Kdo je Online

Právě přítomno: 59 hostů a žádný člen

3481500
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1613
2317
19606
2223473
54251
88344
3481500

Your IP: 18.206.194.210
2019-11-15 21:59

 

 

 

Psyché a kosmos

 

Grof

 

 

 

 



PSÝCHÉ A KOSMOS

 

Holotropní stavy, archetypální psychologie a transity v astrologii

 

Stanislav Grof, M.D.

 


Psychedelické látky obecně a konkrétně LSD mohou hluboce ovlivňovat funkčnost lidské psýché. V závislosti na osobnosti jedince, který je užívá, a na okolí či prostředí v němž jsou podávány, mohou mít hluboce blahodárný nebo naopak nesmírně zhoubný účinek. Z tohoto důvodu se výzkumníci již od prvních pokusů učiněných s psychedelickými látkami snaží nalézt způsob, jak předvídat účinek, který by tyto látky mohly mít na člověka, jemuž jsou aplikovány.

Hledání způsobů, jak předvídat reakci na psychedelika a jejich terapeutický výsledek, bylo jedním z cílů rozsáhlé klinické studie, kterou naše výzkumná skupina prováděla na Středisku psychiatrického výzkumu v Marylandu. Pro tento účel jsme vyzkoušeli celou škálu standardních psychologických testů včetně Minnesotského vícefázového osobnostního inventáře (MMPI), Shostromova testu osobní orientace (POI), Roscharchova testu, mého vlastního Dotazníku o psychedelickém prožitku (PEQ) a dalších. Tento výzkum potvrdil mé předchozí poznatky získané na Institutu psychiatrického výzkumu v Praze i závěr, který jsem vyvodil ze studia odborné literatury, že výsledky testů sestavených a běžně používaných v rámci západní psychologie, nemají pro tento účel v podstatě žádný význam.

 


Je ironií osudu, že po letech marného úsilí, jsem konečně objevil nástroj, jenž mi tyto predikce umožňuje, avšak, který je ještě kontroverznější než samotná psychedelika. Tím nástrojem je astrologie, obor, který jsem dokonce i po letech studia transpersonálních jevů, měl tendenci odmítat jako směšnou pseudovědu. Tento postoj k astrologii jsem zásadně změnil až v důsledku spolupráce s psychologem a filozofem Richardem Tarnasem, který je již dlouhá léta mým blízkým přítelem a spolupracovníkem. Rick je jedním z nejskvělejších a nejkreativnějších současných astrologů, který ve své výzkumné práci uplatňuje široký obzor klasického vzdělání a důvěrnou znalost neobvyklých stavů vědomí, což bylo také tématem jeho doktorské disertační práce. Své dílo obohacuje mimořádným rozsahem vědomostí z historie a kultury lidstva.

 


Společně jsme řadu let zkoumali astrologické vazby na mystické zážitky, psychospirituální krize, psychotické projevy, psychedelické stavy a prožitky z holotropních dýchání. Tato práce nám odhalila, že pomocí astrologie, konkrétně studia tranzitů planet, je možné předvídat obsah a připravit načasování holotropních stavů vědomí. Naše systematické studium vzájemných vztahů mezi přírodou, obsahy holotropních stavů a tranzitů planet mě přesvědčilo, že kombinace hluboké prožitkové terapie s archetypální psychologií a astrologií tranzitů planet představuje pro psychiatrii nejslibnější strategii v příštím miléniu.

 


Jsem si plně vědom, že se jedná o velmi odvážné tvrzení, zejména uvážíme-li skutečnost, že většina vědců hlavního proudu, podobně jako kdysi já sám, považuje astrologii za obor, jenž se v principu neslučuje s vědeckým světonázorem. Pro náležité zdůvodnění využití astrologie z filozofického a vědeckého hlediska bych potřeboval mnohem více prostoru, než mi umožňuje rozsah této přednášky. Zájemce bych odkázal na práci Richarda Tarnase, který je na tento úkol mnohem lépe připraven (Tarnas 1991, 1995, v tisku). V tomto kontextu se pouze stručně zmíním o změnách v postavení, jimiž astrologie v průběhu lidské historie prošla a poukáži na důkazy svědčící ve prospěch této dávné disciplíny, které vyplynuly z moderního výzkumu holotropních stavů vědomí.

 



 



Astrologie je dávným uměním i vědním oborem, jehož počátky pravděpodobně sahají až do Mezopotámie období třetího tisíciletí před. Kr., odkud se rozšířilo do Indie a Řecka. Astrologie se zakládá na teorii vesmírného souladu, přičemž její základní krédo “jak nahoře tak dole”, vyjadřuje předpoklad, že v mikrokosmu lidské psýché se zrcadlí makrokosmos, a že v pozemském dění se odráží nebeské procesy. Řečtí astrologové v helénistickém období upřesnili astrologické výpočty a jednotlivým planetám přiřadili názvy i význam podle jednotlivých mýtických bohů. Tento systém posléze uplatňovali při předvídání nejen kolektivních událostí , ale i situací objevujících se v životech jedinců.

Pochopení významu planet, jejich postavení, geometrických aspektů a jejich vlivu na lidské záležitosti bylo poprvé zpracováno v podobě sjednocené syntézy Ptolemaiovy astrologie. Generace astrologů v průběhu dalších staletí Ptolemaiův systém dále rozšířily, upravily a vytříbily. Astrologie ve své plně rozvinuté řecké formě dominovala téměř po celých 2000 let náboženství, filozofii i vědě tehdejší pohanské a později křesťanské Evropy. Moderní astrologové s využitím astronomických objevů a díky vynálezu hvězdářského dalekohledu mohli do původního systému začlenit také tři vnější planety - Uran, Neptun, Pluto, které nebyly do té doby známé, a následně prostudovat a popsat i jejich archetypální význam. Astrologie, podobně jako mnohé další esoterické systémy, se stala jednou z obětí racionalismu a materialismu, který vyplynul z vědeckotechnické revoluce. Její odmítnutí se nezakládalo na vědeckém důkazu, který by potvrzoval, že její premisy jsou chybné, ale protože se neslučovala se základními metafysickými předpoklady západní vědy ovládané monistickým materialismem. Abych byl konkrétnější, pro její odmítnutí ze strany materialistické vědy existovaly další důležité důvody.

 


Západní věda popisuje vesmír jako neosobní a převážně neživý mechanický systém, tedy jakýsi superstroj, který stvořil sám sebe, přičemž se řídí objektivními mechanickými zákony. Život, vědomí a inteligence se více či méně považují za náhodné produkty hmoty. Oproti tomu astrologie vychází z předpokladu, že vesmír je dílem vyšší inteligence, jenž se zakládá na nepředstavitelně složitém mistrovském plánu a v němž se odráží vyšší účel a řád.

 


V astrologickém stanovisku je velmi přesně vyjádřen původní význam řeckého výrazu Kosmos, podle kterého se svět chápe jako inteligentně uspořádaný, strukturovaný a koherentní vzájemně propojený systém, v němž lidstvo tvoří integrální součást celku. Z tohoto úhlu pohledu lidský život není pouhým výsledkem náhodných sil ovládaných nevypočitatelnou nahodilostí, ale sleduje určitou předem vytyčenou trajektorii, která má jistou návaznost na pohyb nebeských těles a lze jí alespoň částečně intuitivně předvídat.

 


Astrologické myšlení ve svém jádru počítá s existencí archetypů, nebo-li prapůvodních principů, které tvoří prazáklad struktury hmotného světa, jíž také prostupují a formují. Tendence interpretovat svět na základě archetypálních principů se poprvé projevila v antickém Řecku a představuje jeden z nejnápadnějších charakteristických znaků starořecké filosofie a kultury. Archetypy je možné chápat z několika různých perspektiv. V homérské epice přejímají formu personifikovaných mytologických božstev, například Dia, Poseidona, Héry, Afrodity nebo Pluta. V Platónově a Sokratově filosofii jsou popisovány jako čisté metafysické principy - Ideje anebo Formy, které disponují vlastní samostatností a nachází se v oblastech, jež jsou lidským smyslům nedosažitelné. V dvacátém století oživil koncepci archetypů psychiatr C.G.Jung, který je začlenil do rámce moderní psychologie, kde je popisuje především jako psychologické principy (Jung 1959).

 


Existence skrytých a neviditelných dimenzí reality představuje pro materialistickou vědu zcela neakceptovatelnou myšlenku, pokud by se nejednalo o dimenze, jejichž podstata je hmotná a které je možné zpřístupnit prostřednictvím přístrojů, jejichž možnosti přesahují rozsah našich smyslů, například mikroskopů, teleskopů anebo senzorů pro detekci různých pásem elektromagnetického záření. Proto také, jak jsem se již zmínil, akademičtí psychiatři používají velmi úzký koncepční rámec, který se omezuje výhradně na oblast postnatální biografie a Freudova individuálního nevědomí. Podle nich je představa a zejména prožitek archetypů patologickým produktem mozkové činnosti, který si žádá léčbu pomocí trankvilizační medikace.

 



 



Další větší překážkou k serióznímu pochopení astrologie je deterministické myšlení západní vědy, která z této perspektivy chápe vesmír jako řetězec příčin a následků, řečeno jinými slovy, tvrdí, že veškeré procesy probíhající ve vesmíru jsou podřízeny principu kauzality. Jedinou znepokojující výjimkou k tomuto pravidlu je otázka původu vesmíru nebo-li “příčiny všech příčin”, která se však ve vědeckých diskusích a pojednáních zřídkakdy objevuje. Tudíž kauzalita představuje pro kritiky astrologie jedinou možnost vlivu, kterou si obvykle dokáží představit a vzít v úvahu, proto je pochopitelné, že myšlenku přímého hmotného vlivu planet na psýché a dění ve světě pokládají za nepřijatelnou a absurdní.

 


Konečně také důraz, jenž astrologie klade na okamžik zrození, nedává akademickým psychologům a psychiatrům žádný smysl, protože biologický porod není pro ně psychologicky relevantní událostí, jelikož neuznávají perinatální úroveň nevědomí. Jejich postoj se zakládá na velice pochybném předpokladu, že mozek novorozence není schopen registrovat traumatické vlivy porodu, neboť proces myelinizace (formování tukových myelinových obalů pokrývajících neurony) není v okamžiku porodu plně dokončen.

Několik desetiletí systematického výzkumu holotropních stavů přineslo nesčetné množství výsledků, které podkopávají základní pilíře materialistické vědy a nabízí řadu důkazů svědčících ve prospěch astrologie. Zmíněné výsledky potvrzují:

 

 

 

  1. existenci transpersonálních zážitků, jenž jsou svědectvím o oduševněném vesmíru, který je prostoupen vědomím a kreativní kosmickou inteligencí.
  2. možnost přímého prožití duchovních realit, včetně archetypálních postav a oblastí.
  3. existenci synchronicit, které představují významnou a konstruktivní alternativu k principu kauzality.
  4. rozhodující psychodynamický význam prožitku porodu na psychologický rozvoj a život jedince.
  5. mimořádně prediktivní potenciál astrologických tranzitů vzhledem k povaze, načasování a obsahu holotropních stavů vědomí.

 



 



1. Důkaz o oduševnělosti vesmíru.

 


Již dříve jsme mohli pozorovat, že studium holotropních stavů vědomí přináší pádné důkazy o tom, že transpersonální prožitky není možno zavrhovat jako irelevantní psychotické projevy. Skutečnost, že umožňují přístup k novým a přesným informacím o různých aspektech bytí, je bezpochyby potvrzením, že se jedná o fenomény sui generis (svého zvláštního druhu), jenž otřásají samotnými základy materialistické vědy. Odhalují, že vesmír je v podstatě sjednocenou sítí událostí probíhajících ve vědomí a je prostoupen vyšší inteligencí s tím, že odráží také jistý vyšší řád. Tyto prožitky, kromě jiného předkládají empirický důkaz, že individuální lidská psýché nemá žádné hranice a je v podstatě souměřitelná s veškerým bytím, čímž potvrzuje základní tezi mnohých esoterických systémů, včetně astrologie – že v mikrokosmu se zrcadlí makrokosmos.

 

 

 

 


2. Empirické potvrzení existence archetypů.

 


Holotropní stavy poskytují přímý přístup k prožitkům spirituálních (numinózních) dimenzí bytí, včetně archetypů, což má nesmírný význam, neboť koncepce archetypů sehrává v astrologii zásadní roli. Ve dvacátém století se C. G. Jungovi podařilo oživit dávnou ideu archetypů a začlenit je ve formě psychologických principů, nebo-li prapůvodních organizačních vzorců psýché, do rámců moderní hlubinné psychologie (Jung 1959).

