Kdo je Online

Právě přítomno: 319 hostů a žádný člen

3484037
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
2380
1770
22143
2223473
56788
88344
3484037

Your IP: 35.172.195.49
2019-11-16 22:37

 

 

 

 

Yellowstonská apokalypsa a její následky

 

 

 

1.část

 

 

 

 

 

Každých padesát tisíc let dochází na Zemi k obrovské sopečné erupci. Atmosféra se při ní naplní prachem a plyny, které způsobí celosvětové ochlazení. Zničí podobný výbuch naši civilizaci?

Na světě jsou desítky tisíc sopek. Některé z nich mohou kdykoli vybuchnout s takovou silou, že to poznamená všechny formy života. Jak bude erupce takovéhoto supervulkánu vypadat? Přesný model lze vytvořit jen stěží. Nezbývá než obrátit pozornost ke známým sopečným výbuchům a podle nich se pokusit odhadnout následky.

 

 

 

Stupnice ničivosti

 

 

Vulkanologové používají index VEI (Volcanic Explosivity Index), který slouží k stanovení síly erupce podobně jako Richterova stupnice při posouzení síly zemětřesení. Jde o logaritmický index. Znamená to, že každý stupeň odpovídá erupci, která je desetkrát silnější než ta předchozí. VEI začíná nulou. První stupně označují erupce tekuté lávy, při nichž téměř nedochází k vymršťování prachu a úlomků hornin. K těmto jevům dochází prakticky nepřetržitě - příkladem může být třeba vedlejší kráter Kilauea havajské sopky Mauna Kea.
Další stupně odpovídají poměrně silným výbuchům. Například mohutná erupce sopky Mount St. Helens ve státě Washington z roku 1980 (viz 100+1 3/2005) měla podle VEI stupeň pět. Známý výbuch sopky Krakatau z roku 1883, při němž zmizely dvě třetiny sopečného ostrova, byl označen stupněm šest. Předpokládá se, že erupce supervulkánu by dosáhla osmého stupně. V historii naší planety se zřejmě objevily i erupce devátého stupně, ale důkazy o tom chybí.

 

 

 

Podmínky pro zkázu

 

 

 

 

Na výše zobrazené fotografii je úplně dole síla výbuchu sopky Svaté Heleny z roku 1980 - při výbuchu byl vyvržen přibližně 1 kilometr kubický taveniny ( zde jsou uvedeny míle ). Síla výbuchu je znázorněna tou úplně malou krychlí, hned vedle věty "0,24 cubic miles". Úplně nahoře je pak síla výbuchu při Yellowstonské supererupci - předpokládá se, že ze sopky by bylo vyvrženo přes 2500 kubických kilometrů taveniny, což je 2500 krát víc než při výbuchu Svaté Heleny před 26 lety a 367 krát více než při výbuchu sopky Krakatau v roce 1883, při níž se v Indonésii zatemnila obloha a vlna Tsunami zabila téměř 40.000 lidí. Výbuch sopky Krakatau také zničil všechny okolní ostrovy a samotný ostrov na kterém sopka stála rozdělil na 3 části a zbytek rozmetal po okolí, tato erupce byla slyšet až 2000 kilometrů daleko. Při výbuchu v Yellowstounu by výbuch byl slyšet až ve Švédsku a Saudské Arábii. Počet obětí by rychle rostl jak by se Spojené státy Americké nezvládaly starat o miliony zraněných. Jen při samotném výbuchu by zahynulo až 10.000 lidí a do 5 dnů by počet mrtvích stoupnul na 14 milionů. Přibližně měsíc po erupci by se na celé planetě ochladilo a počet mrtvích by se zvýšil až na 3 miliardy. 5 let po výbuchu v Yellowstonském národním parku by se celkový počet lidských jedinců mohl globálně snížit jen na několik tisíc.

