Kdo je Online

Právě přítomno: 238 hostů a žádný člen

3317118
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1277
7602
20618
2074758
54346
88338
3317118

Your IP: 34.231.247.139
2019-09-22 09:28

 

 

 

 

Elegantní Bůh

(1)

30.05.09   Miroslav Zelenka

K rozpracované knize "od Davida Švarce "Nejvyšší cesta poznání = Hra Života", kterou si můžete průběžně číst na stránkách nezávislého internetového magazínu Matrix-2001 nyní přibude další. Věřím, že mnozí z čtenářů znají podle mého názoru velmi kvalitní příspěvky pana Miroslava Zelenky. Po dohodě s tímto autorem bude Matrix každou sobotu a neděli v elektronické verzi uveřejňovat na pokračování jeho velmi zajímavou knihu "Elegantní Bůh". Jak jistě velmi rychle zjistíte podobnost s vynikající knihou a filmem "Elegantní Vesmír" není zdaleka náhodná. Věřím, že to bude to pravé čtení k sobotní nebo nedělní kávě a smozřejmě i inspirace k hlubšímu zamyšlení nad smyslem Existence. Nyní již ale předávám slovo autorovi. Po přečtení mnoha knih mnoha autorů všech různých směrů a po strávení mnoha hodin přemýšlením, diskusemi a meditacemi o nejzákladnějších otázkách bytí jsem dostal chuť napsat na toto téma knihu i já. Podporován jsem byl lidmi ze svého okolí, kterým jsem se svěřil se základními principy ještě nenapsané knihy. Na druhé straně mne odrazovala každá návštěva knihovny s obdobnou literaturou, která přetéká stovkami knih, z nichž mnoho se jich tváří tak, že k pochopení základních otázek nepotřebujete nic jiného než si přečíst zrovna tuto knihu a pochybnosti, že zrovna já jsem schopen přinést něco nového.


Nakonec jsem se však rozhodl, že tento pokus udělám, protože stále ve mně hlodal červíček naděje, že nová kniha by mohla být přínosem zejména pro lidi, kteří se potřebují zorientovat v těch mnoha teoriích, filozofiích, názorech a -ismech a nemají tolik času a chuti, aby přečetli ty stovky knih a našli si tu svoji pravdu.

Tato kniha však v žádném případě není zamýšlena tak, že autor zná tu jedinou správnou pravdu a milostivě ji předkládá čtenáři. Naopak má být pokusem pomoci čtenáři při hledání jeho pravdy a měla by sloužit hlavně k tomu, aby čtenář pochopil základní prin-cipy předkládané různými ezoterickými naukami pokud možno se všemi vzájemnými souvislostmi a komplexně. Toto je v podstatě základním motivem pro napsání této knihy, protože jsem měl po-cit, že knihy z této oblasti se zabývají většinou pouze jedním nebo dvěma aspekty té velké teorie všeho (s výjimkou Zápisků Paula Bruntona, které však čítají nějakých 7000 stránek).

Samozřejmě je tato kniha ovlivněna mým zorným úhlem po¬hledu, minimálně jako jakýmsi jednotícím prvkem pro skloubení mnoha zdánlivě protichůdných názorů. Někdy jsou uváděny i alrternativní pohledy, což však takto nešlo řešit všude, protože by se kniha neustálým větvením stala neúnosně dlouhá a nepřehledná.

Předmluva

Jde o pokus napsat něco jako učebnici nebo jako obdobu knížek světoznámých fyziků Gamowa, Capry, Hawkinse, Greena a tzv. populizátorů oficiální vědy (knížek, které jsem si přečetl s velkou chutí a které byly pro mne rovněž velkou inspirací).

Vytkl jsem si úkol stát se populizátorem "paravědy" (chápu, že mnohým by se určitě líbilo vynechat slabiku -ra-), tj. názorů, které by se snad daly zahrnout pod pojem alternativní paradigma Míněno alternativní k v současné době v západní civilizaci pře-vládajícímu karteziánsko-newtonovskému paradigma (zjednodu-šeně - mechanistické pojetí přírody, dualismus ducha a hmoty, vědomí je projevem hmoty).

Proto také podtitul „Alternativní model jsoucna“. Titul „Elegantní bůh“ je naproti tomu parrafrází na název knihy autora Briana Greena „Elegantní vesmír“. Mimochodem vřele doporučuji.

Snad jemný rozdíl je v tom, že oficiální věda se zabývá zejména otázkami co je vesmír a jak vznikl a alternativní teorie se zabý¬vají i takovými otázkami, jako proč vznikl, případně, kdo nebo co mu dalo vzniknout.

Další rozdíl snad spočívá i v tom, že alternativní paradigma (pro pojem paradigma jsem objevil v jedné knížce sice nepřesnou, zato ale názornou definici - model jsoucna) uznává výsledky sou¬dobé oficiální vědy jako jednu z úrovní pravdy, zatímco oficiální věda tyto výsledky považuje za nejvyšší úroveň pravdy.

Podnětem k tomu, abych si sedl a psal, byly pro mne mimo jiné i různé názory a výroky z tisku a televize, ze kterých jsem cítil ne-znalost nebo nepochopení základních principů (např. jistý před-seda vlády prohlásil, že v boha přestal věřit po té, co se dozvěděl o koncentrácích). I já jsem procházel dlouhým vývojem od mate-rialisty, který je materialistou na základě konfrontace s dogma-ticky podávanou vírou v personifikovaného boha až po současný stav. Mám jen určitou obavu, že mnozí z autorů těchto výroků knihu odmítnou číst už apriori, aby náhodou nezapochybovali o té své jediné pravdě. Obdobné knihy jsou však určeny hlavně pro hledající. Pro ty, co už všechno vědí (od toho je pak asi slovo vědec), jsou jen ztrátou času. Mým snem je, aby si po přečtení této knihy řekl nevěřící (míněno nevěřící v alternativní paradigma): “Já tomu sice nevěřím, ale má to hlavu a patu, logiku a systém a teoreticky by to tak mohlo i být“ (což se týká i jednotlivých konkrétních oborů jako např. astrologie nebo homeopatie). Kromě toho bych byl rád, kdyby některé myšlenky se mohly stát inspirrací pro nové směry bádání.

Nijak nezapírám, že takřka vše a s největší pravděpodobností úplně vše, co je zde napsáno, už někdy někdo napsal. Mojí snahou bylo vše skloubit do jednoho vzájemně logicky provázaného systému a pokud možno, co nejsrozumitelněji to sdělit co nejširšímu okruhu lidí.

Protože se jedná o pokus sdělit nesdělitelné, velká část mého úsilí byla vynaložena právě na vytvoření modelů, analogií, podoben-ství, příkladů a představ, které by se blížily "skutečnosti" a přitom byly srozumitelné a představitelné pro běžného člověka. Jedině v této oblasti bych si dovolil činit jakési nároky na originalitu díla, i když na druhé straně jsem velkou většinu těchto informací získal ve formě představ a někdy i verbálních sdělení při hlubokých relaxačních a meditačních stavech, takže i zde je slůvko "moje" velmi problematické.

Výslovně upozorňuji, že v mnoha případech se z důvodů srozu-mitelnosti a pochopitelnosti a velkého omezení daného výrazo-vými prostředky lidské řeči jedná o velké zjednodušení, které nemůže skutečnost nezkreslit, a proto prosím, aby to takto bylo i chápáno.