 


Jung a jeho následovníci prozkoumali a podrobně popsali význam úlohy, kterou archetypy v životě jednotlivců, národů i přírody sehrávají. Jungovsky orientovaní autoři, ve svých četných odborných článcích, knihách i v populární literatuře, předkládají názor, že se v naší osobní charakteristice a chování projevuje dynamika mocných archetypálních principů (Shinoda Bolen 1984, 1989), a že ve svém každodenním životě ztvárňujeme archetypální témata (Campbell 1972).

 


Důležitým charakteristickým znakem archetypů je, že nejsou svázány s činností lidského mozku, ale že působí v transcendentálních oblastech a mají synchronicitní vliv nejen na psýché jedinců, nýbrž i na události odehrávající se v hmotném světě. Propojení vědecké astrologie s archetypální psychologií vycházející z díla C.G. Junga vyjadřuje v obou oblastech mimořádný posun směrem kupředu, neboť do kreativního a imaginativního světa hlubinné psychologie vnáší matematickou preciznost astronomie a nesmírně tím obohacuje možnosti teoretických variant a klinických předpovědí.

 


Akademičtí psychologové a psychiatři dosud považují Jungovu teorii za nepodloženou a spekulativní a odmítají se jí vážně zabývat. Ovšem moderní výzkum vědomí, tím že prokázal možnost přímého prožitku archetypů v holotropních stavech vědomí, zcela bez pochyby potvrzuje i jejich existenci. V jiných kontextuálních souvislostech jsem publikoval případy, které ilustrují, jak transpersonální prožitky zahrnující archetypy mohou poskytovat zcela nové informace o mytologických prvcích z kultur, které prožívající evidentně nemohl znát (Grof 1985, 1988, 1992).

 

 

 

 


3. Objev synchronicity.

 


Jedním z hlavních důvodů pro tak zarputile odmítavý postoj k astrologii je tendence myslet v kauzálních pojmech. Vzpomínám si na jednu ze žhavých diskusí, které jsem vedl s Carlem Saganem o transpersonální psychologii, kdy mi mimo jiné řekl: “Astrologie je snůška holých nesmyslů, tím jak tady stojím, mám na tebe určitě větší vliv než Pluto.” Je jasné, že o tomto tématu uvažoval z hlediska hmoty, vzdáleností, gravitačních sil a dalších fyzikálních veličin, což je naprosto zcestný přístup. Kritici astrologie, podobně jako Carl Sagan, nechápou, že astrologové používají důmyslné paradigma, které počítá se synchronistickými vazbami působícími mezi planetami, lidskou psýché a vnějšími událostmi. Proto, abychom astrologii porozuměli, musíme uvažovat v synchronistických pojmech.

 


V rámci transpersonálních vzdělávacích seminářů a akademických kurzů na Kalifornském institutu integrálních studií (CIIS), které probíhají pod názvem Psýché a Kosmos, jsme presentovali společně s Richardem Tarnasem své výsledky týkající se tématiky vztahů mezi psýché a vesmírem. První věcí, kterou si vždy snažíme ujasnit, než přistoupíme k jakékoliv diskusi na toto téma, je, že pokud chceme hovořit o souvztažnosti prožitků a událostí s planetárními pohyby a aspekty, v žádném případě nemůžeme implikovat kauzální vliv nebeských těles na lidskou psýché či události v hmotném světě.

 


Způsob, jakým je třeba v souvislosti s astrologií uvažovat, lze znázornit na jednoduchém příkladu. Když se podívám na své hodinky, které mám přesně seřízené a ty mi ukazují, že je sedm hodin, mohu z toho usoudit, že všechny hodinky a hodiny, jenž se nachází ve stejném časovém pásmu a jsou správně nastavené, budou rovněž ukazovat sedm hodin. Dále mohu s dostatečnou jistotou předpokládat, že když zapnu televizor, budu si moci naladit zprávy začínající v sedm hodin, anebo, že v restauraci, kde jsem si rezervoval stůl na sedm hodin, mě bude místní personál očekávat.

 


Tato skutečnost přirozeně neznamená, že by mé hodinky měly přímý vliv na jiné hodinky a hodiny nacházející se v daném prostředí nebo že by byly příčinou televizních zpráv či zasahovaly do vědomí zaměstnanců restaurace. Všechny tyto události jsou prostě synchronizovány vzhledem k astronomickému času, nebo-li skryté dimenzi, jež působí jakoby “z jiného prostoru” a nelze ji přímo vnímat.

 


Stejným způsobem je možné chápat i astrologii, to znamená, že v univerzálním schématu věcí a dějů jsou pohyby planet a geometrické aspekty, jenž spolu utvářejí ve vzájemné vztahu se skrytou archetypální dynamikou, která dává dění ve fenomenálním světě konkrétní formu. Tím, že jsou planety viditelné, lze je také využít k odvození situací probíhajících v archetypální oblasti anebo aplikovat zmíněný příklad a odhadnout, jaký je “čas” ve světě archetypů.

Princip synchronicity , jako významnou alternativu k lineární kauzalitě, poprvé komplexně analyzoval C.G.Jung. Podle něho je synchronicita akauzálním principem, který se vztahuje na smysluplné koincidence, které jsou mezi sebou odděleny časem a/nebo prostorem (Jung 1960). Ačkoliv se Jung zajímal o zvláštní shody okolností vyskytující se v lidském životě obecně, svou pozornost přesto zaměřil především na situace, v nichž se různé vnější události smysluplně pojily s vnitřními prožitky, například sny, představami a vizemi.

 


Termínem synchronicita označoval celou škálu různých mimořádných koincidencí. Z tohoto hlediska ji definoval jako “projev psychického stavu vyskytující se současně s jednou či vícero vnějších událostí, které se jeví jako smysluplné paralely k momentálnímu subjektivnímu stavu.” Synchronicita může nabývat různých podob, někdy dochází k propojení jedinců a událostí vyskytujících se na různých místech, jindy zase v různých časech.

 


Jung, z důvodu hluboce zakořeněné víry v princip kauzality, který společnost vnímala jako jeden z hlavních přírodních zákonů, dlouhá léta váhal s publikací svých vypozorovaných výsledků, které se této koncepci zcela vymykaly. S vydáním své práce zabývající se tímto tématem vyčkával, dokud se jemu, ale i dalším odborníkům, nepodařilo shromáždit doslova stovky přesvědčivých příkladů o synchronicitě, teprve potom nabyl absolutní jistotu, že může předložit něco velmi hodnotného. Důležitou skutečností, která hrála v jeho prospěch, bylo, že jeho teorii synchronicity podporovali také dva průkopníci moderní fyziky Albert Einstein a Wolfgang Pauli. Z hlediska naší diskuse není bez zajímavosti, že Jung ve svém průlomovém díle Synchronicita: Akauzální spojovací princip (Jung 1960) hovoří konkrétně o astrologii.

 


Při práci s holotropními stavy se zvláštní synchronistické události vyskytují tak běžně, že je lze mimo jakoukoliv pochybnost považovat za spojující princip, který představuje důležitou alternativu ke kauzalitě. V průběhu meditativní praxe, psychedelické terapie, holotropního dýchání anebo spontánních psychospirituálních krizí se častokrát stává, že obsahy vystupující z nevědomí a nadvědomí se zapojují do hravé souvztažnosti s různými aspekty konsensuální reality. Tato skutečnost zpochybňuje naše nejzákladnější předpoklady o realitě a zcela stírá dělící hranice, které obvykle klademe mezi vnitřní a vnější svět.

 


Typickým příkladem je výskyt nápadných synchronistických událostí v průběhu života lidí, kteří určitým způsobem zpracovávají znovuprožití biologického porodu a současně se snaží tuto vzpomínku integrovat do svého vědomí. Tito lidé, pokud je proces vnitřního zkoumání zavede až do těsné blízkosti prožitku smrti ega, avšak bez toho, že by byl dokončen, se ve svém každodenním životě častokrát setkávají s nápadnou kumulací nebezpečných situací, zranění a nehod. Považuji za důležité zdůraznit, že zde hovořím o událostech, které zapříčinili jiní lidé nebo vnější okolnosti a nejsou tedy důsledkem sebedestruktivních sklonů.

 


U lidí, kteří ve svém vnitřním procesu prožijí smrt ega a psychospirituální zkušenost znovuzrození, se tyto situace začnou urovnávat, a to stejně zázračným způsobem, jakým se rozvinuly. Zdá se, že jednotlivec v tomto stádiu osobní transformace musí řešit téma destrukce, avšak má volbu prožít ji jako vnitřní proces anebo se s ní setkávat v reálném životě. Jedná se přesně o situace, které astrologové vyvozují z vlivu obtížných tranzitů planet.

 


Neméně pozoruhodné synchronicity provází také různé formy transpersonálních zážitků. Synchronistické události mnohokrát provází prožitky z minulých životů a často k nim dochází také v průběhu vnitřní konfrontace s archetypálními výjevy. Jestliže lidé prochází intenzivním vnitřním procesem a řeší archetypální témata Anima, Animy, Moudrého Starce nebo Děsivé Matky, budou se i ve svém každodenním životě často setkávat s lidmi, kteří tyto postavy ztělesňují.

Podobně, jestliže člověk prochází silnými šamanskými zážitky, v nichž se mu zjevuje duch zvířecího průvodce, může se stát, že se s tímto zvířetem bude setkávat v různých životních situacích a to v takové četnosti, která je mimo rámec jakékoliv racionální pravděpodobnosti. Mnozí lidé mají také zkušenost, že když se nesobecky zapojili do určité činnosti, k níž získali inspiraci z transpersonálních rovin psýché, zažívali také neuvěřitelné synchronicity, které jim překvapivě usnadňovaly práci. S podobnými situacemi mám vlastní zkušenosti, a také jsem je ve svém díle popsal (Grof 1998).

 





 


4. Psychologický význam porodu.

 


Práce s holotropními stavy uvádí na pravou míru mylnou představu akademické psychiatrie, která tvrdí, že aby biologický porod mohl mít nějaký dopad na mentální stav, emoční život a chování jedince, muselo by v jeho průběhu dojít k trvalému poškození mozkových buněk. Jak jsme již mohli vidět, tento náročný prožitek zanechává na člověku silný otisk emocí a fyzických pocitů, které v interakci s postnatálními událostmi napomáhají rozvíjet různé emoční a psychosomatické poruchy. Kromě toho celková struktura porodního prožitku má také tendenci projevovat se podle toho, jak řešíme neustále se měnící životní situace a přistupujeme ke složitým úkolům a činnostem. Také jsme mohli pozorovat, že perinatální matrice působící v psýché jedinců mohou sehrávat významnou roli při jejich angažování do kolektivních sociálně-politických událostí a kulturních hnutí.

 


Tato pozorování výrazně podporují stanovisko astrologie, která přikládá velký význam okamžiku porodu a zdůrazňuje jeho mocný vliv na psýché jedince. Rovněž potvrzují další základní astrologickou tezi, podle níž lze přesně definovat vztahy mezi rozsáhlým děním ve společnosti a událostmi v životě jedinců. Astrologie předkládá názor, že významná hnutí a události v historii lidstva jsou v korelaci s postavením planet i jejich vzájemným vztahy. Rozsah a povahu účasti jedinců na tomto kolektivním dění a konkrétní události v jejich životě určují osobní planetární tranzity, které zase odráží vztah mezi mundánními tranzity a nativním horoskopem jedinců. K tomuto tématu se ještě vrátíme, až budu hovořit o základních astrologických principech.

 

 

 

 


5. Vzájemné vazby mezi holotropními stavy a tranzity planet.

 


Výzkum holotropních stavů, jak naznačují zmíněná pozorování, nejenže poukazuje na světonázor a teorii osobnosti, jenž se v zásadě shodují s astrologickým stanoviskem, ale shromáždil také pozoruhodné důkazy, které vcelku konkrétně potvrzují základní astrologické předpoklady. Z tohoto hlediska odhalil existenci systematických vzájemných vazeb mezi přírodou, obsahy holotropních stavů vědomí a tranzitů planet konkrétního jedince.

