Kdo je Online

Právě přítomno: 140 hostů a žádný člen

3319708
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1492
2375
3867
2088246
56936
88338
3319708

Your IP: 3.80.4.76
2019-09-23 16:45


 


NOVÉ ZJEVENÍ

 


PÁNA JEŽÍŠE KRISTA



(25)

Kapitola dvacátá pátá

TAJEMSTVÍ DESÍTI DUCHOVNÍCH PRINCIPŮ


Dne 14. Května 1988 v 6:00 ráno bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:


Desatero duchovních principů, jak je formulováno v předešlé kapitole, a které nahrazuje Desatero přikázání, obsahuje určité důležité duchovní atributy, které nejsou zřejmé na první pohled. Jsou zde určitá tajemství vztahující se k jejich obsahu a formulování a zvláště k jejich aplikaci.

Základní duchovní zákon Stvoření vyžaduje, aby se každý duchovní princip, jenž má přímý vztah ke struktuře, obsahu, kvalitě a životu jakékoliv sentientní entity, mohl formulovat, definovat, vyvíjet, zpříkladnit, přeformulovat, modifikovat, nebo docela nahradit pouze Tím, kdo ustanovuje tyto principy a zákony samotné – Pánem Ježíšem Kristem. Žádný jednotlivec nemá povoleno ani není pověřen či schopen něco takového činit z prostého důvodu, že sám žijetakových principů a zákonů. Pravidlem zde je, že jakákoliv odvozenina něčeho nemůže to něco formulovat, definovat či vyvíjet, protože to něco nevyvěrá z ní, nýbrž ona vyvěrá z toho něčeho.

Za prvé je třeba, aby se formuloval a ustanovil princip. Jakmile je formulován a ustanoven, pak může produkovat všechny své odvozeniny, do nichž se může vložit. Závisí tedy již samotné jsoucno a bytí života na zákonech, principech a ideách života, které ve všech ohledech předchází jsoucno a bytí takového života. Toto je důvodem, proč pouze Pán Ježíš Kristus, jsa Sám absolutními principy, zákony a ideami života, může odvodit všechny nutné definice a procedury pro formulování a implementaci takových principů, zákonů a idejí.

Jiný požadavek v této záležitosti je v tom, že Pán Ježíš Kristus po té, co definoval, formuloval a ustanovil jakékoliv principy, stává se těmi principy a má je integrovány ve Své Absolutní přirozenosti absolutním smyslu. Takže On/Ona je Tím, kdo jako úplně první vykoná ty principy ve Svém Absolutním životěabsolutním smyslu. Konání tohoto, stává se Pán ježíš Kristus pro každého Absolutním příkladem, jak uskutečňovat ty principy ve vlastním každodenním životě či v životě všech ostatních, kdo jsou relativní vůči Jeho/Její Absolutnosti.

Jde zde o to, že sentientní entity, jsouce  relativní, nemohou samy v sobě a sebou počít náležité uskutečňování a zpříkladňování ani jediného principu. Takovému procesu musí předcházet jeho nastávání v Absolutním stavu. Vše má být nejdříve započato v Absolutním stavu. Jakmile se to tam započne, předají se výsledky a příklady toho započetí všem jiným ve Stvoření. Toto předání se uděje podle principu, který stanoví, že vše co nastává v Absolutním stavu, kvůli samé své povaze, ihned postupuje ke všem extenzím a procesům toho Stavu, vůči němu relativním, a tam se stane integrální částí těchto životů, dávaje jim smysl a účel.

Skrze takové bezprostřední předání všechny sentientní entity mohou z přítomnosti Pána Ježíše Krista v nich – v tom specifickém aspektu jedinečného života, kterým je On/Ona nadělil – vyčíst a prožít z příkladu Pána Ježíše Krista, jak se mají takové principy vykonávat. V tomto smyslu každý duchovní princip, formulovaný Pánem Ježíšem Kristem, stává se něčím, co se podobá cestovní mapě, jaká neustále ukazuje všem, kdož se ubírají cestou života, směr, jakým se má postupovat. Na tomto místě je nutno, aby se vzala v úvahu následující pravidla ohledně duchovních principů:


  1. Některé duchoví principy jsou dány a uplatňují se pouze v rámci pravého života pozitivního stavu Stvoření a v jeho multivesmíru.
  2. Některé jsou dány a aplikovatelné pouze uvnitř zóny vymístění.
  3. Některé jsou dány a mohou se uplatňovat jenom na planetě Nula. Tím, že planeta Nula se nachází v tak podivném, neobvyklém, ba nemožném postavení, vyžaduje se, aby jí vládly některé duchovní principy přiměřené pouze té podivné, neobvyklé a nemožné pozici.
  4. Některé duchoví principy jsou dány a aplikovatelné na všech úrovních Stvoření, zóny vymístění a planety Nula. Tyto typy principů mají multiverzální, všeobsažný význam a použití.
  5. A konečně některé duchovní principy jsou SMĚSICÍ všech shora uvedených. V tomto posledním případě je formulace některých duchovních principů taková, že část z nich je relevantní jak pro pozitivní, tak i negativní stav; a jiná část se obrací k otázkám,  které jsou relevantní buď jen pro pozitivní, nebo pouze pro negativní stav.


Duchovní principy aplikovatelné jenom na negativní stav anebo planetu Nula, jakož i duchovní principy, z nichž jen část se uplatňuje v negativním stavu anebo na planetě Nula, BUDOU ZRUŠENY v tom momentě, kdy negativní stav bude odstraněn a kdy se planeta Nula navrátí na své pravé místo a stane se opět integrální částí planety Země(PŘEŽIJE-LI návrat pseudotvůrců nebo svou nynější politickou a vojenskou orientaci).

Jiným aspektem duchovních principů je to, že některé z nich mají absolutní platnost pro všechny časové cykly od věčnosti do věčnosti. Byly, jsou a vždy budou platné. Dobrým příkladem pro takovýto princip je fakt, že jediným Zdrojem pravého života je Absolutní Bůh, jehož jméno je Pán Ježíš Kristus, a že žádný jiný pramen života neexistuje. Tento princip platí v absolutním smyslu a vždy bude pravdivým. Určité jiné principy jsou formulovány pro specifické potřeby a podmínky každého časového cyklu. Jsou platné jenom pro ten který časový cyklus a nemohou se přenášet do žádného jiného časového cyklu. Ještě jsou jiné duchovní principy, jaké jsou dány pro rozličné stupně duchovního pokročení, jež se koná v rámci daného časového cyklu. V následujícím stupni pokročení jsou buď úplně zrušeny a nahrazeny nějakými jinými principy, a nebo se modifikují, nově formulují a obnovují, aby vyhověly potřebám kvality a obsahu nadcházejících příštích kroků duchovního pokroku. Jsou ještě další duchovní principy, které platí pouze v rámci každé univerzální lokality, a jenom pro jednu zvláštní společnost, ba i jen pro jedno zvláštní individuum. Jak si vzpomínáte a jak bylo naznačováno mnohokráte dříve, co je vhodné a správné pro jednoho jedince, nemusí takové být v případě jiného individua a naopak.

Takže z toho vidíte, že existuje mnoho úrovní uplatnitelnosti a platnosti duchovních principů – od úrovně všeobsáhlé Absolutní reality po všechny časy, místa, podmínky, stavy a procesy až po velmi relativní platnosti, vztahující se na jedno jediné individuum. Tato struktura odráží důležitý samostatný duchovní princip, mající absolutní platnost:

 


PRINCIP JEDINEČNOSTI, PODOBNOSTI A SPOLEČNÉHO JMENOVATELE


Každá sentientní entita je nekonečně jedinečná a nemůže se opakovat. Avšak zároveň má každá sentientní entita něco společného s nějakými jinými, ale ne se všemi sentientními entitami. Posléze obsahuje každá sentientní entita něco ve své přirozenosti, co je společné všem sentientním entitám kdekoliv a kdykoliv a za každých okolností. Toť princip jedinečnosti, podobnosti a společného jmenovatele.

Tak, jak to vyžaduje tento princip, je každé individuum ovládáno sadou pravidel a principů, které jsou:


(a)    použitelné na jeho jedinečnou a neopakovatelnou podstatu;

(b)    použitelné na určitá individua, s nimiž má něco společného;

(c)    použitelná na všechna individua v jsoucnu a bytí, jejichž život podléhá společnému jmenovateli.


Například: Všechna jsou dětmi téhož Stvořitele – Pána Ježíše Krista – a všechna jsou částí téhož Stvoření nebo jeho odpadu (v případě členů zóny vymístění či lidských tvorů planety Nula). I odpad je přece odpadem skutečného Stvoření. Takto je společný jmenovatel tentýž, neboť všichni mají schopnost volit a měnit se, v kteréžto schopnosti je přítomnost Pána Ježíše Krista. Toto je jejich společný jmenovatel, bez ohledu na to, kde se nacházejí ať v nejvyšších nebesích, nebo v nejnižším, nejhlubším pekle. Kvůli existenci takového společného jmenovatele platí určitá pravidla a principy pro všechny z nich.

Desatero duchovních principů, jak bylo formulováno v předešlé kapitole, obsahuje prvky, které jsou povětšinou povahy duchovních principů shora nastíněných. Dá se říci, že některé elementy Desatera duchovních principů mají absolutní aplikovatelnost v absolutním smyslu pro všechny doby, všechna místa, všechny okolnosti, stavy a procesy. Jiné jejich prvky mají platnost pouze v rámci běžného časového cyklu. Některé se vztahují jenom na negativní stav. Avšak ve všech svých aspektech může být Desatero duchovních principů považováno za důležitou cestovní mapu pro všechny, kdo žijí v tomto časovém cyklu.

Nechť se zde vyřkne, že tato cestovní mapa bude platit až do samého konce tohoto časového cyklu nebo pokud se negativní stav nachází v aktivovaném a dominantním postavení. Až tomu tak nebude a negativní stav se svou specifickou zónou vymístění a planetou Nula již více nebude, pak dojde k modifikaci, obnovení nebo záměně těchto principů. Tehdy budou definovány a formulovány Pánem Ježíšem Kristem úplně nové duchovní principy, které budou řídit a ovládat příští časový cyklus ve všech jeho aspektech.

Při hodnocení povahy Desatera duchovních principů je nutno si uvědomit následující záhadné činitele:

 


1.  DESATERO DUCHOVNÍCH PRINCIPŮ JE JEDINÁ PRAVÁ ZÁKLADNA VZTAHU


Svým obsahem, významem, kvalitou a náležitým uplatňováním je Desatero duchovních principů JEDINOU pravou základnou, na níž se může budovat jakýkoliv vztah. Jsou to jediné naprosto opravdové stavební kameny, na nichž se jakýkoliv smysluplný, naplňující a uspokojivý vztah může vyvíjet a ustanovit. V zásadě existují v jsoucnu a bytí tři nejdůležitější, životně osudově závažné vztahy:


(a)    Vztah k Pánu Ježíši Kristu;

(b)    vztah k jiným a

(c)    vztah k samému sobě.


Desatero duchovních principů poskytuje prostředky k ustanovení těchto vztahů náležitým a co nejžádoucnějším způsobem. Sledování a uplatňování těchto principů v každodenním životě zajišťuje to, že tyto vztahy budou vskutku zdravé, objektivní, uspořádané, elegantní a překrásné. Jejich uplatňování zajišťuje bohatý, produktivní, konstruktivní a tvůrčí život. Taková je mystická moc těchto principů. Tato mystická moc je odvozena z faktu, že Desatero duchovních principů je extenzí a procesem Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista. V nich je přítomen život Pána Ježíše Krista. Proto každý, kdož dodržuje tyto principy, bude žít. Toť důvod, proč se prohlašuje v Leviticu 18:5 v Biblí Svaté:

„Budete proto dodržovat Má ustanovení a Mé soudy. Člověk, který dle nich koná, bude z nich žít. Já jsem Pán.“

Pravý život je možný jen z těchto principů, které jsou nařízeními a soudy Pána Ježíše Krista, neboť On/Ona je v nich přítomen. Tajemství tohoto tvrzení spočívá ve faktu, že Pán Ježíš Kristus vnáší Svůj život do všech kdekoliv žijících a dýchajících entit pomocí a prostřednictvím těchto duchovních principů. Přehlížení těchto principů, jejich odvrhnutí, odmítnutí a nedodržování vyvrhuje ven z pravého života. Způsobí, že jedinec celý prosákne smrťáckým životem negativního stavu.

 


2.  DESATERO DUCHOVNÍCH PRINCIPŮ SPOJUJE S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM


Deset duchovních principů má tajemnou moc SPOJENÍ kohokoliv s pravým ZdrojemPánem Ježíšem Kristem. Ve skutečnosti neexistuje v přítomné době žádný jiný spojující článek mezi jakoukoli sentientní entitou a Pánem Ježíšem Kristem. Tyto principy byly formulovány a ustanoveny právě za tímto účelem. Fungují také jako rozpoznávací prostředek toho, zda jedinec je v kontaktu s pravým Pánem Ježíšem Kristem nebo s nějakým podvodníkem, co prohlašuje, že je Ježíšem Kristem nebo nějakým božstvem. Každý, kdo je dodržuje a setrvává u těchto principů, je v přímém kontaktu s pravým Pánem Ježíšem Kristem. Pán Ježíš Kristus je osobně přítomen v takovém životě. Tímto konáním se život potvrzuje jako zbožný.

V negativním stavu jedině možné spojení s pozitivním stavem je skrze těchto deset duchovních principů a těmito principy. Duchovní tajemství těchto principů spočívá ve faktu, že jejich aplikování v osobním životě kvůli nim samým – ježto tak činit je to pravé, udržuje mimo negativní stav a umisťuje do stavu pozitivního dokonce i během fyzického přebývání v negativním stavu.

Znalost a uplatňování Desatera duchovních principů jsou zvláště osudově závažné pro lidské tvory na planetě Nula. Vzhledem k tomu, čím je lidský život a kde je planeta Nula umístěna, jsou Tajemství je ve faktu tyto principy JEDINÝM možným spojením s pozitivním stavem. Přítomnost a dostupnost těchto principů na vaší planetě udržuje tuto planetu naživu.jejich dostupnosti a přítomnosti. I když tyto principy žádná lidská bytost nedodržuje, nebo je dodržuje a setrvává u nich jen velmi malý počet lidských tvorů, jejich fyzická přítomnost a dostupnost stačí k tomu, aby tato planeta se svým obyvatelstvem dále existovala.

Jiná záhada těchto principů je v tom, že skrze ně a jimi Pán Ježíš Kristus vládne velmi úspěšně a účinně nad negativním stavem a nad planetou Nula (což již bylo naznačeno v obecných pojmech v kapitole dvacáté třetí této knihy). Taková je úžasná tajemná moc Desatera duchovních principů. Jsou štítem proti jakémukoliv zašpinění, nákaze a jedu ze strany negativního stavu zla a nepravd.

 


3.  DESATERO DUCHOVNÍCH PRINCIPŮ JE SLOVEM PÁNA JEŽÍŠE KRISTA


Desatero duchovních principů je pravým Slovem Pána Ježíše Krista. Protože Pán Ježíš Kristus je Slovo, kdekoli jsou tyto principy, je Pán Ježíš Kristus. Proto kdo má tyto principy ve svém srdci a mysli, je v něm přítomnost Pána Ježíše Krista.

Toto je specifický způsob komunikování životem s Pánem Ježíšem Kristem. Kvalita a obsah života se určuje mírou dodržování těchto principů a setrváním u nich. Jsou nejdůležitějšími činiteli života. Proto znát je, studovat, chápat je, meditovat o nich a praktikovat je se má stát prvořadou prioritou ve vašem životě. Nic důležitějšího ve vašem životě neexistuje, než činit právě toto. Především na tomto faktoru závisí váš věčný osud a úděl. Taktéž na tomto činiteli závisí štěstí a smysluplnost jakéhokoli života.

Nedodržují-li tyto principy a nesetrvává se při nich, pak není možné jasné a přímé spojení s Pánem Ježíšem Kristem, vašimi duchovními poradci a pozitivním stavem nebes. Faktor jejich dodržování a setrvávání v nich je prostředkem objasnění a pochopení toho, co se vám sděluje a předává. Jinak budete slyšet a chápat ne to, co je pravým významem toho komunikování, ale něco jiného, co nemá žádnou závažnost co do obsahu pravdy vám předávané. V nejhorším případě toto komunikování přichází od negativních entit pekel, které jsou přestrojené za Pána Ježíše Krista a za vaše opravdové duchovní poradce. Proto budete považovat jejich poselství za pravdivá a opravdová, zatímco jsou pravým opakem toho, co přichází z pozitivního stavu.

Znalost těchto principů NENÍ sama sebou a o sobě dostatečná k tomu, aby se docílilo jasné spojení a správný vztah s pozitivním stavem. Má být zkombinována s plným uplatňováním té znalosti v osobním každodenním životě, ve shodě s vlastními nejlepšími schopnostmi, v plné míře osobních potenciálů a v zájmu samotných principů, bez jakékoliv nízké motivace. Tento způsob kombinace znalosti a praktického užití těchto principů s takovým postojem oddaluje od vás všechny negativní duchy a entity a chrání před svedením, nesprávným vedením a podvedením. Ve skutečnosti jste úplně ochráněni před samým negativním stavem.

Taková je tajemná moc Desatera duchovních principů.

 


4.  DESATERO DUCHOVNÍCH PRINCIPŮ JE PROSTŘEDEKEM SEBESOUDU


Desatero duchovních principů je PROSTŘEDKEM, jakým každý soudí sám sebe ve chvíli a během osobního a soukromého posledního soudu. Podle nich se posuzuje, hodnotí, zvažuje a bere do úvahy kvalita a obsah jedincova života ve všech jeho aspektech bez výjimek a výhrad. Rozsudek tohoto soudu je určen faktorem DODRŽOVÁNÍ těchto principů a setrvání u nich v zájmu samotných principů, bez jakýchkoliv jiných záměrů. Čím více se koná něco v zájmu samotných principů, tím je rozsudek příznivější a naopak: Čím méně se děje v tomto ohledu, tím méně příznivý je rozsudek. Tajemství tohoto bodu je v tom, že Pán Ježíš Kristus je JEDINÝM možným spravedlivým Soudcem. Jelikož není jen přítomen v těch principechabsolutním smyslu, ale protože On/Ona je těmi principyabsolutním smyslu, je On/Ona jediným Soudcem.

Takže povšechný postoj vůči životu a vůči nejdůležitějšímu činiteli životaPánu Ježíši Kristu je určen stupněm a rozsahem, v jakém kdo setrvává v praktikování těchto principů pro NĚ samé, to jest kvůli Pánu Ježíši Kristu. Když z Něho/Ní, s Ním/Ní a Jím/Jí, pak to značí, že se principy tohoto života uvádějí, že se žije a je na živu skrze Pána Ježíše Krista,žije a je skutku na živu z těchto Deseti duchovních principů Pána Ježíše Krista, skrze ně, s nimi a jimi, v nichž je Pán Ježíš Kristus absolutně přítomen. Toť tajemství pravého života a žití.

Toto je též tajemství vztahu mezi Absolutním stavem Stvořitele a relativním stavem Stvoření a všemi jeho relativními obyvateli. Jak se uskutečňuje vztah z pozice Absolutního stavu vůči pozici stavu relativního ?  Neexistuje mezi nimi žádná rovnost, která by dovolila vztah na základě parity. Aby se takový vztah ustanovil, odvozuje Absolutní stav ze sebe své rozličné duchovní principy a rozšíří je relativnímu stavu. Jestliže je relativní stav přijme, dodržuje je a setrvá u nich, pak tím dovoluje, aby Absolutní stav byl součástí jeho kondice – skrze tyto principy a těmito principy. Pokud odmítne, pak se žádný vztah neustanoví.

Paradox této situace je v tom, že odvození z Absolutního stavu je prostředníkem mezi něčím, co je absolutní, a něčím, co je relativní. Relativní nemůže obsahovat absolutní v absolutním smyslu. Ale může tak ve smyslu relativním. Jelikož to relativní je odvozeninou absolutního, je proto těmito a skrze tyto odvozené principy zajištěna přítomnost absolutního v relativním smyslu, avšak ve smyslu absolutním ze stanoviska toho absolutního. Takže všechny tyto principy jsou absolutní v Absolutním stavu, ale relativní ve stavu relativním.

Ježto každý život je odvozen z duchovních principů, které samy jsou derivovány z Absolutního života a Principů Přirozenosti Pána Ježíše Krista, jediný způsob, jak se život může prožívat je následováním a praktikováním těchto principů a setrváváním při nich, vidí-li se v nich Absolutní soukromá přítomnost Pána Ježíše Krista. Takto se potvrdí platnost života a takto se tento život přizná svému nositeli.

Závažnost těchto čtyř záhad Desatera duchovních principů se nemůže dost zdůraznit. Toto je důvodem, proč se vám radí, abyste neustále o nich meditovali, prověřovali si své každodenní chování, postoje, myšlení, cítění, chtění, toužení, žádosti, úmysly a motivace ve světle těchto principů, ujišťujíce se, zdali je váš život s nimi sladěn. Když toto děláte, zajišťujete si neustálou přítomnost Pána Ježíše Krista ve vás a vaši přítomnost v Pánu Ježíši Kristu. Praktikování těchto principů je mediátorem této vzájemné a reciproční přítomnosti na věčnost.

Má-li kdo uši k slyšení, ať slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této krátké kapitole.“

 


(26)

Kapitola dvacátá šestá

MODLITBA PÁNĚ ZNOVU NAVŠTÍVENÁ


Dne 15.května 1988 znovu ke mně slovo Páně Ježíše Krista, řkoucí:


„Nastal čas, aby se přehodnotilo to, co lidští tvorové nazývají Motlitbou Páně. Jak víte, byla tato modlitba formulována Pánem Ježíšem Kristem během Jeho/Jejího pobytu na planetě Nula.

V zásadě má tato modlitba DVĚ poněkud odlišné verze. Jedna je zaznamenána v Evangeliu dle Matouše v kapitole 6 ve verších 9-13; druhá je uvedena v Evangeliu dle Lukáše v kapitole 11 ve verších 2-4. Pro porovnání budeme je citovat obě, jednu vedle druhé:


(1) Matoušova verze:

„Otče náš v nebesích, nechť se světí jméno Tvé.

Přijď království Tvé. Tvá vůle ať se koná na zemi, jak je tomu v nebi.

Chléb náš každodenní dej nám dnes.

A odpusť nám naše dluhy, jak i my odpouštíme každému, kdo je nám dlužen.

A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť Tvoje jest království, moc i sláva na věky.                                   Amen.“


(2) Lukášova verze:

„Otče náš v nebesích, nechť se světí jméno Tvé.

Přijď království Tvé. Tvá vůle ať se koná na zemi, jak je tomu v nebi.

Chléb náš každodenní dávej nám den co den.

A odpusť nám hříchy naše, neboť i my odpouštíme každému, kdo je nám dlužen.

A neuveď nás v pokušení, ale  zbav nás od zlého.“


Jak víte, historikové biblických textů se liší ve vysvětlování toho, jaká slova Pán Ježíš Kristus používal. Neexistuje žádná dohoda ohledně původního znění této modlitby. Některé texty vynechávají to, či ono slovo a Lukáš, na příklad, vynechává závěrečný dovětek k této modlitbě („neboť Tvoje jest království, moc i sláva na věky. Amen.“) A nejen to: Nýbrž i KONTEXT, v jakém tato modlitba byla formulována Pánem Ježíšem Kristem, se u Matouše a Lukáše fundamentálně liší.

kontextu Matoušově je modlitba zahrnuta do obsahu slavného autoritativního KÁZÁNÍ NA HOŘE. Kdežto u Lukáše tomu tak není. Lukášův kontext dává tu Modlitbu do ODLIŠNÉHO času a místa než do Jeho/Jejího slavného Kázání na hoře. U Lukáše je modlitba dána NA POŽÁDÁNÍ jednoho z Jeho učedníků po té, co On se modlil na určitém místě. Ten učedník Jej prosil: Pane, nauč nás modlit se, jak i Jan učil učedníky své.

Není to náhodné, že existuje tak mnoho nesrovnalostí ve věci pravé stylizace této modlitby a v jaké kontextové situaci byla formulována. Zdá se, jako by to byly dvě RŮZNÉ modlitbyrozdílného údobí a odlišných pozic. Diskrepance ve stylizaci způsobila zcela rozdílné interpretace významu této modlitby, což dalo popud k vývoji církevních dogmat a doktrín, jež se fundamentálně liší ve své filozofii.

Tak například Katolická církev používá Lukášův text a prohlašuje, že království, moc a sláva byly dány té církvi. Prý toto je důvodem, proč Pán Ježíš Kristus vynechal závěrečnou klauzuli v této modlitbě. Naproti tomu protestantské církve přijaly Matoušovu verzi této modlitby. Nicméně NE VŠECHNY dostupné výtisky Matoušova originálního evangelia obsahují tento slavný závěrečný dovětek. Takže kontraverze v této otázce je zřejmě pochopitelná. Ve skutečnosti nikdo přesně neví, která slova v té modlitbě tam náleží a která nepatří.