Závěrem se omlouvám všem, kteří se budou cítit dotčeni tím, že někdy příliš podrobně vysvětluji obecně známé pojmy a nedal jsem tato vysvětlení na konec knihy do "vysvětlivek", ale mojí snahou bylo, aby tato kniha byla srozumitelná, co nejširšímu okruhu čtenářů a i podle vlastní zkušenosti vím, jak je obtížné a někdy přímo otravné pro pochopení čteného textu neustále listo-vat ve vysvětlivkách.

Má omluva patří rovněž všem, které urazím tím, že si dovoluji pochybovat o čemkoliv, dokonce i o těch největších a nejsvatějších pravdách a pokouším se nalézt jejich alternativní výklady. Kdo se pokouší najít nové, musí zpochybňovat staré a nic na tom nemění, že se mu to nemusí podařit.

 

(2)

31.05.09   Miroslav Zelenka

Kniha jako každá jiná má dvě základní stránky, obsahovou (po¬kus o komplexní popis "úplné skutečnosti" - alternativní teorii všeho) a metodologickou (metodu a způsob, který byl zvolen k popisu). Té první stránce se budu věnovat po zbývající část knihy, jejímž hlavním tématem je pokus vytvořit model jsoucna - komplexní teorii, která je schopna vysvětlit Svět v jeho celistvosti bez logic-kých skoků a rozporů jako ucelený systém, který není v žádném aspektu v rozporu s na jedné straně vědeckými metodami pozo-rovanou skutečností a na druhé straně s transcendentálním pozná-ním lidstva. K té druhé stránce bych se chtěl vyjádřit v úvodu zcela samo-statně, protože ji považuji u této knihy za podstatnou. Je mnoho úrovní pravdy - toto je základní princip, kterým jsem se snažil řídit při psaní celé knihy.


Je mnoho úrovní pravdy - toto je základní princip, kterým jsem se snažil řídit při psaní celé knihy. Snažil jsem se, aby vždy v každém okamžiku čtenář věděl, z které úrovně pravdy jsou mu předávány informace, protože to považuji za velmi důležité pro pochopení celého komplexu pravd, které se jeví z různých úrovní různé, až protichůdné. Ačkoliv i v tzv. oficiální vědě je mnohaúrovňovost pravdy b재nou věcí, u alternativního paradigma je mnohaúrovňovost pravdy pro "vědce" dokladem jeho nelogičnosti nebo rozpornosti systému.

Již v úvodu si neodpustím použít malý příklad. Nikdo nezpo-chybňuje pravdivost tvrzení pana Euklida, že součet úhlů v trojú-helníku je 180 stupňů. Na druhé straně podle jiného pána, pana Einsteina, může být součet úhlů v trojúhelníku podle okolností menší i větší než 180 stupňů. A opět už se tomu dnes nikdo nepodivuje a ne-tvrdí, že to není možné, protože pravda musí být buď jedno, nebo druhé. Rovněž tak nikdo netvrdí, že pravdivá může být buď jen teorie relativity, nebo kvantová mechanika. Naopak hledají se teorie, které by je dokázaly sjednotit (např. teorie superstrun).

S velkým důrazem zde upozorňuji na tento aspekt pravdy proto, aby byl čtenáři vždy vodítkem při čtení jednotlivých kapitol, zejména, pokud z nějakého důvodu bude číst kapitoly v jiném pořadí než ve zde uvedeném, popřípadě nějakou kapitolu ať už z jakéhokoliv důvodu vynechá.

Pro účely této knihy jsem se dopustil velkého zjednodušení a tím nutně i zkreslení, kterého jsem si plně vědom, když jsem zavedl pouze 4 úrovně pravdy. Podle úrovní pravdy jsem i rozčlenil a seřadil jednotlivé kapitoly.

 

1. úrovni odpovídají kapitoly I. a VIII.
2. úrovni odpovídají kapitoly II. a VII.
3. úrovni odpovídají kapitoly III. a VI.
4. úrovni odpovídají kapitoly IV. a V.

 

Úrovní pravdy je samozřejmě mnohem více a obávám se, že pravděpodobně i zde je nekonečno tou sice deprimující, ale pravdivou číslovkou.

Mnohaúrovňovost pravdy byla rovněž jedním z podnětů pro započetí tohoto díla, protože velká většina knih se zabývá právě pouze jedním nebo dvěma úrovněmi pravdy, popřípadě se zabývá více úrovněmi pravdy, ale bez dostatečného zdůraznění, o kterou úroveň se v konkrétním případě jedná a vysvětlení jejich vzájemných vztahů.

Z mého zorného úhlu pohledu se jeví převzetí tohoto principu ja-ko metody poznání (i tzv. vědeckého) i přístupu k životu jako velmi důležité a osvobozující od různých dogmat.

V této souvislosti si opět neodpustím menší příklady. Teorií toho, co se skrývá za pojmem UFO je mnoho. Např., že se jedná o mezihvězdné dopravní prostředky technicky vyspělých mimozemšťanů, o jevy spojené s demonstracemi mentálně vyspělých mimozemšťanů, návštěvy pozemšťanů z budoucnosti, parapsychické jevy, tajné zbraně současných pozemšťanů, fyzikální jevy jako kulový blesk apod. a samozřejmě v neposlední řadě i podvody zaměřené na získání slávy či peněz. Každý obhajuje svoji teorii a shání pro ni důkazy. Proč však neuvažovat o tom, že UFO obecně mohou být kterýmkoliv tímto projevem.

Obdobně je to s nadpřirozenými jevy v bibli. Jedni tvrdí, že bůh starého zákona byl vlastně projevem technicky vyspělých mimozemšťanů, jiní si myslí, že se jednalo o zástupce staré vyspělé po-zemské civilizace, další mají názor, že se jedná o velmi vyspělé bytosti, které se nám z naší úrovně jeví jako bozi, nebo se jedná o projev jediného personifikovaného boha anebo projev jediného boha stvořitele jako vše prostupující síly.

Proč se nepokusit opět se na věc podívat ze zorného pohledu mnohaúrovňovosti pravdy a nepřipustit možnost, že se v jednotli-vých případech popisovaných v bibli (zachycující události v rozsahu mnoha tisíců a možná desetitisíců let) jedná o demonstraci všech nebo téměř všech těchto jevů.

 

Snad to patří k dobrému mravu doby mít výlučnou pravdu. Doufám, že mně se podařilo a bude dařit vyhnout se této návnadě ega, i když sám dobře vím, jak je to nesmírně obtížné a jak člověk snadno podlehne pokušení a nechá se vmanévrovat do role, ve které se na odpůrce svých teorií dívá jako na hlupáky nebo nepřítele, kteří se snaží zmařit jeho záslužnou činnost o záchranu nebo povznesení lidstva.

 

Nejsrozumitelnějšími analogiemi pro pochopení obtížně pocho-pitelné skutečnosti jsou modely. Před¬stavme si válec ve 4 soustavách (viz obrázky).

V 1. soustavě, která je tvořena 3 prostorovými a 1 časovou dimenzí, pozorovatel, který vnímá tak, jako v prostorových dimenzích i v časové dimenzi, delší časový úsek najednou, vidí mnoho válců vytvářejících zdánlivě jeden celistvý mnohoválcový útvar. Každý z válců zobrazuje válec v jednom časovém okamžiku.

Ve 2. soustavě, která je tvořena 3 prostorovými dimenzemi, což je naše běžná zkušenost, pozorovatel vnímá jeden třírozměrný válec.

Ve 3. soustavě, která je tvořena 2 prostorovými dimenzemi (tedy plochou) pozorovatel vnímá průnik válce do plochy, což v základních polohách může být obdélník, kruh nebo elipsa.

Ve 4. soustavě, která je tvořena 1 prostorovou dimenzí tedy přímkou, pozorovatel vnímá průnik válce do přímky, což je úsečka.