 


Byl to Richard Tarnas, který poprvé postřehl, že by mezi astrologií a mým výzkumem holotropních stavů vědomí mohla existovat důležitá vazba, jelikož si uvědomil, že můj popis fenomenologie čtyř perinatálních matricí, jenž se zakládá na pozorováních, která jsem prováděl zcela nezávisle ještě řadu let předtím, než jsem vůbec o astrologii něco znal, se úžasně podobá popisu astrologických archetypů, který se přiřazuje čtyřem vnějším planetám sluneční soustavy.

 


Pozitivní aspekt BPM I, který je charakterizován prožitky z období nenarušeného nitroděložního života, jenž se vyznačují zejména stíráním hranic, oceánickou extází, pocity vesmírné jednoty, transcendencí a mystickými dimenzemi reality, má bezpochyby neptunské vlastnosti. Totéž platí i pro negativní aspekt BPM I, který se spojuje s regresivními prožitky narušovaného prenatálního období, zde však stírání hranic nemá mystickou ale psychotickou povahu, a vede ke zmatkům, halucinacím, pocitům chemické intoxikace a paranoidnímu vnímání reality. O souvislostech mezi touto matricí a intoxikací alkoholem nebo narkotiky a závislostí na těchto prostředcích jsme již také hovořili. Astrologové veškeré tyto charakteristiky popisují jako stinnou stránku neptunského archetypu.

 


Mezi dominantní rysy BPM II patří strach ze stárnutí a smrti, těžký úděl a tvrdá práce, deprese, útlak, omezování a hladovění. Tato matrice přináší pocity vlastní nedostatečnosti, méněcennosti a viny. Je spojována se skepticismem, hlubokým pesimismem, zdrcující krizí ve vnímání smyslu existence, neschopností z čehokoliv se radovat a ztrátou kontaktu s božskou dimenzí reality. V astrologii se tyto vlastnosti přiřazují archetypu Saturnu.

 


Zvlášť výstižná a překvapivá je astrologická souvislost s prožitkovými aspekty BPM III, neboť tato matrice vyjadřuje neobvyklou kombinaci prvků, jenž charakterizují finální fázi biologického porodu – to znamená intenzivní a nepolevující nápor základních pudových sil, kolizi titánských energií, dionýskou extázi, zrod, sex, znovuzrození, eliminaci a skatologické prvky. Z astrologického hlediska se jedná o atributy archetypu Pluta.

 


A konečně fenomenologie BPM IV úzce souvisí s archetypem Uranu. Bývá charakterizována motivy nečekaného a překvapivého vyřešení obtížných situací, průlomem a transcendencí hranic, osvíceneckými vhledy, prométheovským prozřením a pozvednutím k novým úrovním vědomí a chápání.

 



 



Ještě překvapivějším objevem než to, že si Richard Tarnas povšiml nápadných souvislostí mezi fenomenologií perinatálních matric a planetárních archetypů, byla skutečnost, že v holotropních stavech docházelo k prožitkové konfrontaci s těmito matricemi pravidelně v obdobích, kdy se konkrétní jedinec zrovna nacházel pod vlivem důležitých tranzitů odpovídajících planet. Tuto souvislost jsme si mohli v průběhu let ověřit na tisících vypozorovaných situacích. O těchto pozoruhodných vzájemných vazbách budu ještě podrobně hovořit a pokusím se je doložit na studiích některých případů.

Nativní i tranzitní astrologie rovněž umožňuje hlubší pochopení další důležité koncepce, která vyplynula z mého psychedelického výzkumu. Při této práci jsem si velmi brzy všiml, že se emočně relevantní vzpomínky mých klientů neukládají v nevědomí jako nějaká mozaika z izolovaných otisků, ale v podobě komplexních dynamických konstelací, které jsem pojmenoval systémy COEX, což vyjadřuje zkratku pro termín “systems of condensed experience” (systémy zhuštěné zkušenosti). Systém COEX se skládá z emočně nabitých vzpomínek z různých období našeho života, které se navzájem podobají kvalitou emocí anebo fyzických vjemů, jenž společně sdílejí. Každý systém COEX obsahuje základní téma, které prostupuje veškeré jeho vrstvy a je jejich společným jmenovatelem. Jednotlivé vrstvy poté obsahují variace na toto základní téma, které se projevují v různých obdobích života daného jedince.

Vrstvy určitého systému mohou kupříkladu obsahovat závažné vzpomínky, kdy byl člověk vystaven ponížení, degradaci a zostuzení, které narušují jeho sebevědomí. V jiném systému COEX se společným jmenovatelem může stát úzkost z následků různých otřesných a šokujících prožitých situací nebo klaustrofóbní a dávivé pocity evokované tísnivými a omezujícími okolnostmi. Dalším společným motivem může být odmítání a emoční deprivace, v jejichž důsledku dochází k nárůstu nedůvěry vůči mužům či ženám anebo lidem obecně. U situací, které vyvolávají hluboké pocity provinění a vlastního selhání, je možné mezi charakteristické příklady zařadit události, v jejichž důsledku člověk nabyl přesvědčení, že sex je cosi nebezpečného a nechutného anebo i konfrontaci s nevybíravou agresí a násilím. Zvlášť významné jsou systémy COEX, jenž obsahují vzpomínky na situace, kdy došlo k ohrožení života, zdraví a tělesné integrity.

 


Systémy COEX jsem v raných údobích mého psychedelického výzkumu, kdy jsem také poprvé objevil jejich existenci, popisoval jako principy ovládající dynamiku biografické úrovně nevědomí. V té době se mé chápání psychologie vázalo na úzký biografický model psýché, který jsem převzal od mých učitelů, převážně freudovsky založených analytiků. Kromě toho v počátečních sezeních v rámci terapeutických sérií, zejména když se podávaly nižší dávky, nejčastěji dominoval biografický materiál. Postupem času, když jsem načerpal bohatší a extenzivnější zkušenosti, bylo však jasné, že kořeny systémů COEX sahají mnohem hlouběji.

Z názoru, který v současnosti zastávám, vyplývá, že konstelace systému COEX jsou zakotveny v porodním traumatu, kterým jsou také prostoupeny, a dynamicky se pojí k některé perinatální matrici anebo jejímu specifickému aspektu. Prožitek biologického porodu je z hlediska emocí a fyzických vjemů natolik komplexní a bohatý, že v prototypové formě obsahuje základní témata veškerých možných systémů COEX. Avšak kořeny klasického systému COEX sahají ještě dál a v mnoha formách obsahují i různé transpersonální jevy jako jsou zážitky z minulých životů, jungovské archetypy, vědomá ztotožnění s různými zvířaty a jiné.

Chápání dynamiky systému COEX jsem si naposledy utříbil na základě překvapivého zjištění, že povaha i obsah významných systémů COEX projevujících se v psýché jedince vykazuje nápadné korelace s hlavními aspekty planet jeho nativního horoskopu. Kromě toho lze pozorovat, že načasování biografických vrstev systémů COEX se shoduje s obdobím, kdy tyto nativní aspekty byly aktivovány důležitými planetárními tranzity. Tímto tato zjištění, jak jsem si mohl při své klinické práci opakovaným pozorováním ověřit, vrhají nové světlo i na dynamiku vazeb mezi biografickými, perinatálními a transpersonálními složkami systémů COEX.

Astrologie, především však astrologie tranzitů planet, právě kvůli těmto překvapivě přesným korelacím s dynamikou systému COEX, perinatálními matricemi a transpersonálními prožitky, se ukazuje být pro oblast výzkumu vědomí onou dlouho hledanou rosettskou deskou, jelikož poskytuje klíč k pochopení povahy a obsahu současných, minulých i budoucích holotropních stavů, ať už vyvolaných spontánně nebo záměrně. Pozornost zaměřená na korelace týkající se minulých prožitků má sice především teoretický význam, ovšem zkoumání současných tranzitů může posloužit jako nesmírně užitečný nástroj při práci s lidmi, kteří prochází psychospirituální krizí, a zejména však možnost připravovat si pozoruhodně přesné předpovědi vycházející z očekávaných tranzitů planet má neocenitelnou hodnotu pro plánování psychedelických a holotropních sezení.

 





 


Po tomto obecném úvodu můžeme na astrologii pohlédnout z bližší perspektivy a pokusit se ji chápat také jako referenční systém pro práci s holotropními stavy. Nicméně, není možné, abych v tomto referátu podal úplný a vyčerpávající rozbor významu astrologie pro účely výzkumu vědomí, psychiatrie a psychologie.

 


Nicméně, toto téma má pro práci s holotropními stavy tak zásadní význam, že bych rád alespoň schématicky pohovořil o základních astrologických principech a možnostech jejich využití pro tuto oblast. Věřím, že se mi podaří u čtenářů, kteří s touto disciplínou nejsou ještě příliš obeznámeni, podnítit hlubší zájem o čerpání dalších informací z bohaté škály astrologické literatury. Pokud si člověk žádá přesvědčivé zhodnocení tohoto pozoruhodného nástroje a má zájem provádět vlastní pozorování, je nezbytné, aby se astrologií začal seriózně zabývat, a sice buďto jako klient zkušeného a kovaného astrologa anebo, ještě lépe, vlastním studiem.

Zájemce, kteří se chtějí tímto oborem vážněji zabývat, bych rád odkázal na práce věci znalých odborníků, zvlášť však na dílo Roberta Handa a Richarda Tarnase. Robert Hand napsal skvělou knihu zaměřenou na pochopení významu tranzitů planet (Hand 1976) a mistrovské dílo Richarda Tarnase “Passion of the Western Mind” (Vášeň západní mysli) (Tarnas 1991) analyzující vývoj evropského myšlení od předsókratovského období až po post-moderní dobu má své pokračování v díle nazvaném “Psyche and Cosmos (Psýché a Kosmos), které s nesmírnou pečlivostí dokumentuje astrologické souvislosti, jenž doplňují jeho předchozí práci (Tarnas, v tisku). Další Tarnasova kniha Prometheus the Awakener (Prométheus buditel) (Tarnas, 1995), která zkoumá archetypální význam planety Uran, je výbornou ukázkou svědčící o jeho přístupu k archetypální psychologii a astrologii.

 


Základní referenční systém používaný v astrologické práci kalkuluje se vzájemnými úhlovými vztahy mezi deseti nebeskými tělesy (Sluncem, Lunou a osmi planetami) zaznamenanými v nativním horoskopu (aspekty) a úhlovými vztahy mezi nativním postavením těchto desíti těles a jejich pozicí v libovolném konkrétním čase (tranzity). Kromě toho významnou úlohu sehrávají také vztahy těchto těles k systému souřadnic, zejména k osám ascendent/descendent a zenit/nadir.

 


Hovoříme zde o koncepčním rámci a referenčním systému, který se vyznačuje nesmírnou složitostí, proto není ani možné v kontextu tohoto referátu předložit k tomuto fascinujícímu tématu případnou obhajobu anebo podat vyčerpávající vysvětlení. Navíc předpokládám, že mnozí čtenáři mají o astrologii pouze povrchní znalosti a mnozí další nemají žádné. Tudíž, tento úkol si budu muset ponechat na některou z příštích publikací věnovanou konkrétně tomuto tématu, kterou se nám, jak doufám, podaří společně s Richardem Tarnasem někdy zpracovat.

Nativní horoskop, nebo-li radix, představuje dvourozměrný obraz situace na obloze zachycující okamžik narození jedince. Jedná se o kruh, který je rozdělen horizontální a vertikální osou na čtyři kvadranty. Obvod tohoto kruhu se dále dělí na 360 stupňů a dvanáct třicetistupňových úseků, z nichž každý náleží k jednomu z dvanácti znamení zvěrokruhu. Toto vše tvoří pozadí, v jehož kontrastu horoskop znázorňuje postavení planet i jejich vzájemné úhlové vztahy.

 


Planety zastupují základní archetypální principy nebo síly a jejich vzájemné úhlové vztahy, nebo-li aspekty, odráží vlivy, jenž mezi těmito archetypy působí. Astrologie pracuje s deseti “planetami”, neboť tento výraz aplikuje také na Slunce a Lunu, což odpovídá původnímu významu řeckého slova planetes, - “tulák”, jinými slovy jedná se o nebeské těleso, které se pohybuje po vlastní trajektorii, aniž by sledovalo celkový pohyb oblohy. Astrologickým znamením, podobně jako planetám, se přiřazuje určitá archetypální energie.