Pravou realitou této situace – jak se zjevuje zde Pánem Ježíšem Kristem – je to, že obě verze jsou správné – jak je zaznamenává anglický překlad v Nové verzi Bible Svaté krále Jakuba jako NEJBLIŽŠÍ PŘIBLÍŽENÍ originálu jak Matoušova, tak i Lukášova evangelia. Co však doposud nikdo nevěděl, je to, že Ježíš Kristus formuloval dvě modlitby ve DVOU různých dobách, ze DVOU docela ROZLIČNÝCH POZIC.

Modlitba, zaznamenaná u Matouše, byla formulována z pozice pozitivního stavu a z pozice Jeho/Jejího Bytí jako Syna Božího, to jest z postavení Absolutního elementu Nejvyššího, který byl zkřížen a vpojen do prvků z Josefa a Marie. Z té pozice dostala modlitba úplně rozdílnou konotaci a významnost, než jaké vzešly z pozice, která vedla k Lukášově verzi této modlitby. Ta první zmíněná je pozicí Nejniternější duchovní mysli, kam všechna království, moc a sláva patří. Avšak u Lukáše se jedná o pozici toho aspektu Ježíše Krista, která se nazývala Synem člověka. Toto je pozice separace od NejvyššíhoOtce. Zatímco první pozice u Matouše je prouděním z nitra navenek – a to je pozitivní stav, tak pozice Lukáše je zvenčí dovnitř – a to je pozice negativního stavu. Je to zevní pozice, kde neexistuje žádné království, žádná moc ani sláva. Povšimněte si, prosím, že u Lukáše byla Modlitba formulována pouze PO TÉ, co byla učiněna prosba ze strany učedníka, který požádal Ježíše Krista, aby je naučil, jak se modlit. Toto je požadavek vnější, NE niterný. Tedy opět má tato verze zcela JINOU konotaci než Matoušova.

Matoušova verze byla formulována z čistě duchovní pozice čili z duchovní pravdy. Lukášova verze byla formulována z lidské čili zevní pozice, kde žádná čistá pravda neexistuje. Kvůli tomuto činiteli musí nejdříve dojít k uvedení pravdy do této pozice, vzhledem k faktu, že nic ze skutečné pravdy neexistuje v podmínkách lidského života. V zásadě může se říci, že Matoušova verze modlitby byla formulována pro VEŠKERÉ Stvoření – k úrovni a na úrovni duchovní uvědomělosti, jaká byla dostupná jejím členům v té určité době. Na druhé straně směřovala Lukášova verze této modlitby jen k lidským tvorům na planetě Nula a ke všem tvorům a bytostem v celé zóně vymístění a ve všech jejích peklech.

Pokud si vzpomínáte, v době, kdy obě verze modlitby byly formulovány, situace byla taková, že planeta Nula a zóna vymístění NEBYLY pod vládou Boha Nejvyššího, nýbrž pod vládou pseudotvůrců. Proto Lukášova verze VYNECHÁVÁ záměrně údaj, že království, moc a sláva náleží nebeskému Otci. Otec nezplodil zónu vymístění a planetu Nula ani nad nimi v té době nevládl. Avšak situace byla jiná v pozitivním stavu Stvoření. Otec vskutku dal zrod pozitivnímu stavu a byl vždycky jeho nepopíratelným Vládcem. Z toho důvodu je životně důležité, aby při modlení se z té pozice bylo přiznáno, že království, moc i sláva patří Otci. Ovšem jde o doslovnou interpretaci těchto slov. Existuje docela jiná duchovní konotace a odlišný význam v chápání a interpretaci zmíněných slov. Tedy při výkladu obou textů těchto verzí se musí brát v úvahu, z jaké pozice ta modlitba byla formulována. Toto rozlišování staví interpretaci obou verzí do zcela jiné perspektivy. Bude se o tom mluvit o něco později.

Některé úrovně vnitřního duchovního významu a souvztažností této modlitby byly již zjeveny skrze Swedenborga. Některé byly zjeveny prostřednictvím zprostředkovatele tohoto přenosu v předešlých knihách Nového zjevení. Tyto výklady jsou správné a platné, ale žádný z nich NENÍ ÚPLNÝ.době těch interpretací nebylo ještě náležité vědět, že obě verze té modlitby měly rozdílnou konotaci a že byly vysloveny z rozličných pozic a že ve skutečnosti byly dvě docela odlišné modlitby. Majíce na mysli tyto fundamentální rozdílnosti, podívejme se na pravý smysl a význam těch modliteb, nejdříve na Matoušovu verzi.

Otče náš v nebesích. Tato slova definují duchovní okolnosti existující TEHDY v pozitivním stavu Stvoření. Tyto podmínky pak definovaly a určovaly vnímání, chápání a vztah k Přirozenosti Nejvyššího, jaké v této době měl pozitivní stav. Zde je třeba si uvědomovat jeden velmi důležitý duchovní fakt, opakovaný mnohokrát dříve (k nelibosti všech, co si stěžují na nadbytečnost a nadměrná opakování v této knize), že Nejvyšší, nyní Pán Kristus, promlouvá a zjevuje členům Svého Stvoření vše pouze z POZICE běžné úrovně jejich duchovního vývoje. Jak víte, každý ve Stvoření podléhá zákonu duchovní progrese, jež se ubírá podle určitých diskrétních kroků. Každý krok v progresi převyšuje duchovní kondici, chápání a uvědomělost reality z předešlého kroku. Z toho důvodu může Pán Ježíš Kristus navazovat poměr se členy Svého Stvoření, jakožto i se všemi ostatními z pozice toho kterého kroku či té které duchovní pozice. Nic méně, nic víc. Abychom znovu zopakovali: Více by bylo pro ně nepochopitelné, a tedy i duchovně nebezpečné, neboť by bylo ODMÍTNUTO. Odmítnutí by znamenalo spadnutí do zóny vymístění. Méně by bylo regresivní, což také by znamenalo spadnutí do zóny vymístění. Jak odmítnutí, tak i regrese představují pravou podstatu negativního stavu. Takže v takovém případě by se pozitivní stav stal negativním. Z tohoto důležitého důvodu Pán Ježíš Kristus se přizpůsobuje každé úrovni každého kroku, v němž se členové Stvoření nacházejí v dané době, a promlouvá s nimi POUZE z té pozice. Toto pravidlo plně platí i pro Motlitbu Páně.

Takže slova „Otče náš v nebi“, mimo mnoho jiných věcí, odrážejí duchovní podmínky, jež existovaly v té době. Tenkrát Přirozenost Nejvyššího byla vnímána a chápána z pozice Jeho/Její Absolutní moudrosti a Pravdy jako základny Stvoření. Jak víte, základnou Stvoření je vždy duchovní pravda. Stvoření se vyvíjí z pozice pravdy ve směru k pozici dobra či z pozice moudrosti k pozici lásky či z pozice víry k pozici pozitivních a užitečných skutků. Důvod, proč vývoj Stvoření sleduje tento kurs, ačkoliv láska, dobro a pozitivní a užitečné skutky předcházejí a dávají zrod moudrosti, pravdě a víře, je – jak si pamatujete – v tom, že Stvoření je zevnějšností Absolutní niternosti Stvořitele. Absolutní niternost představuje k Absolutní lásku, Dobro a Pozitivní skutky. Na druhé straně, Absolutní proces Absolutní niternosti je Absolutní moudrost, Pravda a Víra. Stvoření může být stvořeno pouze prostředky Absolutního procesu Absolutního stavu Absolutní niternosti, nikoliv samým Absolutním stavem, protože to vždy postupuje z Absolutní niternostirelativní zevnějšnosti, kde se stává zevnějšností Stvořitelovou.

Jeden z hlavních účelů Stvoření je věčně se přibližovat k svému Absolutnímu Stvořiteli. Aby k tomu docházelo, Stvoření – jsa zevnějšností niternosti se vždy pohybuje ve směru ke svému Stvořiteli a nikoliv od Něho/Ní. Kdyby se mělo pohybovat pryč, brzo by přestalo existovat a nebo by spadlo do zóny vymístění. Ubírat se od „do“ k „od“ znamená kráčet od pravdy směrem k dobru a jakmile dobro je dosaženo, kráčí se od dobra k pravdě. Toť způsob, jakým je Stvoření uspořádáno.

Tedy slovo „Otec“, jak se používá v této modlitbě, odráží tuto situaci.Otec“ souvztaží se základem Stvoření, který pochází z Absolutní moudrosti a Absolutní pravdy Absolutní niternosti Nejvyššího čili Stvořitele. Takže za okolností, které existovaly v té době, měl být vztah od pravdy k Absolutní pravdě, což je „Otec“, a pak se mělo postoupit směrem k dobru a lásce Stvořitele, což jest „Matka“ neboli esence Stvořitele.Otec“ je substancí, proto je základem Stvoření. Avšak obsah a sama budova, jakožto i jeho hlava je láska a dobro čili „matka“ Stvoření. Tento pohyb se děje vždy směrem k lásce a dobru čili k „matce“.

Avšak jak víte, slovo „matka“ se nikdy neužívá v Biblí Svaté v tomto zvláštním spoluoznačení. Důvodem je to, že v té době nebylo možno takové pojímání předkládat NIKOMU ve Stvoření. Při uvážení úrovně duchovního vývoje Stvoření tenkrát existujícího byly by takové úvahy předčasné, zvláště s ohledem na fakt, že něco scházelo ve zkušenostní modalitě Přirozenosti Nejvyššího. Jak jste si vědomi, postrádala tenkrát Přirozenost Nejvyššího elementy přírodního stupně a prvky planety Nula a zóny vymístění. Kvůli tomuto nedostatku nebyla unifikace všech duchovních principů úplně možná. Pojem Absolutní lásky a Absolutního dobra či mateřství nelze náležitě pojmout bez úplné Absolutní unifikace všech elementů jsoucna a bytí. Avšak možno tak u pojmu otcovství, protože základy Stvoření jsou budovány na tomto pojmu. Od něho se lze ubírat postupně ke konečnému sjednocení. Z tohoto důvodu nikdo nikdy nemluvil o Bohu jako o Matce, ale ve většině případů jenom jako o Otci. Toto je zvláště pravdou v náboženství křesťanů.

Avšak jakmile všechny elementy jsoucna a bytí byly inkorporovány a fúzí vpojeny do povšechnosti Absolutní přirozenosti a Nejvyššího a Nejvyšší se stal plností Pána Ježíše Krista, začalo se vyvíjet nové chápání Přirozenosti Pána Ježíše Krista prostřednictvím tohoto Nového zjevení. Ale v době nepřítomnosti Ježíše Krista na planetě Nula tomu tak nebylo. Proto Jeho modlitba začíná slovy „Otče náš“. Slovo „v nebi“ značí uvnitř pozitivního stavu. Absolutní moudrostAbsolutní pravda čili Absolutní substance Přirozenosti Boží je vždy absolutně pozitivní. Absolutní pozitivní stav je Stavem Absolutního uvnitř neboli Niternosti. Takže slovo nebe také značí, že tento OtecAbsolutní moudrost a Pravda je Absolutní niterností, ze které emanuje pozitivní stav a je stvořeno Stvoření.

Nechť se světí Tvé jméno“. Slovo „světí“ se líčí KVALITU přístupu, jaká se vyžaduje na členech pozitivního stavu. Pouze z pozice svatosti lze mít vztah k pozici Absolutní svatosti. Pozice svatosti v této konotaci znamená vztah z pozice čistého úmyslu, v čistotě vlastního srdce, kvůli principu, s plným přijetím a praktikováním pravdy a přiznáním, že ta pravda se odvozuje odNebeského Otce“. Takovým přístupem se světí Jméno Boží.Tvé jméno“ značí kvalitu pravé Přirozenosti Stvořitele čili v tomto případě nebeského Otce. Jméno je vždy odrazem obsahu kvality osobnosti a individuality. Přistupovat k našemu Otci na nebi v tomto svatém jménu, to jest s plným uznáním Jeho/Jí jako jediného Stvořitele či Boha, v čistotě vlastního srdce, kvůli samotným principům, značí přiznat Absolutní svatost Stvořitele. Být absolutně svatým značí nemít žádný aspekt negativního stavu ve vlastní přirozenosti. A světit něčí jméno značí varovat se připisování nějaké negativity té Přirozenosti s plným uznáním, že pouze pozitivní stav přebývá v té Přirozenosti. To je to, co znamená „nechť se světí Tvé jméno“.

Přijď království Tvé. Slova „Tvé království“ znamenají, že Absolutní pravda patří Absolutnímu Stvořiteli a že nikdo jiný nemá v sobě žádnou pravdu. Toto je důvodem, proč je řečeno „přijď“. To je pozváním z pozice svobodné vůle a volby, aby ta pravda vstoupila do životů těch, co v sobě a od sebe nemají žádnou pravdu. Jelikož může přijít pouze z Toho, kdo je Absolutní pravdou v Sobě a od Sebe, je prosba směrována k Němu/Ní, kdo může poslat tu pravdu všem jiným za tím účelem, aby se ustanovily příznivé podmínky pro přijetí lásky a dobra. Láska a dobro nemohou vstoupit dříve, než se ukáže moudrost a pravda, v nichž mohou přebývat. Vždyť moudrost a pravda jsou formami vyjádření a nádobami pro uchování té lásky a toho dobra. Takže na požádání (všechny prosby musí vycházet ze svobodné vůle a volby) láska a dobro vyšlou svou moudrost a pravdu, jež pak vytvářejí vhodné podmínky, základnu a nádobu, kam láska a dobro mohou vstoupit a kde mohou pevně zakotvit.

Toť důvod, proč prosba „Přijď království Tvépředchází prosbě „Nechť se koná Tvá vůle“. Ta vůle se nemůže konat za žádných jiných předpokladů než na základě skutečné Božské pravdy.Nechť se koná Tvá vůle“ je přiznáním, že veškerá láska, všechno dobro a všechny pozitivní a užitečné skutky náleží Tomu, kdo je Absolutní láskou, Absolutním dobrem a Absolutním pozitivním stavem. Je to zároveň uznáním, že nikdo ve Stvoření nemůže být milujícím, dobrým a pozitivním v sobě a sám od sebe. Navíc to značí, že pouze vůle Absolutního Boha je z lásky, dobra a je pozitivní povahy. Vůle všech jiných v sobě a o sobě neobsahuje tyto elementy, pouze je potencionální přijímací schránkou.

Aby se naplnila vůleschránkaláskou, a kladností, má se POZVAT Boží vůle Absolutní lásky, Dobra a Pozitivnosti, aby vstoupila do života a stala se obsahem vůle, aby se tak nechtělo nic jiného než láska, dobro a pozitivnost. Opětovně se tu zdůrazňuje stránka pozvání, neboť „vůle“ samotnou svou podstatou a strukturou je svobodná, odrážející Absolutní povahu Absolutní vůle a její Absolutní svobody. Vůle Boží se nemůže konat v životě nikoho, pokud ji tak nepozvete z vlastní svobodné vůle. Kdyby tomu tak nebylo, pak nebylo nijak zapotřebí modlit se k Bohu a vyzývat, aby se konala Jeho/Její Vůle.

Na zemi, tak, jak je tomu v nebi“ znamená to, že vůlí Nejniternějšího čili Absolutní niternosti Absolutního stavu Stvořitele je vždy milovat, poskytovat dobro a přinášet kladnost, neboť je vždy ve stavu lásky, dobra a pozitivnosti. Neexistuje žádný jiný typ Vůle Boží. Slovo „nebe“ souvztaží s tímto významem. Slovo „země“ v tomto zvláštním spoluoznačení souvztaží se vším, co je navenek od stavu niternosti („nebe“), kde se Vůle Boží vždy koná. Avšak situace s procesem zevnějšnosti („země“) je jiná, ježto je dána do pozice reciprocity. Pokud si pamatujete, může Stvoření být tvořeno pouze podle principu svobody a nezávislosti. Z té pozice si musí zvolit pozvat či nepozvat Vůli Boží, aby se konala v tom stavu, jak je tomu vždy v niterném stavu. Jinak by opětovně nebylo zapotřebí tohoto pozvání.

Ve více osobní konotaci značí tato slova také to, že Vůle Boží se vždy koná v Nejniternější duchovní mysli každého jedince a v nejniternějším duchovním stupni Stvoření. Jelikož Stvoření, stejně jako každé jedinečné individuum, postupuje ve směru z nejniternější úrovně čili z jeho jádra nejzevnější úrovni manifestace čili k zevní mysli („země“) a pak do vědomé vnější mysli, plynutí té Vůle sleduje kroky procesu tvůrčího usilování. Startovní bod každé tvůrčí snahy v pozitivním smyslu je vždy z Vůle Boží a v ní. Následující kroky musí – kvůli svobodě a nezávislosti – potvrzovat platnost této Vůle Boží tím, že pozve, aby se konala ve směru od nejniternějšího tomu nejzevnějšímu („Nechť se koná Tvá vůle na zemi, tak, jak je tomu na nebi“).

Chléb náš každodenní dej nám dnes.“ Toto je přiznáním ze strany všech ve Stvoření, že všechny jejich talenty, dary, schopnosti, a život obecně i ve všech svých jednotlivostech přicházejí z Absolutního pramene Absolutního života – od Stvořitele a přivlastňují se v relativním stavu všemi jeho relativními nositeli a schránkami – sentientními entitami, a prostřednictvím sentientních entit všemi jinými formami, manifestacemi a nádobami života.Dej nám“ značí prosbu, aby všechny nutné ingredience života byly nepřetržitě udržovány tím jediným, který to umí.Dnes“ značí v každé jednotlivé době, na každém místě, za každých okolností a v každém stavu.Náš“ značí, že daný život byl nadělen všem čijícím bytostem, aby tak mohly mít osobní, soukromou a intimní zkušenost, jako by to byl jejich vlastní život a jako by ony samy byly zdrojem toho života, a přesto plně přiznávaly, že vpravdě pramenem jejich životů je Absolutní Bůh Nevyšší, kdo nyní je Pánem Ježíšem Kristem.Chléb každodenní“ značí nepřetržité napájení všeobsažných ingrediencí života (duchovních, duševních a fyzických).

Důvod, proč se u každého očekává, že se bude denně modlit či přinášet prosby o tyto věci, je v tom, že každý den má ROZLIČNOU konotaci, jiný účel a význam. Rozdílnost této situace vyžaduje nové úsilí v konání volby. Proto je nutno ZNOVU potvrzovat nebo ustupovat od volby požádat svého Stvořitele ohledně nepřetržitého poskytování všech nevyhnutelností života ve zcela nových podmínkách (každý den je nový den !).

A odpusť nám naše dluhy“ značí plné uznání a přiznání ze strany všech ve Stvoření, že nejsou dokonalí, neboť nejsou absolutní ani bohy. Jak bylo uvedeno dříve, dokonce i osoba, která dosáhla nejvyšších možných duchovních úrovní a je téměř jak Bůh, přece jen je nadále relativní a ne absolutní. Kvůli faktu své relativní kondice ta osoba podléhá nedostatku z dělání chyb nebo vytváření nesprávných závěrů. Když se něco takového stane, pak jsou zadluženi svému Stvořiteli, jelikož neučinili nebo nepochopili něco tak, jak náleželo. Aby takové omyly neskončily přijetím negativního stavu a následným spadnutím do zóny vymístění, musí všechny sentientní entity ctít zákon a principy odpuštění. Prosbou o odpuštění předchází a chrání takové temné možnosti.

Někteří lidští tvorové mylně usoudili, že obyvatelé nebes (pozitivního stavu), jako jsou na příklad andělé, archandělé, cherubíni, serafíni atd. se nemohou dopustit omylů nebo nejsou schopni dojít ke špatným záměrům o čemkoli, a tedy jsou dokonalí ve svém postavení. Skutečnost je však taková, že NEKDO NENÍ neomylný a dokonalý, než JEDINĚ Absolutní Bůh – Pán Ježíš Kristus. Každý jiný pod úrovní Boha, dokonce i ten, kdo je hned tím prvním po Bohu, podléhá příležitostným pokleskům. Avšak rozdíl mezi těmito lidmi a lidskými tvory i tvory v zóně vymístění je ten, že lidé v pozitivním stavu ihned poznají své omyly, odvrhnou je nebo opraví hned na místě. Prosbou o odpuštění zabrání se nebezpečí, že by si přivlastnili následky těchto omylů.

Jak i my odpouštíme našim dlužníkům“ je plné uznání a přiznání toho, že žádný není dokonalý a že vztah mezi lidmi se má budovat ne na očekávání dokonalosti, nýbrž na vzájemném odpouštění a na přijetí tohoto faktu. Jelikož nikdo není dokonalý, nemůžete od nikoho očekávat dokonalý způsob chování a postoje. Nuže tím, že odpustíte jiným i sobě (a toto odpuštění musí zahrnout i vás samotné, protože jste sobě zadluženi, neboť nejste dokonalými), preventivně se zabrání a ochrání spadnutí do odsuzujícího a zatracujícího postoje negativního stavu. Takový postoj by způsobil to, že byste byli vyloučeni z pozitivního stavu. V takovém případě byste spadli do zóny vymístění.

A neuveď nás v pokušení.“ Tato výpověď označuje přiznání, že pouze Absolutní Bůh může předcházet tomu a chránit před tím, abyste nepodlehli pokušení přijmout realitu negativního stavu jako rozhodující faktor vašeho života. Z tohoto sdělení v duchovním smyslu nikterak však nevyplývá, že je to Bůh, kdo pokouší lidi, i když doslovný smysl působí nesprávně takovým dojmem. Je jenom uznáním a přiznáním faktu, že pouze pomocí Absolutní pozitivní moci svého Boha se možno vyhnout pokušení aktivovat odmítnuté ideje přijetí jakéhokoli jiného zdroje života, než je Pán Ježíš Kristus. Toto je jasné z následujících slov modlitby: „Ale osvoboď nás od zlého.“ Toto sdělení označuje udržovat se MIMO jakékoli potřeby, touhy, přání či tendence přijmout tu negativní ideu, ztotožnit se s jejím obsahem a chtít ji.Od zlého“ značí tu ideu. Jak víte, byla to ta idea, kterou původně použili pseudotvůrci pro aktivaci negativního stavu. Veškerý negativní stav se jeví pozitivnímu stavu jako jedna ošklivá, znetvořená a zmrzačená, zlověstně vypadající osoba (jak již bylo zjeveno skrze Swedenborga). Požadavkem je zde být zbaven od jakéhokoliv sklonu aktivovat negativní stav ve vlastním osobním a soukromém životě.

Neboť Tvoje je království, moc i sláva na věky. Amen.“ Toto je poznání, přiznání a přijetí faktu, že Absolutní vlastnictví všeho ve Stvoření náleží Pánu Ježíši Kristu, který tehdy byl Nejvyšším. Povšimněte si, prosím, že pořadí, v jakém slova jdou za sebou, je opačné. Jako první přichází „království“, na druhém místě je „moc“ a jako třetí přichází „sláva“. „Na věky“ značí, že to Vlastnictví nikdy nepřestane existovat. Jsou dva důvody, proč je užíváno obrácené pořadí, přesto, že pravá realita Stvoření a Absolutní přirozenosti Nejvyššího vyžaduje, aby pořadí bylo: „sláva, i moc, i království na věky. Amen.“ Jedním důvodem je, že modlitba byla uvedena z pozice zevnějšnosti Stvoření. Zevnějšnosti Stvoření je královstvím niternosti Stvořitele (mimo mnohé jiné). Každý, až na Stvořitele, je vnímán jako jsoucí v procesu této zevniternosti. Pouze Stvořitel vnímá Sebe ve Stavu Absolutní niternosti. Jelikož Modlitba směřuje Absolutnímu stavu Niternosti Stvořitele z pozice Stvoření – ze Stvořitelova království, není zapotřebí, aby se nejdříve přiznávalo, že pozice, z které se modlím, patří Stvořiteli. On/Ona je Absolutním vlastníkem té pozice.

Jiná konotace slova „království“ je v jeho souvztažnosti s vnějším či přírodním stupněm Stvoření, jakožto i s vnější myslí každého individua. Důvod, proč je kladen důraz na zevnější stupeň a na vnější mysl, je v tom, že ten stupeň a ta mysl odrážejí nejzevnější pozici zevního Stvoření. Po této pozici se vyžaduje, aby přiznala, že jejím jediným Absolutním vlastníkem je Stvořitel. Zapírání tohoto faktu na té úrovni dává popud, jak si vzpomínáte, k aktivaci negativního stavu. Aby se vyhnulo negativnímu stavu, musí se nejprve přiznat, že dokonce i ta úroveň jsoucna a bytí absolutně patří Stvořiteli.