Teď si představme hypotetické obyvatele každé ze soustav. Všichni pozorují ten samý objekt, ale každý z nich vidí něco jiné-ho. Každý je také přesvědčen, že právě to, co vidí on, je ten prav-divý odraz skutečnosti a ti ostatní, že se musí mýlit. Dokonce i v rámci jedné soustavy se názory na pravdu mohou lišit právě jen úhlem pohledu, jako je tomu u našeho modelu pro 3. soustavu dvoudi¬menzionální (plochu).

 

Vysvětlení používaných pojmů

Toto vysvětlení pojmů, ve smyslu v jakém budou používány v ná¬sledujících stránkách, považuji za velmi důležité, protože nesprávné použití pojmu nebo jeho nesprávné pochopení v daných souvislostech může pozměnit zamýšlený význam velmi výrazně.

Pokud nebude v textu upřesněn jiný význam použitého pojmu, budou následující pojmy používány ve smyslu uvedeném v těchto vysvětlivkách

Bůh - v nejširším možném pojetí zahrnující vše stvořené i nestvořené

bůh – v nejobecnějším smyslu slova, které zahrnuje všechna pojetí boha

Svět - širší pojem než vesmír - míněno je vše, co je stvořené.

Vesmír - náš konkrétní námi pozorovaný Vesmír připouštějící možnost existence mnoha dalších vesmírů.

Bytost - zdánlivě oddělená část Univerzálního vědomí (Světové mysli), která si je vědoma sebe sama a která prochází vývojem

bytost - jedna z forem (inkarnací) Bytosti

entita - blíže neurčený útvar (ve smyslu část) skutečnosti

člověk - inkarnace Bytosti do homo sapiens na této planetě

 

duch - zdánlivě oddělená část Univerzálního vědomí (Světové mysli), která si je vědoma sebe sama a která se snaží poznat ve své celistvosti (podstatou shodná s Bytostí)

duše „část“ Ducha (Bytosti) která na sebe bere určitou formu Bytosti – inkarnuje se do bytostí
Nadjá esenciální „část“ Bytosti (Ducha), která je neustále ve "spojení" s jednotlivými „částmi“ (formami) Bytosti a je jakýmsi řídícím centrem Bytosti a zároveň je tou částí Bytosti, která je „nejblíže“ k Bohu

Morfická rezonance vliv podobného na podobné mimo prostor a čas – podobné věci (bytosti) navzájem rezonují na základě podobných struktur či vzorů, především vibračních vzorů aktivity

 

(3)

06.06.09   Miroslav Zelenka

Asi nejobtížnější část této knihy pro sdělení nesdělitelného. Dů-vod je jednoduchý. Skutečnost přesahuje naše představy o ní. Naše představy o ní přesahují naši schopnost tuto představu popsat. Jak jsem slíbil v předmluvě, pokusím se vždy upozornit, z jaké úrovně pravdy jsou následující informace. Pokud se bavíme o Bohu, je zřejmé, že se jedná o úroveň nejvyšší. Dobrá definice Boha neexistuje a existovat nemůže. V souladu s Paulem Brunto-nem doporučuji používat tento termín opatrně a snažit se jej vy-kládat vždy s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém se objevuje. Boha nemůžeme poznat, bohem můžeme pouze být. Protože existuje pouze jeden bůh, který je vším, všichni včetně ateistů vnímáme jednoho boha. Protože však každý vnímáme jiné jeho aspekty, vzniká tak dojem, že mnozí vnímají jiného boha, či případně, že vnímají svět, který žádného boha neobsahuje. Jen málo lidí je schopno poznat a připustit si, jak nekonečně bůh přesahuje naši schopnost ho vnímat.


Pojem Boha

Všichni vnímáme sice jen některé určité aspekty boha, ale vní-máme tak boha, i když to tak mnozí nenazývají a velmi by se ta-kovému označení bránili.

Představy o tom, co je Bůh, jsou v západní civilizaci většinou významně ovlivněny intelektuální úrovní jednotlivých lidí.

Nižším úrovním odpovídá nejčastěji představa personifikovaného boha, který je nejvyšší bytostí, která vše řídí a ke které se lidé ob-racejí se svými modlitbami a náboženskými rituály většinou ve snaze získat tím nějaký prospěch (nejen materiální). Také jsou tomuto bohu připisovány lidské vlastnosti.

Vyšším úrovním odpovídá představa boha jako neosobní inteli-genci (vědomí), která je však oddělena od stvořeného světa (popř. je mu nadřazena), a tím i od lidských bytostí.

Pokus o popis představy Boha překračující tyto úrovně je obsahem této knihy.

Přes některé pokusy, které byly v této oblasti učiněny, je myslím nejlepší se držet toho, co o sobě prohlásil sám bůh prostřednictvím těch, kteří tvrdí, že s ním hovořili.
Bible - "Jsem, který jsem".

Hovory s bohem - "Já jsem všechno to, co je i není".

Protože plně chápu, že těmito dvěma větami jsem čtenáře asi pří¬liš neuspokojil, pokusím se o nemožné, tj. o předání určité představy, určitého tušení o tom, co všechno tento pojem zahrnuje.

Upozorňuji však, že čím více se pokouším konkretizovat představu o tom, co Bůh je, tím se dopouštím větších nepřesností a deformací obrazu Boha. Jakýkoliv popis Boha ho omezuje a dělá z něj něco nižšího, což už vlastně není Bohem v tom pojetí, jaké je zde uváděno.

S tím se však bohužel (klasická ukázka toho jak přistupovat ke slovu bůh pouze s přihlédnutím k souvislostem, protože nepochybuji, že Bůh toho opravdu neželí) nedá nic dělat, protože úro-veň našeho vědomí a nám dostupných výrazových prostředků nám nic jiného neumožňuje.

Používám zde zcela záměrně slova bůh, přestože je velmi často používané i ve zcela jiných významových odstínech. Je to však pojem, který je nejčastěji v tomto smyslu používán a jeho synonyma (v tomto uvažovaném významu) jako např. vesmírná energie, Kosmická inteligence apod. jsou v určitých případech zavádějící.

Asi nejsnadnější je vyjádření toho, co Bůh v pojetí této knihy není na rozdíl od mnoha náboženských směrů (mám zde na mysli zejména křesťanství, islám a judaismus v jejich současné kanonizované podobě).

Bůh není - jakási personifikovaná bytost, která rozhoduje o tom, co je dobré a zlé a ostatní bytosti posuzuje, případně trestá či od-měňuje podle toho, zda jednají v souladu s tímto "božím zákonem" či nikoliv.

Jakýkoliv důkaz pro neexistenci Boha se může týkat pouze obrazu personifikovaného boha, který byl vytvořen některým náboženstvím.

I každý materialista má kdesi v pozadí své mysli ukryto pově¬domí o vše prostupující inteligenci a energii (Bohu), ale vysvětluje si ji svým částečně omezujícím způsobem. Velká většina ateistů se stala ateisty právě pro nemožnost inte-lektuálního ztotožnění se s obrazem personifikovaného boha ně-kterého ze světových náboženství, které převládá na území, kde žijí. Spolu s vyšší vzdělaností je toto jedním z důvodů, proč v západním světě je mnohem více ateistů než ve východním světě, protože intelektuální ztotožnění se s některým z východních náboženství je ve své podstatě snazší.

Myslím, že byť je to velmi zjednodušeně řečeno, přesto je tato představa personifikovaného boha představou boha mnoha nábo-ženských směrů. A to jak v náboženstvích, která jsou monoteistická, tak i v náboženstvích polyteistických.