 

 

K výbuchům supervulkánů nedochází často. Poslední srovnatelně velká erupce se odehrála před 47 tisíci lety na Novém Zélandu. K takovému výbuchu musí vzniknout specifické geologické podmínky, které jsou nezbytné pro nashromáždění dostatečně velkého množství magmatu.
Ideálním místem pro mohutné erupce je tzv. subdukční zóna, tedy oblast, kde se oceánské litosférické desky podsouvají pod kontinentální desky. Magma způsobuje tavení granitových hornin, z nichž se skládá zemská kůra kontinentální desky. Vzniká tím velké množství silně viskózního magmatu, které se pod tlakem nahromadí v magmatickém krbu a způsobuje praskání zemské kůry. Prasklinami magma proniká na povrch v podobě mohutných erupcí dosahujících často vysokých stupňů VEI. Sloup prachu a plynů při nich vystupuje do výšky padesáti kilometrů.

 

 

 

 

Spící obr

 

 

Kdybychom chtěli vybrat sopku, která má s působením na světové klima značné zkušenosti, musel by to být vulkán v Yellowstonském národním parku v americkém státě Wyoming. Je to spící obr, který vybuchuje každých 600 až 800 tisíc let. Jeho erupce, jež otřásly naší planetou, byly celkem tři. Víme to jen zprostředkovaně, protože se odehrály v rozmezí dvou milionů let. Yellowstonský vulkán na první pohled nevypadá jako typická sopka. Po poslední erupci z něj zbyla osmdesát kilometrů široká kaldera, původní kráter, který se po odtoku lávy zhroutil do sebe. O své existenci dává vědět nepřetržitými výrony plynů, gejzíry a častými zemětřeseními. Magma se podle všeho nachází pouze pár kilometrů pod zemským povrchem a tak je další erupce jen otázkou času.



Možné následky

 

 

Nelze vyloučit výbuch tohoto supervulkánu v blízké budoucnosti. Jeho následky by byly nepředstavitelné. Zničil by celou západní polovinu USA, vyvržené horniny by létaly do sousedních států Montana a Idaho. Popel by zřejmě zasypal i tak vzdálená města jako El Paso v Texasu nebo Los Angeles v Kalifornii. Do vzdálenosti tisíc kilometrů by popel vytvořil vrstvu o tloušťce třiceti centimetrů. Takové množství spolehlivě zničí střechu domu. Popel, který by napadal do řek, po čase ucpe koryta a způsobí rozsáhlé záplavy. Ještě horší dopad by měla erupce sopky z Yellowstone na zemské klima. Statisíce tun plynů s obsahem síry by pronikly do stratosféry, kde by se rychle smísily s vodními parami. Vznikla by tak oblaka kyseliny sírové, která by pohlcovala a odrážela sluneční záření. Během několika týdnů by na celé planetě znatelně poklesly teploty. Na rovníku by se ochladilo až o patnáct stupňů, mírná pásma Evropy a Severní Ameriky by pokryl sníh na několik let. Tuhé zimy by vedly ke kolapsu zemědělství a rozpadu globální ekonomiky.

 

 

 

 

Kdy to bude?



 

 

Kdy k podobnému výbuchu dojde? To nelze odhadnout. Velkou pozornost způsobil vypouklý útvar, který byl nedávno objeven na dně Yellowstonského jezera. Na délku měří sedm set metrů a na výšku třicet metrů. Odborníci však tvrdí, že z tohoto útvaru žádné nebezpečí nehrozí, v nejhorším případě by z něj mohly uniknout vodní páry.
Aktivita vulkánu v Yellowstone se zatím výrazně nemění. Od roku 2001 je vulkán pod nepřetržitým dohledem vědců z Yellowstonské vulkanologické observatoře. Pomocí seismografů měří zemětřesení, která vypovídají o pohybech horké vody a magmatu pod kalderou. Je pravděpodobné, že budoucímu silnému výbuchu by musela předcházet léta nebo celá desetiletí zvýšené činnosti, ale to se zatím neděje. Většina světových sopek ale žádnému dohledu nepodléhá. K velmi silné erupci proto může dojít třeba v jihovýchodní Asii nebo kdekoli jinde.

 

 

 

 

Čím světu hrozí Yellowstone?

 

 

 

 

Jakým způsobem zanikne naše civilizace? Srazí se Země s jiným kosmickým tělesem nebo vyhasne naše životodárná hvězda? Odpověď nemusíme hledat ve vesmíru, můžete to být třeba sopečný výbuch!