Slovo „moc“ souvztaží s Absolutní duševností Stvořitele, ale také s Jeho/Její intermediální dimenzí Stvoření a s intermediální myslí čili mentalitou každého individua. Toto je potvrzením, uznáním, přiznáním a přijetím faktu, že pravým Absolutním vlastníkem všeho v nich je Stvořitel.

Slovo „sláva“ souvztaží s Absolutním duchem Stvořitele. Ale také souvztaží s duchovní dimenzí Stvoření a s Nejniternější duchovní myslí každého individua. Budiž znovu řečeno, že toto je potvrzením, uznáním, přiznáním a přijetím faktu, že Stvořitel je Absolutním vlastníkem všeho v nich.

Avšak existuje ještě jiný důvod, proč slovo „sláva“ bylo položeno na konec tohoto pořadí. Slovo „sláva“ se týká Stvořitele, má hlubší tajemnou a mystickou konotaci. Vztahuje se na faktor zahrnutí těla - masa Ježíše Krista do Absolutní přirozenosti Stvořitele, kdy se Stvořitel stává povšechností Pána Ježíše Krista. Jak víte, „oslavení“ také značí zbožštění a hybridizaci všech elementů jsoucna bytí, včetně prvků zóny vymístění a planety Nula, a jejich povšechnou unifikaci, harmonizaci a jednotnost v rámci té Přirozenosti. V době, kdy tato modlitba byla dána členům pozitivního stavu, nebyl proces této osudově a životně závažně divinizace a hybridizace ukončen. Právě byl započat. Proto tenkrát nebylo vhodné postavit slovo „sláva“ na první místo, kam vlastně doopravdy patří. V modlitbě se též nenaznačuje, že by něco v zóně vymístění a na planetě Nula náleželo Stvořiteli. Tehdy tomu tak nebylo.

Modlitba Pána Ježíše Krista, jak je zaznamenaná u Matouše, byla dána členům pozitivního stavu na nesmírně důležité křižovatce osudu a údělu veškerého Stvoření. Do jeho jsoucna a bytí přicházely zcela nové duchovní podmínky, což bylo započato inkarnací Nejvyššího do negativního stavu ve formě Ježíše Krista. Tento akt vyžadoval formulaci odlišného přístupu ve vztazích ke Stvořiteli ze strany všech Jím/Jí stvořených. Tento přístup se odráží ve vnitřním smyslu této modlitby, jak vysvětleno výše. V té době byl každý ve Stvoření obsahem a významem té modlitby instruován o tom, co má dělat a jak to dělat, aby se připravil na to, co má přijít. Ve skutečnosti však definovala tato modlitba svým obsahem a významem přechodný stav a proces, započatý inkarnací Ježíše Krista a zakončený v době, kdy se Nejvyšší stal plností Pána Ježíše Krista (krátce před vánocemi 1987 vašeho času). Vnitřní obsah a význam té modlitby představoval duchovní vodítko pro veškeré Stvoření, jež se mělo sledovat do konce tohoto přechodného stavu a procesu. Totéž  je pravdou i o vnitřním obsahu Modlitby Ježíše Krista ve verzi zaznamenané u Lukáše 11:2-4. Byly použitelné během tohoto přechodného stavu a procesu až do tohoto okamžiku.

Než pokročíme k formulaci Nové verze Modlitby Pána Ježíše Krista, jak je relevantní vzhledem k současným novým duchovním podmínkám, podívejme se krátce na pravý význam Lukášovy verze této modlitby.

Jak bylo připomenuto výše, byla tato verze formulována za stanoviska potřeb členů negativního stavu, obývajících zónu vymístění a lidských tvorů na planetě Nula. Toto je první fundamentální rozdíl ve srovnání s motlitbou, zaznamenanou u Matouše. Matoušova verze byla pouze pro členy pozitivního stavu. Druhým rozdílem je skutečnost, že Lukášova verze byla formulována na požádání a ne z pověření. V té chvíli Pán Ježíš Kristus neměl ještě negativní stav pod svou kontrolou. Proto, když respektoval svobodu volby jeho obyvatel být negativní, musel počkat, až taková prosba bude vyslyšena.

Otče náš v nebi“ znamená, že žádná přítomnost jakékoliv pravdy neexistuje v zóně vymístění ani na planetě Nula. Pravda je někde jinde. Toto je okolností vyloučení zóny vymístění z pravého Stvoření. Toto je stavem zevnějšnosti krajního stupně vnějšku Stvoření. Absolutní pravda nemá žádný podíl v té kondici, ale namísto toho je umístěna navenek od své fingované niternosti. Ale to také značí potenciální přítomnost Stvořitele – Otce – Pravdy ve všech, v jejich schopnosti svobodně volit a měnit se. Schopnost svobodně volit a měnit se vytváří u každého nebe. V tom nebi sídlí Otec – Pravda. Důvod je v tom, že jedině dostupnou pravdou v negativním stavu je pravda, že negativní stav nemá žádnou pravdu a že byl aktivován na základě svobodné volby a že následkem té volby podmínky života jejich aktivátorů se úplně změnily. Je také pravdou, že když negativní stav byl aktivován svobodnou volbou některých sentientních entit a na základě svobodné volby došlo k jejich změně, pak právě podle toho stejného principu mohou a smějí všichni členové negativního stavu, přejí-li si to, upustit od negativního stavu a úplně změnit svůj životní styl a přivést jej do souladu s orientací pozitivního stavu.

Faktem této záležitosti je duchovní pravda. Jelikož každá skutečná pravda pochází z Absolutní pravdyOtceStvořitele a protože Otec - Stvořitel je Sám/Sama Absolutní pravda, je vždycky ve Své Pravdě bez ohledu nato, kde a kdy. Opětovně tato pravda a ta přítomnost tvoří nebe, čili představuje Nejniternější duchovní mysl každého, také ve všech peklech, ve veškeré zóně vymístění a na planetě Nula.

Rozdíl mezi členy pozitivního stavu a příslušníky stavu negativního je v tom, že členové pozitivního stavu spatřují a jednají s tou pravdou tváří v tvář, kdežto členové negativního stavu se nedívají přímo na tu pravdu, ale odvracejí od ní tvář a úplně popírají její existenci či přítomnost.

Jakýkoliv pokus o změnu této situace, co je negativním stavem, musí začít obrácením se tváří k této pravdě, to jest tím, že se půjde dovnitř té přítomnosti. První krok tohoto vůbec prvního kroku je přiznání, že tato pravda, náš Otec, je v nebi, to jest, ve stavu nejhlubší niternosti sentientní mysli – té schopnosti svobodně volit a měnit se.

Nechť se světí Tvé jméno“ v tomto případě znamená, že se má přibližovat ke stavu niternosti s pozitivním a dobrým úmyslem, v zájmu principu svobodné volby a změny, vyslovujíc touhu odstoupit od negativního stavu a konvertovat do stavu pozitivního. Takovým přístupem se přiznává Absolutní svatost Přirozenosti Stvořitele a Jeho/Její Absolutní pravdy – Otce, kdož neobsahuje a není iniciátorem ničeho, co je negativní a falešné.

Přijď království Tvé“ je prosba o porozumění a získání pravdy také do vlastní vědomé čili vnější mysli, jelikož tato mysl je držena v temnotách nepravd negativního stavu. Nic z pozitivního stavu nemůže vstoupit do žádné oblasti zevnější mysli, pokud ty nepravdy  nejsou odstraněny. Mohou se však odstranit pouze na základě svobodného pozvání, aby ta pravda vstoupila postupně pomalým krokem do vědomého uvědomění a aby se přijala jako pravda. Tím přijetím a podle stupně toho přijímání se nepravdy odstraňují a ihned nahrazují skutečnou pravdou.

Když se toto přizná, pak může následovat pozvání „nechť se koná Tvá vůle“. „Nechť se koná Tvá vůle na zemi, tak jak je tomu na nebi“, když se žádá z pozice negativního stavu, znamená prosbu o eliminaci negativního stavu ve vlastní mysli a životě (zde označených slovem „země“) a nahrazení stavem pozitivním (označeným zde slovem „nebe“). Toto je pozváním StvořiteliVládci jednotlivcova života, dokonce i během žití v negativním stavu, protože pozitivní stav – „nebe“, stejně jako i stav negativní – „země“, nejsou nějakým zvláštním místem, nýbrž záležitostí postoje a identity. Proto možno být vlastním duchem v nebi, zatímco tělo prodlévá, jak se říká, v peklech.

Chléb náš každodenní dávej nám den co den“ je prosba o to, abyste byli zaopatřeni nutnými ingrediencemi života v  souladu s povahou pozitivního stavu.Den co den“ znamená v rozsahu plných potenciálů.Chléb“ je dobro života a všechny jeho dary, vlohy a schopnosti. Je též důležitým přiznáním, že dokonce i negativní stav je možný pouze z dovolení Pána Ježíše Krista. Takže mrtvý život negativního stavu absolutně závisí NA Absolutním životě Absolutního Pána Ježíše Krista – Stvořitele.

A odpusť nám hříchy naše“ značí potřebu přiznat, že se jedinec nachází v negativním stavu v roli plného účastníka a podporovatele toho stavu stylem a kvalitou svého života. Podporování a participování v životě negativního stavu je hřích. Jakmile si kdo uvědomí, že hřeší tímto činem, pak je radno, aby prosil o odpuštění a milosrdenství, jakýmžto aktem je vyveden ze stavu hříchu.

Jak i my odpouštíme každému, kdo je nám dlužen.“ V překladu řádky je chyba. Správně má být přeloženo: „Jak i my odpouštíme každému, kdo hřeší proti nám.“ Toto sdělení značí, že členové negativního stavu zacházejí jeden s druhým z pozice manipulování, užívání, využívání, zneužívání, ošizování, podvádění atd. Takto jednat vůči jinému, značí hřešit jeden proti druhému. Přiznání a akceptování faktu, že i ostatní tak činí na základě své náklonnosti a negativity, nikoliv podle Vůle Boží, staví do pozice, v níž jsou schopni odpustit jeden druhému. Aktem odpuštění docílí toho, že jsou hodni, aby jim odpustil Bůh i ostatní, jakmile konvertují do pozitivního stavu.

A neuveď nás v pokušení.“ Z pozice negativního stavu, jsoucího stavem zevnějšnosti, vše se jeví, jako by přicházelo zvenčí. Takže se vždy obviňuje někdo jiný či něco jiného. Jelikož v této spoluoznačenosti je Bůh vnímán navenek od negativního stavu (což je pravda !), je vnímán jako ten, kdo již Svou existencí je příčinným faktorem jakéhokoliv pokušení. Vždyť kdyby Bůh neexistoval, pak by někde tam nebyl nikdo, kdo by říkal, že jste pokoušeni nebo jste uváděni do pokušení. Jak již Dostojevský poznamenal ve svém plodném díle Bratři Karamazovovi: Kdyby nebylo Boha, pak by bylo dovoleno všechno. V tom případě neexistuje něco takového jako pokušení. POKUŠENÍ znamená PŘÁT si dělat něco, co není dovoleno. Je-li tam někde někdo, kdo říká, co je a co není dovoleno, ten někdo rozhoduje o definici stavu pokušení. Proto je to On/Ona, kdo uvádí v pokušení již faktorem této definice.

Pouze z pozice negativního stavu bylo až doposud povoleno modlit se tímto způsobem. Skutečností ovšem je, že jste pokoušeni vlastním chtěním, touhou dělat něco, co není z pozitivního stavu.

Ale osvoboď nás od zlého“ značí zde prosbu být obrácen z negativního stavu, stavu zla, do stavu pozitivního, stavu dobroty. Značí to taky žádost o ochranu před opětným sklouznutím do podmínek negativního stavu. Tato prosba je faktorem úplné kapitulace před Stvořitelem s přiznáním toho faktu, že z moci vlastního usilování nejsi s to učinit tak sám. Tento krok je velmi dobře pojat ve dvanácti krocích Filosofie anonymních alkoholiků na vaší planetě.

Jak jste si povšimli, končí motlitba ve verzi Lukášově na tomto místě. Podle výše uvedeného negativní stav tenkrát ještě nebyl pod vládou Pána Ježíše Krista. Měl dojem, že sám měl království, moc i slávu. Království bylo královstvím pseudotvůrců; ta moc patřila pseudotvůrcům a ta sláva byla jejich slávou. To také znamená, že tehdy pravá Nejniternější duchovní mysl („sláva“), pravá vnitřní mysl („moc“) a pravá zevní mysl („království“) byly úplně uzavřeny, nedostupné a nahrazeny pseudoniternou myslí (falešnou slávou), pseudovnitřní myslí (nepravou mocí) a pseudozevní myslí (nepravým královstvím).

Účelem této motlitby bylo, v jejím vnitřním smyslu a významu, poskytnout členům negativního stavu prostředky, jimiž by se mohli připravit pro konečné spasení a konverzi do pozitivního stavu a pro přežití během přechodného stavu do doby ustanovení nových duchovních podmínek. Maje k dispozici tyto směrnice pro přetrvání, mohl negativní stav pokračovat ve svém vlastním životě. Nicméně, jak již víte, počátkem přenosu této porce Nového zjevení tato přechodná perioda skončila. Ten počátek byl předzvěstí ukončení přechodného stavu a ustanovení nového duchovního stavu, kondice a procesu způsobem popsaným na různých místech této knihy.

Jelikož všechny nutné požadavky byly splněny vzhledem k dosažení účele, pro který byly výše uvedené dvě verze Motlitby Páně formulovány a ustanoveny, a protože všechny nové duchovní požadavky vzhledem k novému kroku duchovní progrese jsou k dispozici na místě a pevně zakotveny, je od tohoto samého okamžiku uvedena Pánem Ježíšem Kristem nová formulace této motlitby, která je relevantní co do povahy běžného kroku v tomto procesu. Přesně od tohoto okamžiku z  Moci Pána Ježíše Krista z pozice Jeho/Její Absolutní Nové přirozenosti se Motlitba PáněMĚNÍ v motlitbu, formulovanou Pánem Ježíšem Kristem pro všechny ve Stvoření, v zóně vymístění i na planetě Nula. Radí se vám, abyste se modlili takto:


Náš Pane Ježíši Kriste v nebi, na zemi, v moři a v zóně vymístění,

V čistotě našeho srdce, s kladným a dobrým úmyslem světíme

Tvoji Přirozenost jako Absolutně svatou a Pozitivní.

Přijď Tvé Dobro a Tvá Pravda a ať natrvalo vstoupí do všech aspektů života !

Ať se koná Tvá vůle všude ve jsoucnu i bytí a taky v zóně vymístění,

jak je tomu od věčnosti v nebi.

Dej nám dnes všechno potřebné pro náš denní život v souladu s kladným stavem.

Odpusť nám naše problémy a nedostatky,

jak i my odpouštíme problémy a nedostatky jiných.

A nenech nás, abychom se uváděli do jakéhokoliv pokušení,

ale osvoboď nás od lákavosti zel a nepravd negativního stavu a ztotožnění se s nimi.

Neboť Tvoje je sláva, moc i království a všechno ostatní na věky věčné.

Amen.


Náš Pane Ježíši Kriste“ znamená, že neexistuje jiný Bůh čili Nejvyšší čili Stvořitel pod žádným jiným jménem.náš“. „Pán“ znamená Absolutní sjednocení, Jedinost, Harmonii a Splynutí všech aspektů jsoucna a bytí včetně elementů zóny vymístění a planety Nula. Také značí Absolutní rodičovství pro tyto elementy a principy.Ježíš“ značí Absolutní dobro, Absolutní mateřství a Absolutní feminní principy.Kristus“ označuje Absolutní pravdu, Absolutní otcovství a Absolutní maskulinní principy. Vyslovením „Náš Pane Ježíši Kristevzýváš povšechnost Absolutního jsoucna a Bytí Pána Ježíše Krista, přijímáš Jeho/Její Absolutní Autoritu jako jediného Jednoho Boha Nejvyššího Nerozdílného. Toto je označeno slovem „

V nebi“ značí přítomnost Pána Ježíše Krista v duchovní dimenzi Jeho/Jejího Stvoření v Jeho/Její Nové přirozenosti. To také označuje Jeho/Její přítomnost v té Nové přirozenosti v Nejniternější duchovní mysli každého jedince.Na zemi“ značí Jeho/Její přítomnost v té Nové přirozenosti v intermediální dimenzi Jeho/Jejího Stvoření a v intermediální mysli každého individua.V moři“ značí přítomnost Pán Ježíše Krista v Jeho/Její Nové přirozenosti v přírodní či zevní dimenzi Jeho/Jejího Stvoření a ve vnější mysli každého jedince.V zóně vymístění“ označuje přítomnost Pána Ježíše Krista v Jeho/Její Nové přirozenosti (jedině tak tam může být přítomen) ve všech peklech a na planetě Nula (prostřednictvím Desatera duchovních principů, formulovaných ve dvacáté čtvrté kapitole této knihy) a ve všech aspektech pseudomysli členů negativního stavu a lidských tvorů. Tato přítomnost je pro jediný účel, konečné spasení a vysvobození z negativního stavu každého, kdo se jím nechal z vlastní bláhové volby chytit do pasti.

V čistotě našeho srdce, s kladným a dobrým úmyslem světíme Tvou Přirozenost jako Absolutně svatou a Pozitivní“ označuje plné uznání a poznání toho, že – přes úplnou přítomnost Pána Ježíše Krista také v negativním stavu – nic z přirozenosti negativního stavu neexistuje v Pánu Ježíši Kristu. Elementy vzaté ze zóny vymístění a planety Nula byly očištěny od všech zel a nepravd, jež jsou přirozeností negativního stavu, a byly zbožštěny. Přesto však jsou prvky zóny  vymístění a planety Nula, jenže postrádající jakoukoliv negativní konotaci. Toto sdělení značí, že díky Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, jsoucí také Absolutně svatou a Pozitivní, jedině účinným způsobem, jakým s Ním/Ní mít vztah, je vztah z pozice čistoty srdce, to jest s kladným a dobrým úmyslem, kvůli principu. "Čistota srdce značí“, že se to děje kvůli samotnému principu, bez jakýchkoliv nekalých motivů.

Přijď Tvé Dobro i Tvá pravda a nechť natrvalo vstoupí do všech aspektů našeho života“ značí osudně a životně závažné uznání, přiznání a přijetí faktu, že nikdy nemožno být dobrým a mít pravdu sám od sebe, ale jenom od a skrze Pána Ježíše Krista v Jeho/Její Nové přirozenosti. A tím že tedy Pán Ježíš Kristus ve Své Nové přirozenosti je jediným zdrojem pravého dobra a skutečné pravdy. A protože Pán Ježíš Kristus pomocí Své Nové přirozenosti je schopen být přítomen ve všech aspektech, na všech úrovních ve všech sférách a rysech jedincovy mysli, jakožto i všeho ostatního, je učiněno pozvání v tom smyslu, aby Jeho/Její Dobro a Pravda naplnily všechny aspekty jedincova života.

Ať se  koná Tvá vůle všude ve jsoucnu bytí a v zóně vymístění, jak je to od věčnosti v nebi.“ Toto je pozvání Lásky a Moudrosti Pána Ježíše Krista, aby měly plnou kontrolu nejen nad pozitivním stavem, ale také nad stavem negativním, přesně tak, jak tomu vždy bylo v nejniternější dimenzi Stvoření i v Nejniternější duchovní mysli každého individua. Toto je také pozvání Pána Ježíše Krista, aby se ujal plné kontroly a řízení – skrze Svou Novou přirozenost – nad veškerou zónou vymístění a planetou Nula.

Dej nám dnes všechno potřebné pro náš denní život v souladu s kladným stavem“ je uznáním, přiznáním a přijetím faktu, že zdrojem všech darů, talentů, schopností a všeho života obecně, ve všech jeho duchovních, duševních a fyzických aspektech, je Pán Ježíš Kristus ve Své Nové přirozenosti a že skutečný život se může ustanovit pouze v souladu s principy, které ovládají a řídí přirozenost pozitivního stavu.

A odpusť nám naše problémy a nedostatky, jak i my odpouštíme problémy a nedostatky jiných“ je uznání i přiznání faktu, že nikdo není dokonalým, jedině Pán Ježíš Kristus ve Své Nové přirozenosti. Kvůli těmto okolnostem máte sklon podléhat problémům, dopouštět se omylů a konat skutky, které vyvěrají z vás a ne z Pána Ježíše Krista. Kvůli tomu poprosíte Pána Ježíše Krista, aby vám bylo odpuštěno a ať jste schopni odpouštět jiným, že jsou takoví, jací jsou. To jest také uznáním faktu, že žádný není absolutním, není Bohem a nikdy jím nebude, ať dělá cokoliv.

A nenech nás, abychom se uváděli do jakéhokoliv pokušení“ značí, že se zve Pán Ježíš Kristus, aby pomohl proti pokušení negativního stavu, jaké je obsaženo v té ideji svobody odmítnout Pána Ježíše Krista a Jeho/Její Novou přirozenost. To také označuje přiznání, že jedinec sám to nemůže učinit, neboť není absolutní ani dokonalý. Pouze z pozice Absolutního stavu a Absolutní dokonalosti můžete být chráněni před takovým pokušením.

Ale osvoboď nás od lákavosti zel a nepravd negativního stavu a ztotožnění se s nimi“ znamená žádost, aby Pán Ježíš Kristus obrátil všechny v negativním stavu tím, že by odstranil lákavost negativního stavu a jakoukoliv možnost přivlastnění s idejí tak, že by se staly osobní totožností a životem. Toto je také přiznáním, že takové osvobození je možné pouze Novou mocí Pána Ježíše Krista, tkvící v Jeho/Její Absolutní přirozenosti.

Neboť Tvoje je sláva, moc i království a všechno ostatní na věky věčné. Amen.“ Jak jste si povšimli, jsou tato závěrečná slova dána do náležitého pořadí. Nyní se může toto náležité pořadí plně zajistit, uskutečnit, zhmotnit a projevit, jelikož ukončení procesu oslavení, to jest zbožštění a hybridizace lidského těla - masa do povšechnosti Přirozenosti Pána Ježíše Krista se stalo plnou realitou. Proto tento výrok je uznáním, přiznáním a přijetím faktu, že všechny elementy ve své úplnosti („sláva“) náleží Pánu Ježíši Kristu, jak i všechny dimenze Jeho/Jejího Stvoření („moc“) a zóny vymístění („království“), jakožto i Planety Nula („všecko ostatní“) patří pouze Pánu Ježíši Kristu NAVŽDY, na věčnost. Je to také stvrzením bilaterálního vládnutí Božské prozřetelnosti Pána Ježíše Krista – jak z pozice toho nejniternějšího až k pozici toho nejzevnějšího a z pozice toho nejzevnějšího Stvoření k tomu nejnižšímu v zóně vymístění, jakožto i k nejvnitřnějšímu stavu. Toto je završením plného kruhu a znovunapojením všech elementů ve jsoucnu a bytí a návratem těch prvků do Stvoření, které byly ukradeny, zneužity, využity a znetvořeny pseudotvůrci a jejich následovníky.Amen“ označuje plné potvrzení, že tomu je vskutku tak a že je to skuteční pravda.

Takže obsah, význam, jakost a platnost této nově formulované Modlitby bude trvat ve vší síle až do konce tohoto časového cyklu, to jest , do doby, kdy bude negativní stav se svou zónou vymístění natrvalo zrušen a eliminován.Tehdy tato Modlitba bude nově formulována a pozměněna.

Jsou tři hlavní, nejvýznačnější záhady, jaké jsou obsaženy či umístěny Pánem Ježíšem Kristem do této Nové modlitby. Některé omezené aspekty těchto tajemství budou zjeveny v příští kapitole.

Od nynějška každý, kdo čte tuto kapitolu a kdo si to zvolí podle vlastní svobodné vůle a volby,  je nabádán, aby zahrnul tuto Novou modlitbu do procesu své denní niterné pouti. Za tím účelem radí se mu/jí, aby se jí naučil nazpaměť a meditoval o ní den co den.

Ten/ta, co má uši k slyšení a naslouchání, ať slyší a naslouchá tomu, co Pán Ježíš Kristus zjevuje  v této kapitole.“

 


(27)

Kapitola dvacátá sedmá

TAJEMSTVÍ NOVÉ MODLITBY

FORMULOVANÉ PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM


Dne 16. května 1988 v 4:37 zrána bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:


Většina aspektů zvláštních tajemství obsahu, významu a stylizace Nové modlitby formulované  Pánem Ježíšem Kristemnemůže být vyjádřena ani vystižena slovy lidského jazyka. Jsou nad lidské chápání a představivost. Nicméně určitý nepřímý náznak toho, oč běží v těchto záhadách,  poslouží těm, kdo podnikají pouť do hlubin svého nitra.