 


Zvláštní význam mají čtyři body, v nichž se souřadnice dotýkají obvodu kruhu, které se nazývají ascendent, descendent, střed nebe nebo-li zenit a hlubina nebe nebo také nadir. Planeta, která v okamžiku zrození vychází nad horizontem, se v horoskopu objeví v blízkosti ascendentu, další, která se nachází přímo nad hlavou zrozence, bude zaznamenána u středu nebe a pokud některé nebeské těleso právě zapadá pod horizont, zakreslí se u descententu. Planeta, zaznamenaná na spodní části horoskopu, se nachází přímo pod našimi chodidly v té části oblohy, kterou nemůžeme vidět. Objeví-li se planeta v okamžiku jedincova zrození v úzkém orbisu od těchto čtyř bodů, má podle mínění astrologů i odpovídající archetyp zvlášť silný vliv na život tohoto jedince.

 


Zastavme se na chvíli u vlastností archetypů, které se spojují s jednotlivými planetami a jejich specifickými energiemi a začněme nejdříve u obou světel – Slunce a Luny.

 



SLUNCE

Slunce vyjadřuje ústřední princip životní energie a osobní totožnosti, světlé podstaty osobnosti nebo vědomého já. Řídí vůli jedince i jeho tendenci vystupovat jako samostatné individuum. Archetypální energie Slunce má mužskou nebo-li jangovou podstatu, tudíž Slunce může poukazovat na důležité mužské postavy objevující se v životě zrozence. Archetypy jakýchkoliv planet, jenž utváří významné aspekty se Sluncem budou mít zvlášť výrazný vliv na život i charakter zrozence.

 



LUNA

Oproti tomu Luna symbolizuje ty části osobnosti, které jsou vědomému egu ukryty, tedy určitou hlubokou matrici a psychosomatickou složku vlastního já. Úzce souvisí s emočně a instinktivně reaktivními aspekty osobnosti a psýché, jichž si nejsme vědomi. Tento archetyp poukazuje na souvislost s ženským nebo-li jinovým principem, s raným dětstvím a vztahem mezi matkou a dítětem, důležitými ženskými postavami objevujícími se v průběhu života a odkazem předků. Archetypy planet, které s Lunou vytváří důležité aspekty by měly mít v životě jedince zvlášť velký význam, což se má projevit v oblastech života, jímž vládne právě Luna.

 


MERKUR

Archetyp Merkuru souvisí s intelektem, rozumem nebo také tím, co označujeme termínem Logos. Vládne mentální činnosti, determinuje schopnost vnímat a učit se, formulovat a vyjadřovat myšlenky a používat slova i jazyk. Je rovněž spojován se schopností pohybovat se, přepravovat se, seznamovat se s jinými lidmi, stýkat se a komunikovat s nimi. Hlavní aspekty mezi Merkurem a ostatními planetami vypovídají o způsobu, jak člověk přijímá a předává informace, o povaze prosazování jeho intelektuálních funkcí a naznačují směr, v němž by se chtěl vzdělávat. Mytologickou postavou pro tento archetyp je řecký bůh Hermes (římský Mercurius), který plní úlohu posla bohů a průvodce duší mezi realitami.

 



VENUŠE

Archetyp Venuše bývá spojován především s principem lásky nebo-li Érotu. Nachází své vyjádření jako jinový aspekt smyslnosti a sexuality v touze po romantice, partnerství, společenských vztazích a v procesu někoho přitahovat anebo být někým přitahován. Venuše rovněž ovládá estetickou vnímavost, její projev v uměleckých činnostech a vypovídá o smyslu pro harmonii. Hlavní aspekty, jenž spojují Venuši s ostatními planetami, poukazují na významné souvislosti se schopností věnovat i přijímat náklonnost a lásku, s povahou našich vzájemných společenských vztahů a zejména romantických prožitků, dále s uměleckými zájmy, nadáním, popudy a vyjadřovacími schopnostmi. Tento archetyp nachází svůj mytologický obraz v postavě řecké bohyně lásky a krásy Afrodity nebo římské Venuše.

 



MARS

Archetyp Marsu vyjadřuje princip dynamické energie, spouštěcích a hnacích impulsů. V materiální oblasti bývá spojován s přírodními i technologickými silami, válkami a dalšími konfliktními a násilnými událostmi, vitalitou, atletickou zdatností a jangovým aspektem sexuality. Na psychické úrovni odpovídá za ambice, snahu prosadit se, soutěživost, odvahu, hněv a násilí. Významné aspekty nebo tranzity zahrnující planetu Mars poukazují na souvislosti s troufalým a agresivním chováním, konflikty, konfrontacemi a rovněž na vznětlivost a náchylnost vůči zraněním. Mars, v řecké mytologii Áres, je symbolem boha války.

 


JUPITER

Jupiter je archetyp, kterému vděčíme za růst, rozvoj, štěstí a příznivý osud. Podmiňuje optimismus, prožitky hojnosti, úsilí hledat cosi dokonalejšího nebo vyššího, štědrost a ušlechtilost. Dále je spojován se svobodomyslností, dalekosáhlými vyhlídkami, vysokým morálním standardem a filosofickými ideály, intelektuálním bohatstvím a kulturním rozhledem. Kvůli těmto vlastnostem se mu často říká Velký Dobroděj. Jeho stinnou stránkou je nepřiměřenost, inflace ega, excentrismus, extravagance a veškeré možné výstřednosti. Jupiter (řecký Zeus) je nejvyšším bohem antického pantheonu a králem olympských bohů.

 



SATURN

Planetární archetyp Saturna lze v mnoha způsobech považovat za protipól Jupitera. Saturn, mnohdy označovaný jako Velký Škůdce, ve své negativní stránce symbolizuje zákazy, omezení, nedostatek, deficit, hladovění, útisk, represe, podřadnost, provinění a deprese. Z hlediska mytologie je Saturn římským bohem, který bývá často ztotožňován s řeckým titánem Kronosem, a tudíž také spojován s pomíjivostí, stárnutím, smrtí, koncem, symbolickými postavami Otce času nebo Smrtky s kosou.

 


Avšak saturnský archetyp plní také významnou positivní funkci jako princip, který sehrává zásadní úlohu v ustálení naší každodenní existence, neboť řídí strukturu, materiální realitu věcí, řád a lineární sled událostí. V souvislosti s procesem biologického porodu (a psychospirituálním prožitkem smrti a znovuzrození) představuje fázi, kdy děložní stahy periodicky vyvíjejí tlak na plod, avšak porodní hrdlo (cervix) je stále uzavřeno a zdá se, že není žádná cesta ven (no exit).

 


V osobním životě vyjadřuje Saturn spolehlivost, vytrvalost, vyzrálost, odpovědnost a věrnost. Je rovněž principiem, jenž nás konfrontuje s důsledky našich činů v tomto životě i minulých inkarnací a zastupuje prvek superega, morálního zákonu, svědomí a soudu. Významné saturnské aspekty nám napovídají, jakým kritickým výzvám budeme v životě čelit, ale rovněž nám vytyčují pracovní úkoly, které budeme muset v tomto světě vykonat a nabízí nám cennou příležitost k růstu. Tranzity, jenž zahrnují Saturn, obvykle poukazují na kritická vývojová období v životě jedince a vytyčují dobu, kdy bude třeba odvést “těžkou práci.” Do života vnáší prvek obtížných osobních zkoušek a strastí, ale také posiluje vytrvalost a vede k dokončení důležitých úkolů.

 



URAN

Nutno říci, že archetyp spojovaný s planetou Uran nesouvisí s řeckým bohem Úranem (nebe), jenž uzavřel své děti do útrob země a byl proto na naléhání Gaie vykastrován titánem Kronem, ale jak poukazuje Richard Tarnas (1995), vlastnosti tohoto planetárního archetypu lze nejlépe pochopit ve spojení s mýtickou postavou Prométhea, nebo-li titána, který ukradl oheň z nebes a daroval ho lidem, aby jim poskytl větší svobodu.

 


Uran představuje princip náhlého překvapení, vzpoury proti danému stavu, revoluční činnosti, osvobození, duchovního probuzení a emočního a intelektuálního průlomu. Dále stojí v pozadí náhlého kolapsu vybudovaných struktur, odpovídá za individualizmus a originalitu, revolucionářský náhled, kreativní genialitu, invenci a technologii. Uran ve spojení s procesem biologického porodu bývá dáván do úzké souvislosti se závěrečnou porodní fází, kdy následkem fyzického nepohodlí a kulminujících okolních tlaků dochází k náhlému rozřešení v podobě explozivního vysvobození.

 


Stinná stránka archetypu Uranu (Prométhea) nachází své vyjádření v anarchii, neúměrné výstřednosti a nerespektování jakýchkoliv omezení a zákonů. Lidé, kteří se v důsledku nedostatečného psychologického a duchovního vhledu snaží tomuto archetypu vzdorovat, mohou prožívat překotné a destruktivní změny, přičemž však nevystupují jako aktivní činitelé, ale naopak v roli pasivní a bezmocné oběti. Jestliže se Uran dostává s jinou planetou do významného aspektu, projevuje se tendencí osvobodit v plné míře její planetární archetyp a dát mu prostor k plnému vyjádření, což často probíhá zcela náhlým, nečekaným, neobvyklým, překvapivým a vzrušujícím způsobem.

 



NEPTUN

Archetyp Neptunu je dáván do souvislosti s rozpouštěním hranic mezi já a ostatními, já a přírodou, já a vesmírem, materiálním světem a dalšími realitami a mezi já a bohem. Jedná se o archetyp mystické jednoty, kosmického vědomí, imaginativních a duchovních oblastí. Ovšem rozpouštění hranic nemusí nutně znamenat transcendenci. Stinnou stránkou neptunských vazeb je ztráta pevné půdy pod nohama, úniky z každodenní reality do světa fantazie, sebeklam, iluze, falešná představa, psychotické narušení vnímání reality a zmatek projevující se závislostí na alkoholu a drogách.

 


Neptun nachází svůj výraz nejen v transcendentální mystické blaženosti, ale také v božské hře mája, která nás drží v pasti samsárického světa, což se může projevovat ryzí čistotou mystického zážitku i psychotickou zmateností. Je nejen podstatou prožitků jogínů a svatých, které provází stavy bez přítomnosti ega, ale může také vést ke ztrátě individuality, jež ústí v dezorientaci a bezmocnost.

 


Neptun je archetypem idealistických snů a ambicí, tělesného a psychologického uzdravení, duchovní touhy, zvýšené intuice, mimosmyslového vnímání a kreativní imaginace. Jestliže některá planeta uzavírá s Neptunem významný aspekt, dochází k jejímu oslabení, zidealizování nebo zduchovnění. Jelikož odpovídající mytologickou postavou je římský bůh oceánů Neptun (řecký Poseidon), bývá tento archetyp dáván do úzké souvislosti s vodou, ať už v podobě amniotického nitroděložního prostředí, tělesných tekutin nebo jezer a oceánů.

 



PLUTO

Pluto představuje archetyp prapůvodní energie – dynamický princip v pozadí kosmického stvoření, univerzální sílu, která je hnacím prvkem vývoje v přírodě a lidské společnosti (Kundalíní Šakti), ale také ničivou energií (požírající matkou bohyní Kálí). Ovládá základní biologické procesy zrodu, sexu a smrti, transformativní proces psychospirituální smrti a znovuzrození a instinktivní síly působící v těle a psýché (freudovské Id). Pluto vyjadřuje chthonické prvky, podsvětí, ať už ve významu doslovném (podzemí, infrastrukturu velkoměst), metaforickém (uličky lásky, organizovaný zločin), psychologickém (nevědomí) nebo archetypálním/mytologickém.

 


Pluto ve vztahu k procesu biologického zrození a jeho psychospirituálnímu protějšku – procesu smrti a znovuzrození koresponduje s fází, kdy je dítě nuceně vypuzováno z matčina těla a v porodním kanálu zápasí o život. V tomto okamžiku dochází k uvolnění mocných fyzických a instinktivních energií (libidinózních i agresivních). Pluto (nebo také Hádes) je v mytologii znám jako bůh podsvětí. Jakmile Pluto uzavírá s jinou planetou důležitý aspekt, vyznačuje se tendencí zesílit a umocnit její archetypální výraz v takovém rozsahu, že podstatně ovlivňuje život jedince anebo se v ním dokonce projevuje jako kompulsivní síla, což může vést k různým mocenským bojům a konfliktům, ale také k hluboké transformaci.

 



 



Tímto jsem ve stručnosti popsal specifické individuální vlastnosti deseti planetárních archetypů, přičemž jsem zkombinoval tradiční astrologické poznatky s několika prozíravými dodatky a úpravami Richarda Tarnase. Ovšem praktičtí astrologové se nezajímají pouze o vlastnosti archetypů, ale také o aspekty, nebo-li vzájemné úhlové vztahy zachycené v nativním horoskopu a tranzity – úhlové vztahy utvářené v životě jedince mezi polohou planet při jejich neustálé pouti zodiakem a jejich pozicí v okamžiku narození.