 

Tři miliony turistů každoročně navštíví Yellowstonský národní park na americkém Středozápadě, který je typický svými bublajícími jezírky a vířícími gejzíry. Málokdo z jeho návštěvníků ale tuší, že pod nohama jim doslova tiká časovaná bomba!

 

 

 

 

Klame vzhledem


Nejstarší národní park na světě totiž v sobě skrývá supervulkán. O jeho přítomnosti v Yellowstone se dlouhá léta pouze spekulovalo. Až podrobnější geologické průzkumy a satelitní monitoring v druhé polovině 20. století podaly přímé důkazy o existenci supervulkánu v parku. Ten nevypadá jako typická sopka, protože po poslední mohutné erupci se tamní kráter po odtoku lávy zhroutil do sebe a vznikla kaldera, sopečné jezero. Kaldera měří 100 kilometrů.

 

 

 

 

2.část

 

 

Ve skrytu hluboko pod zemským povrchem dřímají jedny z nejničivějších a přesto nejméně pochopených přirozených jevů tohoto světa - supervulkány. Na celém světe je jich pouze hrstka, ale pokud jediný z nich vybuchne, překoná tím veškeré sopečné erupce, které známe. Exploze bude slyšet kolem celého světa. Obloha se zatemní, začne padat černý déšť a Země bude uvržena do obdoby nukleární zimy.


Klasická sopka je tvořena sloupcem magmatu - roztavené horniny - vystupující z hloubky uvnitř Země. K erupcím dochází na povrchu a magma tvrdne ve vrstvách na úbočích sopky. S vulkány spojujeme hory s typickým tvarem kužele. Supervulkány ovšem ožívají, jakmile magma vystupující z hlubin vytvoří rozžhavenou nádrž v zemské kůře. Tento zásobník zvětšuje prudce své rozměry a vyvíjí obrovský tlak, až nakonec vybuchne.


Zatím poslední supervulkán, který explodoval, byl před 74.000 lety Toba na Sumatře. Výbuch desettisíckrát silnější než erupce Hory sv. Heleny způsobil globální katastrofu s dramatickými důsledky pro život na Zemi. Vědci jsou si jisti, že další výbuchy budou následovat. Nevědí však kdy - ani kde.

 

Málo se ví o tom, že pod jedním z největších a nejkrásnějších Národních parků ve Spojených státech - Yellowstonským Parkem - se nachází jeden z nejmohutnějších supervulkánů na světě. Vědci zjistili, že procházel pravidelným cyklem erupcí každých 600.000 let. K poslední erupci došlo před 640.000 lety - takže další má zpoždění.


A dřímající obr dýchá:
Vulkanologové sledující pohyb magmatu pod parkem vypočítali, že země v Yellowstonu se v tomto století zvedla o sedmdesát centimetrů. Jde pouze o neškodný přesun lávy proudící z jednoho rezevoáru do jiného? Nebo je to předzvěst něčeho mnohem hrozivějšího, čím by mohl být zvyšující se tlak nahromaděné žhavé lávy?


Vědci mají jen málo odpovědí, přesto se smířili s vědomím, že případné následky Yellowstonské erupce by byly strašlivé. Zcela zničeny by byly rozsáhlé oblasti USA. Ekonomika Spojených Států by se nepochybně zhroutila a milióny lidí by zemřeli.


Erupce by poničila celou planetu.
Klimatologové varují. Při výbuchu Toby bylo do stratosféry vyvrženo takové obrovské množství popela a oxidu siřičitého, že došlo k zastínění Slunce. To způsobilo pokles teploty na povrchu planety. Experti se domnívají, že to mělo katastrofální důsledky pro existenci lidí. Počet obyvatel na Zemi se zredukoval na pouhých několik tisíc osob. Lidstvo se ocitlo na pokraji vyhynutí. A přesně to by se mohlo stát znovu.

 

 

 

Přibližně 3 týdny po výbuchu by celý svět zamořil neproniknutelný mrak plynů a prachu, který by byl vysoko nad mraky a odrážel by tak sluneční paprsky zpět do vesmíru.