Dříve než se pokusíme předložit tento náznak, musí předcházet určité vysvětlení pojmu, významu a obsahu samého slova „modlitba“. Nejobecnější pojímání slova „modlitba“ je v tom smyslu, že se zavřou oči a vyjádří se slovy ve vlastním jazyce jistý stupeň díkůvzdání, uznání a prosby, adresované Bohu pod rozličnými jmény, adoptovanými různými druhy náboženství na vaší planetě. Toto je velmi úzkým, jednostranným a nejzevnějším pojímáním termínu „modlitba“.

Je pravda, že verbalizace určitých idejí pomocí hlasivek buď nahlas, nebo v tichosti vlastní mysli, je jednou z integrálních částí každé modlitby. Avšak modlitba sama o sobě má daleko širší užití a uplatnění, jakožto i význam a modus praktikování než jen verbalizaci jakéhokoli druhu.  Nejdůležitější aspekt modlitby a způsobu jejího praktikování se vidí v jedincově vnitřním postoji vůči Pánu Ježíši Kristu a jak se odráží v každodenním chování, myšlení, cítění, tíhnutí, pracování či zaměstnání a v rozličných vztazích. V tomto niterném postoji a v jeho odrážení v  každodenním životě, na všech úrovních každodenního žití, v následování pravidel definovaných v Desateru duchovních principů nachází se jeden ve stálé modlitbě svým životním stylem. Taková modlitba představuje též PRAVÉ UCTÍVÁNÍ Pána Ježíše Krista. Toť uctění životem, a NE rty či pouhým verbalizováním.

Dalším důležitým aspektem každé modlitby a způsobu jejího praktikování je podnikat niternou  pouť denně tak, jak to bylo popsáno v páté kapitole této knihy a též v páté kapitole knihy „Kdo  jsi a proč jsi zde ?“ Tato je osobní, soukromou a intimní komunikací s Pánem Ježíšem Kristem,  pozitivním stavem a s členy vlastní duchovní rodiny z pozice Nejniternější duchovní mysli, jakožto i integrací všech aspektů, úrovní a stupňů veškeré vlastní žijící mysli. Toto je  komunikováním z nitra na venek, kdy zevnějšnost je inkorporována do niternosti a kdy funguje jako nástroj nejhlubší niternosti při přinášení rozličných důležitých idejí, pro poskytování rady a pro ukazování kurzu, jaký se radí nabrat či dodržovat. Rada a usměrnění jsou dávány pouze na osobní žádost ze strany toho, kdo koná niternou pouť právě za tím účelem.

Je zde pravidlem, že na této úrovni se nic nemůže nikomu přinášet, aniž kdo specificky požádá, s pozitivním a dobrým úmyslem, aby byl poučen v otázkách podle své potřeby. Na této úrovni a v tomto způsobu modlení vše podléhá zákonu svobody volby. Proto radit někomu něco, co je v rozporu s předloženou žádostí, značí vnucovat mu něco, o co neprosil. To by porušilo jeho svobodu volby a přinutilo by ho činit něco, co se zdráhá dělat nebo nechce udělat anebo nebrat a tu radu ohled. V obou případech duchovní platnost takové rady je téměř nulová, neboť vše, co se činí na nátlak, nemůže se přisuzovat nikomu; a bezohlednost vůči této radě přivádí do opozice vůči pozitivnímu stavu. V tomto případě je znemožněno znovunapojení na pravého Pána Ježíše Krista, na vlastní Nejniternější duchovní mysl a vlastní pravé duchovní poradce.

Nejzevnější modus modlitby verbalizováním nahlas slovy či pronesením ve vlastní mysli, užívaje mluvených slov slyšených v mysli, má také důležité místo v každodenním životě. Tento modus funguje jako potvrzení, platnost a přijetí toho, že je tomu tak i z pozice každodenního typu vědomé mysli. Pronášením této modlitby ve známých a  pochopitelných slovech ve vědomé mysli, stává se tato mysl integrální částí celé mysli a je propojena prostřednictvím interiorní mysli s Nejniternější duchovní myslí a se všemi jinými úrovněmi nevědomé mysli. Vědomá mysl svou strukturou a povahou nemá jiné prostředky a cesty spojení a komunikování s jinými aspekty sentientní mysli než jenom prostřednictvím verbalizování. Kvůli tomuto faktoru je zcela zřejmá extrémní důležitost této formy či modality modlitby.Je-li tento způsob zanedbáván, je vědomá mysl separována a izolována od zbylých částí žijící mysli. Což je nesmírně nebezpečná situace.

Jak víte, nemá vědomá mysl sama o sobě a od sebe žádné prameny ani prostředky k tomu, aby získala náležitou znalost o čemkoliv. Veškerá taková znalost a její chápání, jakožto i způsob jejího vhodného uplatňování přichází z Nejniternější duchovní mysli přes vnitřní mysl a přes jiné nevědomé části zevní mysli. Nemá-li vědomá mysl žádné spojení a nekomunikuje-li s jinými úrovněmi své mysli, pak je nepřirozeně donucena odvozovat takovou znalost ze zevnějšku, kde neexistuje žádný zdroj vědění a náležitého porozumění. Proto přijímá vědomá mysl vše, co přichází z tohoto nevhodného pramene „vědění“ jako něco pravdivého, náležitého a správného. Takto žije vědomá mysl v iluzi reality, nikoliv v  samé pravé skutečnosti. Toť zdroj mnohých lidských problémů a nedorozumění ve všech aspektech lidského života.

Nuže, aby se vyhnulo této nebezpečné šlamastice, vynalezl Pán Ježíš Kristus prostředek spojení a komunikace vědomé mysli s Nejniternější duchovní myslí a všemi jinými úrovněmi  mysli, z kteréžto pozice se může odvozovat vhodná znalost, její porozumění i modus jejího uplatňování a praktikování. Tento vynález se  jmenuje modlitba. Na úrovni této vědomé mysli je modlitba praktikována pomocí nástrojů a prostředků verbalizace, a to buď nahlas, nebo tiše ve vlastní mysli. Během takového praktikování jsou oči praktikujícího povětšině zavřeny pro lepší soustředění na obsah, význam a pociťování slov, jež jsou verbalizována. Z tohoto důvodu každému, kdo čte tato slova, se radí velice důrazně, aby praktikoval svou modlitbu ve VŠECH modalitách vlastního života, aniž by vynechal jakoukoliv z  nich.

Jak můžete vidět, jsou v zásadě dva typy zevnější modlitby:

(1) Je MODLITBA VOLNÁ, v níž se otevírá srdce čili mluví se s Pánem Ježíšem Kristem, aby se vyjádřily vlastní city, myšlenky, žádosti atd. vlastními slovy tak, jak vycházejí ze srdce. Toto je volná modlitba, jaká má obrovský duchovní význam, protože opětovně utvrzuje v  nejdůležitějším činiteli vlastního života - ve svobodě volby a v tom, že máte svobodný výběr ve věci komunikování a hovoru s Pánem Ježíšem Kristem. Toť  prostředek intimního, soukromého a osobního vztahu vůči Pánu Ježíši Kristu. Nevyvolává žádnou význačnou multiverzální spojitost z toho prostého důvodu, že je něčím, co se děje mezi vámi a Pánem Ježíšem Kristem na velice osobní, soukromé a intimní úrovni.

(2) Jiný typ modlitby je ten, který sestává z velmi pečlivě vybraných speciálních slov, uvedených v určitém pořadí a uspořádaných specifickým způsobem, aby tak napojila a vyvolala interakci v multiverzálním významu. Pro lidské tvory se toto spojení a vyvolání děje BEZ jejich vědomého uvědomění. Vědomým slovním vyjadřováním těchto speciálních a specifických slov se dovoluje, aby vliv multiverzality proudil do vlastního života, a to směrem dolů až do nejzevnější úrovně vlastní mysli, čímž se ovlivňuje život způsobem co nejhlubším, udržujícím na stezce všemultiverzální duchovní progrese. Přes takovou modlitbu se plně stává částí celku.

Struktura této modlitby sestává ze slov, jaká VŽDYCKY mají mnohonásobný souvztažnostní význam. Pro tento početný korespondenční význam může taková modlitba být formulována jen Pánem Ježíšem Kristem. Pouze Pán Ježíš Kristus z pozice Svého Absolutního stavu zná tajemství a skrytý význam všech slov na všech úrovních Stvoření a zóny vymístění a jak se mají kombinovat, sestavovat a přenášet tak, aby měla simultánní a synchronní dopad na všechny úrovně, sféry a stupně multivesmíru, zóny vymístění a planety Nula. Až donedávna měla modlitba, známá jako Modlitba Páně, přesně takovou konotaci.

Modlitba takovéto povahy je přizpůsobena duchovním podmínkám a potřebám, jaké existují v každé epoše duchovní progrese. Ve většině případů taková epocha se rozprostírá přes několik za sebou jdoucích kroků v duchovní progresi multivesmíru. Proto platnost stylizace této modlitby trvá po dlouhé periody času a je nahrazena jenom tehdy, kdy dochází k revolučním změnám ve struktuře duchovního stavu povšechnosti jsoucna a bytí. Jak víte, k takové revoluční změně došlo právě nedávno. Z důvodů těchto změn bylo nutno přeformulovat Modlitbu Páně v Novou modlitbu, jak byla vylíčena v předešlé kapitole. Pro praktické účely může se Nová modlitba nazývat  Modlitbou Pána Ježíše Krista pro srovnání s Modlitbou Páně. Termín „Modlitba Pána Ježíše Krista“ neznamená, že se On/Ona modlí, nýbrž značí, že Pán Ježíš Kristus osobně formuloval tuto modlitbu s tím, aby na sebe vzala mnohonásobný souvztažnostní význam do konce tohoto časového cyklu.

Pro tuto svou velice jedinečnou, speciální a specifickou povahu obsahuje Modlitba Pána Ježíše Krista četné záhady, mající přehluboký význam. Jak bylo připomenuto shora, mohou se ve velmi ohraničeném smyslu odhalit TŘI takové záhady:

(1) Modlitba Pána Ježíše Krista, jak byla formulována v předešlé kapitole, je JEDINOU částí Nového zjevení, která má MNOHONÁSOBNÉ VÝZNAMY. Kvůli této struktuře je každé slovo, použité při konstruování a formulaci této modlitby, ČISTOU SOUVZTAŽNOSTÍ, která odráží realitu všech aspektů, Stvoření, zóny vymístění a planety Nula. Ve skutečnosti sestává z DESETI ÚROVNÍ POROZUMĚNÍ. Každá úroveň odráží různou skutečnost. Nejniternější úroveň významu této modlitby se vztahuje na Novou přirozenost Pána Ježíše Krista a na proces, jakým bude eliminován negativní stav a jak budou všichni spaseni. Devět jiných významů této modlitby se vztahuje na strukturu, obsah, jakost a význam devíti okruhů Stvoření a zóny vymístění a na to, jak mezi sebou působí.

Jiný význam obsažený v této modlitbě je v tom, že definuje a odráží DVANÁCT KROKŮ DUCHOVNÍHO POKROKU, které definují a ustanovují specifickou a jedinečnou duchovní povahu každého jednotlivého časového cyklu.

Jedinečná situace a pozice Modlitby Pána Ježíše Krista je ve faktu, že její doslovný význam je zcela a úplně platný ve stejné míře, jako každý z jejích ostatních významů. Doslovný smysl této modlitby byl specificky určen pro vědomou mysl lidských tvorů s tím, aby se udrželi při životě a v dobru, než dojde ke konečné fázi Posledního soudu lidského života a planety Nula. Jak se toho docílilo slovy prosté modlitby, nelze vysvětlit žádnými pochopitelnými lidskými pojmy. Samotná kombinace vybraných slov a jejich umístění ve vztahu jednoho k druhému, jakožto i to, co obsahují a odrážejí, toto vše umožňuje.

(2) Druhé tajemství Modlitby Pána Ježíše Krista se vztahuje přímo na Pána Ježíše Krista. Pro svou povahu, strukturu, pro svůj význam, obsah a účel je, podle shora uvedeného, v této modlitbě přítomnost Pána Ježíše Krista je co nejúplnější, nejintezívnější a nejpřímější. Nic v této době na planetě Nula a v zóně vymístění neexistuje, co by dokázalo způsobit plnější, intenzivnější, bezprostřednější a co nejvíc blízkou přítomnost Pána Ježíše Krista než tato zvláštní modlitba. Toto pochopit je pro lidi velmi těžké. Jak se může přítomnost této velikostí a přirozenosti vpravdě zpřítomnit a uskutečnit prostřednictvím tak prostých slov, jež pro mnohé jsou pouze slovy - prázdnými pojmy či zvuky, nesenými vlnami vzduchem a která v mnohých případech nepřinášejí vůbec nic pro toho, kdo je vyslovuje nebo pro toho, kdo je slyší ?

Ale tuto moc má tajemství souvztažností. Každé slovo jakéhokoliv jazyka je konečnou souvztažností mnohých úrovní reality. Pro lidské tvory v jejich postavení v co nejvíc neobvyklém a nemožném umístění taková slova neznamenají nic víc, než co je dáno významem připisovaným jim v jejich každodenní komunikaci. Nejsou si vědomi procesu, jakým význam slov jimi užívaných dospěl ke svému obsahu a co bylo jejich určením. Vše,  co vědí, je, že tohle je takto a tamto tak není. Ale proč tomu je tak a ne jinak - o tom nemají ani potuchy. A přece je takové slovo nositelem něčeho, co může být nejzáhadnějším myšlenkovým pochodem, který dává vznik realitě jsoucna pravé skutečnosti.

Toto je zvláště pravdou o Pánu Ježíši Kristu. Pokaždé, kdy Pán Ježíš Kristus vysloví slovo, činí tak ze Svého Absolutního stavu. V obsahu toho slova je  Absolutní význam ideje, jež se vnáší do toho slova. Po té, co se to slovo vysloví,  postoupí ze své nejvnitřnější Absolutní niternosti ke svému procesu nejzazší zevnějšnosti. V tomto procesu svého postupování přizpůsobuje se kvalitě a duchovní uvědomělosti života všech těch, kdo zaujímají rozličné úrovně Stvoření. Jak docházejí k porozumění toho, co se vyjadřuje tím slovem, vkládají do toho slova celý obsah svého rozumění. Toto porozumění má kumulativní efekt, takže když to slovo přijde k nejzevnější úrovni Stvoření, a tak vstoupí do zóny vymístění a na planetu Nula, nese v sobě tak obrovskou duchovní sílu, že tato dovoluje duchovní realitě, aby všemožně zachovávala podobu života dokonce i v negativním stavu.

Jelikož pochopení obsahu takového slova má vždy vztah k Přirozenosti Pána Ježíše Krista, přináší to slovo ve svém konečném vyjádření plné chápání Jeho/Její Přirozenosti způsobem co nejintenzívnějším, nanejvýš přímým a úplným, jak jen je možno za obecně existujících duchovních podmínek. Kumulativní suma všeho porozumění různých aspektů Přirozenosti Pána Ježíše Krista, jak se přidávají ze všech úrovní multivesmíru, je základnou, na níž je osobní přítomnost Pána Ježíše Krista možná. Duchovním pravidlem zde je to, že čím je větší stupeň náležitého pochopení Přirozenosti Pána Ježíše Krista, tím více se projevuje osobní přítomnost Pána Ježíše Krista.

Jiný aspekt této záhady je ve faktu, že život v zóně vymístění a na planetě Nula může být udržován pouze intenzitou, rozsáhlostí a kumulativní kombinací přítomnosti Pána Ježíše Krista ve Svém Slově. Něco méně by nemohlo udržet ty oblasti při životě. Toť důvod, proč Pán Ježíš Kristus vždy v těch oblastech zachovává Své Slovo, napsané nebo vyslovené v čistých souvztažnostech. Tímto Slovem mohou ty oblasti mít život a pokračovat ve svém poslání poskytovat důležité duchovní poznatky pro veškeré Stvoření a jeho multivesmír.

Nejvnitřnější a nejintenzívnější částí takového Slova byla Modlitba Páně. Mohla by být považována za souhrn všeho jiného, napsaného v takovém Slově. V přítomné době za nyní existujících duchovních okolností přebírá Modlitba Pána Ježíše Krista - jak byla formulovaná v předešlé kapitole - tuto roli a bude mít tento význam až do konce tohoto časového cyklu. Jelikož tato modlitba může být považována za nejniternější a nejintenzívnější část Nového zjevení - za Nové slovo Pána Ježíše Krista, je v ní, tak jak se zjevuje - nejintenzívnější, nejvíce přímá a nejúplnější přítomnost Pána Ježíše Krista v každém stupni, stavu a stadiu zóny vymístění a zvláště planety Nula, kde se duchovnost nachází v těch nejvíce nepříznivých, napjatých, znetvořených, zprzněných a zfalšovaných podmínkách. Pouze díky této přítomnosti může přežít každý na vaší planetě a v zóně  vymístění.

Tajemství přítomnosti takové specifické, speciální a přesně definované modlitby na místě, ve stavu a podmínkách, kde duchovnost je téměř neexistující nebo kde existuje pouze v znetvořeném, zprzněném a zfalšovaném stavu, je v tom, že prostřednictvím svého souvztažnostního významu dovoluje, aby život proudil od Zdroje Života tam, kde žádný pravý život sám o sobě a ze sebe neexistuje.

(3) Záhady Desatera duchovních principů, jak byly odhaleny v kapitole dvacet pět této knihy, se plně a mnohým způsobem vztahují i na Modlitbu Pána Ježíše Krista a platí o ní. Nicméně existuje fundamentální rozdíl mezi Desaterem duchovních principů a Modlitbou  Pána Ježíše Krista.

Desatero duchovních principů je soustavou pravidel a návodů, jak žít náležitým duchovním životem, co dělat, jak co dělat, proč to dělat a jaký mít vztah k Pánu Ježíši Kristu, jiným a sobě.

Naproti tomu Modlitba Pána Ježíše Krista je multiverzální žádostí přinášenou každým zvláštním jedincem, aby se Vůle Pána Ježíše Krista plnila všude ve jsoucnu a bytí i v negativním stavu; aby se poskytovaly veškeré potřeby pro žití pravým životem pozitivního stavu; aby tu byla nepřetržitá ochrana proti útokům negativního stavu; a žádostí o podobně důležité duchovní věci, nutné pro splnění účelu a poslání toho kterého života všude, kdykoliv a v komkoliv.

Modlitba Pána Ježíše Krista je základnou, na níž se Desatero duchovních principů uplatňuje. Za prvé je třeba POŽÁDAT o to, co se má dělat. Pán Ježíš Kristus nemůže nikomu vůbec nic vnucovat pomocí nějakého požadování, mandátu, nátlaku či vyhrožování. Bylo by to v rozporu s Jeho/Její Přirozeností. Pamatujte si, že život každého jedince závisí na jeho schopnosti svobodné volit a měnit se. Jestli si jedinec zvolí podle své vlastní vůle poprosit Pána Ježíše Krista o cestovní mapu života a o prostředky, jak se ubírat tou cestou úspěšně a účinně, pak tehdy a jenom tehdy Pán Ježíš Kristus odpoví na takovou žádost a zaopatří jedince sadou principů, které to vše umožňují.

Aby každý ve Stvoření, v zóně vymístění i na planetě Nula měl k dispozici univerzální modus pro požádání Pána Ježíše Krista a přístup k Němu/Ní s takovou prosbou, byla Jím/Jí formulována speciální tajemná sada slov, která po té, co jsou vyslovena, umožňují, aby každý byl obdarován speciálně uspořádanými principy života a žití v souladu s přirozeností pozitivního stavu. Jak vidíte, platí toto pravidlo univerzálně. Důvod, proč taková modlitba je aplikovatelná i v pozitivním stavu Stvoření, je v tom, že jeho členové tam ve svých myslích mají tu ideu, jež jim říká, že mohou svobodně popírat nebo odmítat Pána Ježíše Krista jako jediný Zdroj svého života. V každodenním životě či kdykoliv taková představa jim vstoupí do vědomí, si musí zvolit, zda ji přijmout, nebo ji odmítnout. Pronášením této modlitby, speciálně upravené Pánem Ježíšem Kristem, odmítají přijmout tu ideu, takže vypadne do zóny vymístění, poskytujíc život. Kdyby z nějakého či jiného důvodu selhali ve vyvolávání procesu odmítání té představy tím, že by nepotvrdili své rozhodnutí prostřednictvím Modlitby, kterou akceptují Pána Ježíše Krista jako jediný Zdroj života a všeho pozitivního a pravdivého, stane se to, že ta idea má moc zachytit se v jejich mysli a stát se integrální částí jejich vůle. V okamžiku, kdyby se to stalo, spadli by do negativního stavu. Takže z tohoto nadhledu funguje souvztažnostní význam této modlitby jako NEPŘETRŽITÁ OCHRANA proti takové případně události.

Zodpovědností každého nositele svobody volby, jíž každý žije a je na živu, je udržovat tu svobodu volby. Modlitba Pána Ježíše Krista záhadným způsobem zajišťuje, že tato svoboda volby zůstává neporušena. Podíl zodpovědnosti v této svobodě volby je ve faktu přiznání, že můžeš být svoboden z Pána Ježíše Krista, Jím/Jí, skrze Něj/Ni a s Ním/Ní, kdo Sám/Sama je Absolutní svobodou. Zapřením tohoto faktu se připravujete o tuto svobodu. Vždyť popíráte-li Absolutní svobodu a její Absolutní zdroj, pak popíráte jakoukoliv svobodu. V takovém případě se vlastní svobodnou volbou popírání stáváte otrokem něčeho, co nemá nic společného s čímkoliv svobodným. Ztrácíte vlastní svobodu v zájmu někoho či něčeho jiného. Aby se zachovala tato svoboda volby netknutá a neporušená, je třeba neustále žádat Absolutní zdroj, aby tě chránil před její ztrátou a aby tě zásobil všemi potřebnými prostředky pro ubrání té svobody. Modlitba Pána Ježíše Krista slouží tomuto účelu na multiverzální úrovni.

Existují mnohé jiné velké záhady vztahující se k Modlitbě Pána Ježíše Krista. Jsou však nad rozsah lidského chápání. Kdyby byly zjeveny, neměly by vůbec žádný smysl. V tomto bodě a v této chvíli vše, co bylo v tomto ohledu dosud zjeveno, je postačující k tomu, aby se dalo všem čtenářům těchto slov na vědomí, s čím mají co do činění a proč je tak důležité, aby taková Modlitba  existovala dokonce i na nejzevniternější úrovni verbalizace.

Kdokoliv má uši k slyšení, ať slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této krátké  kapitole.“

 


(28)

Kapitola dvacátá osmá

TAJEMSTVÍ ŽIVOTNÍ CESTY


Dne 17. května 1988 časně zrána bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:


„V Evangeliu dle Jana v kapitole 14 ve verších 6 - 7 je psáno:


„Ježíš mu řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze Mne. Kdybyste znali Mne, znali byste i mého Otce. Nyní Ho již znáte, neboť jste Ho viděli.““


A o něco dále je ve verši 9 je řečeno toto:


„...Kdo vidí Mne, vidí Otce.“


V těchto slovech se skrývají určitá důležitá tajemství, jež vyžadují další vysvětlení.

Život každého jedince bez ohledu na to, kde, kdy a v jakých podmínkách žije, může se přirovnat k cestě, po níž se ubírá. Existuje startovní bod, v němž na cestu nastupuje každý jednotlivý jedinec. Tím startovním bodem je chvíle, kdy se zrodí idea toho jedince a kdy se mu přidělí jedinečná sentientní mysl.

Jakmile se vstoupí na cestu, putování začíná. Vstup na tu cestu má vždy určitý ÚČEL. Jak si vzpomínáte - každý jedinec před tím, než vstoupí na tu cestu, má možnost svobodné volby ve věci rozhodnutí, zda vskutku si přeje vkročit na tu cestu se zvláštním pověřením a posláním putovat po ní zvláštním způsobem, po zvláštních tratích či stezkách či silnicích či dálnicích, a nebo po nich všech, v různých dobách. A ačkoliv pro každého daného jedince existuje vždy startovací bod, kde a kdy jeho pouť  začíná, jeho putování ve skutečnosti nikdy neskončí.

Nicméně jsou v procesu cestování mnohá místa, kde může cestovatel spočinout, získat znovu energii a učinit zčerstva nový výběr, jak a jakou cestou pokračovat ve svém cestování. Ale je tu i relativní konec tohoto cestování uvnitř úseku duchovní kvality, kterou reprezentuje a projevuje každý časový cyklus.

Proces této pouti může být pojat jako individualizovaný projev jedinečného a specifického aspektu Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista, jaký byl vložen do každého jedince podle stupně relevance vůči povaze úrovně duchovnosti reprezentované a manifestované každým běžným časovým cyklem. Záhada této situace je ve faktu, že projevení jakéhokoliv aspektu absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista je možné pouze skrze sentientní entity, které odrážejí tu Přirozenost v relativních podmínkách. Jelikož jde o relativní kondici, každý takový aspekt vydá jen tolik ze svého obsahu, kolik je relativní rozpoložení schopno unést v každém určitém bodě jedincova života.