Zde se jen neubráním poznámce, že mnohá náboženství, která jsou z neznalosti (naší západní civilizace) považována za polyteistická (např. hinduismus) jsou v podstatě ve své nezdegenerované podobě monoteistická a jednotliví tzv. bohové jsou pouze projevy jediné vše prostupující síly - jediného Boha.

Čtenáře asi napadne, proč se v tomto případě tolik věnuji tomu, čím Bůh není, a kdybych takto chtěl i nadále vše vymezovat negativně, kniha by se neúměrně rozrostla a stala by se tak nepřehlednou, čemuž, jak je uvedeno v předmluvě, jsem se chtěl vyhnout.

Důvodem je to, že mnoho lidí, tak jako i já bylo původně svedeno na více méně materialistickou orientaci z nedostatku informací. Právě proto, že nám byla a stále je mnoha teologickými naukami předkládána varianta personifikovaného boha jako jediná varianta boha, s kterou se opravdu přemýšlející člověk nemůže bez dalšího smířit, považuji za velmi důležité zdůraznit, co Bohem v pojetí této knihy rozhodně není.

Jako příklad bych zde uvedl Starozákonního boha, tak jak je po-pisován v bibli a současnými ortodoxními křesťanskými naukami. Bůh je zde zobrazován jako personifikovaná bytost, zlostný stařec, který v jednotlivých případech i velmi krutě trestá lidstvo, národy a jednotlivé lidi za hříchy, které spáchaly jako důsledek chyb, se kterými je on vševědoucí a všemohoucí stvořil.


Kdyby tato kniha byla psána pro obyvatele krajin, kde převládá budhismus nebo hinduismus, byl by tento odstavec pravděpodobně částečně zbytečný.

Určitě by se dalo popsat i mnoho dalších stránek tím, co Bůh není (míněno ve smyslu, že není pouze tím), ale myslím, že jsem dostatečně zdůvodnil, proč jsem se věnoval pouze jednomu negativnímu vymezení.

Tak tedy pokusme se přiblížit se k tomu, co Bůh je. Opět při velkém zjednodušení se dá říct, že Bůh je vše to co je, a protože Bůh nemůže mít žádné omezení, protože pak by již nebyl neomezeným a tím pádem ani Bohem jakožto univerzální silou, je i vše to, co není. Chápu, že jako představa je to děsivé, ale nedá se nic dělat dělat. Vše na co pomyslíte, je Bohem. Samozřejmě, že i vše na co nepomyslíte. Směr, který se to snaží dle mého názoru nejlépe a nejlogičtěji vysvětlit je mentalismus.

 

(4)

07.06.09   Miroslav Zelenka

Vychází z principu, že vše je "jen" myšlenka (mentální = myšlen-kový). Jde o zásadní skok v představách o uspořádání vesmíru, či přesněji řečeno Univerza. Skok od představy Vesmíru jako ob-rovského mechanického "hodinového stroje", jehož všechna ko-lečka do sebe přesně zapadají, k představě nekonečně obrovské soustavy "myšlenek" - jediného nekonečně obrovského homo-genního supervědomí, které je samo o sobě mimo prostor a čas, protože prostor a čas jsou již produkty tohoto supervědomí. Pro pochopení a vysvětlení všech nevysvětlitelných jevů a zá¬zraků je teorie mentalismu daleko jednodušší a logičtější než všechny za vlasy přitažené teorie ortodoxních materialistických vědců. Ve snaze uchránit si základy materialistické vědy vymýš¬lejí tito jediní praví vědci nejkrkolomnější konstrukce k vysvět¬lení některých jevů tak, aby nemuseli přijmout to nejpřirozenější a nejlogičtější vysvětlení, které však je v rozporu s materialistic¬kým pojetím Světa. Když už je úplně nejhůře, určitá fakta prostě ignorují, zastánce ji-ných teorií, popř. svědky událostí (které se dle jejich modelu světa teoreticky nemohou stát) zesměšňují nebo společensky zne-možňují.


Mentalismus

Occamova břitva je jedním ze základních principů či postupů, na kterých úspěšně staví i současná věda. Occamova břitva řeší problém nekonečné rozmanitosti teorií, které vedou ke stejným výsledkům. Například k Newtonovu gravitačnímu zákonu lze formulovat alternativní teorii, která říká, že gravitační síla je ve sku-tečnosti poloviční než podle Newtonova zákona, a zbytek způso-bují jinak neviditelní a neměřitelní trpaslíci, kteří tělesa postrkují tak, aby se zdánlivě chovala podle Newtonova zákona. Occamova břitva z nespočetného množství takových alternativních teorií vybírá právě Newtonův zákon, který žádné trpaslíky nepotřebuje.

Zajímavé je, že se nepoužívá tam, kde se nehodí a vědci konstruují velmi složité teorie proto, aby našli zdůvodnění pro něco, co je jinak naprosto zřejmé a evidentní.
Jako příklad slouží zdůvodnění vzniku náboženství ve všech civi-lizacích a kulturách složitě vykonstruovanými evolučními výho-dami, které vytvoření náboženství pro určitou skupinu lidí mají ve srovnání s prostou myšlenkou, že existuje nějaká síla či inteligence, která nás přesahuje a které lidé říkají bůh.

V termínech dnešních technologií je možno Boha popsat také jako lidskému chápání zcela se vymykající superpočítač vytvářející Svět, včetně časoprostoru i nás samých jako virtuální realitu. Tento superpočítač označovaný jako "Světová mysl" vytváří současně vše, co kdy bylo, je a bude, protože vytváří i prostor a čas. Tato představa má pro naše plné pochopení mnoho vad na kráse. Jednou z nich je, že tento superpočítač nemá žádný hardware. Vše je pouze virtuální realita, což je o to komplikovanější, že vir-tuální realitou je i sám superpočítač.

Virtuální realita vytvářená virtuální realitou - to zní sice nesmyslně, ale v tomto pojetí tomu tak je. Na námitku, že dokazuji boha bohem, předem odpovídám, že mně v žádném případě nejde o důkaz boží existence, ale o předložení jedné z představ o formě boží existence, pokud možno v komplexní podobě.

Aby vše nebylo tak jednoduché, v ezoterních naukách se Bůh objevuje ve dvou formách (upozorňuji zde znovu na nedostatečnost daných výrazových prostředků a z toho možnou nepřesnost zavádějící čtenáře).

Jednou jako čiré a prázdné Absolutno bez jakéhokoliv pohybu, bez času a prostoru, které je však nabito nekonečným potenciálem. Pro toto Absolutno se též používá termín Transcendentální bůh nebo Absolutní mysl.

Jednou jako Stvořitel včetně Stvořeného světa, pro kterou se též používá termín Imanentní bůh nebo Světová mysl.

 

Absolutní mysl

Boha ve své formě Absolutna lze snad připodobnit ke gigantickému superpočítači s nekonečným potenciálem, který momentálně neřeší vůbec žádný úkol. O Absolutnu nevíme po intelektuální stránce absolutně nic, protože se jedná o beztvarou a bezčasou Prázdnotu bez hranic. To však neznamená, že neexistuje. Mysl je věčně a univerzálně přítomna, „Nic“ je pouhým zdáním. Nepřipomíná Vám to trochu teorie moderní fyziky o ohromném energetickém potenciálu vakua? Bůh stvořil Vesmír k obrazu svému.

V té míře, v jaké je člověk stvořen k obrazu božímu, je Svět stvo-řen k obrazu Světové mysli. V té míře je dána i možnost přiblí¬žit se poznání obrazu Světové mysli. To znamená asi tak, jako molekula vody si může vytvořit představu oceánu. Absolutní mysl však se nepodobá ničemu jinému, je to absolutní prázdnota, zcela se vymykající lidskému chápání a proto absolutně nepoznatelná.

