Vytisknout
Zobrazení: 1537

 

 

 

 

Čas kdy Slunce očišťuje Zemi

 

(1)

31.07.06   Sanny

Když mi můj duchovní učitel před 10 léty řekl, že zde, v České republice budou po roce 2000 subtropy - docela jsem se podivil, co že je to za kulišárnu. Jak by to vlastně bylo vůbec možné; vždyť vývoj Země probíhá dle moderní vědy po dlouhé statisíce let. A dokonce to jde i plus mínus nějaký ten rok, spočítat. Ano, tehdy se této větě smálo mnoho lidí, nejen meteorologů. Deset let uběhlo a dnes se mnohem více lidí modlí a přeje si, aby už byla ta nesnesitelná a příšerná vedra pryč. Opravdové subtropy tu sice ještě nemáme, ale určitě to není stejné počasí, jako bývalo dřív.


      Před těmi deseti, možná dvanácti léty se stalo mimo jiné něco velmi zvláštního - totiž černé díry se začali chovat jinak, než jak se podle vědců chovat měli. Asi po třicet let se věřilo, že černá díra pohltí vše, co se dostane do jejího gravitačního vlivu a překročí tzv. Schwarc-schildúv poloměr. Odtud pak již není pro žádný objekt návratu.

      Stehen Hawking společně s Jenny Hoganovou v roce 2004 objasnili na základě pozorování astronomů, že se již asi deset let černé díry chovají jinak než doposud. Tyto záhadné kosmické útvary totiž začaly vyzařovat zvláštní formu energie do našeho prostoročasu, což zřejmě předesílá budoucí novou tvář naší reality.

      Hawking nalezl matematické i fyzikální řešení, které dokladuje, že černá díra již netvoří jev, který je odborně nazván "Horizont událostí" kdy jakákoliv informace obsažená v černé díře včetně světla nemůže být propuštěna. Jmenovaný vědec tvrdí opak s tím, že černé díry mohou vyzařovat specifické energie, které pravděpodobně spouští procesy změn na galaktických úrovních.

     Děj započal. Přichází další cyklická změna, která se bude dotýkat všeho ve vesmíru. Po 6 000 létech vlády dostředivého rytmu, kdy vše bylo stahováno více ke středu, nadešel čas ke změně na vliv odstředivý, kdy vše bude směřováno směrem od sebe k okolnímu světu, bytostem.

     Proces změn se rozrůstá. Dále se ohlašuje záhadnými výbuchy nov a supernov, které jsou sledovány vědeckými týmy celého světa. Docela stranou pozornosti veřejnosti zůstala  nejjasnější kosmická exploze ve známé historii. Evropské a NASA satelity a mnoho radioteleskopů následek záblesku zachytily 27. prosince 2004.

      Vědci z NASA detekovali obrovský světelný záblesk. Záblesk prošel naší Galaxií, odrazil se od Měsíce a zasáhl zemskou horní atmosféru. Jednalo se o dosud nejjasnější záblesk mimo Sluneční soustavu. Trval více než desetinu sekundy. Zdánlivá jasnost záblesku předčila jasnost Měsíce v úplňku i všechny historické hvězdné exploze. Světlo bylo nejjasnější v gama oboru, pro lidské oko neviditelné oblasti spektra. Jednalo se o unikátní neutronovou hvězdu zvanou magnetar, nacházející se 50 000 světelných let od Země ve směru souhvězdí Sagittarius.

     Satelit NASA Swift a přístroj National Science Foundation-funded VLA, byly dvě z mnoha observatoří, které záblesk od neutronové hvězdy SGR 1806-20 pozorovaly.  Přístroj zaznamenal, jak vyvržený materiál postupuje mezihvězdným prostorem.

      "Takový jev mohou astronomové pozorovat jednou za život, stejně jako to je jednorázová událost pro neutronovou hvězdu," říká Dr. David Palmer of Los Alamos National Laboratory. Zatím víme jen o dvou podobných obřích záblescích v posledních 35 letech. Ten prosincový byl 100 krát silnější," dodává.

      Neutronové hvězdy vznikají z kolabovaných hvězd. Jsou to husté, rychle rotující, vysoce magnetické objekty o průměru kolem 20 km. V naší Galaxii a sousedních galaxiích je z milionů řádných neutronových hvězd známo asi 12 magnetarů.

      SGR 1806-20 je také tzv. měkký gama repeater (SGR), protože vykazuje náhodná zjasnění a vysílá záření gama. Mohutný záblesk objektu SGR 1806-20 byl milion až miliardkrát silnější než typické záblesky SGR. Během desetiny sekundy objekt vyzářil více energie než jaké by Slunce vyzařovalo po 150 000 let. Za vzplanutí SGR jsou zodpovědná magnetické pole kolem magnetarů. Podrobnosti o tomto mechanismu jsou zatím nejasné.

      "I ten největší záblesk z měkkého gama repeateru (SGR), který jsme dříve zaznamenali, se vůbec nemůže srovnávat s neuvěřitelným výbuchem z 27. prosince," říká Gaensler. "Kdyby k výbuchu došlo ve vzdálenosti 10 světelných let, mohl by znatelně poškodit naši atmosféru. Naštěstí všechny magnetary o kterých víme jsou od nás mnohem dále než tento," dodává.

      Proces dále pokračuje. Vesmírem procházejí ve stále větší míře zvláštní energetické impulsy pocházející právě z center galaxií. Poprvé zasáhly naší planetu přibližně před pěti lety. Jejich frekvence a intenzita se výrazně zvýšila v průběhu listopadu minulého roku. Především v arktických oblastech jsou díky tomuto fenoménu pozorovány světelné jevy projevující se nazelenalými záblesky. Evropany zatím chrání před průnikem těchto vysoce energetických částic zatím dostatečně silné Van Allenovi radiační pásy. Zatím...

      Ani naše Slunce přirozeně nezůstává pozadu v řetězci změn. Její heliosféra i magnetické pole se zvětšují v souladu s novou zákonitostí. I při krátkém pohledu na Slunce jsou změny viditelné pouhým okem. Kolem středového kruhu je pozorovatelná oslňující bílá záře, v níž samotný středový kruh téměř zaniká. Bělavá záře charakterizující zvýšenou teplotu naší hvězdy. Oznamující zvyšující se duchovní vibrace, vybízející ke změnám nás samotné. Ke změnám, kdy vědomí Jednoty je nade vším, kdy jedinec je ztracen, pokud nežije pro Jednotu - pro vše, co je.

      A zatím v záři paprsků vycházejícího Slunce je možné vycítit, že dlouhá noc naší planety končí. A stále ještě jsme jako jednotlivci zváni ke spolupráci na novém úsvitu Života?


Další informace o neutronové hvězdě naleznete na Internetu na:

http://astro.sci.muni.cz/clanek.php?id=343

http://www.nasa.gov/vision/universe/watchtheskies/swift_nsu_0205.html.

Převzato:  http://www.matrix-2001.cz