Jiná záhada této situace je v tom, že každý jedinec, jsa relativní, tím, že v sobě nosí ten aspekt a projevuje jeho povahu tím, že je jedinečnou osobností a individualitou, vzmáhá se ve své síle, mohutnosti a schopnosti projevovat někdy v budoucnosti, až se proces tohoto vzmáhání úspěšně zakončí, ještě více, mohutněji a přesněji přirozenost tohoto aspektu ve srovnání s jeho původním Absolutním zdrojem.

Tedy, až se toto zbudování úspěšně ukončí a každý jedinec bude hotov přijmout život, jaký bude charakterizován vyšší úrovní manifestace povahy dotyčného aspektu, pak konec jeho cesty bude co nevidět. V tom bodě tento určitý jedinec dosáhne svého životního cíle a obdrží přiměřenou odměnu za úspěšné vykonání role, jaká mu byla přidělena na tomto úseku životní cesty. V tomto bodě dojde u toho jedince k hluboce tajemnému a mystickému TRANSFORMATIVNÍMU PROCESU. Z tohoto procesu se tento jedinec vynoří jako naprosto ODLIŠNÁ OSOBA, jež má velmi málo společného s tou, kterou byl před tím. Došlo u toho jedince k úplné změně v jakosti, obsahu, zjevu i ve všem ostatním. Nikdo, kdo by znal toho jedince během doby jeho putování po cestě životem, by nebyl schopen jej poznat na první pohled.

Důvod pro tuto změnu je ve faktu, že celé jsoucno a bytí toho jedince, jakožto i jeho jedinečná osobnost a individualita, jsou nyní přizpůsobeny k nošení a manifestování odlišné úrovně duchovní reality, obsažené v tom aspektu Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista, který byl vložen do toho jedince a který mu dal jeho jedinečný a specifický život. Musíte chápat, že zde je záhada manifestování něčeho, co je absolutní, v něčem, co je relativní vůči tomu absolutnímu. Jak víte, relativní podmínky nemohou manifestovat nic absolutního v absolutním smyslu, v plnosti jeho absolutní  přirozenosti.

A přece - jak si pamatujete - nepřeje si Absolutní stav ve své Absolutní lásce a Moudrosti nic více, než podílet se o svou Absolutní přirozenost s každým v absolutním smyslu. Aby se přiblížila taková možnost, Pán Ježíš Kristus vynalezl způsob, který umožňuje, aby sdílení této přirozenosti nastalo.

Vezměte jeden element toho aspektu. Ten element ve svém původním stavu je vyňat z nejzevnější pozice nejvnitřnější niternosti. Takovýto prvek se může udržet v relativních podmínkách. Dává život každé zvláštní realitě. Zároveň, projevováním nejzevnějšího elementu toho Absolutně nejniternějšího v relativních podmínkách, stává se ta relativní kondice tímto samotným procesem manifestování stále víc mocnější a mocnější, připravujíc se pro přijetí odlišného, více niterného elementu reprezentovaného aspektu, jaký utváří jedincovu jedinečnou přirozenost, danou mu jako dar Absolutní přirozeností Pána Ježíše Krista. Kvalita, obsah a prostředky manifestování tohoto nového elementu se fundamentálně liší od kvality, obsahu a  prostředků manifestování jakéhokoliv předešlého prvku. Je to tím, že v Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista nic není duplikováno či nadbytečné.

Jelikož přirozenost každého jedince, jeho způsob života i fyzický zjev se určují kvalitou, obsahem a modalitou imprese a exprese toho elementu - s novou pohotovostí odrážet jinačí, duchovní, více niterný element se ten jedinec docela mění, počínaje od nejniternější úrovně své mysli až k nejzevniternější fyzické formě svého manifestování. Než se tato změna udá a také až se docílí meta předešlého putování životní cesty, existuje přechodná perioda, během které - jak si pamatujete - dochází k osobnímu poslednímu soudu.

V tomto bodě je jedinci položena otázka, zda je ochoten ze své svobodné vůle a volby ujmout se úkolu nosiče a projevovatele odlišného, VYŠŠÍHO elementu životního aspektu, vloženého do něj Pánem Ježíšem Kristem. Souhlasí-li, což se vždy stává (není nic slastnějšího, než činit právě toto - což přináší zážitek, který daleko převyšuje prožitek lidského orgasmu), pak opětně vykročí na životní cestu v odlišném bodě a na jiné úrovni, relevantní pro jeho duchovní stav a uvědomělost, souvztažící s potřebami toho kterého časového cyklu. Každý jednotlivý cyklus času nese a manifestuje kumulativní sumu všech elementů všech aspektů každé sentientní entity. Tato  kumulativní suma se stává aproximací Absolutní přirozenosti toho globálního Absolutního aspektu, rozděleného mezi všechny sentientní entity a neseného v každém jednotlivém časovém cyklu.

Jakmile se všechny elementy toho globálního aspektu Přirozenosti Pána Ježíše Krista plně projeví a příslušný časový cyklus ve své globálnosti je hotov k tomu, aby přesáhl sám sebe, končí ten časový cyklus a působí přechodný stav. Životní cíl veškerého časového cyklu se dosáhl a byl splněn. V tomto bodě dochází ke globálnímu poslednímu soudu, během kterého všichni budou tázáni, zda budou chtít ve své povšechnosti, jakož i v partikulární individualitě a lokalitě pokračovat v nesení a projevování jiného, vyššího, duchovně více aproximujícího elementu globálního aspektu Pána Ježíše Krista.

Svojí přirozeností, danou jim Stvořitelem - Pánem Ježíšem Kristem, jsou všechny sentientní entity motivovány pokračovat v tomto procesu aproximace přirozenosti Pána Ježíše Krista, věčně se k ní přibližujíce blíž a blíž. Proto si vždy zvolí v tom pokračovat. Jakmile volba je vykonána, nový časový cyklus se všemi entitami, úplně a docela změněnými a transformovanými, vejde do svého jsoucna a bytí.

Jednou neobyčejnou záhadou ve vztahu mezi Absolutním stavem Pána Ježíše Krista a relativními sentientními entitami je fakt, že proces života je obrácen. Absolutní stav je Stavem Absolutní niternosti, z níž je proces započat ve směru k zevnějšnosti. To je Absolutním procesem z vnitřku navenek. Avšak u všech jiných, pokud se to týká jenom aproximace Přirozenosti Pána Ježíše Krista, proces začíná od nesení a manifestování venkovně nejzevnějšího elementu Absolutní niternosti k postupnému pokročení k více a více niternému, to jest k bližší a bližší aproximaci Stavu Absolutní niternosti. Jelikož relativní individua se nikdy nemohou stát absolutními, pokračuje proces na věčnost.

Konec konců absolutní by nebylo absolutním, kdyby bylo vyčerpatelným. Ale každý jedinec může a smí se přibližovat k této Absolutní niternosti. Avšak toto pravidlo je aplikovatelné pouze ve vztahu mezi relativními jedinci a absolutním Pánem Ježíšem Kristem a jenom vůči procesu aproximace. Svou povahou relativní stav není ve svém  počátečním stadiu schopen nést a projevovat nic jiného než nejzevnější element té  Niternosti. Musí se budovat velmi pozvolna, v relativně malých krůčcích, směrem k postupování od nejzevnějšího postavení k pozici nejvnitřnější. Toto je věčný proces  aproximace, jaký se nikdy nemůže ukončit či dokonat.

Pokud se týká každého individua - tím, že je podobou a obrazem svého Stvořitele, odráží jeho  život plně Absolutní multiverzální zákon postupu z niternosti směrem k zevnějšnosti. Můžete  mít poměr s Pánem Ježíšem Kristem pouze z pozice své vlastní niternosti; ovládáte vlastní život - způsobem pozitivním - vždy z niternosti ve směru k zevnějšnosti. Toto individuální uspořádání  se může nazývat paralelním procesem. V tomto procesu se každý jedinec díky své jedinečné  přirozenosti ubírá paralelně s Absolutní přirozeností Pána Ježíše Krista v relativních podmínkách. Tímto paralelním postupováním se navěky zajišťuje přítomnost Pána Ježíše Krista  v relativních podmínkách.

Jiný proces, v němž se jedinec pohybuje blíž a blíže k tomu, aby se stal podobným Pánu Ježíši Kristu, se může nazývat procesem aproximace. V tomto procesu se jedinec přibližuje k Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista. Jelikož tato aproximace se koná z  pozice „do“ k pozici „od“, to „do“ začíná v nejvzdálenějším bodě od Středu - v Absolutní niternosti („Od“) a pohybuje se směrem od zevnějšku toho vnitřního k tomu vnitřnímu.

Filosoficky řečeno, paralelní proces dává popud pro ustanovení subjektivní percepce času. Z té percepce se čas stává objektivizovatelnou realitou v přírodním stupni Stvoření i v přírodním stupni zóny vyšinutí, jakož i znetvořeninou času na planetě Nula. Na druhé straně dává proces aproximace popud k ustanovení subjektivní percepce prostoru. Z této percepce stává se prostor objektivizovatelnou realitou v přírodním stupni Stvoření, zóny vyšinutí i znetvořeninou prostoru na planetě Nula.

Čím méně je někdo v duchovním smyslu ve stavu vlastní niternosti, tím déle trvá, než se naváže vztah s Pánem Ježíšem Kristem, s jinými i se samým sebou. V negativním stavu, který je stavem popření této niternosti, docílit něco duchovního vůbec trvá „věčně“. Naproti tomu, řečeno duchovně, čím větší stupeň zevnějšnosti kdo představuje, tím vzdáleněji se jeví od Pána Ježíše Krista. V negativním stavu, kde se nikdo nepokouší přibližovat se k Přirozenosti Pána Ježíše Krista, ale kde se tato popírá, se každý jeví, jako by vůbec neexistoval nebo jako by byl trilióny a trilióny  světelných roků daleko od Pána Ježíše Krista.

Ovšem všechny tyto faktory jsou jenom subjektivními, zdánlivými jevy, protože ve skutečnosti NEEXISTUJE žádný opravdový, objektivní čas a prostor. Jak vidíte, je jejich existence určena jednotlivcovým postojem, způsobem myšlení, cítění, stavem a postavením, jaké má a představuje ve vztahu k Pánu Ježíši Kristu. Velkým tajemstvím zde je fakt, že všechny okolnosti, stavy, procesy, časy, vzdálenosti, místa a co všechno tam v celém multivesmíru Stvoření, v zóně vyšinutí a na planetě Nula, jakožto i v životě každé jednotlivé osoby, máte, jsou bez výjimek a výhrad určeny, dějí se a závisí na obecných a specifických ideách, postojích, myšlenkách, pocitech, chování a vědomostech (plurál !), jaké mají všichni dohromady i jako jednotlivé individuum vůči Pánu Ježíši Kristu. To také určuje do největší podrobnosti i to, co se přihodí během vlastní specifické a jedinečné pouti na cestě života.

Je logické usoudit, že tomu je vskutku tak, vezme-li se v úvahu, že Pán Ježíš Kristus je  Absolutní niterností, z níž vše ostatní - až na negativní stav - pochází. Negativní stav pochází od těch, kdo popírají, že tomu tak je.

Nuže v spoluvýznamu tohoto velkého tajemství se mají vykládat slova Pána Ježíše Krista, jak byla citována na začátku této kapitoly. Pán ležíš Kristus, který v té době byl Ježíšem Kristem, věda, že se stane Pánem Ježíšem Kristem, uvedl velmi jasně a  zřetelně: „Já jsem cesta, pravda i život.

Tento výrok potvrzuje několik důležitých faktorů: Životní dráha čili cesta života, po níž se putuje a na níž se má setrvávat, je s Pánem Ježíšem Kristem, z Něho/Ní, skrze Ně;/Ni a Jím/Jí. Je zřejmé, že jestliže On/Ona vybudoval tu cestu ze Sebe a Sebou, pak se stává tou cestou samotnou. Jakápak jiná cesta je tu v jsoucnu a bytí ?  Cesta popření tohoto faktu !  Taková cesta je cestou negativního stavu a jeho mrtvého života. Pravda této záležitosti je ve skutečnosti, že neexistuje žádná jiná pravda než ta, že Pán Ježíš Kristus je jediným zdrojem pravého života. Toť Absolutní moudrost Absolutní pravdy.

Jestliže Pán Ježíš Kristus je jediným jedním Bohem Nerozdílným, Nejvyšším, Stvořitelem, Samou Pravdou, pak jaká jiná pravda se nachází ve jsoucnu a bytí ?  Popření této pravdy, vytvářející všechny lži a nepravdy,  jsou podstatou negativního stavu, který vehementně popírá tuto pravdu. Protože je to Absolutní pravdou, že pravý život vychází z Pána Ježíše Krista, kdož je Absolutním životem v Sobě a Sám/Sama Sebou, jakýpak jiný život může být ve jsoucnu a bytí než život Pána Ježíše Krista ? Může někdo žít a být naživu bez jsoucna a bytí života, to jest, bez Pána Ježíše Krista ? Takový stav je naprosto nemyslitelný. Nuže popření tohoto života vytváří mrtvý život negativního stavu.

Takže jedinou cestou, jedinou pravdou a jediným životem je Pán Ježíš Kristus. V tom je Absolutní duchovní logika. Popírání tohoto nediskutabilního a axiomatického faktu konstituuje podstatu negativního stavu, který je nelogický, iracionální a šílený. Rovná se popření života někým, kdo ten život a vlastní bytí na živu v sobě prožívá. Takové popírání nemá vůbec žádný smysl. Avšak, konec konců, bylo vůbec něco v negativním stavu, co kdy mělo smysl ?  Jediným smyslem, který negativní stav má, je jeho úplná nesmyslnost !

Nikdo nepřichází k Otci než skrze Mne.“ V tomto verši má slovo „Otec“ docela jinou konotaci, než jakou má, například, v původní Modlitbě Páně. Zde označuje Absolutní stav Absolutní niternosti Absolutního uvnitř, z něhož všechno ostatní pochází. Nic nemůže být či existovat odděleně od tohoto Absolutního stavu. Kvůli tomuto faktu je slovo „Otec“ užito k označení původního Zdroje veškerého jsoucna a bytí. V konotaci tohoto slova, tak jak bylo užito Ježíšem Kristem v té době, „Otec“ neznačí mužský rod. Místo toho jeho pravým významem je být jediným Rodičem všech jiných. Slovo „rodičovství“ zahrnuje jak mužskou, tak i ženskou součást čili otcovství i mateřství.

Že nikdo nemůže přijít k Otci čili k Absolutnímu vytvářejícímu zdroji všech a všeho – k  Absolutní niternosti, znamená, že z pozice relativních podmínek ve vztahu k absolutnu může se k Otci přistoupit jen a skrze Jeho/Její vnější stupeň, jaký byl vložen do formy lidského těla - masa Ježíše Krista. Toto ve skutečnosti značí, že pouze přes Božské, které bylo učiněno lidským, a přes lidské, učiněné Božským - přes Ježíše Krista se může přistupovat a navazovat poměr z vlastní relativní kondice vůči Absolutnímu stavu Niternosti, z něhož všichni vzešli - Otci. Jelikož nikdo není absolutní, to jest: Nikdo není v Absolutním stavu Niternosti, nikdo se nemůže stýkat s absolutnem ze samotného stavu absolutna. Ježto v tom stavu nejste, nemůžete z toho navazovat poměr. Avšak  můžete se přiblížit k tomu stav tím, že přijmete fakt o Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, který za tím účelem vzal na Sebe relativní přirozenost lidského těla - masa. Díky inkorporování toho těla - masa do povšechnosti Absolutní přirozenosti Absolutní niternosti - Otce, je nyní možné, aby se přistupovalo přímo k Pánu Ježíši Kristu z pozice relativnosti skrze pozici toho relativního těla - masa Ježíše Krista. Toto je důvod, proč řekl, že „nikdo nepřichází k Otci než skrze Mne“. Není jiné cesty pro styk s Absolutním Bohem než skrze Pána Ježíše Krista, kdož se stal povšechností toho Boha a všeho ostatního skrze inkorporaci toho těla ­ masa do Své Přirozenosti.

Že tomu má být vskutku tak a že Pán Ježíš Kristus se stane Otcem - ježto Otec představuje  Nejvnitřnější Jeho/Její Přirozenosti - je zřejmé z následujícího sdělení: „Kdo vidí Mne, vidí Otce“.  Není tedy jiného Otce ve jsoucnu a bytí. Jestliže Pán Ježíš Kristus je Otcem, je pak očividné, že  mít vztah k jakémukoliv jinému Otci či bohu pod jakýmkoliv jiným jménem, v jakékoli jiné formě či kondici je vztahem s nikým. Ale to také značí krást pravé rodičovství Tomu, kdo je vaším skutečným Rodičem a přisoudit je někomu či něčemu, co jím není. V takovém případě se jedinec stává duchovním zlodějem a lupičem. Toto je, co Pán Ježíš Kristus mínil slovy v Evangeliu dle Jana 10:1:


„Zajisté, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince branou, ale přelézá jinou cestou, ten je zloděj a lupič.“


A ve verši 7 téže kapitoly:


„Zajisté pravím vám, já jsem branou ovcím.“


Takže neexistuje jiný vchod do stavu Nejniternějšího než skrze tu bránu - Lidské Božství a Božské lidství - skrze Pána Ježíše Krista. Z tohoto důvodu se vám pak radí, chcete-li putovat po cestě života úspěšně, s pocitem naplnění a radosti kdykoliv a ať jste kdekoliv, abyste přijali tuto Novou přirozenost Pána Ježíše Krista do svého srdce, požádali Jej/Ji, aby byl vaší cestou, vaší pravdou i vaším životem. Budete-li tak činit, pak se budete víc a víc přibližovat k Jeho/Její Absolutní podstatě, která se nazývá v citovaném textu - Otec.

Ten/ta, co má uši k slyšení, ať slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této krátké kapitole.“

 


(29)

Kapitola dvacátá devátá

NĚKOLIK STRUČNÝCH OBJASNĚNÍ

STRUKTURY A POVAHY ZÓNY VYMÍSTĚNÍ


Dne 18. května 1988, časně zrána za rozbřesku, bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:


„Je nutno učinit několik krátkých poznámek o struktuře a povaze zóny vymístění, zvláště ohledně jejích OBYVATEL. V té době bylo naznačeno, že v základě imituje struktura zóny vymístění strukturu pozitivního stavu, jsouc jeho zvráceným odrazem či šerednou karikaturou povahy Stvoření. Hierarchie organizace zóny vymístění je podobná hierarchii duchovní organizace pravého Stvoření až na to, že JDE O ZCELA ROZDÍLNÝ, DIAMETRÁLNĚ PROTICHŮDNÝ ÚČEL. Pokud si vzpomínáte, byla tato struktura a povaha popsána ve třinácté kapitole knihy „Realita, mýty a iluze“ a v první kapitole knížečky „Čtvero pojetí duchovní struktury Stvoření“ i na stránkách jiných knih zprostředkovatele tohoto přenosu.

Jak bylo dříve uvedeno, je omylem předpokládat, že pekla, na příklad, jsou jedním místem v duchovním světě, soustředěným v jedné specifické oblasti paralelně se Stvořením. Zóna vymístění je antivesmír, který sestává ze svých vlastních obsáhlých tří dimenzí:


(1)    antiduchovní dimenze, čili jejího pseudosvěta, jenž je lidským tvorům obecně znám jako PEKLA;

(2)    z antiintermediální dimenze, čili jejího pseudointermediálního světa;

(3)    z antipřírodní dimenze, čili jejího pseudofyzického světa.


Každá z těchto dimenzí sestává z vlastních pseudogalaxií, pseudoslunečních soustav a pseudoplanet. Všechny jsou pod vládou pekel - jejich pseudonejniternějšího pseudoduchovního světa. Navíc má zóna vymístění jednu zvláštní podivnost v rámci své říše, jež aktuálně a specificky nesouvztaží s ničím – a to je planeta Nula. Souvztažnosti planety Nula jsou difuzní a nespecifické. Její divná a speciální role vyžaduje toto uspořádání.

Jak víte, byla celá zóna vymístění – než se Nejvyšší vtělil do formy Ježíše Krista – pod nepopíratelnou vládou pseudotvůrců. Po této inkarnaci, obzvláště po vzkříšení Pána Ježíše Krista, byli pseudotvůrci ZBAVENI svého vládnoucího postavení, separováni od ostatních částí zóny vymístění a jejích pekel a až donedávna UVĚZNĚNI. Od té doby i nadále patří úplná kontrola nad zónou vymístění Pánu Ježíši Kristu, který jí vládně, jak si vzpomínáte, podle ZÁKONA DOVOLENÍ.

Pseudotvůrci, v době, kdy byli u moci, ustanovili v zóně vymístění určitou hierarchii a politickou strukturu podle vzoru struktury skutečného Stvoření. Důvod, proč tato struktura zvráceně kopíruje strukturu skutečného Stvoření je v tom, že pseudotvůrci potřebovali něco, co by bylo přesně protichůdnou replikou originálu. Je daleko snadnější válčit proti něčemu, co okopírujete do všech největších detailů. Jiný důvod byl stavební materiál jim dostupný. Jak již víte, přicházel a ještě přichází ten materiál z odmítnutých a vypuzených idejí všech sentientních entit ohledně odvozování života z jakéhokoliv jiného zdroje než z Pána Ježíše Krista (toto je jedním z obecných obsahů té ideje). Jelikož se ta idea vyskytuje v sentientní mysli, proto odráží strukturu té sentientní mysli. Sentientní mysl zase pak odráží strukturu hierarchie duchovní organizace Stvoření a jeho multivesmíru. Z toho důvodu bylo snadné vyčíst dotyčnou strukturu u obsahu a povahy těch odvrhnutých idejí. Z toho tedy pseudotvůrci znali, jak vybudovat protichůdný a diamentrálně odlišný svět – pokud se týká jeho účelu.

V původní sestavě fungovali pseudotvůrci v roli Boha – Stvořitele, který vládl nad veškerým pseudostvořením. Ve skutečnosti zvolili ze svého středu tajným hlasováním JEDNOHO ČLENA, jemuž byla přidělena role NEJVYŠŠÍHO BOHA. Ten „bůh“ pak jmenoval členy VLÁDNOUCÍHO POLITICKÉHO TĚLESA, (všimněte si, nebyli již zvoleni tajným hlasováním – pozn. zpracovatele) jemuž byly přiděleny rozličné funkce za účelem zajištění přiměřeného vládnutí nad veškerou zónou vymístění. V době původní fabrikace a založení pekel zfabrikovali pseudotvůrci také zvláštní typ tvorů, kteří měli svou mocí, rolí a pozicí souvztažit,negativním smyslu ovšem, s různými duchovními entitami, stvořenými Nejvyšším, za účelem spolutvoření a spoluvládnutí nad multivesmírem.

V tomto ohledu existuje v zóně vymístění DEVĚT velmi širokých a obecných kategorií entit (mimo pseudotvůrců), jež jimi byly původně zfabrikovány. Všechny mají velmi zvláštní poslání, role a stupeň a rozsah politických a jiných mocí OVLÁDAJÍCÍCH MYSL v říši zóny vymístění. V rámci těchto velmi širokých a obecných kategorií sestává každá kategorie ze svých vlastních četných subkategorií se svými vlastními jmény, funkcemi a rolemi, jakožto i specifickým postavením v rámci hierarchie té struktury. Není nutno, abyste se starali o tyto četné subkategorie a jejich jména či role. Jen by vás to mátlo, tak jsou komplikované a zapletené (srovnej např. analogii zapletených, komplikovaných a neprůhledných vlastnických vztahů zde na Zemi, kdo co ovládá a manipuluje – pozn. zpracovatele).

Je dovoleno, abyste se seznámili s poněkud ohraničenou krátkou informací o DEVÍTI základních obecných a širokých kategoriích těchto TVORŮ za tím účelem, abyste si uvědomovali JEJICH VLIV NA LIDSKOU MYSL, a tak se mohli CHRÁNIT PŘED TÍM OVLIVŇOVÁNÍM. Subkategorie těchto hlavních kategorií fungují v rámci vlády hlavních kategorií, sloužíce jim v jejich hlavní roli poslání.