To, co je nepopsatelné a zcela mimo lidské chápání, je i nepojmenovatelné.

Proto je možno pro „to“ použít jakékoliv jméno za předpokladu, že jasně definujeme, v jakém smyslu je používáno, včetně jeho omezení.

V tomto smyslu jsou i zde používána pojmenování Absolutní mysl a Transcendentální bůh.

Absolutní mysl je zcela mimo prostor a čas, je všude a nikde, vždy a nikdy. Proto se o ní nedá konstatovat, bez zavádějící ne-přesnosti, ani že je nekonečná v čase i prostoru, protože i nekonečnost je pojem mající význam pouze v rámci těchto dvou kategorií.

Pokud se někomu bude zdát, že popis Absolutní mysli vypadá jako zcela nevědecký mystický blábol, dovoluji si upozornit na po-kusy o exaktní popisy takových jevů předpokládaných uznáva-nými vědeckými teoriemi, jako jsou např. černé díry a singularita předcházející velkému třesku.

Absolutní mysl by se dala připodobnit k černé díře. Při obrazové představě Světové mysli, v jejímž středu je Absolutní mysl, je možno vytvořit myšlenkovou konstrukci modelu podobného černé díře s tím, že místo hmoty jsou informace.

 

 

Čím blíže ke středu tím větší je hustota informací, až v samém středu je nekonečná hustota, takže dochází k úplnému zastavení pohybu informací viz. obr.

Absolutní prázdno nabité nekonečnou energií (inteligencí, láskou).

Jedná se o velké zjednodušení prostorového modelu třídimenzio-nálního prostoru. Kdybychom měli schopnost vytvořit a vnímat tento model v 6 nebo třeba 8 dimenzionálním prostoru, možná by se nám již nezdál tak pouhou abstrakcí. Podobnost s černou dírou by pak byla asi zřejmější, kdybychom uvažovali o černé díře jako o průniku pro nás nevnímatelného šestidimenzionálního objektu do našeho třídimenzionálního prostoru.

Světová mysl je podstatou všech věcí, jevů a bytostí. Absolutní mysl je podstatou Světové mysli. Nedá se však říci, že by Světová Mysl byla stvořena Absolutní myslí. Světová mysl je vlastností Absolutní mysli. Zatímco vše ostatní je stvářeno Myslí, je na ní závislé a má tudíž pouze omezenou relativní existenci, Mysl je absolutně nezměnitelná. Pouze její projevy podléhají změně.

Stvořený Svět, Vesmír je lucidním (vědomým) snem Boha, Světové mysli.

Protože Absolutní mysl je absolutně nepoznatelná, zbývající část knihy se bude zabývat víceméně pouze Světovou myslí.


Poznávání Boha

Boha nemůžeme nikdy poznat v jeho celistvosti a podstatě, můžeme se pouze blížit poznání jednotlivých aspektů Stvořeného světa. To však není důvodem, abychom se o to nesnažili. Není „hříchem“ nechápat Boha, „hříchem“ je se o to nesnažit.

Boha jako Světovou mysl včetně Stvořeného světa je možno si představit v jedné z jeho forem jako matrjošku (dutá figurka, která v sobě obsahuje mnoho naprosto stejných, ale vždy menších a menších figurek).

Myslíš si, že chápeš Boha a pak zjistíš, že tento tvůj pochopený bůh je jen součástí dalšího "vyššího" boha. Pak pochopíš vyššího boha a zase zjistíš, že tento tvůj pochopený "vyšší" bůh je jen součástí ještě "vyššího" boha. Nakonec zjistíš, že Bůh je sice bez-rozměrný, ale zároveň i nekonečný, čímž není myšlena jen časo-prostorová neohraničenost. Jeho poznávání je nekonečný proces.

Poznávání Boha je jedna ze základních podmínek vývoje Bytosti ve formě člověk, jedna ze základních podmínek dosažení stavu zvaného „osvícení“. Všichni vnímáme sice jen některé určité aspekty boha, ale vní-máme tak boha, i když to tak mnozí nenazývají a velmi by se takovému označení bránili.

 

(5)

13.06.09   Miroslav Zelenka

Druhá nejvyšší úroveň pravdy po úrovni Boha. Určujícím hlediskem pro tuto úroveň je poznání. Znovu upozorňuji a učiním tak pravděpodobně ještě vícekrát, že pro názornost a pochopitelnost se jedná o maximální zjednodušení, protože nepochybně je velmi problematické mluvit takto jednoznačně o hierarchičnosti pravdy. Snad na tomto místě je nejvhodnější učinit poznámku o možné a často se vyskytující zdánlivé protichůdnosti a protismyslnosti různých skutečností posuzovaných z různých úrovní pravdy. Nejlepší je demonstrace na příkladu. Z jedné úrovně pravdy (č. 4 - člověk - prostor a čas) lidský mozek se svými senzory - smysly funguje jako tuner (vstupní část přijímače zpracovávající přijímaný signál), který převádí in¬formace do vědomí. Je to však jen a pouze tuner a vědomí funguje nezávisle na něm. Z druhé úrovně pravdy (č. 2 - Vědomí - Stvořený svět) Světová mysl vše promítá do vědomí bytosti. Neexistuje žádný mozek, žádné senzory, žádné tělo a v podstatě žádný člověk ve své hmotné podobě. Mezi těmito dvěma pravdami je zdánlivý rozpor, ale platí obě. Záleží vždy na tom, z kterého zorného úhlu, z které úrovně pravdy se na věc díváme. Vědomí je opět jeden z pojmů kategorie jako je bůh nebo svět a proto je vždy nutno ho používat velmi uvážlivě a pokud možno s upřesněním, jak je v dané souvislosti míněn. Není nic (a ne pouze ve smyslu nikdo), co by nemělo vědomí, protože není nic jiného než Vědomí, není nic jiného než "myšlenky" Světové mysli. Světová mysl vše zná, protože je vším. Vědomí je tak nutno chápat jako jednotný celek sestávající z částí, které si však uvědomují svoji relativní oddělenost a samo-statnost (dalo by se říct, že tyto části mají "vědomí" sebe sama, ale zde je právě nutno chápat toto slovo "vědomí" zcela jinak, ve smyslu uvědomování si). Vztah Boha - Světové mysli k stvořenému světu se dá přirovnat ke vztahu lidské mysli - lidského vědomí k jeho myšlenkám.


Světová mysl

Analogií, která je této souvislosti velmi často používána, je moře, které sestává z kapek vody, které jsou v určitých fázích samostatné, ale stále jsou součástí z pohledu kapky nekonečného celku.

Důvodem této relativní samostatnosti, oddělenosti a svobody jed-notlivých částí Univerzálního vědomí je, že pouze tímto způsobem může docházet zjednodušeně řečeno k rozporům, které jsou hnacím motorem vývoje a tvůrčí činnosti.

Zcela jednotné Vědomí nemůže prodělat žádný vývoj, nemůže docházet k pohybu, k výměně informací, k tvůrčímu procesu, ke vzniku nových informací a jejich kombinacím.

Vše co se odehrává, promítá Světová mysl do našeho vědomí. To znamená do té části Vědomí, která si je vědoma sama sebe jako entity (v tomto smyslu používám tento výraz jako blíže neurčený celistvý útvar - část vědomí), jako samostatné Bytosti zdánlivě oddělené od Imanentního boha.

 

Virtuální realita

 

Přestože máme stále pocit, že vše z reálného světa vnímáme pro-střednictvím našich smyslů, a že to je naprosto základní a neoddiskutovatelný fakt, pokusím se znovu na analogii počítače vysvětlit, že tomu tak být opravdu nemusí.

