinských čtvrtích. Na území města je 24 továren na výrobu oceli, hnojiv a rafinérií ropy. Na nebi se neustále vznášejí červené a okrové mraky a každou chvíli hrozí zejména dětem a starým lidem přiotrávení místními zplodinami.

 

 

 

 

Barevný mrak útočí


Je to doslova pekelná krajina a žijí zde jen nejchudší obyvatelé Brazílie. Svá obydlí mají přímo nad rozsáhlou sítí podzemního potrubí, kterým protékají vysoce hořlavé, žíravé a explozivní materiály. Je jen otázkou, kdy se něco stane. V lednu roku 1984 zde dochází k havárii a potrubí pod chudinskou čtvrtí zachvátí oheň. Všechny chemikálie, které jsou pod městem, vystříknou na povrch a ohnivá exploze zabije na místě přes 100 lidí. Vyděšení Brazilci utíkají před ohněm, ale jen co se dostanou do bezpečné vzdálenosti, nevěřícně zírají na oblohu. Jen několik metrů nad zemí se vznáší barevný mrak. Náhle se zvedne vítr a žene mračno na dav lidí. Během okamžiku se obětem zastavuje dech a umírají. Smrt si v tu chvíli přijde pro dalších 100 lidí, aniž by věděli, co je zabíjí.

 

 

 

 

Údolí smrti


Až za pár dní se pozůstalí obětí dozvědí, že do ovzduší uniklo z potrubí 15 tun čpavku. Ještě několik hodin po explozi je ve městě smog a viditelnost sotva na 200 metrů. Do dnešních dnů umírají na následky havárie lidé. Děti z této oblasti se rodí s kožními a plicními nemocemi a každý třetí obyvatel Cubatãa trpí leukopenií. Je zde taky zaznamenán rekordní počet případů rakoviny, mrtvých narozených dětí a novorozenců s tělesnými deformacemi. Není se čemu divit, kdy se městu začne říkat „Údolí smrti“.

 

 

 

 

EPOCHA vypátrala:


Po havárii chemičky Union Carbide v indickém Bhópálu, při které na konci roku 1984 unikne do ovzduší smrtelný methylisokyanát, začne panikařit i obyvatelstvo Cubatãa. Pobočka této americké společnosti se totiž nachází i zde.

 

 

Po ulicích chodí zombie
Původce: chemická továrna ICMESA
Kde: Seveso, Itálie
Kdy: 1976
Počet obětí: utajeno (odhady mluví o několika stovkách)

 

 

 

Příčina tragédie: havárie a únik jedu

 

 

Na nebi se vytváří obrovský oblak šest kilometrů dlouhý a jeden kilometr široký. Ptáci, kteří do něj právě vlétli, padají k zemi a jejich mrtvolky ukazují směr, kterým se smrtící mračno vypravilo. Naneštěstí je slabý vítr a syntetický mrak se blíží k obytným domům. Jsme na předměstí italského Milána, v městečku Seveso, v sobotu 10. července 1976. Jeden z reaktorů nedaleké švýcarské chemické továrny ICMESA (Industrie Chimiche Meda Società Azionaria) se právě přehřál a do ovzduší unikne tetrachlordibenzodioxin (TCDD), který se řadí mezi nejprudší syntetické jedy.

 

 

 

 

Embargo na mrtvé


Seveso je malé město a v roce 1976 zde žije jen 17 000 obyvatel. V den havárie ani jeden z nich netuší, co se stalo. Vedení chemičky totiž vydává prohlášení: „Došlo k menší a zcela běžné nehodě. Nemějte obavy.“ Jenže v oblasti se začínají projevovat první příznaky otravy a lidé na ulicích vypadají jako vystřižení z hororového filmu o zombie. Lékaři u nich diagnostikují chlorakné. Dochází k uzavření pórů hnisavou látkou, k dráždění pokožky a její nadměrnému rohovění. Na kůži vznikají otevřené komedony (ucpané póry) s tmavě pigmentovanými čepy. S evakuací, která měla být provedena ihned po havárii, se otálí 14 dní. Následky na lidské zdraví nejsou ovšem nikdy zveřejněny a na informace o počtu obětí vydává italská vláda přísné embargo.