 

 

 

Toto je simulace množství Oxidu Siřičitého v atmosféře 4 dny po výbuchu

 

 

Toto je simulace množství Oxidu Siřičitého v atmosféře 14 dní po výbuchu

 

 

Toto je simulace množství Oxidu Siřičitého v atmosféře měsíc po výbuchu

 

 

Toto je průměrná teplota naší planety v den výbuchu

 

 

Toto je průměrná teplota naší planety jeden rok po výbuchu

 

 

Pouhé 2 týdny po zastínění oblohy by teplota na naší planetě neuvěřitelně klesla. Nejvíce by teplota klesla na severní polokouly, tam by to bylo až o 24°C, na jižní pak o 12-20°C.

 

 

 

Přibližný pokles teplot na jednotlivých kontinentech:

Afrika -                   10 - 20°C

Antarktida -            1 - 5°C

Asie -                      12 - 15°C

Austrálie -               5 - 10°C

Evropa -                  10 - 17°C

Jižní amerika -       10 - 15°C

Severní amerika -  10 - 20°C

 

 

 

 

Na konec by během 1 měsíce začala na naší zeměkouly Nová doba ledová, která by trvala mnoho desítek let, než by se svět znovu oteplil a mračna, která bránila průniku slunečním paprskům by se nerozplynula.

 

 

Vědci z britské Geologické společnosti (Geological Society) upozornili, že pravděpodobnost výbuchu supervulkánu je 5 až 10 krát větší než riziko srážky naší planety s asteroidem. Erupce supervulkánu je co důsledků srovnatelná s dopadem asteroidu o průměru jednoho kilometru. Na rozdíl od mnohých jiných nebezpečí nelze explozím obřích sopek zabránit a dříve nebo později k nim dojde znovu. Může se to stát zítra nebo za několik tisíc let. Podle nejnovějších poznatků zasahují erupce supervulkánů do vývoje na Zemi každých 50 až 100 tisíciletí. Vzhledem k nedostatku informací o všech supervulkánech na naší planetě se vědci obávají, že erupce se mohou vyskytovat i v mnohem kratších časových intervalech. O něco menší, ale přesto masivní erupce globálního rozsahu, se vyskytují přibližně každých 5 tisíciletí.

Britská Geologická společnost (Geological Society) doposud identifikovala přes 30 míst na celém světě, kde v minulosti prokazatelně explodovaly supervulkány. Před 640 tisíci lety v Yellowstonu vytvořila masivní erupce kráter (tzv. kalderu), který by v sobě bez problémů pojmul největší město planety - Tokio.


Zatím poslední výbuch supervulkánu zatemnil oblohu na Zemi před 74 tisíci lety. Toba, sopka na ostrově Sumatra, tehdy explodovala silou 10.000 krát převyšující výbuch novodobého rekordmana - sopky Svaté Heleny v USA, která v roce 1980 zcela zničila území o rozloze přes 250 kilometrů čtverečních. Podle genetických výzkumů přežilo výbuch Toby na celém světě pouze 10 tisíc lidí.


Geologové na základě nových poznatků vyzvali vlády světových velmocí, aby začaly brát hrozbu supervulkánů vážně a sestavili zvláštní týmy lidí, jejichž úkolem by měla být příprava krizových scénářů pro případ gigantické erupce.



 

 

Takto veliké území by bylo zcela zničeno. Britská BBC dokonce natočila fiktivní drama o průběhu několika vulkanických explozí v Yellowstonském národním parku. Ve filmu miliony vyděšených lidí zaplní dálnice a první statisíce obětí si vyžádá spad prachu a popela uvolněný během erupcí. Samotnými výbuchy ale zkáza nekončí. Mračna dýmu a výparů se rozprostřou po obloze a zastíní Slunce.

 

 

Podle počítačových simulací poklesně teplota na celé planetě o 15 až 20 stupňů Celsia. Začne boj o přežití. Experti se domnívají, že krizový plán se nebude příliš lišit od strategií vypracovaných pro případ jaderné války.

 

 

Převzato:  http://www.zmenyklimatu.estranky.cz/

 

 

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.