Počítač (blíže k analogii s člověkem by byl robot) vnímá své okolí a svět prostřednictvím senzorů (jako např. kamery, mikrofony) a můžeme si klidně představit, že tento náš počítač je vybaven k vnímání světa i více než pouze pěti smysly. Může např. vnímat i radioaktivitu, elektromagnetické vlny a třeba i gravitační vlny. Informace získané ze senzorů zpracovává a vyhodnocuje a tím vzniká jeho "vnímání" světa (viz obr. č. 3).

Teď si představme, že tento počítač odpojíte od jeho senzorů a připojíte na nějaký superpočítač, který mu bude předávat všechny informace v takové formě, jako je dostával od svých senzorů (viz obr. č. 4). Součástí těchto informací bude i to, že jsou stále předávány prostřednictvím jeho senzorů.

Takovýto počítač bude zpracovávat a vyhodnocovat předané in-formace stejně, jako když je dostával od senzorů a jako reálný vnímat virtuální svět vytvořený superpočítačem. Superpočítač takto může vytvářet společný virtuální svět pro mnoho „podřízených“ počítačů (viz obr. č. 5).


Pokud mezi každým počítačem a superpočítačem existuje také zpětná vazba (vnímání virtuálního světa jednotlivým počítačem a reakce na něj je přenášena zpět do superpočítače), je možno předpokládat, že nic nebrání tomu, aby superpočítač umožňoval i vzájemnou interakci mezi jednotlivými počítači. Na obdobném principu si můžeme představit funkci a vzájemný vztah Světové mysli a jednotlivých entit (Bytostí) - jednotlivých částí Vědomí.

Vztah jednotlivých Bytostí (jednotlivých vědomí) ke Světové mysli si lze představit jako nekonečně ohromnou počítačovou síť.

Každá Bytost je jako počítač, který je v síti se všemi ostatními počítači (Bytostmi). Přenos informací probíhá v této síti v nulovém čase. Komplexním propojením všech počítačů vzniká zcela nová kvalita vědomí. Dalo by se to popsat jako vědomí superpočítače. Tento superpočítač se svou novou úrovní kvalitativně a kvantitativně nekonečně převyšující jednotlivé počítače pak projektuje "vše" do vědomí (v počítačové hantýrce do operační paměti) jednotlivých počítačů, které se však, jakožto součásti tohoto superpočítače rovněž podílejí na tvorbě tohoto "vše", které je projektováno do jednotlivých počítačů.

Vztah Světové mysli jako Imanentního boha k některé z entit si je možno představit též jako vztah kompletního hologramu k jeho částem. Každá část hologramu obsahuje informace o celém hologramu, ale čím je část hologramu menší, tím jsou informace nepřesnější. U hologramu je to vidět zřetelně. Při pozorování části hologramu vidíte vždy obraz celého objektu, který je hologramem zobrazován, ale čím je část menší, tím je i horší kvalita zobrazení (viz obr. č. 6).


 

Proto odvolávání se na zdravý selský rozum ("přece, když něco vidím, slyším nebo cítím, tak to tak musí být“) je v tomto případě zavádějící. Opravdu neexistuje a ani existovat nemůže žádný, pro ortodoxního vědce přijatelný, důkaz toho, že to takto není. Stojí zde pouze jedno tvrzení proti druhému tvrzení, jedna víra proti druhé víře. V zájmu objektivity nutno podotknout, že všichni se tváří, že v jejich případě se nejedná o víru, ale vědění, zatímco v případě těch druhých se jedná o víru a nevědění.

Jedna víra (jeden model jsoucna) je opřená o tzv. zdravý rozum a tzv. oficiální vědu (tím je míněna věda, která má ve znaku neotřesitelné tzv. Karteziánsko-newtonovské paradigma - model světa vycházející z tradičních vědeckých představ).

Druhá víra (druhý model jsoucna) je opřená o logiku, mimo-smyslové a transcendentální vnímání podstaty věcí, ale využívá i poznatky oficiální vědy. Tento druhý, alternativní model jsoucna v sobě zahrnuje jako součást i model světa oficiální vědy.

Netvrdím, že model jsoucna vytvořený oficiální vědou je nepravdivý. On je pravdivý do té míry, jaká odpovídá možnostem současné vědy, což mu ani nelze vytýkat.
Co mu však vytýkat lze, je to, že je neúplný, že se nezabývá všemi aspekty jsoucna. Proč se nezabývá i dalšími aspekty jsoucna? Protože tvrdí, že neexistují. A když něco neexistuje, tak přece není žádný důvod to zkoumat.

Pro model jsoucna popisovaný v této knize jsem v předchozím odstavci použil výraz druhý, alternativní, což je velmi nepřesné a použil jsem jej pouze v souladu se současnou zvyklostí.

Je to však stejně nepřesné jako když se používá termín alternativní medicína pro způsoby léčení, které jsou na Zemi známy již tisíce let před současnou medicínou, a které i v současnosti na Zemi používá převážná část lidstva.

Zrovna tak model jsoucna založený na mentalismu je o desítky tisíc a možná stovky tisíc let starší než model jsoucna založený na Karteziánsko-newtonovském paradigmatu.

Aby nedocházelo ke zbytečnému nedorozumění, neupírám soudobé oficiální vědě schopnost logicky uvažovat. Pouze v tomto kontextu chci vyjádřit, že soudobá věda (míněna převažující část vědecké obce, rozhodně ne všichni lidé označující se názvem "vědec") není schopna dostatečně systémově a logicky uceleně vysvětlit všechny jevy a podstatu světa na rozdíl od teorie mentalismu, která toho schopna v plné šíři je.

Vývoj počítačů, počítačových her a internetu umožnil použít vhodnější představu a příměr pro pochopení této tzv. kosmické hry.

V současné době existují na internetu tzv. on-line počítačové hry, kterých se účastní desetitisíce až statisíce lidí z celého světa (počet se vztahuje k jedné konkrétní hře a jednomu určitému časovému bodu). Každá taková hra má prostředí a základní pravidla vytvořená programátory. Hráč, který se této hry účastní, si vybírá postavu, s kterou se bude hry účastnit a v rámci stanovených pravidel si určuje vlastnosti, vzhled, schopnosti. Ve hře si pak vybírá cíle, kterých chce dosáhnout a v rámci toho se sdružuje s ostatními hráči (přesněji řečeno s jejich postavami), případně proti nim bojuje. Dokonce se stávají v současné době velmi psopulární i hry simulující běžný život. Když hráče konkrétní postava přestane bavit nebo je mu v této hře život nějakým způsobem ukončen a tato hra se mu líbí, (stvoří) vybere si postavu jinou a jde hrát znovu. A není problém si představit, jak hráč hraje více her a je spolutvůrcem více postav současně.

Takto je možno si představovat i bytí - kosmickou boží hru, kde existuje Stvořitel – velký programátor, který vytváří prostředí a určitá pravidla hry a Multidimenzionální Bytosti si volí jednotlivé postavy – v případě úrovně našeho časoprostoru jednotlivé inkar-nace. Je nutno si uvědomit, že vzhledem k bezčasovosti této úrovně Bytost hraje všechny hry současně. Vzhledem k polaritě stvoření hraje všechny představitelné a i některé pro nás lidi ne-představitelné role. Těmito rolemi mohou být i takové pro nás krajní polohy jako jsou postavy obdobné nám známým postavám jako je například Kristus, Buddha, Hitler, Stalin, ale i Lucifer a archanděl Gabriel.