 


Nativní horoskop znázorňuje celkové archetypální rozložení, jenž formuje naši osobnost a řídí náš život jako celek. Naznačuje, kde bychom mohli očekávat napětí nebo třenice mezi určitými archetypálními principy nebo naopak jejich harmonickou součinnost. Ovšem radix zůstává po celý život stejný, tudíž nám ani nemůže poskytovat žádné informace o změnách, jimiž budeme v určitých obdobích života procházet. Jak víme, kvalita našich životních zkušeností se rok od roku, měsíc od měsíce nebo dokonce den ode dne výrazně mění. Astrologové tvrdí, že změny v archetypálních oblastech, které v průběhu času ovládají náš život, jsou v korelaci s pohyby planet a lze je tudíž předvídat. Tyto korelace tvoří obsahovou náplň zkoumání astrologického odvětví, které se nazývá tranzitní astrologie.

 


Tranzitní astrologie předkládá názor, že uvolnění konkrétních potenciálů zakotvených v radixu závisí na planetárních tranzitech, to znamená na vztazích mezi aktuální pozicí planet v libovolném konkrétním čase a jejich postavením v nativním horoskopu. Komplexnost a dynamická povaha vyplývajících vztahů je vskutku pozoruhodná a lze ji proto využít jako jasně definovaný referenční systém, který, na rozdíl od některých konvenčních přístupů, například tradičních psychologických testů, je zcela nepochybně v souladu s merkurovskou povahou naší každodenní zkušeností a také bohatostí obsahů holotropních stavů.

 


Trvání tranzitů závisí na délce oběžné dráhy a rychlosti konkrétních planet. Předpovědi archetypálních vlivů v lidském životě, které vychází z tranzitů, lze stanovit na období trvající hodiny (Luna) nebo dny (Slunce, Merkur, Venuše, Mars) i celé roky (vnější planety zejména Pluto). Zvlášť velký význam mají především vnější planety – Saturn, Uran, Neptun a Pluto, neboť ovlivňují proces formování našich životních příběhů a zejména dynamiku našeho psychospirituálního rozvoje a vývoje vědomí.

 


Kvalitu vzájemné interakce mezi dvěmi či více planetárními archetypy popisují jejich úhlové vztahy (měřené ve stupních nebeské délky podél ekliptiky). Obecně řečeno, čím jsou tyto vztahy přesnější, tím výraznější bude i jejich archetypální interakce. Charakter těchto vztahů se zakládá na principech, které formuloval již Pythagoras ve své teorii čísel a hudby sfér. Nejdůležitější aspekty se vypočítají, když vydělíme kruh o 360° celými čísly 1, 2, 3, 4 a 6. Kvalita aspektů se dále definuje z hlediska Pythagorova významu korespondujících čísel.

 


Konjunkce (přibližně 0°) je charakterizována mocným spojením dvou konkrétních planetárních archetypů včetně jejich pozitivních i negativních potenciálů. Opozice a kvadratura (180° a 90°) vyjadřují náročné a konfliktní (tvrdé) interakce, zatímco trigon a sextil vedou k harmonické a plynulé (měkké) součinnosti. Další významnou situací, jež spojuje archetypální vlivy je midpoint (středobod), což je výraz, jehož se používá, když se planeta nachází přesně v polovině mezi dvěmi dalšími.

 


Praktická astrologie pracuje s řadou dalších variant, například s postavením planet ve znameních zvěrokruhu a astrologických domech, které dělí horoskop na dvanáct třicetistupňových úseků, přičemž každému z nich je připisován specifický význam. Je možné používat různé další prediktivní techniky – progrese, solární a lunární revoluce, astrální kartografii a jiné. Nicméně systém, který jsem již ve stručnosti nastínil může sám o sobě poskytovat mimořádně přesné a konkrétní předpovědi vztahující se na mnohé různé aspekty existence. Lze ho využít, podobně jako Jungovy archetypy, k hlubšímu pochopení jedinců – jejich osobnosti, vzorců chování a vývoje životních situací, rovněž i historického vývoje a kulturních hnutí, jenž zahrnují masy lidí.

 



Je důležité mít na mysli, že astrologii je možné využívat pouze pro předpovědi archetypálního významu, nikoli však pro předvídání konkrétních situací. Může napovídat jaké archetypální vlastnosti či univerzální principy budou v konkrétním čase působit, naznačit povahu jejich interakce a specifikovat jejich vztah k nativnímu horoskopu jednotlivce. Obecný rámec těchto mimořádně pozoruhodných předpovědí ponechává dostatečný prostor, aby kosmická kreativita mohla vyjádřit svůj potenciál v podobě konkrétních událostí a způsobů chování. Ani ten nejlepší astrolog nebude schopen z horoskopu s jistotou vyčíst, že toho či onoho dne získáme určitou práci, přijdeme na burze o všechny peníze, potkáme spřízněnou duši, vyhrajeme v loterii nebo se ocitneme ve vězení.

 


Používáme-li astrologii při práci s holotropními stavy, složitost interpretace roste přímo úměrně s počtem planetárních tranzitů působících ve stejnou dobu a s počtem planet, které se na nich podílí. V mnoha případech mohou současně působit dva významné aspekty (ale i více), přičemž jejich energie mohou vzájemně kolidovat. V tomto kontextu mohu uvést pouze několik obecných příkladů prediktivního potenciálu, který umožňuje provést analýzu holotropních stavů. Komplexní interpretace si vyžaduje vyjádření zkušeného astrologa, který na konkrétní situaci, nativní horoskop a tranzity nahlíží jako na jednotné pole a integrální gestalt.

V období náročných tranzitů k Saturnu by se člověk měl připravit, že v holotropním stavu zažije děsivou konfrontaci s temnou stránkou existence – smrtí, stárnutím a sešlostí věkem, nemocí, zoufalstvím, beznadějí, bolestnou ztrátou a stísněností. Saturn, jelikož oběhne zvěrokruh přibližně za dvacet osm let, se každých sedm let dostává do náročných tranzitů (kvadratury, opozice nebo konjunkce) vůči svému postavení v radixu. Z těchto tranzitů mají zvláštní astrologický význam především konjunkce, kterým se také říká návraty Saturna. Podobným způsobem i ostatní planety utvářejí pravidelně vůči sobě dynamické i harmonické aspekty, přičemž intervaly, kdy k tomu dochází, závisí na době jejich oběhu. V obdobích působení těchto tranzitů se vliv archetypální energie odpovídajících planet výrazně zvyšuje. Tyto situace se odehrávají v určitých periodách lidského života a současně sebou přináší charakteristické výzvy a příležitosti, jež odráží archetypální vlastnost dané planety.

 


Jednotlivá tranzitující tělesa vytváří také vazby mezi sebou. V těchto situacích archetypální energie konkrétních planet začínají působit ve vzájemné součinnosti, buď harmonicky anebo disharmonicky, což závisí na jejich úhlových vztazích. Kupříkladu náročné tranzitní aspekty mezi Saturnem a Plutem se vyznačují tendencí zprostředkovávat výjevy a prožitky typické pro druhou a třetí perinatální matrici, tedy ty nejhorší aspekty lidského života v podobě nespoutaného násilí provázeného vraždami, satanskými rituály, krvavými válkami a revolucemi, znásilňováním, pornografií, zvrhlou sexualitou a skatologickými prvky. Dynamický vztah Saturnu s Neptunem bývá obvykle spojován s obrazy smrtících účinků toxických chemikálií nebo radioaktivního záření, zamoření a “špatného lůna.” Vazba mezi Saturnem a Uranem se v mnoha ohledech vyznačuje vzájemně protichůdnými tendencemi, proto náročné tranzitní aspekty obou archetypů vedou k neřešitelnému konfliktu mezi intenzivními pocity stísněnosti a silnou touhou po vysvobození.

 


Na druhé straně k hlubokým prožitkům mystické jednoty a oceánické extáze dochází s největší pravděpodobností pod vlivem neptunských harmonických aspektů, například trigonu mezi Neptunem, Jupiterem a Sluncem. Podobně trigon mezi Plutem, Jupiterem a Sluncem vyjadřuje konstelaci, jež tvoří ideální předpoklad pro hluboký prožitek psychospirituálního znovuzrození. Měkké tranzity Uranu by měly usnadňovat průlom ke svobodě, zprostředkovat pozoruhodné objevitelské vhledy a napomoci překvapivým a šťastným řešením svízelných situací.

Jupiterovy harmonické tranzity vnáší do holotropních stavů i každodenního života optimistický náhled a joi de vivre. Jupiter – “velký dobroděj” vyjadřuje natolik blahodárný archetypální vliv, že dokonce ani jeho náročné tranzity zpravidla neznamenají žádné potíže. Uzavírá-li tranzitující Jupiter s dalšími planetami aspekty, vykazuje tendenci v maximální až přehnané míře zdůrazňovat jejich archetypální vliv.

 


Proto kupříkladu dynamický aspekt mezi Jupiterem a Uranem lze spojovat s přehnanou samolibostí, extravagantním a excentrickým chováním a v krajním případě s manickými projevy. Podobně také obtížné tranzity Jupiter/Pluto je možné dávat do souvislosti s touhou po intenzivních zážitcích, nestřídmostí v sexu i jídle, hédonizmem a přístupem k životu ve stylu carpe diem. Náročné tranzity mezi Jupiterem a Neptunem vedou ke stírání hranic, ztrátě půdy pod nohama, úletům do fantazie, idealizaci života a nerealistickým očekáváním.

 


Také tranzity Merkura, Venuše a Marsu, třebaže nejsou tak mocné jako tranzity vnějších planet, mohou mít výrazný vliv na obsah holotropních stavů. Tranzity Marsu přispívají prvkem hnací energie a motivy zápasu, dobývání a násilí. Harmonické tranzity Venuše vnáší do prožitku hodnotu vjemu, estetické prvky, jemnost a romantiku. Pozitivní Merkurovy tranzity usnadňují intelektuální vhled a pojmové pochopení prožitku. Oproti tomu náročné tranzity mezi Merkurem a Saturnem zpravidla věští skeptický postoj k holotropnímu sezení a potíže s intelektuální integrací celého procesu.

 


Po tomto obecném úvodu bych rád prezentovat dva poněkud zhuštěné případy z praxe a ilustroval na nich, že mezi přírodou, holotropními stavy a tranzity planet existují pozoruhodné korelace. V první ukázce popisuji neobyčejně silný prožitek ze sezení, při němž byla podána vysoká dávka LSD a v druhé proces spontánně vyvolané psychospirituální krize (spiritual emergency).

 



 



FLORA

Když jsem pracoval v Marylandském středisku pro psychiatrický výzkum, byl jsem pozván na konzilium do nemocnice Spring Grove State Hospital. Jeden z lékařů zde prezentoval případ osmadvacetileté svobodné pacientky Flory, která byla už více než osm měsíců hospitalizována na uzavřeném oddělení. Vyzkoušeli už všechny dostupné léčebné možnosti včetně trankvilizérů, antidepresiv, psychoterapie i pracovní terapie, ale všechny selhaly a Floru čekal převoz na oddělení chronicky nemocných.

 


Flora trpěla jednou z nejtěžších a nejsložitějších kombinací symptomů a poruch, s jakou jsem se mohl ve své psychiatrické práci setkat. Jako šestnáctiletá byla členkou gangu, který provedl ozbrojené vloupání a zabil nočního hlídače. Řídila auto, ve kterém prchali z místa činu, načež strávila čtyři roky ve vězení a pak byla podmínečně propuštěna. Následovala bouřlivá léta, kdy Flora propadla drogám a alkoholu. Brala heroin a často kombinovala vysoké dávky psychostimulačních látek a barbiturátů. Prožívala také několik depresivních krizí, provázených silnými sebevražednými sklony. Často pociťovala nutkání sjet s autem přes okraj útesu nebo narazit do jiného automobilu. V emočně vypjatých situacích trpěla hysterickým zvracením.

 


Pravděpodobně nejhorší ze všech jejich potíží byla bolestivá křeč obličeje, tic douloureux. Neurochirurg John Hopkins navrhoval operaci mozku a přerušení nervu, který křeč způsoboval. Flora byla navíc lesbička, což ji přivádělo do těžkých konfliktů a vyvolávalo v ní pocit viny. Nikdy v životě neměla heterosexuální vztah. Aby se celá situace ještě více zkomplikovala, byla pod soudním dohledem, protože vážně zranila svou přítelkyni a spolubydlící, když čistila revolver pod vlivem heroinu.