 

 

 

 

Válečná zbraň


TCDD, který zasáhne Seveso a další města v okolí, má podobné chování jako radioaktivita. Je okem nerozpoznatelný, jedovatý i v mikroskopických dávkách. Během 1. světové války se dokonce TCDD používá jako bojový plyn. K jeho přenosu stačí kontakt se zasaženými osobami nebo předměty a rychlost, s jakou se „nákaza“ přenáší, je stokrát vyšší než u středověké morové epidemie. Nejistota, zda je člověk kontaminován, zasahuje veškeré obyvatelstvo v oblasti. Svět odmítá vše, co pochází ze Sevesu a okolí ještě dlouhou dobu po havárii.

 

 

 

 

Na místě havárie je park


Během několika dnů uhyne 3300 kusů zvířat, zejména drůbeže a králíků. Je nutná i další porážka zvířat, aby se zabránilo TCDD vstoupit do potravinového řetězce. Celkem je tak ubito téměř 100 000 hospodářských zvířat. V nemocnicích je akutně hospitalizováno 15 dětí se záněty kůže. Na konci srpna je celá oblast kompletně evakuována a armáda ji ohradí a hlídá. Z 1600 lidí, kteří jsou vyšetřeni v nemocnici, je u 447 zjištěno, že trpí chlorakné. Těhotné ženy jsou nuceny podstoupit potrat. Von Herwig Zwehl, technický ředitel a Paolo Paoletti, ředitel výroby v ICMESA, jsou zatčeni. Nejhorší ze všeho je ale snaha samotné vlády vše zlehčovat, utajit a zamést pod koberec. Oběti jsou štědře a ve vší tichosti odškodněny, dělníci z chemičky přemístěni a na místě katastrofy vyroste nádherný park.

 

 

 

 

EPOCHA vypátrala:


V září 1984 trestní soud v Monze odsoudí pět bývalých zaměstnanců ICMESA, popřípadě její mateřské společnosti Givaudan. Odnesou si tresty odnětí svobody v rozmezí od 2,5 do 5 let. Po odvolání proběhne v roce 1985 soud v Miláně. Ten rozhodne, že tři z pěti odsouzených jsou nevinní. Nejvyšší soud v Římě následující rok tento rozsudek potvrdí.

 

 

 

 

EPOCHA - Marcel Bystroň

 

 

Lék s vedlejšími účinky

• Německá farmaceutická firma Grünenthal Chemie vyjde v roce 1957 na trh s výrobkem Thalidomid. Údajně má být zcela netoxické a vhodné i pro děti.

• Původně je lék představen jako sedativum, léčí kašel, nachlazení, ale i alergie. Později je dokonce určen pro potlačení těhotenských nevolností a zvracení.

• Později se zjistí, že tento lék má vedlejší účinky. Pokud ho užívá těhotná žena, porodí dítě s phocomelií, tedy s vadou nevyvinutých končetin.

• Celkem se s phocomelií narodí v Německu okolo 6700 dětí, ve Velké Británii 400, ve Švédsku okolo 1000 a v ostatních zemích okolo 2000 dětí.

 

 

Největší havárie zabije hned 8000 lidí

• V noci z 2. na 3. prosince 1984 dojde v indickém Bhópálu k největší průmyslové havárii v historii. Z chemičky unikne více než 40 tun smrtelně nebezpečných plynů, které vítr roznese do okolí.

• Během prvních tří dnů umře kolem 8 000 lidí a do dnešního dne má chemička na kontě přes 20 000 obětí. Na následky postižení v průměru každý den umírá jeden člověk a celkem je postiženo asi 520 000 lidí.

 

 

 

Převzato:  http://www.knihy-a.cz/

 

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.