1) PSEUDOMOCNOSTI A PSEUDOSERAFÍNI

První kategorie, jaká je na samém vrcholu nade všemi, se může nazvat pseudomocnostmi a pseudoserafíny. Tito byli zfabrikováni pseudotvůrci jako první, aby jim pomáhali ve fabrikování a zakládání pekel a všech jiných tvorů. Toto je VLÁDNOUCÍ ČI ZÁKONODÁRNÉ TĚLESO PEKEL, které ROZVÍJÍ, FORMULUJE A USTANOVUJE RŮZNÉ POLITICKÉ PROGRAMY, jimiž se VLÁDNE nad veškerou zónou vymístění na všech jejích úrovních. V přítomné době, po uvěznění pseudotvůrců, je to tato kategorie, z níž byl jmenován pseudobůh, který vládne nad všemi pekly i nad ostatními oblastmi zóny vymístění. Pseudotvůrci nemohou déle být na nejvyšším místě, neboť jejich pozice je nyní ZABRÁNAPánem Ježíšem Kristem, který DOVOLUJE PROZATÍM A V ZÁJMU DUCHOVNÍHO POUČENÍ, aby všechno ostatní zůstávalo stejným.

Kvůli svobodě volby potřebují všichni členové pekel mít DOJEM, že si vládnou sami. Jsou ještě jiné nesmírně důležité důvody, proč Pán Ježíš Kristus dovolil, aby se tato situace nadále vyskytovala dokonce i poté, co odebral vládnutí pseudotvůrcům. Některé z těchto důvodů byly zjeveny dříve. Jiné jsou nad rozsah lidského pochopení.


2)  PSEUDOPOTENTÁTI, PSEUDOCHERUBÍNI A PSEUDOTERAFÍNI

Druhá kategorie, která následuje hned za první, se může nazývat pseudopotentáti, pseudocherubíni a pseudoterafíni. Jejich role a postavení se může srovnat s PRÁVNÍM ODVĚTVÍM VLÁD LIDSKÝCH TVORŮ. V určitém smyslu jsou vykladači všech pseudoprincipů, vyvinutých výše popsanou první kategorií pekelných tvorů. Jsou KONEČNÝMI ROZHODČÍMI ve věci pseudospravedlnosti v zóně vymístění.

 

3)  ĎÁBEL

Třetí kategorie těchto tvorů se nazývá ďábel. Ďábel sestává z četných tvorů, kteří mají zcela na starosti PRODUKCI VŠECH DRUHŮ ZLA ve veškeré zóně vymístění s JEJICH NÁSLEDNÝM ÚSPĚŠNÝM ROZŠIŘOVÁNÍM A ODŮVODŇOVÁNÍM.


4)  SATAN

Čtvrtá kategorie těchto tvorů se nazývá satan. Sestává z tvorů, kteří mají plně na starosti PRODUKCI A ŠÍŘENÍ VŠECH DRUHŮ NEPRAVD, ZVRÁCENIN A ZNETVOŘENIN po celé zóně vymístění a jejich odůvodnění.


5)  LUCIFER

Pátá kategorie se nazývá lucifer. Sestává z tvorů, kteří se mohou srovnat s IDEOLOGY, CO MAJÍ NA STAROSTI VEŠKEROU PROPAGANDU v zóně vymístění, zvláště proti pozitivnímu stavu. Jejich základní rolí je LÍČIT pozitivní stav jako něco nejošklivějšího a nejzápornějšího a negativní stav znázorňovat jako něco nejkladnějšího a nejžádoucnějšího. Jsou mistry v přesvědčování, demagogii a ovládání mysli sugescí a ovlivňováním.


6)  DÉMONI

Šestá kategorie se nazývá démony. Démoni mají na starosti všechnu VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ BEZPEČNOST ve veškeré zóně vymístění. Mohou být také přirovnáváni k MOCENSKÉMU NÁSTROJI VOJENSKÝCH SIL. Jedno z jejich mocných odvětví má za úkol ŠPIONÁŽ A ŠPEHOVÁNÍ VŠECH ČLENŮ NEGATIVNÍHO STAVU s tím, aby se zajistilo, že nikdo neodbočí od pravidel a životního stylu negativního stavu. Je jim přidělena role UZAVŘENÉ BEZPEČNOSTÍ SLUŽBY KOLEM ZAPOUZDŘENÉ PRAVÉ SENTIENTNÍ MYSLI V LIDSKÉ MYSLI A MYSLÍCH VŠECH JINÝCH TVORŮ A UDRŽOVÁNÍ V SEPARACI JEJICH PSEUDOMYSLI OD JAKÉHOKOLIV VLIVU PRAVÉ SENTIENTNÍ MYSLI.


7)  PSEUDOARCHANDĚLÉ

Sedmá kategorie se nazývá pseudoarchandělé. Pseudoarchandělé jsou v čele agentur, PROSAZUJÍCÍCH ZÁKON ve veškeré zóně vymístění. Z formulovaných pseudoprincipů a pseoudozákonů, přicházejících shora, VYTVÁŘEJÍ PROSTŘEDKY PRO JEJICH SPLNĚNÍ v celé říši zóny vymístění.


8)  PSEUDOANDĚLÉ – ANDĚLÉ TMY

Osmá kategorie se nazývá pseudoanděly, čili anděly tmy. Tito tvorové mají na STAROSTI VYNUCOVÁNÍ ZÁKONA. Jsou vlastně POLICEJNÍ SILOU, KTERÁ ZAJIŠŤUJE, ABY KAŽDÝ SETRVÁVAL U MÍSTNĚ ZAVEDENÝCH PSEUDOZÁKONŮ.


9)  DUCHOVÉ

Konečně devátá kategorie se nazývá duchy.dvě široké a nezávislé subkategorie: Jedna se jmenuje negativní duchové a druhá se nazývá zlými duchy.


9.1)  NEGATIVNÍ DUCHOVÉ

Negativní duchové jsou obyčejně POCHOPY SATANÁŠE. Zpříkladňují život všech nepravd, zkreslení a zvráceností pravdy. Ukazují příklad konkrétního života dle satanských pseudoprincipů falešností.


9.2)  ZLÍ DUCHOVÉ

Zlí duchové jsou, na druhé straně, POCHOPOVÉ ĎÁBLA. Jejich rolí je zpříkladňovat životní styl veškerého zla ve jsoucnu a bytí. Tito zlí duchové uvádějí příklad konkrétního života ve shodě s ďábelskými pseudoprincipy všech druhů zla.


VĚTŠINA LIDSKÝCH TVORŮ, vstupujících do pekel ze své vlastní volby, STÁVÁ SE BUĎ NEGATIVNÍMI, NEBO ZLÝMI DUCHY. Lidští tvorové se nikdy nedostanou výš (níž !) než k hodnosti pseudoarchandělů. Taková je základní hierarchická struktura zóny vymístění i povaha její vlády. Jak vidíte, ODVOZUJE SE v obecnosti politická struktura vlád na planetě Nula v zásadě, v literním smyslu, ze struktury zóny vymístění. Nicméně existují některé rozdíly mezi strukturou pekel a strukturou planety Nula. Planeta Nula má minimální stupeň určité difúzní souvztažnosti s pozitivním stavem.

Pozitivní korespondence dává vládní politickou strukturu v určitých zemích na vaší planetě, která se nazývá „demokracií“. Těchto velmi málo zemí na vaší planetě dává svým občanům v určité míře volnost a svobodu vyjádření, jaká neexistuje nikde jinde v zóně vymístění a jejích peklech. Dobrým příkladem pro toto uspořádání je politický systém, jaký byl zaveden ve Spojených státech amerických. Avšak, jak víte, došlo od doby původního stavu těch svobod a volnosti, od doby jejich založení, k jejich postupné erozi. A i když Spojené státy americké jsou stále ještě nejsvobodnější zemí na vaší planetě, tato situace se ZHORŠUJE pro vás ALARMUJÍCÍ RYCHLOSTÍ. Odráží se v tom POSTUPNÉ ÚPLNÉ PŘEVZETÍ VAŠÍ PLANETY NEGATIVNÍM STAVEM. (Ještírci již navazují „spolupráci“ s OSN pod taktovkou FBI – pozn. zpracovatele v březnu 2002.)

Výše popsaná struktura a povaha zóny vymístění má jeden velice důležitý aspekt pro ty, co praktikují duchovní hypnoterapii a proces niterného putování. Pokud si pamatujete, bylo naznačeno v páté kapitole této knihy, že každá násilně oddělená a izolovaná úroveň lidské mysli (pravé nejniternější duchovní mysli, pravé vnitřní mysli a pravé zevnější mysli) je zapouzdřena speciálním stavem, jaký simuluje funkci a účel úrovně originální mysli. (Viz film MATRIX, tam jsou vidět POUZDRA fyzických těl jiné verze negativního stavu, podobná zapouzdření mají Duch a duše stovek miliard lidí v zóně vymístění a na planetě Nula. Viz řada pohádek – O vodníkovi, O Šípkové Růžence, Nesmrtelná teta, O ztracené lásce atd. – pozn. zpracovatele.) Abychom tedy zopakovali:

  1. Pravá nejniternější duchovní mysl je ZAPOUZDŘENA FALEŠNOU nejniternější duchovní myslí;
  2. vnitřní pravá mysl FALEŠNOU interiorní myslí
  3. a pravá zevnější mysl FALEŠNOU zevní myslí.


V té kapitole bylo také zdůrazněno, že KAŽDÉ takové PSEUDOMYSLI jsou přidělení četní DÉMONI, kteří nejen že UDRŽUJÍ tyto mysli FUNKČNÍMI a v POPŘEDÍ, ale také KONTROLUJÍ STRÁŽCE u případných infinitesimálně malinkých otvůrků do pravé mysli, aby BLOKOVALI výstup a vstup jakékoliv případné PRAVDY a REALITY ve VĚDOMOU MYSL v jejich opravdovém, nepokrouceném, nezfalšovaném a nezvráceném stavu. (Zanedlouho na planetě Nula lidští tvorové obdrží čipy na těla, které zvýší ovladatelnost lidí ze současných 95 % na 99,9 % - pozn. zpracovatele.)

Protože strukturální povaha těchto falešných myslí je zvráceným odrazem strukturální povahy pravé mysli, každé falešné mysli se přiděluje řada pseudoduchovních poradců stejným způsobem, jakým Pán Ježíš Kristus přiděluje lidským tvorům řadu pravých duchovních poradců. Počet pravých duchovních poradců přesně odpovídá počtu démonů, kteří fungují v roli pseudoduchovních poradců. Jediným rozdílem v tomto uspořádání je to, že tento druh démonů funguje z pozice separace a izolace jednotlivé mysli. Vždyť nakonec je to jejich role bezpečnostních četníků pekel držel tu mysl v odloučenosti a izolaci. Na druhé straně praví duchovní poradci, přidělení Pánem Ježíšem Kristem, fungují z pozice sjednocenosti a jednotnosti. Z toho důvodu objevují se praví duchovní poradci POUZE na úrovni Nejniternější duchovní mysli jako integrující zdroj veškeré sentientní mysli.

Kvůli tomuto osudově závažnému rozdílu se každé falešné mysli přiděluje řada démonůfalešných duchovních poradců v počtu odpovídajících počtu pravých duchovních poradců. Takže máte sbor falešných duchovních poradců na úrovni falešné nejniternější duchovní mysli. Jiný sbor je přidělen falešné vnitřní mysli. A třetí sestava je umístěna na úrovni falešné zevní mysli. Máte-li tedy, například, celkový počet pravých duchovních poradců rovnající s číslu deset, pak budete mít deset démonů – pseudoporadců na úrovni falešné nejniternější duchovní mysli; deset na úrovni nepravé vnitřní mysli a deset na úrovni falešné zevní mysli. Máte zde vlastně třicet démonů proti deseti pravým poradcům. Takto NEPRODYŠNÁ jsou bezpečnostní opatření negativního stavu.

Takže, aby se úspěšně zdolávala tato situace, musí se během procesu obrany proti těmto démonům věnovat zvláštní pozornost těm, kteří hrají roli falešných duchovních poradců. V tom bodě, kdy se věnujete práci nad sebou, je velmi snadné přehlédnout tyto zvláštní démony, protože berou na sebe přesně takovou podobu a takový obraz, jaký mají vaší praví duchovní poradci (na toto shořela řada lidí, kteří čile komunikovali přes 7. čakru a měli i dobré mentální vidění, ale neměli dobrou intuici. To, že vidíte bytost Světla, ještě není důkazem, že je to ona. Já se viděním neřídím, ale jen intuicí, nitrem, a je to funkční způsob – pozn. zpracovatele). Takto se můžete velice snadno oklamat a mít pocit falešné bezpečnosti. Myslíte, že máte co činit se svými pravými, opravdovými duchovními poradci, zatím co je fakt, že jednáte s démony, kteří je předstírají. Z toho důvodu se vám radí, abyste zkoumali velice důkladně a prověřovali dvakrát i třikrát všechny démony i duchovní poradce (bytosti Světla se neurazí v žádném případě – pozn. zpracovatele), kteří se posunují spolu s vámi do vnitřní a vnější úrovně vaší mysli. V procesu toho posunování – z jedné úrovně na druhou – dochází obvykle k záměně pravých duchovních poradců falešnými. Jakmile se ukončí posunutí, je radno, abyste opět prověřili objevující se duchovní poradce a ujistili se, že jsou, kým mají být.


Tab. 1


STRUKTURA ZÓNY VYMÍSTĚNÍ

HIERARCHIE

*

PSEUDOTVŮRCI

+




1.

PSEUDOMOCNOSTI A PSEUDOSERAFÍNI

++

2.

PSEUDOPOTENTÁTI, PSEUDOCHERUBÍNI A PSEUDOTERAFÍNI

+++

3.

ĎÁBEL

++++

4.

SATAN

+++++

5.

LUCIFER

++++++

6.

DÉMONI

+++++++

7.

PSEUDOARCHANDĚLÉ

i člověk

++++++++

8.

PSEUDOANDĚLÉ – ANDĚLÉ TMY

i člověk

+++++++++

9.

DUCHOVÉ – a) negativní duchové b) zlí duchové

i člověk

++++++++++


Poznámka: Lidský tvor z planety Nula - Země se dostává v případě své vlastní volby v pozemském životě po smrti těla do max. posledních 3 úrovní negativního stavu (jak je znázorněno). Jsou to ti lidé, kteří se velmi aktivně podílí na nepravostech v pozemské civilizace (často řídící pracovníci s kariérním způsobem myšlení, kteří intenzivně spolupracují s negativním stavem a jsou odpovědní za množství zla v lidské společnosti. V jejich subjektivním pohledu žádné zlo nepáchají). Většina lidských tvorů, vstupujících do pekel ze své vlastní volby, stává se buď negativními, nebo zlými duchy.


Obr. 2: TŘI ODDĚLENÁ VĚDOMÍ LIDSKÉ BYTOSTI zfabrikovaná pseudotvůrci – každé oddělené vědomí má ještě 3 úrovně (jen 5 % komunikace je se Stvořitelem a s bytostmi Světla, 95 % informace je ovládána – zprzněna Temnotou, řízena stejně jako řídí manažeři firmu). Viz film MATRIX. Takto je ovládáno 90 % (6 miliard) lidí, asi 9 % lidí málo ovládaných, 1,2 % lidí neovládaných (žijí v lásce) na planetě Zemi, v pouzdrech jsou stovky miliard bytostí:

 

obrázek bude průběžně doplněn!


Nejlepším způsobem, jak se vyhnout tomuto oklamání, je přímé jednání s těmi typy démonů na každé úrovni pseudomysli a obrátit se na ně nejdříve. Řekněte jim, že víte, že jsou tam; že víte, v čem je jejich role a funkce a připomeňte jim – než postoupíte dále – že mají vrozenou schopnost volit a měnit se. Odešlete je od sebe do té speciální oblasti, jež byla založena Pánem Ježíšem Kristem za tímto speciálním účelem mezi pekly a intermediálním světem. V té oblasti jsou prošetřeni a dává se jim možnost výběru, aby buď konvertovali do pozitivního stavu, nebo byli uzamčeni v nějakém žaláři ve svých příslušných peklech, kde mají nést všechny důsledky svých činů i bláznivých výběrů.

Po té, co se v první řadě budete zabývat těmi démony, tehdy a jenom tehdy, můžete pokročit k dalším specifickým démonům – máte přistoupit k osvobození a obrácení strážců způsobem, popsaným v páté kapitole této knihy.

Toť vše, co je vám třeba znát o této otázce v této době.

Má-li kdo uši k slyšení, ať slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje o této záležitosti.“

 


(30)

Kapitola třicátá

NOVÉ ZJEVENÍ V PERSPEKTIVĚ


Pozdního rána dne 18. května 1988 bylo ke mně ještě jednou slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:


„Je na čase, aby se korigoval převládající dojem, jaký má většina lidských tvorů včetně tebe, Petře, že před inkarnací Ježíše Krista na vaší planetě měl Nejvyšší ve zvyku se vtělovat ve vašem světě rozmanitým způsobem, ve formě Krišny, Buddhy a pod všelijakými jinými jmény, jež jsou tak posvátně užívána i zneužívána lidskými tvory. Pravdou však v této věci je, že Bůh - Nejvyšší, Stvořitel se nikdy, v žádné formě, kondici, v žádném stavu nevtěloval přímo či nepřímo na vaší planetě nebo kdekoliv jinde v zóně vymístění. Nejvyšší - Bůh používal před inkarnací Ježíše Krista Své vyslance s různou duchovní mocí a různých stupňů, jejichž prostřednictvím zjevoval nebo konal, co bylo nutno zjevit a vykonat v rozsahu, v jakém to v tom kterém čase v dějinách lidstva bylo potřeba. Ale žádný z těchto poslanců nebyl přímou či nepřímou inkarnací Boha - Nejvyššího.

Jinou kategorií „božstev“, jaká existovala na vaší planetě a jaká se ještě uctívá lidskými tvory na Východě, jsou ti, o nichž se věří, že jsou bohy, kteří se neustále vtělují a převtělují na vaší planetě. Jsou obvykle nazýváni avatary či inkarnací Boha. Prý přicházejí do lidského těla - masa, aby zjevili nějaké pravdy a vyváděli své následovníky z negativního stavu. Toto je úplně falešná koncepce. Ať je nyní známo, že tito tak zvaní avatarové,bohové“, „božstva“, či jak všelijak se nazývají na vaší planetě, neměli, nemají a nikdy nebudou mít v sobě něco, co přichází nebo bude vycházet přímo či nepřímo z Nejvyššího Boha - tenkrát, nyní - z Pána Ježíše Krista. Důvod, proč bylo dovoleno, aby je většina z vás považovala za nositele určité intenzívní přítomnosti pravého Nejvyššího Boha, byl v tom, že v jejich učení byly obsaženy některé důležité homogenní duchovní principy dobra a pravdy. Skrze takové principy mohla být udržována do určité míry spojenost lidské rasy s pravou duchovní realitou. Bylo to věcí přežití, neboť kdyby to nebylo bývalo k  dispozici, nikdo by nemohl zůstat naživu ani vteřinu. Božská prozřetelnost Pána Ježíše Krista, tenkrát Boha - Nejvyššího, vždy pečovala o způsoby a prostředky udržování této životně a osudově závažné přítomnosti.

Jak víte, negativní stav vždy zkresluje, przní a falšuje skutečnou pravdu. Ale musí začít s touto pravdou. Jinak by nebylo co zkreslovat, zprzňovat a falšovat. Fakt existence toho startovního bodu u skutečné pravdy zachovává určitý stupeň duchovních principů, jež jsou reálné a aplikovatelné dokonce i v rámci jejich deformace, jak se prezentuje na vaší planetě. Tato situace byla vždy využívána Bohem - Nejvyšším před Jeho/Její inkarnací na vaší planetě ve formě Ježíše  Krista. Ale pravou skutečností v této situaci je to, že ti takzvaní avataři a jiné podobné bytosti domnělé duchovní mohutnosti a domnělého božského původu byly inkarnacemi rozličných, speciálně určených tvorů různých hodností z pekel za účelem znemožňovat lidským tvorům získat náležité poznání pravé přirozenosti Boží a Jeho/Jejího Stvoření či vyvinout jakýkoliv přímý a opravdový vztah s pravým Bohem­ - Nejvyšším. Až dosud velmi málo lidských tvorů vědělo, že tomu bylo, je a bude vskutku tak. A přece byl to Pán Ježíš Kristus, kdo během Svého pobytu na planetě Nula zdůraznil, že to tak je. Avšak nikdo náležitě nepochopil ani nevyložil  tento fakt. V Evangeliu dle Jana v kapitole 10 ve verši 8 stojí psáno:

Všichni, kdo kdy přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči."

Co tento verš zde naznačuje, je, že všichni, a to bez výjimek a výhrad, kdo přišli před inkarnací Ježíše Krista, neměli v sobě žádnou pravou božskost. Namísto toho využili svou znalost duchovních principů a duchovní pravdy, jakožto i svou myšlenkovou moc, schopnosti uzdravovat a provádět zázraky, pro prezentaci těchto principů a pravd lidstvu v znetvořené, zfalšované formě, přivlastňujíce si božství, jež jim nikdy nepatřilo. Jsou nazýváni „zloději“, protože ukradli nějaké  duchovní principy a pravdy, prohlásili je za své a tvrdili, že jsou jejich původci. Jsou nazýváni „lupiči“, neboť uloupili Božskost Pána Ježíše Krista a prohlásili, že jim náleží. Ale fakticky jsou démony a jinými tvory pekel, vyslanými vládci pekelnými se speciálním posláním rozvíjet, formovat, zakládat a uskutečňovat rozmanitá náboženská hnutí na planetě Nula, jež by odváděla všechny lidské tvory, kteří věří v taková náboženství, daleko od pravé duchovní reality a náležitého pojímání Přirozenosti Pána Ježíše Krista.

Přijmout toto tvrzení či prohlášení bude mnohým lidským čtenářům velmi zatěžko. A přece je to pravda, jak byla zjevená pouze tím Jedním, kdo je Absolutní pravdou - Pánem Ježíšem Kristem. Ovšem každý, kdo čte tato slova, má výsadu a právo toto prohlášení přijmout či odmítnout. Nyní je autoritou Pána Ježíše Krista výše citovaný verš doplněn následujícím, životně a osudově závažným sdělením, které od této chvíle bude následovat za výše citovaným veršem:

„A všichni, kteří kdy přijdou po Mně, budou také zloději a lupiči.“

Toto sdělení znamená, že každý, kdo bude prohlašovat, že je inkarnací nebo reinkarnací Pána Ježíše Krista či jakéhokoliv jiného Boha, božství, Mesiáše, Spasitele či Avatara či archanděla, anděla, apoštola či jakékoliv dávné osobnosti náboženské či filosofické, je zlodějem a lupičem, bez ohledu na to, jaké množství zázraků vykoná či jak mnoho lásky a moudrosti bude kázat. Krade principy Starého či Nového zjevení, aby je použil pro negativní, zavádějící a zlé účely. Dopouští se loupeže božskosti Lidského Božství a Božského lidství Pána Ježíše Krista, nárokuje si být tou božskostí. Nic z pravdy, nic z dobra, nic z božství neexistuje v takové osobě.

Zde tedy jste opětně varováni, že mnoho jedinců v přítomné době žijících na vaší planetě si činí tento falešný nárok. A jste napřed upozorněni na to, že mnoho dalších přijde s takovými přesvědčivými, avšak naprosto falešnými nároky. Dokonce budou konat velké zázraky a velká znamení, dokonce i křísit lidské tvory právě zemřelé, jen proto, aby prokázali, že jsou bohové, mistři či Ježíš Kristus. Fakticky však jsou všichni inkarnací z pekel se speciálním posláním BLOKOVAT lidským tvorům cestu k přijetí Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejího Nového zjevení. Jejich usilováním bude diskreditovat co možná nejvíc pravdivost a pramen Nového zjevení a osobně i jeho zprostředkovatele. Budou se snažit nacházet a vynášet na povrch to, co se bude v Novém zjevení jevit jako všelijaký druh nesrovnalostí, opakování, bídného užití angličtiny a mluvnické struktury, nevhodných slov či nemístných výrazů nebo nepotřebné nadbytečnosti (na niž si stěžují i někteří přítomní přátelé­ - čtenáři), jen aby prokázali, že nepochází od Pána Ježíše Krista. Budou se snažit najít nějaké problémy a nedostatky u zprostředkovatele přenosu Nového zjevení, který je jako lidský tvor má, prohlašujíce, že pravý Pán Ježíš Kristus by nikdy nezvolil tak slabou, obyčejnou osobu, jaká má hojnost osobních problémů a nedostatků, nebo jakoukoliv podobnou jinou osobu, aby přenášela Jeho/Její Nového zjevení; a budou zkoušet a prohlašovat nejrůznější další věci.

V mnohých případech a u většiny lidských tvorů budou mít úspěch. Budou, jak je jen možno, blokovat finanční podporu vydání této knihy. A až bude formálně zveřejněna, pak budou činit všechno možné, aby se omezil počet lidských tvorů, kteří by ji kdy četli. A kdyby přesto nějakou náhodou selhali v tomto posledně zmíněném usilování, pak by se snažili zajistit, aby čtenáři po přečtení knihy Nového zjevení buď odmítli přiznat, že přichází od Pána Ježíše Krista, majíce autora za duševně vyšinutého, postiženého velikášstvím a paranoidní psychózou, a nebo prostě zapomněli, co četli, aniž by kdy použili něco z jeho principů ve svých životech; a provedou mnoho jiného podobného.