 


Na konci jednání mě požádal Flořin ošetřující lékař, zda by se dalo uvažovat o LSD terapii jako o poslední a krajní možnosti. Jednalo se o velmi těžké rozhodnutí, především vzhledem k tehdejší celonárodní hysterii kolem LSD. Navíc Flora již měla záznam v trestním rejstříku, také přístup ke zbraním a projevovaly se u ní silné sebevražedné sklony.

 


Dobře jsme si uvědomovali, že pokud bychom ji za těchto okolností podali LSD, tak všechno co by se v budoucnu stalo, by s tím automaticky bylo spojováno bez ohledu na to, jakou měla minulost. Na druhé straně všechno ostatní již bylo bez jakéhokoliv úspěchu vyzkoušeno a Floru čekalo oddělení chronicky nemocných, kde by strávila zbytek života. Po dlouhých diskusích se terapeutický tým Marylandského střediska pro psychiatrický výzkum rozhodl začlenit ji do programu s LSD v přesvědčení, že její zoufalá situace opravňuje provést tento riskantní experiment.

 


První dvě Flořina sezení s aplikací vysoké dávky LSD se nijak zvlášť nelišila od mnoha jiných, které jsem vedl v minulých letech. Musela se vypořádat s mnoha traumatizujícími vzpomínkami ze svého bouřlivého dětství a několikrát došlo k znovuprožití scén zápasu při průchodu porodním kanálem. Byla schopna najít spojení mezi svými silnými sebevražednými sklony i bolestivými křečemi obličeje a určitými aspekty porodního traumatu s obrovským množstvím nevybitého fyzického i emočního napětí. Přesto všechno se terapeutický výsledek zdál minimální.

 


Při jejím třetím sezení s LSD se v prvních dvou hodinách nestalo nic mimořádného, její prožitky se podobaly těm předchozím. Najednou si však Flora začala stěžovat, že její bolest z křeče v obličeji se stává nesnesitelnou. Před mýma očima tento spazmus groteskně zesílil a obličej se jí stáhl, takže doslova připomínal masku ďábla. Začala mluvit hlubokým mužským hlasem a všechny její rysy se tak změnily, že jsem nemohl najít žádnou podobu mezi tím, jak vypadala dříve a jejím nynějším vzhledem. V očích měla výraz nepopsatelné zloby a prsty se jí zkroutily do tvaru drápů.

 


Ta cizí a nepřátelská síla, která ovládala její tělo i hlas, se skutečně představila jako ďábel. Obrátil se přímo na mne a přikázal mi, abych nechal Floru na pokoji a nepokoušel se jí pomáhat. Patřila jemu a on ztrestá každého, kdo by se pokusil ohrozit jeho teritorium. To, co následovalo, bylo jasné vydírání, šlo o celou řadu výhrůžek, co by se mně, mým kolegům a celému terapeutickému programu stalo, kdybych neuposlechl. Je velmi těžké popsat zlověstnou atmosféru, kterou tato scéna vyvolala. Člověk mohl přímo hmatatelně cítit přítomnost čehosi cizího a nepřátelského. Pocit nadpřirozena a účinek vydírání byl ještě zesílen skutečností, že pacientka ve svém běžném životě nemohla mít přístup k některým informacím, o nichž se onen cizí hlas zmiňoval.

 


Prožíval jsem mimořádný emoční stres, který měl až metafyzické rozměry. Ačkoliv jsem se setkal s podobnými projevy už v dřívějších sezeních s LSD, nikdy však nebyly tak realistické a přesvědčivé. Bylo velmi těžké ovládnout strach i pocit, že musím uznat reálnou přítomnost té síly a dát se s ní do psychického a duchovního boje. Začal jsem rychle přemýšlet a snažil se najít nejlepší taktiku pro tuto situaci. V jedné chvíli jsem se přistihl, že uvažuji o tom, že by mezi nástroji terapeuta neměl chybět kříž, neboť ze situace jsem usoudil, že jde o projev Jungova archetypu, a kříž by tedy za těchto okolností mohl fungovat jako odpovídající archetypální protilék.

 


Brzy bylo jasné, že mé emoce, ať už šlo o strach nebo smělý odpor, činily celou situaci i onu nepřátelskou sílu ještě skutečnější. Vzpomněl jsem si na jeden z dílů televizního seriálu science fiction Star Trek, kde vystupovala cizí bytost, která čerpala sílu z lidských emocí. Uvědomil jsem si, že nejdůležitější je zůstat klidný a soustředěný. Rozhodl jsem se vstoupit do meditativního stavu, přičemž jsem držel Flořinu zkroucenou ruku a pokoušel se představit si ji tak, jak jsem ji znal předtím. Současně jsem se snažil okolo nás vizualizovat silný světelný obal, což jsem intuitivně vnímal jako nejlepší řešení. Celá scéna trvala více než dvě hodiny. Subjektivně se jednalo o dvě nejdelší hodiny, které jsem prožil mimo svá vlastní psychedelická sezení.

 


Potom se Flořina ruka uvolnila a její obličej nabyl opět původní rysy. Tato proměna proběhla stejně rychle, jako při nástupu jejího podivného stavu. Brzy jsem zjistil, že si Flora nepamatuje nic z toho, co se v uplynulých dvou hodinách stalo. Ve své pozdější písemné zprávě o sezení popsala první dvě hodiny sezení a pak pokračovala až o čase, který následoval po jejím “stavu posedlosti”. Vážně jsem přemýšlel o tom, zda s ní mám mluvit o době, kterou jí zakrývala amnézie, ale rozhodl jsem se, že to neudělám. Neviděl jsem žádný důvod, abych její vědomé myšlení zatěžoval tak pochmurným tématem.

 


K mému velkému překvapení došlo v důsledku tohoto sezení k úžasnému terapeutickému zlomu. Flora ztratila sklony k sebevraždě a získala nový vztah k životu. Přestala pít alkohol, brát heroin i barbituráty a začala horlivě navštěvovat shromáždění jedné malé náboženské skupiny v Catonsville. Křeče v obličeji teď měla jen zřídka a byly mnohem snesitelnější. Zdálo se, že energie, která byla jejich základem, se vybila ve dvě hodiny trvající “masce zla”. Intenzita bolesti, která se občas vracela, byla již tak malá, že nevyžadovala žádné léky.

 


Flora se dokonce ve svém životě pokusila o navázání heterosexuálních vztahů a nakonec se provdala. Její sexuální adaptace však nebyla dobrá; byla schopna pohlavního styku, ale vyvolával u ní nepříjemné pocity a bolest. Po třech měsících manželství skončilo a Flora se vrátila k lesbickým vztahům, avšak již kvůli tomu necítila takovou vinu. Její situace se natolik zlepšila, že byla přijata na místo taxikářky. V následujících letech sice její stav několikrát kolísal, ale nikdy se nemusela vrátit do psychiatrické léčebny, která se málem stala jejím trvalým domovem.

 


Dokonce jen povrchní pohled na Flořin nativní horoskop a tranzity, které probíhaly v období její léčby pomocí LSD, odhaluje i bez přesného času narození pozoruhodnou souvislost s povahou a obsahem tohoto prožitku. Nejnápadnější část jejího radixu tvoří stellium čtyř planet nacházejících se v rozmezí jedenácti stupňů (Neptun, Merkur, Slunce a Mars), přičemž Neptun je od slunce vzdálen šest a půl stupně.

 


Zatímco archetyp Slunce vyjadřuje princip osobní identity a individuality, Neptun právě naopak zeslabuje funkce ega rozpouští veškeré hranice, čímž usnadňuje příliv prvků i dalších entit z transpersonálních oblastí. Tranzitující Neptun v přesném sextilu s Flořiným nativním Neptunem tento proces rozpouštění hranic ještě zintenzivňuje. Aspekty Slunce a Neptuna jsou charakteristické zejména u mystiků a duchovních učitelů (např. Meher Baby a C.G.Junga). Přítomnost Marsu ve Flořiným nativním stelliu dodává této vazbě výrazně agresivní kvalitu.

 


Flořino sezení probíhalo koncem šedesátých let, kdy svět mohl na obloze pozorovat trojkonjunkci mezi Plutem, Uranem a Jupiterem (pouze jedenkrát v tomto celém století), přičemž právě tato trojkonjunkce přecházela přes její radixové stellium (Pluto v konjunkci s jejím Neptunem a Merkurem a Jupiter se Sluncem). Současně také tranzitující Neptun se dostal do opozice s nativním Uranem.

 


Flora tak prožívala na osobní rovině vliv mocného kolektivního tranzitu konjunkce Pluta s Uranem, jenž souvisí s celkovou atmosférou vzrušujícího sexuálního, sociálního a duchovního vysvobození a dionýsovským duchem doby šedesátých let. Tranzitující Jupiter v konjunkci s radixovým Sluncem by mohl svědčit o úspěšném uvolnění základních emancipačních energií. Neptun v opozici s Uranem představuje archetyp nečekaných duchovních vhledů. Není bez zajímavosti podotknout, že tento kolektivní tranzit působil v období Ježíšova kázání a na počátku křesťanství, a to zejména v souvislosti, že výsledkem Flořina prožitku byla náboženská konverze, která ji přivedla do Catonsvillské křesťanské komunity.

Konjunkce mezi Plutem a Neptunem již sama o sobě znamená velmi silný aspekt. Obvykle se časově shoduje s významnými mystickými zážitky a psychospirituálními krizemi, které ústí v hlubokou duchovní transformaci. Pluto destruktivní a eventuelně transformativní silou zintenzivňuje účinky jakéhokoliv archetypu, s nímž vytváří důležitý úhlový vztah. V tomto případě zesiluje osvobozující vliv Uranu a pohání také příliv transpersonálních energií do oblasti vědomí, přičemž archetyp Neptuna navíc zvyšuje propustnost těchto energií za hranice identity.

Odpoutání se z moci démonických vlivů a skrze ně, rovněž tak vzrušující proces vlastního vysvobození, je možno dát do souvislosti s působením archetypu Uranu ve spojení s Jupiterem. Zájem o čarodějnictví a satanské rituály představuje jednu ze stinných stránek šedesátých let, což potvrzují vraždy spáchané Charlesem Mansonem a Sharon Tateovou. Plný projev démonického aspektu plutónského archetypu (v úzké souvislosti s BPM III) lze u Flory vysvětlit výrazným zeslabením struktury individuálního já.

 


Konjunkce Neptuna s Merkurem by mohla svědčit o schopnostech získávat přístup k duchovním informacím prostřednictvím tzv. průlivu (channelling) (viz. horoskop Rudolfa Steinera a Anne Armstrongové) a spojení Pluta s Merkurem bývá často dáváno do souvislosti s ústním projevem, verbální agresivitou, koprolalií, a prací s tajnými informacemi (Robin Williams, Conan Doyle, Ian Flemming, vědci podílející se na projektu Manhattan).

 


V době, kdy sezení probíhalo, bylo Floře 27 let, tudíž se nacházela v období návratu Saturna. Tranzitující Saturn se sice nacházel ještě dvacet stupňů od svého nativního postavení, nicméně mnozí astrologové přesto věří, že orbis tohoto významného tranzitu je mnohem větší než u jiných, proto je vhodnější pro jeho vymezení řídit se věkem (časové rozpětí 28 – 30 let). Návrat Saturna obvykle značí ukončení jednoho celého cyklu bytí a bývá charakterizován stísněností nebo dokonce setkáním se smrtí, načež následuje uvolnění, dosažení větší zralosti a začátek dalšího životního cyklu. Návrat Saturna ve spojení s výše uvedenými tranzity dodává vyplývajícím změnám větší strukturální hloubku a trvalejší charakter.

 


Flořin horoskop vykazuje některé další nativní i tranzitní aspekty, které se obecně pojí s jejím životním příběhem a konkrétně s obsahem absolvovaného terapeutického sezení. Konjunkce Pluta s Venuší bývá zpravidla spojována s tabuizovanou sexualitou a s ní souvisejícími pocity studu. Jedná se o archetyp démonického milence (“ona patří mě”) – Plutóna, jenž unáší Persefonu do říše mrtvých. Flora měla ve svém radixu také konjunkci Pluta se Sluncem, která kromě jiného vysvětluje skutečnost, že ji přitahovalo zločinecké podsvětí. V průběhu jejího terapeutického sezení se tranzitující Pluto dostalo do polokvadratury ke své nativní pozici. Zde sice hovoříme o tranzitu menšího významu, avšak je-li přesný (v tomto případě 2 stupně), může mít zesilující účinek.