Když už jsme si konkrétní hru a postavu v kosmické hře vybrali, jsme nuceni dodržovat její základní pravidla a to znamená, že určitá naše jednání způsobují určité následky stanovené programem Stvořitele pro tuto hru, jejímž však jsme zároveň i spolutvůrci, pro což se používá pojem karma. Každý z nás jakožto součást Bytosti a tím i část hologramu vědomí Bytosti obsahujeme všechny aspekty Bytosti včetně aspektů z našeho pohledu nejkladnějších i nejzápornějších. Duchovní úroveň inkarnované bytosti (pokud o něčem takovém má smysl hovořit) by se snad dala vyjádřit mírou pochopení základního principu jin a jang a vyrovnání se se všemi aspekty duše jako části hologramu vědomí Multidimenzionální Bytosti a to zejména těmi z našeho pohledu nejodpornějšími. I když pro některé duše je obtížné se vyrovnat a přijmout i ty z našeho pohledu nejkladnější aspekty své duše, protože mají dojem, že si je vzhledem ke svým předchozím životům „nezaslouží“

Když už jsme si konkrétní hru a postavu v kosmické hře vybrali, jsme nuceni dodržovat její základní pravidla a to znamená, že určitá naše jednání způsobují určité následky stanovené programem Stvořitele pro tuto hru, jejímž však jsme zároveň i spolutvůrci, pro což se používá pojem karma. Každý z nás jakožto součást Bytosti a tím i část hologramu vědomí Bytosti obsahujeme všechny aspekty Bytosti včetně aspektů z našeho pohledu nejkladnějších i nejzápornějších. Duchovní úroveň inkarnované bytosti bytosti (pokud o něčem takovém má smysl hovořit) by se snad dala vyjádřit mírou pochopení základního principu jin a jang a vyrovnání se se všemi aspekty duše jako části hologramu vědomí Multidimenzionální Bytosti a to zejména těmi z našeho pohledu nejodpornějšími. I když pro některé duše je obtížné se vyrovnat a přijmout i ty z našeho pohledu nejkladnější aspekty své duše, protože mají dojem, že si je vzhledem ke svým předchozím životům „nezaslouží“.

Představme si, že jsme magnet. Nemáme jinou možnost než pochopit a vyrovnat se se skutečností, že se skládáme i ze severního i z jižního pólu. A z tohoto pohledu není podstatné, zda severní pól označíme jako kladný a jižní jako záporný.

K tomu navíc je nutno se vyrovnat s tím, že to, co my považujeme za kladné, jiní mohou považovat za záporné a obráceně.

Povšimněte si, jak z tohoto zorného úhlu je nesmyslné volání různých „náboženských“ a zejména církevních ideologií ve stylu “Vymýtíme všechny záporné jižní póly a bude ráj na zemi“, případně „Vymýtíme všechny záporné severní póly a bude všude mír a blahobyt (možno dosadit i pojem udržitelný rozvoj). Pod pojem náboženské ideologie řadím v tomto smyslu i různé mate-rialisticky se tvářící ismy, protože se ve velké většině případů ne-jedná rovněž o nic jiného než o určitou formu víry a náboženství.

(6)

14.06.09   Miroslav Zelenka

Bytost jsem se pro účely této knihy pokusil definovat jako zdánlivě oddělenou část Vědomí (Světové mysli), která si je vědoma sebe sama a která prochází vývojem od forem nejnižších po formy nejvyšší. Bytost vstupuje do jednotlivých inkarnací jako herec, který si vybírá roli a divadelní hru, ve které bude účinkovat. Ještě přesněji vstupuje do jednotlivých postav počítačové hry, kdy postava se může chovat svobodně v rámci naprogramovaných vlastností a dějových osnov. Sama však je zároveň programátorem, jenž pod taktovkou vedoucího všech programátorů spoluvytváří s ostatními programátory hru, kterou současně hraje. Pro alespoň částečnou srozumitelnost se pokusím vymezit v souvislosti s pojmem Bytost i pojem Nadjá (superego), protože tento pojem se velmi často vyskytuje v duchovních naukách, zejména v souvislosti s vývojem člověka. Mnoha učiteli je zdůrazňována nutnost spojení, až ztotožnění se, se svým Nadjá při snaze o duchovní vývoj.


Pojem Bytosti

Při velkém zjednodušení by se dalo říct, že Nadjá je esenciální část Bytosti, která je neustále ve "spojení" s jednotlivými částmi (možná lépe řečeno formami) Bytosti a je jakýmsi řídícím centrem Bytosti a zároveň je tou částí Bytosti, která je „nejblíže“ k Bohu.

Jak jinak, než velmi zjednodušeně se dá říct, že pro tuto úroveň pravdy je určujícím hlediskem vývoj. Vývoj Bytosti, vývoj Vesmíru, vývoj Světa od forem nejnižších po formy nejvyšší.

A tady hned na počátku narazíme na zásadní problém. Formy vědomí, které se pohybují v blízkosti úrovně člověka, jsou pro nás jakž takž pochopitelné. Čím více se však vzdalujeme oběma směry, naše představy jsou mlhavější a mlhavější.

 

Vývojové formy Bytosti

Co označit za nejnižší formu?

Vezmeme-li do úvahy teorie soudobé fyziky, asi bychom mohli hovořit o subatomárních částicích jako o nejnižší formě. Hezkým příkladem se mi zdá foton. Dle Einsteinovy teorie relativity se fo-ton pohybuje pouze rychlostí světla, a proto mu neplyne čas. Představa vědomí fotonu, je však i pro moji přebujelou fantazii obtížná. A věda už mezitím pokročila dále a našim představám nabízí ještě nižší a základnější formu "hmoty" struny. A podle dosavadního vývoje vědy se domnívám, že ani ty nebudou konečnou stanicí, zejména jestliže vycházím z hypotézy, že všemi směry je nekonečno.

Pojetí základních forem hmoty jakožto jednorozměrných strun, které podle toho jak vibrují, jsou tou nebo onou částicí, se velmi blíží pojetí Bytostí, které je uvedeno v této knize. Ty jako rovněž jednorozměrné struny podle toho jak vibrují, jsou tou nebo onou formou Bytosti (nerostem, rostlinou, živočichem, člověkem apod.).

Abychom se však mohli pokusit o vytvoření nějakého modelu, musíme vyjít z předpokladů jakýchsi hraničních forem.

Považujme tedy pro účely našeho modelu vývoje Bytosti za nejnižší formu subatomární částice a třeba již zmiňovaný foton. Vědomí fotonu, pro které neplyne čas, je velmi blízké vědomí Absolutna, dalo by se říct, že je stále ve stavu zažívání Absolutna - transcendentálního aspektu Boha. Snad by se dalo říct i ve stavu, kterému říkáme u člověka osvícení.

Pro zjednodušení přeskočíme formy, jako jsou atom či molekula a postoupíme k formě se souhrnným názvem nerosty. Zde už dochází k vnímání času a prostoru v našem slova smyslu. Stále tu však je velmi úzké sepětí s Bohem, stav vědomí je podobný Absolutnu svou neměnností, bezvývojovostí. Je tu ještě naplno pociťována sounáležitost s celkem.

Je to však forma ještě zcela pasivní, bez možnosti volního rozhodování.

Zajímavou podskupinou jsou kapaliny obecně. Na naší Zemi speciálně voda (v tomto případě nelze zaměňovat s konkrétní řekou, jezerem či mořem, jež mají též svoji formu vědomí, ale odlišnou od této úrovně) hraje významnou roli a dalo by se říct, že je někde na hranici mezi touto formou (nerosty) a formou vyšší.