Ať se vás nedotýká žádný z těchto zlomyslných útoků. Takové útoky jsou jen důkazem, že to, co bylo zjeveno v této knize, přišlo přímo od Pána Ježíše Krista. Znovu se zde potvrzuje Pánem Ježíšem Kristem, že v této knize naprosto nic nepřišlo od jakéhokoli anděla, ducha, lidského tvora či tohoto zprostředkovatele přenosu, nebo kohokoliv jiného ve Stvoření či v zóně vymístění, nýbrž pouze a jenom přímo od Pána Ježíše Krista.

V zásadě existuje TROJÍ druh čtenářů Nového zjevení. Jeden typ jsou všechny sentientní entity v pozitivním stavu Stvoření a jeho multivesmíru. Druhý typ jsou členové zóny vymístění, mající za účel jeho falšování, zkreslení a prznění a jeho užívání pro vlastní zlé cíle. Avšak také někteří z nich se následkem jeho čtení obrátí do pozitivního stavu. Třetí typ budou lidští tvorové na planetě Nula (ve velmi omezeném počtu). Počet čtenářů a používajících principyNového zjevení se bude lišit od jednoho typu k druhému. V prvním případě všichni budou číst, studovat a aplikovat vše ve svých životech okamžitě. V druhém případě, mnozí, avšak ne všichni, budou číst, ale nebudou to aplikovat. V případě lidských čtenářů velmi málo bude číst a ještě méně to bude aplikovat ve svých životech. Z této situace můžete vidět znovu, že Nové zjevení se bude číst, studovat a aplikovat ve své všeobsáhlosti primárně v pozitivním stavu Stvoření. Jeho PŘÍSTUPNOST na planetě Nula a v celé zóně vymístění je NUTNOU PODMÍNKOU k tomu, aby se uvedl v pohyb proces konečného vysvobození všech v negativním stavu a definitivní zrušení negativního stavu, jak již bylo zdůrazněno nesčetněkrát na stránkách této knihy  (zvláště v kapitole patnácté: „Tajemství Nového zjevení“).

Dokončením této dávky Nového zjevení se ustanovuje a naplňuje nová epocha v duchovním vývoji celého Stvoření a nová situace v zóně vymístění a na planetě Nula. Význačnost dostupnosti Nového zjevení má nesmírný rozsah, který je nad lidský rozum, pojímání a představivost. Jak se tak věci začnou rozvíjet též na vaší planetě Nula, ačkoliv na vaší planetě je to vždy pomalejší a méně postřehnutelný proces než kdekoliv a kdykoliv jinde, ohromnost důležitosti Nového zjevení se stane více a více zřetelnou. Avšak bude to vyžadovat mnoho času a usilování, aby všechna tato fakta přinesla závěrečné plody. Proto buďte trpělivými a vydržte až do konce.

Nové Zjevení zůstane otevřené. To znamená, že bude-li to a kdy to bude potřebné, budou přidány dodatečné kapitoly po kapitole třicáté, aby se odrážel další vývoj v duchovní realitě a v procesu spasení konaného Pánem Ježíšem Kristem i v rozvíjení Jeho/Jejího Velkého plánu.

Mnohé ideje Nového zjevení, jak byly zjeveny v této knize, budou platit do samého konce tohoto časového cyklu. Některé budou modifikovány nebo nahrazeny, jak bude zapotřebí, kdy toho bude třeba a jestli toho bude zapotřebí. Jak dlouho tento časový cyklus potrvá, nemůže být zjeveno. Ale poznáte to, jakmile se jeho konec bude blížit. Budou tu všechna znamení. Vaším posláním a účelem je nestarat se o budoucnost a nelámat si hlavu ohledně konce tohoto časového cyklu. VŠICHNI ČTENÁŘI A NAPLŇOVAČI IDEJÍ TÉTO KNIHY JSOU TU, ABY BYLI PŘÍKLADEM ŽIVOTA VE SHODĚ S PRINCIPY NOVÉHO ZJEVENÍ. JAKMILE NAPLNÍTE TOTO POSLÁNÍ, BUDETE V PRAVÝ ČAS ODVOLÁNI. (K tomu je zde 100 000 mateřských lodí Vesmírných lidí, kteří pomáhají v našem světelném poslání a pomáhají a pomohou při jakékoliv variantě převibrování těch lidí, kteří si své světelné poslání LÁSKY SPLNÍ – pozn. zpracovatele 26.3.2002.)

Mezi tím je přenos této dávky Nového zjevení završen. Vyvstane-li potřeba, aby se v tomto procesu pokračovalo, pak ti to bude, Petře, zřejmé a tehdy slovo Pána Ježíše Krista k tobě přijde, abys řekl vše, co ti On/Ona vloží do mysli a do úst.

Požehnaní jsou ti, kdo čtou tato slova, přijímají je a uplatňují ve svém každodenním životě. Pán Ježíš KristusTací jedinci zdědí všechno pozitivní a dobré a Pán ježíš Kristus bude jejich Bohem a oni/ony budou Jeho/Jejími syny a dcerami. říká:

Ten/ta, kdo má uši k slyšení a k poslouchání a vůli to činit, ať slyší, naslouchá a koná, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v celé této knize.


AMEN.


(31)

DODATEK


Dne 10. června 1989 časně zrána zase jednou bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:


„Smím tě, Petře, požádat, abys zpracoval následující záležitosti a přidal všecko, co bude následovat, k obsahu knihy „Nové Zjevení Pána Ježíše Krista“ ? Děkuji.

První věc, která se musí zpracovat a pozměnit, se týká obsahu páté kapitoly této knihy. Fakticky se to vztahuje k chápání termínu „duchovní poradci“. Význam tohoto termínu vyčerpal svou užitečnost, posloužil svému účelu, a je proto již neudržitelný. Role, jakou duchovní poradci hráli u každého individua, se taky mění, jak probíhají povšechné změny a transformace od té doby, co došlo k permanentnímu ustanovení Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, jak bylo pojato - a popisuje se na stránkách této knihy.

Počínaje tímto datem, ve chvíli transmise těchto slov, byl úspěšně dokončen proces transformace všech duchovních poradců, přidělených tobě i všem, kdo čtou a budou číst a přijmou vše, co je zjeveno v této knize. Byli plně sladěni s Novou přirozeností Pána Ježíše Krista. Dokončení tohoto procesu vytváří hluboké  změny v roli, pozici a vztahu, které existují mezi vámi a nimi a mezi nimi a vámi. Až dosud reprezentovali duchovní poradci mezi jiným rozličné aspekty a principy lidské sentientní mysli, plníce úlohu napojování této mysli na realitu pravého Stvoření a pravé duchovnosti. Nabízeli též z pozice Nejniternější duchovní mysli každého jedince rozličné rady, kdykoliv o to byli požádáni ze svobodné vůle a volby toho kterého individua. Protože radili, nazývali se z toho důvodu „duchovními rádci“. Ve zcela počátečním pojímání termínu „duchovní poradci“ byl používán příležitostně termín „duchovní vůdci“, aby se naznačilo, že jste vedeni jimi a ne sami sebou nebo Pánem Ježíšem Kristem. Nevhodnost a falešnost významu  pojmu „duch“ či „duchovní vůdce“ je zřejmá na první pohled. Narušuje fundamentální princip Zákona svobody a nezávislosti, který byl formulován v desáté kapitole této knihy. Dělá z tebe slepého, nekompetentního a závislého jedince, který není s to činit vlastní rozhodnutí a sledovat zvolenou cestu vlastního osudu. Takový jedinec se stává duchovním otrokem svých takzvaných duchů či duchovních průvodců.

Pro toto nepříznivé pojímání smyslu termínu „duch“ či „duchovní vůdce“ stalo se vbrzku zřejmým, že tento termín není přijatelný. Nejen že není přijatelný, ale také naznačuje, že jeden je v kontaktu s negativními a zlými duchy, kteří ho vedou, aniž mu dávají svobodu volby v té které věci. Takže každý na vaší planetě, kdo nadále užívá tohoto termínu nebo je v kontaktu s tak zvanými duchy či duchovními  průvodci, nachází se v otroctví negativního stavu a je veden negativními a zlými duchy. Ovšem tito duchové se jeví - jak bylo dříve již řečeno - jako praví duchovní poradci se slovy zdánlivé lásky a zdánlivé moudrosti a ve jménu Boha, Ježíše Krista, či pod všelijakým jiným jménem Božím, obvykle lidskými tvory užívaném.

Takže termín „duch“ i „duchovní vůdce“ nebyl brán v potaz velmi brzo po té, co byl uveden v prvním vydání knihy „Principy duchovní hypnózy“, napsané zprostředkovatelem tohoto přenosu, a na místo něho se užívalo termínu „duchovní poradci“. Tento termín poukazoval na to, že jeden není nikdy veden nikým a ničím, nýbrž že se mu dává jenom rada s ohledem na to či ono v jeho vlastním životě a na rozličné duchovních otázky, když a jestliže o to požádá. Tento termín naznačuje, že tím, že je někdo svobodný a nezávislý, je plně zodpovědný za vše, co se děje v  jeho životě. V termínu „duch“ či „duchovní vůdci“ se zodpovědnost přesunuje z něho na ně. Konec konců, vedou-li ho oni a ne on sám sebe, pak nemůže být zodpovědný za nic ve svém životě. Duchovní nebezpečí v této situaci je velice zřejmé. Kvůli tomuto faktu, ať děláte, co děláte či neděláte, nic se vám nemůže přisoudit. Jediná věc, jež se vám může přisoudit, je vaše úplná závislost na takzvaném duchu či duchovních vůdcích. Jelikož jsou to oni, co ve všem rozhodují za vás, jsou to také oni, kdo rozhodnou nakonec o celém vašem přítomném i  budoucím osudu. Nemáte do toho co mluvit. Takže tím, že jste se stali na nich zcela závislými, poté, co opustíte vaši planetu a přijdete do duchovního světa, ocitnete se ve stavu úplné nemohoucnosti ve všech aspektech vlastního života. Jediná věc, co zůstane, je to, že jste na nich docela závislí. Z tohoto důvodu vaším úplně prvním činem po vstupu do duchovního světa bude vyhledat vlastní takzvané průvodce a poslouchat jejich nabádání. A protože jenom negativní a zlí duchové mohou mít roli těchto vůdců, stanete se docela jejich otrokem. Povedou vás rovnou do pekel. V tom je přesně účel jejich poslání u všech lidských tvorů, kteří věří v jejich duchovní moc.

Naproti tomu v případě pojmu „duchovní poradci“ jde vždy o vaši volbu - zda budete či nebudete poslouchat jeho radu. Vždy je to vaše rozhodnutí, zda přijmete, nebo odmítnete jejich radu. Avšak, jak bylo uvedeno na začátku tohoto elaborátu, byla tato zvláštní role vašich duchovních poradců tímto datem POZMĚNĚNA.

Ve starém chápání termínu „duchovní poradci“ existuje ještě element donucující nezbytnosti. Nutí vás se řídit radou vlastních duchovních poradců. Vždyť dostáváte-li radu od někoho, kdo je postaven na daleko vyšší duchovní úrovni v hierarchii duchovní organizace, o jejíž struktuře nemáte žádnou vědomost, pak se cítíte zavázáni následovat jeho radu bez ohledu na to, zda si to sami přejete či nikoliv. Navíc poměr mezi vámi a vašimi duchovními poradci je vztahem podřízenosti. Vaše pozice a stav ve všech jeho aspektech se vnímají vždy jako podřízené vůči pozici a stavu vašich duchovních poradců. Takový vztah smí a může ve vás vyvolat negativní pocity a nelibost. Ve většině případů tyto pocity jsou nevědomé. Tyto pocity a odpor se mohou stát pastí a otevřít dveře negativnímu stavu a jeho pochopům, což vám nezpůsobí nic jiného než samé potíže a problémy. Také velice často jste nakloněni rebelovat proti svým duchovním poradcům a udělat něco, co je docela protichůdné tomu, co vám radí.

Opětovně jde o duchovně velmi nebezpečnou situaci, protože vás to staví do opozice pozitivnímu stavu. Začínáte provádět věci, které nechcete dělat; a odmítáte věci, které chcete dělat. Skončíte-li v tomto bodě, pak vaše rozhodnutí nečinit to, co je pro vás správné nebo co vám bylo doporučeno jejich radou, vám bude přiřčeno, neboť vyšlo z pozice vlastní svobodné volby protivit se jejich radě nebo dělání toho, co je náležité a správné. Taková je povaha podřízenosti a nelibosti.

Důvod, proč bylo dovoleno pojímat roli duchovních poradců tak, jak se pojímala v knihách Nového zjevení, je v tom, že tato situace byla skutečností typického lidského života. Lidský život byl podřazen ve všech aspektech všemu jinému známému sentientnímu životu ve Stvoření či zóně vymístění. Neznajíce nebo dokonce nemajíce žádnou jinou pozici, mohou lidští tvorové jednat pouze z postavení toho, co mají - a to je podřazenost. Lidští tvorové nebyli schopni znát mnohé věci nebo většinu věcí. A cokoliv znali, bylo buď znetvořeno, nebo zprzněno či zfalšováno. Odpovědí na tento druh situace je směsice hluboké podřazenosti a značné nadřazenosti. Na jedné straně se cítí lidští tvorové velice neadekvátními a méněcennými ve svém vlastním Vesmíru (pseudovesmíru). Na druhé straně si myslí, že jsou nejpokročilejšími a jedinečnými bytostmi v celém Stvoření. Podivnou zvláštností lidského života je to, že - jak bylo uvedeno v dvanácté kapitole této knihy - tyto dva protichůdné pocity se vyskytují simultánně ve stejném jedinci.

Aby se vyhnulo nebezpečí permanentního stavu vzbouření lidských tvorů proti duchovní struktuře a uspořádání jejich mysli a Stvoření, bylo až do nedávna nutné znalost faktu o existenci duchovních poradců držet skrytou v mysli každého. Takže nikomu nebylo známo, a nebo jen nepatrnému množství lidí bylo známo, že každé lidské bytosti je přidělen určitý počet duchovních poradců a že přežití každého v lidském životě závisí na jejich přítomnosti ve vlastní mysli. Avšak tato situace nemohla být tolerována navěky. Mají-li se kdy lidští tvorové spasit ze svého mizerného lidského života, pak bylo nutno napravit tuto situaci.

Jak víte, jedním z důvodů, proč se Pán Ježíš Kristus vtělil na vaší planetě a vzal na Sebe lidskou formu s následnou hybridizací a fúzí té formy do povšechnosti Absolutní přirozenosti Nejvyššího, bylo zlikvidovat tuto situaci mezi lidskými tvory a přivést je - po jejich transformaci - na úroveň ostatního Stvoření, a tak eliminovat chronický stav jejich komplexu podřazenosti/nadřazenosti. Vůbec prvním krokem v tomto usilování bylo těsně před ukončením a hned po ukončení procesu  hybridizace a fúze lidské formy do povšechnosti Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista postupně, krůček za krůčkem otvírat brány k duchovním faktům o duchovních poradcích a existenci duchovního světa a pravé duchovní skutečnosti. Jinými slovy, počátek této změny byl zahájen s přenosem Nového zjevení.

Doopravdy první a počáteční dávka Nového zjevení byla obsažena ve spisech Swedenborga: Další zpracování těchto otázek nepřišlo, dokud se nepřinesla druhá porce Nového zjevení, jak se odráží v knihách zprostředkovatele tohoto přenosu, napsaných před přenosem jeho závěrečné porce, jakou představuje tato rozsáhlá kniha.

Jak se tak začíná lidským tvorům víc a více zjevovat pravda o pravém smyslu jejich života a duchovní reality, začínají si uvědomovat, že vše, co dosud věděli, bylo vlastně naprostou nevědomostí. V takové chvíli vypadají jak malé děti, takže je nutno se o ně postarat a opatřit je vším nutným pro jejich život. Z této pozice jeví se jim, jako by byli vedeni nějakými duchovními vůdci. Věru nic jiného neznají. Odtud pochází ten termín „duch“ či „duchovní vůdce“. Jak tak postupně přicházejí k uvědomělosti, že jsou svobodní a nezávislí a že všichni mají sklon k tomu, aby se vedli sami, situace se mění. V tomto bodě poznávají fakt, že nejsou vedeni, ale že se jim radí v oblasti všech životních záležitostí. Odtud se logicky odvozuje termín „duchovní poradci“.

Avšak přístupnost konečné verze Nového zjevení (konečné pro tento časový cyklus) úplně mění tuto situaci. Nové zjevení u těch, co je čtou a přijímají kvůli principu, eliminuje jakoukoliv diskrepanci a duchovní rozdílnost, jaká dosud existovala mezi těmito lidskými tvory a jejich duchovními poradci. Pokud si vzpomínáte, je toto Nové zjevení také Pravým slovem Pána Ježíše Krista (Slovem  Božím), a to primárně ve svém doslovném smyslu, smyslu, v jakém lidští tvorové žijí. Je aplikovatelné, ve svém literním smyslu, ve všech světech, dimenzích, podmínkách, stavech a procesech. U lidských tvorů již není vyloučena možnost mít Slovo Boží v jeho doslovném smyslu - ne pouze ve vnitřním, duchovním smyslu, jak tomu bylo, než jim byla dána poslední porce Nového zjevení k dispozici.

Vše, co lidští tvorové potřebují pro své spasení, je obsaženo v doslovném smyslu v Novém zjevení. Kvůli tomuto novému činiteli není již nutno, aby se jim radilo ohledně čehokoliv z jakéhokoliv jiného zdroje či směru. Vše, co mají činit, je číst Nové zjevení jako pramen ryzí a skutečné pravdy a uvádět ho do praxe. Konajíce takto, vyvolávají přítomnost Pána Ježíše Krista v Jeho/Její Nové přirozenosti i přítomnost těch z duchovního a intermediálního světa, kteří jsou jim pro určité důležité důvody přiděleni.

Přístupnost Nového zjevení plně činí rovnými všechny sentientní entity i lidské tvory, pokud si zvolí ze svobodné vůle a volby v zájmu principů přijmout Nové zjevení a uplatňovat jeho principy ve svém každodenním životě. V této nové pozici způsobila přístupnost Nového zjevení, že termín „duchovní poradci“ se stal zastaralým. Zásluhou a pomocí Nového zjevení, to jest, zásluhou a pomocí Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, jak ji odráží Nové zjevení, dostávají lidští tvorové POPRVÉ v dějinách svého jsoucna a bytí šanci zvolit si připojení k ohromné duchovní rodině pozitivního stavu jako rovní s rovnými (a ne jako odloučené a izolované příhody, jak tomu bylo až donedávna - a jak se to odráželo ve jsoucnu a bytí typických lidských nebes).

Kvůli tomuto faktu role těch, kteří byli nazýváni „duchovní poradci“, se teď, v tomto okamžiku, mění. Déle se již nebudou nazývat duchovními rádci, ale namísto toho se budou nazývat ČLENY DUCHOVNÍ RODINY. Budete je tedy oslovovat jako členy vlastní pravé duchovní rodiny a Pán Ježíš Kristus bude vaším jediným pravým Rodičem, než vaším Nejvyšším duchovním rádcem. Jak víte, termín „rodič“ zahrnuje jak princip, stav a proces mateřství, tak i princip,stav a proces otcovství.

Dosud byl Pán Ježíš Kristus pojímán jako Nejvyšší duchovní poradce, jelikož nic z lidské přirozenosti v Něm/Ní nebylo obsaženo. Existoval stav odloučenosti mezi Absolutní přirozeností Nejvyššího a mezi lidskou přirozeností. Kvůli této separaci nikomu nemohlo vstoupit na mysl, že by bylo možné přímé rodičovství vůči lidským tvorům. Konec konců, lidští tvorové nebyli stvořeni Pánem Ježíšem Kristem (tenkrát Nejvyšším). Neboť na místo toho byli zfabrikováni pseudotvůrci.

Rodičovství Nejvyššího s ohledem na lidské tvory bylo jen potenciální a nepřímé; potenciální díky tomu faktu, že Nejvyšší přislíbil, že se tato situace u lidských tvorů jednou v čase a prostoru napraví, kdy se Nejvyšší vtělí do lidského  života ve formě Ježíše Krista a následně inkorporuje lidské elementy do Své Absolutní přirozenosti, stávaje se tak pánem Ježíšem Kristem; nepřímé díky tomu faktu, že ukradené elementy pravého života, odcizené Pánu Ježíši Kristu (v té době Nejvyššímu), byly využity, ve svém zprzněném a znetvořeném stavu, při fabrikování lidských tvorů. Takže v těchto nepříznivých podmínkách nemohli ve skutečnosti lidští tvorové přistupovat k Pánu Ježíši Kristu jako ke svému pravému Rodiči, nýbrž jen jako k Nejvyššímu duchovnímu rádci.

Avšak jakmile byl ukončen proces hybridizace a fúze lidského života v Přirozenosti Nejvyššího a Nejvyšší se stal na věčnost Pánem Ježíšem Kristem, pak se tímto velkolepým aktem situace v tomto ohledu - změnila. Nyní se může Pán Ježíš Kristus s lidskými tvory stýkat z pozice jejich lidskosti. Jelikož již nic neschází v Přirozenosti Pána Ježíše Krista, bere Pán Ježíš Kristus na Sebe také roli rodičovství vůči lidským tvorům. Z tohoto důvodu máte mít vztah k Pánu Ježíši Kristu ve svém individualizovaném a jedinečném přístupu k Němu/Ní jako vašemu jedinému pravému Rodiči a ne jako Nejvyššímu duchovnímu rádci. Smysl a obsah termínu „rodič“ plně zahrnuje to, co bylo obsahem termínu „Nejvyšší duchovní rádce“, tak, jak i termín „členové duchovní rodiny“ plně zahrnuje vše obsažené v termínu „duchovní poradci“. Až na to, že oba tyto termíny obsahují nesmírně více, než jak je tomu v zastaralých termínech „duchovní poradci“ a „Nejvyšší duchovní rádce“.

Vztah mezi vámi, členy vaší duchovní rodiny a vaším jediným pravým Rodičem ­Pánem Ježíšem Kristem se má zakládat ode dneška na úplně nových předpokladech:

Není to již déle vztah mezi rádci a těmi, jimž se radí, nýbrž místo toho vztah, budovaný na principech sdílení, výměny, přínosů, výkonů, příspěvků a vzájemného sdělování informací, názorů, idejí, konceptů, mínění atd. z pozice jedinečnosti  každého člena v zájmu všech, ku prospěchu všech, pro dobro všech a kvůli duchovním principům, neboť tak činit je pravé a božské.

Dřívější podmínky, jak se odrážely ve vztahu mezi rádci a těmi, jimž se radilo, byly stále ještě založeny na částečné separaci lidských tvorů od duchovní rodiny. Důvodem k tomu bylo, že rádci měli vždy vrozeně více vědomostí a poznání všech záležitostí života, než tomu bylo u těch, kterým radili. Jinak by neexistovala žádná potřeba poskytovat nějaké rady. Znáte-li právě tolik, kolik toho ví kdokoliv jiný, pak ten jiný vám nemůže radit v něčem, co sami již znáte. V tomto případě jste sami  sobě rádci. Jste zodpovědní za radu, kterou si dáváte.

Přístupnost Nového zjevení staví lidské tvory čtoucí a uvádějící je do praxe do pozice pravé vědomosti, jakou nikdy neměli. Jak bylo řečeno výše, toto je staví potenciálně do pozice rovnosti se všemi ostatními ve Stvoření. Je řečeno potenciálně, ne reálně. Důvodem toho je, že lidští tvorové musí nejdříve číst a pak přijmout Nové zjevení, než se tato potenciálnost může stát reálností. Pamatujte si, prosím, že lidští tvorové se nacházejí v zevnějšnostech. Tato vnější pozice určuje pro lidské tvory modus a proces, jakým se mohou stát reálně rovnými všem ostatním, kdo jsou v niternostech. Z tohoto důvodu se Nové zjevení stává od nynějška pro lidské tvory pramenem vší znalosti. Z něho a pomocí něho, to jest z plnosti přítomnosti Pána Ježíše Krista v Novém zjevení, jako ve Svém Pravém slově, mohou a smějí lidští tvorové znát vše, co potřebují vědět, aby přežili lidský život, aby se spasili od typického lidského života a stali se rovnými se všemi ostatními ve Stvoření.