 


Flora měla ve svém radixu ještě jedno stellium – trojkonjunkci mezi Uranem, Jupiterem a Saturnem. Uran ve spojení s Jupiterem vyjadřuje archetyp protispolečenské vzpoury. Konjunkce Uran/Saturn podněcuje agitovanou depresi a násilné impulsy, jenž vedou k sebepoškozování (tendence zapříčinit čelní kolizi anebo sjet z útesu) a dispozicím způsobovat nehody (postřelení přítelkyně). Pro agresivní drogovou závislost je charakteristická konjunkce Marsu s Neptunem.

 


Při rozboru následující ukázky a s ní souvisejících astrologických vztahů, budeme mít možnost pozorovat podobnosti i rozdíly mezi oběma příběhy. Zde můžeme vidět, že projevy stejných archetypů i jejich kombinací nejsou pevně předurčené. Astrologické archetypy mohou nacházet různé způsoby vyjádření a současně si zachovávat vlastní podstatu, což v rámci archetypálních oblastí zanechává široký prostor pro uplatnění hravé kreativity.

 



 



KAREN

Karen byla půvabná mladá a svěží blondýna ještě před třicítkou, která v sobě probouzela jemnou a dokonalou krásu. Navenek působila poněkud tiše a ostýchavě, přesto však disponovala vysokou inteligencí a hýřila tělesnou aktivitou. Měla strastiplné dětství; její matka spáchala sebevraždu, když jí byly tři roky, poté pod jednou střechou vyrůstala s otcem alkoholikem a jeho druhou ženou. Když někdy v pozdní pubertě opouštěla svůj domov, prožívala období depresí a pravidelně zápolila s kompulzivním přejídáním.

 


Cestovala, studovala, oblíbila si jazzový tanec, stala se taneční mistryní a také příležitostně vyučovala. Ráda zpívala a postupně se vypracovala na kvalifikovanou masérku. Karen se usadila na venkově, kde se setkala s jemným a starostlivým mužem Petrem, s nímž začala žít společný život. Ačkoliv neuzavřeli společný sňatek, narodila se ji dcera Erin, kterou oba z celého srdce zbožňovali.

 


Karenin příběh vyjadřuje ve své nejdramatičtější podobě kontinuální spojitost od plíživé tedy mírné formy psychospirituální krize až po její extrémní projev. Lze také říci, že s mnohými záležitostmi, jenž provázely její zkušenost, se mohl setkat každý z nás, kdo procházel určitým transformačním procesem. Mnohé z toho, co budeme popisovat, jsme měli možnost vidět na vlastní oči.

 


Karenina situace obsahovala všechny prvky skutečné duchovní krize. Trvala tři a půl týdne a zcela narušila veškerou její běžnou činnost a vyžádala si čtyřiadvacetihodinovou péči. Když Karen prožívala duchovní krizi již několikátý den, požádali nás někteří z jejich přátel, jenž věděli o našem zájmu v této oblasti, o pomoc při péči o ni. Měli jsme tak možnost pozorovat Karen v průběhu posledních dvou a půl týdnů krize skoro každý den.

 


Jak tomu často při duchovní krizi bývá, byl i začátek Kareniny krize rychlý a nečekaný a Karen byla natolik pohlcena a zaplavena svými novými prožitky, že se nebyla schopna starat o sebe ani o svou tříletou dceru, která zůstala u svého otce. Namísto hospitalizace se u ní dvacet čtyři hodin denně střídali její přátelé.

 


Karen byla převezena ze svého domova do domu svých přátel, kde jí byl vyhrazen jeden pokoj. Její přátelé potom zavedli formu “pečovatelské služby.” Na každých dvacet čtyři hodin si připravili rozpis po dvou lidech ve dvou až tříhodinových směnách. Před dveřmi ležel zápisník, do něhož opatrovníci zapisovali své příchody a odchody a rovněž poznámky o Karenině stavu, co řekla nebo udělala, co snědla a vypila a co od ní může příští směna očekávat.

První den své krize Karen zpozorovala, že má najednou jasnější vidění, ne tak “matné a rozmazané” jako obvykle. Slyšela ženské hlasy, které jí říkaly, že se před ní otevírá příznivá a důležitá zkušenost. Po mnoho dní z Karenina těla vyzařovalo nesmírné teplo a měla vize ohně a polí rudé barvy, chvílemi se cítila pohlcována plameny. Aby uhasila svou nesmírnou žízeň, kterou podle ní způsobovaly plameny, pila velké množství vody.

 


Vypadalo to, jako by ji ve svém prožitku unášela nesmírná energie, jež v ní proudila a přiváděla ji do různých rovin nevědomí a vzpomínek, emocí i jiných prožitků a pocitů v nich obsažených. Začala se chovat jako dítě a znovu prožívala biografické události, jako například sebevraždu své matky a následné fyzické týrání macechy. Jednou se stalo, že dětská vzpomínka na výprask řemenem u ní přešla do vize, v níž byla jako černá Afričanka bičována na otrokářské lodi.

 


Probojovávala se fyzickým a emočním utrpením vlastního biologického porodu a opakovaně prožívala porod své dcery. Prožila si několikrát smrt v různých podobách a tyto její myšlenky na umírání způsobily, že si její opatrovníci začali dělat starosti ohledně možnosti pokusu o sebevraždu. Bylo však nepravděpodobné, že by tato situace mohla nastat, protože byla v bezpečí a pod přísným dohledem svých opatrovníků. Každý zasvěcený ji velmi obezřetně sledoval, neustále byl u ní a nabádal ji, aby své prožitky neprojevovala navenek a raději si je uchovávala a prožívala ve svém nitru.

 


Pravidelně se cítila ve spojení se svou mrtvou matkou a také se svou přítelkyní, která zemřela před rokem při autonehodě. Říkala, že je postrádá a že by chtěla za nimi. Jindy zase cítila, že se dívá na umírající lidi nebo že ona sama umírá. Se slovy, že je možné prožít smrt symbolicky, aniž by člověk zemřel ve skutečnosti, jí její opatrovníci žádali, aby se zavřenýma očima tyto sekvence vnitřního umírání plně prožívala a aby své obtížné pocity vyjádřila. Uposlechla a zakrátko se přes tuto intenzivní konfrontaci se smrtí přenesla k jiným prožitkům.

 


Několik dní se Karen zmítala v sekvencích obsahujících prvky zla. Chvílemi se cítila jako dávná čarodějnice, která se účastní magických obětních rituálů, jindy zase v sobě pocítila strašlivého netvora. Když tato ďábelská nestvůra projevovala svou démonickou energii, Karen zaplavila pokoj zlostnými výkřiky, zmítala sebou na zemi a dělala hrozivé obličeje. Její opatrovníci chápali, že tyto výlevy nejsou namířeny proti nim, dále ji ochraňovali a povzbuzovali v dalších projevech.

 


Někdy se její prožitky soustředily okolo sexuality. Po znovuprožití některých traumatizujících vzpomínek ze své sexuální minulosti, pocítila silný zdroj energie v pánevní oblasti. Poté, co v životě považovala sex za nízký instinktivní pud, se jí náhle dostalo hlubokého spirituálního prožitku, ve kterém odhalila totéž, co učí některé esoterické tradice, že totiž sexuální impuls není jen pouhým biologickým pudem, ale také duchovní silou božské podstaty. Cítila, že je první ženou, které kdy bylo dáno toto poznání, a vyjádřila novou úctu ke své mystické roli životadárné matky.

 


V průběhu dalšího období se Karen cítila sjednocena se zemí a jejími obyvateli a obávala se, že jim hrozí brzký zánik. V duchu viděla, že planeta i její obyvatelé se řítí do záhuby a předkládala jasné a vysoce zasvěcené vhledy na situaci ve světě. Viděla podoby sovětských a amerických vůdců s prsty na “knoflíku” a pronášela trefné a mnohdy humorné poznámky na účet mezinárodní politiky.

 


Na několik dní se Karen napojila na mocný proud kreativity a vyjadřovala většinu svých prožitků ve formě písní. Bylo úžasné to sledovat: jakmile nějaké vnitřní téma vyplulo na povrch, buď si na něj vymyslela píseň nebo si nějakou vybavila z paměti a bujaře se touto fází svého procesu prozpívala.

 


Karen byla extrémně vnímavá, vysoce citlivá a intenzivně naladěná na svět kolem sebe. Byla schopna “vidět dovnitř” každého kolem sebe a často předvídala jejich slova i činy. Jeden z opatrovníků se o Karen bavil, ještě než k ní vešel dovnitř. Jen co vešel do dveří, byl překvapen, když mu Karen přesně zrekonstruovala jeho předešlý rozhovor. K velké nelibosti svých pečovatelů naprosto otevřeně komentovala jakékoliv osobní či mezilidské scénáře, které u nich vypozorovala a okamžitě konfrontovala každého, kdo jí příliš omezoval nebo byl rigidní a přestala s ním spolupracovat.

 


Zhruba po dvou týdnech se některé obtížné a bolestné stavy začaly zmírňovat a Karen stále častěji prožívala už jen příjemné, světlem prozářené stavy a cítila se stále více propojena s božskou podstatou. Viděla sebe samu jako posvátný klenot, jako zářící perlu, o které byla přesvědčena, že je symbolem její pravé podstaty a trávila spoustu času tím, že k ní promlouvala a hýčkala jí. Dostávala pokyny ze svého vnitřního zdroje o tom, jak se má o sebe starat a mít se ráda, a cítila, že se emoční rány v srdci i na těle začínají hojit. Řekla, že se cítí výjimečně, jakoby se “podruhé narodila”, což komentovala slovy: “Otevírám se životu, lásce, světlu a sobě samé.”

 


Jak se Karen pozvolna dostávala ze svého stavu, byla stále méně pohlcována svým vnitřním světem a více se zajímala o svou dceru a ostatní lidi kolem sebe. Začala pravidelněji jíst, spát a věnovat větší pozornost i některým svým denním potřebám. Chtěla svůj zážitek ukončit a vrátit se do svého domova a začalo být jasné, že i ostatní lidé kolem ní by byli rádi, kdyby její epizoda už skončila. Proto se s Karen dohodli, že se už sama pokusí převzít za sebe a svou dceru každodenní odpovědnost.

 


V Kareniným horoskopu, podobně jako u Flory, dominuje mocné stellium čtyř planet (Venuše, Pluta, Merkuru a Marsu), které se nachází ve velmi úzkém rozpětí osmi stupňů. Dalším mimořádně významným aspektem jejího radixu je těsná konjunkce mezi Uranem a Sluncem. Všech šest zmíněných planet stojí ve znamení Lva. Kupodivu obrovský energický potenciál, jenž je tomuto horoskopu vlastní, se projevil teprve, když byl aktivován významnými tranzity vnějších planet, což mohlo být zčásti zapříčiněno tlumícím účinkem Saturnu, který v radixu svazuje kvadraturou zmíněnou konjunkci Pluto/Venuše.

 


Masivní příliv obsahů z hlubin nevědomí (i nadvědomí) charakterizující Karenino období psychospirituální krize umožňovala radixová kvadratura mezi Neptunem a Sluncem. Karenina kvadratura Slunce /Neptun, podobně jako Flořina konjunkce stejných planet, svědčí o velmi “porézním” egu, které není nijak chráněno před invazí obsahů z transpersonálních oblastí. Další významný faktor ovlivňující krizové období Karenina života je tranzitující Pluto, které se dostalo do kvadratury s nativní konjunkcí Uran/Slunce a aktivovalo prométheovskou energii archetypu Uranu, přičemž tranzitující Uran uvolnil svazek archetypálních energií zmíněného stellia čtyř planet.

 


V říjnu a listopadu 1986 tranzitující Pluto uvolnilo obrovský potenciál kreativity zakomponovaný v kombinaci Slunce /Uran (archetyp “hvězdy” jak dokládají horoskopy Micka Jaggera a Madony) a zabarvený Plutem, Marsem, Merkurem a Venuší. Karen vystavena neutuchajícímu přívalu energie projevující se amnézií myšlenek a logoreou, neustále hýřila novotvary, slovními hříčkami a dokonce skládala nové písně. Svůj zpěv i verbální projev neustále prokládala velmi originálními gesty, grimasami a tancem.