Vyšší formou jsou rostliny, které jsou ovlivňovány morfickou re-zonancí rostlinstva. Míněno je vždy převažující ovlivňování, ne ve smyslu výlučnosti. Stále je ještě pociťována sounáležitost s celkem. Objevují se však již první prvky svobodného rozhodování. Stále je však u rostlin omezen pohyb, možnost aktivně výrazně ovlivňovat svůj, popř. cizí život.

Další formou jsou živočichové, kteří jsou ovlivňováni morfickou rezonancí svého druhu. Také se tomu říká kolektivní duše. Ty už plně chápou svoji individualitu a mají možnost volby. Samozřejmě se to vztahuje především na vyšší formy, jako jsou savci.

Od průměrného člověka v jeho dnešní podobě se odlišují vyšší mírou napojení na vyšší dimenze, schopností mimosmyslového vnímání, nižší mírou možnosti svobodného rozhodování a nižší mírou intelektu.

Nám nejsrozumitelnější formou je samozřejmě člověk, který je ovlivňován morfickou rezonancí danou jeho konkrétní inkarnací. Sdílí karmu své rodiny, národa, země, člověka jako takového, člověka jako obyvatele Země. Většinou má během inkarnace pocit  pocit naprosté oddělenosti od Boha, ztotožňuje se se svým tělem. Má plnou svobodu rozhodování.

Pokud se pokusíme o zpřesnění, plnou svobodu má člověk, který je přibližně někde uprostřed na vývojovém žebříčku kategorie člověk. Směrem k oběma pólům tato svoboda klesá.

Osobně nesouhlasím s naukami i ezoterickými, které považují člověka za střed všeho. Někdy je to dokonce předkládáno tak, že bůh stvořil svět jen proto, aby se měl člověk kde projevit. Mám za to, že tvrzení, že člověk je jediný, který má svobodu rozhodování, je zase jen výsledkem těchto samostředných tendencí a ne odrazem skutečnosti.

Člověk však zdaleka není nejvyšší formou vědomí. Jsou zde bytosti, které jsou na vyšším vývojovém stupni.

Nejbližší vývojově vyšší formou jsou bytosti, které jsou ještě jako člověk zajatci čtyřdimenzinálního časoprostoru a mohou nám být i podobné, ale jsou na vyšším stupni vývoje. Běžně používají mimosmyslové vnímání, jsou napojené na kolektivní vědomí a ovládají síly, o jejichž existenci a principech máme zatím spíše matné tušení.
Z našeho pohledu jsou osvícené a někdy se též inkarnují zpátky do naší úrovně, aby pomáhaly lidem při jejich duchovním růstu - návratu k Bohu. Jedná se o kategorii bytostí, která má mnoho společného s kategorií živočichů, ale na vývojové spirále jsou o řád výše, díky zkušenostem s prožitými principy v roli člověka. Jsou obohaceni o intelektuální složku.

Abych dodržel škatulkové označení každé kategorie, použil jsem pro tuto formu pojem nadčlověk - superman.

Vyšší formy již neprocházejí reinkarnacemi a jejich vývoj probíhá v jiném časoprostoru než je náš.

Základním omylem je, když si někdo myslí, že po dosažení tako-vého stavu vývoje Bytosti, který je již mimo dosah reinkarnačního  a karmického zákona, že si pak může dělat, co chce. Není to tak, protože on již nemůže konat v rozporu s "božím zákonem". A je nutno si také uvědomit, z jaké úrovně pravdy se teď na věc díváme. Zase to není ta nejvyšší úroveň pravdy transcendentálního Boha a imanentního Boha. Je to z úrovně pravdy č. 3 - "Bytost - reinkarnace".

Jejich poznání a popis je mnohem obtížnější, protože jsme odkázáni na informace získané ve stavu rozšířeného vědomí, ať už vlastního nebo zprostředkovaně někoho jiného. Ti, kteří jsou méně citliví na přímé získávání informací méně senzibilní, jsou odkázáni na víru v důvěryhodné zdroje. Protože nejsem vyznavačem detailních popisů různých druhů elementálů, démonů, andělů, či dalších druhů a poddruhů těchto bytostí včetně jejich přesných jmen, omezím se pouze na výčet vývojových forem Bytostí, které logicky zapadají do mnou navrhované struktury vývoje Bytosti.

Další vývojovou formou by měly být bytosti, které mají mnoho společného s kategorií rostlin. Pro zjednodušení nazývám tuto kategorii andělé. I oni stále ještě procházejí vývojem, ale již ne formou inkarnací. Jako rostliny mají vyšší pocit sounáležitosti s jednotou a proto jejich svoboda rozhodování je již opět omezena.

U dalších kategorií se mi pro popis nedostává dostatek informací a pouze analogicky předpokládám, že jedna kategorie má spo-lečné atributy s kategorií nerostů a dal jsem jí pracovní název nižší bohové. Do této kategorie by se daly zařadit formy vědomí typu vědomí Země (dnes již opět tak populární Gaia), vědomí Slunce, vědomí Galaxie. Další kategorie, v mnou navržené struktuře nejvyšší, je kategorie mající společné atributy s kategorií částic a dal jsem jí pracovní název vyšší bohové. Do této kategorie by se daly zařadit formy vědomí typu vědomí Vesmíru, vědomí soustavy paralelních vesmírů vesmírů. Tyto formy vědomí jsou z našeho pohledu už tak vysoko, že se nám zdají vševědoucí a všemohoucí a takřka nám splývají s Bohem. Hranice mezi touto kategorií a Bohem je pro nás nezřetelná.

Při kategorizaci vývojových forem vědomí jsem se dopustil samozřejmě velkého zjednodušení a mnoha nepřesností, ale účelem této kapitoly není přesná kategorizace vývojových stadií Bytosti, ale pokus o vysvětlení vývoje Bytosti na jednoduchém a srozumitelném modelu.

Při tomto zjednodušení se mi přihodilo to, čemu se snažím vždy vyhýbat. Kategorie "člověk" se mi dostala do středu vývoje, kam pravděpodobně nepatří (i když ani to nechci apriori vylučovat, abych jedno dogma nenahradil druhým).

Je možné a pravděpodobné, že mezi živočichy a člověkem je další kategorie formy vědomí. Pro ty, co nutně potřebují nějakou představu, např. vývojový stupeň odpovídající neandrtálci, který se sice na naší planetě už nenachází, ale v minulosti se nacházel a nachází se na jiných planetách.

Kromě toho tu mohou být ještě bytosti, které nejsou lidmi, ale jsou na jakémsi paralelním vývojovém stupni (vyskytují se na jiných planetách, možná i jiných vesmírech).
Je nutno si uvědomit, že při jednotlivých inkarnacích nejsme zdaleka odkázáni pouze na planetu Zemi, dokonce ani na naši Galaxii či náš Vesmír. Z regresních terapií dostáváme informace i o bytostech s formou vědomí přibližně na úrovni člověka, které se nevyvinuli z živočichů, ale z rostlin.

Kromě toho u kategorie, kterou jsem pracovně nazval nadčlověk, možná došlo k velkému zhuštění a možná by se měla skládat z 2 nebo 3 kategorií. Všechny tyto možnosti by posouvaly člověka ze středu vývoje.

Na druhé straně nemohu zcela opomenout fakt, že takřka všechna velká náboženství a mytologie člověka do středu kladou a z pohledu člověka to tak i opravdu vypadá. Asi použiji i tentokrát svoji oblíbenou zaklínací formulku - platí vše, záleží pouze na tom, z jakého zorného úhlu je konkrétní tvrzení hodnoceno.

 

Převzato:http://www.matrix-2001.cz/

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.