Čtení, přijetí a uplatňování Nového zjevení nebo toho, co obsahuje, zvláště pak s ohledem na Novou přirozenost Pána Ježíše Krista, je branou, jíž lidští tvorové vstupují do pozitivního stavu a do stavu své vlastní niternosti (od níž byli separováni a izolováni během celé své historie). Jak vidíte, procedura zde musí být typicky lidskou (neboť nic jiného není lidským tvorům k dispozici):

  1. Za prvé: Doporučuje se jim, aby četli Nové zjevení v jeho zevnějšnostech;
  2. za druhé: Doporučuje se, aby přijali Nové zjevení z pozice svých zevnějšností;
  3. za třetí: Mají praktikovat všechny principy, předpisy, zákony a ideje Nového zjevení také z pozice svých zevnějšností.


Budou-li tak činit ve svých zevnějšnostech, pak se dveře k jejich niternostem otevřou a oni se ztotožní se svými niternostmi, to jest, se svou Nejniternější duchovní myslí, která v sobě integruje všechny jejich zevnějšnosti (to jest, jejich vědomou mysl, doslovný smysl a vše, co se k němu vztahuje), a tak se zruší prokletí lidského života - být pouze v zevnějšnostech a být vyloučen ze Stvoření. Sledováním těchto procedur se docílí toho, že jejich lidský život se přivlastní k pozitivnímu stavu a oni se stanou rovnými vůči všem členům vlastní duchovní rodiny, jakožto i vůči všem ostatním ve Stvoření.

V tomto ohledu proroctví Pána Ježíše Krista, vyřčené během Jeho/Jejího života na vaší planetě a zaznamenané v Evangeliu dle Matouše v kapitole 16 ve verši 19 se nyní naplňuje:

„Dám ti klíče království nebeského, a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i  na nebi.“

Dám ti klíče království nebeského“ znamená dávat prostředky ke vstupu do Nejniternější duchovní mysli a z té pozice, ze stavu integrace vlastní mysli, učinit rovnými lidské tvory, kteří přijímají a uvádějí do praxe pravdy Nového zjevení, s těmi všemi, co jsou v ostatním Stvoření.Klíče“ v této konotaci značí Nové zjevení. Pán Ježíš Kristus vám slíbil klíče od království nebeského, dá se říci, že slíbil lidským tvorům, že jednou, kdy bude splněno a ukončeno vše, co se týká získání Jeho/Její Nové přirozenosti, bude darováno Nové zjevení, jaké, mimo mnohých jiných věcí, poskytne lidským tvorům příležitost vstupu do království nebeského a stát se rovnými se všemi jinými představiteli pravého sentientního života. Takže za tímto účelem nejsou lidským tvorům dány žádné jiné klíče k dispozici, jedině Nové zjevení.

A cokoli svážeš na zemi, bude svázáno i v nebi“ označuje, že je třeba přijmout Nové zjevení v zevnějšnostech. Pamatuje si, prosím, že lidští tvorové jsou v zevnějšnostech svého života, nikoliv v niternostech. Proto nic se jim nemůže přisoudit, nepřijmou-li to z pozice struktury a dynamiky svého vlastního specifického života - zevnějšností. Slovo „na zemi“ v této zvláštní konotaci znamená jejich zevnějšnosti a jejich vědomou mysl. Ale také označuje doslovný smysl.Svázat něco na zemi“ také značí pojímat věci a pojmy v jejich literním významu. Jelikož neexistovalo nic z pravdy ve vnějšnostech, ve vědomé mysli a v doslovném smyslu, bylo nutno, aby Nejvyšší ve formě Ježíše Krista vešel do zevnějšností, vědomé mysli a literního smyslu a doručil pravdu i do těchto tří stavů.

Ať se znovu zopakuje: Lidští tvorové se nemohou spasit ze žádné jiné pozice než z té, kterou zaujímají - což je lidský život. Lidský život je uložen v zevnějšnostech, ve vědomé mysli a v doslovném smyslu. Musíte se snížit nejdříve k jejich pozici a pak z té pozice postupně, krůček za krůčkem, uvést je do niternosti čili do toho nejniternějšího ve Stvoření.

Jakmile přinesete tu pravdu a její dobro a dobro a jeho pravdu do zevnějšností, vědomé mysli a literního smyslu (pravda jsou klíče; zevnějšnosti, vědomá mysl a literní smysl jsou zemí, pak přijetím, inkorporováním a praktikováním pravdy na té úrovni svazujete věci na zemi, to jest, přivlastňujete sami sobě tu pravdu; stává se integrální součástí vašeho života, srdce, mysli a osobnosti. Stává se vámi, obsahem vašeho pravého „já jsem“. Tak se stává svázanou v nebi, to jest, ve vašich niternostech čili v pravé Nejniternější duchovní mysli, čímž se vám dává právo a výsada být částí pravého života a Stvoření a stát se jedním se svými niternostmi. Zde je popsán proces integrování nejzevnějšího s nejniternějším, to jest, proces integrace všech aspektů sentientní mysli v JEDNU nerozdělenou mysl.

A cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i v nebi“ označuje eliminaci všeho podvodně vnuceného negativním stavem v lidské mysli.Rozvázat cokoliv na zemi“ značí zbavit se všeho, co není z pravého života pozitivního stavu čili nebe. Aby se mohly integrovat zevnějšnosti čili, v tomto případě, lidští tvorové do celistvosti a povšechnosti niterností, neboli, v tomto případě, aby se lidští tvorové (kteří jsou souhrnem zevnějšností) učinili rovnými s ostatním Stvořením a pozitivním stavem, je nutno zprvu rozvázat u nich vše, co je z negativního stavu. Jak víte, není možné žádné integrování z pozice negativního stavu, neboť nic z negativního stavu nemůže ani nesmí vstoupit do pozitivního stavu čili pravé reality Stvoření a jeho pravého života. Takže nejdříve musíte odklidit smetí negativního stavu ve svých zevnějšnostech. (Vzpomínáte na nový proces duchovní transformace a niterné pouti, popsané v páté kapitole této knihy ?  Prosím pěkně, osvěžte si paměť opětným přečtením té kapitoly, chcete-li.)

Jakmile vyčistíte a vyhodíte toto smetí ze svých zevnějšností (na zemi), nic z nich již vám nebude možno přisoudit. V té chvíli stanete se integrovaným do pozitivního stavu (nebe). Pravidlem je, což již bylo formulováno skrze Swedenborga, že žádná změna nemůže být zahájena Pánem Ježíšem Kristem ve vašich niternostech, pokud vy sami, ze své svobodné vůle a volby, ji nezahájíte ve vlastních zevnějšnostech, ve vědomé mysli a v doslovném smyslu. Nové zjevení, dané v literním smyslu jako Slovo Pána Ježíše Krista, poskytuje vám klíč čili prostředky k tomu, jak se zbavit nečistot negativního stavu ve vašich zevnějšnostech. Čtení, přijímání a praktikování Nového zjevení v každodenním životě představuje u lidských tvorů postupnou eliminaci negativního stavu v jejich každodenním životě čili v jejich zevnějšnostech i jejich přivádění do pozitivního stavu.

Je nutno, abyste zde pochopili jeden velmi důležitý fakt: Nové zjevení muselo být přeneseno Pánem Ježíšem Kristem prostřednictvím lidského tvora, v tomto případě skrze tebe, Petře. Dá se říci, že Nové zjevení se svou Božskou pravdou muselo být vysloveno v lidských slovních termínech a pojmech, které mohou vnímat, rozlišovat a chápat všichni ve Stvoření a stejně tak lidští tvorové. Kdyby Nové zjevení bylo dáno skrze někoho jiného než lidského tvora, pak by lidští tvorové byli navždy zatraceni zůstat ve falešnostech vlastního doslovného smyslu. Prostě nejsou s to vnímat a chápat nic ve vnitřním a duchovním smyslu. V tom případě ani jeden lidský tvor by se nemohl spasit.

Až do nedávna - před tím, než Nová přirozenost Pána Ježíše Krista vešla do Absolutního jsoucna a Bytí - byla tak zvaná lidská nebesa udržována pouze faktem slibu, že tato situace s lidskými tvory se změní. Kdyby se to nebylo stalo, pak by se nakonec každý v lidském nebi postupně navrátil do svých dřívějších lidských podmínek a skončilo by se tím, že by všichni spadli do negativního stavu. Přístupnost Nového zjevení pro lidské tvory v jeho doslovném smyslu, ve vědomé mysli a v zevnějšnostech zabraňuje předem, aby kdy nastaly tyto hrozné důsledky.

Jak vidíte, jediný typ jakéhokoliv zjevení, dávaného Pánem Ježíšem Kristem a jaké má všeobsažný a multidimenzionální význam a aplikovatelnost, je to zjevení, které přichází skrze někoho, kdo žije na vaší planetě. Jakékoliv jiné zjevení, na jakémkoliv jiném místě, v jiném stavu, za jiných podmínek a jiného procesu vyloučilo by navždy lidské tvory z jeho poznání, pochopení a praktikování. Zjevení takové povahy by nikdy nebylo všeobsažné a multiverzálně aplikovatelné, jelikož jeho doslovné projevení a konkretizování by bylo znemožněno vyloučením lidských tvorů z jeho procesu. V tomto případě by veškeré Stvoření bylo ochuzeno o životně závažné poznání zevních, konkrétních a hmatatelných aspektů toho zjevení a pravdy v něm obsažené. Dokud se Nové zjevení přenáší z pozice i k pozici lidského života, jeho doslovné, konkrétní a hmatatelné aspekty jsou zajištěny a stává se tak plností svého obsahu a významu. Tímto životně důležitým významem a plností se stává jsoucím naživu a živým. Tím, že je opravdu jsoucím naživu a živým, může se projevovat plně přítomnost Pána Ježíše Krista v Jeho/Její Nové přirozenosti kdykoliv a kdekoliv je k dispozici, vzato v úvahu a praktikuje se.

Jak vidíte, je tedy přežití lidského života ode dneška naprosto závislé na přístupnosti tohoto Nového zjevení také na vaší planetě. Pokud je Nové zjevení přítomné a dostupné na vaší planetě, byť by je nečetl nikdo nebo četla, přijímala a praktikovala jenom nepatrná hrstka lidských tvorů, je pevně zajištěna základna pro úplnou eliminaci negativního stavu. Z této pozice může započít věčné skoncování s negativním stavem.

Úspěšné přežití lidského života i v lidském životě je jinou záležitostí, jaká se musí znovu nastolit a uvést do vaší pozornosti. Pokud si vzpomínáte, byl dán ve třinácté kapitole této knihy nástin, jak přežít lidský život. V tomto dodatku i celé této knize byl lidský život roven zevnějšnostem, protože ve své kosmické difúzní souvztažnosti shrnuje život zevnějšností mimo čili separovaně od niterností. Tato situace je jediná věc, která pro nedozírnou většinu lidských tvorů má smysl. Takže - jak bylo poznamenáno v páté kapitole této knihy a taky výše, musí začít jakýkoliv proces s lidskými tvory u zevnějšností. Pamatujte si: „cokoli svážeš na zemi (v zevnějšnostech), bude svázáno i na nebi (v niternostech)“. Z tohoto pojímání lidského života se odvozuje jeho úspěšné přežití.

Bylo již zjeveno skrze Swedenborga (v jeho knize o Božské prozřetelnosti), že pro to, aby se dosáhlo něčeho pozitivního, musí se lidští tvorové naučit, jak se donutit či přinutit dělat věci, které by jinak nedělali. Zákon svobody a nezávislosti vyžaduje svobodné a nezávislé rozhodnutí při konání výběru. Takže, pokud si vzpomínáte, podle tohoto zákona nic se nemůže nikomu přisoudit z toho, co bylo získáno pod nátlakem, silou, vnucením nebo donucením ze strany někoho nebo něčeho zvenčí čili pod vlivem zázraků, znamení, poselství odněkud a někoho jiného. Takové vnucování porušuje všechny duchovní zákony. Avšak je to něco docela jiného, když se sami ze své vlastní vůle a volby donucujete a nutíte k dělání něčeho, co se vám nechce dělat. Jelikož vyvěrá z vašeho svobodného rozhodnutí donutit se něco konat, toto rozhodnutí s jeho důsledky a výsledky vám plně patří. Samo rozhodnutí, tím, že přichází z vaší vlastní svobodné vůle a volby, je vždy ze stavu vaší niternosti, které ovlivňuje vaše zevnějšnosti, takže zevnějšnosti samy sebe nutí k tomu, aby dělaly něco, co se jim nechce dělat. Kvůli tomu faktu, že toto je stavem niterností, vše, co se koná z této pozice, vám patří a je svázáno s celou lidskou myslí a celým Stvořením.

Jak si vzpomínáte, byli lidští a všichni jiní tvorové a členové negativního stavu geneticky, duchovně, duševně a fyzicky uspořádáni takovým způsobem, aby byli přirozeně nakloněni k chtění a dělání věcí, které pocházejí ze zla a nepravd negativního stavu. Tak to bylo uděláno, aby byli. Takže být dobrými a konat dobro, chápat a praktikovat pravdu je pro ně velice těžké, ba nemožné. Velice často mají vrozený odpor vůči čemukoli dobrému a pravdivému. Aby ospravedlnili svůj odpor vůči pozitivnímu stavu lásky a moudrosti, dobra a pravdy, kladných skutků a víry, vede je negativní stav k přesvědčení, že negativní stav je pozitivní a dobrý. Vše ostatní, co je mimo hranice a šíři jejich života, sestrojeného podle obrazu negativního stavu, považují za negativní a špatné.

Při pohledu na tento nepopíratelný fakt a na neštěstí pro lidské tvory a všechny ostatní tvory a členy negativního stavu na všech jeho úrovních, neexistuje žádná jiná cesta, jak se dostat ven z negativního stavu než pomocí procesu sebedonucování z vlastní svobodné vůle a volby ve věci provádění toho, co má pozitivní povahu, k čemuž mají vrozený a přirozený odpor. Kvůli této nepříznivé situaci lidského života a lidských tvorů, jakožto i všech jiných druhů života negativního stavu přijímá Pán Ježíš Kristus nevyhnutelnost jejich sebedonucování, aby se stali pozitivními, jako jejich vlastní a plně jim ji přivlastňuje.

Takže pro to, abyste zdárně přežili lidský život, musíte integrovat do svého osobního a soukromého života princip sebedonucování. Velice často se vám nechce podnikat niternou pouť nebo denně meditovat či číst Nové zjevení nebo konat své denní úkoly a práci či plnit každodenní povinnosti v zaměstnání, povolání či zvoleném poslání a nebo se nemáte k tomu, abyste splnili své sliby atd. Budete nacházet všelijaké výmluvy a ospravedlnění, proč byste neměli dělat, co je pro vás náležité a správné nebo co od vás vyžaduje vaše každodenní přežívání lidského života. Někteří z vás jdou dokonce tak daleko, že prohlašují, že jejich vlastní niternost je vede k tomu, aby dělali či nedělali to či ono. Užití slova „být veden“ mělo by být známkou toho, že jde o zavádějící „vedení“, přicházející z takzvaného pseudonitra či pseudoniterné mysli. Pravá Nejniternější duchovní mysl nikdy neužívá slova „vůdce“ ani „vedení“.

Poznámka zpracovatele: Zde zřejmě mělo být použito na tomto místě slovo „ovládán“ nežli „veden“, neboť vedení je v souladu se svobodnou vůlí lidského tvora (vybral si jej), kdežto ovládání je proti vůli lidského tvora (nevybral si jej) – to jsou definice těchto pojmů a je mezi nimi zásadní rozdíl !

V takovýchto případech pravidlem je ovládnout takové falešné „vedení“ a donutit se, ze své vlastní svobodné vůle a volby, konat své každodenní povinnosti a plnit své životní úkoly čili to, co se vám nechce dělat, ale o čem víte, že se dělat musí. Apoštol Pavel byl si vědom této situace, když prohlásil v epištole k Římanům 7:19:

„Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž konám zlo, které nechci.“

Pavel si ovšem nebyl vědom, podobně jako i všichni jiní, že toto bylo strukturálně a geneticky vštípeno do esence a substance každé fabrikace pseudotvůrců a zvláště lidských tvorů. Jako každý jiný, i Pavel mylně usoudil, že lidští tvorové, jakož i jiní tvorové a členové pekel (zóny vymístění) byli původně stvořeni Bohem.

Kvůli zcela nové situaci, jež nastala jako výsledek revolučních a fundamentálních změn v Absolutní přirozenosti Boha, který se stal Pánem Ježíšem Kristem, a následným změnám v roli i vztahu sentientních entit, duchovních poradců i lidských tvorů, musí se od nynějška veškerá rozhodnutí ve vašem lidském životě učinit při plném zahrnutí vědomé mysli i doslovného smyslu do procesu rozhodování vaší zevnějšnosti. Není-li tomu tak, pak jakékoliv rozhodnutí založené na vyloučení těchto faktorů nebude závazné v žádném ohledu.

Jakmile se rozhodlo postupovat určitou cestou neboli činit to či ono, než se přistoupí k provedení toho rozhodnutí, radí se vám prodiskutovat to se všemi členy vaší pravé duchovní rodiny a s vaším opravdovým Rodičem - Pánem Ježíšem Kristem (máte-li k nim vědomý přístup; jinak jednejte, jako by jste takový přístup měli !  Konec konců, jsou vždy s vámi a berou v úvahu všechna vaše rozhodnutí, dělí se s vámi o své výdobytky a ideje tím, že vám poskytují myšlenky, pocity a intuici ve shodě s vašimi pravými potřebami). Činíte-li vše tímto způsobem, pak se přivádíte do plného svazku a sladěnosti své zevniternosti s niternostmi, které se stávají jediností vaší pravé sentientní mysli.

Pamatujte si: „cokoli svážeš na zemi, bude svázáno i v nebi, a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i v nebi“. Toto pravidlo se používá pouze pro proces rozhodování a svobodných výběrů. Krajní negativní konotace a nežádoucí vedlejší efekt tohoto pravidla se může najít v tom, jak lidští tvorové oceňují zevní objekty. Existují na vaší planetě hnutí, která mají sklon připisovat nebo vkládat mystickou, nezvyklou a velmi často i uzdravující moc do určitých neživotných objektů nebo artefaktů. Tak na příklad lidští tvorové považují křišťály, drahokamy, vzácné kovy, kříže, předměty, sloužící náboženským, kultovním či jiným obřadům, atd. za samy o sobě svaté a zdroje zvláštních mystických emanací, jaké je vyléčí  ze všech jejich problémů anebo způsobí to, že budou zakoušet určité neobyčejné, tajemné a duchovní stavy a rozpoložení. Podle nich chrání nošení nebo vlastnictví těchto objektů před všemi zly a problémy lidského života i před zlými a negativními duchy.

Žádná z takových mocí nebo sil nepůsobí v těchto objektech. Jsou jen duchovní souvztažností určitých duchovních idejí, které byly započaty v nejniternějším duchovním stavu multivesmíru. V sobě a o sobě jsou pouze pustými objekty, které naprosto nemají žádnou moc způsobující ochranu kohokoli před čímkoli. Máte se na ně dívat jako na pouhé korespondence nějakých důležitých duchovních stavů nebo aspektů různých duchovních událostí, manifestovaných v životech sentientních entit. Tyto objekty jsou odrazy rozmanitých atributů duchovních principůBožské lásky a Božské moudrosti Pána Ježíše Krista a jejich četných odvozenin v pozitivním smyslu nebo rozličných pseudoduchovních principů zel a nepravd negativního stavu a jeho četných odvozenin v negativním smyslu. Opakuje se ještě jednou, že není nic mystického, tajemného či nadpřirozeného v žádném z těchto neživotných objektů. Je to pevná víra lidské mysli v moc těchto objektů, která je příčinou jakýchkoliv příznivých výsledků či neobyčejných zkušeností, nikoliv ty objekty samy.

Extrémní projev tohoto bláhového zbožštění zevnějších objektů a tretek se může nalézt v příběhu o Svatém grálu, jak byl na příklad vylíčen nedávno v populárním filmu „Indiana Jones a poslední křižácké tažení“. V tom filmu kalich, který prý byl použit Pánem Ježíšem Kristem při Jeho/Její poslední večeři s Jeho/Jejími učedníky, má mít neobyčejnou mystickou moc, dávající vám sílu docílit věčné mládí a uzdravit vás od jakéhokoliv soužení, ba dokonce i vzkřísit vás z mrtvých.

V samém kalichu žádná taková moc neexistuje. I kdyby se mohlo prokázat, že takový kalich vskutku je ještě někde zachován na vaší planetě a jednoho dne by se našel, nebyl by s to způsobit sám sebou a od sebe žádné takové mystické děje. Nebyl by nic jiného než kus kovu, zpracovaný do formy kalichu za tím účelem, aby se z něho pilo. Ne sám kalich, ale jeho funkce a to, co představuje a s čím souvztaží, mají pravý duchovní význam. Jak si pamatujete z deváté kapitoly této knihy, nutnost přijetí Lidského Božství a Božské lidskosti, to jest lidského těla Pána Ježíše Krista, inkorporovaného do povšechnosti Absolutní přirozenosti Nejvyššího, byla popsána procesem pití z toho poháru a pojídání chleba.

Přijetí Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista do vlastního života vpravdě umožňuje lidským tvorům a každému jinému tohoto typu se spasit z negativního stavu. Být spasen od negativního stavu a od typického lidského života znamená být vzkříšen ze smrťáckého života či odumírajícího života a být vyléčen ze všech duchovních, duševních a fyzických problémů a nemocí, jakými je negativní stav tak hojně zaneřáděn. Také to znamená získat, po vzkříšení, věčné mládí, neboť v pozitivním stavu pravého Stvoření stárnout znamená být věčně mladým. Jiný význam neexistuje v žádném z těchto příběhů ani v objektech, které byly a jsou používány v lidských rituálech.

Nicméně, existuje určitá pozitivní konotace v příběhu ve výše zmíněném filmu, jakožto i v podobných příbězích o hledání pokladů atd. Povšimněte si, prosím, jak všechny tyto poklady jsou tajně uschovány a jak mnoho nepřekonatelných překážek je na cestě a stezkách k jejich dostižení. Poklad a Svatý grál v této zvláštní konotaci představují pozitivní stav nebes a pravé Stvoření. Život ohrožující překážky a rozličné hádanky, jaké se musí rozluštit a překonat, mají-li se dobýt tyto poklady, představují negativní stav, jaký se ze všech sil snaží učinit prakticky nemožným a životu nebezpečným pro lidské tvory a pro každého v negativním stavu zóny vymístění dosáhnout pravý pozitivní stav.

Avšak to také značí, že máte neustále usilovat a nutit se k tomu, všechny tyto překážky překonávat, jakožto i zdolávat balvany na cestě a život ohrožující situace a nenechat se jimi zastrašovat. Má se raději pokračovat v hledání životní cesty k pozitivnímu stavu v zájmu principů, neboť pouze pozitivní stav je tou pravou realitou a je s to naplnit váš život ve všech jeho aspektech i ohledech. A jelikož pozitivní stav v nynějším rozpoložení, stavu, procesu a spoluvýznamu vyvěrá z Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, pouze Pán Ježíš Kristus ve Své Nové přirozenosti může vám dát vše, co je označeno jako poklad, Svatý grál a vše to, s čím souvztaží výše zmíněné neživotné objekty.

Jiná zajímavá pozitivní konotace výše zmíněného filmu se vidí v tom, jak se klade důraz na prostotu, skromnost a pokornostduchovních principů a Přirozenost Pána Ježíše Krista. Pokud jste si povšimli, ve filmu bylo vystaveno několik kalichů, z nichž se mělo vybrat. Pouze jeden z nich byl pohárem, z něhož pil Pán Ježíš Kristus a jeho učedníci. Všechny tyto poháry, až na dotyčný kalich, byly z čistého zlata se všemi možnými pompézními ornamenty a zkrášleninami. Kdežto ten skutečný kalich byl velice prostý ve svém skromném zpracování. Tato situace odráží souvztažnost toho, že skutečný smysl života není nalezen v zevnějšnostech (reprezentovaných druhými, parádními poháry), nýbrž v niternostech a v pravé skromnosti, poníženosti a pokoře (reprezentovaných zmíněným kalichem). Také to odráží Pravou přirozenost Pána Ježíše Krista, jež je oděna do Absolutní skromnosti, Poníženosti a Pokory.

Takže se vám radí, abyste se nehnali za zevním bohatstvím, slávou a mocí, ale usilovali o pravou skromnost, poníženost a pokoru. Tyto atributy pravého života představují skutečný poklad, slávu a duchovní moc. Přivádějí vás do pozitivního stavu na hruď Pána Ježíše Krista v Jeho/Její Nové přirozenosti.

Každý, kdo má uši k slyšení a naslouchání, ať slyší a naslouchá tomu, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v tomto dodatku.“

Tato kniha byla završena dne 10. června 1989 v 10:35 ráno v Santa Barbaře, Kalifornie, U.S.A.

Redakční práce na této knize byly ukončeny dne 22. dubna 1992 v 4:17 odpoledne (16:17) v Santa Barbaře, Kalifornie, U.S.A.



KONEC

 

 

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.