 


Mimořádně agresivní náboj Pluta a Marsu nalezl svůj výraz v prožitcích, kdy se jí vybavovaly různé scény z dětství i minulých životů, kdy bývala zneužívána, a také ve verbálních útocích směrovaných na lidi, kteří o ni pečovali. Oplývala brilantním a kousavým sarkastickým humorem, jímž nemilosrdně napadala slabiny a nedostatky, které se tito lidé snažili skrývat anebo kterých si ani nebyli vědomi. Ve svém slovním projevu nijak nešetřila drsnějšími výrazy skatologického a sexuálního významu, což je typickým projevem kombinace archetypů Pluta, Marsu a Merkura.

 


Plutonský archetyp zprostředkovává prvky BPM III, které se projevují výbuchy silných vulkanických energií, návaly tepla, prožitkovým ztotožněním s dravými zvířaty, démonickými výjevy a sexuálními pudy pokrývající široké spektrum od obscénních gest až po probuzení hadí síly (Kundaliní) a a tantrické zážitky. Kombinace Pluto/Venuše/Mars představuje archetypální konstelaci charakteristickou pro sexuální agresivitu, jíž Karen v mnoha situacích projevovala.

 


Dalším významným faktorem v její situaci byla skutečnost, že se ve svých 29 letech nacházela uprostřed fáze návratu Saturna (tranzitující Saturn dělil pouze jeden stupeň od své nativní pozice), jenž, jako v případě Flory, naznačuje ukončení jednoho životního cyklu a počátek nového. Tato transformace rovněž vede k trvalé proměně osobnosti.

 



 



Uvedl jsem pouze dvě ukázky, které svědčí o pozoruhodných korelacích mezi holotropními prožitky a planetárními tranzity, jež pravidelně pozorujeme u dalších jedinců, kteří v různých formách prochází neobvyklými stavy vědomí. Nečiním si žádné iluze, že tyto ukázky, jež jsou vytrženy z kontextu komplexních astrologických horoskopů a také zredukovány a odděleny od přímých holotropních prožitků, přesvědčí někoho, kdo ještě není s astrologií hlouběji obeznámen. Euro-americká civilizace je materialistickou vědou natolik ovlivněna, že bude nutné ještě řadu let pracovat na výzkumu holotropních stavů a čerpat z nich rozsáhlé osobní prožitky, než budeme schopni zlomit její kletbu a akceptovat radikální revize, které, z hlediska citlivého chápání lidské psýché a povahy reality a také z důvodu zakomponování nových informací, budou muset být realizovány.

 


Není žádným překvapením, že se jedná o velice složitý proces, jenž naráží na značný odpor. Ohromující množství provokujících výsledků z výzkumu holotropních stavů a astrologických studií nelze odbýt nějakou koncepční záplatou, případně jinými kosmetickými úpravami prostřednictvím podřadných hypotéz sestavených ad hoc. Tyto výsledky volají po drastické revizi, která rozbíjí a zcela mění nejzákladnější metafyzické předpoklady a názory materialistické vědy. Konkrétní dopad na psychologii a psychiatrii bude ještě hlubší, neboť bude zahrnovat mnohem rozsáhlejší model psýché, komplexnější vícevrstvou strukturu emočních a psychosomatických poruch, koncepci vnitřního radaru, využívání vnitřní léčivé inteligence a další prvky.

 


Prožitky klientů v běžných i holotropních stavech vykazují v kterémkoliv čase hlubokou korelaci s archetypálními energiemi tranzitujících planet, proto se také neustále mění. Již jsem se zmínil o zoufalém úsilí teoretiků, kteří se pokouší sestavit pevný klasifikační systém psychiatrických diagnóz. Nyní pracujeme již na čtvrté revidované verzi Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch Americké psychiatrické asociace (DSM IV), přičemž kliničtí psychiatři nijak neskrývají svou frustraci z toho, že mezi popisem diagnostických kategorií a vlastními klinickými obrazy, s nimiž se u pacientů setkávají, není dostatečná odpovídající souvztažnost. V proměnlivosti klinického obrazu se určitým způsobem zrcadlí neustálý posun úhlových vztahů mezi planetami.

 


V různých úsecích historie se na obloze utváří důležité aspekty dvou i více planet, což má zvláštní význam i dlouhotrvající vliv, jestliže zahrnují některou z vnějších planet (Jupiter až Pluto). Společné archetypální pole těchto planet dodává tomuto období určitou prožitkovou příchuť a určuje jeho atmosféru (Zeitgeist). Například významná část šedesátých let probíhala pod vlivem trojkonjunkce Pluta, Uranu a Jupitera, což bezpochyby představuje zcela přiléhavou kombinaci období dionýsovsky podbarvené psychospirituální revoluce charakterizované sociálními bouřemi, hnutím za občanská práva, triumfem technologie, radikálními inovacemi v hudbě a umění a sexuální svobodou. Toto údobí provázel značný zájem o psychedelika, mysticismus, východní filosofie a šamanismus.

 


Oproti tomu převážná část devadesátých let se odehrávala pod archetypálním vlivem konjunkce Uranu s Neptunem, v níž po určitou dobu působil i Jupiter. Bylo to období hlubokých, převážně však nenásilných duchovních a sociálních změn, “sametových revolucí,” mezi něž můžeme zařadit sjednocení Německa, nástup svobody a demokracie ve východoevropských zemích a mírový rozpad nebezpečné velmoci Sovětského svazu. V této době se zvýšenému zájmu těšila Jungova psychologie a na seznamu bestsellerů figurovaly knihy s duchovní tématikou. Cestu na filmová plátna si nacházela také díla s transpersonálními prvky. Odborníci i laická veřejnost věnovali značnou pozornost mytologii, případům únosů UFO, přístrojové transkomunikaci a virtuální realitě.

 


Tyto kolektivní aspekty u mnohých jedinců vytváří důležité úhlové vztahy s postavením planet v jejich nativním horoskopu (osobní tranzity) a zasahují tak i do jejich osobních životů, což se kromě jiného projevuje v podobě různých emočních a psychosomatických poruch. Proto psychiatři, kteří léčí v různých historických obdobích, nepozorují tytéž fenomény jako jejich předchůdci či následovníci, což vysvětluje problémy se zpracováním pevného a univerzálně platného DSM-IV.

 


Ale to ještě není vše! Na Kalifornském institutu integrálních studií (CIIS) v rámci našich kurzů – Psýché a Kosmos věnujeme společně s Richardem Tarnasem jedno celé vyučování rozboru zakladatelů různých škol hlubinné psychologie a studiu jejich horoskopů. Brzy se ukázalo, že zcela pochopitelně nebyli schopni objektivně zkoumat psýché svých klientů ani činit obecné závěry, které by zůstávali trvale platné. Problémy svých klientů vnímali skrze vlastní šablony nebo čočky, jež byly zkreslovány aspekty svých horoskopů a osobními tranzity působícími v průběhu pozorování.

 


Tudíž psychiatrie, s výjimkou organických poruch, nemá pro své studium jevů vytvořený žádný pevný systém. Proto je výsledek jakéhokoliv výzkumu emočních a psychosomatických poruch, které nejsou organického původu, podmíněn složitou souhrou řady faktorů: astrologickým horoskopem lékaře a jeho tranzitů během pozorování, globálních planetárních aspektů, jenž vytváří atmosféru určité doby (Zeitgeist) a tranzitů, které zabarvují prožitek klienta.

Pokoušet se vytvářet obraz psychiatrie jako disciplíny, která by disponovala přesnými popisy pevných a nadčasových patologických podmínek a potenciálem konkrétních léků a zákroků, je holou iluzí. Jediným schůdným přístupem za těchto okolností je snažit se popisovat psychiatrické poruchy z hlediska vztahů a nástrojů, kterých je možno použít pro analýzu situace v kterékoliv konkrétní době a charakterizovat ji z perspektivy fenomenologie prožitků klienta a její návaznosti na klientovy planetární tranzity. Pro usměrnění úhlu pohledu je rovněž nezbytné brát v úvahu mundánní planetární aspekty, dále radix a tranzity lékaře.

 


Jestliže pokládáme astrologii za důležitý nástroj psychiatrické teorie a praxe, je také nezbytné řešit vztah mezi astrologií a vědou. Mnozí vědci hlavního proudu jsou přesvědčeni, že astrologie je jakousi pseudovědou, která stojí v absolutním a nesmiřitelném rozporu s vědeckým světonázorem. Jak jsem se již zmínil, astrologii není možné integrovat do monistického světonázoru newtonsko-karteziánské vědy. Astrologové tvrdí, že mezi individuální lidskou psýché, kolektivními událostmi odehrávajícími se na naší planetě, dynamikou v archetypální oblasti a pohyby nebeských těles existují těsné vazby a navíc prohlašují, že jsou schopni toto empiricky zdokumentovat a poukázat na systematické korelace mezi planetárními tranzity, projevy zdravé i nemocné psýché lidského jedince a rozsáhlými kolektivními událostmi.

 


Tato skutečnost však vzbuzuje velmi zajímavou otázku: Existuje vůbec nějaký komplexní světonázor, který by mohl astrologii obsáhnout a pojmout její výsledky? V průběhu mnoha let, přitom však nikoliv bez bojů a strastí, jsem dospěl k závěru, že světonázor, který je schopen absorbovat i objasňovat mé zkušenosti a pozorování z výzkumu vědomí, přitom také zahrnout astrologii, určitě existuje. Toto pojetí se však diametrálně odlišuje od názorového systému, jenž dominuje západní industriální civilizaci. Korelace, které odhaluje astrologie jsou natolik složité, spletité, hravé a imaginativní, že nenechávají žádnou pochybnost o svém božském původu. Poskytují přesvědčivý důkaz o vrcholném mistrovském plánu v pozadí tvůrčího procesu a o vyšší kosmické inteligenci, která jej vytvořila.

 


O tomto světonázoru píši ve své knize Kosmická hra: Zkoumání hranic lidského vědomí (Grof 1988). Vychází z prožitků a vhledů získaných v holotropních stavech a zobrazuje vesmír, nikoli jako materiální systém, nýbrž jako nekonečně spletitou hru Absolutního Vědomí. V této knize se pokouším dokázat, že tento způsob náhledu na vesmír je stále více kompatibilnější s různými revolučními objevy vědy nového paradigmatu. Staré hinduistické spisy pojednávají o podobném náhledu na vesmír a nazývají ho lílá, božská hra. Je-li vesmír dílem inteligentního tvůrčího procesu a nikoliv superstrojem, který se stvořil sám od sebe, není potom důvod, proč by astrologie nemohla fungovat jako jeden z mnoha různých řádů začleněných do univerzálního systému.

 


Můžeme pozorovat, že holotropní stavy poskytují přímý prožitkový důkaz o existenci archetypální oblasti, nebo-li dimenze reality, jež leží mezi nerozlišeným vědomím tvůrčího principu a materiální oblastí našeho každodenního života. Opakovaná pozorování nám rovněž prokazují, že archetypální dynamika prostupuje a formuje jevy v hmotném světě. Tudíž lze si také představit, že mistrovský plán vesmíru systematicky propojuje dynamiku archetypálního světa s pohyby planet a jejich úhlovými vztahy. To by umožňovalo, abychom z pohybů a postavení planet vyvodili, co se děje v archetypálním světě a z toho, nepřímo, co můžeme očekávat ve světě jevů.

 


Když jsem v nástinu hovořil o své knize Kosmická hra, zmínil jsem se o hinduistické koncepci lílá, která pojímá vesmír jako božskou hru kosmického tvůrčího principu. Během mnoha let jsem vyslechl spoustu příběhů a provedl řadu vlastních pozorování, která mi naznačují, že Absolutní Vědomí, jenž je tvůrcem i režisérem kosmického dramatu, projevuje dokonalý smysl pro humor. Proč bychom tedy nemohli akceptovat to, že by onen tvůrce s potěšením zinscenoval zápletku, v níž by se dva vzájemně neslučitelné a soupeřící systémy utkávaly v zarputilém intelektuálním boji?

 


Jednalo by se o zajisté zajímavou a fascinující intelektuální výzvu, aby oba systémy mohly pro obhajobu svých perspektiv předložit dostatek empirických důkazů a zejména konečná porážka arogantního scientizmu a materialistického monizmu, který dominoval historické scéně po několik století, by byla určitě vzrušujícím a překvapivým obratem této kosmické zápletky.

 

 

 

 

 

 

 

Převzato:  http://zerooospace.blogspot.cz/

 

 

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.